Postranní uličky

Účel postranních uliček snad není třeba ani zmiňovat. Díky nim se dostanete z jedné části centra do jiného o něco rychleji, než kdybyste se rozhodli jít po hlavních ulicích. Také se zde nachází vchody do zapadlých obchodů a některých domů. Ve dne je to dobrá zkratka, ale v noci se nedoporučuje tyto uličky využívat kvůli věhlasnému gangu Haggis. Ale nejen kvůli nim, v těchto uličkách čekají i zloději a vrazi jednající sami za sebe a nebojí se zaútočit na kohokoliv. Proto v noci dbejte zvýšené opatrnosti, pokud se tudy vydáte.

*Dnešek nezačínal zrovna nejlépe. Se svou insomnií zrovna nepočítal s tím, že by hodně naspal, tudíž ho nepřekvapilo, když se mu hodinu nedařilo usnout a přerušovaně spal asi tři hodiny. Ráno zamířil do firmy, ale zazvonil mu druhý telefon. Jen málo lidí mu na něj volalo a v tuhle hodinu už tuplem ne. Vytušil tak, že se stalo něco špatného. A taky že jo. Pravidelně členy svého gangu prověřoval, stejně tak i osoby, s kterými spolupracovali. Zjistilo se, že jeden z dealerů si ulíval zboží pro sebe a prodával ho bokem. Musel dostat za vyučenou. Samozřejmě že už jeho služby nebudou využívat a k jejich zboží se nedostane, ale ještě stráví pár týdnů se sádrami na ruce. Za nenechavé prsty o ně člověk může u Haggis i přijít. Tady se spokojil s pár zlomenými. Samozřejmě to nedělal sám, nikdo z těchto drobných kriminálníků neznal jeho totožnost. I tak mu to ale zkazilo náladu. Navíc teď museli hledat náhradu. Okamžitě dostal pár tipů, jeho lidé měli přehled. On se však nejdříve vždy neoficiálně přesvědčil o tom, že je daný člověk pro gang to pravé. Měl výborný odhad na lidi a prostý rozhovor nebo hraná transakce mu dost napověděly o povaze.
Prvního pouličního dealera vyškrtl jako možnost okamžitě. Byl až moc nápadný a očividně užvaněný. Navíc byl v tomhle očividně nový a neuměl si hlídat záda. Sice byl přesvědčivý, ale Nate by se vsadil, že ho nakonec někdo čapne. Připsal si to na seznam zklamání dnešního dne. Měl už celkem dost položek a to bylo sotva po poledni. Tentokrát zamíří do baru jménem The cross. Dle vzhledu by tipoval, že jde o obyčejnou nalévárnu, kde se můžete zašít v zásadě skoro po celý den a oddávat se alkoholovému opojení... nebo rauši z drogy. Sice tomu nic nenaznačovalo, ale on věděl své. Znal předchozího majitele a jednu dobu s ním i spolupravovali, ale pak zemřel, a pokud má správné informace, převzala to nějaká mladá holka, co mu byla blízká. Netipoval ho na chlapa, co si tahá do postele holky o víc jak polovinu mladší, tudíž hádal, že je za tím složitější historie, než že to byla jeho milenka nebo tajná láska. A Nathan se málokdy mýlil. Bylo mu ale jedno, jak se tu vzala, jen že si v jistých kruzích vybudovala poměrně dobrou pověst. Ačkoliv jela sama na sebe, dokázala se dostat k dobrému materiálu, byla férová a prodávala za správnou cenu. Navíc jí nebyl nikdo na stopě. Alespoň co slyšel. Doufal, že ji nebude muset zapsat jako další podělaný případ na podělaný seznam dnešního podělanýho dne.* /Máš nervy na pochodu, chlape./ *Povzdechne si v duchu. Na sobě má obyčejné rifle, tenisky, bílé triko a koženou bundu. Vejde do přítmí baru a zamíří rovnou k pultu, kde je volné místo. Jeho oblečení je správně obnošené ale očividně kvalitní. Dostatečně na to, aby ukazovalo, že má peníze, které může utratit. Nepůsobil jako smažka, ale lehký náznak kruhů pod očima a pohled, kterým těkal kolem, by mohl naznačovat, že s drogami teprve začíná a právě mu začínají první abstinenční příznaky, na které si ještě nestihl zvyknout. Oči mu padnou na dívku, jež odpovídá