Univerzitní jídelna

Kantýna, nebo jinak také jídelna, je pojata ve velmi moderním stylu. Nejen že je tu několik desítek žárovek, ale jsou tu i velká okna a posouvací skleněné dveře, které celý prostor ještě více prosvětlují. Místnost je samozřejmě vybavena dřevěnými stoly, židlemi a drobnými dekoracemi. Stoly jsou běžně pro dva, čtyři nebo osm lidí. A navíc interiér není to jediné, co vypadá dobře. Zdejší jídlo je opravdu vyhlášené, máte na výběr ze tří chodů a malého bufetu. Jídla tu tedy není nikdy nazbyt.

*Byla jsem nervózni kdykoliv jsem šla po škole, dívala jsem se zarytě před sebe a nevnímala nic kolem. Srdce mi tlouklo splašeně, přišla jsem si paranoidní. Určitě to všichni vědí a já všem budu pro smích, a Harry z toho bude mít super příběh jak málem otáhnul doktorandku. Zamrkám lehce abych zaplašila slzy co mi jdou do očí. Doma jsem si pobrečela, patetická pitomá holka...kdybych o to dávno přišla měla jsem pokoj, ale nikdy mě ani nenapadlo s nikým ...to je fuk. Málem vyskočím z kůže když málem narazím do futer u vchodu do jídelny. Už se vzpamatuj! Nařídím si a usměju se na studentku která mě zdraví. "Ahoj Ellie...jistě přednášku pošlu na mail, jako vždycky." ujistím ji a zapadnu k nejbližšímu stolu s výdechem. Potřebuju kafe! Vyrazím tedy ke kávovaru abych si udělala tolik potřebný presso, přednášky, ty mě dnes vůbec nestresovaly, alespoň k něčemu to bude. *

*On patrně ani moc neví kam si sedá. Oblečený je v kalhotech od obleku - tmavě modrých - v nich má zastrčenou světle modrou košili, několik knoflíčků rozepnutých a hnědé vlasy má jen mírně pocuchané. Usadí se v podstatě dvě místa od Al, aniž by nad tím nějak přemýšlel nebo tak něco. Kouká před sebe, s nikým se moc nezdraví a teprve po chvíli, jako kdyby byl vytrhnutý z transu, začne jíst. Protože ale je to šikulka, zvládne dělat dvě věci, takže si z kapsy vytáhne rovnou i mobila a začne scrollovat.*

*Přišla jsem ke stolu se spokojeným úsměvem, protože moje oči teď patřily dokonalýmu kafi, který mě jistě postaví na nohy. Jenže chyba lávky, když zvednu oči, uvidím proti sobě jen ob dvě místa Harryho.Zakolísám a trochu vycvrndám na sebe.* "Do ....háje." * Zakleju potichu a vezmu si ze stolu ubrousky abych se utřela, a netuším co dělat, zmizet než si mě všimne? Nebo sedět a dělat jako že nic. To by bylo super, jen mu ukaž jak je ti to jedno! jenže není...jsem nervozní a chce se mi zdrhnout. Jenže se posadím a začnu upíjet kafe, vůbec mi nedošlo, že jsem si ještě ani nedošla pro jídlo.*

*On si jí všimne. A to poměrně brzy, nicméně se zdá, že on z toho až tak nervózní není.* Ahoj. *Pozdraví ji pohodově a koukne na volná místa mezi nimi.* Čekáš na někoho? *Zeptá se a rozhlédne se, jako kdyby čekal, že už tam k ní někdo míří. Nicméně ani nečeká na odpověď a posune se i se všemi svými věcmi.* Byl jsem na tvojí přednášce. Musím říct, že mi přišla ještě zajímavější než ta minulá. *Poví uznale a zase se pohodově pustí do polévky.* No a jak se máš? Vypadáš nějak přepadle, ty nebudeš jíst? *Koukne na její prázdný tác.*

*Pozdravil mě? Bylo to na mě? Kývnu neurčitě a věnuju se dál svýmu kafi. Pak už je mi ale jasný, že mluví na mě. Odkašlu si a těknu pohledem k němu , zornice se mi rozšíří, když se ke mě přisune a srdce se mi rozbuší. Měla jsem odejít do háje.* "Čekala jsem na kolegu...ale nejspíš už šel..." *Povím neurčitě a snažím se neusmát, když polichotí mojí přednášce. Přikývnu.* "Díky...tuhle mám ráda, ale ta poslední je ještě lepší...porovnává demografii a antropologii Evropy v době první světové války s dílem Tolkiena...to je..naprostá pecka." *Ujistím ho nadšeně, ale věnuju to nadšení čistě přednášce.* "Děkuju za optání mám se perfektně a ne...chtěla jsem jen kafe.." *Zakručí mi v břiše a zatnu čelist naštvaně.* "A ty? Čekáš na někoho?" *Oplatím mu otázku ale ani se na něj nepodívám.*

