Ulice

Ulice jsou vždy rušné, co byste taky jiného čekali od města? Večer je Edinburgh sice poklidnější, a jezdí o něco méně veřejné dopravy a aut celkově, ale i tak je město vždy živé, jako by nikdy nespalo. Najdete tu široké ulice s chodníčky po stranách, nebo trochu klidnější, kam auta ani nemohou. To jsou obvykle místa se spoustou obchůdků a zapadlých ale zajímavých míst na objevování.

*Akorát se vydala na cestu do krámu, když její běžnou rannou rutinu narušila nenadálá událost. Kdyby nebyla tak překvapená, rozladilo by ji to. Na svůj ranní rituál byla zvyklá a jako jediný zaručoval, že se z ní hned z kraje dne nestane ubručená nepříjemná entita. Vstala hned na první zazvonění budíku, pět minut koukala do stropu, v němž znala mapy všech drobných prasklin a nesrovnalostí. V klidu si je prošla, aby se mozek nastartoval, a případně aby uklidňující fádní činností zahnala zbylé hrůzy nočních můr, kterých se nikdy nezbavila. Vstala a uvařila si kávu v malém pákovém kávovaru, který si pořídila teprve nedávno. V klidu si ho vypila, černé a hořké, až si na něm téměř spálila jazyk, jak bylo ještě horké. Avšak právě onen nápoj ji prohřál a dostatečně nastartoval, aby se zvládla v rychlosti obléct - dnes džíny, zelený svetr, tenisky a dlouhý krémový kabát - navštívit koupelnu a vyrazit do práce. Nikdy se do ní nelíčila, vlastně málokdy používala skrovnou zásobu malovátek. Občas o tom uvažovala, vzhledem k tomu, že by jí líčení mohlo alespoň trochu přidat na věku, jenže se jí nikdy nepodařilo v obyčejný den sesbírat dostatek zájmu o to, jak vypadá. Jako vždy tak nejspíš působila jako školačka, která právě míří na vyučování, i když už jí bylo téměř dvacet pět let. I vlasy jí kolem hlavy volně poletovaly, pravděpodobně tak dorazí do krámu se zacuchanou směsí pramenů, kterou pak bude hodiny rozčesávat. Nesnášela ty vlasy, z důvodů, které by nikdy nikomu nemohla vysvětlit, ale zároveň si je nedokázala představit ostříhat nebo obarvit a změnit ten známý odraz v zrcadle. Změny považovala za zlé, těžko se s nimi vyrovnávala.  

A to včetně změny v nudné cestě do práce. Chodník jí totiž zahradila rezavá koule chlupů. Barva srsti byla jen o pár odstínů světlejší než její vlastní hříva. Rozhlédla se kolem. Patřilo to stvoření někomu? Neutíkalo před ní, nejspíš bylo na lidi zvyklé. Nejraději by pokračovala v chůzi a dělala, že se jí to netýká, jenže sama měla doma kočku a nedokázala si představit, že by o ni přišla. Sic její Chia byla kočka sphynx a chlupy byste na ní nenašli. Jen šedou zvrásněnou kůži, která Brooke občas připomínala vlastní zjizvená předloktí, a k tomu pomačkaný obličej s velkýma vyčítavýma očima, jako by snad byla věčně iritovaná a nespokojená. Přesto tu bestii milovala. I tohle zvíře potulující se ulicí mohlo mít vystresovaného majitele. Už už se chystá ke kočce natáhnout a zkusit ji k sobě přilákat a chytit ji, když se ozve hlasité zvolání, jenž ji donutí sebou trhnout. Nejspíš není jediná, kdo se lekne, protože kočka vystřelí jako dělová koule rovnou pod nejbližší auto, asi se schovat před tím uragánem, který se k Brooke následně přižene.* /Možná jsem pod to auto měla zalézt taky./ *Pomyslí si hořce. Konfrontace s kočkou ji mohla rozladit mírně. S cizím člověkem? To je jiný druh katastrofy.
Prohlédne si zadýchanou dívku. Je o kousek vyšší než Brooke a vypadá asi na tolik, kolik Brooke doopravdy je, pokud i zde vzhled neklamal. Husté hnědé prameny ženě lemovaly sympatickou tvář, oči v podobné barvě vypadaly vřelé, přestože nyní působily trochu uštvaně, rozhodně však postrádaly chladnou letargii pohledu světle modrých očí, které se upíraly na cizinčinu tvář.* Hmm, to nic. /Jen mírný infarkt./ *Brooke rozhodně nepatřila mezi nejmluvnější lidi. Sklouzne pohledem k přepravce, kterou jí dívka ukazuje. Jednalo se o typický levný kus plastu, který si nejspíš hověl ve výloze v každém zverimexu.* /Komu jinému?/ *Pomyslí si ironicky. Samozřejmě by se mohla uchýlit k nějaké šílené teorii o tom, že tahle holka lítá po městě, loví ztracené mazlíčky, a pak si za jejich vrácení účtuje nehorázné částky. Brooke si však vždycky vybírala jasné logické řešení. Dozví se však, že kočka je vlastně kocour, což původně nemohla poznat, vzhledem k tomu, že neměla příležitost koukat se mu “pod sukni”.* Tyhle přepravky nemají pojistku, pokud si kočka nebo kocour dost vytrvale hrají přes mřížky se západkou, dokážou ji vysunout. Lepší je ta s pojistkou nebo se zámečkem. *Páni. Tohle byl nejspíš nejdelší slovní projev, který mimo práci pronesla naráz tak za dva týdny. Nervózně pohlédne na hodinky na ruce. Má je poněkud netradičně zapnuté na zápěstí až na látce svetru, ale vždy nosila dlouhé rukávy nehledě na denní dobu a to tak, aby dosahovaly okraje až k dlaním a nemusela si je vyhrnoval. Chodila do krámu s předstihem, ráda si své pracoviště celé prošla, vyřídila případné emaily, které dorazily až minulý den po pracovní době, a teprve pak otevírala, takže jí zbývalo v zásadě ještě hodně času. A nehledě na její nechuť k jakékoli sociální interakci jí svědomí nedovolilo jen tak odejít.* Můžu ti zkusit pomoc. *Nabídne se. Tajně doufá, že neznámá odmítne. Její prosby jsou však málokdy vyslyšeny a bude lepší to mít rychle za se sebou. Sundá si kabát a ten položí opatrně na kapotu auta. Včera pršelo a silnice i chodník jsou mokré a špinavé, lepší nechat světlý kabát ležet na vlhké ale v zásadě přijatelně čisté kapotě, když se jde v zásadě válet po zemi. Musí si totiž kleknout a pořádně se naklonit, aby pod auto viděla, ačkoli se jedná o terénní vůz a má trochu vyšší podvozek. Kocour si spokojeně hoví uprostřed a podezřívavě ji sleduje, zatímco přezíravě máchá ocasem ze strany na stranu, jako by byl se sebou náramně spokojený.* Nemáš nějaký pamlsek? *Zeptá se jí s nadějí. Zkusí na kocoura to, čemu Chia osobně nikdy neodolá. Zaškrabe nehty o zem a ruku vzdaluje. Neměla tu žádnou hračku, ale i tohle u některých koček nastartovalo často jistý instinkt a vydaly se na “lov”. Nevadilo jí, kdyby jí pak kocour případně trochu poškrabal ruku, zažila si horší patálie.*

Vánoční čas patří v roce k těm nejoblíbenějším. A jelikož počasí v zimě je v Edinburghu dosti proměnlivé, občas déšť, jindy mlha, a až pak v lepším případě přichází sníh, největším lákadlem nejsou zasněžené pláně, ale Vánoční trhy. Hlavní se nachází na náměstíčku kousek od hradu, kde naleznete kromě stánků i spoustu pouťových atrakcí nebo ledovou plochu na bruslení. Podél ulice se pak nacházejí další stánky, lemují chodníky téměř až k nákupnímu centru. Výběr je tudíž široký. A nejde jen o vynikající nápoje a jídlo, ale i spoustu rukodělných výrobků. Na trhy si ve svátečním období zajde téměř každý alespoň jednou.

*Konečně si našla čas na to, aby s Nickem vyrazila na to slibované “rande”. Stále si myslela, že kývnout na to byla tak trochu šílenost. Musela postupovat opatrně. Za poslední týden se udělalo celkem chladno, dokonce konečně začal padat i sníh! Tušila, že tato sněhová pokrývka nevydrží dlouho, a proto se rozhodla vyrazit na Vánoční trhy. Zabila tak dvě mouchy jednou ranou a pozvala i Nicka. Ten možná očekával nějakou luxusní restauraci a ne potulování se mezi stánky a okusování bramborové spirály na špejli, ale měl by si zvyknout, že s ní jsou nějaká očekávání zbytečná. Na sebe si vzala úpletové vínové šaty, ale stejně vykukoval jen kousek lemu pod béžovým kabátem. Aby jí nebylo chladno, vzala si černé punčochy a černé kotníčkové boty. Svoje chaotické vlasy si svázala do culíku, aby si mohla vzít čepici. Vážně netoužila po tom, aby jí umrzly uši, ale nechat si vlasy rozpuštěné, pod čepicí nevydrží. Ani se nemalovala. Původně toužila Nicka trochu provokovat a možná přeci jen neodolá a nevyhne se tomu. Nakonec se však rozhodla, že by měl pochopit, jak ona funguje a dvakrát si rozmyslet, do čeho se to snaží pouštět. Stále si myslí, že vztah mezi nimi je hloupost, která nemůže fungovat. Bez ohledu na to, jak dobře mezi nimi fungovala chemie, na tom se přeci všechno stavět nedá, ne? Poslala Nickovi sms, kde psala, aby se sešli u malého betléma, který byl jedním z mála dobrých orientačních bodů. Všimne si jeho vysoké postavy a rozcuchaných špinavých blond vlasů. Připlíží se k němu a stoupne si na špičky, aby mu zakryla oči.* Hola, kdo to je? Víš, že kdybych byla vrah, právě jsem ti mohla vrazit kudlu do zad? *Zapřemýšlí nahlas, než spadne zpátky na paty a ruce stáhne.* Podmínky sázky pořád platí, tohle je výjimka, nešlo odolat. Tak pojď, mám hlad. *Jako vždy z ní vyzařuje neutuchající energie a bezstarostnost. Vánoční období má ráda. A z okolní vůně má chuť si slastně povzdechnout. Nejraději by si vzala něco z každého stánku, ale jak by pak vypadala? Už tak věděla, že má trošku plnější křivky, ale copak člověk mohl odolat takovým dobrotám?*

