Bar

Pro pořádné štangasty zde máme bar zářící do prázdných ulic do brzkých ranních hodin. Bar otvírá přibližně v sedm a jede do 3-4 hodin do rána, podle toho, kolik lidí se v prostorách ještě nachází. Kromě alkoholických a nealkoholických drinků obsluha nabízí i jednoduchá jídla jako burgery, hranolky nebo pizzu. Je tu několik stolů s židlemi, nebo vysoké židle u baru, není tedy třeba se bát o nedostatek místa k sezení.

*Bola to hnusná, upršaná noc. Nemal si čo veľmi začať - nemal ani kde prespať dokiaľ mu nedojdú peniaze, čo si stihol z účtu vytiahnuť ešte po ceste na letisko, ešte v Taliansku. Nemohol to urobiť nikde inde. Urobil by zo seba potom doslova niekoho vhodného už len na odstrel. Jeho otec by ho potom našiel o čosi ľahšie a on mu toľkú radosť nedopraje. Ak dobre vie, v tomto univerzitnom mestečku mafia nestraší. Žiadna, kde by mu mohlo hroziť ďalšie odňatie, nie slobody, ale života. V daždi sa mihali tiene ako pojašené, sem a tam, v pouličných lampách sa ťahali všetky o čosi viac a spod striech vychádzal dym fajčiacich ľudí. Marco išiel však priamo po daždi po strede cesty, kde mu od nôh splašene uskakovali kvapky vždy, keď stúpil hrubšie, než mal skôr v úmysle. Veľké kožené topánky vyzerali ťažko a dlhé čierne nohavice mu obopínali úzke stehná ako keby boli ušité na mieru. Vyzeral mocnejšie, než vážne bol vzhľadom na veľkú riflovú bundu, ktorá bola na čiernom pleci špinavá od bielej omietky a zafarbená dažďom tak, že špina vyzerala ako múka. Vlasy mal pod dažďom mokré a zvlnené, a len sa rozhliadal okolo po miestach, ktoré vyzerali čo najviac nepriateľsky. Akékoľvek, kde by nepriateľa ako je on mohli prijať.*
*Netrvá to dlho a nájde jeho vytúžené miesto. Ešte pred vchodom zo seba stiahne bundu, pod ktorou má len biele upnuté tielko. Prstami na ktorých sedia drahé kamene prejde cez vlasy, aby si ich vyhnal z tváre a stlačí kľučku. Zvnútra ho ohúri teplo a zápach plesne. Zateká im do dverí a drevo nasiaklo hnusným smradom. Napne ho, no prekryje si ústa rukou a zájde dovnútra. Vysoký a mokrý talian, cudzinec, pritiahne pozornosť. Je to viac než jasné. Ale on ju na seba rád priťahoval. Zbožňoval, keď na neho niekto hrozil zbraňou alebo vyťahoval nôž. Krútil sa mu z toho žalúdok radosťou, ako pred dobrým orgazmom. Ale pochybuje že veľa mladých čudákov a žiačkov v tejto diery bude u seba nosiť nože - možno tak slzný sprej. Vôbec sa v podsvetí tu nevyzná... a ak žiadne nie je, stiahne jedno so sebou. Bavil ho život na vlásku. Vyskočí na barovú stoličku a bundu odloží na tú vedľa seba. Zaprie sa lakťami o bar a bradu si oprie o založené prsty. Nemôže piť jeho obľúbené víno... a aj tak by tu nebolo dobré. Na Taliansku mu bude najviac chýbať to. To a život, hudba a chudé opálené stehná, na ktoré žmurkal vždy keď vypadol z domu. Zaradoval sa, keď sa ich neskôr dotýkal vo svojom aute niekde na kraji mesta. Bezstarostný, raz za čas s niekým vybavil účty. Teraz sedí za barom v cudzom meste, zúfalý a nevie čo presne so sebou. Na tvári má však pohodlný úsmev.* Amico, *vypýta si pozornosť baristu,* jednu whisky. *Nevie čo presne za pohľad po ňom vrhol ten mladík, no nevšíma si ho. Zrakom skenuje okolie.*

*Toto miesto bolo šialene tiché. Nebol na také veci zvyknutý. Večne vysedával na vyhriatych terasách do tretej do rána za hlučnej hudby, opitý a veľmi vysoko, na to aby vnímal realitu, zvyčajne so ženou na stehne a s pohárom dobrého vína v ruke. Kŕmila ho dobrým syrom a krútila sa na ňom, aby po nej začal vrčať, a odtiahol ju niekam dozadu, kde si ho vždy zobrala do úst. Tam bolo počuť len mrmlanie a tiché brnkanie divokej gitary, ktorá ho pod návalom drogy uspávala. Ale bolo to fantastické. Bolo mu horúco a bol prepotený od večného tancovania. Ale aj tak to bolo fantastické.*
*Tu to bolo skôr ako cintorín. Cintorín, kde zrejme vidí duchov, keď si všimne polonahej ženy, ktorá sa vynorí z útrob tohto miesta. Neodpustí si to a zbehne ju pohľadom. Vo vzduchu odrazu nachvíľu zacíti more a na jazyku sa mu rozplynie chuť hrozna zohriateho od slnka. Vyzerala ako taliansko sama o sebe. Strapaté vlasy úhladne odhalujúce jej dlhý krk a ten krížik, ktoré nosili všetky nezbožné talianky, ktorý sa jej hojdal medzi prsiami. Nevedel ju odhadnúť.* /Možno nejaká študentka?/ *Jemu tu tak všetci pripadali. Ale ona nevyzerala ako typ, ktorý od rána vysedáva nad školou a poctivo sa pripravuje na skúškové, alebo ako sa to volá. Zažmurká, keď zrejme na neho prehovorí. Prikývne na jej otázku aj keď nevie prečo. Už tak mu bolo dosť chladno. Ale tiahlo mu skôr na plecia ako na zvyšok tela. Ruky má rozpálené od toho, ako mu na ne bubnoval dážď. Za to na chrbáte má zatečené kropaje vody až pod tričkom, ktoré ho sotva pred zimou ochránilo. V premočenej bunde by mu bolo ešte horšie. Ich komunikácia bola zvláštna a dosť nápadná. Pochyboval však, že aj oni by na neho vytiahli nože. Hrozná škoda - možno by im aspoň vykradol register a mohol by si dovoliť hotel na o čosi dlhší čas. Možno keby sa bol uskromnil a nešiel do päťhviezdičkového, kde má raňajky na ktoré aj tak nechodí a bar, za ktorým ešte nestihol sedieť. Ale to určite nie... nezniesol by predstavu spať v nejakom prepotenom špinavom postelnom prádle a nemať niekoho, kto mu ku rannej tabletke od bolesti prinesie pohár vína. Dobrého - aspoň sa tak tvárilo. Po stavoch, ktoré niektoré rána mal mu to bolo ukradnuté.*
Zamkni? *Spýta sa a nepríjemne sa pomrví na mieste. Nenamieta však, len ho zaujalo, ako odhodlane to povedala. Nebolo to veľmi príjemné, nechať sa zamknúť v neznámom podniku s peknou ženou. Ktorá naviac vyzerala tak, že to tu má pod palcom... možno to nakoniec príjemné bolo. Nevedel. Mal dojem, ako keby na neho išla horúčka ale to budú možno len ďalšie príznaky dojazdov. Nebol feťák, to určite nie. Ale čo má človek robiť, aby zabudol na to, ako sa mu zrútil celý život za presne 20 sprostých minút? Dá si niečo. Extázu. Kokain. Trávu. Čokoľvek, aby sa uvoľnil a nachvíľu prestal premýšľať. Aj keď to isté urobil aj keď zamieril na vlastného otca zbraňou. Nepremýšľal. Vyprevádza Billa pohľadom, no neodpovie mu na jeho pozdrav. Pochybuje, že jeho "čaute" bolo priateľsky mierené na neznámeho mokrého urasteného chlapa, ktorého tu nechal samého s jeho malou perlou.*
Nemusíš mi vykať, bella... *Na stoličke sa ku nej mierne pootočí a dvihne z baru pohár, aby sa napil. Ľad ho postudí na perách a dvihnú sa mu z toho chĺpky na zátylku. Započúva sa do zvuku toho, ako ľad cinká v pohári a ako voda, ktorá tiež cinká, keď kvapká z kohútika. Potom pohár položí.* A hádam ma nechceš zahriať. Keď sa pýtaš také veci. *Zamrmle ešte a zľahka sa zašklebí. Dvihne zrak od baru opäť ku tej polonahej entite, ktorá sa v miestnosti vznáša ako duch. Vážne.* Toto miesto je tvoje?

