Night club

Je potřeba popisovat noční klub? I kdyby ne, zde něco jako popis máte. Podobně jako bar, i klub má otevřeno do brzkých ranních hodin, přesněji do půl sedmé ráno každý den. Na první pohled je klub zasazen do normální, až skoro nudné budovy, která ničím nenadchne, ale ani nezklame. Když však vejdete těžkými dveřmi do chodby, uvítají vás zářivé nápisy na stěnách ukazující, kudy máte jít, aby jste se dostali dovnitř. Ne že by vám to nenapověděla už hudba, která se rozléhá celým domem, ale ven nepronikne ani hláska. Za dalšími železnými dveřmi se ocitnete v podivně vypadající místnosti plné světel, hudby a diskokoulí. Uprostřed uvidíte pódium, skoro vždy plné, za ním DJe hrajícího i na přání za nějaký ten poplatek a po bocích se nachází pohovky buď samostatně, nebo se stolkem na odkládání nápojů. Ty stojí sice pálku, ale nebudete přeci střízliví, no ne? Co se týče záchodů, nemusíte mít strach. Jsou velmi moderně pojaté a každý den na nich probíhá údržba a čištění celého prostoru.

*Noční klub nebyl jeho oblíbené místo. S přáteli se scházel spíše v barech, nejlépe soukromých saloncích, kde hráli karty. Miloval sázky, byla to tak trochu jeho slabina. Naštěstí ji měl pod kontrolou, sice hrál o peníze, ale nikdy o extrémně vysoké částky a vždy, což pevně dodržoval, maximálně dvakrát do měsíce a pil u toho jen střídmě alkohol, aby nepodlehl adrenalinu a vzrušení ze hry. Podobný večer nastal i dnes, ale po několika partičkách, se místo obvyklého rozchodu, všichni, až na Jema, shodli, že ještě zajdou i do klubu. Kdo je, aby kazil partu, že? Navíc už byl v náladě. Dnes se mu slušně vedlo, šla mu šťastná karta, takže vyhrál solidní peníze. Ne, že by je potřeboval, šlo spíše o ten dobrý pocit. A taky měl přeci jen trochu upito, a tak protestoval méně než obvykle. Byl totiž v mírnější a hovornější náladě. Z chladného nedostupného a uhlazeného Jeremiase se stal alespoň průměrně vymletý adolescent. V zásadě, na některou úroveň by neklesl ani teď. V klubu obsadí s klukama jednu kóji, ale oni se stejně dost brzo vrhnou na parket, kde nabalují holky. Chvilku ho baví jejich marné a pro něj poněkud trapné počínání. Jenže pak mají jejich rádoby svůdné poznámky a pohyby úspěch a opravdu si někoho dotáhnou. Jem neví, zda jsou ty holky tam pod parou, anebo zda prostě nechápe dnešní namlouvací rituály, ale tenhle úspěch mu nedává smysl. A hlavně začne být u nich v rohu těsno, a tak se vymluví a přenune se k baru. Barman už ho trochu zná, a tak mu automaticky nalije whisky bez ledu jen s trochou příměsi vody, jak se to dělá správně. Pokývne mu a odpije si. Pravdou je, že hudba zde nehrála zase tak špatná. Alespoň postřehl i nějakou melodii. Dnes spousta klubů hrála jen monotónní songy ve stylu “tuc tuc tuc”, které mu opravdu nic neříkaly. Sám poslouchal spíše rockovou muziku, a také měl rád klasiku, což asi nebylo překvapivé, vzhledem k tomu, že rád hrál na klavír. Na chvíli ho napadne, že by se přeci jen mohl s někým seznámit. Od krátkého úletu s Lucz neměl žádnou známost. A zrovna v klubech byly ženy dost náchylné k tomu, aby se nechaly svést k nějaké “hře” a považovaly to za vzrušující změnu a ne za podivnou úchylku.*

*Dnešek bude jejím nejhorším dnem v životě. Rodiče odjeli někam na menší dovolenou a nechali Artemis napospas jejím dvěma starším sourozencům. Což znamenalo více než jen velké problémy. Neměla ani chvíli čas pro sebe a co víc, když se u bratra požadovala ochrany před sestrou, řekl, že na to nemá čas, protože jde kalit s kamarády, dokud ještě nezačal semestr. A tak se dostala až sem. Bri si řekla, že je Artemis poslední dobou nějak mimo a potřebuje rozptýlení v podobě hezkých nalitých kluků v klubu nebo něčem takovém. To by ještě nebylo tak zlé, kdyby na sobě mohla mít něco, co by ji bylo pohodlné a příjemné, ale do klubu přeci nemůže jít v pyžamu. Takže její milá starší sestra zahrabala v šatníku a našla starší kusy. Tričko, nebo spíše černé tílko s velkým výstřihem a vykouslými zády, krátkou flitrovanou sukni a boty na podpatku s pásky okolo kotníků. No nebyla by to trojčata, kdyby alespoň dvě z nich neměla stejné míry.* /Zachrante mě někdo, prosím./ *Probíhá ji hlavou, zatímco ji sestra líčí a pohrává si s vlasy. Má je přirozeně vlnité, takže ji v nich jen Brigita udělá pár opravdu malých copánků a líčení taky volí spíše decentní, jen tak, aby podtrhla Artemisinu krásu. Bohyně krásy a lovu jdou na svůj lov. Jediné, co se ji od teplý kabátek vejde je to oblečení, ve kterém jde, takže žádný svetr ji holé tělo po celou dobu v klubu nezakryje. Už teď by se nejraději propadla. Brigita zvolila podobný účes, ale oblečená je do červených šatů a vysokých kozaček. Vypadají skoro jako jednovaječná dvojčata.* No tak Temi, neblbni. Užiješ si to, věř mi. A třeba mi ta to ještě poděkuješ.* Uculí se Bri a projde se sestrou v závěsu skrze kontrolu a hromádky cicmajících se lidí až do centra dění.* Není mi moc dobře, je tu těžký vzduch… Asi bych měla… *Ani to nedořekne a v puse se ji rozlívá sladká a přitom štiplavá chuť alkoholu.* Bri! Víš, že nepiju. *Vynadá sestře, ale ta se ji mezitím stihla ztratit. Bundy nechali v šatně, takže teď v celé místnosti stojí více méně skoro obnažená. S pocitem, že na ni každý kouká. Alkohol, i když slabý, ji pomalu začíná oslabovat smysly. Zhluboka polkne a co nejladněji a nejopatrněji se vydá k baru, kde si sedne do rohu, kde na ni není moc vidět. *Kolu prosím. *Houkne přes hudbu na barmana, který sice kolu slyší, ale přihodí tam ještě rum a skleničku položí před ní.* /No paráda, sestra nikde a já tu sedím v tomto. Mami, tati, proč teď?/ *Začne si z nervozity hrát s vlasy a koutkem oka zavadí o blond muže. Až podezřele podobného Jemovi. Při posledním setkání to neskončilo dobře, ale ji to v hlavě uvízlo a nepustilo se. A teď když vidí toho muže ji tváře viditelně znachový při vzpomínce na knihovnu.*

*Okolní hluk mu nedělá dobře, nejraději by si šel zapálit, ale to by musel ven. Bohužel bylo zdejší prostředí nekuřácké, což mu přišlo ironické. Ze strojů na mlhu se totiž věčně valil dým a byl si jist, že zde občas zacítil trávu. Ale zrovna ohledně hloupých cigaret se rozhodnou být ohleduplní a upjatí? Možná si skočí později. Stejně nechal cigarety na stole a teď se mu nechce vracet do boxu, kde se po sobě už nejspíše půlka osazenstva plazila. Ne, že by to na parketu bylo lepší. Nejspíš i kdyby šel na záchod, tak uslyší z kabinky podezřelé zvuky. Bar byl takovým jediným bezpečným místem. Jak už věděl, občas se zde někdo pokouší flirtovat, ale občas alespoň trochu na úrovni. Možná se mu poštěstí i dnes. Upíjí svou whisky a naváže pohled s brunetkou o pár míst dál. Pozvednou si navzájem skleničku, pokývne směrem k ní a všimne si jasného signálu v odpověď, že se k ní může připojit. Už už by se zvedl, ale zarazí ho hlas poblíž. Zahraje na nějaké strunky v jeho podvědomí. Možná se přeslechl, vzhledem k okolní hlasité hudbě, ale měl dojem, že mu opravdu ten tón byl povědomý. Zvědavě se rozhlédne. Pohled mu padne na blondýnku kousek od něj. Nejdříve mu oči sklouznou po odhalených zádech. Ne, že by to byl nejvíc provokativní outfit zde, ale dost jasně naznačoval, že dotyčná nemá podprsenku a pro něj osobně to byl mnohem víc sexy styl než hluboký výstřih. Už jen protože například při tanci člověk pokládal ruku na nahou kůži. Pak ale putuje zase výše až k tváři, a až když se dotyčná natočí, rozezní se v hlavě postupně poplach. Chvíli ji díky výraznějšímu líčení nepoznává. Zase to není nic extravagantního, ale rozhodně to trochu pozmění rysy a jemu chvíli trvá, než mu to sepne.* /Co tady dělá Artemis?/ *Neví, zda cítí zděšení nebo vztek, či snad dokonce vzrušení. Už toho trochu vypil a opravdu si není jistý, co přesně v tomhle rozpoložení u něj převládá. Bez zamyšlení nechá brunetku brunetkou a posune se ke své známé.* /”Kamarádce”./ *Věci mezi nimi opravdu neskončily slavně tam v knihovně, ale měl za to, že se bavily o tom, že místa jako je tohle, rozhodně nebyla pro ni.* Tady bys vážně neměla být. *Poví jí místo uvítání. Všimne si rumu vedle koly a lehce se zamračí.* A už vůbec ne pít. *Rozhlédne se kolem.* Asi dvacet mužů tady nejspíš čeká, až se opiješ a ztratíš soudnost, andílku, kde máš doprovod, copak tě nikdo nehlídá? *Pozvedne obočí. Jeho typická starostlivost. Ale něco na něm je otevřenějšího a přístupnějšího než obvykle. Už jen to, že sám navázal rozhovor. Anebo to, že má obyčejné džíny, které na něm nebyly moc často k vidění, i když v černé barvě a tmavou košili s ležérně ohrnutými rukávy a rozepnutými dvěma knoflíčky.* Co tě sem vůbec přivedlo? *Zamračí se znovu, ale tentokrát na týpka, co za jejími zády zírá na její zadek.* /Back off./ *Nu, asi má novou náplň večera, udrží veškerý nechutný pracky pryč od tohohle děvčete.*

