Shromaždiště

Shromaždiště funguje pro všechny studenty nehledě na fakultu. Konají se zde nejen mimoškolní prezentace a přednášky, ale také shromáždění, pokud se jedná o něco důležitého. Například den otevřených dveří nebo oznámení rektora školy apod. Není to příliš využívaná místnost, takže zde najdete často studenty jen posedávat při sychravém počasí, když nejde mezi volnými hodinami pobývat venku. Nejsou zde stoly jako v jiných učebnách ani zásuvky, jediné co můžete využít jsou dřevěné židle.

*Ve škole často probíhaly semináře a prezentace od firem a lidí, kteří neměli s univerzitou nic společného. Tyhle dobrovolně nedobrovolné akce probíhaly po většinou ve shromaždišti hlavní budovy. Účast doporučených oborů samozřejmě nebyla tedy povinná, ale kdo nedojde, nedostane kredity navíc, a kdo by oželel kredity ke studiu navíc za hodinku menšího utrpení a nezájmu. Místa na sezení tudíž byly z velké části zabrány. Jemu samotnému se podařilo ulovit jedno z posledních sedadel vedle nějakého kluka, který vypadal, že sotva dokončil střední. Nejspíš prvák. Zamručí neurčitý pozdrav.* Doufám, že tu nikomu nedržíš místo. * Dodá. Pokud ano, tak se řídil motem, že kdo pozdě chodí, sám sobě škodí. Dnešní prezentace byla na téma "jak uspět v podnikání", což bylo dost obecné na to, aby se přihlásila většina oborů. Proč by si totiž nemohl živnost nebo firmu založit i fotograf nebo právník, že? Jeho osobně to celkem zajímalo, donesl si tedy poznámkový blok a pero. Když však prezentace začala a on si chtěl zapisovat, po pár slovech mu propiska přestala psát.* /To snad není možné./ *Povzdechne si v duchu. Jako správný student oplýval právě tak jedním sešitem a jednou tužkou, nic víc a nic míň. A přestože nerad načínal konverzaci a bylo to o něm všeobecně známo, zkusí štěstí u svého souseda. Mladík vypadá totiž na spořádaného studentíka a lidi v prváku často ještě nosili všechno možné, než snahu o spořádanost vzdali.* Nemáš náhodou pero na půjčení? *Otáže se zdvořile a upře na něj poprvé přímo pohled. Vypadal o dost jinak než on, ať už vzhledem samotným nebo oblečením. Jem si potrpěl na kvalitu, měl tudíž černé kalhoty na míru a jeden ze svých oblíbených svetrů. Svým způsobem by ho lidé tipli spíše na studenta klasické literatury než managementu. Přál by si, aby to byla i pravda, ale co jeden nadělá.*

*Vzhledem k tomu, že se zde často konaly tyto přednášky a Timmy neměl nic lepšího na práci, vždy tu seděl, na stejném místě, protože má rád když se alespoň jedna věc nemění. A tak když dorazil mezi prvními hned zamířil ke svému místečku, které naštěstí ještě nebylo zabrané. Většinou si vedle něho nikdo nesedne a tak si může užívat samoty a soustředit se na přednášku, ano, on doopravdy patří mezi osoby které toto poslouchají , jako jeden z mála zde. Místnost se začínala plnit a po chvíli zde už nebylo skoro žádné místo. Timmy se ještě před začátkem díval na telefon když v tom uslyšet nějaký pozdrav, pokud se to tak dá nazvat. Když zvedne hlavu a spatří kluka na tváři mu zůstává kamenný výraz a na jeho větu jen kývne, přeci jen doopravdy nikomu místo nedrží, jak by také mohl? Přátele si raději neudržuje a přítelkyni nemá, jeho známosti na jednu noc si vedle něj vážně nesedne. Z kluka po chvíli zase pohled přesunul před sebe, přeci jen toto téma "jak uspět v podnikání" ho doopravdy zajímá a chce poslouchat, třeba si jednou nějakou firmu nebo tak něco i založí. Když přednáška konečně začala schoval telefon zpět do kapsy a začal dávat pozor, pečlivě si vše zapisuje jak to má vždy ve zvyku. Když na něj klučina promluví rychle na k němu otočí hlavu. No to by nebyl Timmy kdyby neměl ještě asi tři propisky, hrozně by to totiž vytáčelo kdyby mu dopsala propiska a následně by neměl čím psát, takže je pojištěný. Po chvilce přemýšlení se rozhodne mu propisku půjčit, on si lidi prověřuje, ale tento kluk nevypadá jako někdo škodný.* "Vlastně jo, tady!" *odpoví svým klasickým chladným, ale zároveň dobře poslouchatelným hlasem a podá mu jednu černou propisku. Ještě si klučinu prohlédne, ale zase se soustředí na přednášku*

