Nákupní centrum

Toto obchodní centrum je jedním z největších v celém Edinburghu. Má několik pater, ve spodním se nachází restaurace, fast food a pár malých obchůdků s dekoracemi a všemožnými serepetičkami, kterým potěšíte svou náctiletou kamarádku či dceru. V prvním patře se nachází hlavně obchody s oblečením a botami, dále i například Starbucks a jiné obchody s pitím a zmrzlinou. No a v nejvyšším patře se nachází kino s několika velkými sály. Takže pokud se sem rozhodnete zajít, zabijete několik much jednou ranou. A to se vyplatí, ne?

*První týden v novém místě je pro Beatrici osvěžující změna. Jako by mohla daleko od Roberta opět svobodně dýchat. Nikdo jí nestojí za zády, s omluvou nebo vztekem. Jedinou památkou je blednoucí jizva na paži,na kterou už skoro ani nemyslí. I ve Skotsku je třeba jíst a tak se Beatrice vydala do obchodního centra. Už teď se těšila na to, až si zapálí krb, udělá horké moka a sedne v křesílku s nějakou pěknou knihou. S oblečením si starosti nedělala, vždy měla vše pečlivě složené a čisté, takže natáhla úpletové šaty v béžové barvě, silonky a hnědé kozačky, přes rameno větší elegantní plátěnou tašku a vyrazila na nákup s hlavou už doma v křesle. Vítr byl stále chladný ale slunce už prosvítalo mezi mraky. Bea si užívala vše kolem, nové vůně nové budovy, historie Edinburghu byla úžasná a architektura jakbysmet. Obchodní centrum nebylo těžké nalézt a potraviny v něm stejně tak. Vešla do uličky se zeleninou a vybírala a co měla chuť. Když zvedla pytlík s brambory,nevšimal si, že je zespod natržený a tak se ty malé Grenaille rozsypaly s dupotem všude kolem* /Do háje!/ *pomyslela si a protočila oči nad tím, že to bude muset sbírat, a tak si klekla, položila košík a začala lovit ty malé kulaté potvory zpod regálů a zpod noh kolem jdoucích, kteří se na ni dívali jakoby za to snad mohla. *

*Už poměrně dlouho se utápěl v depresi. Bylo to už pár týdnů, co se dozvěděl pravdu o své bývalé partnerce a stále to pro něj bylo těžké, se přes to přenést. Celé týdny byl zavřený ve svém malém bytečku a utápěl se ve vlastním smutku. Přežíval jen díky svým kamarádům, kteří mu do bytu nosili potřebné potraviny a zásobu tolik nezbytného alkoholu. Nebyl snad ani jediný den, kdy by nevypil flašku nějakého tvrdého alkoholu. Nebyl to tak úplně jeho styl. Né, že by to byl přímo nějaký abstinent, ale alkoholu do té doby moc neholdoval. Rozchod zkrátka není nic jednoduchého pro nikoho.*
*Pro každého by to byl den jako každý jiný, ale pro Marka, Jamesova kamaráda to by den, kdy mu s ním už došla trpělivost. Vtrhl do jeho bytu, rozhrnul závěsy, aby se do jeho bytu taky dostalo nějaké světlo a otevřel okna dokořán, aby se vyvětral ten zatuchlý smrad smíšený s alkoholem. Celkem rázně mu dal najevo, že už je čas, aby taky začal znovu žít. Jamesovi se pochopitelně nechtělo, ale absence alkoholu, ho nakonec donutila, aby vstal z postele a vyrazil do obchodu pro nějaké zásoby. Nedal si moc záležet na své vizáži. Vzal si na sebe akorát čistou teplákovou soupravu a bílé, značkové tenisky. Vlasy si párkrát promnul rukama "alá" vrabčí hnízdo a dál už se z ničím neobtěžoval. Měl jediný cíl. Dojít do obchodu, nakoupit potraviny a alkohol na další týden a vrátit se zase zpátky, do své potemnělé kobky.*

*Oči si musely doslova přivyknout dennímu světlu. Věděl, kde najde obchodní dům i potraviny, ale kde najít jednotlivé položky už moc ne. Procházel jednotlivé regály opřený o nákupní košík jako nějaký zombík při apokalypse a bezdušně házel nahodilé potraviny do košíku. Nedíval se kolem sebe a nevšímal si vůbec lidí, takže si nevšiml ani ženy, která rozsypala brambory po zemi. Když procházel kolem, šlápl na jednu malou bramboru. Noha se mu smekla a on hlavou dopadl na dřevěný rám stolečku se zeleninou. Nebyla to žádná smrtelná rána, ale trochu se mu zamotala hlava a on se sesunul na zem.*