*Opravdu se jí sem nechce. Je tu moc velký hluk, hromada lidí okola a moc tma, i když… To asi není úplně negativum, často se skrývá pod rouškou tmy, místo aby šla ven, ale občas si hrozně ráda vyjde do přírody, třeba kempovat, kde je světla až až. Jak začne jaro, bude skoro k nezastižení. No, ale tady je to jeden velký propadák. Sestra do ni doslova nalije první panák, co najde, a i když to nechutná nijak zle, stoupne ji to celkem rychle do hlavy, takže si pořádně nevšimne, kam se její starší sestra poděla. A protože taková místa nezná, raději se přesune k baru, kde si může i sednou a napít se něčeho, co není alkohol, aby jeho šíření zabránila.* /Tohle asi nebude dobrý a ani za to Bri nepoděkuju. Jen počkej, ségra. Jestli se mi něco stane, tak si mě nepřej./ *Řekne si v duchu. Doma je jiný člověk a zvlášť u svých sourozenců. Vůbec nechápe, jak na taková místa mohou chodit tak často. Objedná si proto kolu a při pohledu na blond muže se ztratí ve svých myšlenkách natolik, že si ani neuvědomí, že na něj doslova zírá a že se ze svého místa přesunul k ní.* Prosím? *Řekne nejdřív. Přes hudbu špatně slyší a musí se na danou osobu otočit, aby vůbec pochopila, o co jde. Když spatří Jema, prvotní reakce na něj je kupodivu dobrá. Rty se jí roztáhnout do širokého úsměvu a v očích ji zajiskří.* Ahoj. Proč bych tu neměla být? *Zeptá se ho docela nevinně. Alkohol ji stoupl do hlavy.* Cože? A jo, ehm, chtěla jsem jen kolu a barman mi donesl i tohle, ale vůbec nevím co to je a pít se mi to nechce. Stačí, že už do mě můj doprovod nalil panáka, aby se mohl vypařit. *Vysvětlí mu a je možná ukecanější, než obvykle. Opírá se o bar jedním bokem, aby na něj lépe viděla a taky aby ho přes hlasitou hudbu vůbec slyšela.* Dvacet? To je nechutný. *Zkřiví tvář nad tou představou. Kdyby si vzala alespoň to, co Bri, necítila by se tak blbě, ale byla ji vnucena sukně, o dost kratší na etické poměry. Trochu se ošije, ale úsměv se ji vrátí zpátky na bledou tvář.* Myslím, že jsi teď ty můj dozor, Batmane. *Zazubí se a zastrčí si pramínek vlasů za ucho. Kdyby se podívala do zrcadla, mohla by o sobě říct, že poprvé za život vypadá sexy. Sice si Jema zběžně prohlédla, ale během rozhovoru neuhýbá pohledem a dvá se, s malými výjimkami, přímo do jeho očí.* Co mě sem přivedlo? Nooo. *Podívá se za něj a zkusí najít alespoń sestřinu hlavu nebo kozačky. Nakonec najde obojí.* Vidíš támhle tu blondýnku? V té kóji s červenými šaty a kozačkami jak se cicmá s bůhví kým? Tak to je moje o pár minut starší sestra. Prý jsem poslední dobou mimo, tak mě chtěla vytáhnout ven. Nalila do mě myslím medového Jacka a během toho zmizela. Proč tu jsi ty? *Zeptá se ho a pokusí se odrazit od baru, ale nohy vypoví službu. Naštěstí změní směr trajektorie pomocí ruky a tělem dopadne na Jema.* Promiň. Jaksi mě nechtějí poslouchat nohy. *Zvedne hlavu a rošťácky se uculí. Skoro jako by zapomněla, co se mezi nimi stalo v knihovně, nebo naopak díky alkoholu by si to ráda zopakovala.*

*To, že zrovna zde natrefí na Artemis, nepovažoval za možné. Dost jasně dala naznat, že ji podobné události a místa příliš nelákají. A k její plaché povaze to nesedělo. Přesto díky oblečení a výraznějšímu líčení dnes téměř zapadá. Podle něj z ní ale stále jde jakási energie, která k ní poutá nechtěnou pozornost. Něco, co naznačuje, že je zde nová, jako trofej, kterou si kde kdo bude chtít urvat pro sebe.* /Proč sem lezla./ *Zanadává si v duchu. Nevaroval ji před něčím podobným? Byla příliš naivní na to, aby se sama pohybovala po takovém klubu, kdyby alespoň měla doprovod! Přijde mu vtipné, že ho snad ani nepoznala v první moment, on vypadal dost podobně jako obvykle.* Protože jsi sama, jsi sexy a očividně vůbec nevíš, co tady děláš. Koleduješ si o to, aby se k tobě přitrousil nějaký idiot, začal do tebe nenápadně lít alkohol, a pak tě zatáhl na záchodky. *Zkonstatuje klidně. Vezme si její pití a čichne k němu.* Rum. *Zašklebí se. Sám preferoval whisky.* Rozhodně to nepij, pokud jsi po jednom panáku takhle veselá. *Přikývne a nemůže necítit jisté pobavení nad jejím stavem. Asi by si neměl dělat vrásky, ale brala ho jako kamaráda. Který kamarád nechá svou kamarádku napospas nějakému ožralci?* Minimálně. *Ujistí ji.* Tady jsi jako zapálená pochodeň ve tmě, víš? Holky sem chodí za účelem někoho zbavit, anebo na dámskou jízdu, ale v tom případě se drží pohromadě a žádná se jen tak neoddělí, dokonce i na záchod jdou po dvou, aby se vyhnuli otrapům. A ty si nevinně a sama stojíš u baru. Jako ztracené zatoulané kotě. *Zhodnotí to. Vážně se na něj moc nepodobá, aby tolik povídal, ale na rozdíl od ní toho vypil poměrně dost již za tento večer.* Batman? *Pozvedne obočí.* /Proč ne, výstřední boháč, až na to, že rozhodně nechráním slabší a prát se s nikým taky nehodlám./ *Zrovna rvačky opravdu nebyly jeho styl. Nevěřícně nad ní pokroutí hlavou. Co si s ní jen počne. Takhle si dnešní večer opravdu nepředstavoval. Když se jí zeptá, kde se zde vzala, musí následovat její pohled k holce, která jí ani není extrémně podobná na to, že mají být dvojčata, až na to oblečení a blond vlasy. Možná je to ale tím, že se plazí po někom s určitým odhodláním a vášní, které by byly téměř obdivuhodné. Zklamaně zasténá.* Jo, a ten po kom se plazí, to je Jeff, můj kamarád. /Skvělý. Teď mě tuplem budou chtít využít, abych mladší sestřičku hodil domů, aby si mohli jít k němu užívat./ *No co už. V zásadě trávil čas s Artemis rád, i když to mezi nimi bylo po knihovně poněkud napjaté.* Kamarádi chtěli zajít a já stejně neměl lepší plány. *Pokrčí rameny. O jejich pokerových večerech jí raději vyprávět nebude. Tak tak ji zachytí, když se Artemis zvrtne a zamrká, když se na něj tak rošťácky uculí.* /Měla jsi jednoho panáka, proboha./ Tohle by nešlo. Pojď na parket. Když se budeš hýbat, možná to budeš mít chvíli víc v hlavě, ale taky ten účinek alkoholu mnohem rychleji přejde. *Zhodnotí to. Vyvedl by ji ven, ale nechtěl se tlačit kolem dalších lidí na schodišti a čekat u šatny, takže tohle byla druhá nejlepší varianta. Vezme ji za ruku a potáhne ji na parket. Naštěstí hraje taneční muzika a ne ploužák, takže od něj může Temi udržovat odstup. Ačkoli on ji moc pouštět nechce, kdyby snad znovu zakolísala.*

*Ani by ji v duchu nenapadlo, že by opět, naprosto hloupou náhodou narazila na Jema, ale stalo se. Už začíná mít opravdu děsivý pocit z toho, že je bohyní šťastné náhody, nebo možná i té nešťastné. I když se to mezi nimi v knihovně zvrtlo, nemůže se ubránit veselému úsměvu, že tohoto úžasného človíčka vidí. Bylo to jako celou věčnost.* Jsem sexy? V tomhle tom? Jsi si jistý? *Je rozhodně vidět, že mu to nevěří. Vlasy má všude, každou chvíli má pocit, že ji výstřih spadne ještě níž, než už je a do toho má neustále pocit, že ji sukně vylézá do míst, kam by rozhodně neměla. Takže vypadá jako spíše nejistá laň, co se každou chvíli otáčí, zda se ji nechystá někdo sestřelit.* Ale já za to nemůžu, že mě tu nechala. Jinak bych tu ve dvou byla, ale moje sestra má vlastní hlavu a povahu nezkrotnou, takže je kam vítr tam plášť a ztracené kotě jsem. Ale raději budu tady u baru, než se někde sama motat na parketu. *Založí si ruce na hrudi, čímž způsobí, že nejen stáhne triko o trochu níž, ale taky pozdvihne jisté partie, takže se ji ve výstřihu objeví dva obloučky.* Jo, jsi celý v tmavém, jsi vysoký a očividně si užíváš pohyb v tmavých místnostech či budovách. *Usměje se na něj nakonec. Jak by se na něj mohla zlobit? Chce se o ni postarat, je mu více, než vděčná.* Jaj, promiň mi to za ní, ale takto se chová pořád. *Omluvu myslí vážně. Její sestra je sobecká neřízená střela a i kdyby hrozilo, že Artemis znásilní banda nalitých třicátníků, ani tak by se od Jeffa nehla, protože představuje zábavu na celý večer. A očividně není jediná, kdo to v celé budově tak bere.* Ehm, ale já neumím tančit… *Pokusí se zaprotestovat, i když tanec miluje, ale ve svém soukromí. Tady na ni budou lidi koukat divně, až předvede své pohyby. Chce se ještě narychlo napít koly, aby neměla sucho v krku, ale tím že ji Jem mírně zatáhne sáhne po špatné skleničce a místo koly do sebe kopne rum, po kterém se zaksychtí jako by pozřela citrón.* /To je odporný a pálí mě krk. Ale… Je mi teplo a nakonec to tu asi nebude tak strašné, že?/ *V tváři je trochu otupělá a nakonec ji ani nevadí, že bude tancovat před tolika lidmi a na místě, kde je tolik lidí. Jenže trochu špatné je, že díky těm lidem musí být Jemovi blíže, než by normálně asi byla. Od sebe je dělí pouhých pár centimetrů. V dálce zní písnička Everybody od Mike Candyse.* Tuhle mám docela ráda. *Zkusí hudbu přeřvat tak, aby se její slova dostala alespoň na půl cesty k Jemovi. Její tělo se začne samovolně vlnit do rytmu a rty naznačuje text písničky.*