*Ne, že by si svého souseda příliš prohlížel. Hodnotil jen zběžným pohledem. Univerzitou proplouval s minimem přátel a známých. Už dávno se naučil, že když pocházíte z podobné rodiny jako on, většinou se s vámi baví lidé jen kvůli tomu, co od vás mohli potencionálně získat a ne proto, že by měli reálný zájem se s vámi seznámit. I proto chvíli bezmocně zírá na nepíšící propisku. Neměl rád, když si neudělal poznámky. Nikoli kvůli tomu, že by byl tak pilný student, ale protože mu díky psaní nudná přednáška lépe ubíhala a navíc půlku věcí pouštěl jedním uchem dovnitř a druhým ven a doopravdy se něco naučil až při zpětném pročtení svých zápisků. Pokud v nich tedy našel něco užitečného, jinak vytrhal stránky bloku a beze zájmu je zahodil do koše. Nakonec se tedy překoná a zeptá se kluka vedle sebe, zda by mu propisku půjčil. Ačkoli mu ji ochotně podá, jeho tón je překvapivě netečný a chladný. Skoro jako jeho. Přijde mu to vtipné, jelikož na něj student nepůsobil nepřístupně, spíše jako ten roztomilý kluk, kterého holky obletovaly a štípaly do tváří.* Díky, vrátím. *Ujistí ho. Což možná neměl dělat. V průběhu přednášky mu začne vibrovat mobil. Nenápadně se zadívá na číslo a pod nos si tlumeně zanadává. Jednalo se o otce a ten nesnášel dobře, když mu nezvedal hovory.* /I když by ho sakra mohlo napadnout, že mám přednášku./ *Jeho otec ale málokdy myslel na to, co je výhodné pro ostatní, včetně svého syna, spíše na to, jak se to hodí jemu samotnému. Vezme si věci a jelikož sedí hned u uličky, rychle opustí místnost. Nevšímá si pár zvědavých očí, které ho vyprovází, byl na to zvyknutý. Hovor před učebnou vyřídí poměrně rychle, jeho nálada však o pár stupňů ještě poklesne. Zašmátrá v tašce po cigaretách a zapalovači. Málokdy si zapálil, snažil se toho zlozvyku zbavit, ale moc se mu to nedařilo. Všimne si, že sbalil neznámému i propisku a povzdechne si. Rozhodně si nevezme na triko, že ani neumí dodržet své slovo, a tak čeká těch pár minut, než přednáška skončí a objeví se povědomá postava.* Hej! *Mávne na něj nepřesvědčivě.* Mám tvou tužku. *Dodá chabě.* /Vždyť nemá v zásadě žádnou cenu./ *Mohl se na to vykašlat, ale to by nebyl on. Počká, až k němu kluk dojde a podá mu ji. Za jeho zády vidí odcházet profesora, a když ten zabočí za roh, konečně si z krabičky vytáhne cigaretu. Stojí u okna, a kdyby se vyklonil, v zásadě nekouří v budově a neporušuje tak školní řád, ne?* Chceš? *Nabídne klukovi. Přijde mu to slušné, když už od něj předtím něco chtěl. Pochyboval však, že by někdo, kdo vypadá tak, nu, slušně, kouřil.*