*Po dlouhém čekání se přeci jen dočkal a Sigrid mu napsala ohledně jejich rande. Hned na to si však vzpomněl i na svůj slib, že se jí nesmí dotknout. Stále ho to štvalo, ale byl rozhodnutý svůj slib dodržet. Trochu ho překvapilo, že si vybrala Vánoční trhy, ale proč ne? On bude rád, když je spolu zas uvidí další lidi. Člověk si myslel, že ostatní je ignorují, ale vždy se našel někdo, kdo ostatní pozoroval. Vyrazil tedy na Vánoční trhy, aby tam byl o chvíli dřív. Na sobě černé kalhoty a k tomu hnědý delší kabát. Kolem krku béžovou šálu a samozřejmě tmavé boty. Dorazil k malému betlému a různě se rozhlížel. A ještě nějakou dobu, než ucítil její ruce, vycítí něčí přítomnost. Pobaveně se usměje, když slyší její hlas.* Dostala si mě. Jsem úplně bezbranný. *Řekne pobaveným hlasem a otočí se k ní. Sám si dá ruce do kapes, aby neměl tak velké nutkání se jí dotknout.* Je mi to jasné, že to byla jen výjimka. Ale já to zvládnu. *Mrkne na ní a prohlédne si ji. Vypadala úchvatně a byl si jistý, že má na sobě sukni nebo šaty, podle punčoch.* Vypadáš krásně. *Řekne hřejivým hlasem, který jasně naznačoval i upřímnost. Pak ji však samozřejmě následuje.* A na co máš chuť? Všechno tu voní tak úžasně. Já osobně bych si dal trdelník. *Řekne a nasaje tu vůni skořice, přičemž na moment přivře oči.*

*Nemohla si nevzpomenout na jejich konverzaci o vraždě, zrovna k ní měla dokonalé podmínky.* Si piš. Sice jsme na očích, ale je tu tolik lidí, že bych tě mohla bodnout, vyvolat zmatek zděšeným křikem, a pak se ztratit v davu. *Usměje se spokojeně nad tím, jak to vykoumala. A to jí nevěřil, že by dokázala najít způsob, jak ho zamordovat! Když se k ní otočí, prohlédne si ho lépe. Je samozřejmě celkem stylově oblečený, ale na to si u něj zvykla. Ačkoli někoho by možná štvalo, když to partnerovi sluší víc než partnerce. Jí to jen svádělo k tomu ho toho oblečení zbavit. Takhle vypadal hrozně uhlazeně, ale ona věděla o tom, že na kůži skrývá řadu tetování, a jak moc jeho zdvořilé jednání zmizí, když jsou v soukromí.* To se uvidí. *Uculí se sama pro sebe. Ne, že by si myslela, že to nezvládne, jen ví, že by si přál, aby ta sázka nepadla.* A kdybys věděl, co mám pod šaty. *Oplatí mu to protivné mrknutí, kterým ji předtím počastoval. To jí to předsevzetí ohledně toho, že ho nebude provokovat, moc dlouho nevydrželo. Na druhou stranu si dávala tunu novoročních předsevzetí a často je porušovala už první den. Nemohla však popřít, že jí lichotil. Jeho tón byl až příliš upřímný.* /Naivko./ *Mohl to říkat hodně ženám.* Trdelník, oh, ano. Hlavně v létě, když ho dávají i se zmrzlinou, to je skvělý. Teď bych si teda zmrzlinu nedala, ale snažím se tím říct, že trdelník je fajn. A taky ty bramborové spirály na špejly, ty jsou skvělé. A dala bych si turecký med. Počkej, kde mají svařák a medovinu? *Zdá se trochu jako malé nadšené dítě. Samozřejmě si tedy nejdříve najde svařák, z kterého poté upije a přimhouří spokojeně oči, jak jí nápoj zahřívá útroby.* Oh, měli jsme si připít, že? Tak opožděně! Na ehm, na co vlastně? *Zamyšleně svraští obočí. Hned vedle je opravdu stánek s trdelníkem, takže si jeden menší skořicový vyžádá. Nechce to přehánět, aby ji zbylo místo na další dobroty. Na rtech jí zůstane posypka, a tak si ji z vrchního rtu setře palcem a ten si olízne. Copak může skořice vyjít nazmar? Rozhodně ne.* Doufám, že ti tahle “večeře” nezruinuje nějaký nutriční režim nebo tak. Stoprocentně není možné, abys vypadal tak, jak vypadáš, aniž by ses hlídal. To já pokud tohle zítra nevyběhám v dvaceti kilometrech, byla bych brzo široká jako almara. *Zavrtí hlavou.* Dlouho jsem nebyla na schůzce, o čem se tak normálně bavíš? Asi bych se měla zeptat na základ, nejsi náhodou ženatý, že ne? Děti bych asi přežila, ale rozvášněnou žárlivou manželku? Ne, díky. Nerada bych skončila jak v těch komediích, kdy milenka překvapí svého milého doma a najde ho obklopeného rodinou u večeře. *Jako vždy z ní proudí nezastavitelný příval slov.* Taky bych měla doufat, že nemáš pohlavní nemoci, ale jelikož jsme spolu už spali, tak odpověď vlastně znát raději ani nechci.

*Od charitatívnej akcie v galérii už ubehlo pár týždňov. No Broden od tej doby nenabral odvahu zavolať Natovi. Možno za to mohol aj fakt, že keď Nate začal reči okolo striptíz a ešte pred ním stál polonahý tak Broden sa zmohol iba na nejaké nesúvislé žbreptanie. Snažil sa pozerať kamkoľvek inam ale jeho oči boli ako magnet, ktorý to ťahá k jeho telu. Dokonca keď sa s ním rozlúčil tak sa zmohol iba na neurčitý pozdrav. A keď sa vrátil k práci tak omylom prevrátil tác s pohármi. Na čo ale nabral odvahu bolo zavolať Nateovým a Prercyho starým rodičom. Vlastne to spravil hneď druhý deň po charite. Svoju odvahu ale opäť stratil keď sa snažil ozval Percymu. Jasne, že je splachovací ale aj tak. Desať rokov je predsa len desať rokov. Tak mu aspoň nedávno napísal nejakú správu. Ako už ale v meste začali vianočné trhy tak Broden sa rozhodol rozhúpať a zavolať Nateovi.* /Však sme sa dohodli, že pôjdeme na trhy. Tak sa mu musím ozvať./ *A tak aj spravil. Zavolal a začal celkom zo široka, so slovnými odbočkami, pozývať Natea na vianočné trhy. Skutočne mu išlo iba o to investovanie. Broden ani nie je typ, ktorý by vymýšľal stratégie na získanie Nateovho srdca. Na stratégie nemá jednoducho žiadnu kapacitu. Navyše aj keby mal tak vie, že u Natea nemá šancu, takže je rád, že vychádzajú v priateľskom duchu. Keď sa dostal cez svoj siahodlhý monológ k tomu, aby si dohodli termín začal druhý boj. Obaja predsa len majú prácu. A aj keď sa to nezdá tak Broden je celkom v tomto predvianočnom čase vyťažený. Čašník sa hodí na každú predvianočnú párty alebo oslavu v podobnom duchu. A Broden využije každú možnosť, aby nemusel byť doma s Adamom. Ten zas trávi viac času doma, aby si vychutnal voľno a pritom zneužíval Brodena. Za tých osem rokov už to spadlo do určitých koľají. Broden berie prácu za prácou, príde domov kde ho čaká nasratý Adam. Doma schytá výprask, dúfajúc, že zvládne odpracovať to čo si naložil. Reálne si oddýchne po novom roku keď Adam začne naplno chodiť do práce. Ale ani pred Vianocami a už vôbec nie po nich to nebude iné. V konečnom dôsledku sa ale Nateovi a Brodenovi podarilo dohodnúť. Aspoň teda v to Broden dúfal. S modro-fialovým monoklom na pravom oku ešte na seba obliekol čierny rolák, aby zakryl otlačok Adamovej ruky na jeho krku. K tomu pridal šálu tmavo modrej, bordovej, žltej a tmavo zelenej farby. V konečnom dôsledku to vyzeralo na celkom zaujímavú šálu. K tomu si dal ešte rifle, boty a čierny kabát. Keď si začal zarábať tak si konečne mohol kúpiť aj lepšie oblečenie, aby vyzeral slušne. Ale stále to nebolo nič značkové. Svoj zimný outfit ešte zaklincuje tmavomodrou, pletenou čapicou s brmbolcom a rukavicami v rovnakej farbe ako je šál. Rukavice sú v podstate palčáky, ale s tým že si ich vie odopnúť a má holé prsty, takže sa vie najesť bez toho, aby si ich dával dole. A navyše sú teplé. Chvíľu Brodenovi trvá kým príde na trhy, pretože býva až na neďalekom sídlisku. Preto vyrazil celkom skoro. Vlastne tak skoro, že neodhadol cestu a prišiel až veľmi skoro. Tak teda z vidiny dlhej chvíle si aspoň pri jednom stánku kúpi horúci, detský punč. Postaví sa k jednému, vysokému stolíku určenému práve na konzumáciu jedla a nápojov a pokukuje na Betlehem, ktorý je o kus ďalej. Keď mu punč dostatočne vychladne a vypije z neho asi polovičku tak napíše Nateovi kde sa nachádza. Predsa len, aby sa našli.*

