Zapadlá čajovna

Budova je zakrytá více faktory. Nejen že ji snadno přehlédnete, když jdete po ulici, protože si nevšimnete malého portálku vedoucího trochu dál do prostoru nenápadného dvorku. Ale i když vejdete dovnitř, zdi jsou pokryté břečťanem a jinými popínavými rostlinami. To čajovně přidává na tajemnosti a nutné dávce útulnosti. Když vejdete dovnitř, přivítá vás milý personál, vždy vyhřátá místnost a příjemná atmosféra. Máte několik možností, kam se posadit. Jde zde stůl s židlemi, stůl s křesly, malý stolek s taburetkami nebo sedacími pytli a v neposlední řadě i holá zem s polštářky. V lístku naleznete vše od černých, zelených a ovocných čajů, přes alkoholické i nealkoholické nápoje, po dýmky všech druhů a velikostí.

*Dnes naštěstí školu neměla, takže první co ráno udělala byla dlouhá teplá sprcha na rozehřátí těla. Potom následovala malá procvička v podobě jógy, aby její tělo zůstalo v kondici a hlavně dokud k tomu má prostor, když je její spolubydlící pryč. Jejich pokoj je docela malý a kdyby tam měly být obě dvě, nemůže si tyto srandy dovolit. Takže využívá situace. No a jakmile zjistí, že má na příchod do práce jen půl hodiny, rychle na sebe hodí džíny, volné černé triko s lebkou, koženou bundu, udělá si velmi rychlý drdol, nasouká se do tenisek a s malou taškou přes rameno se rozeběhne směrem na nedalekou autobusovou zastávku, aby stihla nejdřívější autobus, který tím směrem jede.* /no bezva, zase dostanu seřváno za to, že přijdu pozdě. Ještě že šéfová je v pohodě a tohleto tolik neřeší a je ráda, že tam vůbec do té práce chodí někdo, kdo to dělá rád./ *Povzdychne si, hodí si sluchátka do uší a nastoupí do autobusu. Podle jejích výpočtů tam bude tak deset minut před začátkem směny, tak akorát na to, aby se stihla nachystat a prostřídat se s předešlou kolegyní. V kavárně by měli dnes být jen dvě. Je čtvrtek odpoledne, moc lidí v tuhle dobu do čajovny nechodí.* Tak jsem tady. *Houkne na kolegyni za pultíkem, která už pečlivě chystá všechny potřebné věci na dnešní směnu od šálků po konvičky a vodní dýmky. Jde spíše o zběžnou kontrolu, nic vážného. Gen rychle zaběhne dozadu, shodí ze sebe přebytečné vrstvy, zavře je do skříňky, nasadí si zástěru s jmenovkou, poupraví si účes a minutu před začátkem si pípne příchod.* /To bylo těsný./ *Pomalým krokem se vydá za kolegyní a začne ji pomáhat za barem s umýváním hrnků a jejich postupným sušením, aby měli pro nové zákazníky vždy připravený dostatečný počet nádobí.*

*Zvláštní elegance Britů nejspíš nikdy nepřestane překvapovat. Už z toho jak vejde do té čajovny je jasné, že tenhle kluk přijel z Londýna. A když promluví, všechny domněnky tak jen potvrdí, protože jeho přízvuk je silný a naprosto zřetelný. Oblečený je tak podivně elegantě, že to skoro může působit až výstředně a s jeho rozcuchanými vlasy to tomu dodává takovou elegantní nedbalost. Bůh ví, že si ty vlasy česal před zrcadlem půl hodiny, aby jim dal vzhled, jako kdyby právě vstal z postele. Rovnou z univerzity si to tak tenhle kluk zamíří do čajovny. Byl v ní jednou, možná dvakrát, rozhodně se nedá považovat za stálého zákazníka, nicméně právě dnes měl chuť na tu atmosféru, která vzniká jen v čajovnách.* /Do půlnoci doma, do jedný spím... a pak prosím celý dopoledne./ *Jeho chůze je podivně sebevědomá, jako kdyby měl o dvacet centimetrů víc, než ve skutečnosti má. Rozhlédne se lehce zamračeně po čajovně a zamíří si to na jedno volné místo. Svlékne si polobotky a zamíří rovnou k jednomu polštáři, jen aby si rozložil notebook na klín. Do menu se ani nepodívá. To jeho zamračení má ale i jisté plusy, tak například tu pečlivě vyrýsovanou čelist, na tý by se daly krájet okurky.*

*Tuhle práci má ráda. Není špatná, nijak náročná, může být v okolí skvělého kolektivu a hlavně za ní jsou i docela dobré peníze, které může investovat do kapely, nástrojů nebo jiného svého koníčku.* Tak jo, hrníčky hotové, šálky taky, tácky připravené, čaje předchystané, voda skoro uvařená. Ještě něco je potřeba? *Zeptá se kolegyně, která jen zavrtí hlavou, že zatím to bude všechno. Až bude chtít někdo dýmku, takže se pak budou muset nažhavit uhlíky, připravit dýmka a nachystat tabák dle výběru zákazníka. Zvykla si na to roztahat tu dýmku, ale pravda je, že se ji potom vždy motá hlava, protože nekouří a ani nechce a dýmkám se obecně vyhýbá, protože poměr tabáku v nich je jako vykouřit ohromné množství cigaret najednou a to si nemůže dovolit. Dodělá tedy svou práci a všimne si nově příchozího, nad kterým povytáhne obočí, ale nic neříká, dá mu ještě chvíli a vydá se za ním.* Dobrý den, máte vybráno? Popřípadě mohu Vám s výběrem nějak pomoci? *Zeptá se ho s typickým skotským přízvukem, možná silnějším, než se může zdát. Pochází ze severu, ještě ke všemu z ostrova, je prototyp správného skota, v jejím případě Skotky. Občas ho tu viděla, ale nikdy neměla tu čest ho obsloužit, vždy to za ni dělala kolegyně, protože měla plné ruce práce s děláním čaje. Udělat správný čaj chce totiž roky praxe a hodiny tréninku a zručnosti.*