dodanému popisu. Od jeho role se čeká, že si všimne okraje podprsenky, která vykukuje z výstřihu tílka, ale zase ho odvrátí. V duchu mu nad tím zaškubou koutky. Dojem na něj ale příliš neudělala, vypadala, jako by sama proflámovala celou noc a on měl raději dealery, kteří, když už sami ferovali, uměli svou potřebu ovládat a stále dostatečně přemýšlet o svém jednání a vystupovat na úrovni. Nehodlal ji ale odsoudit tak snadno. Usadí se na stoličku a čeká, až se mu bude někdo věnovat. Nasává atmosféru okolí, takové prostředí je mu známé a cítí, že se mu uvolňuje napětí v ramenou, jež se nastřádalo v průběhu obtížného rána a dopoledne. I když tady nepochodí, dá si aspoň sklenku dobré whisky a zbytek dne už nějak doklepe. Měl i jiné věci na starost a náhrada dealera nespěchala tolik, jak by dle jeho jednání jeden myslel. Jenže on se nedostal tak daleko tím, že by věci odkládal. Všechno řešil nejraději hned, než se mu problémy nakupí.* Dobrej. *Pozdraví dívku, když na něj vyjde řada s pozorností.* Whisky, trochu vody, bez ledu. *Nebyl barbar. Nezkazí dobrou skotskou ledem, má se pít nechlazená, jen jemně naředěná a on na tom lpěl.* Jsem tu prvně, máte tu vždycky takhle narváno? *Automaticky naváže konverzaci, lehce se na dívku pousměje, ale i to většinou stačí, aby zaujal ženskou pozornost. I když ona o tu mužskou nejspíš neměla nouzi. Takhle zblízka si ji mohl lépe prohlédnout. Měla poměrně atraktivní obličej, jemnější rysy, než očekával, ale rozhodně nepůsobila křehce. Trochu ho štvalo, že neznal její jméno, představovala se prý různě, ale určitě by ji nechal řádně prověřit, kdyby se rozhodl, že by ji mohli zkusit naverbovat.*

*Druhého barmana si matně pamatoval. Před pár lety tu byl taky. Úplně jinak oblečený a seděl v jednom z těch tmavých rohových boxů. Tenkrát ověřoval "otce" tohohle podniku, ačkoliv mu otče říkali snad všichni tady. Přišlo mu to ironické, spíš jako oslovení pro kněze, ačkoliv nikdo z přítomných rozhodně nebyl žádný svatoušek, za to by klidně dal krk. Dívka je však ta, která ho zajímá a je rád, když ho jde obsloužit a on nemusí čekat, až se jen náhodou přichomítne blíž. Všimne si křížku na krku a to už mu doopravdy zaškubou koutky. Tolik ironie v jediném šperku. Sám má pár tetování odkazující na boha a jeho víru, ale ty nebyly zrovna na viditelném místě. Svůj vlastní kříž má na levém rameni, nyní bezpečně skrytý pod vrstvou oblečení, věčně mu připomínající tíhu hříchů, které na nich spočívají. Každé jeho tetování má určitý smysl, a kdyby měl vysvětlovat někomu každé jedno z nich, byl by to rozhodně dlouhý příběh. Takhle mu ale jen vykazuje na zápěstí náramek z hor a andělských křídel.* Děkuju. *Poví zdvořile, když před ním přistane whisky. Pečlivě sledoval, co vybrala za lahev. Rozhodně by bylo lepší, kdyby se ho zeptala, ale tím, že zvolila kvalitu buď měla dobrý odhad, nebo z něj chtěla vytřískat peníze. V prvním případě by měla plus, v tom druhém spíš ne. Každý dealer uměl zákazníka oškubat. Umění bylo nastavit cenu tak, aby působila přijatelně, oblbnout člověka, že měl dobrou deal, ačkoliv ho reálně obíráš o peníze. Nebylo nic lepšího než vděčný blbec. Ochutnal a spokojeně přihmouřil oči nad výraznou kouřovou chutí whisky. Poměr vody byl tak akorát, aby se zachovalo aroma a zároveň alkohol tolik nedráždil v hrdle. Aspoň něco bylo na dnešním dnu pozitivní. Popelník nepotřeboval, měl mnoho zlozvyků, ale kouření mezi ně nepatřilo.* Zdá se tedy, že jsem nevychytal správnou dobu. *Prohlásí zamyšleně a rozhlédne se kolem, jako by mu ten dav dělal starosti.