*Upřímně by na svůj slib Brodenovi téměř zapomněl. Měl toho hodně na práci a taková drobnost mu myšlenky rozhodně neokupovala pořád. Takže když zvedl telefon a ozval se povědomý hlas, chvíli mu trvalo si rozpomenout, proč mu vlastně Broden volá. Nutno podotknout, že Broden se taky neuměl vyjádřit a o to zmatenější to bylo. Naštěstí ho přeci jen pochopil. A dokonce se jim povedlo časem najít datum. Ačkoli z toho Nate nebyl vyloženě nadšený, své sliby vždycky plnil. Nešlo jen o čest, ale spíše i o disciplínu, kdyby se z něčeho vyvlékl jednou, možná by měl pak nutkání to udělat znovu. Ve správný den jde rovnou z kanceláře. Na sobě má tudíž klasicky společenské kalhoty, košili a sako, ale boty měl tentokrát solidnější, aby se hodily do sněhu, nebo spíše té příšerné brečky, která po sněhu zůstávala na ulicích. Přes to si hodil tmavě šedý teplý kabát a kolem krku ještě šálu. Trochu mu byla zima na uši, ale na to byl zvyklý a čepice vážně nesnášel, stejně jako rukavice, takže měl zatím ruce vražené v kapsách. Zavibruje mu telefon, takže zkontroluje příchozí sms a trochu upraví směr chůze, aby si přes trhy zkrátil cestu k betlému na okraji. Cestou si koupí svařák, aby se trochu zahřál. Konečně spatří Brodenovu siluetu. Alespoň má ten dojem, a když dojde blíž, aby poznal určité rysy, už si je jistý.* Ahoj. *Poví pouze, ale vzápětí, když zahlédne Brodenovu tvář, zamračí se.* Zatraceně, co to máš s obličejem? Připletl ses do nějaké hospodské rvačky? *Vzhledem k Bordenovu zaměstnání mu to přišlo jako nejvíc pravděpodobné vysvětlení. Věděl, že někteří lidé se umí jednoduše chovat jako hovada v přístupu k obsluze. A jestli nějaký host přebral a Broden se tam připletl, mohl snadno schytat.* Počkej, pár už jsem takových viděl. *Opatrně shrne čepici trochu bokem a oko si trochu prohlédne.* Leduješ to vůbec? Měl by sis na to sehnat mastičku v lékárně, abys alespoň zmírnil otok, navíc to musí bolet. *Pokroutí nesouhlasně hlavou, ale odstoupí, aby dal Brodenovi nějaký prostor. Odpije ze svého svařáku a zadívá se na Brodenův nápoj, v kterém se ještě válí zbytky ovoce.* To je co? *Zeptá se pobaveně.* Proč si nedáš třeba medovinu? Nebo svařák? Nejsou to opravdové Vánoční trhy, když ani jednou neochutnáš. Nebo jsi abstinent? *Pozvedne obočí. On tedy rozhodně potřebuje trochu alkoholu, pokud má tohle setkání přežít příčetný.* Máš hlad? *Zeptá se. Nebude se mu pak chtít přerušovat vysvětlování, aby Broden utišil kručící žaludek.* O čem by ses vlastně chtěl dozvědět nejvíc? *Opře se lokty o stolek, naštěstí stůl drží dobře a nekýve se.*

*Broden sleduje ako sa deti tešia z Betlehema. Naháňajú sa okolo ohrady a vreštia po sebe. Popritom si odpíja z detského punču. Vzhľadom na to, že nemal práve najlepšie detstvo tak ani príliš neinklinuje k tomu mať v budúcnosti vlastné deti. A keďže je gay tak túto otázku ani nemusí príliš riešiť. Pravdupovediac ho deti desia a rozčuľujú. Nedaj Bože ak má podržať nejaké mimino. Našťastie sa mu to nestáva často. Ale takto z diaľky mu ani nevadia. Nakrčí trochu obočie keď jedno decko sotí to druhé do nejakej bačoriny a to tam začne revať ako na lesy.* /Nie, toto rozhodne nechcem./ *Uistí sa a ešte si prikývne. Vzápätí na to sa ale pri ňom objaví Nate. Usmeje sa naňho ako vždy ale než ho stačí pozdraviť tak sa zarazí. Vlastne sa zarazí v momente keď má otvorenú pusu.* Čo? *Pípne nechápavo. Síce ho to oko bolí ale nejako naňho aj zabudol. Pred odchodom si ho len skontroloval a usúdil, že ten opuch nie je až tak hrozný. Horšie bolo, že skutočne hralo všetkými farbami. Trochu sa cukne keď sa ho Nate dotkne, aj keď je to len odhŕňanie čapice. Nečakal to. Vyjukane naňho pozerá a jeho oči v tom momente vyzerajú ako dve veľké tenisové loptičky. Mrkne a skúsi voľačo zo seba dostať.* Ehm, hm. *Ale sláva to práve nie je. Je pravda, že máva bežne mastičku ale tú už minul a zabudol ísť do lekárne. Aj keď Nate od neho odstúpi tak chvíľu tam stojí ako také ťululum. Napraví si teda späť čapicu, aby mu sedela.* /Fakt je to oko také zlé?/ *Potom pozrie na svoj nápoj a trochu sa zamračí.* Detský punč. No, ja veľa nepijem. Teda nie som abstinent, len nemám rád alkohol. Ale občas si niečo dám len nie veľa. *Dostane zo seba. Sem tam si dá pohár vína alebo malé pivo. A to je tak všetko čo mu stačí. Tvrdý alkohol mal pár krát v živote ale tiež to nie je niečo čo by ho nadchlo. Najmä keď na vlastnej matke videl aké následky to zanechalo. Ale poznámka o hlade ho zaujme a hneď aj ožije. Otočí sa k stánkom s jedlom. Je tam veľa toho na výber. Potom, teraz ale aj s úsmevom, sa naňho s úsmevom otočí.* Môžeme si dať trip po stánkoch s jedlom a z každého ochutnať. *Zazubí sa ako čert a celkom sa na to teší. Dopije teda svoj punč a hodí kelímok aj s ovocím do koša, ktorý je kúsok od nich. Má rád ovocie aj zeleninu ale nie v extrémne vyluhovanej forme. Pozrie na Nate a oprie sa o ten stolíček tiež.* Nooo, mám nejaké peniaze a mám ich na takých podúčtoch. Ono v banke mi aj vraveli o nejakých, tých... niečom kde by zarábali ale strašne veľa odborných slov používali. A som myslel, že ty keď sa tomu venuješ tak mi povieš, že čo by sa dalo spraviť, lebo všetci okolo mňa sa bavia o tom ako investovali a ja by som chcel tiež ale fakt netuším, že do čoho. *Vydoluje zo seba celkom zamyslene a pritom si bradu oprie o ruku, ktorú má v palčáku. Na konci si ešte aj zahryzne do spodnej pery a v duchu ráta, že koľko vlastne má peňazí. Ale keďže na veľa nepríde tak si prestane peru týrať medzi zubami a pozrie na Natea. Hneď aj vyčarí úsmev.*

*Broden zírá do davu dětí tak soustředěně, až Nathana láká na něj zkusit vybafnout, ale přeci jen už mu není pět. Raději tudíž pozdraví normálně. Co ho však hned upoutá, je barevný monokl, jenž zabírá značnou část Brodenovi tváře. Nate by musel být slepý, aby tohle přehlédl. Takový monokl by nezakryl ani kdyby chtěl a sehnat si dvě tuny makeupu.* Ta modřina. *Zopakuje trpělivě.* Vypadá to, jako by tě někdo zmlátil. *Pousměje se ve snaze odlehčit atmosféru. Nedivil by se ani, kdyby někde Broden nemotorně spadl, ale spíše by to vsadil na tu zatoulanou pěst nějakého ožralého zákazníka. Přeci jen věděl přesně, jak takové modřiny od úderu vypadají. Zkusí odtáhnout kus čepice, aby viděl, zda se modřina táhne až na spánek. Broden u toho na něj zírá tak intenzivně, že se raději brzy stáhne.* Kde jsi nechal svou výřečnost? *Pozvedne obočí. On sám se rozhodl mluvit dnes trochu víc. Neměl s konverzací problém, ačkoli z něj většinou nepadal vodopád slov jako z Brodena. Navíc mohl doufat, že když bude mluvit, třeba Broden na chvíli i ztichne a bude spíš poslouchat než drmolit po svém. A zdálo se, že tato taktika i funguje.* Ehm? Měl by sis na to něco sehnat, ten otok je fakt ošklivý, divím se, že vůbec vidíš. *Pokrčí rameny.* /Ale teď vážně, co mu je?/ *Potkal toho stejného Brodena? Tenhle mlčenlivý mu byl sice víc sympatický, zároveň mu ale jeho plachost trochu hrála na nervy.* Tak dneska si něco dáš. *Zhodnotí to Nate. Měl ve zvyku rozhodovat, občas si ani neuvědomil, jak nekompromisně se choval k druhým. Ne kvůli tomu, že by je chtěl ovládat, spíše si odvykl slýchat slůvko “ne”. * /A je zpátky./ *A stačila jen zmínka o jídle.* Píšeš na to snad recenze? *Zeptá se ho a strčí si ruce do kapes. Už v galerii Broden pálil jeden fakt o jídle v okolí za druhým, takže mu to dávalo smysl.* Fajn, ale nejdřív ti seženeme něco na pití. *Zhodnotí to a objedná u stánku vedle jednu medovinu s moštem. Díky moštu není nápoj tak hutný, ale je dostatečně sladký a nechutná vůbec hořce stopou alkoholu, takže se z něj člověk zvládne poměrně rychle opít, když v chladném počasí popíjí jeden za druhým. Podá ho Brodenovi, zatímco sám zůstává u klasického svařáku.* Zkus to a uvidíš. *Navrhne a následně ho chvíli přeci jen poslouchá.* /Spořící účet?/ *Za ty malé úroky toho člověk moc nezíská, alespoň tak to viděl Nate, ale samozřejmě znal i banky, co se podílely na investičních činnostech a nabízely tu možnost i klientům. Nerad na to myslel, ale takhle zamyšlený byl Broden skoro roztomilý. Nikoli však tím způsobem, který by Natea znovu lákal k tomu mu bratrsky rozcuchat vlasy, ale spíš je do nich zabořit a postarat se o to, aby se myšlenkama přestal toulat někde jinde, když má lepší věci, na které se soustředit. Raději tyhle úvahy zažene.* Nu, mohl bys investovat do akcií, ty jsou ti trochu známé ne? Jedná se o cenné papíry, díky kterým dostáváš dividenta, řekněme, že je to jakási výplata. Když je firma úspěšná, dividenta jsou stabilní nebo naopak rostou, tvá akcie pak navíc získává na ceně a můžeš ji nakonec v dobrý moment prodat za mnohem víc, než za kolik jsi ji koupil. Samozřejmě pokud ale cena akcie klesne, můžeš na tom i dost prodělat. Pro začátek je dobré investovat spíše do perspektivních podniků, třeba Amazon má v tomhle dobrou pověst. Až když člověk trochu zná trh a chápe, jak funguje, může začít vyhledávat začínající podniky s dobrou perspektivou rozvoje do budoucna. *Sdělí mu alespoň pro začátek.* Co se týče investování v bankách, za něco stojí za mě osobně snad jen ty podílové fondy, o kterých jsem ti říkal už minule. Jsou tam občas vyšší poplatky, ale jsou málo rizikové, často stabilní a z dlouhodobého hlediska výhodné. Navíc ti s tím dovede poradit každý bankéř, není to složité na pochopení ani nepotřebuje žádné velké částky k tomu, abys s investováním začal. *Vypráví a nechá Brodena, aby si vybíral jídlo. Sám zůstává u svařáku. Ten ho příjemně zahřívá a zároveň se díky němu uvolní a cítí svou přítomnost zde méně jako povinnost a více jako zábavu.* Rozuměl jsi alespoň něčemu z toho, co jsem říkal? *Otáže se pobaveně.* Mám investiční společnost, mohl bych ti domluvit schůzku s někým z našeho oddělení, aby tě tím provedl v klidu, jsou školení metodicky pro tohle vysvětlování. Vůbec nevím, zda to říkám srozumitelně. *Pokroutí hlavou a prohrábne si vlasy.* Leila je v tomhle dobrá. Navíc by tě nerozptylovala vzhledem. Carl je třeba skvělý lektor pro nováčky ve firmě, ale většina ženského osazenstva mu stejně půlku školení kouká na zadek. Vsadil bych se, že bys na tom byl podobně, mně jsi zíral na zadek už před lety. Na druhou stranu, v tohle bych ti těžko mohl zazlívat. *Trocha toho egoismu neuškodí. I když minule si přeci jen všiml, že Brodenovi uniforma v určitých partiích svědčila. Bylo trochu znepokojivé, že tomu zrovna u Brodena vůbec věnoval pozornost. Dnes za to mohl alespoň vinit alkohol, stejně tak za to, že v tomhle prostředí toho víc namluví a je bezstarostnější. Bylo příjemné být na chvíli mimo ten pracovní kolotoč.*