*Přikývne.* Tak to si to nenechám ujít. *Na nějakýho kolegu ani nereaguje.* Ne, na nikoho nečekám. Většinou jím sám. *Vysvětlí a koukne na mobil na hodiny.* Ehm... no jak myslíš, ale kdyby ses nechala zlákat na doporučení, tak mají dnes poměrně dobrý tortelliny. *Poví to tak jako... no jako že má pocit, že hlad ta holka přeci jen má.* A jsem rád, že se máš perfektně. *Ujistí ji a opět si nabere několik lžic polévky, on teda ironicky tortelliny nemá, vedle polévky na něj čeká smažák s hranolky.* Ještě máš dnes předměty? *Zeptá se, když zas trochu nasytí ten svůj žaludek.*

*Nevěřím svým uším, baví se jakoby se nechumelilo...včera měl hlavu v...to je jedno, snaží se zahnat tu vzpomínku ale na tváři se mi objeví červenání. Chci být strašně hnusná, nevím proč, mám na něj vztek že tak vypadl a ...cítím se ...ponížená a přitom se moje pocity k němu zároveň nezměnily, takže mám v hlavě maglajz. O to víc mě irituje, že mluví jakoby nic, jakoby se nic nestalo, jakoby to nic neznamenalo. Usměju se k němu trochu širočeji ale ne úplně upřímně.* "Nemůžu je...je v nich sýr...ale díky za tip...dám si něco doma." *To že bych si klidně dala ten boží salát co je tam už neřeknu, protože ze sebe nechci udělat větší pako než s tím kafem.* "ne..jen jsem chtěla kafe...a jdu... pryč." *povím, přeci neřeknu že jdu do antiku, jako každej den. Nudná Alci...antik do školy a antik, nic víc neznám. A doteď mi to docela stačilo.*

*Přikývne, dost chápavě, jako kdyby se mu právě rozsvítilo.* No jo, já zapomněl, že jsi vegan. *Připustí, což je divný, ještě včera na to myslel. Každopádně teď jen pokrčí rameny.* Chápu. *Odsune polévku a pustí se do druhého chodu.* Tak je fajn, že ho... máš a... uhm... aha, tak čau. *Pokrčí rameny a opět si vezme mobil, s výrazem někoho, kdo je naprosto v klidu opět začne scrollovat, zatímco pokračuje ve svém jídle.*

*Otočím se na něj se zvednutým obočím.* "To jako fakt?" *Vydechnu nevěřícně, okay...tohle mi hodně usnadňuje. Jenže moje tělo nereaguje jako hlava, která je pekelně naštvaná. Kdepak, naopak se mi do očí hrknou slzy. * šmejdský slzy! *Pomyslím si pro sebe a když odpoví defacto tak, že je mu fuk že jdu...zavrtím hlavou.* "Čau..." *Pípnu ale ať se snažím sebevíc prostě mi ty slzy do očí jdou a na hlase je to znát. Popotáhnu lehce.* "měj se." Vypadnu tak ryhle že rozliju zbytek kafe po stole, ale už se ani neotočím a vysvištím za roh abych se vydýchala.* "Co si o sobě myslí?! To jako..aagh..ty jsi tak pitomá." *mumlám si pro sebe a prohrábnu si vlasy prsty nervózně, nikoho kolem sebe nevnímám.*

*Překvapeně se po ní otočí, ještě překvapeněji po tom kafi, ale pak teda si povzdechne a vstane, jen aby došel požádat o nějaký ten hadr a on to tam mohl utřít, než ho nějaká uklízečka ujistí, že to zvládne. Poděkuje, vezme si ještě pár hranolek, a pak tam to jídlo nechá prostě ležet, jen aby si pohodil batoh na zádech a rychlejším krokem vystřelil z jídelny. Skoro kolem ní proběhne, ale včas se zarazí a několik kroků se vrátí, než se k ní natočí.* Co blbneš? *Zamumlá šeptem kousek od ní a sleduje ji.*