*Chcel si len vypiť na dobrú noc. Chcel prečkať dážď, aby nemusel dobiť taxikára, ktorý by sa ho snažil zodrať z posledného centa, lebo tak jednoducho cudzincov ojebávajú všade. Nečakal, že ho tu bude vyspovedať krpatá a ufrflaná ženská v podprsenke. Niektoré body mu liezli na nervy, iné mu zapínali v tele všetky kontrolky, ktoré chceli o čosi viac. Nahliadnuť do nej a stiahnuť ju do svojej temnoty. Zamkla ich tu a chabo sa vyhovorila.*
Platím si pekne drahý hotel. Nechcel by som, aby mi prepadla nejaká noc len tak. *Ale hovorí to ľahostajne. Ako keby na tom nezáležalo. Pritom na tom veľmi záleží len on si ešte dobre neuvedomuje, v akých sračkách sa to presne ocitol. Že nebude mať ochvíľu ani na obed a korienky asi jesť nebude. Lenže nedá nič najavo, stále sa letmo usmieva, tak, ako keby jej naznačoval, že je všetko v úplnom poriadku a len si vyšiel do podniku na whisky. A usvedčoval tým aj samého seba. Nič nebolo v najmenšom poriadku. Ale ona bola príliš zvedavá a niektoré veci proste vedieť nemuseli všetci. Že je syn bossa mafie, že po ňom ide celá Sicília, že nevie ako sa ocitol presne tu - tak, že to bolo najbližšie lietadlo s voľným miestom. Hralo mu to všetko do karát kým nezistil, že má prázdny účet a veľa peňazí, ktoré musí obetovať. A teraz táto polonahá bella, ktorá sa ku nemu skláňa a z očí jej šlahajú plamene, ktoré ho olizujú na tvári ako hladné psy.*
Som tu na dovolenke. *Odpovie poľahky a mierne sa zamračí.* A nepozeraj sa na mňa takto zblízka. Si strašidelná. *Nebol veľmi v nálade na žarty. Možno mu tú náladu toto dievča urobí ale v to tiež veľmi neveril. Vyzerala na tom byť podobne. Ako keby jej jeho prítomnosť dvíhala chĺpky tak rovnako, ako jemu ľad v pohári. Na jej dobrosrdečnosť neodpovedá nijak, ako by si zrejme predstavovala. Len pohodí plecami a napije sa z pohára, aby zalial žiaľ odmietnutia. Nestávalo sa mu to často. Ale ku dojazdom a whisky sa skvele hodí chudé dievča, ktoré by mu dovolilo uvoľniť sa o čosi viac. Možno by vďaka nej zabudol na všetko to zlo, čo ho teraz tak trocha sprevádzalo na dlhšie, než hodinu. A to by bol úspech. Potom sa rozhodne odpovedať, lebo on je nerad ticho.* V škótsku sú takíto pohostinní? Tutti? *Spýta sa obklukou, keď si nevie spomenúť na slovo po anglicky.*
*Drží sa, aby sa na ňu veľmi nepozeral... dobre, nedrží sa vôbec. Prechádza po nej pohľadom či je mu chrbátom alebo nie. A nehovorí to často, ale zrovna ona je krajšia spredu. Možno to bude tým, že má takú peknú malú tváričku, ktoré on tak zbožňoval alebo také šťavnaté stehná, ktoré videl, keď prichádzala. Ale inak je príliš zvedavá na to, aby sa mu mohla dostať do hlavy. Nedovolí jej to ani len trocha. A opäť je príliš pohostinná.Z toho odhadne, že ho tu chce udržať, aby mohla vyzvedať ešte viac. S niekým, kto vyrastal v mafii človek len tak ľahko nevydrbe.* Grazie bella. *Zašvitorí, keď dvihne jednu cigaretu ale po zapalovač sa natiahne do vrecka. Ten nezmokol - čo je sám zázrak. Škrtne ním a zapáli si cigaretu, ktorá tiež dymí lenivo. Dym sa plazí vo vzduchu ako had, vlní sa a ovíja sa mu okolo vlasov a zápästia. Toto už je lepší večer. Môže si ju zozadu prezerať, skúmať jej krivky a pritom popíjať dobrú whisky a fajčiť cigarety, ktoré nezaplatil. Lenivo prejde zrakom po jej postave, kým sa dostane do jej očí, keď sa po ňom tak zvrtne.* Marco. *Odpovie hneď a odtiahne ruku od popolníka, kde si predtým odklepol. Potom ku nej kývne hlavou.* Voi? *Spýta sa, zrakom preskočí z jej prívesku krížika späť do jej tváre kým vyčkáva na odpoveď.*

*Jeho sladkastá voňavka sa pomaly zamiešala s pachom, ktorý tu vládol, s tým, že bol premočený a zapáchal teraz skôr ako mokrý pes. Svrbil ho z toho nos no neodvážil sa prešúchať si ho, aby to prestalo. Miesto toho len sledoval to dievča pred ním, ako sa motká a snaží sa mu dostať do hlavy jej rezavým smiechom. Vysmieva ho a on ju nechá. Sám o sebe sa nezasmeje, no nebude jej do toho skákať. Len nech sa pobaví. On vedel, že táto výhovorka ani nie je výhovorka. Nikto by mu to neuveril. Nevyzerá vôbec ako turista, ako niekto kto prišiel obdivovať miestnu architektúru a tradície. Skôr ako niekto, kto prišiel obdivovať miestne dievčatá, ktoré sa prišli len vzdelávať, a zvádzať ich, a ponúkať im drogy. Nechá ju, nech sa dosmeje a prstom pritom krúži po vrchu pohárika.*
Som? *Spýta sa a teraz sa narozdiel od nej usmeje on.* To preto si nás tu zamkla? *Spýta sa jej opäť a potom pokrúti hlavou. Zamrmle si so smiechom pod nos čosi ako alienata čo sa dá preložiť, ako šialená... a ako veľa iných vecí. Lebo tak presne pôsobila. Veľa hovorila aj keď odpovedala len na jednoduchú otázku. Dvihne ku nej oči, ktoré večne vyzerali unavene a zaklipká mihalnicami, keď ho začne poučovať o základnom ľudskom vychovaní.* My turisti sme pripravení aj na také situácie, že zmokneme. *Odfrkne potichu a vyrovná sa v chrbáte. Popraská mu za krkom a otočí hlavu do strany, keď si kýchne. Nahlas a hromovo, ako keby to urobilo 15 mužov naraz, nielen ten jeden premočený zúfalec.* Scusa... *Ospravedlní sa a dvihne sa zo svojho miesta. Bez popoľníka aj keď už fajčí, prejde sa po bare. Od stolov, ktoré sú aj so stoličkami ako tak upratané a prezerá si steny obtečené všetkým možným. Fľaky po vodke sa ťažko umývajú. Zazrie do rohu miestnosti a hľadá kamery alebo čokoľvek tomu podobné, keď mu odpovie. Pootočí jej smerom hlavu a opäť sa len zašklebí. Nohavice sa na neho nepríjemne lepia a ostáva mu od nich zima na členky, a kolená.* Madonna *Pohodí hlavou a keď zhodnotí, že si jej malý barík prezrel dostatočne, zamieri zas späť za ňou. Teda ku svojmu miestu. Na jej otázku ani neodpovedá... aj tak mu dolieva automaticky. Rukami sa zaprie o kraj baru potom, čo si prstami znova odoženie pramienky vlasov z tváre.* Si panna? *Spýta sa jej. Zrejme to nepochopí... Madonna bola panna - panna mária. Ale na tom nezáležalo. Pousmeje sa pritom. Pochybuje v kladnú odpoveď. Zadusí nedofajčenú cigaretu o bar a obráti do seba obsah pohárika. Na pár hltov, položí ho prázdny na bar a opäť jej pokynie hlavou.* Napi sa so mnou, mia bella.