*Zamrká naňho a je vidno, že sa snaží si dať dve a dve dokopy. Potom mu to dôjde a na moment pusou urobí dokonalé O.* Nezmlátil. *Povie to ale o niečo prudšie a rýchlejšie než zamýšľal. Takže vlastne to znie ako klamstvo. Popravde to aj klamstvo je aj keď to Broden takto nevníma.* Bola to skôr nehoda. *Špitne dodatočne, aby to vysvetlil. Ešte k tomu na moment uhne pohľadom do davu. Broden si vždy nahucká, že je to nehoda. Asi je to preňho jednoduchšie než si priznať, že všetko čo mu robí Adam je naschvál. Aj keď to vie. Aj keď sa cukne tak si nechá odtiahnuť čapicu. Monokel čo má je poriadne veľký. Bola to jedna alebo dve dobre mierené rany. Presne si nie je istý lebo to išlo rýchlo. Vejrá na Natea ako sova. Dokonca obmedzí aj mrkanie.* Uhm. Nikde. *Vrkne. Vlastne možno trochu je aj prekvapený, že Nate toľko rozpráva. Čo si pamätá tak nebol príliš ukecaný. Ale páči sa mu to. Keď mu povie, že ten otok je zlý tak automaticky sa ho dotkne. Bohužiaľ, palčák čo má nie je práve z najjemnejšej vlny. Kúpil si ich pred rokmi v secondhande. Takže keď sa dotkne citlivej pokožky tak na sekundu vystrúha aj bolestivú grimasu.* /Fakt to bolí./ *Tak sa toho prestane dotýkať a ideálne aj myslieť. Pre zmenu sa teraz zatvári dosť nesúhlasne.* Ja neviem... *Predstava alkoholu ho skutočne neláka. Lenže Nate znie, že je už rozhodnuté a Broden určite nevie vzdorovať. Nikomu. Potom sa ale stočí reč na jedlo a s tým rozhodne ožije už klasický Broden.* Recenzie? Nie. Mám rád jedlo. Strašne veľmi ho mám rád a sem tam to dávam na instagram. Ale nepíšem recenzie, len napíšem aké to jedlo je a kde ho môžu ľudia nájsť. Je tu strašne veľa ľudí čo predáva dobré jedlo. *Zazubí sa naňho šťastne a ide s ním k stánkom. Keď sa k nemu dostanú a Nate mu objedná alkohol tak nakrčí nespokojne nos. Keď ho dostane do ruky tak naňho chvíľu pozerá a potom si k nemu pričuchne. Nespokojný výraz sa zmení na zmätený, pretože necíti takú tú typickú arómu alkoholu. Zamračí sa na Natea ale cucne si z pohára. A potom si cucne znova.* Nie je to také zlé. Je to sladké. *A odpije si už normálne. Zaujato Natea počúva. Teda veľa vecí mu nedáva zmysel. Sústredene sa mračí a je na ňom skutočne vidno, že sa to snaží pochopiť.* Takže mám investovať do... Amazonu? *Opatrne sa opýta a pozrie na stánok s jedlom. Chvíľu pozerá na jedlo kým si vyberie.* Dobrý deň, jeden ten veľký praclík so sezamom a čedarom. *Pozrie na Natea či si niečo dá ale ten keďže sa k jedlu príliš nemá tak zaplatí za svoj praclík. Má obe ruky plné a okamžite aj pusu. Jukne na Natea veľkými očami a plnou pusou, takže nemá možnosť odpovedať či tomu rozumie. Ale už z pohladuje je jasné, že ani príliš nie. Rýchlo teda zžuje to čo má a prehltne.* Hovoríš to veľmi pekne. *Pochváli ho a odhryzne si. Usmeje sa.* Nemôžem za to, že máš pekný zadok. Dobre sa naňho pozeralo vtedy aj teraz. *Napije sa moštu s medovinou a ponúkne aj Nateovi, aby si odhryzol.* Vždy keď prídem do banky tak som nervózny. Všetci tam chodia v oblekoch a sukniach. Klapocú tam podpätky a býva tam strašné ticho. A sú veľké. A oni na mňa vždy začnú s tými akciami a podielmi, a dinivendami. Je to hrozné. Aké to je v tvojej spoločnosti? Tiež tam nosia obleky? *Napije sa moštu a už začína chytať do líc trochu rúžovej farby. Či je to od zimy alebo z alkoholu je asi v podstate jedno. Broden sa culí a je v dobrej nálade.* Dúfam, že tu nie je ten stánkar, ktorému sme s Percym omylom podpálili stánok. Dal nám doživotný zákaz sa k nemu priblížiť. Pamätáš si? Ťahal si nás z toho prúseru. *Smeje sa. Užíva si spoločnosť Natea a tá medovina mu pomaličku stúpa do hlavy.*

*Většinu lidí by Brodenova prudká reakce překvapila, ale u Natea způsobí spíše podezřívavé přimhouření očí a svraštění obočí. Měl spoustu zkušeností se lháři. A příliš ohnivá a vehementní obhajoba na lež části poukazovala jako první.* Houbeles, takový modřiny se jen tak nedějou. *Odpoví mu rozhodně. Ať jde Broden kecat někomu jinému. Vždyť se nic nestalo. Každý občas dostal po hubě.* Proč jsi z toho nesvůj? Taky jsem už měl párkrát monokl. Člověk není pyšný, když se zaplete do rvačky a dostane na frak, ale nemusíš si kvůli tomu vymýšlet, že to byla nehoda. Tak dobrou trefu nikdo "omylem" prostě nedá, vím, o čem mluvím. *Broden si díky tomu vzpomene nejspíš na jeho mladší pubertální léta, kdy byl Nate celkem rváč a problémové dítě, ačkoli Nate tím nyní spíše míní nedávné události v jeho životě. Sám se pěstmi zas tak často ohánět nemusel, měl na to lidi, ale byly situace, které raději řešil osobně. Nemá z tohoto vyptávání dobrý pocit. Broden uhýbá pohledem a dokonce cukne i před naprosto nevinným dotekem, kdy mu jen posunul čepici, aby měl na ránu lepší výhled. Musel to být ošklivý incident. Že by mu ublížil dokonce někdo známý, a proto je z toho tak špatný? Taky se jako mladší dostal do sporu s kamarádem, který se to rozhodl řešit pěstmi.* /Možná bych se prostě neměl rýpat v čerstvé ráně./ *Není to přece tak, ze by to byla jeho starost. Těch měl nad hlavu. Asi za to mohla Brodenova bezelstnost, díky které měl jeden pocit, že se ten kluk neumí bránit sám, ale už byl dospělý, určitě se o sebe zvládl postarat.* Hmm. *Odfrkne si téměř pobaveně. Zatim byl on tím, kdo pronesl více slov. To se nestávalo zase tak zřídka, ale ve společnosti Brodena šlo o poměrně vzácný jev. Všimne si, jak sebou cukne, když se rány dotkne.* Měl by ses pak stavit do lékárny. *Uzavře to prostě, aby tohle téma dále nerozváděl. Modřina sice hrála různými barvami, ale nebyla zrovna vkusným módním doplňkem. Jen potřese hlavou nad Brodenovým odmítnutím, nebude na něj brát zřetel. Zdálo se, že by si ten ťulpas taky zasloužil trochu rozptýlit a uvolnit, takže mu trocha alkoholu přijde vhod. Zdálo se však, že Broden se i tak vrací do svého živlu, minimálně začíná zase mlít pantem neskutečnou rychlostí.* Tak i doporučení jsou takove malé recenze. *Pokrčí rameny. Dnes se na instagram přesouvala spousta věcí, byl to rychlejší a zároveň pestrý způsob prezentace vlastní práce. Zaškubou mu koutky, když ho Broden následuje jako věrný pes. Dokonce se zmůže i na opravdový úsměv, když Broden téměř znechuceně kouká na kelímek. Naštěstí to však riskne a ochutná.* Medovina je sladká. Na spoustu lidí ale moc hutná nebo silná, tak ji někde mísí s moštem, aby se snadněji pila. *Pokrčí rameny. Není na trzích poprvé a vyzkoušel zde už všechno možné. Přesune se k dalšímu stánku a mezitím vysvětluje.* A proč ne? Je to poměrně stabilní investice. Spousta společností nabízí nákup jejich akcií, když víš, podle čeho se řídit, dokážeš na tomhle založit byznys. *Třeba Nate to tak měl. Často kupoval akcie nebo podíl na počínajících firmám, které nejlépe i přichází s inovacemi a věcmi, na než by mohli získat patent a hodnoty jejich akcií by tak rychle vyletěly výše. Nechá Brodena, aby si vybral jídlo, ale sám zavrtí hlavou. Neměl hlad. Asi by si měl tedy něco aspoň malého dát, aby zajídal alkohol, ale co už. Jednou za čas si mohl dopřát, na kocoviny nijak extra netrpěl. A chtělo by to mnohem víc alkoholu, aby ho to složilo, svařák ho jen dostane do nálady. Líbí se mu, když Broden jí, je příjemně potichu a zároveň vypadá spokojeně, v tu chvíli by člověk dokonce pochopil, proč ho má někdo opravdu rád.* Děkuji, možná by to jiní vysvětlili líp, ale máš, o co sis řekl. *Pokrčí uvolněně rameny.* Aha, takže jsi mi už stihl zírat na zadek. A co tak vím, i břišní svaly a záda. No vážně, Brodene, cítím se polichocen. Co je na programu dále?*Pozvedne obočí, jeho úsměv má teď trochu vyzývavý podtón. Když mu Broden nabídne preclík, neví, zda se má smát. Jsou snad ve školce? Nebo partneři? Nejsou v zásadě ani kamarádi. Je to stupidní. A přesto se nakloní a ukousne si, zbytek čedaru si šetře palcem z koutku úst.* Ujde to. *Uzná vesele.* Ne každý. Snažíme se mít trochu uvolněnější prostředí než banky. Přeci jen jim děláme konkurenci. Když se někdo přijde poradit ohledně investování nebo financí, chceme, aby se cítím pohodlně a měl dojem, že jde spíš o konverzaci než o poučování. Předat mu věci nenásilnou cestou a nezahltit ho informacemi. Nemáme vyloženě dresscode, ale snažíme se, aby každý zaměstnanec vypadal dostatečně profesionálně a důvěryhodně, ale obleky nosit nemusí, třeba Carl vždycky nosí rifle a k nim košili a sako. *Při vyprávění o své firmě se cítí dobře. Byla sice zástěrkou i pro jeho nelegální činnost, ale to neznamenalo, že neměl svůj vystudovaný obor rád. Ve světě peněz se uměl orientovat a byl na to hrdý i na všechno, co vybudoval.* No jo. *Téměř zásténá a promne si obličej.* To chce další svařák. *A taky pro něj dojde a vezme zrovna Brodenovi další mošt s medovinou.* Tenkrát jsem myslel, že vás oba zabiju. *Pokroutí nevěřícně hlavou. Broden ani neví, že to vyžehlil tak, že to vzal na sebe a zakamufloval jako nehodu, aby prarodiče byli naštvaní na něj a ne na Percyho, kterého za každých okolností chránil před újmou.* A tenkrát jsem tě fakt nesnášel, za to žes ho dostával do průšvihů. /A dál ode mě./ *Prostá žárlivost. Potlačí povzdech.* Pojď se projít. *Navrhne. Navzdory alkoholu a teplému nápoji mu při dlouhém stání začíná být zima. Sám si dokonce u jednoho stánku koupí kousek pocukrovaného perníčku. Měl dojem, že by měl aspoň něco malého sníst, už mu svařák stoupl do hlavy a cítím se až moc bezstarostný. Chvíli zaváhá a nabídne i Brodenovi. Následně se zamračí, ale zdá se, že neví, zda rezignovat nebo se smát.* Máš to všude. *Poví mu a šetře mu šmouhu od cukru z tváře. Ruku však rychle stáhne. Pořád má tendence se chovat k Brodenovi jako k dítěti, jenže pak si vždy uvědomí, že on jím už není. Ačkoli má jemné rysy, nejsou již tak úplně dětské. Je vyšší než býval a lépe stavěný. Nad čímž je pro Natea těžké uvažovat. Cítí se pak poněkud rozpolceně, jelikož bylo poměrné děsivé, ze z kluka, kterého neměl rád se vyklubal někdo, kdo byl minimálně vzhledově, jeho typ.* Ah počkat, mně to nikde nezůstalo, že ne? *Dojde mu, taky tu hloupost jedl a nepotřeboval vypadat jako Santa Klaus, kdyby se mu ve strniště zachytil cukr. To byl problém s některými pokrmy na Vánočních trzích, člověk se jednoduše zaliskal, i když nechtěl.*