*Stojím opřená o zeď sloup cokoliv je za mnou a snažím se uklidnit, neumím v tomchodit, jak jsem mohla zameškat tyhle věci? Najednou jsem tady je mi šestadvacet a netuším o chození vůbec nic! Přitom všechny varovný znaky tam byly, je to floutek to jsme věděli...měl spoustu holek to jsme věděli! Tak co jsem si myslela, že ho změním? pffft...netušila jsem jak moc jsem naivní. Málem nadskočím když mě vyruší jeho hlas z přemýšlení* "Já? Snad ty...vyděsil jsi mě k smrti..." Těknu po něm pohledem ale pak zase uhnu protože se na něj dívat prostě nechci. "Včera jsme..a teď tě překvapuje že jsem vegan...oh prosímtě Harry." *Zavrtím hlavou nechápavě. Jsem potichu , nechci dělat scény na chodbě, vlastně chci ale bylo by to asi dost zajímavý, musím se sama pousmát nad představou jak tu na něj ječím. *

Cože? *Zeptá se úplně, ale úplně nechápavě. Protože on prostě nechápe.* Co to povídáš? Mě to nepřekvapilo, já to zapomněl, proto jsem povídal ajo. *Najednou se zatváří ještě zmateněji.* Ty brečíš, protože... jsem zapomněl, že jsi vegan? *Jo, ten rozhodně vůbec nic nechápe. Zatěká očima po celý její postavě, než z něj vypadne ta věc, co byste holkám nikdy neměli říkat.* Máš takový ty holčičí dny, že jsi tak přecitlivělá? *Trochu si kope vlastní hrob, co si budeme.*

*Nevěřím vlastním očím...jsou tu jen dvě možnosti, že to na mě hraje a nebo mu je fakt všechno naprosto jedno...ani jedna varianta není dobrá.* "No tak jsi to zapomněl...to je v pohodě." *Povím sarkasticky a pokrčím rameny. Zamrkám očima a ucítím slzy, setřu si je vztekle a když poví to poslení nadechnu se prudce a musím se hodně krotit a to i přestože jsem jinak docela mírná povaha. Vezmu prsty a zaklepu mu na spánek.* "O tom bys snad věděl ne?" *to mu vážně nic nedochází?*"Podívej jestli se bavíš..tak já ne...včera mi to docela stačilo...a ..nechci ..vyřizovat osobní věci tady..." *Vyrazím někam kde je znatelně menší koncentrace lidí, to až za rohem kde je menší kumbál, předpokládám že mě následoval ale u něj? Je všechno možné.*

Věděl? *Zamrká překvapeně.* Jsem nevěděl, že ti to nemohlo začít třeba dneska ráno. *Rozhodí rukama.* Kdo ví, jak vy ženský fungujete. Do ženský a do melounu nevidíš. *Poví trochu podmračeně, jak si ji tak prohlíží, jako kdyby zrovna do ní vidět chtěl.* Hm, hele, já se nebavím. Co ti včera stačilo? //No to mně to včera moc nestačilo, však se nic... nestalo.// *Se znatelným povzdechem a protočení oči se vydá za ní, docela sebevědomou chůzí, tak určitě nechce působit jak školáček, co jde na poškolu... za to že ohnul učitelku, ehm.* Vyřizuj, protože já? Já jsem velmi zmatený.

*Zatřesu hlavou naštvaně, jasně, že mohlo , ale to bych neriskovala abych den předtím dělala to co jsem dělala, holka nikdy neví kdy to přesně přijde. Ne na den* "Fajn máš pravdu no..mohlo ale nee." *zavrtím hlavou a protočím očima. Těknu po něm. * "Hlavně že ty jsi otevřená kniha vid?" *Zrovna on, ze kterýho člověk kloudný slovo nebo emoci nevykřeše.Zapadneme do kumbálu a já lehce polknu protože ať chci nebo ne, tak...mě přitahuje a ...odzabouchnout se není jen tak, i když jsem na něj nasraná, takže se přilípnu do rožku nejdál od něj a sednu si na lavici co tam je. * "Nechci dělat scény...co ode mě chceš vlastně slyšet? Okay...chtěl jsi jedno já ti to nedala, odešel jsi..." *měla jsem za to že situace je docela jasná no ne?*

*Nalepí se na druhou stranu kumbálu a trochu nekomfortně se po něm rozhlídne.* //To je trochu přehnaný.// *Založí si ruce na prsou, ale s jejími slovy na ni vyvalí oči.* No to si snad děláš legraci. *Nevěřícně zavrtí hlavou.*

Nechceš dělat scény? Co já chci slyšet? *Trochu rozhodní jednou rukou, než si ji zas založí.* Třeba proč ty scény děláš, když nechceš. Normálně jsem tě pozdravil a ty si tam začala vylívat kafe. Já přeci... Co prostě? *Zavrtí hlavou.* Já s tebou úplně normálně mluvím, normálně komunikuju, včera jsem i normálně odešel. A ty se chováš jak hysterka a zakončíš to tím, že nechceš dělat scény a co já chci slyšet? *Znovu zavrtí hlavou.* Kolik že ti je?