* Vlastně jsem chtěl ještě něco sladkého na zub. *Zadívá se jí přímo do očí. Nikdy nepatřil k těm, kteří by očima plaše ubíhali, pokud se nesnažil něco předstírat, a tak mu nedělá problémy upřený pohled udržet.* Neviděl jsem to v nabídce, ale kdysi mi bylo řečeno, že tu má Otec to nejlepší cukroví. Nikdy jsem nezjistil, zda je to pravda, ale on byl muž, co nepůsobil, že by se zbytečně chvástal planými řečmi. *Pokrčí rameny.* Ale řekl jsem si, že se zkusím optat, když jdu kolem, zda tato jeho tradice žije dál. *Je spokojený, jak hladce se konverzace stočila k tomu, co potřeboval. Co věděl, heslo pro obchodování zde bylo pořád stejné. Pochyboval, že by dívka měnila zajetá pravidla, která tu roky fungovala. Jen by si tím sama uškodila, když by se snažila přeučit klientelu. Na rtech se mu drží mírný úsměv. Chce v ni vzbudit dojem, že sdílejí tajemství. Kdyby byl polda, snažil by se být přehnaně přátelský, a už by ji lákal někde, kde není tolik lidí. Ale on se snažil pracovat tělem, dát najevo jistý nekomfort se situací, ale zároveň smířenost s možným neúspěchem. Nechtěl tlačit na pilu.*

*Nad tou základní slušností ani nepřemýšlel. Sice byli v pajzlu, ačkoliv poměrně slušně zařízeném, kde se dalo setkat s různými odpady lidské existence, podle něj si však zdvořilost zasloužil snad každý. Kde by společnost byla, kdyby všichni klesli na úroveň barbarských a netaktních způsobů? Nezdrží se však u nezávazného tlachání. Přišel sem za nějakým účelem a neměl celý den na to, aby to řešil. Vsadí proto na jistotu. Chvíli se s ní měří pohledem. Pozná na ni, že ji jeho slova překvapily. Musel přitom přemýšlet, zda je snad neslyšela dlouho. Očividně podědila Otcův byznys, ale možná ne jeho způsoby. Každopádně mu dobře rozuměla. Dosáhl kýženého efektu, kdy ho vyzvala, aby ji následoval. Ačkoliv si v klidu vezme whisky a jde za ní, jako by ho netrápila jediná věc, v duchu je ostražitý. Vstupují na území beze svědků. Na JEJÍ území. Ne, že by z ní měl dojem, že mu hodlala dát nůž pod krk, ale vsadil by se, že kdyby se cítila ohrožená, neváhala by se bránit jakýmikoliv prostředky. On s sebou měl jen vystřelovací nůž a samozřejmě vlastní pěsti, s obojím uměl dost dobře zacházet. Nebyli v Americe, nosit s sebou viditelně střelnou zbraň by jen přidělávalo problémy a hlavně přitahovalo pozornost.

Když vstoupí do vedlejší místnosti, sám překvapeně shledá, že se rovnou jedná o obytné prostory. Většinou byly takové byty umístěny nad bary. To ho vede k domněnce, že se mohlo jednat o staré sklady, které byly předělány. Stejně jako ona si zuje boty. Dělá to automaticky. S lidmi vždy jedná podobným způsobem. Projevuje respekt, který by si přál, aby byl poskytován i jemu. Měl v tomhle vyvážený smysl pro rovnováhu. Jako když podnikl finanční podvod, ale následně velkou částku ze svého daroval na charitu. Ne, že by si myslel, že tím snad své hříchy vykoupí. Ale žil dle velmi komplikovaného morálního kompasu. A ten si, ze všeho především, žádal onu rovnováhu. Jak pravila bible, „Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim”. Následuje ji dál do bytu, tady z něj spadne část přetvářky. Což znamená, že si vykračuje, jak by tu snad už někdy byl, v jeho pohybech není žádné váhání. V klidu se posadí do křesla. Nesnaží se získat převahu tím, že by zůstal stát. Nepřišel sem jako někdo, kdo ji má zastrašovat nebo se jí snaží být nadřazen. Jeden koutek se mu pozvedne, když ho okamžitě začne zpovídat. Sice mu položila otázku, ale on dá jasně najevo, že hodlá odpovídat, na co chce. Nebyla jediná, kdo si tady kladl podmínky, aniž by je musel vyslovit.