Veľmi strašideľný. *Odpovie a pokrčí plecami. Ak bolo pre niekoho desivé byť synom toho najväčšieho obchodného podvodníka a hajzla v celom taliansku, bol strašideľný. Ak bol dosť hrozivý pre okolie na ulici, mohol byť dosť hrozivý aj pre ňu. Ale ženy ho zbožňovali, keď zrovna nebol špinavý od krvi alebo od prachu, keď niekoho stĺkal v starom skladisku, aby vyplatil dlhy. Nie jeho ockovi - jemu samému. Jeho život bol komplikovaný a zamotaný ako tá najťažšia hádanka na svete. Nedal sa rozlúštiť a tak to bolo najlepšie. Teraz si ho skomplikoval ešte viac, dobrovoľne aj keď z toho nebol veľmi nadšený. V jeho veku by však mal byť schopný sa o seba postarať. No vo svete, kde ste votrelec na cudzej pôde a tá vlastná vám ide po krku neexistuje iné východisko, než sa ponoriť do ešte väčšieho chaosu. Nebude sa s ňou dohadovať ďalej o tom ako je alebo nie je oblečený. Len sa pozrie dolu na svoje nohavice, ktoré sú premoknuté na stehnách a lítkach, nie do nitky, no ako keby si ich na seba obliekol tesne po tom, čo ich na 10 minút povesil sušiť. Jednoducho, nie veľmi príjemné. Sto chutí si ich strhnúť dolu a vyložiť si tu nohy na bar. Avšak prechádzka mu pomôže o čosi viac. Aspoň si zamestná myseľ niečím iným, než tým, že je rád, že nemá mokré aj vajcia.*
Grazie tante.. *Zamrmle prekvapene, keď sa to dievča vráti aj s dekou. Nečaká dlho. Odmietol ju, najskôr, no teraz je vážne nadšený, že sa má do čoho utrieť. Zacíti vôňu aviváže a opäť mu to pripomenie domov. Je nostalgický ako vyšťatý teenager. Nemôže si pomôcť. Odkloní od nej trocha hlavu, keď sa ho chce dotknúť a trocha na ňu vytiahne obočie. Nevie čo presne si dovoluje. Pliesť sa mu do hlavy, a potom mu do vlasov zapletať prsty. Dal by jej po nich, lenže má dojem, že presne pohladiť teraz potreboval. Ako malý, stratený chlapček. Je mu z neho samého zle.*
*Zmäkol, keď ho jeho otec okríkol. Keď mu povedal, že je to bastard bez mena a bez rodiny, a že všetko čo poznal teraz stratil. Jeho lusknutím a príkazom, jediným slovom sa mu život obrátil hore nohami. Je tu sám a skoro bez peňazí, a prepíja tu to, za čo si mohol dovoliť zopár nocí naviac. Bude sa musieť ochvíľu uskromniť...* /A to sa robí ako?/ *Nemá tušenie ako skromne naplniť svoje obrovské potreby. Veľmi sa opustil, keď sa musí prebrať zo spomienky ako z nočnej mory. Uhne z nej pohľadom na bar a potom sa len poľahky usmeje, zrakom prechádzajúc po jej hrudníku až vyššie.* Škoda. Ku tebe by som sa aj pomodlil. *Prehlási sklamane a sadne si na zadok. Nevníma to, ako si potom nalieva. Uterákom si suší vlasy a krk, a potom sa balí do deky. Ihneď mu urobí o čosi lepšie. Alkohol ho síce hreje zvnútra, no to zrejme nestačilo. Alebo ho zvnútra rozohrial až príliš bolestivou nostalgiou.*
Dúfam, že vieš, čo robíš. *Zamrmle, keď si všimne ako si dochutí svoje pitie. Nemal chuť tu niekoho zachraňovať. Kokain so silným alkoholom mu nikdy neurobil najlepšie. Urobil, na pár hodín. Zvykol po tejto kombinácii hrozne grcať aj keď toho zrovna nevypil veľa. Bol troska a zaslúžil si, aby si to jeho otec uvedomil, a dal mu facku, a postavil ho na vlastné nohy. Nakoniec to urobil pre jeho dobro bez toho, že by si to uvedomoval. Sleduje, ako pečlivo jej dutý kríž zatvára a aj to, ako si potom pitie premieša. Nespúšťa z nej oči a napije sa až chvíľu po nej. Pohár odloží a zoberie si ďalšiu cigaretu, aby svoje telo dobil o čosi viac. Zapáli si a neponáhľa sa jej odpovedať.* Povedal som ti, že mám dosť peňazí.
*Odklepne si do popolníka a na stoličke sa posunie o čosi viac dozadu. Zaplatí jej a už sa tu nikdy neukáže. Lebo už nebude mať žiadne peniaze a zrejme zo seba urobí nejakú podradnú malú kurvu, ktorá bude stávať na benzínkach a fajčiť kokoty unaveným kamionistom, aby mal na nájem jednoizbáku, kde netečie teplá voda.*
Predávaš fet, Madonna? *Jej meno bolo vtipné. Madonna nemá na takomto mieste čo robiť. Prepáli ju pohľadom. Nie je ťažké ju odhadnúť. Vie, že toto nie je len bar. Bože, koľko takých pozná. A všetky vyzerajú podobne. Jediný rozdiel je ten, že tu skapal pes.*

*Konečně nastal den D. S tímhle mužem si dala načas. Nehodlala to pohnojit, když šlo o něco osobního. Tělem jí proudil adrenalin a to zatím ani nezačala, stávalo se těžším krotit dech, který se jí vzrušením zrychloval. Dokázala si představit, že podobně se cítily šelmy na lovu. Nejdříve tiché a opatrné, a pak se veškeré napětí soustředilo do jednoho jediného okamžiku, kdy došlo k útoku. Její oběť se nejspíše již nacházela u baru. Sledovala ho pečlivě celé dva týdny. Ambroise D´Jaqobis, naprosto snobské jméno dle jejího názoru, ale třeba to bylo ve Francii normální. Na svůj věk úspěšný, přeci jen tento bar mu patřil, jelikož náležel k papírně. Hned vedle se nacházelo i kasino, kam se ona osobně snažila nikdy nevkročit. Měla slabost pro hazard a sázky, nejspíše by všemu tomu hýření propadla a utratila tam jmění. Člověk se nesměl přes míru vystavovat pokušení. Pohlédla na sebe do zrcadla.* /No tak, breč./ *Napomenula se. Snažila se myslet na nějaké smutné věci, umírající štěňátka, děti v Africe, ale očividně na její chladnou mysl tyhle laciné triky nefungovaly. Potlačila povzdech a přes rukáv se silně štípla do paže.* Kurva. *Zamumlala si pro sebe, do očí jí vyhrkly slzy. Skvěle, teď už to šlo líp. Pár jich vyloudila tak, aby jí stekly na tváře, setřela je tak, aby jí od řasenky zůstaly drobné šmouhy pod očima. Výsledek byl poměrně uspokojivý. Spolu s jejím lehce zoufalým výrazem, zrudlými tvářemi, a lehce rozmazaným líčením působila pocuchaně, ale stále jí to poměrně dost slušelo. Tak akorát. Zhluboka se nadechla, vzala telefon a vydala se ze záchodu zpět do baru. S rázností přešla přes místnosti a posadila se na barovou stoličku vedle jejího cíle. Jedna volná však mezi nimi zůstala. V tuhle dobu zde nebylo tak natřískáno a její výběr působil přirozeně, když mezi nimi uchovala prostor. Odložila telefon na pult schválně displajem vzhůru, načež si zastrčila rozpuštěné blond vlasy za uši. Věděla že díky světlům nad barovým pultem jí půjde dobře vidět do tváře.* Whisky, dvojitou, bez ledu a s kapkou vody. *Poprosí unaveně barmanku, když se k ní přichomítne. Spoléhala na to, že žena bude diskrétní a nebude se jí ptát na to, proč vypadá jako hromádka neštěstí. Naneštěstí se nezmýlila. Telefon ji zazvoní přesně v tu správnou dobu. Zadívá se na display a ušklíbne se.* Vzdej to. *Odsekne si sama pro sebe a hovor típne. V duchu si připomene, že pak musí Tonymu koupit ty slíbené cigarety, vždycky svého spolužáka prosila, když potřebovala hovor pro efekt.* Nemáte potom číslo na taxíka? Dnes to nevidím na odchod po svých. *Vykouzlí zahořklý úsměv, když jí barmanka přinese pití. Bary často mívají domluvu s nějakou konkrétní taxi službou. Volají jim, když mají opilce na odvoz a taxikáři na oplátku doporučují lokál turistům. Znala tyhle poměry moc dobře. Až teď se rozhlédne, pohledem zavadí o onoho atraktivního muže. Setrvá u jeho tváře pohledem jen o vteřinu déle, než je nutné, načež se jí tváří mihne uvědomění nad jejím počinem a rychle pohled odvrátí, jako by si až teď uvědomila, že musí vypadat jako poděs. S rozpaky si upraví vlasy tak, aby trochu tvořily clonu. Svou roli hraje dobře. Ambroise vypadal zblízka přesně tak atraktivně jako zdálky. Věděla o něm, že vždycky nechává dýško nad míru. A když se nějaký opilec začne chovat neurvale vůči ženě, je prvním, kdo zakročí, aby dívce pomohl. Zdálo se, že má slabost pro holky v nesnázích, možná si prostě rád hrál na hrdinu, však ona to zjistí. Nyní chtěla jen vzbudit jeho zvědavost. Minule tu bylo příliš mnoho lidí, a tak svoje místo v temném rohu neopustila, ale dnes byla ideální chvíle na to zkusit navázat první kontakt. Přehodila si nohu přes nohu, čímž se jí o něco povyhrnula černá sukně na stehnech výše, ale nevšímala si toho schválně. Odhalila tak trochu více hezké dlouhé nohy v silonkách, zakončené chodidly obutých ve vkusných jednoduchých černých kotníčkových botách na drobném klínku. K tomu si oblékla vínový úpletový svetřík s tříštvrtečním rukávem a přes rameno měla kabelku. Šperky zvolila decentně, ladící pozlacený náramek a drobné peckové náušnice. Slušelo jí to, ale takovým tím způsobem, kterým dávala naznat, že se nemusela přehnaně snažit dělat dojem.*