*Sbírala jsem ty potvory a říkala si, jestli se ještě něco stane tak s pláčem uteču, chtěla jsem jen nakoupit. Měla jsem pocit že se mi smůla lepí na paty a moje dřívější vřelost, energie a optimismus, se stáhly do tenké zapšklé čárky chvil, kdy musím mít vše pod kontrolou. Uvidím nohu jak šlape na jednu z grenaillí.* "Pozor pane!" *Zvedla jsem oči a prstem si posunula na nos brýle(které nepotřebuji ale líbí se mi, protože budí větší respekt), které mi podklesly ale to už jsem viděla jak s muž sklouzl a začala padat. Natáhla jsem k němu okamžitě ruce abych pád zmírnila ale i tak se cvakl trochu do hlavy o bok regálu. Klekla jsem si nad něj a podržela mu hlavu.* "Jste v pořádku? Slyšíte mě?" Zamrkala jsem dlouhými řasami se starostlivostí v hlase. Vypadal otřeseně s já doufala, že mě nebude chtít zažalovat, byla to přeci nehoda. Cítila jsem jak mě začíná štípat v nose a měla chuť utéct někam daleko. Daleko od lidí, možná bych neměla na univerzitu, možná bych se od lidí měla klidit. Zavrtím hlavou nad tou myšlenkou. Hodiny budou jiné, tam jsem paní já, určím začátek, konec a průběh a kdo se nebude chtít přizpůsobit tak může ven, jejich volba, nejsme na základce. Každopádně mi teď došlo, že sice muž byl vysoký, ale byl mladý, mohlo mu být kolem dvaceti až třiceti neurčitě. Tenhle typ se těžko poznává. Čekala jsem na jeho reakci a byla odhodlaná ho jakkoliv odškodnit.*

*Bylo zřejmé, že kdyby nebyl zahleděný sám do sebe a nezaobíral se vzpomínkami, tak by se mohl vcelku klidně vyhnout zranění. Na vteřinu se mu zatmělo před očima, když narazil svou hlavou do stolu. Instinktivně si ruce přiložil na rozbolavěné temeno hlavy a v první chvíli ani nepostřehl, že se k němu sklání nějaká žena. Z vlastní bubliny ho vyrušil až její starostlivý hlas. Okamžitě znervózněl, když spatřil danou ženu před sebou a v první moment nebyl ani schopný slov.* To už jsem v nebi? *Vydal ze sebe po chvíli. Okamžitě svých slov začal litovat.* Taková laciná hláška sakra, co mě to napadlo. *Podíval se na svou ruku, která stále svírala jeho hlavu, jestli není náhodou od krve. Naštěstí krev žádnou neviděl, ale jako student posledního ročníku medicíny moc dobře věděl, že zranění by mohla být i vnitřní.* Omlouvám se, nechtěl jsem na Vás takto lacině vyjet, nejspíš mám nějaký otřes mozku. *Byl si takřka jist, že žádný otřes mozku nemá a že z něho nejspíš jen mluví zbytkový alkohol, ale nechtěl zkrátka působit jako nějaký břídil.*
*Podíval se kolem sebe a viděl, jak na něj civí kolemjdoucí. Nebylo to nic příjemného a tak se chtěl co nejrychleji zvednout na nohy. Pomalu se zapřel za stolek, o který se před chvíli praštil a s mírným zaskučením se postavil.* Měli bychom posbírat ty brambory, aby ještě někdo další nepřišel k úrazu. *Řekl s mírným úsměvem a začal se shýbat pro jednu bramboru za druhou.*

*Cítila jsem jak mi vlhnou oči a snažila se zachovat si tvář. Vypadal zmateně a zatím nic neříkal, pod rukama jsem necítila vlhkost a tak byla naděje, že si nerozrazil hlavu do krve. Sledovala jsem jej, dýchal a pak pootevřel oči a promluvil. Vydechla jsem znatelnou úlevou a pak se začervenala a zamrkala očima.* "Ale ne...jste v pořádku..uklouzl jste...omlouvám se..." *Odkašlala jsem si s trochu trapnosti té situace, to co řekl, bylo milé ale nevěnoval jsem tomu žádnou pozornost a nepřikládala tomu váhu, byl otřesený a mohl vidět rozmazaně. Pokrčím obočí a vzlyknu lehce. "Tolik mě to mrzí, odvezu vád k lékaři dobře?" povím lítostivě a musí být znát že držím slzy na krajíčku.* "Ten pytlík byl děravý..snažila jsem se to uklidit, velmi mě to mrzí." *Omlouvám se dokola, protože na mě jde panika. Z toho, že jsem mu mohla moc ublížit, z toho, že to byla nehoda ale to mě neomlouvá, z toho jak posranej mám život. Pomohla jsem mu vstát a podepřela ho pod loktem, byl stejně vysoký jako já. "Vy nic nesbíre..." *jte...chtěla jsem dodat ale to už mi pomáhal a tak jsem si znovu klekla a naházela zbytek těch brambor do pytle, který jsem držela dírou nahoru aby se už nic nerozuteklo. Sledovala jsem jej a vděčně se usmívala, ale zároveň sledovala zda má zornice stejné a zda není nějak jinak zraněný, nebo nemá třes či tik v oku.* "Děkuji...jak vás můžu odškodnit? Dovolte mi vzít vás k lékaři..prosím.." zopakuji svou nabídku protože se obávám toho, ž jako aždý chlap se bude od doktorů držet jako čert od kříže. *