A tak jí pár vteřin neodpovídá, místo toho se napije ze skleničky, položí si ruku na opěradlo křesla, do kterého se pohodlně zaboří. Zamyšleně ukazováčkem krouží po okraji sklenice.* Nate. *Odpoví prostě. Stejně by si jeho jméno mohla zjistit. Šlo jen o to, aby nevěděla, kým ve skutečnosti je.* Znal jsem ho skrz jisté kruhy společných známých. Jsem investiční makléř, vlastním firmu zaměřenou na pohyb na finančním trhu. *Tady většinu lidí začne nudit. Stačí zmínit akcie, obligace, podílové fondy, valuty a jejich pozornost klesá. Ani se to nesnaží rozvádět.* Občas je to dost stresující. Člověk najde způsoby, jak se odreagovat. A když máte peníze, většinou se dokážete dostat k lidem, co znají lidi, kteří znají lidi. Tak jsem našel Otce. A tak jsem našel Vás. Stojím o zboží. Ale nebudu kupovat nic od nějakých pouličních dealerů. *Zavrtí hlavou. Drží se částečné pravdy, díky které mu dodatečné lži snadno plynou ze rtů.* Nemají dostatečně kvalitní materiál, navíc vzhledem k mému postavení samozřejmě nechci, aby mě někdo viděl u toho, jak si kupuju drogy někde v uličce za sámoškou. *Protočí lehce očima, jelikož to by bylo jasné snad každému hlupákovi.* A jelikož můj spolehlivý dealer zmizel ze scény, jsem nucen poohlídnout se jinde. Otec byl férový chlap. Nevím, co přesně jste vy dva měli za vztah, zda jste spolu pracovali. Ale zdá se, že jsi tenhle byznys podědila. *Nakloní hlavu mírně na stranu.* I když působíte hodně mladě, asi jsem čekal někoho staršího. *Nasadí mírný skepticismus, kterým ji hodlá lehce vyprovokovat. Doufá, že se tak bude chtít trochu předvést.* Ačkoliv okouzlující jste přesně tak, jak jsem slyšel. *Usměje se pozvolna. Byl to vtip? Rýpavá poznámka? Anebo opravdový kompliment? Jeho tón byl spíše škádlivý. Svůj obchod bral opravdu vážně, ale když se jednoduše s někým bavil, býval přesně takový. Rozpustilý, bezstarostný, možná trochu egocentrický, ale každý má nějaké chyby, no ne?* Hodláte mě dál zpovídat? Přijde mi, že na to mám málo alkoholu. *Zadívá se na téměř prázdnou sklenku.* /A taky až moc na hovno den./ Bylo by podle mě fér se zeptat na Vaše jméno. S kým mám tedy tu čest? Klidně Vám vymyslím nějakou přezdívku, ale nezaručuju, že se bude líbit. *Varuje ji. Zajímalo ho, zda mu poví své opravdové jméno. Uměl dost dobře poznat, když mu lidé lhali, a navíc by to později nejspíš stejně zjistil. Své lidi si opravdu důkladně proklepává. Ale sám nebyl schopen ji při rychlém zběžném obhlédnutí vypátrat na sociálních sítích a internetu pod nějakým konkrétním jménem.*

*Samozřejmě nějaké otázky očekával a měl vymyšlenou věrohodnou historku. Kdyby se rozhodla hledat jeho firmu, najde ji, stejně tak to, že je výkonným ředitelem a opravdu se jmenuje Nate. Tedy, Nathan, ale Nate byla běžná přezdívka, kterou lidé používali. Jejího otce okrajově znal, ale věděl o jeho obchodech tolik spíše zprostředkovaně, jelikož považoval informace za jedno z nejcennějších zboží, s kterým se dá pracovat. Avšak i předchozímu majiteli klubu nakukal podobnou historku. Nejlepší lži se opírají o pravdu. Mnoho členů jeho gangu se s ním setkalo, a přitom vůbec nevěděli, že právě mluvili s hlavou onoho společenství. Stejně tak Mary nikdy neplánoval říct, že vede Haggis, nemusela nic takového vědět. Pro ni bude zbohatlický týpek, co se zapletl s drogama a přišel k ní hledat útočiště. Odpoví jí tedy, ale na oplátku se taky zeptá. Nečekal, že se dívka tak ochotně rozmluví, ale alespoň si o ní mohl přidat pár poznatků. Z jejího tónu vytuší, že tou historkou bude něco víc, ale nepřišel, aby z ní páčil niterné pocity a citové vazby. Zaškubou mu koutky.* A jistě jsi v drogách začala jet až po svých narozeninám, jako zodpovědná mladá dáma. *Podotkne nevinně.* /To tak./ Ale děkuji za ujištění. Jsem velice rád, že mi za barem nenalévala mladistvá, to by mě pohoršilo. *Podotkne pobaveně a dopije whisky, načež sklenku odloží na stůl, ruce si založí na hrudi. Na jeho vkus byla ale opravdu mladá. Na druhou stranu byla v ambiciózním věku a někdy je lepší lidi zaháčkovat brzy a dovychovat dle svého. Ještě se stále nerozhodl.*