*Konec pracovního dne trávil již tradičně v baru, kde kromě x dalších věcí připravoval výzdobu na soukromou akci, co se měla konat příští týden. Ambroise během dne provázela velmi dobrá nálada, proto se nakonec rozhodl opustit svůj box samotáře, aby se taky sám zapojil do nějaké té hodnotnější konverzace. Velmi rád osobně poznával zajímavé jedince, kteří v něm hned při prvním setkání probouzeli zvědavost a zájem. Bohužel nikoho takového tu však ještě nenašel. Jako místo k sezení si zvolil vysokou barovou stoličku s otevřeným laptopem přímo před sebou, kam si poznamenával veškeré důležité informace, zatímco se tvářil nesmírně soustředěně. Psal článek o mladém pohřešovaném chlapci, který beze stopy zmizel cca před třemi týdny. Domníval se, že za únosem stála zdejší mafie, jenomže proti nim neměl dost důkazů. Nezbývalo mu tak nic jiného, než pomocí peněz a vlastních zkušeností pátrat dál, dokud vychladne ta poslední stopa. Během psaní se ponořil hluboko do svých myšlenek, což nakonec vedlo k tomu, že si ani nevšiml té přicházející dívky, která se usadila kousek dál od něj. Ženské osazenstvo v něm hned na první pohled vidělo vhodnou partii. Ambroise měl vytříbený vkus i okouzlující charisma, díky kterému bylo obtížné ho jen tak odmítnout. Rozhodně se to nestávalo často. Dopíše poslední řádek a s výdechem opře ještě víc do židle. Očima následně kontroluje sepsaný článek před sebou, zatímco obě ruce drží zkřížené za zády. Až o pár vteřin později zaregistruje dívku vedle něj objednávající whiskey. Překvapila ho ta odvážná volba, většina žen totiž mnohem radši popíjí víno nebo koktejly spíš než kvalitní alkohol. Nenápadně po té dívce přelétne pohledem. Měla rozmazanou řasenku pod očima, mírně pocuchané vlasy a k tomu jasně patrný smutek v obličeji. V duchu uvažoval, zda má dívku zkusit oslovit nebo radši nechat osamotě. Nakonec však svému zvědavému nutkání neodolá. Pootočí se tělem na stoličce, tak aby seděl čelem k ní.* Sice nevím, o co tu přesně jde, ale bejt jím, tak bych to taky jen tak nevzdal, *pronese poměrně dost jistým tónem. Zřejmě šlo o rozchod, protože jedině láska dokázala dohnat člověka k slzám. Ruce složí do klína s mírně zvědavou grimasou, přestože ani v nejmenším nepředpokládá, že mu blonďatá dívčina všechno do detailu vyklopí.* Po půlnoci odsud jezdí taxi skoro každou hodinu, stihne odpovědět dřív než barmanka. Objedná si pro sebe skleničku kvalitního červeného vína a k tomu panáka whiskey. Prsty levé ruky zmizí v náprstní kapse, odkud vytáhne čistě bílý ubrousek. Rovnou ho zdvořile dívce nabídne, aby si mohla utřít své zašpiněné tváře. Nechtěl se chovat dotěrně, nesnažil se jí dostat do postele, ani neměl žádné jiné vedlejší úmysly. Jenomže jakmile narazí na dívku v nesnázích, touha pomoci nad ním vždycky zvítěží.* Chodíte sem často? *neměl pocit, že dívku zná. Tuhle půvabnou tvář by si totiž jistě pamatoval. Uchopí sklenku mezi prsty a jemně nasaje vůni vína těsně před tím, než si dopřeje jeden malý degustační doušek. Hrdlo po spolknutí zaplaví příjemně nasládlá i kyselá chuť. Víno postaví zpátky na barový pult a potom si svlékne z ramen tmavě modré sako, pod nímž má béžovou košili s vyrytými iniciály ALJ na levém prsu a stříbrné hodinky na zápěstí.*

*Musí se udržet, aby po usazení nešilhala po jeho notebooku. Ten patřil k jedněm z jejích cílů. Zdálo se, že pan Ambroise D'Jaqobis se hrabal ve věcech, v kterých by neměl. Normálně by se tomu nevěnovalo příliš mnoho pozornosti, ale on byl dostatečně bohatý a vlivný na to, aby mohl Haggis zavařit, ačkoli spíše omylem než naschvál. Měla za úkol udělat to, co provedla již několikrát. Měla ve flashce nahrán tajný software, který napadne počítač a vytvoří v zásadě duplikát, díky kterému v zásadě nakažený počítač sdílí obrazovku na zvoleném zařízení toho, kdo vir nainstaloval. Zjednodušeně mu měla v plánu napíchnout minimálně pracovní notebook, k čemu dalšímu se dostane, to uvidí. Tohle napíchnutí ale bylo jednoduché, účinné a v zásadě nezjistitelné, na to mělo Haggis své hackery, a hlavně nebyli tak pitomí, aby dali znát, že mají k datum přístup a zneužívali je. Šlo spíše o prevenci. I když pokud by se zjistilo, že je snad Ambroise na stopě něčemu vážnému, nejspíše by došlo k opatřením. Neměla ponětí, v čem se rýpal, a jak na sebe upozornil a nezajímalo ji to. Jediné, co tenhle případ odlišovalo od ostatních bylo to, že v tomhle byla i jistá osobní zloba a zášť. Samozřejmě si o něm zjistila určité informace a věděla, i s kým je spřízněný, ačkoli ne krví. Možná proto toužila si s Ambroisem pohrát trochu víc. Vsadila by se, že patřil stejně k těm nafoukaným podnikatelům, kteří si o sobě příliš mysleli a nikdy je nenapadlo vytáhnout nos z vlastního zadku a porozhlédnout se po světě, aby zjistili, že půlka jejich rádoby problémů je v zásadě nepodstatná. A že jejich korporáty často jen vykořisťují a živí se na úkor jiných. Objedná si whisky, jejíž silná kořeněná chuť ji vždycky potěší více než lehká nakyslost vína nebo příliš hořká pachuť piva. Sehraje svou malou scénku a konečně zaznamená žádanou reakci. Doufala, že se Ambroise chytí již napoprvé a nebude muset vymýšlet další náhodné setkání. Teď už ho jen správně zaháčkovat. Lehce se na židličce natočí a pohlédne na něj. Rty jí zvlní neveselý úsměv, když zakroutí hlavou.* Zná mě moc dobře, ví, že mu to nezvednu a stejně to zkouší. *Zajímalo by jí, zda takové komplimenty skládal každé ženě. Mělo to svůj účinek, zvedlo sebevědomí a přitom to nepůsobilo lacině. Asi chápala, proč je považován za šarmantního. Nebyl jen atraktivní, ale oplýval i jistým charisma. Chvíli schválně zamyšleně zmlkne, než si jemně povzdechne a pokrčí rameny.* Je to brácha. *Čímž nejspíš svého společníka překvapí. Odpije si z whisky a přimhouří oči, když se jí na jazyku rozplyne příjemné nasládlé kouřové aroma.* Už dva týdny odkládáme oslavu mých narozenin. On pořád pracuje. *Pohlédne výmluvně na Ambroisův laptop.* Má jasně dané priority. Ale to dnes hodně lidí. Kariéra před rodinou nebo snad osobním životem, zábavou... *Nakloní hlavu na stanu a prohlédne si muže před sebou, jako by snad uvažovala, zda ho nemá zařadit do stejné kategorie. Schválně použila jako výmluvu sourozence a ne přítele. Bylo by od ní divné, kdyby projevovala zájem o jiného muže tak těsně po rozchodu, zvlášť když chtěla sázet spíše na “citlivou ale samostatnou dívku” než na “pomstychtivou mrchu”. Navíc nešlo o nic tak extrémně osobního, aby se o tom s náhodným člověkem nemohla bavit, zatímco vztahové obtíže by rozebíral málokdo. Schválně se zeptá na taxík barmanky, ale odpoví jí její společník. Na rtech jí přitom vytane drobný úsměv.* /Hladový po konverzaci?/ Děkuji. *Poznamená směrem k němu a překvapeně se zadívá na nabízený ubrousek.* /Kdo tohle ještě dělá?/ *Nejspíš šlo o pozůstatek džentlemanských návyků, nebo jednoduše trik, jak si naklonit ženskou přízeň. Těžko říct, nějak si nedovolila soudit.* Nadvakrát. *Dodá ke svému děkuji a ubrousek si převezme, načež si trochu otře okolí oči a pokusí se zastrčit vzpurné vlasy za ucho. Rozpačitost hraje přesvědčivě, když si následně složí ruce v klíně a během vteřiny je zase položí na pult, jako by nevěděla, co s nimi dál. Raději do sebe kopne zbytek whisky. Tentokrát na něj pohlédne opravdu lehce pobaveně.* Proč? Ještě jste mě tu neviděl a máte dojem, že tak krásnou tvář byste si pamatoval? *Pozvedne obočí, když na jeho typickou otázku použije jednu ze stejně typických nabalovacích hlášek. Když si Ambroise sundá sako, dolehne na ni spokojenost, očividně chce v rozhovoru pokračovat. Všimne si vyšitých iniciálů a vnitřně protočí oči.* /Proč mě to nepřekvapuje./ Ne, moc často ne. Ale bratr říká, že tu mají kvalitní pití a vybral to tady. Cestou sem mě vysadila kamarádka. Nebydlím v Edinburghu dlouho, takže se tu nevyznám, absolutně nevím, jak daleko to mám vlastně domů, proto to taxi. *Pokrčí rameny.* Vy sem chodíte často? *Schválně použije hravý a téměř svůdný tón, který doprovodí výmluvným pohledem, aby šlo poznat, že si ho trochu dobírá, ačkoli stále v rámci mezí. Ví, jak moc někteří muži nesnáší, když jim žena útočí na ego. Potřebovala si nejdříve zmapovat terén.*