Ale jdi ty brepto. By si byla v šoku z toho, že si někoho zabila. *Řekne s úsměvem. Sám to moc dobře věděl při prvním zabití. Byl to šok, když pod vašimi rukama vyhasl něčí život. A k tomu všemu jste za to mohli vy. Rozhodně by neutekla a neztratila se v davu tak rychle, jak si myslela.* Zvládnu. Za tu výhru mi to stojí. *Usmál se a když zmínila své šaty, musel si ji zas prohlédnout. Pořádně od hlavy až k patě. Skutečně se zamyslel nad tím, co by mohla skrývat pod šaty. Byl si jistý, že má nějaké pěkné spodní prádlo. Ačkoliv… Byl si tím opravdu jistý? Ta její věta tomu nepřidávala zrovna velkou váhu, aby si tím mohl být jistý. A tak mu to dosti vrtalo hlavou. Díky těm myšlenkám si slabě olízl rty a raději pohled přesunul k její tváři. Tam sice fantazie pokračovali, ale už nebyly tolik trýznivé. S naprostou upřímností si užívá její vzrušení. Jak malé dítě, když vidí vánoční stromek. Poslušně ji následuje a dá si svařák s ní, přičemž urychleně zaplatí i za ní, než to stihne. Na její pohled jen jemně pokrčí rameny.* No co, pozval jsem tě na rande, ne. *Odvětil s ušklíbnutím. Přece ji nenechá platit, když ji pozval on. Navíc, celkově proč by ji nechával platit, když si to mohl dovolit, aniž by tu ztrátu nějak pocítil. Až opožděně si připijou.* Na to, že si se mnou šla na skutečné rande. *Vydechne velmi spokojeně a přiťukne si s ní. Až pak se sám napije. Následně přijdu na řadu trdelník, který si rád dá s ní. Pozoruje ten obraz před ním, jak si palcem otírá skořici z vrchního rtu a následně ho olízne. V tu chvíli se dost zarazí a skoro zamrzne. Zdálo se to jen jemu nebo to bylo až příliš smyslné gesto? Opravdu mu tohle rande dá pořádně sežrat v tom, že se jí nemůže ani dotknout. A už teď přímo zatoužil se jí aspoň na malý okamžik dotknout, pohladit ji, setřít tu skořici, něco prostě, ale nemohl.* Jídlo moc neřeším. Ale je fakt, že nejím blbosti. Navíc dost cvičím. *Zamyslel se nad tím. Že by se nějak hlídal, to ne. Ale dost sportoval, takže relativně snadno udržel pěknou postavu.* Ty a almara? Vůbec. A kdyby, tak zatraceně sexy almara. *Odvětí na její slova s úsměvem. S jakoukoliv postavou by mu přišla úžasná. Jeho okouzlila ta její bláznivá povaha, která ho svým způsobem i vytáčela.* Takže… Nemůžu říct o čem se normálně bavím, naposledy jsem byl na rande asi před pěti lety? *Pokrčí rameny a mírně zavrtí hlavou. Vážně si to nepamatoval.* Ženatý opravdu nejsem. Nemám ani přítelkyni, ani milenku, ani nějakou kamarádku s výhodami, nebo jak se to dnes nazývá. A ani děti nemám. Stejná otázka samozřejmě platí o tobě. Sice se žárlivým přítelem či manželem bych si poradil, ale to je vedlejší. *Ušklíbne se pobaveně. Na slova ohledně pohlavních nemocí se slabě a krátce zasměje. Že jí vždy napadnou takové šílenosti. Kam na to chodila? Ačkoliv podle všeho se v téhle době hodně řešili pohlavní nemoci, to musel uznat.* Jsem čistý jako lilie. Minimálně ohledně pohlavních nemocí.

Nu, v šoku by byl každý, kdo by tě viděl umírat, tak bych možná ani nebyla tak podezřelá. A moc se nestává, že bych zmrzla šokem, takže bych se snad zvládla někam vypařit. To by se muselo vyzkoušet, jenže já si nevzala nůž, takže jsi v bezpečí. Leda bych tu někde nůž koupila. *Napadne ji a rozhlédne se. Teď ji nejspíš bude držet od všech stánků s domácími potřebami. Ne, že by na ně byla zvědavá.* Za výhru? Co že je vlastně ta výhra? *Zeptá se nevinně.* /Kromě mě, jsem špica./ *Líbí se jí, jak si ji prohlíží. Musí se hodně snažit, aby nedala najevo, že se jí z toho intenzivního prohlížení tělem prohnala horkost. Jeste že její pleť nedávala moc prostoru pro červenání. Trochu ji rozčilovala, že na ni měl vliv. Ne, že by neznala sílu touhy, ale vždy myslela, že ji má pod kontrolou, zatímco s Nickem letěly její zásady z okna. Z nějakého důvodu se jí těžko zůstávalo nad věcí, až příliš prahla po tom, aby ji on chtěl stejně. Až nyní vlastně pochopila ono rčení "nechat se pobláznit", jelikož ačkoli byla magor dostatečně, tohle byl nový a nepoznaný level šílenství. Trochu ji mrzí, že se nezeptal. Ne, že by předpokládala, že se dnes něco stane, ale jeden nikdy neví a vybrala si pro svůj dobrý pocit moc hezký komplet. Je nadšená, když se začnou procházet. Milovala Vánoční atmosféru a trhy jí byly nasáklé. Nick za ní zaplatí, načež po něm šlehne nesouhlasným pohledem. Na druhou stranu si nehodlala stěžovat. Přeci jen měla omezené finanční možnosti, ačkoli svařák by vážně unesla.* Takže je to vážně rande jako rande. *Uculí se.* To je hrozně divné, normálně na rande moc nechodím. *Nezdá se však tím faktem zaujatá dlouho, na to si stánky plné rukodělných výrobků a šperků žádají až moc její pozornosti. A co teprve to jídlo! Tak tak si vpomene si s ním připít a bezstarostně se zasmát jeho návrhu.* Ještě se neraduj, třeba to bude katastrofální rande. *Poškádlí ho. Zaujme ji trdelník a ráda si dá svůj oblíbený skořicový. Nedovolí, aby skořicový cukr vyšel nazmar, na to je příliš vynikající a klidně si olízne prsty. Tentokrát si nevšimne, že by to na Nicka mělo vliv.* No jasně. Striktní diety, steroidy a drsný režim, jen se přiznej. *Protočí očima.* Tohle prostě nemůže být jen tak přirozený. *Naznačí dloubnutí do břicha, kde ví, že se skrývají břišáky, jak už sama zjistila.* Kecyy. *Zavrtí hlavou.* Vy chlapi jste v tomhle hrozný. Vždycky říkáte "miláčku, dej si, na co máš chuť, pro mě budeš vždycky krásná!". Ale pak ženská přibere a rozkydne se a chlap si najde mladší, hezčí a štíhlejší milenku, který udělá dítě a chudáka almaru opustí. *Protočí očima. Musela cvičit, aby zůstala fit, její tělo až moc rádo ukládalo tuky.* Před pěti lety?! Já před pěti lety měla zakázáno randit. *Odfrkne si.* Jak to že jsi pět let nerandil? Určitě máš nějakou temnou úchylku. Něco jako Christian Grey a jeho červený pokoj plný zvrácených hračiček. Nebo jsi na latexové oblečky? Anebo to nemá vůbec spojení se sexem a jsi divný v úplně jiné oblasti. *Zhodnotí to se svou typickou dávkou fantazie.* Že jak se to dnes nazývá, jak se to nazývalo za tvých dávných mladých dob? *Rýpne si s podlým úsměvem.* Mám své soukromé gigola, Peter a Steven, jeden chodí v úterý a druhý o víkendu, jsem náročná na uspokojeni, víš? *Poví naprosto bezprostředně, až to vyzní jako pravda. Alespoň než jí zaškubou koutky.* Jsem single. Nekývla bych na rande, kdybych nebyla single. *To nemyslí jako obranu, je to prosté konstatování. Nemá potřebu se obhajovat.* Čistý jako lilie. *Odfrkne si pobavene.* Ale skvělý, já taky. To je fajn, protože beru prášky, a kondom mi vždycky přijde na překážku. Tobě ne? *Zeptá se ho zamyšleně, zatímco kouká na krásné skleněné vánoční ozdoby u stánku, zatímco prodavačka se snaží rozpačitě předstírat, že ji neslyší.* Jasně, pořád je tam riziko, ale to je vždycky, že to, no, ulítne, ale to by pak musel člověk držet celibát, aby měl jistotu, jinak to fakt nejde. A já celibát držet nehodlám, mám sex ráda. Oh, tahle je krásná, co myslíš? Každý rok kupuju mámě nějakou novou ozdobu, je to tradice. *Zvedne jednu skleněnou hvězdičku. Vůbec ji netrápí, jak skace mezi tématy a že některá se na veřejnost nehodí.*