Opravdu, dostanu já nějakou? *Nadhodí. Nu, asi by neměl flirtovat, ale většinou to dělal automaticky. A ona se potom, co z něj dostala odpověď, uvolnila a bavila se s ním příjemně přímočaře. Trochu ho překvapilo, že ho dál nezpovídala, či nechtěla prohledal kvůli odposlechu nebo tak, ale možná byla naivní. Anebo opravdu věřila Otci, že si své zákazníky a spolupracovníky vybíral pečlivě a ověřil je i za ni. On by se ale s ničím takovým nesmířil. Byl až příliš podezíravý. Příliš opatrný. Jeho soustředění se roztříští, když zmíní své jméno.* To je vtip? *Pozvedne obočí. Když mu však nedá najevo, že se jednalo o žert, sklopí pohled k zemi. Vážně se snaží, ale stejně se mu ramena začnou otřásat potlačovaným smíchem. Nakonec to vzdá a zasměje se i nahlas. S širokým úsměvem se zakloní a opře hlouběji do křesla.* No, krása. Nebesa mají fakt skvělý smysl pro humor. *Stále mu škubají koutky. Není to od něj zrovna slušné, ale omlouvat se nehodlá. Dokonce by se vsadil, že to není poprvé, co tímhle nadmíru ironickým jménem někoho pobavila.* Dobře, dám si pozor, abych tě, pokud bychom se snad někdy potkali mimo tenhle bar, oslovoval jiným jménem. Nechtěl bych, aby tě někdo podezíral z toho, že jsi svatá. *Souhlasí. Tykání mu předtím uteklo tak nějak automaticky. Od chvíle, kdy mu sdělila, že je jí jen lehce přes dvacet, mu přišlo zatěžko jí vykat. Nejspíš za to mohl i ta aura, která z ní prýštila. Rozhodně nebyla vážná, z jeho pohledu spíše nespoutaná, možná i neklidná.*

Kdybych slyšel, že máš nekvalitní drogy, tak bych je nechtěl. A když vím, že je máš, tak vlastně... ne, počkej, dám si radši čokoládu. *Odfrkne si, ale sarkasmus.* Jistěže chci drogy. *Potlačí povzdech, kdyby snad nepostřehla, že to nemyslel vážně. Ale copak mohla čekat něco jiného, když konstatovala zjevné.* Konkrétně kokain, v heroinu nejedu. *Popravdě mu o to nešlo, ale musel si vybrat, o co se bude zajímat. Když se zvedla, tak nějak očekával, že mu hodí něco na hlavu. Asi by si to i zasloužil. Ale místo toho se ho rozhodne znovu překvapit. Už to párkrát udělala a to se zrovna často nestávalo. Ani neměl rád, když ho lidé vyváděly z konceptu.* /Impulzivní./ *To si o ní přidal k poznatkům. Usadila se mu v zásadě v klíně, ačkoliv nohy si hodila bokem. Nu, nedalo se říct, že by to bylo nepříjemné. Dostal dokonce dobrý výhled na další část její podprsenky. Kdyby nebyl tak zaujatý tím, co vyváděla s křížkem, asi by ho to přivádělo na zcestné myšlenky. Když se znovu posune, chytne ji instinktivně za boky, aby ji ustálil. Měla celkem útlý pas, což přes vytahané tílko nešlo poznat. Ne, že by ho mohl obejmout dlaněmi, ale dávalo mu to jistý přehled o jejích křivkách, což mimochodem taky zrovna nepotřeboval vědět.* Ty se reálně vysmíváš Bohu. *Pokroutí hlavou, když vidí, že kokain ukrývá v křížku. Pátravě se jí zahledí do očí. Momentálně ho zajímala víc ona, než koks. Setkával se s mnoha lidmi, ale ona mu nezapadala do žádné kategorie. Jeho dlaň putuje z jejího boku na bedra, když se k němu přitiskne a v očích se mu zableskne. Ačkoliv mu dává křížek přímo pod nos, nakonec se záhadně usměje.* Ne. *Zvedne ukazováček a odsune přívěšek od sebe. Kdyby šlo o crack, možná by to i riskl, tam účinky odezní do půl hodiny, ale u kokainu by mohlo jít až o dvě hodiny, vzhledem k tomu, že doopravdy nefetuje a drogy vyzkoušel opravdu jen příležitostně. Nikdy by si nechtěl vytvořit závislost, byl tudíž opatrný.* Je odpoledne a mě ještě čeká hodně práce, než si dovolím relaxovat. Nemůžu odsud odcházet sjetý, panenko. *Povzdechne si. Ačkoliv rozhodně nebyla panenka Marie, ty blond vlasy a nevinná dětská očka jí na přezdívku vystačily.* Nehledě na to, že když si dám dávku, napadají mě pak dost nemravné myšlenky a ty by ses tu sama se starším chlapem měla bát. *Ale místo toho, aby působil výhružně, se v zásadě chlapecky zazubí.