Chodby

Chodeb na univerzitě je skutečně nespočet. Převažují zde ale hlavně venkovní chodby, které spojují nejen školu s dvorem, ale také jednotlivá křídla. Za deštivých dní jsou venkovní chodby nejlepší cestou dostat se do školy a mezi některými budovami bez toho, aby jste si promáčeli oblečení a věci. Chodby v prostorách školy jsou na rozdíl od těchto široké, prostorné a o něco modernější. Po stranách najdete obrazy, sochy a busty významných osobností. Také zde najdete místo na sezení, což ve venkovních prostorách chodeb nenaleznete.

*Pravděpodobně by klidně mohl hrát v reklamě na zubní pastu a ani by na něj nemuseli použít úpravy počítačem a všechny ty hloupé triky, které se tak často využívají. Jeho zuby jsou tak bílé, že není pochyb o tom, že je oblíbeným pacientem své zubařky. Škoda jen, že nerozdává úsměvy na každou stranu, a tak to nemůžou lidé na univerzitní chodbě náležitě ocenit. Jediná chvíle, kdy by snad někdo z přítomných mohl jeho chrup ocenit je ta, kdy si zívne. Ale to je jen tak vteřinka, protože si ihned přiloží volnou ruku na růžové rty a zívnutí tak trochu potlačí. V druhé ruce drží dvě niky a přes jedno rameno má přehozený batoh. Roztomilý obličej by snad mohl napovídat, že se sem přitoulal omylem a nemá ještě věk na to, aby byl na univerzitě, ale z jeho sebevědomé chůze není pochyb, že on sám má pocit, že má být přesně tam, kde je. Na sobě má kromě černých tenisek také černé džíny, podolek bílé košile pečlivě zastrčený a stažený koženým páskem se stříbrnou sponou. Za ten pravděpodobně nechal nějaké ty prašule v obchodě. Hnědé vlasy má pocuchané a rukávy té košile vyhrnuté až k loktům.* /Kafe, potřebuju kafe. Už jen dvě stě stránek, to ještě dneska zmáknu a... ve kterým jsem teďka patře?/ *Krátce se zarazí a začne se rozhlížet a očima bloudit po nejbližších dveřích.*

Smith wrote:*Pravděpodobně by klidně mohl hrát v reklamě na zubní pastu a ani by na něj nemuseli použít úpravy počítačem a všechny ty hloupé triky, které se tak často využívají. Jeho zuby jsou tak bílé, že není pochyb o tom, že je oblíbeným pacientem své zubařky. Škoda jen, že nerozdává úsměvy na každou stranu, a tak to nemůžou lidé na univerzitní chodbě náležitě ocenit. Jediná chvíle, kdy by snad někdo z přítomných mohl jeho chrup ocenit je ta, kdy si zívne. Ale to je jen tak vteřinka, protože si ihned přiloží volnou ruku na růžové rty a zívnutí tak trochu potlačí. V druhé ruce drží dvě niky a přes jedno rameno má přehozený batoh. Roztomilý obličej by snad mohl napovídat, že se sem přitoulal omylem a nemá ještě věk na to, aby byl na univerzitě, ale z jeho sebevědomé chůze není pochyb, že on sám má pocit, že má být přesně tam, kde je. Na sobě má kromě černých tenisek také černé džíny, podolek bílé košile pečlivě zastrčený a stažený koženým páskem se stříbrnou sponou. Za ten pravděpodobně nechal nějaké ty prašule v obchodě. Hnědé vlasy má pocuchané a rukávy té košile vyhrnuté až k loktům.* /Kafe, potřebuju kafe. Už jen dvě stě stránek, to ještě dneska zmáknu a... ve kterým jsem teďka patře?/ *Krátce se zarazí a začne se rozhlížet a očima bloudit po nejbližších dveřích.*

*Vychází z učebny a všimne si někoho, koho tu předtím neviděl. Trochu ho to znejistí. Školu zná přece nejlíp a jen tak mu něco neunikne. Možná se přece jen stalo. Protože nemá moc čas, změří si ho od pohledu a jde dál. /oh shit, zaznamenal to/ Prochází chodbou a ještě se otočí. Nejspíš se taky podíval, ale není si jistý. /Mám se vrátit?/ Udělá pár kroků dopředu a otočí se. Nedá mu to*