*Hlava ho mírně bolela, ale nebylo to nic moc vážného, aby kvůli tomu musel k doktorovi. Do hlavy se už bouchl tolikrát a nikdy mu nic nebylo, takže nepředpokládal, že teď by to mohlo být jiné. Neměl žádné rozostřené vidění a svět kolem sebe vnímal, takže mu bylo jasné, že to jediné co mu může hrozit, je pořádná boule. Na to, že studuje neurochirurgii, byl ke svému případu vyloženě laxní. Ani na malou chvíli se nepozastavil nad tím, že by snad měl trochu spočnout, nebo alespoň částečně zmírnit své rychlé tempo. Posbíral většinu brambor dřív, než vůbec stihla ta neznámá žena zareagovat.* Odškodnit? Ale za co, prosím vás. *Musel se zasmát.* Vždyť se přeci vůbec nic nestalo. Maximálně budu mít na hlavě bouli. *Mávl nad tím lehce rukou.* Myslím, že lékař opravdu nebude potřeba. *Prohrábl si rukou nervózně vlasy. Nemohl si nepovšimnout, že se mu už opravdu začíná dělat nějaká menší boule.* Stejně to byla především moje chyba. Byl jsem zamyšlený a nekoukal se, kam šlapu. *Nechtěl ji říkat, že je nejspíš ještě pod parou a že za jeho ztrátu rovnováhy mohl především alkohol, i když ho mohla dost dobře cítit, pokuď se nacházela v jeho blízkosti.*

*Netušila jsem jak se cítí ale cítila jsme se provinile a to i když jsem za ty brambory nemohla, já pytlík nepraskla, nicméně to nezabraňuje mému mozku klást si to za vinu, zvlášť když se někdo zranil. Jeho rychlost ve sbírání brambor mě ale utvrdila v tom že žádné z důležitých minimálně motorických center nebylo zasaženo a jeho zorničky byly taky docela odpovídající realitě, až na zarudlé oči, vypadal, že mnoho nenaspal, to máme společné, můj spánek není od rozvodu nejlepší, ale už jsem si zvykla a moje tělo také, takže málkdy je to na mě nějak vžrazněji poznat a když, tak to jistí ledový roll on na oční okolí.* "No tak dobře...nevypadáte, že byste zrovna utrpěl a vaše reakce jsou přiměřené." uznám nakonec, že snad nebude muset k lékaři, netušíc, že on sám lékař je. A on zase netuší že i já, ač se zaměřuji na zvířecí říši.* "Dobře, děkuji vám za pomoc." *Zvednu němu oči, je překvapivě o něco vyšší než já a to se často nestává, očividně je mladší. Uhladím si sukni a opráším z kolenou to , co jsem nabrala v kleku. Když promluvil ve stoje, ucítila jsem odér alkoholu a trochu natočila hlavu na stranu aby to na mě nešlo, vypadalo to , že měl včera krušnou noc, samozřejmě jsem si pomyslela něco o floutkovi co nemá co na práci tak chlastá, aniž bych znala jeho život, tak lidé bohužel fungují.* "No tak, vám moc díky, možná by vám prospěla káva...ehm...jsem Beatricé..." *Dojde mi, když jej chci oslovit a nevím jak, že jsme se nepředstavili, natáhnu k němu formálně ruku.*