*Náhoda jim asi doopravdy přála. Skoro by začínal přemýšlet, zda na tom jejím jméně vážně něco není, ale byl až příliš pod vlivem na to, aby takové hloupé myšlenky udržel dostatečně dlouho. Při jejím dotazu sjede Artemis pohledem od hlavy až k patě. Od pěkného účesu, který ale dostával zabrat a lehce rozcuchaný vzhled jí dodával rošťácký nádech, od líčení, které jí dělalo vyzrálejší stále níže. Výstřih zvolila celkem dost odvážný. Ne, že by měla tolik co ukazovat, ale v tomhle to něco rozhodně vynikalo. Nehledě na to, že už věděl, že má vykrojená záda. A až teď si uvědomil, že má vážně pěkné nohy, svým způsobem dlouhé v poměru vůči tělu.* Jo, v tomhle. *Ujistí ji, když se pohledem vrátí k jejím očím. Jeho tón nepřipouští diskuzi. Potlačí povzdech. Bar ani parket opravdu nebyly bezpečná místa.* Vážně nechápu, že tě tu mohla nechat napospas. *Zavrtí hlavou a pohled mu znovu na chvíli střelí k jejímu výstřihu. Může za to ale ona, když tak hezky založením rukou dává vše na obdiv.* /Skvělý, budeš na ni vážně myslet takhle?/ *Nevymstilo se mu to v té knihovně už dost? Raději do sebe kopne zbytek whisky, i když normálně by ji pomaličku upíjel.* To zní spíš jako bych byl upír. *Zhodnotí to s lehkým úšklebkem. Všimne si její sestry, což ho moc nepotěší , protože právě nabaluje dost jednoznačně jeho kamaráda.* To se vážně neomlouvej. *Tentokrát mu koutky škubnou pobaveně. Vážně se omlouvala za to, že ji tu sestra nechala samotnou a šla se po někom plazit?* /Zvláštní./ *Očividně i v tomto oblečení a lehce přiopilá, měla stále dost ze své povahy. Ale rovnováha pokulhává. Musí ji přidržet, aby sebou nesekla. Raději ji odtáhne na parket, aby ze sebe alkohol vytancovala.* To je fuk, jde jen o to přešlapovat na místě. *Ujistí ji a nestihne ji zarazit, než do sebe hodí dalšího panáka.* /Proč to proboha děláš?/ *Pomyslí si. Parket je poměrně plný, takže k sobě stojí poměrně blízko. Kolem se míhají mnohobarevná světla reflektorů a hudba je tam nahlas, že v zásadě téměř přehluší dunění vlastního srdce. Téměř ji neslyší, když mu říká, že má ráda tuhle písničku. Jen pobaveně zavrtí hlavou a sleduje ji, zatímco tanči spolu s ní do rytmu, ačkoli o něco méně entusiasticky. Je fascinovaný tím, že si to Temi očividně užívá. Vůbec ji na takovou zábavu netipl. Všimne si však, že se k ní blíží další muž, a tak bez přemýšlení dá ruku kolem jejího pasu a přitáhne ji k sobě. Jasné gesto pro každého “moje”. Shlédne na ni. I s těmi botami je menší o kus než on. Prsty spočine na nahé kůži jejích zad a druhou jí zastrčí pramínek vlasů za ucho. Přizpůsobí se nové melodii a jemným tlakem ruky jí dá najevo, že se k němu může přivinout a tančit s ním. I když těžko říct, zda to udělá. On jednal až příliš impulzivně na jeho poměry, ale bylo to příjemné, ačkoli se mu těžko soustředilo, když zjišťoval, že pokožka na jejích zádech je překvapivě jemná a hebká. Viděl přeci její zjizvené ruce a ramena, takže tenhle kontrast byl o to znatelnější.*

Ale vždyť… *Chce zaprotestovat, ale jeho tón hlasu byl příliš rázný na to, aby si dovolila říct něco jako nesouhlas, nebo kňourat nad tím, že to vlastně není její oblečení ale sestry a je opravdu zázrak, že se do něj navlékla se všemi potřebnými částmi. Přeci jen, její hrudník je skoro ploché letiště bez jediného kopečku. Alespoň tedy bez podprsenky. Což je další věc, začíná mít strach, že bude vidět víc, než by bylo potřeba, protože i nad takové množství lidí tu není úplné horko.* To už je Brigit, bohyně lásky. A očividně ji tu najde i kdyby měla zavázané oči a zalepenou pusu. *Pokrčí nad tím rameny. Bratr ji alespoň rovnou řekl, že s ní nikam nepůjde, protože by se ji nedokázal věnovat, ale Bri to udělala jinak. Nechala ji na pospas bez jediného varování. Jako vždy a všude, kdykoliv u toho nejsou rodiče. Ale jinak není zlá, jen je mladá a své mládí si užívá do konce svého života.* Nah, tampóny do toho nepleť. Netopýři jsou mnohem roztomilejší a lepší. A nebo vlkodlaci jsou pak hrozně super, ale těm světlo nevadí. A jsou víc, zarostlejší. *Prohlédne si ho od hlavy až k patě, zda uvidí nějakou výraznou známku nadměrného ochlupení, či nikoliv. A potvrdí se ji varianta číslo b, takže Jem se řadí mezi noční tvory pohybující se pomocí echolokace. Nejistě se podívá na svou sestru a má co dělat, aby hned na místě nevyhodila oběd i s večeří.* /No, alespoň je mezi svými a není jediná, kdo vypadá jako naprosto nekontrolovatelné zvíře./ *Zavrtí nad tím hlavou a raději se nejen fyzicky ale i myšlenkami zaměří na Jema, což má i za následek, že si splete skleničky a vypije onu inkriminovanou, kterou pít nejen že nechtěla, ale měla to i zakázané. No, už se nedá nic dělat. Ale díky tomu se více vpije do hudby a užívá si ji. Tanec miluje, zpěv miluje a tady dělá obojí bez toho, aniž by to někoho zajímalo. Druhá píseň už je o něco pomalejší, takže se jen zlehka vlní do okamžiku, kdy ji Jem přitáhne k sobě a ji to vyrazí dech. Neví jak na to reagovat, ano proč to udělal, takže hledí do jeho tváře a hledá odpovědi, ale ty přestane řešit, jakmile ucítí jeho ruku na svých zádech a jeho pohyby. Raději se k němu přidá, nechce vypadat příliš divně. Písnička se ji líbí, ale nezná její název. Pomaličku zrychluje a nabírá na intenzitě. Opět Artemis pohltí. Zpod řas sleduje Jema, jak je na tom s tancem on, zda si to užívá.* /Je krásný./ *Nemá daleko obličej od toho jeho, ale stále má blíž jeho krk. Pomaličku se na svého tanečního partnera natiskne celým tělem a rty se otře o jeho krk.* /Jaký je to pocit?/ *Koutky očí ho sleduje, pozoruje každý jeho pohyb, zjišťuje, jak na to reaguje a zda může jeho školu aplikovat přímo na něm samotném. Probudila se v ní skrytá lvice.*

*Pozvedne obočí, jako by ji snad vyzýval, aby si dovolila protestovat. Momentálně by si za svým stál. Nechtěl ji považovat za sexy, ale copak to v tomhle úboru šlo? Byla obléknutá přesně tak, jako kdyby šla na lov. A její sestra ji v tom nechala samotnou? To je tedy sourozenec k pohledání. Nebýt tu Jem, nejspíš už za Temi přišel někdo jiný a pokoušel se získat její náklonost a klopil by do ní další panáky.* Artemis je lepší bohyně. *Zhodnotí to s úšklebkem. Panenská bohyně, jistě, ale je cool, protože je také bohyně lovu, což bylo rozhodně zajímavější než si hrát na dohazovačku.* /Tampony?/ *Asi raději nechce vědět, o jakou asociaci se jedná, a tak nad tím nepřemýšlí.* Tohle je pitomost. *Zhodnotí to a má chuť ošít se pod jejím pohledem. Kdyby si ho alespoň prohlížela z normálního důvodu, a ne protože hodnotí, zda není vlkodlak. Očividně jí alkohol nedělá dobře, proto nechápe, že si dá dalšího panáka, ale rozhodne se, že bude lepší, když ji nechá to vytancovat, navíc ji tím udrží od dalšího alkoholu. Artemis si to navzdory prvotním námitkám očividně užívá. Dokonce zpívá a ačkoli to nerad přiznával, byl na ni celkem okouzlující pohled. Čehož si ale asi nevšiml jediný. I proto si k sobě Temi přitáhne, aby dal všem jasně najevo, že tahle blondýnka není k mání. Těžko mohl předvídat, jak příjemně bude hřát její hebká pokožka a jak ochotně se k němu nakonec přitiskne. Nejdříve tancuje trochu nejistě, jako by nebyla zvyklá nechat se vést, ale nakonec při další písni se znovu uvolní a najdou společný rytmus, díky kterému se jeho pulz rozběhne o něco rychleji. V tomhle světle, v tenhle večer, by mohla být kýmkoli. A to jsou myšlenky, které by ho mohly dostat do problémů. Opětuje jí pohled, ale vzápětí nechápavě nakrčí obličej, když se k němu nakloní. Chce si opřít hlavu o rameno? Čekal by to spíš u ploužáku, ale třeba se jí motala hlava. Jenže vzápětí ucítil na krku její rty. Ten letmý dotek mu na kůži zanechá stopu, má pocit, jako by pokožka v těch místech hořela. Sevře ji pevněji, jeho pohyb trochu zpomalí a shlédne na ni rozpolceným pohledem. Jeho prsty putují k podél páteře k její šíji, zatímco druhou nechá položenou v pase. Skloní se k jejímu uchu.* Nezahrávej si, andílku. *Až teď si uvědomí, že i jemu alkohol stoupl do hlavy. Díky pohybu se mnohem více rozproudila krev a nyní měl smysly lehce zastřené, přesto zřetelně vnímal její vůni. Byl si jistý, že patřila jí, jelikož v něm vyvolávala vzpomínku na knihovnu. Další nevítané myšlenky.* Mohl bych pak udělat něco, kvůli čemu zase utečeš. *Připomene jí. Neříkala, že jsou kamarádi? Běžně je líbala na krk? Byl vážně, vážně, vážně špatný nápad dávat jí alkohol. Jestli tohle udělala po dvou, kdyby jí dal další dva, odešla by s ním domů? Zahrála by si s ním. Z té myšlenky ho zamrazí, neví zda vzrušením nebo zděšením nad tím, že to vůbec zvažoval. Nikdy by přeci takhle dívku nezneužil, ale bože, že mu to dělala těžké.*