Lyonel žije poslední měsíce dvojím životem, díky kterému se mu sice podařilo vyřešit pár případů, ale nikdy se nedostal k něčemu opravdu velkému. Tedy do téhle chvíle, kdy soukromé vyšetřování začíná konečně rozkrývat některé praktiky zdejší mafie. Ačkoliv stále neměl ponětí, kdo přímo za těmi únosy stojí, tak se zapřísáhl, že tomuhle celému přijde na kloub, ať to stojí cokoliv. Před pár týdny naposledy zmizel nezletilý brigádník jménem Bryce, se kterým se poměrně dobře znal. Dokonce s ním tu osudnou noc mluvil jako poslední, jak sám i později zjistil, o to víc ho teď užíralo, že ho nedokázal ochránit. Takhle beze stopy zmizelo celkem devět studentů a z toho polovina z nich pravidelně docházela k němu do podniku. Ať chtěl nebo ne, tak tohle místo bylo odjakživa rájem všeho hříšného - plné drog, alkoholu a hazardu téměř na každém rohu. Nemusel být génius, aby mu došlo, že se to tady hemží spoustou vysoce postavených mafiánů, do jejichž temného a zvráceného světa se snaží celou dobu vklouznout. Jedině takhle má šanci pomyslný Gotham nadobro zničit zevnitř.
Stačilo opravdu málo, aby na sebe neznámá upoutala jeho pozornost, protože nic by nefungovalo lépe než ten její předstíraný bezradný pohled. Působila mladě a chvilku v duchu uvažuje nad tím, co asi studuje, než se dozví, že telefonovala se svým bratem. “Ugrr,” ošije se, jako kdyby ho to bolelo za ni. “Váš bratr je jako z učebnice na špatného sourozence,” oznámí s úsměvem, ale dává si pozor, aby to nepůsobilo jako výsměch. Chtěl ji spíš uklidnit. Ne naopak. Sám by se na vlastní krev nevykašlal, proto moc dobře chápal, proč ji to tak semlelo. Věnuje dívce delší pohled, zatímco k němu mluví, hned na to ale zase rychle a výmluvně oči sklopí níž. Dával tak neverbálně najevo, že možná i on spadá do té stejné kategorie. “Nám workoholikům někdy nezbývá už nic jiného než práce, proto se jí tak zuby nehty držíme,” pokrčí rameny, když přijde se svým vlastním vysvětlením. Nad poděkováním jen mávne ledabyle rukou, vždyť přece neudělal nic převratného. Natáhne ruku s ubrouskem. Osobní věci dává z ruky jen zřídka, jenomže tohle si žádala situace a on nad tím ani vlastně nepřemýšlel. Bylo to automatické. Sjede svou společnici zaujatým pohledem, jakmile do sebe hodí i zbytek whiskey. Zajímalo ho, jak dlouho to v tomhle tempu ještě vydrží. Nezdálo se mu, že by chtěla zatáhnout za ruční brzdu. V ruce sevře sklenici červeného vína a nadále z ní ani na vteřinu nespouští pohled. Ona s ním snad firtuje?
Zavrtí hlavou, než promluví. “Krásných tváří je všude plno. To, co si však skutečně pamatujeme, jsou zajímavé osobnosti..” podělí se nenásilně o svůj názor a stáhne si z ramen sako. Tato konverzace se může do budoucna vyvíjet zajímavým směrem, proto se i s barovou stoličkou přisune ještě blíž k níž, ale ne zase natolik, aby narušil její osobní prostor. Neplánoval po ní vyjet. Chtěl si prostě jenom nezávazně popovídat s někým, koho vůbec nezná. “A helemese, takže Váš bratr nakonec nebude úplně tak marný, když pozná kvalitní pití..  Ale stejně. Vykašlat se na narozeniny své vlastní sestry? To je pěkný svinstvo,” řekne stylem, jako by to byl skutečný zločin a zplna hrdla se napije. “Takže slavíme až do svítání?” navrhne, aniž by to myslel seriózně. Takovou intoleranci na alkohol Ambroise rozhodně nemá a navíc má zítra další důležité jednání. “Lepší otázka je spíš, kdy sem nechodím..” usměje se a dá si na čas s tím, než vzápětí prozradí, jak se vlastně věci mají. “Pracuju tady za barem, někdy taky v kanceláři nebo přímo na pódiu. Vlastně tady dělám úplně všechno.” Přisune panáka před ní, přestože ho objednal sám a očima jí vyzve, aby ho vypila, pokud se na to tedy dívka cítila. Šlo o nový druh whiskey s příchutí vanilky a ona měla právě unikátní příležitost ji ochutnat jako jedna z prvních. “Nebojte se, neplánuju nikoho opít do němoty, jenom mě zajímá Váš názor..” pronese pomalu a mávne na obsluhu, která k nim zanedlouho přinese další rundu.

*Muž před ní ani nevěděl, že je tak trochu trnem v oku zdejší mafii z úplně jiných důvodů, než tušil. Haggis, co se obchodu s bílým masem týkalo, se více méně drželi bokem, na to zde byl jiný gang, který jim dlouhodobě konkuroval, avšak nepředstavoval ani závažné riziko vzhledem k tomu, že Haggis byli mnohem rozrostlejší a měli lepší zázemí i finanční prostředky. Problém byl s těmi únosy, které se poslední dobou vyrojili. Druhý gang popíral, že by s tím měl cokoli společného a Haggis by se k něčemu takovému nesnížilo, pokud by jim z toho neměli kápnout slušné peníze. Kdo by si ale objednával únos devíti studentů? Jaký užitek by z toho mohli mít? Jelikož vůdčí osobnosti Haggis neměli rádi nedořešenou kriminalitu, kterou neměli zmonitorovanou či sami pod palcem, situaci sami vyšetřovali paralérně s policií. Problém byl, že se Lyonel očividně pletl pod nohy a určité lidi znepokojovalo, co za informace by mohl zjistit tím vším šťouráním. Víc o tom nevěděla, jen ji poslali, aby o něm zjistila víc a ideálně vyhrabala nějakou špínu nebo nenápadně rozpoutala v jeho životě nějaké trable. Na to byla opravdu expert a platili jí za to slušné peníze, takže nehodlala zklamat ani tentokrát. Z opatrného pozorování však zjistila, že na tohoto může nebude platit otevřený flirt, očividně si mnohem raději hrát na rytíře a zachraňoval dámu v nesnázích. To mu mohla rozhodně poskytnout. Zaškubou jí koutky, když zmíní, že se u jejího imaginárního bratra jednalo o ukázkového špatného sourozence.* /Díky, snažila jsem se./ *Přitom její opravdový bráška byl zlatíčko.* /Sorry kámo./ *Pokrčí mírně rameny a potlačí povzdech.* Vždycky si říkám, že bych měla chápat, že má hodně práce, ale když to přeloží už třikrát a vždycky na poslední chvíli... *Zarazí se, jako by si teď něco uvědomila.* Pane bože, teď zním jako ta hlavní hrdinka z filmu, co se opije a vyklopí svůj životní příběh prvnímu atraktivními cizinci u baru. *Lehce se ušklíbne sama nad sebou v náznaku sebepohrdání.* Omlouvám se, běžně si když už, tak stěžuju osobám, kterých se situace týká.*Podotkne.* Hmm, to je ale smutné. *Natočí se směrem k němu čímž dá najevo, že ji zaujal.* Není to ale tak, že utíkáte k práci jako ke svému útočišti, jelikož tam můžete věci snadno kontrolovat, zatímco s lidmi... *Luskne.* To tak snadné není? *Kupodivu se jí podařilo vyznít jen upřímně zvědavě, nikoli vlezle a ironicky. S ovládáním tónu měla své zkušenosti. A vlastně ji dost zajímalo, proč dával muž v jeho věku a při jeho vzhledu přednost práci a honu na mafii před tím, aby si trochu užíval života a budoval vztahy. Znala sice hodně takových starých mládenců, jenže Lyonel jí zatím nepřišel jako muž posedlý kariérou. Muselo v tom být něco víc a ďábel jí je svědkem, už jen protože její metody by Bůh neschvaloval, že ona to zjistí. Měla odzkoušeno přesně, jakou má výdrž, která by si nezadala ani s pravidelnými ostřílenými pijany. Neriskovala by přílišné zastření smyslů a uvažování "v pracovní době".* Ach sakra, tak to si mé dnešní poklesky zapamatujete určitě. *Zajiskří jí v očích. Málokdo se uměl v jedné větě shodit, a zároveň projevit vysoké sebevědomí, protože Annie jasně dala najevo domněnku toho, že je zajímavou osobnostíosobností, kterou stojí za to si vrýt do paměti. Jeho jemný posun směrem k ní vnímá pozitivně. Kéž by měla možnost dostat se k jeho laptopu. Ale i kdyby odešel, byly tady kamery, s jejichž úhly by si sice mohla poradit, ale taky tu byla tuna lidí a rikovat zároveň se svědky... Ne, potřebovala se nenásilně vetřít k němu do soukromí. Teď jen záleželo, kolik času k tomu bude potřebovat. Svést ho dnes večer bylo poněkud nereálné, nikoli nemožné, ale mnohem jistější bude jít na to voleným tempem. Navíc by ji nic nepotěšilo víc, než kdyby mu na ní začala záležet, aby jeho city a naděje mohla zadupat v prach. V duchu nepochybovala, ačkoli to byl jasný předsudek, že tento muž se od svého nevlastního otce nemůže zas tolik lišit. A neexistovala snad žádná osoba, kterou by nenáviděla víc. Nesouhlasně zamlaská.* Neříkám, že nemá naději, jen že je malá. *Cuknou jí koutky a pozvedne obočí.* Souhlasím, jak galantní od Vás, že to uznáte, hodláte ho nyní zastoupit a napravit mi náladu? *Škádlí ho, když se opře loktem o pult baru a hlavu si opře do dlaně. Teď už k němu sedí plně natočená, nohu přes nohu a upírá na něj dobíravý pohled světlých očí.* Nejsem si jistá, ve Vašem věku by to mohl být risk. *Teď už se usmívá naplno, když si ho dobírá. Ne, že by byl Ambroise tak starý, ačkoli stále výrazněji starší od ní. Mohla si ho proto otevřeně dobírá a zjistit, jak na její hravé popichování bude reagovat.* Ale společný přípitek.. To bychom zvládnout mohli. *Zhodnotí v nabídce. Zahraje přesvědčivé překvapení, které se jí odrazí ve tváři.* Vy to tu vedete? Vlastníte? *Ujasňuje si a těžce si povzdechne.* Ztrapnit se rovnou před majitelem baru, dnes mám prostě šťastný večer. To bude chtít další skleničku pro Vás, abych si pojistila raději právě to, že se Vám nějaké konkrétní detaily o mně vykouří z hlavy. *Přejde nakonec svůj přešlap s humorem. Shlédne na objednaného panáka.* No dobrá, nebo opijeme mě, tím otupíme můj smysl pro rozlišování vhodného chování, takže nebudu moct cítit žádný pocit lítosti a viny nad tím, co jsem zde říkala a prováděla. Geniální. *Přikývne s předstíranou vážností a sklenku si vezme. Jeho ujištění ohledně toho, že opít do němoty ji vnitřně trochu pobaví.* /Jasně./ *Opatrně odpije, lehká stopa se vanilky se jí rozlije na jazyku a její aroma zašimrá v nose.* /Hmm./ V jednom baru měli drink, panák whisky a jinak sladké džusy a vanilkový monin. Jmenoval se "lesbický sex". Chutnal podobně. *Poví mu a v očích jí hraje tentokrát upřímné veselí.* Je to dobré. *Poukáže na whisky.* Ale je to babské pití. *Usměje se tentokrát zeširoka.* Málokterý muž pije něco s příchutí vanilky. Neříkám, že spoustě lidem nevoní, včetně mužů, ale tady je ta příchuť výrazná. *Poví poté, co si olízne rty, kde jí zůstala lehká stopa oné chuti, načež pokrčí rameny.* Máte nějaké další experimenty? *Zeptá se ho zvědavě.*