*Nějakou dobu na slečnu pořádně ani nereaguje. Není to zase extra dlouhá doba, zkrátka a dobře potřebuje dočíst nějakou tu větu na své obrazovce. Nicméně nakonec pohled zvedne a jak se celou dobu mračí, teď si ji stejně zamračeně změří od hlavy až k patě, než najednou pomalu vykouzlí kouzelný úsměv.* Roibos. Dal bych si roibos a malou vodnici. *Poví jednoduše.* A ten čaj bych rád s našlehaným mlíkem a medem. Teplým mlíkem. *Oznámí jí, zatímco si ji dál neskrývaně prohlíží.* Hm... znám vás z přednášek. Nechodíte na dějiny divadla? *Zeptá se, když lehce nakrčí obočí, ani nezareaguje na mobil, který mu oznámí nově příchozí zprávu, očima se věnuje pro tuto chvíli jen té slečně.* Pardon. *Mávne nakonec ruku a sklopí zase tvář k počítači.* Nechtěl jsem vás zdržovat. *Dodá s tím svým britským přízvukem, když začne zase něco cvakat do klávesnice.*

*Muže, možná chlapce si chvíli prohlíží a neubrání se zkřížení rukou na prsou. Nešla k němu hned, ale i tak musí na jeho pozornost čekat.* /To je mi vychování./ *Projede ji hlavou, než konečně uslyší, na co má chuť.* Dobře a jakou příchuť tabáku Vám mohu nabídnout? Svěží, sladkou, nebo mix obojího. Spíše silnější, nebo slabší. Máte rád nějakou příchuť? Ale takovou, jako nabízíme. *Doplní hned. Nemají tabáky se všemi příchutěmi na světě. Zaprvé se to blbě shání a je třeba najít dobrý obchod a hlavně kvalitní, plus se nejedná o žádnou levnou záležitostí. Takže mají jen menší výběr, který vždy jednou za nějakou dobu obmění, aby zjistili, jak na to zareaguje klientela.* A k tomu čaji nabídnu nějaký zákusek? Kolegyně dnes nachystala čokoládové sušenky, cheesecake, mrkvový koláč a vanilkovočokoládové muffiny s máslovou polevou. Nebo mohu nabídnout nějaké pořádnější jídlo jako toast, sendvič a nebo nabízíme zeleninové a ovocné saláty. *Navrhne ještě. Nenutí ho do koupě, ale kdyby měl hlad, alespoň to sfoukne najednou a bude mít čas při přípravě vodnice i na jiné věci, než koukáním na žhavící se uhlíky. Jeho otázka ji nijak nepřekvapí.* Ne, bohužel. To jste si mě musel s někým splést. Chodíte na zdejší univerzitu? *Zeptá se ho spíše zběžně, než ze zvědavosti a kdyby měla žvýkačku, nejspíše by ji teď praskla vytvořená bublina. Chodí sem hodně studentů, takže by se nedivila, kdyby mezi ně patřil i on. Spíše ji zaráží jeho silný britský přízvuk. Nemají Angličané náhodou svoje školy a o hodně lepší?*

*Do řeči jí neskáče a nikterak nedává najevo, že už si vybral. Hezky jí to nechá povědět a nad tím dodatkem o tom, že si má vybrat jen z toho, co mají, se chtě nechtě uchechtne. Ač její připomínka může být jakkoliv logická, jeho zřejmě mírně pobaví, každopádně se nerozmýšlí dlouho, ví co chce. A ví to moc dobře... (Mluvíme tu stále o tabáku?)* Svěží, silnější... pokud máte mátu, tak mátu. Pokud nemáte, tak cokoliv jiného. Co je svěží. A silnější. *Řekne to tak polopaticky a přímo, jak jen to umí, rozhodně se neobtěžuje čtením menu, to by totiž z ní musel spustit oči, které na ni už zase upřel. A ani když mu tam slečna začne jmenovat seznam jídel, který by zasytil pravděpodobně jeho rodné město, ji nepřeruší, to teprve až když domluví jí bez dalšího zamyšlení odpoví hezky jednoslovně a s pohledem upřeným do její tváře.* Nikoliv. Blbě se odhaduje, jestli si z ní utahuje nebo si o ní myslí, že je praštěná. Ne snad, že by měl důvod si to myslet, ale takových povýšených mužů po světě chodí víc než dost. Dost možná mu ale taky přijde roztomilá, z jeho tváře se to prostě nedá vyčíst, když na ni kouká těma hnědýma očima, za jejichž prvoplánovou tvrdostí lze najít i nějakou tu vlídnost.* Nemyslím, že jsem si Vás spletl. *Dodá poměrně sebevědomě, přesto, že mu teď slečna jasně pověděla, že tam nechodí.* Možná jsem si spletl přednášku, ale ne vás. Vás ne.*Mírně zamyšleně našpulí plné rty, než znovu promluví.*Dobrá tedy, pokud nestudujete umění, musel jsem vás potkat někde v kampusu. Nebo... nebo možná na koleji?*Trochu nespokojeně nakrčí obočí, tahle možnost se mu dvakrát nelíbí. Moc dobře ví, že kdyby ji potkal na koleji, pravděpodobně by to bylo ve chvíli, kdy odcházel od jiné dívky. Na otázku ohledně svého studia ovšem neodpovídá.*