*Když po něm ten divnej kluk začne tak pokukovat, přeci jen se zarazí a místo na dveře začne civět na něj. I on si ho změří pohledem, ne však nijak nervózním a nejistým, ale naopak dost sebevědomím a hodnotícím. Pozvedne obočí, jako kdyby mu chtěl naznačit, že to očumování se mu nějak nezdá.* Co je? *Přeci jen na kluka i promluví, zatímco mu věnuje další pohrdavý pohled, no ale zřejmě mu hlavou bleskne nápad, že by ho mohl aspoň využít, aby zjistil, kde je. To je jasně poznat z jeho následujících slov.* Ve kterým jsem patře? *Houkne nakonec. Jeho hlas klidný, ačkoliv trochu vyšší, je z něj cítit to příšerné ego, kterým tak oplývá celá jeho auta.*

*Kouknul se na něho. Sebevědomě, vzpřímeně a s rozvahou. Nicméně někde uvnitř se ujišťuje, že on je zrovna pánem situace* V jakým jsme patře, jo? *Snaží se trochu shodit a zároveň odlehčit situaci. Protože nedostává odpověď pokračuje* Jsme v přízemí. Venkovní chodba. Kousek od hlavní místnosti. Chodím tam na římskou lit. *Vrací se mu jistota a pokouší se co nejvíc zjistit, kdo před ním vlastně stojí.* Hele a kam vlastně jdeš? */to je otázka, která mi může trochu pomoct si tě proklepnout.... Hmmm. Podle vzezření tě tipuju na nováčka./* Chvíli nastává ticho a Hamilton začne trpělivě čekat na odpověď.*

*Prohlédne si ho ještě jednou, než se konečně natočí zcela čelem k němu, knihy si strčí do podpaží a zamračeně ho sleduje. No jo, rýsuje se mu u toho čelist způsobem, že je docela jasné, že lehce zatíná zuby. Dřív či později ale stejně odpoví... No odpoví je asi silné slovo. Prostě zareaguje na jeho slova.* To je trochu víc informací, než jsem žádal. *Skoro by se dalo hádat, že má problém, aby si pobaveně neodfrknul.* A jdu na seminář kritiky a publicistiky. Vím, kde to je. Jen jsem zapomněl, kolik pater jsem sešel. /Ale nečekal jsem, že jsem takový idiot, že nepoznám přízemí. No dobře./ Jak se jmenuješ? *No co, není to on, kdo tady začal tahat informace z toho druhého, tak se asi ani nestydí za osobní otázky.*

*/Jak se jmenuju? Takže je novej. Dust znají všichni. Zkusím to. Docela by mě zajímala jeho reakce/* Hamilton Alexandrakis, jsem z druhýho ročníku. Klasická filologie* Řekl dost reprezentativně a dal hlavu stranou, jakoby chtěl dát najevo, že mu to je jedno. Ale nebylo.* /Proč s ním vůbec ztrácím čas? Člen do Dustu? Potřebuju z něho něco vytáhnout? Možná má hot ségru./* Hlavou mu rotovalo několik myšlenek. Kolem zrovna prošla holka, které si všiml na přednášce filozofie. /Zná ji? Měl jsem pocit, že se taky podíval. Bude to divný?/* Ta nejspíš fakt nestíhá* Doplnil ještě do rozhovoru, může-li tuto situaci vůbec rozhovorem označit.* /Noo, a teď jsem zvědavý. Jak moc trapný to bude? Zná ji?/*

*Když kluk naproti němu vysloví svoje jméno, chápavě přikývne. Pomalu a nejistě.* /Jo, o tom jsem už slyšel./ *Ale ta nejistota je ze všech jeho emocí znát nejméně.* Hm... Jasně, už jsem o tobě slyšel. *Přizná to naprosto bez okolků, jako kdyby ho nemohlo rozhodit, že právě stojí před někým, o kom slýchá ne dvakrát pěkné historky. Pravda, po pěkné holce se otočí vždycky. A když uslyší tu poznámku o tom, že slečna nestíhá, jen se ušklíbne.* Tak to nás asi nestíhá víc, přednášky začínají všem stejně, no ne? *Koukne na hodinky.* Stíhám ještě cígo. Dáš si? *Nakloní hlavu na stranu, kdo ví, co má v plánu.*