No to nevím, všechny bohyně v sobě mají něco, díky čemu zase tak super nejsou. A kdyby u mě Artemis převládala, bůhví, co by se ti po té knihovně stalo. Přeci jen ses rozhodl sáhnout na bohyni. *Zavtipkuje a po tváři se ji opět rozlije šibalský úsměv. Není to alkohol, kdo ji ovládá. Je to stále ona sama, jen s tím, že ji alkohol dodává odvahu. Možná větší než by měl. A Jem může být rád, že její zkoumání vlkodlačí srsti je pouze vizuální a nepřidává k tomu i dotyky, jako on v knihovně při zkoumání jejího tetování.* /Vlastně, v tomhle tričku je celkem dobře vidět./ *Pohledem sjede ke svému boku a rukou si po něm přejede. Při té myšlence má pocit, že ji kůže okolo tetování stále hoří.* Není. *Nafoukne rty a nechá se tahat k parketu, přičemž si myslela, že sahá po kole, kterou by zahnala žízeň a místo toho chytla nesprávnou skleničku s dalším vysousečem, tentokrát odpornějším, než byl ten v tom panáku. Skoro sebou až ošije.* /Doufejme, že tento byl poslední./ *Opravdu by tady nechtěla nechat památku na první alkoholovou noc v jejím životě a tak doufá, že Jem ji v tom samotnou rozhodně nenechá a bude i v tomhle na ní dávat pozor. Trochu si bála, že tu budou hrát moc dunivou hudbu, ale tu co zatím hráli znala a milovala je, tudíž nebylo tak složité se začít vrtět do rytmu hudby. Dokonce občas i zvedla ruce. Jem by mohl poděkovat někomu nahoře, že se mu poštěstilo vidět ji tak uvolněnou a v podobném stavu. Potlačí křik, když si ji přitáhne k sobě blíž. Je na něj natisklá skoro celým tělem a díky několika centimetrovým podpatkem není tak maličká. Oddechuje přes mírně pootevřené rty a pozoruje ho nalíčenými, doširoka otevřenýma lískooříškovýma očima.* /Je tak blízko a překrásně voní. A má pevný stisk./ *Srdce cítí až v krku, ale aby nekazila tanec, za chvíli se k jeho pohybům přidá, přidá se i alkohol v krvi a ji nenapadne při pohledu na jeho krk nic lepšího, než se o něj otřít, jako ji to udělal on. Když ji sevře pevněji, vydere se ji z krku tiché zasténání a to samé i potom, co od něj uslyší mírné varování.* Chci si zahrávat. *Zašeptá zase ona jemu. Přemýšlela nad ním, často, příliš často od té knihovny, od jejich zkratu. Byla zarytý romantik, přečetla hromadu knih s romantickými zápletkami. Ale nikdy si to nezkusila na vlastní kůži. A řekla si, že Jemovi dovolí vystoupit z kamarádské bariéry. Opět se natiskne na jeho tělo, ruce mu omotá kolem krku tak, že jednou rukou mu prsty zajede lehce do vlasů. A zopakuje to, co před chvílí s malým rozdílem. Tentokrát rty na krku spočine o dost déle.*

Zarazila bys mi do oka loveckou dýku? *Pozvedne obočí. Trochu ho překvapuje, jak nyní žertuje o události, z která se mu v knihovně málem psychicky zhroutila. Což doopravdy nechtěl opakovat. Jakkoli dnes působila svůdně a rozverně, představa, že ji zas přiměje brečet někde v rohu ho opravdu nelákala. Téměř by řekl, že se mu hnusila a nejen kvůli tomu, že by to způsobil, ale i prostě protože ji nerad viděl takhle moc rozhozenou.* Ale je. *Ujistí ji. Z jeho pohledu jakákoli konverzace o upírech, vlkodlacích nebo superhrdinech byla naprosto bezpředmětná a stupidní. Zvlášť pokud se u toho člověk tvářil vážně, což Artemis dělala, když si ho prohlížela, jako by mu snad doopravdy měla začít rašit srst. Rozhodne se ji vytáhnout navzdory protestu na parket, aby trochu rozproudila metabolismus a alkohol jí z těla vyprchal rychleji. Avšak Temi si to nakonec očividně užívá. Až si ji raději přitáhne k sobě, aby někoho nenapadlo se k ní připojit. Anebo to prostě používá jako záminku? Najednou si není jistý, jelikož jeho ruka putuje po její páteři a je mu více než příjemný způsob, jakým se Temi vůči němu vlní do rytmu hudby. Stiskne ji pevněji, když blondýnka nečekaně překročí hranici a pohladí ho rty po krku. Přitiskne ji k sobě pevněji a i přes hluk hudby mu k uším dolehne její mírné zasténání. Napadlo by jo, že jí možná ublížil, až na to, že v tom zvuku nebylo žádné utrpení, pouze vášeň, která mu zastírala mysl.* /Přestaň./ *Jemně zavrtí hlavou.* Nevíš s čím si zahráváš. *Sdělí jí, jeho hlas pro jednou mírně skřípe, jak se snaží ovládat. Jenže i on už něco popil a hudba ho svádí, a místo toho, aby ji odstrčil, zavře oči. Nechce se mu přemýšlet. Může si představovat, že má v náručí sladkou neznámou a ne někoho, koho by měl považovat za přítele. Nechá se tím pocitem strhnout, připojí i druhou ruku na její záda. Jednou dlaní jí hladí po odhalených zádech, druhá po chvílí putuje níž na její pozadí, zatímco se sám skloní a vtiskne jí polibek na spánek. Začíná tu být dost teplo, i když za to může možná alkohol a její rozptylující rty, které znovu najdou jeho krk. V zásadě je to nevinné, ačkoli pro něj to znamená tisíc nevyřčených příslibů.* Pojďme na čerstvý vzduch. *Navrhne jí ochraptěle. Jen se ještě nerozhodl, zda proto, aby ho snad večerní chlad probral, anebo aby ji zatáhl za nejbližší roh a pokračoval v rozdělané práci. Asi záleží na okolnostech. Možná bude Artemis ta, která dostane rozum.*

Ne, probodla bych ti srdce šípem. Ale jakým, to bych si asi nechala pro sebe. *Uculí se. Stále ještě existují amorovy šípy, ale není si jistá, zda by chudáka nechala, aby se do ní zamiloval a zda vůbec něco takového chce. Posledně ho přeci jen nazvala svým kamarádem, ale po skoro měsíčním přemýšlení si nebyla úplně jistá, zda ho chce považovat za svého kamaráda, nebo zda mu chce ničit život jako jeho přítelkyně, pokud na něco takového vlastně vůbec je. Pokud šel sem do baru, možná byl povahově blíže k její sestře, na druhou stranu, přišel sem, aby se o ní postaral. Začala být lehce zmatená.* Tsss. *Prohodí lehce povrchně a trhne hlavou do strany, ale jinak se na něj vůbec nezlobí. Jinak by se nenechala odtáhnout až na parket a nepustila se do tance a zpěvu. Docela ji to ovládlo, čímž nechala prostor i alkoholu. Pozdvihl  její utlačovanou stránku a nechal průchod fantazii, která se od incidentu v knihovně mnohonásobně zvýšila. Dokonce se odváží ho políbit na krk a zasténat. Byl to tichý zvuk, takže jediný, kdo ho mohl slyšet, je Jem, ostatní sice stojí blízko, ale ne dost blízko, aby něco takového přes hlasitou hudbu vůbec zaslechli. Mírně si skousne ret, když ji zašeptá do ucha. Jako by to v ní rozzářilo tisíc malých žárovek.* Ty ale taky nevíš, s kým si zahráváš… Ale teď je čas to zjistit. *Poví slabým, jemným hlasem, dosti zastřeným vášní a vzrušením. Ne, tentokrát neuteče, tentokrát je připravená na všechno… A jednou z obran před jejím psychickým selháním je právě vypitý alkohol, který tu malou ustrašenou holku značně blokuje, aby měla ta trochu odvážnější možnost ukázat své drápky. Najde opět to místo na krku, o které se předtím otřela a začne ho zasypávat polibky. Je ráda, že si nevzala stejně rudou rtěnku, jako její starší sestra. To by nedopadlo dobře. Spodní částí těla se na něj více natiskne, když svou ruku přesune na její sukni. Těžce polkne a začne oddechovat pusou. Cítí, jak celé tělo hoří všemi těmi neznámými emocemi, takže je za pozvánku ven docela ráda. Chytne ho za ruku a pomalu s ním projde skrz parket, přes úzkou chodbu plnou lidí po schodech ven na čerstvý vzduch. Venku je zima, kterou ale zatím nevnímá. Na to má hlavu plnou něčeho jiného. Ještě zavede Jema kousek od vchodu, kde ho pustí.* Páni, tady je to mnohem lepší. *Otočí se na něj s úsměvem. Rty má mírně opuchlé, červené, tváře zdobí růž a oči ji září do tmy. Vlasy má dost rozcuchané, ale ne tak mo, než s jakými už přišla. Několikrát se zhluboka nadechne a narovná se, aby si mohla ukladit sukni.* Já… Promiň… Asi jsem se moc nechala unést, ale… Klidně bych to zopakovala. *Zazubí se na něj, drobným roztomilým a rošťáckým úsmevěm. Neudělala to jen proto, že byli blízko jeden druhému, něco vypili a bylo tam horko. Ne… Za měsíc hodně přemýšlela, a došla k názoru, že ji Jem přitahuje. A kvůli tomu začala shromažďovat všechny možné informace, aby byla připravená, pokud by někdy došlo k něčemu podobnému, co v knihovně. Aby nebyla jako prkno, až ji políbí, aby neudělala něco nechutného a aby věděla, jak má pohybovat rty, pokud se začnou líbat. Nemyslela si ale, že k tomu někdy opravdu dojde.*