*Byl ještě trochu zmatený z celé té situace. Nečekal, že se bude muset účastnit nějaké sociální interakce. Nebyl na to řádně připraven, a to jak po fyzické, tak i po psychické stránce. Jakmile se ujistil, že jeho motorické funkce vypadají zachovale a že posbíral snad všechny brambory ze země, považoval toto setkání za uzavřené. K jeho překvapení tomu tak ale nebylo. Nečekal, že by se mu ta neznámá žena představila, nebo že by ho pozvala na kávu. Rozhodně ho to překvapilo, ale pouze v tom dobrém slova smyslu.* Ehm.. No.. Já jsem James. *Podal ji trochu roztěkaně svou ruku, aby si spolu mohli potřást.* Nemusíte se mnou mít nějaký soucit nebo něco podobného, nic se přece nestalo. *Odpověděl na její pobídku ke kávě. Nebyl si jist, jestli mu jen radí, aby si nějakou kávu dal, nebo jestli si ji chce dát s ním. Nicméně si nemohl tuto pobídku nechat jen tak ujít. V hlavě mu stále zněli slova jeho přítele, který mu neustále opakoval, že už by měl znovu začít žít. Byl to pro něj impuls, který mu dodával odvahu.* Nicméně kávu nepiju, ale možná by mi spíš prospěl nějaký drink. Co říkáte, BEATRICE? *Schválně zdůraznil její jméno, které mu před okamžikem prozradila.* Směl bych vás pozval na nějakého panáka? *Trochu nervózně se pousmál. Pak si ji teprve trochu lépe prohlédl. Na první pohled byla od něj o dost starší, ale nic, co by Jamesovi vadilo. Spíš naopak. Její výška byla rovněž impozantní.* Teda pokuď to ode mě není moc troufalé. *Ani si neuvědomil, že by to mohlo vyznít poněkud nezdvořile, mezi studenty se tak bavili normálně.

*Ani já nebyla zrovna připravená na sbližování s kýmkoliv, ale tohle je zkrátka život. A tak nakonec ze země sbírám nejen grenaille ale i cápka co to včera přehnal s pitím. Ale jsem ráda, že se mu nic nestalo, přeci jen nejsem z ledu a to by nebylo úplně dobré, kdybych mohla za něčí závažnější zranění,už ta myšlenka mě málem rozbrečela, jsem teď jak na emocionálním kolotoči. Robert mi v hlavě vykopal solidní díru a já se jí snažím zaházet prací a myšlenkami na vlastní neschopnost a sebepochybování. Co bylo vtipné, bylo to, že jsem ho nezvala přímo na kávu, ačkoliv ano , koupila bych mu ji, ale zvedne mu tlak a neměl by pak být ospalý kdyby přeci jen trochu otřes měl.* "Těší mě Jamesi...doufám, že příště vás potkám bez úrazu." *Stisknu mu ruku na oplátku. Vydechnu a zamrkám víčky rychle abych rozehnala poslední pokusy očí se rozslzet a přikývnu na jeho větu o tom, že nemusím mít péči.Jsem někdy přespříliš starostlivá. Jsem ráda, když je vše jak má být a pod kontrolou, což nehody tedy rozhodně nejsou. Zamrkala jsem překvapeně, když navrhnul panáka. Odkašlu si jemně a pousměji se opatrně.* "No..neuražte se Jamesi..ale myslím, že panáka byste teď neměl, kvůli zdraví a ..i ..kvůli tou, že jste ho měl nejspíš celkem nedávno." *Naznačím co nejcitlivěji fakt, že je z něj cítit ještě teď.* "Tak na nějaké nealko ano?" *Navrhnu mu s opatrným úsměvem, protože v tuto chvíli si nejsme jistá co po mě tenhle muž chce. Bere mě na schůzku? Ta představa mě trochu děsí..na druhou stranu ... je to potěšující, protože on je velmi pohledný, přesto se mi zdá že je dost mladší...ale u mužů to nejde tak dobře odhadnout.*

*Měla tak hebkou pokožku, až mu bylo líto, že ji musí pustit ruku. Už to byl přeci jenom nějaký ten pátek, co se někoho dotýkal. Doufal, že její ruku nedržel o moc déle, než bylo vhodné, ale nevypadala, že by ji to snad vyděsilo. Sebral veškerou svou odvahu, aby ji pozval na panáka, ale jeho snaha byla okamžitě odražena. Měla pravdu, alkohol mu ještě teď koloval v žilách, ale doteď si neuvědomoval, že by to šlo takto na první pohled poznat. Odkašlal si a trochu se stáhl do pozadí, aby nemusel svou novou známost vystavovat takovýmto nepříjemnostem.* Omlouvám se, neuvědomil jsem si, že by to na mě mohlo jít tak poznal. *Hlavu sklopil trochu k zemi, nechtěl na ni mluvit takto zpříma.* Není to ale tak, jak to vypadá. Nejsem žádný alkoholik, jen teď procházím nějakou krizí. *Hned jak to dořekl, tak se zasekl, protože si uvědomil, že to říká naprosto neznámé ženě, kterou to nejspíš vůbec nezajímá.* Omlouvám se, že jsem vás takto zdržel. Nealko zní sice fajn, ale teď to není zrovna to, co bych potřeboval.. nebo chtěl. *Řekl poměrně sklesle. Okamžitě se mu vybavilo, proč je na tom tak, jak je a jeho nálada byla ještě horší, než na počátku.* Rád jsem vás poznal, Beatrice, ale mým cílem je teď láhev whiskey a pár piv. *Řekl zkroušeně. Chtěl se vrátit tam, kde byl posledních pár týdnů. Zpitý pod obraz, doufajíc, že díky kocovině zapomene na posledních pár let.*