*Uklidní se, když ví, že se o něm mluví. Dá to úšklebkem docela dost okatě najevo.* /Hmm, takže já ho neznám. Divný.../ Jo, proč ne. Cígo si klidně dám. Normálně nekouřím, ale dneska to bodne. *Spokojeně se natáhne a půjčí si zapalovač. Přemýšlí co všechno musí ještě udělat a trochu ho ta myšlenka děsí. Přece jenom chtěl zaběhnout do svého vintage shopu a podívat se co přivezli, ale nemůže. Dneska fakt solidně nestíhá. Nervozita s takovýma myšlenkama jen přichází a uvědomuje si, že dnešek není jeho den. Navíc se za svůj egoistický výstup cítí blbě.* /cígo jsem fakt potřeboval...tvl, proč dneska nemám čas na nic...a potkávám takovýhle lidi/ Hele, sorry jestli jsem působil nějak idiotsky. Nemám svůj den *Hned jakmile to dořekne, trochu toho lituje, ale asi je potřeba trochu uvolnit atmosféru. Zachoval se trochu povýšeně a navíc si nerad dělá nepřátele. Zejména mezi někým, kdo na něho působí celkem sympaticky.*

*Jestli Hamilton působí sympaticky na Harryho, to se dost blbě odhaduje. Nicméně se postaví někde k nějakýmu tomu oknu, které otevře, a z kapsy kalhot vytáhne krabičku cigaret. Jednu mu nabídne a ať už si Hamilton vezme či ne, půjčí mu zapalovač a nakonec si i on sám připálí. Spokojeně chvíli přidrží kouř v plicích, než ho vyfoukne hezky z okna.* Jmenuju se Harry. *Představí se mu konečně.* Odkud jsi? Nemáš úplně skotský příjmení. *S malinko přimhouřenýma očima si ho prohlédne, ale nic víc nedodává, jen se stisknutými rty vyčkává na odpověď.*

*Spokojeně nasává kouř a z příjemného zasnění ho vyruší až* jmenuju se Harry /Přísahal bych, že už jsem to někde slyšel. Hmm. Asi je dost nevýraznej/ *Další otázka na jeho původ ho nezvykle zarazí. Zvlášť když je to od kluka, kterému to určitě musí být jedno. Nicméně nijak dlouho nad tím nepřemýšlí.* Hele je to takový komplikovaný. Otec je Řek a jako malej kluk jsem vyrůstal v Řecku. Až od patnácti jsem tady v Edinburghu, ale jinak jsem takovej míšenec. *Jakmile to dořekne, uvědomí si, jak se pokaždé cítí zvláštně. Skot úplně není a tvrdá ruka otce mu uložila národní hrdost, která si vždy při této otázce probudí. Tentokrát mu to však bylo podivně jedno. Možná kvůli tomu, že se nebavil s holkou. Celkově to poslední dobou bylo divoký. Hodně věcí se měnilo. Vztahy byly až moc krátkodobé a ta jeho maska baliče ho přestávala bavit. Možná je čas to nechat za sebou a začít dělat věci, které se nemění ze dne na den. Možná by taky jednou mohl zkusit někomu pomoct a mít upřímný zájem.* Btw, nevím jestli budeš mít po hodině čas, ale klidně bych se na jedno stavil... Chtěl jsem s někým pokecat. *Ať už to vyznělo jakkoliv, prostě to opravdu potřeboval. S někým si sednou a probrat to. Pobavit se o tom, že potřebuje začít znovu. Kdoví, třeba mu Harry vyjde vstříc.*

*Harry je trochu nečitelnej, jak tam tak sedí v tom okně, pokuřuje si to cigárko a víc než spokojeně nasává nikotin do plic. Poslouchá každé slovo, přesto, že nereaguje. A ve výsledku to je právě on, kdo típne cigáro o parapet a bez sebemnšího zaražení ho z toho okna vyhodí ven.* Hm... proč ne. *Pokrčí rameny.* Ale dneska mě čekají ještě tři přednášky, tak bych to viděl... spíš zítra. *Navrhne s drobným pokrčením ramen.* Někde si tě najdu. *S knihami v podpaží seskočí z okna a koukne na své hodinky.* Jdu tak akorát... pět minut po začátku. *Broukne jakoby nic, než se bez jediného pozdravu otočí, prohrábne si vlasy a sebejistým dlouhým krokem se rychle, ale zase ne nijak kvapně, vydá do té své učebny.*

*Jakmile zůstává na chodbě sám, podívá se kolem a vydechne. Je čas jít. Má ještě nějaké věci v plánu a nerad by si nechal ujít sněm v Dustu. Zrovna mají řešit nové události. Upraví si popruh a vydává se odemykat své kolo*