Drobná blondýnka v něm hned od začátku vzbuzovala důvěryhodný dojem, protože jako herečka před ním obstála na výbornou. Rozmazaná řasenka tomu ovšem dodala potřebný šmrnc. Díky tomu dívce věnoval látkový kapesník, co jen tak někomu nepůjčoval. Zadívá se na ní kaštanově hnedýma očima a dál pozorně poslouchá. Nedělal to ze zdvořilosti. Jednoduše ho její příběh zajímal. Letmo se usměje, jakmile uzná, že je atraktivní, ale nijak se k tomu dál nevyjadřuje, protože přece neřekla nic, co o sobě dávno nevěděl. Sebedůvěra spadala do kategorie vlastností, které patrně dost jasně převládaly nad těmi ostatními. Svraští překvapeně očí. Proč se vůbec omlouvá? Většina lidí se neohlížela na to, komu si stěžují. Šlo jim hlavně o to, aby se v tom nepořádku nemuseli utápět sami. "Nemusíte se omlouvat. Možná Vás to překvapí, ale já mám tuhle filmovou zápletku docela rád," cukne koutkem. "Jste ten typ, co si často stěžuje?" zeptá se a protáhne koutek úst ještě víc do strany. Rodina u něj patřila rozhodně na první místo. Na druhou stranu práce pro Ambroise znamenala jakési ceživotní poslání. Tak důležité, že riskoval vlastní život, aby ochránil obyvatele tohoto zkorumpovaného města. Sevře zamyšleně sklenněnou nožičku od vína mezi prsty a na chvíli se zamyslí. Možná utíká spíš před obyčejným životem. Bojí se být šťastný, když o ten hřejivý pocit může kdykoliv znovu přijít. "I lidé se dají poměrně snadno kontrolovat, stačí přijít na to, co chtějí a vuala.." lukne o něco hlasitěji než ona před tím a dopije zbytek červeného vína. Společnice sedící vedle něj nevypadala jako někdo, kdo si příliš láme hlavu nad tím, jaký zanechá v lidech dojem, i když má v krvi třeba už pár promile. Posune panáka vanilkové whiskey před ní, zatímco v duchu lituje toho vyřčeného návrhu. Vzhledem k tomu, že má vrozenou cukrovku, tak se dobrovolně vyhýbá tvrdému alkoholu. K opití pod obraz mu stačilo opravdu málo. Někdy třeba jenom pět panáků, díky kterým celý následující den proležel s kocovinou. Pohybovalo se tu však kolem nich spoustu lidí, s nimiž by se jí slavilo mnohem líp. Objedná pití tedy alespoň na společný přípitek. Dnes večer už dostala košem od svého bratra, proto on ani na vteřinu nevzdoroval. Zvedne panáka do vzduchu a přibližuje se k ní, zatímco nepřerušuje jejich očních kontakt. "V mém uctivém věku je risk přece i jízda na eskalátoru," ohradí se vůči té poznámce ohledně věku, skoro jako kdyby slova myslel nadmíru vážně. Naštěstí však stále ještě prožíval ta nejlepší léta svého života. "Všechno nejlepší.." popřeje v krátkosti. Nešlo o žádné extra srdečné přání, koneckonců to jsou dva neznámí cizinci, co se teprve před pár minutami poznali. Hodí do sebe všechen obsah ve skle a kývne souhlasně hlavou. Neměl tušení, zda udělal správnou věc, když vyzradil, že podnik sám vede. Od nepaměti bylo totiž zvykem, že ženy přitahovaly peníze mnohem víc než nějaké osobní sympatie. Nepřipadala mu sice jako nějaká vypočítavá zlatokopka, ale i tak ho mohla oklamat tím svým roztomilým kukučem. "Tady se dějí podstatně horší věci každý den. Zrovna včera tu spadla jedna opilá slečna přímo do támhletoho dekoračního bázenku," ukáže směrem, kde se nachází asi půl metru široký bazének podél celé délky stěny, který odrážel sytě růžové světlo. "A když se konečně pokusila vylézt ven, tak jí podklouzla noha a rozbila si hlavu," povzdechne si. Tohle bylo něco, o čem si lidé budou povídat ještě dlouhou dobu. Pohlédne krátce na skleničku před sebou a potom zpátky na ní. Odvaha dívce očividně nechyběla, zvlášť když popíjela sama bez jakéhokoliv doprovodu v tomhle baru, kde se to hemžilo spoustou úchylů. V očích se mu odráželo jakési mírné napětí. Velmi rád zkoušel různé experimenty, kde si pohrával s příchutí i obsahem alkoholu. Mírně se na ní pousměje. "Chutnal podobně jako panák vanilkové whisky nebo jako lesbický sex?" zauvažuje nahlas a na vteřinku se ztratí v myšlenkách, kde přemýšlí nad tím,jak asi může chutnat takový lesbický sex. Pojem babské pití whiskey skvěle vystihuje, právě protože tímhle nápojem cílí zejména na opačné pohlaví. "Většinu lahví mám schovanou v pracovně, kde chudinky čekají, až je schválí potravinová inspekce. Do té doby je tady nesmím mít," vysvětlí nenuceně. Zábava pozvolna nabírala na obrátkách, zatímco se parket plní tanečníky. Vytáhne z kapsy telefon a najde ono včerejší fiasko, při kterém spadla dívka do okrasného bazénku. Přisune se k ní o poznání ještě blíž tak, že se téměř dotýkají rameny. Následně položí na bar i své předloktí, aby jí s potutleným úsměvem mohl přehrát celé video.