*Držel mě o trochu déle než by se možná slušelo a tak jsem stáhla ruku k sobě rozpačitě. Nevěřila jsem mužům a iritovali mě ale James působil jiným dojmem. Doufala jsem, že jsem ho neurazila, neměla jsem ráda , když jsem nevolila dobrá slova a někdo si připadal zle. Vzal to celkem dobře a upřímně a já se laskavě usmála.* "To nic..neměla jsem v úmyslu vás urazit, ale je to cítit. Asi jste včera měl zábavy dost." *Zkonstatovala jsem lehce pobaveně a můj pohled trochu změkl. A když promluví, tak pocítím i vlnu solidarity a pochopení, dám mu ruku na rameno.* "Ach ..nechtěla jsem být nepatřičná, co je krize znám moc dobře.mrzí mě, jestli si procházíte něčím zlým, jsem na tom podobně.." *povím aby věděl, že v tom není sám. Vydechla jsem s pochopením, když se odtáhnul, ale nevěděla jsem proč, nejspíš...chtěl své problémy zapít a zapomenout na ně. Já bych tohle nedovedla. Zachmuřila jsem se ale když pověděl co chystá.* "Jste si jistý? Nebyla by třeba společnost lepší než whiskey..nic mi do toho není ale ...pití není řešení žádného problému..." *doslova žádného, vypadal jako spráskaný pes a mě ho bylo líto, netušila jsem čím si prochází ale cítila jsem z něj podobné vibrace jako ze mě.* "Jamesi...udělejte mi radost a poj´dte se mnou na něco dobrého, jen abych věděla, že jsem vás opravdu nezmrzačila, pokud vám bude moje společnost vadit tak mě už nemusíte vidět." *Ani nevím proč jsem tohle řekla, mužům se vyhýbám jako čert kříži, často jsem rozmrzzelá a útočná, zvláš´t v práci ale on byl víc a tím mě nastavil do módu samaritánky. *

Zábava bych tomu rozhodně neříkal. *Odsekl možná až příliš neempaticky. Když byl rozmrzelý, nebyl zrovna nejlepší společník. Jeho nálada teď byla jednou nahoře a jednou dole, i když v posledních týdnech byla převážně jen dole. Poslouchal Beatrice, když říkala, že to teď má celkem podobně a jen bezmyšlenkovitě křivil rty. Nechtěl se k tomu nijak výrazně vyjadřovat, protože předpokládal, že jejich setkání bude uzavřené, ale Beatrice vypadala, že se jen tak nevzdává. Vůbec to nechápal, že se zrovna zahazovala se značně zkrouceným, opilým týpkem, který zrovna nevypadal, že by mohl být dobrý společník. Předpokládal, že její ochotné, starostlivé chování pramení z jejího špatného svědomí, kvůli situaci, která nastala před malou chvíli. Neměl rád soucitné chování, ale hlásek jeho kamaráda, který se mu neustále ozýval v jeho hlavě, "musíš už zase začít žít", ho nutil, aby o její pobídce uvažoval.* Řekněte mi, proč vám tolik jde o to, abych byl v pořádku? Neznáme se a vlastně by vám mohlo být úplně jedno, jestli se někde upiju k smrti. *Mluvil smutně a s lehkou ironií. V této chvíli mu bylo vlastně úplně jedno, jaký udělá na Beatrice dojem. Nepředpokládal, že by mezi nimi mohl vznikl nějaký hlubší vztah. Stále ji bral pouze jako náhodnou ženu, se kterou už se nemusí nikdy potkat.* Myslíte, že se budete cítit líp, když uděláte dobrý skutek a zachráníte jednoho chudáka od toho, aby se den ode dne neopíjel sám doma?