*Nechápavě zamrká. Asi neměl o bozích dostatečné ponětí. Ono bylo nějakých víc druhů šípů? Věděl, že bylo víc druhů luků, někde o tom četl, lovecký, reflexní, sportovní apod. Ale těžko říct, v tomhle se vážně nevyznal a jeho lehce zastřené smýšlení rozhodlo, že o tom momentálně ani uvažovat nechce. Jejího odfrknutí si sotva všimne, na to hudba duní až moc hlasitě a navíc by to asi ignoroval z principu, aby ji odtáhl na parket, i když původně nechtěla. Nakonec si to ale celkem užívá, i když těžko říct, zda ji to tolik baví, anebo jí alkohol pouze našeptává, že je to všechno úděsná zábava. I když její myšlenky jsou nejspíše i tak nevinnější od těch jeho. Od chvíle, co si ji přitáhl, dokáže myslet jen na to, jak hebkou má kůži, jak se mu líbí, když reaguje na jeho pohyby a vlní se s ním do rytmu hudby, a jak ty šibalsky rozzářené oči téměř vyzývají k tomu, aby udělal něco naprosto nepřístojného, čeho by potom litoval. A ona taky. I proto ji varuje, aby nenačínala něco, co nebude chtít dokončit, jakmile ho políbí na krk.* /Najednou tak odvážná. Těžko říct, zda v ní alkohol probudil to nejlepší nebo nejhorší./ *Pomyslí si ironicky. Ze rtů mu splyne vzrušený výdech, když se vrátí k místu na krk, které si už předtím označila. Jak zatraceně příjemné to bylo. Jeho ruka klesne k jejímu pozadí a přitiskne ji k sobě blíže. Stále s ní tančí, ale má dojem, že nechat to plynout, za chvíli by Artemis jasně pocítila, co s ním tahle situace dělá. Usoudí, že čerstvý vzduch jim oběma jen prospěje. Možná aspoň jeden z nich přijde k rozumu. Momentálně lituje, že má cigarety v kapse kabátu v šatně, který si nebral. Na ruku oba dostanou razítko, aby se mohli vrátit, a poté už opouští klub. Venku je poměrně zima, ačkoli v Edinburghu je zima spise věčný podzim, ale i tak chladný a sychravý. Vzduch zde je však lepší, postrádá pro klub typickou vůni alkoholu, potu a vydýchanou atmosféru. Popojde s ní bokem k rohu budovy. Artemis se k němu otočí. Tohle je ten moment. Nyní mu sdělí, že se jen nechala unést a nemyslela to tak. Dokonce i ty slova v zásadě vyřkne. Už už chce přikývnout, když k nim Temi přidá nečekaný dodatek.* Víš ty vůbec... *Začne protestovat, ale v půlce zmlkne a promne si kořen nosu. Věděl, že zde byly rozumné důvody, proč jí to rozmlouvat, ale jeho opilý mozek mu je nechtěl předložit.* /Zatracená práce./ Absolutně nejsem typ kluka, s kterým by sis chtěla začínat. *Informuje ji. Krev mu stále proudí rychleji, nejspíš protože jeho srdce stále uhání díky adrenalinu a stopě vzrušení. Přistoupí k ní blíž, zamyšleně vztáhne ruku k jejím vlasům s jeden pramen promne v prstech.* I Batman byl tak trochu padouch. *Vysvětlí jí, když už tu terminologii sama nastavila. Vezme ji za ruku a políbí ji na bříško každého prstu, do vnitřku dlaně a následně na vnitřní stranu zápěstí, kde přes citlivou kůži přejede špičkou jazyka. Mohl by takto pokračovat až k lokti, kdyby chtěl, vsadil by se, že je tam citlivá stejně jako spousta dívek, aniž by o tom tušily. Bavilo ho takové věci objevovat.* Kdybych ti řekl jen půlku z tech věcí, které bych s tebou chtěl dělat, nejspíš bys utekla. *Zhodnotí to. Ví, že působil neškodně. Byl trochu tichý a odtažitý, ale v zásadě i celkem milý, až na občasné výkyvy sarkasmu. Obklopoval ho náznak tajemnosti, který lidi všeobecně přitahoval, ale co se týkalo jeho tajemství, nebylo opravdu o co stát.*

*Tančení ji bavilo vždycky, ale až alkohol ji rozproudil krev natolik, aby své umění ukázala lidem v klubu, nebo alespoň svému… kamarádovi. A vlastně ji ani nevadilo, když si ji přitáhl blíž, naopak, zažehlo to v ní pochodeň toho odvážného dravce, který se nebál experimentovat nejen s vlastním tělem, ale i s tělem protějšku. Začalo to jen otřením rtů, poté dokonce polibky na nich. A lhala by, kdyby tvrdila, že kvůli jeho krátkému a tichému zasténání se nezachvěla a nenaskočila ji po celém těle husí kůže. Což ostatně způsobovalo úplně vše, co s jejím tělem udělal. Nechtěla místnost tolik opouštět, ale začalo být na parketu docela těsno a čerstvý vzduch určitě uvítala. Chytne ho proto za ruku a vyvede ho z klubu ven, aniž by se zamyslela nad venkovním počasím a nutnosti kabátu či bundy.* /Třeba to nebude potřeba./ *Napadne ji, když vyjdou ven. Ovane je studený, ale příjemný vzduch. Temi má pocit, jako by se ji změnou tlaku trochu zamotala hlava. Ale ne dost, aby nedokázala uznat, že by měli i tak jít do trochu většího soukromí. Po celé ulici byli páry, co buď kouřili, popíjeli ze skleničky a povídali si, nebo dělali to samé, co v klubu. Trochu ji znachový tváře, když si uvědomí, že toto vlastně dělali taky.* Copak bych měla vědět? *Zvedne obě obočí poté, co mu nepřímo řekla, že to, co se dělo tam uvnitř by klidně zopakovala ještě několikrát a klidně tady venku.* Každý jsme tak trochu padouch. *Usměje se na něj. V jejím výrazu lze vidět odraz inteligence a emocí dohromady. Ráda by mu svoje myšlenky vysvětlila, ale na to nejspíš není ta nejvhodnější doba. Sleduje ho, jak líbá každý koutek jejího zápěstí a skousne rty, aby ze sebe nevydala nic, co by neměla.* Určitě to nebude o nic horší, než to, na co myslím já. *Uculí se a opět znachový. Sklouzne pohledem k špičkám bot, jenže její pohled zachytí něco výše. Zima s jejím tělem spolu se vzrušením dělala strašné věci. Opatrně vyvlékne z jeho držení ruku a založí si je na hrudníku, aby zakryla absenci podprsenky, kterou by teď rozhodně uvítala.* /Snad si toho nevšiml. Prosím./ *Obličej má úplně rudý a chladnější počasí za to opravdu nemůže.* Víš… *Začne trochu vážněji.* Já vím, že to tak nevypadá, ale já tak úplně nejsem malé dítě. Moje tělo patří dospělé ženě, na které se víc a víc podepisuje, že se ji nikdy nikdo nedotkl. A má svoje vlastní touhy. A to teď křičí… *Zrudne ještě víc, pokud je to vůbec možné.* Abys ho opřel o co nejbližší zeď. Ale moje mysl patří dítěti, které šeptá, že na to ještě není připravené… Jenže, ono ani nikdy nebude. A já nechci umřít tak, že nikdy nepoznám, jaké to je mít vztah, jaké to je někoho milovat, nebo se zamilovat. Nechci o těhle věcech jen číst, chtěla bych je zažít. A i když jsem říkala, že chci být tvoje kamarádka, tak knihovna a to před chvílí jasně dokazuje, že chci být něco víc. *Zvedne pohled nahoru. Celkem se diví, že je nebe skoro bez mráčků, ale díky světelnému smogu hvězdy stejně nejsou vidět.* Ale vím, že je to nemožné, takže dělej, jako bych nic neřekla. *Podívá se mu přímo do očí a na tváři vykouzlí obrovský, nevinný úsměv od ucha k uchu. Řekla mu více, než měla. A začíná se za to postupně ohromně stydět.* Ehm, možná jsem toho vypila více, než jsem si myslela. *Zazubí se ještě víc a podrbe se na zátylku. Začíná být značně nervózní a pohledem těká do všech stran.*

*Čerstvý vzduch mu opravdu trochu pomůže. Měl dojem, že z jejich blízkosti na parketu mu brzy mozek vypne úplně a začne přemýšlet něčím úplně jiným. A to by zrovna tady neskončilo dobře. Artemis nebyla úplně dívka, která ho běžně zajímala. Patřila mezi ty nevinné a romantické, jejímž představám nemohl dostát, protože v sobě romantickou duši už dávno zadusil. To, co se mu stalo, bylo spolehlivým lékem na naivní představy o lásce. Jenže Artemis je očividně jiného názoru, kouká na něj těma rozzářenýma očima a očekává prince na bílém koni, nebo superhrdinu. Víš vůbec, co po mně vlastně chceš? Dostane ze sebe nakonec, přes drobný výpadek smýšlení. Vždyť mu předtím tak nějak naznačila, že kluka ještě neměla. Skočit od ničeho rovnou ke klukovi, který není na vztahy a v posteli potřebuje speciální praktiky? Zatraceně, Temi neměla tušení, a přesto tu teď stála a zkoušela ho v zásadě svést. Svým způsobem to bylo skoro vtipné, jen kdyby neměl tak hrozné nutkání ji políbit.* Ty ne, andílku. *Zhodnotí to a klidně by si za tím stál. Vždyť Artemis se ani nedokázala postavit šikaně, jelikož by nikoho nedokázala praštit nebo mu udělat zle, nehledě na to, že ji okolí ničilo. Někteří lidé prostě byli ke své škodě příliš hodní. Možná byl kdysi dokonce podobný, dokud nepochopil, kam to vede. Zvlášť když jste jako on bohatí a známí, nebo alespoň vaše rodina, pak se vás beze sporu pokusí někdo využít ku vlastnímu prospěchu. Nakonec ani Jem netušil, komu může věřit, měl vážně jen pár přátel, ale nebyli si extra blízcí, vždycky nastavoval hranice. I když měl úlet s Lucz nebo jinou ženou, stanovil pravidla. Mohli se bavit i na veřejnosti, ale nebudou spolu oficiálně, žádné vodění za ruce a seznamování s rodinou. Svým způsobem přátelé s utajenými výhodami. Políbí ji na bříška prstů, do dlaně u na zápěstí a všimne si, že její pulz je trošku zrychlený. Vsadil by se, že by ho dokázal vyhnat ještě víc. Ale opravdu o tohle Temi stála? Jejímu nařčení se musí zasmát.* Tak to se velice mýlíš. *Ujistí ji s naprostou sebejistotou. Určitě si sama sebe nepředstavovala v kostýmku pokojské, jak ji opře o sklo a vezme si ji zezadu. Je to vlastně její pohyb, který ho upozorní na to, jak její tělo reaguje na chlad. Zatraceně, kdyby alespoň měla podprsenku.* Věř mi, že nevypadáš jako malé dítě. *Dostane ze sebe a musí si trochu odkašlat, aby mu neskřípal hlas. Občas se tak chovala, ale teď ji jeho mysl rozhodně nevnímala jako nedospělou. Rozhodně si všiml, že má tělo ženy a nepotřeboval to připomínat. A už vůbec nepotřeboval upozorňovat na to, jak je nezkušená, jelikož by ho to rozumně mělo odradit, jenže díky alkoholu jednal a přemýšlel spíše pudově a nutilo ho to nárokovat si to, že bude první, kdo jí ukáže, jaké to je, když se jí někdo dotýká.* Jenže to je přesně to, co já ti dát nemůžu. Normální vztah. Pocit toho, že jsi zamilovaná a někdo tě miluje. Mám své důvody. Přátelství by bylo mnohem jednodušší, tomu věř. Ale co se týče toho zbytku... *Zamračí se mírně, ale nedořekne to, jak uvažuje. Mezitím se Temi snaží z toho všeho vymluvit a nervózně se rozhlíží kolem.* Žádné výmluvy na alkohol. *Znovu ji vezme za ruku, ale tentokrát ji potáhne dále z dohledu mimo světlo lampy. Následně ji tělem natlačí ke zdi, ruce jí položí do pasu a shlédne k ní, ačkoli ona nejspíše vidí převážně temnou siluetu.* Od chvíle, co ses objevila u toho baru, každou chvíli přemýšlím o tom, jak rád bych tě líbal tak, že přestaneš myslet na cokoli jiného, než to, jak chceš, abych s tím pořád pokračoval. Ale já nežertuju. Políbím tě teď, ale zítra budeme přátelé. Chceš vztah. Já ve vztahu nefunguji. A ačkoli bych si tě rád odvedl domů a věnoval se ti celou noc, zasloužíš si něco lepšího. Takže otázka momentálně zní. Stejně chceš ten polibek, andílku? *Poslední větu jí zašeptá do ucha, jemně jí skousne lalůček a rty se následně otře o její tvář, nosem málem zavadí o její. Na rtech ho hřeje její dech, ale vyčkává na její odpověď.*