* Koupím od tebe deset gramů, co ty na to? Věřím ti. Pokud zjistím, že jsi to něčím řízla, samozřejmě se už nevrátím a nikomu tě nedoporučím a i já mám nějaké kontakty, které by se ti mohly hodit. *Na ulici bylo běžné, že se koks mísil s jinými látkami, například cukrem, paralenem, pervitinem apod., v horším případě však i levamisolem nebo lidokainem, jedovatými látkami, které ve větším množství ubližují na zdraví. Kupovat tak levný koks u dealerů na ulici byl risk. Najít kvalitního dealera, který uměl sehnat dobré zboží bylo těžké, a samozřejmě si člověk připlatil. Tady navíc přijde okamžik pravdy. Ví moc dobře, jak se ceny pohybují. Pokud mu dá férovou cenu, opravdu si promyslí, že ji přes jednoho ze svých lidí nabídne vstup do gangu. Sice bude na okraji, ale i tak jí to přinese dost výhod. Snaží se nevnímat to, že je mu pořád blízko.*

*Její úšklebek a poznámka ho nevykolejí. Ale to doopravdy zvládne jen málokdo a máloco. Naopak si na seznam jejích vlastností přičte i jistou inteligenci, minimálně tu konverzační. Nedělalo jí problémy hbitě přemýšlet a obratem odpovídat a určitě by z kdejaké debaty dokázala vyjít jako jasný vítěz. Jenže... on nebyl kde kdo. A proto jen nevinně pokrčil rameny s tím bezstarostným blahosklonným úsměvem na rtech.* Ano, člověk se spoustou věcí začne až po narozeninách. Já třeba po prvních narozeninách začal chodit, celkem pozdě, co? Ale po třetích už jsem zase uměl plavat, tak se to vyvažuje, řekl bych. *Na slovíčkaření většinou chytal lidi on, nikoliv oni jeho. Pokud by ho Mary znala, nemohla by se tak divit, že její lest prohlédl.* Možná by se ti tu hodil vyhazovač. *Nadhodí a zvědavě se na ni zahledí.* Nebo i to zastává Bill? *Ona sama sice působila, že má v sobě hodně nastřádané a nepoddajné energie, ale nedokázal si představit, jak by si poradila kupodivu s bandou ožralců, kteří se rozhodnou dělat problémy. Možná tak s nějakým opilým šmátralem, který se snaží dávat ruce tam, kam nemá.

Nad jejím jménem se doopravdy musí upřímně zasmát. Dlouho neslyšel nic, co by bylo tak k pokukání. Málokdy se snažil vystupovat jako vážný muž. To patřilo do obchodu. Ale v soukromí byl vždycky beznadějně plný veselí a charisma, které z něj dělaly příjemného společníka, byť občas nedostatečně taktního.* Ne, opravdu, omlouvám se, jen... *Mávne neurčitě rukou, ale ona to určitě pochopí. Nevěří tomu, že byl prvním, kdo na její jméno takhle reagoval. Určitě nebyla svatá a dost pochyboval o tom, že byla panna. Nedivil by se, kdyby se sexem začala dřív než s alkoholem. Ačkoliv se o vysvětlení neprosil, stejně ho dostal. A vlastně o něj i docela stál, jen si zvykl, že většinu věcí z lidí nemusí páčit. Ačkoliv se tak spousta netvářila, chtěli sdílet své myšlenky, podvědomě toužili po pochopení a měli tendenci se obhajovat. Občas bylo nejlepším startérem konverzace prosté ticho. Upřeně ji pozoruje, musel by bát slepý, aby si nevšiml, s jakou grácií se pohybovala. Už když před ním šla, všiml si, že nakračuje ladně, téměř nehlučně. Byla to další věc, která na ní působila v rozporu se vším ostatním. Člověk by tipoval, že bude jako rockerka, drsná holka, jejíž pohyby budou strohé a rázné, a ne jako plynoucí bystřina uprostřed kopců. Nechá ji to dopovědět, neskáče jí do řeči.* A ty jsi na sebe hrdá? *Zeptá se jí na oplátku. Přeci jen vedla podnik, a měla skvělou pověst, i když ne v dobrých vrstvách společnosti.* Nehledě na to, občas není hrdost to hlavní. *Sám to věděl moc dobře. Nebyl pyšný na spoustu věcí, které musel v životě udělat.* Někdy je to o tom udělat to, co musíš. Co je zrovna nutné. Co potřebuješ k tomu přežít. Nebo žít. Hrdost, pýcha, to vše se přeceňuje. *Poví jí klidně. Občas bylo lehké zapomenout, kolik mu je let. Mohla za to jeho bezprostřednost a sebevědomí, s níž zapadl téměř do jakékoliv společnosti. Ale teď jí nesděloval nahodilá moudra, mluvila z něj zkušenost podepřená prožitými léty.