*Nemůže říct, že by si zrovna užíval Vánoční atmosféry. Spíš ho sem zanesly nohy při procházce po městě. Poslední dny využíval každou možnost k tomu, aby mohl vypadnout z domu. Otci se nepovedl nějaký důležitý obchod, a tak si frustraci vybíjel na Jemovi a jeho matce. Ať už doma nebo na praxi ve firmě bylo stále dusno, a cokoli Jem udělal, jednoduše to muselo být zkritizováno. A tak si užíval hodiny ve škole a ty chvíle volného času, které mohl trávit venku. Zima mu stejně nikdy příliš nevadila, naopak byl zastáncem studenějšího podnebí než nějakých tropických destinací. Neměl tudíž v plánu přes zimu utíkat nějak za moře do teplejších krajin. Má na sobě dnes černé jednoduché kalhoty, jeden z oblíbených kašmírových svetrů a tmavě hnědý kabát, který mu ladí se zimními nicméně stejně stylovými botami. Vždycky si potrpěl na vkus a měl rád kvalitní věci. Nezapomněl ani na rukavice a šálu. Čepice ale nesnášel, a tak mu rozcuchané husté vlasy stály do všech stran. Ačkoli rád nosil prsteny, na rukavicích to nebylo pohodlné, a tak měl jen ten rodinný, který sundával málokdy. Koupí si u jednoho stánku svařené víno. Z jednoho poháru se přeci jen neopije a po hodinách zamyšleného potulování dokonce i otužilec jako on trochu prokřehne. Dnes se tu zdá extrémní koncentrace zamilovaných párů, nad čímž by nejraději protočil očima. Jeho poslední pokud o nějaký dlouhodobější závazek nedopadl nic moc. Lucz ho neskutečně vytáčela, jejich vztah se držel jen v čistě intimní rovině, což mu vyhovovalo. Ani se spolu nijak neukazovali na veřejnosti. A ona se navíc nedávno musela odstěhovat. Nevadilo mu být sám, ačkoli si rychle zvykl na občasnou společnost. Takhle ji nahrazoval občasnými návštěvami heren, barů nebo sportovišť spolu s malou hrstkou přátel a známých.*

*Blíží se zkouškové a to je ideální čas na to si po týdnu plném učení a psaní prací na poslední chvíli zajít na chvíli ven a doshánět poslední dárky. Proto si na sebe vezme džíny, na ně návleky, rolák a na něj teplý svetr a kabát. A nebyla by to ona, kdyby si kolem krku nedala nákrčník a na hlavu čepici. Poslední detail, sněhule a rukavice. Ještě tašku přes rameno a vyráží vstříc vánočním trhům, které se konají v centru města. Do města jezdí nerada, je tam moc lidí a ještě se k sobě tlačí a to není pro ni. Ale pro jeden den to dokáže přežít. Po jízdě autobusem vystoupí a vydá se směrem k náměstí, kde se trhy konají. Její první kroky ji zavedly ke stánku s čajem. Miluje zimu, miluje sníh, ale k tomu patří i čaj, hlavně se skořicí a medem. Zaplatí a porozhlédne se okolo sebe. Stánků vidí hned několik, ale není si jistá, ke kterému z nich se má vydat jako první.* Ach jo, proč je tu tolik vysokých lidí? Vůbec na nic nevidím. *Zahuhlá a pokusí se postavit na špičky, zda neuvidí o něco lépe, ale nevidí vůbec nic. Povzdechne si a pokusí se prodrat opatrně davem, aby na nikoho čaj nevylila. Jenže se ani nenadne a někdo do ni narazí ramenem a trochu ji odhodí. Kvůli tomu ztratí rovnováhu a sama do někoho narazí zády. Čaj naštěstí zůstane v kelímku.* Hrozně se omlouvám, nechtěla jsem, někdo… *Otočí se na něj. Je to poměrně vysoký kluk, takže hlavu musí zaklonit opravdu dozadu a nahoru, aby mu viděla do obličeje a v jejím oblečení to není moc jednoduché.* Pardon. *Žbleptne a sklopí pohled, protože cítí, jak ji rudnou tváře studem.*

*Ostatních lidí si moc nevšímal. Patřil k těm vyšším exemplářům lidského pokolení a lidé mu často sami uhýbali z cesty. A pokud do něj někdo narazil, prostě ho jen počastoval otráveným pohledem a daný člověk se raději rychle klidil. Že by z něj až tak sálala špatná nálada? Přišlo mu, že je čím dál horší, když tak sleduje to všeobecné Vánoční veselí. U nich doma to téměř neslavili. Matka nechala personál, aby nazdobili dům a všichni se sešli na rozpačitou zamlklou štědrovečerní večeři. Normálně se domu vyhýbal jako čert kříži a trávil veškerý čas ve svém bytě, ale případ ve firmě ho s otcem zaměstnával natolik, že již pár dní přebýval na tomhle chladném a jemu nemilém místě.* /Ještě abych tedy zářil jako sluníčko./ *Pomyslí si ironicky a odpije teplého nápoje. Příjemná kořeněná vůně svařeného vína alespoň trochu rozežene chmury. Následně do něj však někdo zezadu narazí a jemu zaskočí. Rozkašle se a otře si slzy, které se mu nečekaným přidušením vtlačily do oči. Obrátí se na viníka této patálie hned, jak popadne dech. Musí však dráhu svého pohledu trochu sklopit, možná trochu víc, jelikož do něj narazil malý zakuklený eskymák. Podle blond delších vlasů spíše tedy eskymačka.* Někdo? *Uvědomí si, že se na ni mračí. Na druhou stranu ho doslova připravila o dech a oslnivou krásou to tedy nebylo. I když pod vším tím oblečením byla vlastně asi celkem pěkná. Drobná, s roztomilým obličejíkem, který byl lemován světlými prameny a dotvářel nevinný vzhled spolu s ruměncem, jenž dívce zabarví tváře.* Jo, možná by bylo dobré sledovat cestu. *Odpoví jí klidně, avšak pro něj typicky chladně letargicky. Uvědomuje si, že je zbytečně trochu příkrý, a tak potlačí povzdech a pokrčí rameny.* Nikdo neumřel, takže se hádám nic nestalo. Chystáš se na severní pól? *Pozvedne obočí, když ji znovu přelétne pohledem od hlavy k patě. Sice je dnes zima, ale opravdu mu to přišlo přehnané. Asi dívka patří k nějakým těm přehnaně zimovřivým lidičkám. Na druhou stranu na tak drobném tělíčku nemohlo být moc masa a tuku k zahřání, takže to asi chápal. Čím déle ji sleduje, tím více se nemůže zbavit dejavu.* Neznáme se? *Je to hloupá ohraná otázka a rozhodně to nemyslel jako flirt, vážně mu byla povědomá.*

*Vánoce naprosto miluje. Světýlka, stromeček, cukroví, vůně jehličí… Ta atmosféra ji prostě každý rok naprosto pohlcuje a ještě více ty tradice. Sice do nich byla už od mala tlačena skrze mamku a její studium historie. Teď ale chápe, co na tom bylo a sama to snažila protlačit dál. Skoro se tou atmosférou nechala pohltit, ale jak do ni někdo narazil, probudil ji ze snění. A to příliš krutě, protože i když se snažila lidem vyhýbat, do jednoho narazila poměrně tvrdě.* Někdo do mě narazil ramenem… *Dopoví tu větu a podívá se na něj srze řasy, ale nevidí mu do obličeje, jen na kabát, co má na sobě, a tak se odhodlá a podívá se na něj, aby si nemyslel, že je neslušná. Podle druhu oblečení musel být bohatý, velmi bohatý, ale jakmile zdvihne hlavu, pokusí se potlačit úsměv. Ty vlasy naprosto bořili jeho celkový vzhled.* Snažila jsem se, ale přes ty lidi nevidím. *Ohlédne se kolem sebe. I některé děti okolo jsou dokonce vyšší než ona. Přijde si ještě menší než obvykle. I ve škole si připadá více normálně, protože tam není tolik lidí na jednom místě.* Ještě jednou se omlouvám. A ne, chystám se tu strávit nějakou chvíli, takže jsem se na to připravila. A navíc je zima. *Pokouší se mluvit dostatečně nahlas, aby ji slyšel, ale není si moc jistá, zda ji nákrčník netlumí. Jak tak na něj kouká, ještě více se zachumlá. Kdyby padal sníh, nepřišlo by ji, že je venku taková kosa.* Je to možné, že jsme se potkali. Škola možná?* Navrhne první věc, která ji napadne. Je možné, že i v květinářství by se mohli potkat, ale nevypadal moc jako člověk, co by šel dívce pro květiny. Hlavně ten jeho pohled značil o tom, že nebude úplně romantik.*