*Vypadá uraženě? On? Já ho tam snad nechala? Zavrtím hlavou a protočím panenky, když dojde ke konfliktu přesně jak jsem nechtěla.* "Nedělám...bylo to ...divný, utekl jsi jak malej kluk... jakoby...jediný pro co jsi přišel byl sex...uznej.." Nekřičím to rozhodně ne, ale líto mi to bylo, ale on seriózně vypadá, že mu to přijde normální.* "Nedělám ti scénu oh Harry...probohy...jen říkám jak jsem se cítila..." *Pokrčím rameny a zamrkám překvapeně.* "Hysterka, Vždyť jsem ani nezvýšila hlas...a ne neodešel jsi normálně, doslova jsi prchnul... copak je tak šílený že jsem s nikým nic neměla?" Zavrtím hlavou a založím si ruce na prsou.* "Proč se ptáš kolik mi je? To jsi to zapomněl jako to že jsem veganka?" *Zasměju se nevěřícně a promnu si nos.* "Nechci se hádat...nebaví mě to a nedělá mi to dobře, to jak jsi odešel se mi nelíbilo to je všechno co tím chci říct,nevím na čem jsem..."

Nech toho. *Poví jednoduše a... řekněme... dominantně. Trochu ji propálí pohledem, je umanutý, no jo, je. Kouká na ni a teprve po chvíli promluví.* Oznámila jsi mi, že jsi nikdy s nikým nic neměla, když jsem měl hlavu mezi tvýma nohama. To není moc vhodná chvíle, co povídáš? Takže jo, v tu chvíli mi fakt přišlo lepší odejít. Netvrdím, že to bylo nejelegantnější řešení, ale já fakt teď nemám kapacitu na to, abych řešil tvoje traumata, když se v podstatě ani neznáme. *Poví to dost chladně, co si budeme, on občas umí být fakt debílek.* Ale druhý den jsem oproti tobě šel normálně za tebou, nevyhnul jsem se ti a normálně si s tebou povídal, protože proč taky ne. *Pokrčí rameny.* Včera jsme něco začali, nedokončili to, to se stává. Ale ty pak odejdeš způsobem, že všechno kolem tebe lítá a dovolíš si mě obviňovat bůh ví z čeho? A netvař se, jako kdybych tě pozval do steakhousu. Normálně jsem v konverzaci prohodil, že mají dobré tortelliny se sýrem a nedošlo mi, že ho nejíš. To je všechno. *A na to konto protočí očima, ruce stále na prsou.* Začínám toho mít plný zuby, nemáš na mě být co jedovatá! A ještě se se mnou schovávat v kumbále. *A po těchto slovech se prostě odpíchne od zdi, všechno jí to vmete tak, aby neměla čas mu na to něco povědět, a pak se rychle sebere a začne odcházet.*

*Začal mluvit, dost dominatně, což mě donutí zvednout hrdě hlavinku a dívat se na něj.* "Netušila jsem, že je to takový problém..jen jsem nechtěla aby sis myslel že se s tebou vyspím na první vážný schůzce..." *pakale řekne, že se ani tak dobře neznáme...takže .....to snad nemyslí vážně. Zatnu rtíky a zamrkám očima, protože mi do nich jdou slzy. Jen mi to potvrdil, skoro se neznáme, takže sichtěl prostě jen zašukat...okay...nadechnu se lapavě a jen se dívám před sebe zatímco mluví a říká slova co mě zraňují, jsem pitomá kráva, že jsem myslela, že mu jde o víc, o mě. "Nechápeš vůbec nic, ale v pohodě, je mi to naprosto jasný Harry...promiň že nejsem ta za kterou jsi mě měl...ale neboj tady je holek na jednu noc dost."*Seskočím ze stolku a než odejde stihnu ho minout ve dveřích, jenže se tam vecpeme oba dva naráz a tak se sekneme. "Do hajzlu ani uraženě odejít nemůžu..." Najednou mi to přijde strašně vtipný. Podívám se na něj a potlačuju smích.* "Já kráva se do tebe fakt zabouchla..." *Zavrtím hlavou a skousnu si ret. "Tak sakra..." Zakleju při snaze vymanit se z futer.*