Ačkoliv by drogu odmítat neměl, nestojí mu to za to, aby byl další dvě hodiny sjetý. A pokud se jednalo o kvalitní materiál, čemuž věřil, rozhodně by to byly spíše dvě hodiny než hodina. Navíc je z velké části zaujatý tím, jak mu kokain nabídla, od toho přívěšku na krku, až po to, že se mu usadila v klíně. Lehce se napne, když mu vjede prsty do vlasů. Moc dobře ví, co dělá, když nehty lehce přechází po zátylku a prohrabuje se hustými prameny. Přimhouří oči a zadívá se na ni s nově nabytým zájmem. O co se snažila? Asi by ji v tom neměl podporovat, ale touha dát jí naznak, že tuhle hru můžou hrát dva, byla silnější. Bříšky prstů pohladil nahou kůži pod lemem tílka, rovnou u beder, jen náznakem s nimi přejel výše podél páteře. Tak snadno by se dalo zapomenout na to, že je o tolik mladší než on. A že, ačkoliv na to neměl pravidlo, obvykle nespával s lidmi, které hodlal zaměstnat. Zhluboka se nadechne, když ho políbí na tváře. Jako by nestačilo, když se mu vrtěla v klíně. Ačkoliv se považoval za ukázněného, nemohl ignorovat reakce vlastního těla. Na jednu stranu ho sváděla, ale vzápětí se dokázala chovat zase jako prohnaná obchodnice. Když se k němu nakloní, cítí to napětí mezi nimi. Okamžik, který je nabitý vzájemnou přitažlivostí, těsně předtím, než má dojít k polibku. Zvedne ruku a po jejím vzoru jí vjede do jejích kadeří. Sevře je však pevněji, ačkoli ne hrubě, aby její hlavu přidržel na místě, když ho letmo políbí. Místo, aby jí polibek oplatil, špičkou jazyka něžně pohladí plný spodní ret a pustí ji ze svého sevření.* Sladká. Ale nemáme obchod, který je potřeba dokončit? *Znovu je ukázkovým příkladem klidu, ačkoliv počínající erekce v jeho kalhotách by si s ním možná dovolila nesouhlasit. Nechá ji se zvednout a sám ji následuje. Počká, než vyloví sáček s drogami a mezitím sám najde peněženku a odpočítá obnos, který mu sdělila. Nad cenou ani nemrkne. Je to standardní cena a slouží jí ke cti, že se ji nepokusila navýšit. Položí bankovky na stůl a pobaveně se na ni zahledí. S tím nevinným úsměvem byla doopravdy téměř roztomilý.* Já se neumívám hezky. Ale mohl bych se usmát takhle. *Lehce pozvedne koutky úst, jeden o něco výše než ten druhý, pohled mu potemní, stane se upřeným a intenzivním, zatímco jím pomalu putuje od chodidel až po její oči, jako by ji už teď laskal dotekem a ne si to jen v duchu představoval. Až když se zastaví, úsměv se rozšíří a nabere vyzývavý podtón.* To by mi slevu nevyneslo? *Zeptá z legrace, ale hlas schválně nechá svůdně položený o oktávu níž. Už jen to, že zaplatil, dost jasně dává najevo, že žertuje a flirtuje s ní.* Většinou ho používám, když chci, aby se žena začala svlékat před tím, než ji opřu o zeď a pořádně ji ošukám a musím říct, že pokaždé dosáhl kýženého výsledku. *Dodá nakonec rozverně a pokrčí vše.* Je teď mezi námi teda vše vyřízeno, že? *Dá si do kapsy bundy peněženku i sáček s drogami.* Nebo je tu snad ještě něco, co bys ode mě potřebovala, než půjdu? *Zeptá se schválně dvojsmyslně. Je důvod, proč je pro většinu žen pohromou. Uměl být svůdný, ale netlačil na pilu. Nepotřeboval za každou cenu vyhrát a to byl asi důvod, proč nakonec vlastně téměř vždy dosáhl svého i tak.*

*Onen zmíněný Bill mu nepřipadal jako dostatečná ochrana baru, ale kousl se do vnitřku tváře. Nebyl tu od toho, aby ji poučoval, že když tu prodává drogy a nemá zrovna špičkové zabezpečení ani ostrahu, co nahání hrůzu, určité tipy kriminálníků by mohlo lákat zkusit to tu vykrást. A možná se jim to nepovede, ale viděl, kolik odhodlaný, případně lehce zfetovaný idiot může nadělat na paseku, zvlášť když si obstará zbraň. Kdyby tak Bill skončil jednou s vnitřnosti na podlaze baru a ona třeba znásilněná, asi by ho to ani nepřekvapilo. Ale znovu, možná z něj promlouvala přílišná paranoia a nedůvěra v lidi, a možná prostá zkušenost. Přece jen tyhle individua moc dobře znal, ačkoliv se s nimi nepaktoval. Nakonec jen pokrčí rameny v nic neříkajícím gestu.