*Pohlédne na toho skřítka, který do nej vrazil, a díky kterému se málem udusil svařákem. Na to, jak byla malá, do něj napálila celkem tvrdě. Což je obdivuhodné i kvůli tomu, v kolika vrstvách je navlečená, nemělo by to oblečení působit jako airbagy?* To všechno vysvětluje. *Snad tam nezazněla ironie. U něj člověk často netušil, pokud ho dobře neznal. Jeho tón byl většinou lhostejný. Pozvedne obočí, všimne si, že jí cukají koutky, když se mu zadívá do tváře. Vlastně ho to trochu zmate. Co je tady k smíchu? Má něco na obličeji?* Co je? *Zeptá se proto prostě, jelikož by ho to jinak hlodalo. Dokonce se musí krotit, aby si neotřel tvář, čistě pro jistotu. Tentokrát jemu v očích zableskne něco jako pobavení, i když je to těžké posoudit.* To si dokážu představit. Koukat pod nohy by možná bylo praktičtější. *Skoro by dodal, že stejně se jí bude líp hledět dolů než nahoru. Stačilo, že i teď zakláněla hlavu.* V pohodě. *Smiluje se nakonec nad její omluvou. Víc k tomu nedodá, moc výřečný nebyl.* Zima je široký pojem. Chladno je určitě, ale tedy nevím o tom, že by dnes hrozily teploty blížící se mínus třiceti. *V tomhle už trochu ironie bylo. Nikoli však chladné a rýpavé, spíše cynické. Má pocit, že dívka trochu huhlá, ale možná je to tou ohavností, co má pod krkem. Diví se, že jí nebrání v řeči určitě, zvlášť když se do látky snažila zachumlat snad až po nos. Bylo to vcelku roztomilé.* Škola. To je možné. *S tímhle vysvětlením je poměrně spokojen, i když podle jejího vzhledu si myslel, že jí bude možná tak 16 a na univerzitu ještě nechodí. Věděl však, že vzhled často klame.* Studuješ eskymácké zvyky? *Dokonce mu rty lehce zvlní náznak úsměvu. Opatrně odpije ze svařáku a uvažuje, co tu ještě dělá. Nepatřil k těm, kteří si rádi povídali s náhodnými lidmi. Vlastně si celkově nerad povídal a už vůbec se nerad seznamoval.* Hm, asi si chceš jít nakoupit. *Nadhodí, aby naznačil, že dívka omluvu již sdělila a může si jít zase po svém, jelikož ji zde nic nedrží.*

*Mírně se zamračí. Není si jistá, jak to myslí, protože jeho tón hlasu je dost ironický. Ale to je i tón hlasu jejího bratra a nějak si na to zvykla. Navíc to, jak je maličká, je snadným terčem takových žertíků. Jak ale vidí ty vlasy, má co dělat, aby se nezačla smát. Co nejrychleji zavrtá rty do nákrčníku, ale je pozdě. Skousne rty a zvedne k němu pohled. Tváře má opět rudé studem, spolu s tím i z venkovního chladu.* Nic, jen… Ty vlasy. Vypadají vtipně. *Zašeptá a trochu se skrčí, kdyby ho to naštvalo a rozhodl se ji nějak potrestat. Škola ji v tomto vycepovala na nejvyšší úrovni. Nesnášela hádky, kdykoliv na ni někdo zvýšil hlas, skrčila se a jakmile někdo jen natáhl ruku, zkoprněla na místě a ani se nehla, jelikož za každý útěk nebo znak vzdoru dostala ještě větší sodu od spolužáků, než normálně.* Možná ano, ale i tak bych na ty lidi neviděla. Je jich tu hodně a já se jich nechci dotýkat. *Přizná mu a uhne pohledem do strany. Stojí na docela schovaném místě, takže lidi se jich tolik nedotýkají a hledí si raději svého. Celkem ji to vyhovuje a byla by schopná se sbalit, na dárky se vykašlat a jet zpátky do tepla domů.* To nevadí, pokud nepadá sníh, je mi zima i v -5°. Vím, jsem divná. *Neříká to ani vtipně, spíše rezignovaně. Taková slova slýchávala skoro celý život. Jsi divná, tvoje jméno je postižený, máš divné ruce, to se chceš zabít? Se jako řežeš? Jsi trapná. Už jen při pomyšlení na tato slova by nejraději prorazila cestu třeba směrem na pobřeží a bylo by ji jedno, kdyby se někoho dotkla, nebo ho shodila. Potřebovala by pryč. Raději zatřepe hlavou a pokusí se konečně maličko pousmát, aby nabudila dojem, že je vše v pořádku. Ale při jeho poznámce má co dělat. Je sice milý a láskyplný typ, ale nemá ráda, když si někdo utahuje z jejího oboru, který bere více, než vážně.* Ne, studuju historii a evropskou mytologii. Ty studuješ…? *Nadhodí, aby si zkusila přehrát, kde by se mohli vidět. Sama na žádných hodinách nechyběla, ale nevyčnívala a nebyla v nich aktivní, jen si dělala zápisky a bylo by zajímavé, kdyby si ji někdo všiml.* Vlastně, docela by se mi hodil někdo, kdo vidí věci shora. *Podívá se na něj jako malé štěně, které žádá svého páníčka o povolení spát s ním v posteli. Ale nebude se zlobit, když řekne, že už něco má.*

*Její mírné zamračení postřehne. Co už. Nesnažil se jí být nějak extra sympatický. Většina lidí se mu z respektu vyhýbala. Nejdříve se pokusili vetřít se mu do přízně kvůli jeho původu. Přeci jen se narodil do jedné z nejvlivnějších a nejbohatších rodin ve Skotsku. Ohromně si toho vážil, nu... Poté když však zjistili, že je chladný, cynický a sarkastický, začali si držet odstup. Překvapí ho, když se na tváři dívky objeví pobavení, když mu pohlédne do tváře. Nezarazí zvědavý dotaz, ale opravdu nečeká odpověď, kterou mu dívka dá. Neví ani, zda neočekával tu upřímnost nebo bizardní odpověď jako takovou.* Co je s mými vlasy? *Tady zní téměř dotčeně a prohrábne si špinavě blond prameny, díky čemuž je snad rozhází ještě víc a přimhouří oči. Hlavně že ona vtipně nevypadala! Ne, že by si tak zakládal na svém vzhledu, jednoduše ho naprosto vyvedla z míry. To se nepovedlo jen tak někomu. To jí musel nechat. Měl dojem, jako by se před jeho tónem nakrčila. To se ho dotkne z úplně jiného důvodu, očekávala snad, že na ni bude hnusný. Jen protočí oči. Z legrace jí zatahá za špičku copu. Není to však prudký pohyb, aby ji nevyděsil a nejedná se ani o prudké trhnutí, spíše takový náznak, rozhodně jí tím nemínil ublížit.* A ty vypadáš díky tomu účesu zase na 12, každý máme své slabosti, andílku. *Potřese hlavou, ruku zase stáhne. Zas když řekne, že se lidem radši vyhýbá a nedotýká se jich. S tímhle se dokázal sžít. Sám to měl podobně a rozhodně ho tyhle davy nedostávaly do dobré nálady. Blondýnka byla očividně introvert.* /Skvěle./ *Preferoval mlčenlivé typy. Zvlášť po té krátké době strávené s Lucz, která mu skoro vymluvila díru do hlavy.* Není to divný. *Pokrčí rameny.* Hodně lidí to tak má. Jen jsem to nikdy dobře nepochopil, asi jiný vnímání teplot. *Navíc mu bylo v zásadě jedno, jak se cítili ostatní lidé. Což bylo možná trochu kruté, ale naučil se to tak vnímat, jinak by se asi zbláznil. Z té holky však cítil jistý smutek nad tím, že by ji snad považoval za zvláštní. Odolal nutkání ji ještě nějak více ujistit. Už řekl dost, s vlastní nejistotou ať se vyrovná sama.* Evropskou? Severskou například? *Nevinně pozvedne obočí, tohle bylo na jeho poměry poměrně hravě položeno, ačkoli stále nevypadal jako vřelé zlatíčko, šlo poznat, že se nesnaží rýpat.* Ekonomie a management. *Poví prostě a tentokrát on odvrátí pohled. Občas má dojem, že by lidé mohli poznat, že ho pokaždé štve to přiznat, jelikož by raději studovat literaturu. Nemohl si ale příliš vybírat. Očekávalo se od něj, že půjde ve stopách svého otce. Mohli se s dívkou potkat na nějakých jazykových přednáškách nebo možná též musela mít základy ekonomie, i když to by se asi míjeli v rámci ročníků. Jem byl velmi všímavý člověk, ačkoli by to do něj jeden neřekl, své okolí sledoval poměrně bedlivě a neměl ani špatnou paměť. Pokud ji tedy někde v areálu univerzity zahlédl, možný se to uložilo v koutu jeho vzpomínek. Už se napovídal dost, a tak se chce rozloučit, ale blondýnka ho zase překvapí.* Mám ti dělat... rozhlednu? Nebo bodyguarda? *Zamrká jen dvakrát lehce zaskočeně.* /Co to.../ *Už se chystá odmítnout.* Fajn. *Vypadne z něj místo toho.* /Idiote./ *Měl by něco dělat s tou svou zatracenou vrozenou starostlivostí.* Ještě by tě ušlapali. *Pokrčí rameny a nasadí lhostejnou masku, aby bylo jasné, že je mu to jedno.* Co vlastně potřebuješ sehnat? *Zeptá se jí. Čím dřív to bude mít za sebou, tím líp.* Jak se vlastně jmenuješ? *Podívá se na ni znovu. Když už se tu budou potulovat, měl by alespoň vědět, jak ji má oslovovat, ačkoli andílek by se kvůli té nevinné tváři a blond vlasům hodil taky.*