*Večer se vyvíjel vcelku skvěle, ale čím víc pila a čím víc se motala okolo Jema, tím horší to začínalo být. A nejen díky alkoholu, ale i adrenalinu, jenž z jeho společnosti vyzařoval a zatemňoval jí smysly. Dokonce ani studený vzduch venku ji tolik nepomohl se uklidnit, ale alespoň se mohla pořádně nadechnout a trochu se uvolnit. Uvnitř bylo příliš mnoho lidí a soukromí skoro žádné, zato tady venku bylo snad všechno, kromě líbajících se párů, což nebylo tak zlé, nevnímali je. Mohla si s Jemem promluvit v klidu a snad bez zastřených smyslů. I když… Ty zastřené smysly z ní dělaly upřímného vyspělého člověka, co se za svoje pocity a myšlenky nemusí stydět.* Cože? Jak to myslíš? *Udělá jeden krok dozadu. Ta otázka ji úplně sebrala dech. Jak to myslel co po něm chtěla? Vyjadřuje se snad nejasně? Nedělá věci, které jasně ukazují, co chce? Je nějak zmatečná, nebo jen on nevnímavý? Začíná mít pocit, že jít ven nebyl dobrý nápad.* Ale jo, i já… Podívej co jsem dělala tam dole… To hodný člověk nedělá, podívej co mám na sobě… To taky hodný člověk nenosí. *Pocit zoufalství v ní pomalu, ale jistě roste. Jak mu má dokázat, že i když je normální člověk, tak je normální člověk se vším všudy? Že má i temné stránky, o kterých ani ona sama neví? Není bohyně, není anděl. Je prachobyčejný člověk s tužbami a myšlenkami. On má taky takové, určitě.* Tak povídej. Na co myslíš, na co já ne? Co chceš ty po mně, co si myslíš, že ti nemohu dát? *Zamračí se na něj. Nechápe, co je na tom k smíchu, že se snaží mu ukázat, že o něj má opravdový zájem. A udělá cokoliv, aby ho tak nějak donutila si uvědomit, že to s ním myslí vážně a on s ní taky. Alespoň v to doufá. Nerada by, aby si s ní zahrával a pak odkopl. Kvůli absenci většiny oblečení a okolí zimy tělo zareaguje úplně proti její vůli. Stejně jako předtím kvůli jeho rtům. Založí si ruce na hrudi, aby zakryla reakci a taky aby se ji nemohl dotknout.* Nechápu to. Tak kde je problém? *Oči sklopí k zemi.* /Co dělám špatně? Nebo co jsem udělala špatně?/ A v čem si jiný, než ostatní? Jak víš, že mi to nemůžeš dát? *Zvýší hlas, čehož hned lituje, protože se na ně otočí několik zvědavých očí. Zrudne a podívá se k zemi, aby zakryla narůstající stud. Chová se jako malá. Proč to prostě nemůže přijmout jak to je a že o ni prostě nemá zájem. V tom ji chytí za ruku a odtáhne za roh. Na zádech cítí studené cihly, ale zepředu ji hřeje celé jeho tělo. Adrenalin se ji znovu vlévá do žil. Poslouchá pozorně každé slovo a skousne si ret, když ji skousne ušní lalůček.* Nechci už být tvoje kamarádka… Ale… *Položí mu ruku na tvář a přiblíží svůj obličej k jeho, rty jemně přiloží na jeho a sladce ho políbí. Přitom sundá ruce z pasu a odtáhne se od něj.* Půjdu zase dovnitř, kdybys mě hledal. *Smutně se pousměje, kdo ví, zda to v té tmě vidí. Protáhne se kolem něj a vydá se zase dovnitř do teplého prostředí. Asi si přeci jen dá ještě skleničku něčeho dobrého. Když už tu dnes je. Zasedne na bar, mávne na barmana a objedná si tequila sunrise.*

Myslím to tak, jak to říkám. *Ignoruje její zmatení.* Potřebuju vědět, zda vůbec víš, co přesně po mně chceš. *Mohla jednat pudově, bylo by to pochopitelné, vzhledem k tomu, že má minimální nebo žádné zkušenosti s muži. Nejspíš něco načetla v knihách, viděla ve filmech a udělala si nějaký obrázek, ale to mělo s realitou pramálo společného. Nemůže odolat, aby si ji znovu neprohlédl. Tohle oblečení jí zatraceně seklo a s jejími křivkami dělalo zázračné věci, díky kterým mu momentálně určitě nepřipadala jako dítě.* Ale dělá to i hodný člověk, když se trochu napije, anebo když se nechá unést. To, že si na sebe vezmeš něco trochu vyzývavějšího ještě neznamená, že nejsi hodná. *Usměje se pobaveně její obraně, nejde to jinak. Svým způsobem byla opravdu neuvěřitelně sladce naivní. Na chvíli znaveně zavře oči.* To se nehodí, abych ti vyprávěl. *Ještě by ji vyděsil. Nejspíš byla romantička, která měla určité představy, které se neslučovaly s těmi jeho.* V tobě ne, Andílku. *Ujistí ji, i když se nezdá, že by si to nějak moc brala k srdci.* /Zatraceně./ *Uleví si v duchu frustrovaně. Nechtěl, aby si myslela, že po ní snad netouží. Potom divadle, co předvedla na parketu, by asi musel být mnich, aby po ní nezatoužil. Znepokojeně se rozhlédne kolem, když Temi zvyšuje hlas. Opravdu nestál o takovou pozornost. Při jeho štěstí tady bude nějaký ambiciózní novinář nebo reportér, který Jema pozná a začne vyvozovat závěry a zítra budou s Temi někde v novinách nebo na internetu. Raději ji popadne za ruku a odtáhne za roh, kde ji přitlačí ke zdi.* /Takže tohle si chtěla, maličká?/ *Zašeptá jí do ucha a neodolá, skousne jí jemně ušní lalůček.* /Ale?/ *Odtáhne se trochu, aby jí pohlédl do tváře. Lehce ztuhne, když mu položí ruku na tvář a přiblíží se k němu. Zadrží dech, když se její hebké plné rty otřou o jeho a měkce ho políbí. Nejraději by se se k ní hned přitiskl a polibek prohloubil, ale sebere veškerou sebekontrolu a neudělá to, protože cítí, že sundává jeho ruce z jejího pasu. Očividně o něco takového nestojí. Couvne o dva kroky a zhluboka se nadechne, ale ve vzduchu se pořád vznáší její vůně. Bojí se olíznout si rty, přestože ho to i láká, aby zjistil, jak vlastně její rty chutnají. Nejraději by do něčeho praštil, když se Temi vrací dovnitř. Proč ho prostě nemůže poslouchat? Anebo si nenajde normálního kluka, kterému věnovat pozornost? Proč si ženský vždycky vybíraly chlapi, které nemohly mít a snažily se je napravit? Frustrovaně si prohrábne vlasy.* /Když to chce, má to mít, ne?/ *Možná, když k ní bude absolutně upřímný, rozbije ty její naivní představy a Temi pochopí, že chtěla jen pouhou iluzi muže, kterým si představovala, že Jem je. Zamíří zpět dovnitř, načež ji najde znovu u baru. Jako by se nepoučila, že tím jen všemožné existence vybízí k tomu, aby se k ní připojily.* /Fajn, tak teď tím zloduchem budu já./ Whisky. *Poví stručně barmanovi a počká, až ji obdrží. Až poté se natočí na stoličce k Temi a lehce se nakloní, aby naznačil, že tahle konverzace je jen mezi nimi.* Co bych s tebou rád dělal? Fajn. Představuju si tě v nějakém hezké obtáhlé sukni a halence jako mou sekretářku, načež tě ohnu o stůl a rozdám si to s tebou zezadu. Nebo jako roztomilou ostýchavou školačku, která potřebuje lepší známku z literatury a je pro to ochotna udělat cokoli, dokonce i kleknout si před svým profesorem na kolena. Anebo bys mohla mít hezký kostýmek pokojské, jako z těch francouzských filmů a já přijdu domů, abych zjistil, žes nepoklidila podle mít představ, a tak mi to budeš muset vynahradit. *Pokrčí rameny, když jí to s naprostým klidem sděluje.* Mám specifické zájmy a potřeby, konkrétně slabost pro role play. Potřebuji nastolit scénu a děj, když dojde na sex, jinak to u mě nefunguje. *Odpije z whisky.* Není to pro každého, ale já takto funguju, proto si vybírám specifické milenky. A nejsem na vztahy. Většinu žen dlouhodobě omrzí hrát si na něco. Navíc nemám zájem o žádné okaté randění a mediální rozruch. Jakmile bych si oficiálně našel přítelkyni, bulvár to rozpitvá, hlavě potom, co jsem byl považován za casanovu. Mám hodně práce a nejsem si rád s někým příliš blízký. Proto ti můžu nabídnout jen přátelství. Anebo přátelství s výhodami, ale víc nic, drahá Artemis. Zodpověděl jsem ti tak na dotazy, proč by to mezi námi nemohlo fungovat? *Zeptá se jí a upře na ni nesmiřitelný pohled, nelze z něj nic vyčíst, byl stoicky klidný.*