*Přesně jak si myslela, Lyonel je sebevědomý typ. Kupodivu však nikoli vlezlým způsobem, který by ji iritoval, přijmul její kompliment skromným pousmáním bez toho, aniž by dodával nějakou sebestřednou poznámku ve stylu "já vím, říkají to o mně často". Sloužilo mu to ke cti, jelikož Annie byla spíše taková. Pokud šlo o něco, na co byla doopravdy hrdá, nebála se projevit jemnou stopu egoismu. Věděla například, že je chytrá a své inteligence si vážila. Už jen protože ve vzhledu nepobrala jackpot a musela se snažit pánské oko zaujmout. Občas ji to štvalo, vzhledem k tomu, že po oné osudné noci ztratila vztah k vlastnímu tělu a sebevědomí získávala právě hlavně z obdivných pohledů mužů, jenž si zvládla namotat kolem prstu. Na druhou stranu u její práce bylo dobré být zároveň tak trochu zapomenutelná, jen tvář v davu. Trochu popustí uzdu vyprávění, ale včas se zarazí. Charakter, do nějž se vžívá, má otevřenější povahu než ona, na druhou stranu nerada na lidi přenáší své starosti.* /Hodná holka./ *Lehce plaše sklopí pohled, než se ho po vteřině odváží zase zvednout k němu pohled.* Tak to jste výjimka. *Zhodnotí to. V duchu se rozhoduje, zda je to jeho balící hláška, anebo to myslí upřímně. Při jeho rytířských sklonech by se nedivila ani tomu druhému.* Uh, právě že ne. *Neklidně si poposedne.* Většina lidí má svých problémů dost, nepotřebují nakládat ještě cizí. *Vysvětlí mu.* Vezměte si Vás. Kdybych držela jazyk za zuby, dost možná byste teď ještě pracoval a dělal tak něco produktivnějšího, než se věnoval mně. Jste jen moc laskavý na to, abyste mě poslal k šípku. *Což dokazoval už jen kapesník, který jí půjčil na osušení očí a tváří. Díky němu neměla řasenku pod očima jako medvídek mýval, ale jen lehce na horních víčkách po stranách, což lehce nabuzovalo dojem kouřového líčení a dělalo to její modré oči ještě větší a výraznější.* Jistě, ale práce Vás většinou nenakope do rozkroku, jakmile zjistí, že jste se ji pokoušel manipulovat. *Úsměje se lehce. Postřehla, že se vyhnul její otázce, ale to byla sama o sobě odpověď, která vyjadřovala hodně. Věřila tomu, že se částečně strefila. Určitě pracoval nad rámec, aby se trochu odprostil od mezilidských vztahů. Stačilo už jen zjistit proč, ale pokud to trauma bylo hlubší, dnes se k němu rozhodně nedostane. Nejdříve jí musel začít důvěřovat. Tahle výzva se jí začínala zamlouvat. V očích jí zajiskří upřímné pobavení při jeho dalších slovech.* Ale vsadila bych se, že po nich jezdíte i nadále, rozený rebel, odolávajíc chřadnutí těla. *Pousměje se a vezme si skleničku. Celkem ji překvapuje, že si dá doopravdy s ní. Co se zatím podařilo vyšťourat Winter z dostupných informací na internetu, včetně lékařských záznamů, které byly digitalizované, měl by mít cukrovku. Sama dokázala nějaké snazší hackerovské vychytávky, ale většinu větších zakázek podsouvala na jiné špičky, které v Haggis měli. Škoda, že zatím Annie neměla přístup do jeho laptopu. Přístup do emailu by se hodil, měl ho dobře zabezpečený, takže vzdáleně se do něj nabourat nedalo, ale stačilo by zařízení, z kterého se pravidelně připojuje a bylo by to.* Děkuji. *Vděčně na něj pohlédne a připije si s ním na své vlastní imaginární narozeniny. Vypadne z něj, že podnik sám vede, což je samozřejmě informace, kterou věděla, ale překvapení umí zahrát spolehlivě. Žádná přehnaná gesta, jen drobný výraz zaražení a následného uvědomění. Zavtipkuje proto na tohle téma, a poté zaujatě stočí pohled k onomu bazénku, zatímco naslouchá vyprávění.* Ou, používat cizí neštěstí, abyste mi zlepšil náladu, to není chování hodné gentlemana. *Poškádlí ho, ale koutky úst jí cukají na znamení veselí. Lehce se ušklíbne.* Au. /Předpokládám, že tys volal záchranku a odnášel ji v náručí./ *Napadne ji. Očividně měl vážně velkou slabost pro dívky, které potřebovaly pomoc. Ačkoli si většinou dávala pozor, tentokrát se doopravdy a upřímně zasměje jeho poznámce.* Jako ten drink. Lesbický sex navzdory předsudkům není ani zdaleka tak sladký a jemný. *Nevinně se na něj podívá, jen lehce pozvednuté koutky dávají naznat, že si z něj utahuje. I když popravdě už s dívkou něco měla. Ačkoli si nemyslela, ze by byla bisexuální, v rámci své profese už sváděla i stejné pohlaví. V rámci experimentování to nebylo špatné, ačkoli pro ni ani zdaleka to pravé.* Oh. *Nasadí zklamaný výraz, než se znovu lehce pousměje.* Nevadí. Kdybyste ale potřeboval obětního beránka, ráda pomůžu. Vydržím víc, než to vypadá. *Nakloní hlavu mírně na stranu. Měla vypozorováno, kolik přesně alkoholu může vypít, než se to na ní příliš podepíše. Zvědavě se zadívá na telefon. Ah, jak ráda by si ho ukradla pro sebe, dalo by se z něj tolik zjistit! V duchu cítila téměř bytostnou touhu a potřebu, kterou musela potlačovat, je na nic mít na dosah něco, co člověk chce. Dech se jí mírně zadrhne, ale to může Lyonel přičítat tomu, že narušil její osobní prostor. Zvídavě se nakloní k pultu, tentokrát se opravdu omylem otře ramenem o to jeho a lehce sebou cukne, jak jí naskočí husí kůže. Nejdříve nechápe. Ale poté si uvědomí závan příjemné vůně, která se od něj line, jakási směs kolínské nebo vody po holení, vína a stopy čisté aroma kůže. Všechno dohromady to lahodí jejím smyslům a vytváří ono mrazení i jistou potřebu naklonit se blíž. Ah bože, nesnášela, když byl někdo z jejích obětí přitažlivý. Jako by neměla dost problémů. Raději se zadívá na display mobilu a zadívá se na to video.* Vy jste to fakt natáčel. *Nevěřícně zavrtí hlavou, ale musí se uchechtnout, když to dívce podklouzne a zahučí do vody. Nemohla tohle Lyonelovi vyčítat, být tam ten den taky, točí o sto šest. Pobaveně se k němu natočí, trochu překvapená tím, jak blízko má tvář. Svůj způsobem byl opravdu hodně atraktivní. Neměl typické rysy, které se dnes nosily jako módní, na to měl příliš ostré a protáhlé rysy a postavu spíše atletickou než kulturistickou. Ale uhrančivé oči, stín strniště a šarmantní úsměv nejspíš dělaly své.* Jestli jste doufal, že budu taky předvádět miss mokré tričko, měl jste mi nalít víc. *Informuje ho s drobným potřesením hlavou.* Takové podívané si opravdu raději schovávám do soukromí, dneska může člověk opravdu rychle skočit vyvěšený na YouTube. Sklouzne pohledem na jeho předloktí. Možná by po něm mohla jemně přejet prsty... Ne, nesmí tlačit na pilu. Zvlášť, když cítila, že by to chtěla udělat, to ji nabádal nejspíše vypitý alkohol a z toho nikdy nevznikaly dobré nápady.* Jak se vlastně jmenujete? *Zeptá se napřímo. Jistěže to ví, ale ani jeden z nich jména zatím nevytáhl.*

"A nebo to možná lidé jenom neradi na veřejnosti přiznávají," podle něj romantické komedie alespoň zahřály u srdce, zatímco dnešní moderní kinematografie byla spíš plná deprese a temnoty. Odjakživa se mu zákazníci svěřovali se svými problémy, proto ani na chvilku nenabyl pocitu, že by ho obtěžovala. Publikace článku mohla přece ještě počkat. Mnohdy pracuje až zbytečně tvrdě a tím klade na svá bedra velká očekávání - to se podepisuje na Lyonelově náladě, která je hodinu od hodiny proměnlivá. Jako chamelenon měnící barvy dle své momentální situace. "Právě naopak," zarazí ji. "Jen díky Vám jsem se včas stačil probrat z myšlenek, co mi mnohdy nedají spát." Představovala příjemné rozptýlení. Měl vedle ní pocit, jako kdyby se ani nemusel snažit vést vzájemnou konverzaci. Šlo to totiž naprosto přirozeně, až ho to překvapilo. Nestávalo se moc často, aby jen tak nenuceně klábosil s někým na baru. Ale v jejím případě měl pocit, jako by jeho společnost zrovna dnes večer potřebovala. Navíc měla taky dobrý smysl pro humor. Instinktivně sevře stehna víc k sobě, protože sám neznal větší bolest, než jeden dobře mířený kopanec. Naštěstí navazoval spíš takové romantické vztahy, kdy po něm v domácnosti lítaly talíře. "To máte pravdu," přikývne. Manipulace mu nebyla cízí, přestože rád držel upřímnosti. Usměje se nazpátek a k tomum zavrtí pobaveně hlavou. "Snažím se udržovat v kondici. Copak jste si nevšimla?" položí si rádoby dotčeně dlaň na prsa. "Upřednosťuju chůzi po schodech, která je bezpečnější. Existuje rčení, že člověk s věkem zraje. Například jako já.." rozpustile po ní mrkne jedním okem. "Z naředěného vína bez tváře jsem se stal prvotřídním sektem," tímhle přirovnáním pobaví i sám sebe. Dělalo mu zkrátka radost, když se na její tváři znovu objevil ten krásný úsměv. Ten se mu vryl do paměti už od první chvíle. Narozeninový přípitek byl naprostou samozřejmostí. Pocházel ze slušné rodiny, a tak se i na veřejnosti prezentoval. Začne vyprávět příběh, kde hlavní roli hrálo cízí neštěstí. Jako správný internetový bloger pohotově vytáhl kameru, aby všechno natočil. Jednou by mohl zveřejnit zdejší sestřihy těch nejlepších držkopádů, jelikož nahromadil spoustu materiálu už od samého vzniku podniku. "Stejně jsem rád, že to zafungovalo," pokrčí rameny. Bylo na ní něco, co nutilo se bezdůvodně usmívat. Ztráta sestry v něm probudila silnou touhu pomáhat ženám v nouzi. Své sestře sice tenkrát nedokázal pomoci, ale jim by třeba pomoct mohl. "Mluvíte z vlastní zkušenosti?" zeptá narovinu, protože ho vážně zajímalo, jak to je. Rozhodně vůči ní nemá žádné předsudky, i kdyby ji přitahovaly například jehličnaté stromy. Annie neznal tolik, aby jí pozval do své soukromé pracovny k degustaci alkoholu. Práve v téhle místnosti totiž ukrýval spoustu pěněz i tajemství. Letáček na baru mu připomene, že naplánoval společenskou sešlost na příští týden, kde bude představovat nové příchutě své značky. "Za týden tu pořádám takovou menší degustaci, takže pokud si najdete čas, tak mi můžete příjít sdělit svůj názor i na zbytek mojí limitové edice," její půvabná tvářička by udělala jistě radost spoustě pozvaných hostů. A především hlavně jemu samotnému. Neruší dívčino soukromí bez postranních úmyslů, ale přesto neodolá příležitosti, aby zhlehka nasál tu sladkou vůni. Natáhne paži dál od sebe a spustí video, díky kterému se celou dobu usmívá od ucha k uchu. Pootočí hlavu v opačném směru než ona. Jejich tváře v tom momentu dělilo sotva pár centimerů. Semkne rty a radši hned zase věnuje pohled telefonu. "Kdybych chtěl, tak stačí zavolat a přiběhne sem parta holek, které mi tuhle vodní show předvedou klidně zadarmo," naráží na to, že nebylo těžké tu najít ochotné prostitutky. O dost těžší bylo najít v okolí kvalitního zubaře. "Kdo ví, kam by Vás to video potom dostalo.. Určitě byste si získala spoustu mužských srdcí," přemítá nahlas. Sám by si ochotně připlatil za její soukromé vystoupení. Jestli měl pocit, že se mu do konce večera podaří utajit své jméno, tak se šeredně spletl. Narovná se v zádech a představí se: "Jmenuju se Lyonel." Příjmení není důležité, beztak se už nejspíš nikdy neuvidí, a proto si bude muset vystačit jenom s jeho prostředním jménem. "Nerad to říkám, ale nespíš od Vás odháním potencionální nápadníky," vyprovodí pohledem chlápka, co postával opodál a dost nápadně Annie celou dobu pozoroval. Napadne ho, že sem možná přišla pro to, aby se seznámila, a teďka chuděra nevěděla, jak se ho má zdvořile zbavit.