*Když se do dveří vecpe ve stejnou chvíli jako on, opět protočí očima a jakmile to ještě nahlas okomentuje, udělá krok vzad.* Tak prosím, odejdi si uraženě, hlavně, že máte navrch paní doktorandko... *A to jí rukou pokyne, aby teda šla, jakmile ale z ní vypadne, že se do něj zabouchla, zatváří se naprosto vyděšeně.* Cože? *Hlas mu přeskočí.* Ale já... agh... *Vydechne a rukama si zajede do vlasů.* Co to povídáš?! *Poví trochu ztraceně.* Vážně, co to povídáš. Však... co o mně víš? Vůbec nic. Přišlo mi docela jasný, že to mezi námi jiskří, ale v tuhle chvíli? To byl jen chtíč, kdo ví, třeba by se to časem změnilo, ale... ty si se zabouchla? Už teď? *Super, a teď stojí zavřenej v kumbále a ve dveřích holka, co mu povídá takový věci. To si určitě každej chlap vždycky přál.*

*Jeho iritabilita byla fakt na velmi nízkým prahu, to se musí nechat.* "Děkuji pane studente." *Odpovím a udělám pukrle ,majíc se k odchodu ale když začne mrmlat, otočím se k němu nechápavě. Je vážně zmatnej jakoby mu uletěly včely.* "Ježíš...pro bych ti dovolila jinak dělat ..."*zašeptám a zabouchnu dveře zase za sebou aby to nikdo neslyšel. "Tamto...já nespím s klukem jen protože se mi líbí..ani nic dalšího..a myslela jsem že většina holek to tak má, se kterýma ses do teď setkal?" *Zeptám se ho potichu a pátravě. Nikdy by mě nenapadlo, že by to šlo i opačně, podlehnout chtíči a pak teprve možná zjistit jestli k sobě něco druhý cítí.* "Vždyť už se známe druhý měsíc...to není úplně krátká doba Harry.." *špitnu k němu. Nějak se nedokážu zlobit víc, když vidím jak je zmatenej. Přešlápnu nervózně a pokrčím rameny. Nevímco říct,asi mu váně přijdu jako naivka...*

Myslel jsem si, že si mi to dovolila, protože jsi byla nadržená. *Odsekne drze a ne, na slovník už si moc pozor nedává, což dosvědčí i jeho následující slova.* Kurva, jak jsem asi měl vědět, že ses zabouchla. V jakým světě to žiješ? Ty máš hlavu plnou románů, což je fakt hezký, ale koukni se občas na lidi okolo sebe. *Rozhodí rukama.* V tomhle kumbálu patrně šukalo několik desítek párů, který ani nevěděli, jak se ten druhej jmenuje. A s nějakýma dvě měsíci to na mě nezkoušej, protože jde spíš o počet schůzek, než o dobu od prvního seznámení... a těch teda tolik nebylo. *Rozepne si pár knoflíčků u košile a trochu se ovine.* A klidně si mě obviňuj, že s holkama spím, aniž bych k nim něco cítil, já se za to nestydím. Mám rád sex a nedělám to s žádnou proti její vůli. *Ruce si dá v bok a začne přecházet po místnosti, jak jen může, jemně u toho vrtí hlavou, jako kdyby si říkal, že to snad není možný.*

"To jsem byla taky, ale protože...jejš..." *Zavrtím hlavou, prohrábnu si vlasy a přestanu si to představovat. Když začne popisovat život svýma očima tak zvednu prstík a zavrtím hlavou vehementně. "Tak víš co? Tak si žij v tomhle světě kde si to random lidi rozdávají v kumbále, já radši budu žít v románech, kde má láska a city nějakou cenu a vůbec se za to nestydím!" *Povím zvýšeným hlasem ale spíš...tak nějak roztomile vztekle než zle. * "Já tě neobvinila jen jsem konstatovala fak...to je fuk...podívej spi si s kým chceš jen mě z toho vynech...a o zabouchnutí si starosti dělat nemusíš...už to..přešlo." *Polknu a otočím se ke dveřím.* "Měj se Harry...měli jsme si to asi vyjasnit předtím...myslela jsem že víš jaká jsem, ale nevíš o mě vůbec nic." *zato já o něm ano, všechno co jsem o něm slyšela a nechtěla tomu věřit se mi teď potvrdilo nejsem naštvaná spíš..překvapená že jsem tak pitomá. Myslela jsem, že si to vyjasníme dospěle ale cokoliv co druhý řekne vyvolá v druhém vzrušenou debatu takže radši odejdu než se dostat do toho kolotoče zpět. A tak se i stane, pokud mě nezastaví*