*Zamrkala jsem překvapeně jak to negativně vyhrkl, ale připomíná mi to mě, nemůžu si pomoct jsem tvrdá a protivná, ve škole po nich dupu, pomáhá mi to udržet si integritu a i když si to někdy uvědomuji, nic s tím nenadělám. Ani pri mě nebylo typické chování abych hned z této podivné sociální interakce neutekla, Běžně už bych byla doma a cpala se popcornem u televize,ale ten vibe,vibe bolesti a zklamání v kombinaci s jeho jistou dávkou šarmu na mě zapůsobil.* "Máte pravdu, mohlo...a běžně by mi i bylo..není můj problém, že se ničíte Jamesi, ale..z nějakého důvodu mi to přijde líto...vypadáte jako bystrý muž a chytrý, a sama vím jak i takové lidi může zničit jedna špatná událost." *Podívám se na něj s náznakem toho, že moc dobře vím o čem mluvím z vlastní zkušenosti.* "I já zažila dobu, dy se ke mě přátelé otočili zády protože jsem na tom byla zle...a pořád to není ono, jen jsem zmizela z toho zhoubného prostře....proč vámto říkám..zbláznila jsem se..asi mám otřes mozku já." *Odmlčím se, pro tu vykládám tomu opilci o svém životě?! To nedává smysl.* "Ne , máte pravdu, dělejte si co chcete..." vytrhnu mu sáček s brambor z ruky a otočím se abych zamířila k pokladně s mumláním o tom co jsem si já kráva pitomá myslela. Zaplatím vše a přehodím tašku přes rameno, opřu se o sloup venku a vydýchávám se. Ani nevím proč mě to tak rozčílilo nebo proč mě mrzí jeho reakce, prohrábnu si vlasy.* "Kdybych tak alespoň kouřila!" odtuším, takhel tu stojím jak tvrdé Y se slzami na krajíčku.*

*Vypadalo to, že Beatrice zažila něco podobného, nebo se tak alespoň snažila prezentovat před Jamesem. Věděl, že má pravdu, že jeho řešení problémů, stejně nic nevyřeší, ale momentálně nebyl v situaci, kdy by se dokázal odprostit od svého aktuálního stavu. Nepotřeboval žádnou maminu, která by mu říkala, co má dělat, o to teďkom vážně nestál. Potřeboval jen někoho, kdo by dokázal pochopit jeho bolest, jeho trápení a zároveň ho dokázal dostat do trochu jiné nálady. Šlo vidět, že Beatrice měla snahu přivést ho na jiné myšlenky, ale on se stejně viděl doma, jen s láhví whiskey a sebepohrdáním. Proto mu v tu chvíli bylo jedno, že mu Beatrice něco hovoří. Choval se jako sebestředný blb, který nevnímal nic z toho, co říkala. Vypl okamžitě poté, co odmítla jeho pozvání na panáka. Nevytrhlo ho z myšlenek ani to, že odešla. Instinktivně si prohrábl vlasy a zkontroloval bulku na hlavě, poté zamířil rovnou k regálu s alkoholem. Nepřemýšlel nad tím, co si chce vzít, prostě šáhl po první flašce whiskey a vydal se k pokladně. V půli cesty se zastavil a otočil se zase zpět, aby si vzal ještě jednu flašku navíc. Nechtěl hned zítra absolvovat další cestu do obchodu, takže si rovnou vzal potřebné zásoby navíc. Celou dobu šel s hlavou sklopenou, ani se neohlížel kolem. Když zaplatil u pokladny a vydal se ven, postřehl Beatrice, jak se opírá o nějaký sloup. Věděl, že se choval jako blb, uvědomoval si to, takže se ji chtěl alespoň omluvit.* Kouření je hnusný zlozvyk... Jo to říká ten, který teď propadá ještě daleko horšímu zlozvyku. *Přiznal trochu sklesle.* Chtěl jsem se omluvit, choval jsem se jako blb... Vy jste si to rozhodně nezasloužila. Pomůžu vám alespoň s taškou? Abych to aspoň nějak odčinil. *Podíval se na ni psíma očima.*

*Stojím tam a přemýšlím proč mě to tak sebralo, možná že se mi líbil a já nechci aby se mi někdo líbil, nenávidím chlapy! Jsou to šmejdi do jednoho, a toho bych se měla držet! Stačí jen malá vzpomínka na Roberta v posteli s tou flundrou. Hrkne ve mě a musím velmi rychle mrkat abych se nerozplakala. Zatraceně, šmejd zatrolenej, bude mě sem v myšlenkách pronásledovat dál. Promnu si nos, který mě začíná štípat. Začínám seriozně uvažovat o tom, že si půjdu koupit cigarety, a tak začnu hrabat v kabelc,e jestli mám drobné, v trafice asi karty neberou. V tu chvíli uslyším něčí hlas a zvednu oči. Zatnu rty s pohledem na něj. Vydechnu , když se omluví a přikývnu k němu.* "To nic..sama na tom nejsem líp...a tu cigaretu nemáte náhodou?" *Zeptám se ho, to by mi ušetřilo nákup zbytečné krabičky a trochu bych se uklidnila. Nekouřím ne běžně, a kdžy tak vodní dýmku, tu miluji, ale teď...teď bych prostě potřebovala rozptýlení.* "Auto mám tamhle..potřebujete nkam hodit?" *Kouknu na jeho cinkaící tašky a předpokládám, že v tomhle stavu neřídí.*