*Když ho klučina ujistí, že propisku vrátí jen kývne hlavou. Je mu to tak nějak jedno, přeci jen je to jen propiska kterou si může koupit za pět korun v obchůdku, nic co by byla potřeba vracet, ale nebude mu v tom bránit. Také si po nějaké době všiml, že klukovi začal vibrovat telefon, nojo, Timmy byl vždy člověkem který moc nemluví, ale slyší úplně vše , i to co občas nechce. Nenápadně se tedy dívá na kluka který opouští místnost, zajímalo by ho kdo tak důležitý mu volá. Tedy ne, že by mu do toho něco bylo, ale tak Timmy je hold zvídavý chlapec. On však nepatři mezi zvědavé osůbky které se na klučinu upřeně zadívali, on se na něj podíval jen na velmi krátkou dobu, nechce být extra nápadný, po škole je známí jako tichý podivín, který však z nějakého zvláštního důvodu přitahuje dívky jako magnet. Když přednáška skončí Timmy si sbalí všechny věci, tedy dvě propisky a sešit. Zvedne se a hodí lehký úsměv na dívku se kterou flirtoval minulý večer, ale nakonec z toho nic moc nebylo, třeba to dnes vyjde lépe. Potom si všimne zase toho klučiny který se vedle něho posadil jak na něj ne zrovna přesvědčivě zamával, no na chvíli ho to trošku zarazilo, ale pak mu došlo , že mu nejspíš jde vrátit propisku, nad tím se v duchu zasměje, on chce vážně dodržet své slovo o vrácení jedné bezvýznamné propisky? Očividně ano* /To je až moc čestný/ *pomyslí si, ale i tak přijde k němu a propisku si vezme zpět.* "Je to jen propiska, mohl sis ji nechat, ale díky" *ve svém nitru se tomu poněkud zasměje a pak přesune pohled na cigarety. Timmy kouří už nějakou dobu, vlastně začal už jako menší dítě, kradl je tátovi, ale na to naštěstí nikdy nepřišel.* "Jo, jednu bych si vzal" *pokusí se o něco jako chladný úsměv, je to zvláštní. Timmy měl vždy tak nějak výhodu v tom, že na první pohled na každého působí slušně, dívky to přitahuje, na profesory to působí profesionálně a má to velké výhody ve společnosti, ale on tak úplně slušný není a nejspíš ani nikdy nebyl a nebude*

*Sám sobě v duchu vynadá. Na jedné bezvýznamné propisce fakt nesešlo a ušetřil by si trapný rozhovor. Nebylo to tak, že by byl asociál, jen si opravdu rád držel lidi od těla a preferoval samotu nebo společnost pár vybraných lidí. Například už se nějakou dobu neviděl s Lucz. Mělo to ozdravný efekt pro jeho nervy, na které mu umně hrála, ale zároveň mu teď přišly všechny dny celkem všední, jen škola a práce v rodinné firmě, občas nějaká poezie a sport.* /Stává se z tebe nudný patron./ *Pomyslí si chmurně. Kluk k němu dojde, a tak mu bez váhání propisku vrátí. Pokrčí rameny.* To je jedno. *Nebude mu vysvětlovat, že to slíbil a tak to nechtěl porušit. Ačkoli se tvářil napovrchu jako chladný flegmatik, v duchu vyznával určité hodnoty a jednou z nich bylo, aby neporušil slovo, které někomu dal. I když se jednalo o kus plastu s inkoustem. Ze zdvořilosti mu nabídne cigaretu a v očích mu zajiskří zájem, když mladík opravdu přijme.* /A helemese./ Vypadáš sotva, že bys mohl legálně kouřit. *Poznamená mírně pobaveně. Samozřejmě mu musí být alespoň osmnáct, jinak by tu nestudoval, ale i tak. Cigaretu mu ale dá. Následně si sám jednu strčí mezi rty a zapálí, aby mu následně stříbrný zapalovač též podal. Jeho otec nesnášel Jemův zlozvyk, ale možná to byl důvod, proč se ho Jeremias nemohl zbavit. Navíc to dobře působilo na nervy. Nevšímal si pohledů svých spolužáků. Na univerzitě byl známá firma, vzhledem k tomu, že jeho rodina patřila k nejbohatším ve Skotsku. Zbohatlíků však byla na Edinburghské dost, takže se nikdy nepovažoval za něco speciálního. Potáhne si a po chvíli rozmýšlení natáhne k mladíkovi ruku.* Jem. *Představí se mu.* Jsi v prváku? *Potvrdí si svou domněnku.* Co studuješ? *Tipl by ho na IT, právo, možná medicína, něco chytrého, co by mu sedělo k tomu předčasně vyzrálému dojmu dítěte, co se snaží hrát na dospělého.*