Přístav

*Její vrčení ho rozesměje. Zasměje se nahlas, což dělá zřídkakdy. Posadí se naproti ní a taktéž si objedná.* Pro mě whiskey s ledem. Nedisponujete náhodou lepidlem? *Číšník slibuje, že se po lepidlu podívá a odchází pro nápoje. *Vidíš, o tom jsem nikdy nepřemýšlel. Zní to tak nějak přízemně, oproti Skye. I když protiklady se prý přitahují. Země a obloha. *Přijme její osvěžující hru. A studuju management. Co ty? Teplé světlo baru Skye lichotí. Působí ještě tajemněji než venku u řeky, ale Victor na ni nechce tlačit a přimět ji, aby mu řekla o svém trápení. Počká, až se rozpovídá sama. *

Nemusíš to lepit. *Ubezpečí ho jednoduše.* Přízemně? Hm, nevím. *Pokrčí jednoduše rameny.* Mně ne. *Pousměje se jednoduše a z ramene si odhodí pramen kudrnatých vlasů, zatímco na něj dál kouká.* No... nic moc zajímavého. *Věnuje mu jeden z dalších záhadných úsměvů.* Co jsi dělal tak pozdě večer venku? *Prohlédne si jeho oblečení, zjevně ve snaze odhadnout, co se chystal dělat, podle toho co má na sobě.*

Vlastně se teprve vracím ze školy. Pracoval jsem na nějaké prezentaci na zítřek a zabral jsem se do toho. Rád se tady večer po dlouhém dni procházím, pozoruju lodě, přemýšlím, kam plují... Co sem přivedlo Tebe? *Zapálí si cigaretu. Dorazí číšník s oběma whiskey a někde se mu zjevně podařilo vyštrachat i lepidlo, které podá Victorovi.* Tak na co si připijeme? Na nová setkání?* Pozvedne sklenku. Chvíli svorně mlčí, ale k trapnému tichu to má daleko.* Můžu?* lehce zvedne obočí, lepidlo stále v ruce.* Ještě nikdy jsem to nedělal. Nelepil podpatek, myslím.*znovu se mírně usměje.* Třeba tě budu tak nudit, že budeš chtít utéct. Anebo na jednu tu loď nastoupíme. Obojí se se zlomeným podpatkem dělá těžko.

To jsi teda pilný student. *Pousměje se a sama se podívá na své šaty.* Hm... byla jsem s přáteli na představení. Don Giovanni... znáš tu operu? Dokonalost. *Vydechne spokojeně a koukne někam přes bar, tak trochu zasněně, než ji z toho vyruší příchozí číšník, na kterého se vděčně usměje. Vezme sklenku a přiťukne si s ním.* Ano, na zdraví. *Kývne a sama se napije, tekutinu trochu poválí po jazyku, než do ní vhodí tři kostky ledu.* Nelepil podpatek, chápu. Nic jiného bych si ani nemyslela. *Poví s trochu koketním úsměvem, když se natáhne pro botu i s podpatkem a obojí mu podá.* No... jen abys to nenalepil zle, a já si pak nevyvrkla kotník. Mimo to, já nikdy neutíkám. Když už, tak naštvaně odkráčím. *Ujistí ho, zatímco si znovu bere sklenku a upíjí z ní.*

Don Giovanni... *Předstírá zamyšlení.* To byl ten lamač srdcí, který špatně skončil, jestli si dobře vzpomínám.* odklepe cigaretu do popelníku a odloží ji, aby se mohl věnovat podpatku. *Na opeře jsem nebyl, ani nepamatuju.* Nanese lepidlo na podpatek i botu a oba kusy boty spojí. *Takže tě dojal pohnutý osud Dona Giovanniho? Tomu nevěřím. *Také se napije. Ke stolu se přimotá číšník a položí na něj zapálenou svíčku*

*Sleduje jeho práci, opatrně přikývne.* Jo, je to na motivy Don Juana... *Aniž by se zeptala, sáhne po jeho cigaretě v popelníku, oči nespouští ze své boty, zatímco z cigarety popotahuje.* Tohle na mě nikde neříkej. *Zase mu ji vrátí a pomalu vydechne kouř.* Hm... Proč tomu nevěříš? *Nahne hlavu na stranu.* Nevypadám snad jako někdo, kdo má empatii a soucit? *Věnuje mu jeden ze svých ironických úsměvů.*