Samozřejmě že vím, co chci. Nejsem blázen. sice ano, neumím se bránit, nebo jsem dost často nerozhodná a teď i opilá, ale to neznamená, že nikdy nevím, co chci. *Nafoukne tváře a založí ruce na prsou. Vypadá roztomile, když se zlobí, protože se většinou nezlobí. A pokud ano, vypadá buď přesně takto, a nebo opravdu děsivě. Nikdo neví, co přesně od ní čekat, co se jí honí hlavou, když se většinu času tváří jako malá roztomilá holčička ze základní školy a s nikým moc nemluví.* Náhodou, na někoho, kdo toto nenosí a nedělá, tak ano… jsem taky padouch. *Řekne s odhodláním, ale vypadá u toho jako smutné štěně, se kterým si nikdo dobrou hodinu nechce hrát. Už taková je. Dost za věci bojuje, dokud jí není jasné, že nemá šanci ani v nejmenším.* A co se hodí? Abys mě líbal, aby ses mě dotýkal, abys mě hladil, ale ani tak mi nevysvětlil, co po mě vlastně chceš ty? *Zvedne obočí a snad poprvé si přijde mentálně silná. Toto byla dobrá trefa. Co po ní chce vlastně on, když ji dělá přesně ty věci, které mu ona sama oplácí? Proč musí být sama ta, co má vysvětlovat, co cítí a co chce? Toto přeci není jednostranná záležitost. Omylem zvýší hlas a lituje toho, proto neprotestuje, když je tahána za roh. Čeká všechno možné, ale jeho ruce na svém pasu, rty na uchu a ten potemnělý hlas ne. Skousne si rty a má co dělat, aby nezasténala. Nemá ani ponětí, co to s ní dělá a jak je možné, že to má všechno na ni takový účinek. Sama ho pohladí po tváři, a i přes očividné zaskočení z něj ruku nesundá. Naopak, využije to k tomu, aby se k němu dostala co nejblíže a políbí ho. Něžně, dlouze. Tak aby mu bylo jasné, že ona si nehraje a zároveň je připravená na cokoliv. Možná i na to, že se ho vzdá. Nakonec ze sebe sundá jeho ruce a vydá se opět dovnitř. Naběhne ji při změně teploty husí kůže skoro po celém těle.* /To tam byla až taková zima?/ *Dojde ji a zamíří k baru. Nakonec, když už tu je, měla by toho využít, jelikož to bude pravděpodobně i naposledy. Při pití drinku pozoruje svoje okolí, aby věděla, zda k ní někdo jde nebo ne a přitom hledá svoji sestru, která se pravděpodobně vypařila bůh ví kam. Přes ztracenost v myšlenkách si na první pokus nevšimna Jema, jenž si sedl hned vedle a objednal si whiskey. A jí něco bude o pití říkat. Otočí se na něj a zaposlouchá se do všeho, co říká. Při zmínce o roleplay si zakryje ústa, ale rozhodně ne zděšením. Spíš aby neviděl, jak při představě, že něco takového na sobě má, rudne. Nakonec k němu zvedne pohled a má v něm vypsaný šok.* Tos byl ty, co byl v těch novinách na té titulní straně? *Zašeptá, vůbec ji to nedošlo. Nespojila si ho, ani si nemyslela, že je tak bohatý a slavný. Ruku má stále na ústech. Tváře čím dál červenější.* Promiň, to jsem netušila. Já… *Sklopí pohled a zadívá se do strany.* Nechtěla jsem tu fotku moc zkoumat, a ani nejsem na svazování, ale… Vypadal si ta hrozně rozkošně… *Zašeptá skoro neslyšně a odváží se na něj podívat.* A na roleplay není nic špatného, ne? Dělá to hodně lidí i mimo takový kontext… Jen mě nenapadlo, že to v knihovně se událo kvůli něčemu takovému. *Začne těkat očima, vezme si sklenku a dopije zbyteček, co tam zůstal. Pak popadne Jema za ruku a dotáhne ho parket.* Chce se mi tančit. *Vysvětlí mu, natiskne se na něj a ruce mu dá kolem krku, jelikož si vybrala zrovna chvíli, kdy hrála píseň na ploužák.*

*Dívá se na ni dost výmluvným pohledem, když tak jančí. Ani nemá potřebu se k tomu vyjadřovat. Navíc by ji nejspíš naštval ještě víc, kdyby podotkl, že se svými zkušenostmi nebo spíš jejich nedostatkem nemůže v zásadě vědět, co to vlastně chce. Minimálně ne realisticky. Ale bylo celkem zábavné a roztomilé sledovat ji, když se vztekala.* Ne, nejsi. *Trvá si na svém a viditelně mu škubou koutky nad tím, jak se Temi snaží vypadat nebezpečně, ale spíše mu připomíná rozzuřené koťátko. Jistě, měla drápky, ale nejspíš by ji šlo dost snadno zpacifikovat.* Andílku, mohla bys to trochu ztlumit? *Zamračí se mírně, když si všimne, že se za nimi pár lidí ohlédlo. Raději ji stáhne bokem, a když na tom tak trvá, ukáže jí aspoň částečně, co by mezi nimi mohlo být. Nečekal, že ho políbí sama od sebe, ještě tak jemně. Jeho sevření na jejím pase se stane na moment o něco silnějším, ale jinak nereaguje. Protože jinak by ji políbil pořádně a rozhodně ne takto něžně. Měla však pravdu v tom, že by měla vědět, do čeho jde. Když se pak rozhodne, že to chce zkusit, nebude to už jeho vina, ne? Nechá ji jít napřed, už jen protože potřebuje chvíli, aby zahnal protivné vzrušení, mít ji tak blízko ho nenechávalo chladným. Zamíří za ní dovnitř až po chvilce a naštěstí ji najde na baru samotnou. Pro tuhle konverzaci ale bude potřebovat něco ostřejšího, a tak si objedná whisky.* /Vezmeme to čistě pragmaticky./ *Vnímá její výraz, který odráží rozhodně podle něj nějakou negativní emoci. Možná šok? Znechucení? Kdo ví. Stejně jí to dopoví. Má pocit, že jí může věřit alespoň ohledně toho, že nebude chodit po okolí a roztrubovat ho, taková Artemis nebyla. Nečeká ale, že se na něj jako první v odpověď vytasí s tím starým článkem v novinách. Zatne čelist a odvrátí pohled, než krátce trhne hlavou v souhlasném pokývnutí. Už to bylo několik let, ale zdálo se, že nehledě na to, co dělá, se téhle nálepky nikdy nezbaví. Odpije si, ale když Temi zmíní slova rozkošně, zaskočí mu. Rozkašle se, a když kašel dostane pod kontrolu, práskne se sklenkou o pult.* Jo, tak jsem si fakt připadal, absolutně rozkošně. *Ucedí hrubě. Kdo by nechtěl slyšet, že vypadal rozkošně, když ho jeho první holka, do které si myslel, že je zamilovaný, zdroguje, znásilní a tím vlastně i připraví o panictví, a pak nafotí a prodá ty fotky novinám, aby ho ještě mohla několik následujících měsíců ubíjet s tím, že je těhotná a ani on nevěděl, zda to může být pravda, protože ochranu očividně nepoužila? Bylo to peklo na zemi, zvlášť když věděl, že o tom nemůže nikomu říct. Rozpoutal by tím ještě větší peklo a jeho otec na něj pohlížel skrz prsty už tak, nejspíš by ho považoval za úplného slabocha, kdyby věděl, že to ještě ke všemu nebyl žádný nezodpovědný úlet a Jem se nechal tak pitomým způsobem využít. Ne, rozkošně si tedy tenkrát opravdu nepřipadal. Nehledě na to, že situace na něm zanechala takové trauma, kvůli kterému ani nedokáže navázat normální vztah. Což je něco, co se snaží Artemis vysvětlit. Skoro by přeslechl další slova.* Někteří si tím zpestřují vztah. Ale ty mě nechápeš, já to vyžaduji. Pokaždé. *Odpoví jí, pořád chladně stručný, ale její předchozí slova se zabodla dost hluboko, rozdrásala tím rány a věci, kterými se normálně nerad zabýval. Být Artemis někdo jiný, už se asi zvedl a odešel, nehledě na to, jak neslušné by to bylo. Zamračí se, když ho Artemis tahá za ruku na parket. Veškeré nadšení v něm opadlo.* /A co když já nechci./ *Neřekne ani slovo. Nechá ji, aby mu dala ruce kolem krku a on jí je položí do pasu, ale zdvořile. Tentokrát s nimi nikam necestuje a ani se jí v zásadě nedívá do tváře, spíše na temeno. Jen podvědomě se houpe do rytmu hudby, ale že by si to užíval se říct nedalo. Hodlá se s Artemis po tanci zdvořile rozloučit. Už jen tím, že rozjitřila staré vzpomínky se vytratila jeho touha pokračovat ve večírku. Měl chuť se nějak vybít. Nejspíš si doma otevře lahev a sedne ke klavíru a bude hrát, dokud ho nezačnou bolet záda a prsty.*

Promiň, ujelo mi to. *Omluví se tiše. Všimla si, že zvýšila hlas až moc a lidi se za nimi otočili, jako holubi při hození zrní na kamennou dlažbu. Nechá se odtáhnout za roh a stane se něco, co by sama nečekala. Políbí ho velmi něžně, na nic více si ani netroufá, ale zároveň ani víc nechce. toto je přesně to, co ona po něm chce. Je jí jedno, zda má nějaké úchylky, zda vyžaduje něco, co ona sama ještě nikdy nezažila. Pokud je jí schopný jednou za čas takto políbit, zaručit ji bezpečí a chovat se k ní hodně, s ničím dalším nemá problém. Ale co se týče přátelství, pokud nebude jiná možnost, zůstane u něj. Jemně se dostane z jeho sevření a vydá se opět dovnitř. Potřebuje se od něj dostat na chvíli pryč a taky už ji začínala být až moc velká zima, aby dokázala být tak dlouho venku a ještě opřená o studenou zeď holými zády. Skoro si ani nevšimne, že se k ní opět připojil, dokud se neotočí a nezaposlouchá se do slov, která jsou určena pouze jejím uším. Dokud nezmínil media a to, že s nimi měl někdy dříve problém, vůbec by ji to nedošlo. Ale několik let nazpět ho viděla na titulní straně. Nečetla je, jen viděla fotku, na které byl a přišel jí tam krásný. Což dokáže říct jen o málo kterém klukovi. To, že je rozkošný mu i řekne.* /Řekla jsem něco špatně?/ *Při zvuku dopadající skleničky sebou cukne a napřímí se. Pohled má sklopený dolů, ruce v klíně, nervózně si hraje s prsty. Neví, co na to říct. Nemá ani, co na to říct. Energie okolo něj se změnila, celá situace se změnila. Najednou jako by alkohol přestal fungovat a na ní spadl celý ten večer. Udělala strašné hlouposti na místě, které ji nahánělo hrůzu. Lidi kolem ní ji děsili, bylo jich až moc, občasné problikávací světlo nijak nepomáhalo jejímu strachu ze tmy. Při pokusu tomu uniknout vytáhne Jema na parket. Není schopná se na něj podívat, v podstatě se soustředí jen na to, aby se uklidnila.* /Nádech a výdech Temi. To nic, ujela si, po této písničce půjdeš najít Brig a pojedete domů. A vše bude jako dřív./ *V tom ucítí něčí ruku na rameni. Otočí se a spatří svou starší sestru s rozmazaným makeupem a zarudlýma očima.* Co se… *Pustí Jema a plně se zaměří na svoji sestru. Ta ji ale jen chytne za zápěstí a začne ji tahat k východu.* Jdeme domů. *Procedí. Temi ji následuje a i když by se na Jema chtěla ohlédnout a alespoň se rozloučit, neudělá to. Nechce si to přiznat, ale příchod její sestry ji zachránil od nejhoršího.*