*Beatrice vypadala skutečně mile a James si uvědomoval, že se k ní nezachoval úplně nejlíp. Zpátky už to vzít nemohl, takže se to teď snažil alespoň odčinit. Počítal i s variantou, že ho po tom všem pošle do nepatřičných míst, ale naštěstí se tak nestalo. Trochu si oddechl, protože se jen nerad choval jako naprostý vůl. Nebyl zrovna v náladě, ale i přesto věděl, že si zlost nemůže vybíjet jen tak na někom.* Bohužel nemám, nekouřím a vy by jste taky neměla. *Řekl možná až trochu rozkazovačně. Nelíbilo se mu, když někdo kouřil a především, když ten někdo, byl žena. Byl to nechutný zlozvyk a vlastně nikdy nepochopil, co na tom ti kuřáci vidí. Smrdí to a kazí zdraví, nemá to žádné výhody, takže nikdy ani neměl potřebu to zkoušet. Prakticky ji ani nedal možnost, aby si šla nějakou cigaretu koupit, protože ji hned pomáhal s taškou a směřoval si to k jejímu autu, poté co ho nasměrovala jeho směrem.* Nepotřebuji, bydlím hned za rohem, ale pokuď stále platí vaše pobídka k nějakému jídlu, tak bych si to přeci jenom rozmyslel. *Snažil se o milý úsměv, který mu ale moc nešel.* Ale pochopím, jestli už se mnou nechcete strávit žádný čas.

*Vypadalo to, že se celkem kaje a to obměkčí nejednu ženu, co si budeme říkat. Musím se usmát a dám mu hravou herdu do ramene.* "Ty mě budeš poučovat co je zdravé?" *Zasměju se s upřímným pobavením a setřu si slzy zpod očí abych nebyla za cvoka, nikoho nemusí zajímat že od doby co mě manžel podváděl jsem labilní as fuck.* "Budu si muset někdy zase zajít na vodní dýmku..."*odpovím tedy mezi řečí,tma je stejně nejlepší to že hluboce dýcháte a to stabilizuje nervy, ne obsah toho co je v ní, často kouřím jen Shiazo kamínky bez tabáku. Pomůže mi s taškou k autu a já otevřu kufr, který je čistší než leckterý byt. Dám tam tašku do organizéru, který drží vše na místě. Je vidět, že nesnesu příliš chaosu. Zaklapnu kufr a opřu se chvíli tiše rukama o kapotu auta. Přemýšlím co vlastně chci. Načež se ozve nepříjemný zvuk z mého břicha, ve kterém zakručí, musím se pousmát a zavrtím hlavou.* "Vypadá to že ano...nedaleko je moje oblíbená indická restaurace..jak jste na tom s kari?" *Otočím se k němu s malým úsměvem, i když je vidět na očích, že jsem trochu strhaná.*

Nejspíš budu muset, když neumíte krotit sama své zlozvyky. *Řekl zcela vážně a plný sebevědomí. Vážně neměl rád kuřáky a nehodlal tolerovat vedle sebe nikoho, kdo kouří. Dokázal to dát dost jasně najevo, i když pro člověka, co jej nezná to mohlo znít dost povrchně. O vodní dýmce už tak špatné mínění neměl, takže tento názor ji nevyvracel. Počkal, až otevře kufr a dá tam svou tašku, aby i on mohl druhou tašku položit vedle ní. Položil ji otázku, ale bylo vidět, že Beatrice docela váhá nad svou odpovědí. Nedivil se, moc dobrý první dojem rozhodně neudělal.* Indická restaurace? Něco indického bych si dal celkem rád. *Zkoukl trochu nenápadně její tělo. K její smůle nepomyslel zrovna na jídlo, když mu hlavou proletěla myšlenka něčeho indického. Uvědomil si, že se trochu zasnil, takže si nenápadně odkašlal, aby ji konečně odpověděl.* Ehm, cože? Kari? Myslím, že indickou kuchyni jsem ještě nikdy neměl. Bylo mu celkem jedno, kam půjdou, stejně měl v plánu si místo jídla, dát něco k pití.*