*Pozoruje stopu její rtěnky, která na cigaretě zůstala, pak ji znovu vezme do úst. Potáhne, dává si načas s odpovědí. Típne zbytek cigarety a zadívá se Skye zpříma do očí osvětlených plamenem svíčky.* Tak jsem to nemyslel... Já jen, že Don Giovanni si to svým způsobem zaslouží, nemyslíš? *Pomalu se skloní, aby jí nazul čerstvě slepenou botu. Čeká, jestli mu to dovolí.*

*Malinko jí cukne koutek, odhrne si vlasy a usadí se tak, aby k němu nohu skutečně natáhla.* Záleží... proti svůdníkům nic nemám. Respektive... jsem dost inteligentní na to, abych poznala, kdy mě někdo svádí. Lháři... ti mi vadí. *Špičkou bosé nohy k němu nestydatě posune i druhou botu a nastaví mu i druhou nožku, zatímco se opět chopí sklenky.* Osobně mám ale raději Casanovu, to jen, že Mozart byl prostě génius. *Řekne jednoduše a zapře tedy své hubené tělo do židle, tak trochu se u toho zvláštně zlomí v pase, jak to jen vysoké hubené ženy dělají.* Nicméně dojatá jsem z toho byla. Jen to přešlo ještě dřív, než jsem vyšla z divadla. *Ujistí ho a zároveň mu tak potvrdí, že na molu s jejím dojetím už neměly slzy co dělat.*

*Potěší ho, že sdílí jeho názor a přesně pochopí, co mu vadí. Něžně jí nazuje botu, nespěchá a když zapíná přezku, rukou jí přejede nahoru ke kolenu. Pak podrží její druhou nohu, jemně a přitom pevně, a nazuje i druhou botu. Všimne si přitom jejích krásně tvarovaných kotníků.* Já měl období Mozarta na základce. Pouštěl jsem si ho, když... /Ne, touhle cestou se dnes večer vydávat nebudeme./ No, na tom nesejde. Důležité je, že hudba člověku pomůže. Nemohla sis vybrat líp. *Z druhého konce baru se pořád ozývá klavír. Pozná skladbu. Je to Claire de Lune od Debussyho. Victor se na chvíli zaposlouchá.* Debussy je po takové opeře asi trochu antiklimaktický... Ale zase se na něj dá tančit. *Trochu se obává, jestli návrh příjme, vzhledem k té rozbité botě.*

*Malinko výhružně se podívá na jeho ruku, ale když se u kolene zastaví, nechá ho tedy, aby jí nasadil i druhou botu.* Vím, jak to myslíš. *Ujistí ho ohledně hudby a taktéž se tak jako tiše zaposlouchá do toho piana.* /Hm.../ Tančím ráda, jen... *Koukne na své boty.* No... buď si je musím zout, nebo mě musíš velmi pevně držet. *Vysvětlí mu a opět se napije své whisky.* Protože to poslední, co teď potřebuju, je vyvrtnutý kotník.

*Victor se zářivě usměje a nabídne ji ruku. Bar se mezitím vyprázdnil a tak se na parketu těší relativnímu soukromí. Obejme Skye kolem pasu a druhou ruku proplete s její. Vyvrknutý kotník by večer dokonale zhatil, takže je obzvlášť opatrný, ale Debussyho hudbě sluší pomalé pohyby, a tak se v podstatě jen v objetí kývou do rytmu. Jeho ruka na Skyeiných zádech žhne a ačkoliv by rád sjel níž, není si jistý, jestli si to už může dovolit, a tak ji nechá tam, kde je, ale aspoň k sobě Skye přivine blíž. Užívá si hudbu i její teplo a nemá teď potřebu mluvit.*

/Vidíš Ryane? Vidíš jak je to snadný? Vezmeš holku na rande... zatancuješ si... je to kurva tak snadný. Proč to musíš vždycky podělat./ *V jemných pohybech kopíruje ty jeho. Nechává se vést, dokonce mu opatrně položí hlavu na rameno, zatímco tančí do rytmu hudby. A jak se zdá, naprosto jí to vyhovuje, jak to je. To teprve po chvíli mu zašeptá nějakou tu otázku do ucha.* Zachraňuješ takhle všechny ztracené holky po nocích? *No jo, je to prostě Skye.*

Všechny? Ne. *Šeptá, stejně jako ona, hlas má lehce zastřený. Tváří se dotýká jejích vlasů. Klavírista dohraje Claire de Lune a oni zůstanou stát v objetí na parketu. Victor by rád tu chvíli prodloužil, ale další píseň hrát nezačne. Oddálí tedy tvář tak, aby jí viděl do očí a odhrne jí neposlušný pramen vlasů. Chvíle je to dokonalá a tak si dodá odvahy a měkce jí políbí na rty.