*Má pocit, že ho z toho polibku pálí rty. Musel se opravdu držet, aby jí ho neoplatil, jelikož by se poté nejednalo o žádné něžné otření rtů. Artemis vůbec neměla tušení, co s ním její směs provokace a nevinnosti prováděla. Jaký muž by odolal? Potřebuje chvíli, než ji může následovat dovnitř. Chtěla po něm upřímnost. Tak jí ji naservíroval. Zdálo se, že Temi to nevyděsilo ani z půlky tak, jak čekal, ale šokovaná tedy vypadala. Možná i trochu pohoršená? Znechucená? Kéž by se v jejím výrazu lépe vyznal. Nečekal, že vytáhne ten starý článek a nejspíš by to zkousl, kdyby nepronesla tu osudnou poznámku. Věděl, že to nemyslela zle, ale není to něco, co by chtěl slyšet. Naopak. Ačkoli si myslel, že je vůči podobným věcem již obrněný i teď po letech ho to zasáhlo. Jsou věci, události, které v člověku zanechají příliš hlubokou stopu. Od té chvíle je myšlenkami celkem někde jinde. A nejspíš je z něj zas ten nepřístupný chladný Jeremias, dost změna oproti tomu, jak hravý a otevřený část večera byl. Tuší, že tu změnu vycítila i Artemis, ale dovede teď s tím máloco udělat. Je to jednoduše obranný mechanismus. Tančí s Temi spíše automaticky, ačkoli když vycítí její napětí, část jeho podvědomí stejně podvědomě zareaguje a konejšivě jí rukou přejede po zádech. Vážně nesnášel, jaké protichůdné pocity v něm vyvolávala. Na jednu stranu chuť ji ochraňovat, na tu druhou? Ta ho dováděla z mnoha důvodů k šílenství. Zničehonic se k nim však jako hromádka neštěstí přiřítí sestra Temi a v zásadě ji od něj odtáhne, dřív než se na něco zmůže. Dokonce za nimi podmračeně vykročí, než si uvědomí, že je to možná lepší. Temi se všechno rozleží v hlavě a pochopí, že o jeho společnost prostě nestojí. Byl příliš komplikovaný. Vrátí se tedy do boxu a zadívá se na kamaráda, který se ještě před chvílí tulil k sestře Temi a teď se po něm plazila jiná dívka. Toť asi k tomu, co nejspíš dívku rozrušilo. Dá mu spíše automaticky pohlavek.* /Blbečku./ *Jen si vymění ošklivé pohledy, ale vzápětí to nechají být, jak už to u kluků bývá, proč by se mu do toho Jem pletl. Raději dopije svou whisky a vydá se domů, kde, jak už tušil, opravdu sedne ke klavíru a hraje po dlouhou dobu, aby se aspoň trochu uvolnil.*

*Dneska jde něco dřív z práce a všechno má jinak hotové, takže plán je jistý. Jít se někam socializovat. A tak si to do jednoho podniku vejde vyšší muž středního věku. Nebo středního... Odhadovat se mu dá okolo čtyřiceti let. Možná má o něco víc. Ale to se jen tak nikdo nedozví, jen od majitele. Světle hnědé vlasy, někdy se dá brát, že i blonďaté upravené tak na dvě strany. Jeho, trochu tmavší barvy, než vlasy, vousy pokrývají knír, tváře a i bradu. A přesto, že má muž takhle vousy všude, tak jsou upravené a vcelku to i sedí ke vzhledu. Oči modré barvy upře při vstupu do prostoru a prohlédne tak blízké i vzdálenější osazenstvo. A do čeho, že je tento muž dnes oblečen? Nu skládá se to spíše z volnějšího oblečení, není tak moc škrobený. Základem je světle modrá košile, dále před to hnědo - šedá kostičkovaná vestička. Proužky jsou barvy zelené. Přes to všechno má muž tmavě šedé, rozepnuté, sáčko. Takže to by byla ta vrchní část. A co je dole? Tam má hnědé kalhoty, taková ta víc výraznější hnědá. S tím, že černý pásek lze trochu i vidět, jak má vestičku v kalhotech. A nakonec je obut do černých bot. Takže to by bylo to, co má muž na sobě za oblečení. Jako nějaké doplňky se dá považovat jeho hodinky na levé ruce, dále ještě brašna černé barvy, kterou má zapnutou.* //Hm, dám si skleničku, dvě a pak domů. Ale je fajn jednou zas končit brzo a možnost někam zajít. Nebo možná, že bych si dal i něco k tomu... Uvidím.// *No on se nakonec rozhodne i posunout dál a to k jednomu volnému stolu, kde se usadí. Svou brašnu odloží na další brašnu, co tam je a on sám ujme nějakého lístku, možná s plánem prohlédnout, co všechno tam vlastně nabízejí.* //Hm.//

*Snad všem by mohlo být jasné, že se zde dříve či později Ines objeví. A taky že objevila, jelikož po dlouhém dni, kdy se snažila vybalit cokoliv co se jenom dalo, potřebovala na chvíli orazit, něco co by jí trošku zlepšilo náladu... Oblečení byla jedna z prvních věcí, které se jí podařilo vybalit a tak dát dohromady něco na sebe nebylo zas až tak těžké. Nakonec z domu vyrazila oblečená do saténových šatů tmavě zelené barvy, které splývají po jejím těle tak, že dokonale ukazují všechny křivky, ale zároveň lichotí jakýmkoliv nedostatkům. Přes ně přehodila černou koženkovou bundu, přeci jenom by ji mohlo být chladno a vše doplnila černými lodičkami, které se nemohla dočkat až bude moci vytáhnout. Vlasy si rozpustila, jemně se nalíčila, aby nešla úplně bez make upu, ale zároveň nechtěla aby zanikly všechny její přirozené přednosti v obličeji, jako například jemné pihy. Brzy tedy dorazila do místního nočního klubu.*// Tady to nevypadá vůbec špatně... Ale nejdříve drink!// *Pomyslela si a dlouhými sebejistými kroky se vydala směrem k baru. Co čert ale nechtěl a ač její krok byl velice sebejistý, tak pořád je tím stejným nemehlem co vždycky, takže po cestě směrem k baru se jí podaří omylem zavadit o jednu z židlí, co je u stolu, kde sedí onen gentleman a podaří se jí rovnou shodit jeho brašnu.*//Doprčic!//*Vzápětí zčervená jako zralé rajčátko, což díky místnímu osvětlení snad nejde příliš vidět a rychlým pohybem se sehne aby brašnu zvedla a položí ji zpět na své místo a až teprve potom zvedne pohled k jejímu majiteli.* Hrozně moc se omlouvám, normálně nebývám tak nešikovná! Snad jsem vám s ní nic neudělala, to bych hrozně nerada... Můžu, eh, můžu vám třeba koupit drink jako odškodné nebo tak něco! fakt se moc omlouvám, tohle jsem vážně nechtěla...*Ano, ano... Občas mluví asi víc než by měla. Navíc teď jak je norvózní z reakce toho muže, tak je ještě nervózní, což ještě víc zhoršuje její přízvuk... Na konci se na něj jenom sladce usměje a lehce pokrčí rameny, jakoby se tím snažila říct, že tím její trapnořeč skončila. Zároveň si však všimne jak je muž oblečený, jak je celý upravený a nalijme si čistého vína, upoutá tím její pozornost.*

*Stále si tak sedí na onom místě a po chvíli i mávne rukou na nějakou obsluhu, u které si objedná... Nu popravdě, jak k němu číšník dojde, tak ve tváři zamýšlený pohled. Ale potom všem se stane, že si objedná jednu skleničku whiskey a potom míchaný drink. Následně, když odejde, tak se pohledem vrátí na ty možné přítomné, kteří jsou v klubu a sleduje je. Když vtom se v jeho blízkosti stane nějaká tragédie a on i tím směrem koukne. A to na tu ženu a jeho tašku tak na zemi pohozenou.* //Bude špinavá.// *Zvedne se ze svého místa, přejde blíž k oné ženě a prohlédne si ji. Potom i svou brašnu, pro kterou se natáhne, takže možná je tam i moment, kdy se ti dva navzájem omylem dotknou. Ale on Tony ani nevypadá, že si toho všimne. Po celou dobu k ní nic neřekne. Hlavně teda se po tom incidentu koukne na svou tašku, zkontroluje si ji a i trochu opráší.* //Dobré.// *Nu a ono se na tu ženu nevykašle, nene! Koukne se tak na ni a potom i konečně promluví.* V pořádku. *Začne, ale rozhodně to není všechno, co řekne.* Vypadá to v pořádku. A snad i vy jste v pořádku. Odškodný drink? Ne... Já už jsem si objednal. *Na konec toho všeho, co jí tu povídá se pousměje. Čímž možná způsobí oné ženě motýlky, ale tak... Detail. Nakonec poukáže na židli u jeho stolu.* Nechcete si přisednout? Stejně tu moc volného místa není. A když tenhle incident poukázal na to, že si máme chvíli věnovat pozornost. *Jo a i na konec tohoto věnuje další úsměv.* //Ty šaty jí tu vcelku sluší. I když já se sem moc nechodím. Vypadám spíš jak personál. Ale což.// Co vás sem přivádí? *Optá se jí ještě.*