*Zavrtím hlavou nevěřícně ale musím se pobaveně zasmát, muž co má v tašce flašky mi bude říkat že nemám kouřit. Jistě ale oceňuji tu ironii stejně jako on.* "Hlavně abyste byl tak otevřený radám i z druhé strany." *Povím k němu s úsměvem. Pak mi chvíli trvá odpověď, kterou ale pomůže rozlousknout biologický pochod mého žaludku. Otočím se k němu tázavě, když navrhnu indickou restauraci.* "Vážně neměl?Víte, že je naprosto nejlepší z kuchyní na poopilecké stavy." *popíchnu ho pobaveně a plácnu do auta rukou. Jeho pohled na mě mi neušel a ..lhala bych že na mě nepůsobí, už protože je vážně pěkný , vysoký a já vážně vážně dlouho neměla nikoho. Ale ty myšlenky s odkašláním zkusím potlačit.* "No..tak nasedejte...a zvracet z okýnka jinak vás přísahám bohům zabiju Jamesi..." *Zasměju se a nasednu na místo řidiče abych nás mohla dostat na místo určení. *

*Neodpověděl ji nic, na její obrácené rýpnutí. Neměl v plánu poslechnout její rady, takže ji na to ani nechtěl nijak odpovídat. Byl velmi tvrdohlavý a jen tak si nenechal od nikoho něco vymlouvat. Věděl, že ho Beatrice nepřiměje k tomu, aby se nenapil a její snahy o to, by ho mohli ještě více naštvat. Žil si momentálně ve svém vlastním světě a byl jen zázrak, že ji dokázal do něho alespoň částečně pustit. Byl rád, že se dál nebavili o svých zlozvycích a raději přešli k autu a jinému tématu.* Nemyslím si, že je to zrovna poopilecký stav, který mě tíží, ale vlastně proč to nevyzkoušet. |Hlavně když tam bude co pít. *Neopouštěl ze svého původního plánu. Doufám, že umíte lépe řídit, než nakupovat. *Neodpustil si menší rýpnutí. Neřekl to nijak povýšeně, spíš jen chtěl trochu obveselit situaci. Byl přesně ten typ chlapa, který nevěřil ženám za volantem a kdyby momentálně nenadýchal tak dvě a půl promile, tak by si to radši odřídil sám.* Nebojte se, nebudu zvracet, já pít umím. *Řekl hrdinsky ale hned co usedl do auta, zabilo mu zle.

*Vypadal dost tvrdohlavě, víc než kdokoliv koho znám a musím říct, že mě to celkem pobavilo. Pak ale zvážním, když poví, že ho netíží jeho stav po chlastu. Otočím se k němu než nastartuji.* "A co vás tíží? Jamesi...." *Nabídnu mu ucho k vyslechnutí, vypadal nešťastně a já tak nějak hádala, že půjde o dívku. Nechci říkat ženu, díky delšímu pozorování mu netypuji víc jak dvaadvacet. Odfrknu k němu a zasměji se, když konstatuje něco o mém řízení.* "Být vámi tak se pěkně připoutám..." *Šlápnu na plyn a trochu zatúruju motor abych ho lehce vyděsila.* "Tak tedy směr indická..." *Přikývnu k němu a vyjedu oproti původnímu vjemu velmi opatrně a přiměřenou rychlostí.*

*Byl unavený a s postupujícím časem, čím dál více střízlivější. Díky tomu se mu sice rozšiřovali obzory, ale bolest hlavy na sebe nedávala dlouho čekat. Bojoval s tím, aby nebyl na svou novou známost příliš protivný, ale bolest hlavy mu tak trochu zatemňovala jeho mysl. Neměl zrovna chuť vykládat ji o své minulosti. Nechtěl na to vzpomínat, i když nebyla skoro chvíle, kdy by si na Bellu nevzpomněl. Bylo těžké na to myslet, takže mluvit o tom nahlas by bylo pro něj v tuto chvíli takřka nemožné.* Nezlobte se, ale nejsem teď v situaci, kdybych o tom byl schopný mluvit. *Odpověděl lehce diplomaticky. Nechtěl znít jako netykavka, ale prostě nechtěl mluvit o své situaci. Nasedl k ní do auta a raději stočil téma na její schopnost řízení. Hned, co vyřkl svoje slova, toho vzápětí litoval, když slyšel Beatrice, jak začíná trápit svoji spojku. Rychle šáhl po bezpečnostním pásu, který si původně neměl v plánu vůbec dávat. Uklidnilo ho trochu, když naproti očekávání, vyjela vcelku klidně. Bylo mu docela blbě a celou cestu se soustředil především na to, aby ji nepozvracel přední okénko. Musel to v sobě udržet, i za cenu toho, že by to raději polkl, než aby pošramotil svou hrdost.*