*Keď naňho prižmúri oči tak sa trochu ošije. Potom len stisne pery do rovnej linky. Z tváre je mu úplne jasné v akom období Nate získal skúsenosti o bitkách. Veľmi dobre si pamätá na to nechvalne známe obdobie. Ale potom len uhne pohľadom, na moment ho aj sklopí, len aby nohou pošoupnul nejaký kamienok.* Nevymýšľam si. Proste to bola nehoda a nič viac. *Špitne a mykne pritom plecom. Nechce to viac rozoberať. On rozhodne nie je pyšný na to čo sa stalo. Nie je pyšný na to čo sa deje vždy. Je preňho omnoho jednoduchšie sa tým nezaoberať, než tomu venovať akúkoľvek myšlienku. Pocit poníženia mu bohato stačí v danom momente, nemusí si ho pripomínať ešte mimo toho. Radšej uhne pohľadom, ako keby pred Nateom utekal. Vlastne to tak aj je. Uteká pred jeho pátravým pohľadom. Je z toho ale natoľko vykoľajený, že stráca svoju zhovorčivosť. Keď oponuje, že to tak nie je tak sám nakrčí čelo a znova stiahne pery.* /Vzchop sa./ *Trochu sa skúsi pochlapiť. Dotkne sa modriny a zhodnotí, že asi to nie je tak v pohode ako si pôvodne myslel. Ale usmeje sa na Natea. Páči sa mu aký je starostlivý. Nech by zapátral v pamäti akokoľvek hlboko tak by tam asi nenašiel moment kedy by mu Nate prajvil toľko starostlivosti.* Potom sa zastavím, však teraz to nie je až také nutné. *Chladný, zimný vzduch mu to aspoň máličko ochladzuje. Lenže nad vidinou alkoholu sa mračí a krčí nos.* Myslíš? Väčšinou len dám fotku nejakého fakt dobrého jedla, na ktoré som narazil. Inak tu je strašne veľa dobrých podnikov. Aj keď na Londýn to nemá. Tam kam prídeš tam sa vieš najesť. Aj keď o kvalite by sa dalo asi rozprávať na dlhšie. Strašne mi chutí ale indická kuchyňa. Teda, jesť rukami nie ale inak kari a podobné veci robia úplne parádne. *Dostáva sa znova do svojej koži. Ani mu to nepríde nejaké divné, keď Nate nasleduje ku stánkom. Nakoniec predsa skončí s jedlom v jednej ruke a kelímkom v druhom. Aj keď ten kelímok ho neteší. Aj napriek tomu, že alkohol ho príjemne prekvapí.* Je dobrá. Ale dám si iba jeden. *Ukáže na Natea ukazováčikom, že to myslí vážne. Aj keď realita bude pravdepodobne iná. Broden jednoducho nevie vzdorovať ani nijako odporovať. Je dosť možné, že ak by to doňho Nate lial celý deň, tak by to poslušne vypil.* A podľa čoho by som sa mal riadiť? *Zamračí sa a uždibne si ďalší kúsok jedla. Uculí sa. Ale potom chytí o niečo červenejšiu farbu keď začne vymenovávať čo všetko Broden na ňom videl. Odpije si radšej poriadne z medoviny, aby mu na to odpoveda.* To neviem. Záleží asi od toho čo si vyzlečieš. Teda, nie že by som ťa nejako vyzýval k tomu ale v galérii a to musíš ty sám priznať, to bola veľmi ojedinelá situácia. Akože, hej občas sa stane, že sa nejaký hosť ušpiní. Ale ešte sa mi nikto nevyzliekol. Teda, možno sa aj vyzliekli ale s tebou som tam bol osobne. Chápeš. *Breboce. Sem tam sa napije alkoholu. A odhryzne si praclík. Ponúkne aj Nateovi a spokojne sa usmeje keď si odhryzne. On ale rozhodne za tým nič nesleduje. Iba mu nezištne ponúkol svoje jedlo. A dokonca by mu ani v tom najdivokejšom sne nenapadlo, že by Nate za tým niečo videl. Broden si veľmi dobre pamätá aký vzťah mali pred rokmi. Nebol úplne ideálny. Teda Broden, bol a asi stále je doňho bezhlavo zamilovaný, len už nemá také rúžové okuliare ako kedysi. Vie, že uňho nemá šancu tak berie aspoň každú príležitosť byť s ním v príjemnej atmosfére, aby si to užil. Jedna z mála radostí v jeho živote. Všimne si ako si z kútika úst utrie syr. Automaticky ho to donúti si svoje vlastné kútiky skontrolovať jazykom. Tak si ich oblizne. Zaujato počúva a v duchu si to snaží aj predstaviť. Že ako to tam asi vyzerá. Jemne pritom špúli pery.* To znie super. Ako si sa k tomu dostal? To asi nie je také ľahké si založiť firmu a riešiť tieto, no... fondy. A dinidenty. A akcie. *Zamyslene sa ho opýta. Skutočne ho to zaujíma. Potom si ale spomenie na príhodu, ktorú s Percym zavinili. Teda z väčšej časti za to mohol Broden, pretože sa mu prevrhla sviečka na adventom venci. Nikto mu nepovedal, že tam musí byť nejako pripevnená. Ale zasmeje sa aj keď Nate skôr zastoná. Dopije svoju medovinu a smeje sa ešte chvíľu. Dokonca aj praclík už zmizol. Škerí sa naňho ako slniečko na hnoji. Dokonca sa ani nezamračí nad ďalším kelímkom alkoholu. Tento alkohol je asi na Brodena dosť silný. V lícach sa mu drží rúžový odtieň, ktorý určite nie je od zimy. Potom sa ale zarazí, aj keď mu úsmev z tváre neopadol. Vykulí na Natea oči ako lopty.* To som nevedel. Myslel som, že ma proste neznášaš, za to, že proste som. Chápeš, že ma proste neznášaš. A nedostával som ho schálne do prúšvihov. A zas na moju obranu, niekedy to bol aj Percy kto ho vyrobil. Ale zas keď sa to tak vezme, ťahal som ho všade, takže asi som mohol aj za tie čo spôsobil on. *Odpovie zadumane a zasmeje sa a aj sa napije. Proti prechádzke neprotestuje. Poslušne ide s ním a je aj rád, že sa trochu hýbu, Predsa len tie trhy sú veľké a keď budú stáť na mieste tak ich neuvidia. Nad ponúknutým jedlom dlho neuvažuje. Spokojne si odhryzne a nedbá na to, že sa pritom zapatlá. Znova nahodí taký ten soví pohľad keď mu Nate zotrie cukor z tváre. Tak si teda preventívne oblizne kútiky úst. Pozrie sa na stánky a na nejaké voňavé sviečky. Má rád také veci ale doma žiadne nemá, pretože to Adamovi vadí. Na Natea sa pozrie keď sa ho opýta, či má na tvári cukor. Pozorne si ho prezrie a... Brodenova tvár určite nevie klamať v takých veciach. Zadrží smiech a na sekundu si zahryzne do hornej pery. A potom divoko zakrúti hlavou v zamietavom geste. Aj napriek tomu, že sa cukor krásne drží v Nateovom strnisku.* Nee, si čistí ako ľalia. *Dostane zo seba a radšej sa pozrie na ďalšie stánky. A napije sa. Alkohol mu dosť stúpol do hlavy.* Aha, v tej placke sú hranolky. To si dáme. *Zoberie Natea za rukáv, rovno ku stánku. Majitelia tam robia nejaké placky s mäsom a hranolkami a rôznymi omáčkami. Vlastne to celé vyzerá celkom chutne.* Chceš aj ty? Fakt to vyzerá dobre. Oh, sakra, dávajú tam na vrch aj syr. Máš rád štiplavé? *Otočí sa na Natea kým čaká, že sa nejako vymáčkne. Aj pán v stánku čaká kým sa obaja nejako vymáčknu. Ale Brodena to nejako netankuje, len sa bezstarostne napije svojej medoviny. Je na ňom vidno, že je vo veľmi veselej nálade. Usmieva sa, líca sa má rúžové a sem tam to vyzerá, že jeho rovnováha kolísa. Ale stojí inak pekne. Len občas sa nakloní do nejakej strany. Ukáže Nateovi skoro dopitý kelímok.* Ďalší už si fakt ale nedám. Vážne. Vieš, že som nikdy nebol opitý? Akože niečo som vypil ale nikdy som nebol úplne na šrot a ani nechcem byť. Neviem prečo sa niektorí ľudia opijú do nemoty. *Nakrčí nos ako si spomenie na svoju matku. Ona je preňho určite odpudzujúci príklad toho, čo s človekom spraví alkohol.*

*Nesnažila se ho urazit, nebo na něj být nějak zlá, prostě ji to trklo do očí. Nebylo to tak, že by s vlasy vypadal nějak zle, rozcuchané mu slušely, ale vypadal tak uhlzeně, že ty vlasy k tomu prostě nějakým způsobem nepatřily.* Ne jen, vypadáš celkem uhlazeně a ty vlasy ti trčí do všech stran, teď ještě víc než předtím. *Podotkne ještě předtím, než se nakrčí. Byla to klasická reakce, když se odvážila povědět svůj vlastní názor. Na záklace za to byla zavíraná do skřínky, na střední do sklepa a hlavu většinu času měla v záchodě. Když ji zatahá za vlasy, maličko sebou cukne a zvedne k němu pohled vyplašené laně, zda má něco v plánu nebo ne. Nevidí v něm špatného člověka, ale u všech je stejně opatrná až na svoji rodinu, těm věří vždycky.* Alespoň nikoho nepřitahuju. *Pokrčí nad tím rameny a odpije si skoro studeného čaje. Nemá ho tak dlouho, ale je opravdu zima a kelímek opravdu teplo neudrží tak, jak by si představovala.* Je to možný. Mně nedělá problém si jít zaplavat v zimě do jezera, otužit se, ale jakmile je jen zima, bez nějakého sněhu a hodně fouká, tak to nedávám. *Jo, teď si musí hodně myslet, že je divná, protože si to začíná myslet i ona sama. Odmala se otužovala, chodila v tílkách nebo maximálně svetru venku, když všude byl sníh, ale jakmile bylo jen hnusně, její tělo to prostě nezvládalo a mrzlo skrz na skrz.* Tobě není zima? *Zeptá se ho, aby nemluvila jen sama. Nemá ráda, když moc mluví, u druhých to spíš uvítává, protože může poslouchat a jen přikyvovat hlavou na souhlas, nebo nesouhlas. Mírně se zamračí, ale spíše hravě, než že by se zlobila.* Jo, například severskou a antickou. *Udrží nutkání na něj vypláznout jazyk. Zaprvé by to bylo neslušné a zadruhé by si to mohl přebrat jinak, než by to bylo myšleno. Musí se svou dětinskostí něco udělat.* Fakt? To je úžasný. Je to složité? Baví tě to? *Sama by tohle studovat nemohla, neměla by na to hlavu a matiku měla jen tak, jak bylo na střední potřeba. Teď si z ní nepamatuje skoro nic. Právě proto takové lidi jako je klučina před ní obdivuje.* Spíš to druhé, pokud by ti to nevadilo. *Pokusí se zabránit vnitřní radosti, aby se dostala ven, ale prozrazují ji zvednuté koutky, červené tváře a rozzářené oči, že je moc ráda, že s ní nakonec půjde. Ale uvnitř ji něco říká, že mu to navrhovat neměla.* Svíčky, možná ozdoby a něco malého pro sourozence… Ale vůbec nevím, co bych jim dala. *Vždy jim k dárku dává nějakou malou blbost, už toho musí mít plné zuby, ale ji to baví jim dárky vybírat a dělat jim radost, i když pravděpodobně už jen hranou.* Artemis, ale můžeš mi říkat i Tyché, záleží na tobě. A ty jsi? *Zeptá se ho, zatímco cupitá po jeho pravém boku. Do toho ještě dopijí již studený čaj a pozoruje okolní stánky, zda neuvidí něco hezkého.*