*Pokrčí rameny.* Dost možná, těžko říct, co se lidem honí hlavou. *Vlastně v odhadování právě toho byla celkem dost dobrá. Ale tady nemělo cenu to nějak více rozebírat. Sama romantické komedie nesnášela. Celé to klišé kolem toho, že všechno nakonec dobře dopadne navzdory nějaké rádoby hluboké depresivní zápletce. Jak už se sama poučila, dobré konce téměř neexistují. Pokud měl člověk pocit, že má své “šťastně a navěky”, nejspíš ještě nebyl na konci příběhu a ne naopak. Proč většina lidí taky umírala sama a plni výčitek? Pohlédne na něj s přesvědčivou starostlivostí, kdy mírně svraští obočí a skousne si spodní ret.* Noční nebo denní můry? *Zeptá se jej soucitně, a kdyby náhodou nechápal, rozhodne se to osvětlit.* Noční můry, které Vám nedají spát a budíte se z nich, anebo denní můry, které byste rád zaspal, ale pronásledují Vás tolik, že naopak nedovedete zamhouřit oka. *Poklepe prsty zamyšleně o stůl.* Nejhorší je, když se doplňují. *Nadhodí spíše neurčitě. Sama měla zkušenosti s obojím. Nakonec se na něj pousměje.* Pardon, na filozofické debaty je asi ještě brzo, co? *Pohlédne na hodiny na zdi.* Většinou přichází až kolem druhé ráno. *Hluboké debaty, při kterých je jeden pohlcen do úvah o životě, které stejně nic nezmění.* Tu mám často, je to jedna z mých okouzlujících a pro ostatní taky otravných vlastností. *Jemně se uculí, což jí na tvářích vytvoří lehký náznak dolíčků, které sama odjakživa nesnášela. Přelétne ho pohledem od hlavy až k patě a tváří se hluboce zamyšleně.* Moc vrstev, těžko se to hodnotí. *Odbude to nakonec s pobaveným úsměvem, jako by nemohla posoudit jeho fyzickou kondici, když na sobě měl příliš oblečení. Samozřejmě si jen dělala legraci, ale alespoň mohla zjistit, jak bude reagovat na lehký náznak flirtu.* Vlastně myslím, že na schodech umře ročně víc lidí než na eskalátorech, dokonce je tam i víc zranění. *Zhodnotí to.* Takže by se pořád dalo říct, že žijete nebezpečně. *Zazubí se vesele. Pozvedne obočí nad jeho barvitým přirovnáním.* Sekt je často přeceňován, bývá náladový, stoupá do hlavy, ale i rychle pomíjí účinkem, také často brzy vyšumí. *Popíchne ho hravě. Poté si připijou a ona naslouchá historce nedávného faux pass, které se zde jedné dívce stalo. Znovu plaše odvrátí pohled a mykne rameny.* Co na to říct, nejsem taky zrovna ukázka cnosti. *Navíc sama by klidně kameru vytáhla a taky by si udělala video, kdyby viděla něco podobného. Většinou byla ta, kdo se první smál, ale taky pak nabídl pomocnou ruku. Výmluvně se na něj zadívá.* Nevím, zda máme natolik silné pouto a vztah, abych Vám teď mohla vyprávět o svém milostném životě. *Projeví pochyby. Chvíli mlčí.* Ale kdy má člověk jindy experimentovat než když je mlád a nemusí se obávat eskalátorů? *Nadhodí. Právě ona degustace alkoholu by byla skvělou záminkou pro to dostat se do jeho kanceláře, ale nepřekvapí ji, když se jí dnes zas tolik nepoštěstí. Naštěstí byla trpělivá. A navíc obdrží otevřené pozvání na akci, která se tady má konat. Potřebuje si ale pojistit, aby ji v ten den vyhlížel. Pohlédne mu do očí, rozmýšlí se, než přikývne.* Musím Vám přeci oplatit laskavost a přijít Vám připít. *Navrhne. Přeci jen jí připíjel na narozeniny, ona mu holt přijde připít na úspěch.* Pokud tedy nebudu překážet. *Netušila, zda je to veřejná akce nebo soukromá, to druhé by bylo samozřejmě skvělé. Ale občas víc lidí znamenalo víc příležitostí. Zadívá se na display telefonu, kde Ambroise pouští video. Chvíli nechápe, z čeho dostane husí kůži. Vzápětí si ale uvědomí příjemnou vůni, která muže vedle ní obklopuje a až nyní si musí přiznat, že být v jiné situaci, je v zásadě její typ. Neodolá a uchechtne se, když sleduje video, protože ačkoli je jí dívky líto, ten pád je prostě geniální.* No to je mi jasné, že máte na každém prstu klidně namotanou holku, stačí lusknout. Ani jim nemusíte platit. *Pokývne vážně hlavou.* Ale je velký rozdíl oproti tomu být jeden z mnoha, který má k dispozici stejnou show a být jediný, komu se podobný pohled naskýtá. Možná jsem staromódní, ale přijde mi mnohem lepší vědět, že mám výhled, o který se s nikým nebudu dělit. *Pokrčí jemně rameny. Znovu jí zaškubou koutky a protočí oči.* A Vy mi budete dělat agenta? Uděláte ze mě hvězdu výměnou za to, že budu pravidelně vystupovat jen pro tenhle klub? *Usmívá se nadále.* Hned bych sekla se studiem na základě takto skvělé nabídky. *Zavtipkuje znovu. Přijde jí však čas, aby se představili. Pobaví ji, když zvolí druhé jméno, pod nímž se jí představí. Jako by si ho nemohla vygooglit.* Annie. *Podotkne a nabídne mu ruku na neformální potřesení. Možná schválně počká o vteřinu déle, než je nutné, než se stáhne a nespouští z něj pohled, ale o nic víc se nepokouší. Zadívá se stejným směrem jako on.* Ale ne. *Přisune se o kousek blíž k němu.* Co přesně se honí mužům hlavou, když se dívka očividně baví s někým jiným, že by snad čekala, aby za ní mohl další dojít a urvat si trochu pozornosti? Jen protože Vám právě nezkoumám jazykem mandle, tak si nejspíš myslí, že nemám zájem a oni mají tím pádem naopak šanci. *Zhodnotí jednoduchý psychologický profil, kterým se řídila půlka návštěvníků tohoto baru.* Vlastně mnohem víc oceňuji tenhle prostý rozhovor s někým, kdo se namáhal mi popřát k narozeninám. *Pousměje se na něj s roztomilou vřelostí, kterou by skutečná Annie nikdy nikoho jen tak nepočastovala.* Ale chápu, pokud jsem Vás už zdržovala dostatečně, máte hodně práce...