*Ta holka má víc štěstí než rozumu. Ačkoliv i tentokrát by ráda rozum využila.* /Co to... však toho chlapa vůbec neznáš. Sbal si svoje věci a vypadni... a nebo ještě chvíli, uhm./ *Jakmile ji políbí, myšlenky na rychlý odchod na chvíli odplují a ona mu polibek velmi jemně opětuje, jen aby se vzápětí mírně odtáhne svými rty od jeho a zadívala se mu do tváře.* Koukám, že mám dnes Don Giovanniho na druhou. *Pousměje se, evidentně trochu v rozpacích, že ji líbá cizí kluk. Nemluvě o tom, že to není ani čtyřiadvacet hodin, co spala s Ryanem.*

*pohled jí opětuje. Všimne si jejího zaváhání.* Já ti nebudu lhát. *Řekne upřímně, stále šeptem.* Mám pro Tebe návrh. Zaplatím a půjdeme se projít na nábřeží. Když budeš chtít, doprovodím Tě domů. A protože touhle dobou je pro mě na spánek brzy, budu se ještě tak dvě hodinky procházet po městě, než zamířím k sobě. Kdyby ses během té doby rozhodla, že dnes nechceš být sama, stačí napsat. *Je si moc dobře vědom, jak obvykle působí jeho hluboký, zastřený šepot. Doufá, že zabere i na Skye. Zároveň jí chce dát příležitost, si vše rozmyslet v klidu. Nepřeje si, aby dělala něco, co ve skutečnosti nechce.*

*Lehce přimhouří při jeho slovech oči. Ačkoliv na ni jeho hlas působí přesně tak, jak by měl, snaží se v sobě najít nějakou tu sílu a nepodlehnout.* Nejsem holka, co by spala s cizinci. /Za to jsi holka, co spí s klukama, který nenávidí, s násilníkama, feťákama a kokotama, super Skye. Gratulka./ Ale... projít se půjdu ráda. *Poví nakonec.* Bydlím... bydlím na koleji. *Řekne jednoduše a rovnou dodá i název čtvrti, kde její koleje jsou. Pracuje, aby si mohla dovolit lepší koleje, pokoj jen pro sebe, a tak. Takže nemá dojem, že by se za to měla stydět.*

Promiň, nechtěl jsem Tě urazit. *Dá si pozor, aby se na jeho tváři neodrazila reakce na odmítnutí.* Taky bydlím na koleji, tak jsme vlastně sousedi. *Pořád ještě tak úplně nepočítá s prohrou a tak během placení na baru nenápadně napíše na kousek papíru své číslo, které na konci večera hodlá Skye podstrčit. Když opouštějí bar, nábřeží už je vylidněné a blízkost vody způsobila, že se ochladilo. Směřovali k vodě, na které se odrážela světla pouličních lamp.

*Společně s ním se vydává ven, už tak během cesty si ale sedá na lavičku.* Myslím, že půjdu raději bosa. Tímhle tempem tu jinak zmrznu, bez bot to bude rychlejší. *Vysvětlí mu a začne se zase nešikovně zouvat.* Takže jsi spíš noční tvor, povídáš? To vlastně docela chápu, když nejsem ze dne vyřízená tak, že okamžitě usnu, také raději pracuji v noci. *Mírně se pousměje a koukne na něj.* Divný, že jsem si tě nikdy na kolejích nevšimla.... hm... ale je nás tam prostě moc.