Měl dojem, že se v tom, proč skrývá své jméno, toho bude víc. Bylo to v tomhle byznysu navíc i celkem běžné, takže ho to nepřekvapovalo. Pobavení se ho však stále drží.* Když je pro tebe uznání tak důležité. *Odpoví jí jen s klidným úsměvem. Už tak jí do duše promlouval dostatečně a jeho filozofická chvilka pominula. Sám nepotřeboval uznání. Byl si sám sebou jistý, občas až moc. Ačkoliv se mu místo, kam ve světě patřil, ne vždy zamlouvalo, alespoň přesně věděl, kde ho má. Bylo cosi uklidňujícího v prostém uvědomění si své vlastní existence a svého záměru. Nepotřeboval, aby mu někdo tleskal za to, co dokázal. Nepotřeboval na sebe být hrdý. V tomhle se lišil od spousty jiných lidí, jednoduše bral věci tak, jak jsou a bylo jen pár lidí, na jejichž názory vůbec dal. Pokývne hlavou, ale následně ho trochu překvapí, jakým směrem se ubíhá její chování.
Nebyl však z těch, které může někdo snadno vyvést z míry. A byl příliš starý na to, aby tak snadno podlehl svádění, jakkoliv lákavá se nabídka zdála. Vsadil by se, že neměla moc zkušeností s muži. Nemyslel kluky, co se vyspali s kde kým, aby si něco dokazovali a nemyslel ani může na prahu dospělosti, kteří sic již měli zkušenosti a potřebný elán, často postrádali trpělivost a rafinovanost. Těch nejspíš v posteli, nebo spíše konkrétně mezi nohama, uvítala již několik. Nezdálo by se mu ale, že by se jí zrovna snadno odevzdávalo někomu, koho si nemohla obmotat kolem prstu. Celkem mu to potvrdí i fakt, jak rychle a ochotně se zvedla a nastolila mezi nimi jistý odstup. Vyloženě ho to pobavilo, ale kdyby se jí smál, asi by z toho nebyla nadšená, proto nechá sice spokojenost, aby se mu usadila v rysech tváře, ale to je vše. Zaplatí požadovanou cenu a kokain si schová. Rozhodně ho pak dá jednomu ze svých lidí, aby ho otestovali v laboratoři, pokud se opravdu ukáže, že je bez příměsí, uvidí, jak se rozhodne. Nejspíš by sem po čase poslal dalšího "zákazníka", který by jí po nějaké chvíli nabídl, že jí může poskytnout ochranu a hlavně přístup k tomu nejlepšímu materiálu, rozhodně lepší peníze a dokonce přístup do vyšší společnosti. Dealování pro Haggis se netýkalo potloukání se po ulici. Často byli diskrétně zváni na setkání a společenské akce smetánky a jiných význačných osobností z různých oborů a diskrétně poskytovali drogy těm, kteří se chtěli zabavit. Všichni věděli, že to tak chodí, byla to jakási tichá dohoda, tito dealeři byli nedotknutelní, nikdo je nenahlásil, ale zároveň byli vázáni mlčenlivostí vůči svým zákazníkům. Byla tu samozřejmě i dost velká šance, že Mary odmítne, ale z toho si vrásky nedělal. Nejspíš nebude jediná karta, na kterou vsadí, nerad nechával věci náhodě. Neodolá, aby s ní naposledy nezalaškoval. Znovu mu zacukají koutky a pokrčí rameny. Obejde stůl směrem k ní a natáhne k ní ruku, jako by jí chtěl na rozloučenou potřást nebo snad tím nějak oficiálně stvrdit obchod. A trpělivě počká, než gesto oplatí, aby ji ale vzal za ruku a pozvedl ji výš. Ačkoliv pravý gentleman by polibek jen naznačil, on ústa přeci jen přitiskne na hřbet její dlaně, palcem lehce zespoda pohladí vnitřní stranu zápětí, než její ruku pustí.* Samozřejmě, nerad bych tě dál obíral o čas. Pokývne jí, v očích mu vesele jiskří a nezdá se, že by její "odmítnutí" nějak ranilo jeho pýchu. Otočí se a zamíří ke dveřím, kde se obuje a poté opustí její byt s mnohem lepší náladou, než přicházel. Alespoň něco se na tomhle hnusném podělaném dni povedlo.*