Vždyť zmrzneš. *Neskrývá své znepokojení. Nejraději by ji nesl, ale přece jen se nechce tolik podbízet.* Spíš někdy nemůžu usnout. Ale na noci je něco uklidňujícího. *Trochu skepticky pozoruje, jak se její bosé nohy míhají po chodníku. Na koleje to naštěstí není daleko.*

*Přichází na své obvyklé místo a sleduje, jak se racci vznáší nad vodou a vydávají přesně ty zvuky, které mu dávají pocit, že je v přístavu. Naposledy řešil incident s Ryanem. Nicméně teď má jiné starosti. A je to dobře. Spoustu věcí se změnilo.* Chybělo mi to *Nemluví na nic jiného, než svoji krabičku doutníčků s trávou. Jednu si převaluje na rtech a netrvá dlouho, než si to zapálí.* /Možná bych mohl na chvíli zmizet/ *Je pravdou, že poslední dobou to bylo trochu zvláštní. Povinnosti, škola a na další věci nebyl moc čas. Navíc se v tom začal trochu ztrácet. Někdy prostě není k zahození jen tak vypnout a připomenout si, kam člověk směřuje. A to víceméně teď Hamilton dělá.* Trochu ti závidím víš? ... Mohl bys ses jen tak zpakovat a zmizet pryč...To by se mi teď hodilo...*Ano, Hamilton si povídá s rackem a ještě není úplně high. Ale možná. Na něco podobného má právo. Teď fakt jo.* /tvl, ať už je ten měsíc pryč/ *Chvíli se ještě dívá před sebe a z batohu vytahuje pivo, které si donesl.*

*Představíte-li si ty nejroztrhanější džíny na světě a ještě trochu je roztrháte, tak přesně v těch přijede Skye.*

*Říkám přijede, protože slečna s vlasy staženými do ledabylého drdolu, drnčí kolečky skateboardu, jak se tak s tím svým arogantním výrazem řítí podél přístavu. Jak se ale dá poznat, její pozornost zaujme Hamilton, po kterém se dvakrát otočí, než se koukne jestli něco nejede a udělá takové kolečko na silnici, aby se několika odrazy dostala zpět k němu a těsně před chodníkem si vykopla prkno do ruky. Na zádech jen menší batůžek. Vzápětí už se pár kroky dostane k tomu podivínovi, co si povídá s racky a s trávou.* Novej kámoš? *Zeptá se, když bradou poukáže na toho chudáka nedobrovolného posluchače.* Jak je? *Drcne do Hamiltona ramenem a očima sklouzne k jointu.*

*Reaguje na náhodné setkání se Skye.* Co ty tady? Rád tě vidím. *Podívá se na ni. Zasměje se a podá ji joint.* /Jak ta se vlastně vůbec má?/ *Kdo by to byl řekl, že se potkají zrovna v přístavu. Naposledy řešili Ryana a Jane, kterou Hamilton nabaluje.* Představ si...prej se dělal nějakej větší zátah na večírek co pořádal Sam. Asi víš ne? Takovej ten dlouhej hudebník. Má kapelu a minulý týden na jeho party se deset lidí slušně sjelo...No a někdo to potom vytáhl ven.* Zatímco vytahuje nějakou novinku, napije se piva a otevírá další plechovku pro Skye.* Nejspíš si dáš ne? Jestli ne, tak je pozdě. * Zasměje se a chvíli se odmlčí.* Jo...možná to nevíš, ale do města přijede můj kámoš. Není Řek, nic takovýho, ale spíš typickej mixlej Skot. Seznámím tě.* Pro Hamiltona docela důležitá věc* Já nevím jak tebe...ale tady to místo mě poslední dobou hrozně štve...pořád to samý. Víš co tím myslím ne?

*Vezme si jointa a jednou potáhne, ale hned mu to zase vrátí. Na pivo se jen ušklíbne.* No jo. *Poví jednoduše, než se usadí na skateboard a jen tak se zadívá před sebe.* Ty máš kamarády? *Zeptá se s podivem, asi nějaká provokace.* O zátazích, večírcích ani hudebnících nemám páru, Hamiltone. Ty jsi hrozná drbna. *Protočí očima.* A zase meleš, už nehul. *Pivo si položí na prkno vedle sebe a o jeho hranu se trochu opře rukama.* Eh, zní to, jako kdyby si mi toho tvýho neřeckýho kámoše dohazoval. Dohazuješ? *Stočí k němu pohled hnědých očí.*

Je to sexuchtivej maniak. Prostě, představ si mě na druhou. *Nedohazuje, jen ho chce možná trochu víc zapojit a ukázat mu okolí. Navíc ví, že Skye to má poslední dobou nejspíš divoký.* Navíc, ty jsi zadaná ne? *Dobře, tak dělá že neví. Je to taková ta zdvořilostní fráze, která zrovna u něho působí opravdu zvláštně.* A neodpovědělas mi na otázku. Ty nemáš chuť odsud někdy vypadnout? *Natáhne poslední šluk a zbytek odhodí směrem k břehu.*