Postranní uličky
Mon Aug 09, 2021 12:29 am
Účel postranních uliček snad není třeba ani zmiňovat. Díky nim se dostanete z jedné části centra do jiného o něco rychleji, než kdybyste se rozhodli jít po hlavních ulicích. Také se zde nachází vchody do zapadlých obchodů a některých domů. Ve dne je to dobrá zkratka, ale v noci se nedoporučuje tyto uličky využívat kvůli věhlasnému gangu Haggis. Ale nejen kvůli nim, v těchto uličkách čekají i zloději a vrazi jednající sami za sebe a nebojí se zaútočit na kohokoliv. Proto v noci dbejte zvýšené opatrnosti, pokud se tudy vydáte.
- Mary Virginia Atkinson
- Posts : 11
Join date : 2021-08-29
Age : 23
Re: Postranní uličky
Wed Sep 01, 2021 11:46 am
*Tak nekresťanská hodina o pól dvanástej poobede. Zvykla si za ten čas čo tu trávila, že počasie neboli nikdy najlepšie a nesvietilo tu slnko veľmi často. Výhovorka, že sa prispôsobuje počasiu často už nezaberala. Keby to tak naozaj je, asi by z postele nikdy nevyliezla. Vyliezla z nej keď ju napomenul Billy už asi tak dvadsiaty krát, že už by mohla vyliezť. Byť šéfom je naozaj vyčerpávajúce, vždy po nej niekto niečo chcel. Prekvapilo ju, keď vyliezla von do podniku, že tam bolo dneska plno, na to že je stred týždňa a toľko hodín.* Rozdávame niečo zadarmo alebo...? *Nahne sa k Billovi, ktorý podáva práve nejaký drink ponad pult. Z niektorých strán sa ozve tiché 'ahoj Gina' a ona iba kývne rukou.* Nie, ale asi je vonku až moc zlé počasie a nemajú sa kde inde utiahnuť. *Odpovie jej chlap vedľa nej a ona súhlasne prikývne. Stále sa cíti byť mierne rozbitá na kusy aj keď dostala istotne viac spánku ako osem hodín. Záležalo jej na to aby nevyzerala ako chodiaca mŕtvola a dokázala s ľuďmi viesť konverzácie. Na rozhýbanie sa prejde aspoň po podniku, pozbiera prázdne poháre, zastaví sa na slovko-dve pro niektorých, ktorých pozná vernejšie a vráti sa následne späť za barový pult. Urobila aspoň jedno kolo, zaujímala sa o ľudí okolo, aj keď to bolo iba na oko. Momentálne to tu vyzeralo ako každý druhý pub v meste, nikoho by nenapadlo nič ilegálne. Akoby aj mohlo? Veď je dostatočne presvedčivá. Aspoň si to teda myslí.* Som už na dvoch sáčkoch po 3 gramy. *Oznámi jej Bill akoby 'mimochodom' a ona iba kývne hlavou. Nepotrebuje to komentovať nahlas, rozumejú si už aj bez toho aby si niečo konkrétne hovorili. On prstom ukáže na tanier a ona to pochopí. Dôjde k tanieru, podvihne ho a spod neho vytiahne peniaze. Tie si prepočíta s precíznosťou, než ich strčí do svojej podprsenky, ktorá dneska asi viac vykúka spod jej voľného tielka. Neriešila, bola doma a mohla sa obliekať ako chcela.* Koľko ešte zostalo? *Spýta sa Billa keď sa k nemu vráti a pohľadom skenuje okolie.* Asi ešte päť sáčkov. *Kývne a trochu si povzdychne. Bude si musieť zohnať ďalšie zásoby lebo sa míňali akosi rýchle. Asi zlý obchodný výpočet.*
- Ginny
- Posts : 211
Join date : 2021-08-25
Nathan Benjamin Hardy
Wed Sep 01, 2021 12:55 pm
*Dnešek nezačínal zrovna nejlépe. Se svou insomnií zrovna nepočítal s tím, že by hodně naspal, tudíž ho nepřekvapilo, když se mu hodinu nedařilo usnout a přerušovaně spal asi tři hodiny. Ráno zamířil do firmy, ale zazvonil mu druhý telefon. Jen málo lidí mu na něj volalo a v tuhle hodinu už tuplem ne. Vytušil tak, že se stalo něco špatného. A taky že jo. Pravidelně členy svého gangu prověřoval, stejně tak i osoby, s kterými spolupracovali. Zjistilo se, že jeden z dealerů si ulíval zboží pro sebe a prodával ho bokem. Musel dostat za vyučenou. Samozřejmě že už jeho služby nebudou využívat a k jejich zboží se nedostane, ale ještě stráví pár týdnů se sádrami na ruce. Za nenechavé prsty o ně člověk může u Haggis i přijít. Tady se spokojil s pár zlomenými. Samozřejmě to nedělal sám, nikdo z těchto drobných kriminálníků neznal jeho totožnost. I tak mu to ale zkazilo náladu. Navíc teď museli hledat náhradu. Okamžitě dostal pár tipů, jeho lidé měli přehled. On se však nejdříve vždy neoficiálně přesvědčil o tom, že je daný člověk pro gang to pravé. Měl výborný odhad na lidi a prostý rozhovor nebo hraná transakce mu dost napověděly o povaze.
Prvního pouličního dealera vyškrtl jako možnost okamžitě. Byl až moc nápadný a očividně užvaněný. Navíc byl v tomhle očividně nový a neuměl si hlídat záda. Sice byl přesvědčivý, ale Nate by se vsadil, že ho nakonec někdo čapne. Připsal si to na seznam zklamání dnešního dne. Měl už celkem dost položek a to bylo sotva po poledni. Tentokrát zamíří do baru jménem The cross. Dle vzhledu by tipoval, že jde o obyčejnou nalévárnu, kde se můžete zašít v zásadě skoro po celý den a oddávat se alkoholovému opojení... nebo rauši z drogy. Sice tomu nic nenaznačovalo, ale on věděl své. Znal předchozího majitele a jednu dobu s ním i spolupravovali, ale pak zemřel, a pokud má správné informace, převzala to nějaká mladá holka, co mu byla blízká. Netipoval ho na chlapa, co si tahá do postele holky o víc jak polovinu mladší, tudíž hádal, že je za tím složitější historie, než že to byla jeho milenka nebo tajná láska. A Nathan se málokdy mýlil. Bylo mu ale jedno, jak se tu vzala, jen že si v jistých kruzích vybudovala poměrně dobrou pověst. Ačkoliv jela sama na sebe, dokázala se dostat k dobrému materiálu, byla férová a prodávala za správnou cenu. Navíc jí nebyl nikdo na stopě. Alespoň co slyšel. Doufal, že ji nebude muset zapsat jako další podělaný případ na podělaný seznam dnešního podělanýho dne.* /Máš nervy na pochodu, chlape./ *Povzdechne si v duchu. Na sobě má obyčejné rifle, tenisky, bílé triko a koženou bundu. Vejde do přítmí baru a zamíří rovnou k pultu, kde je volné místo. Jeho oblečení je správně obnošené ale očividně kvalitní. Dostatečně na to, aby ukazovalo, že má peníze, které může utratit. Nepůsobil jako smažka, ale lehký náznak kruhů pod očima a pohled, kterým těkal kolem, by mohl naznačovat, že s drogami teprve začíná a právě mu začínají první abstinenční příznaky, na které si ještě nestihl zvyknout. Oči mu padnou na dívku, jež odpovídá dodanému popisu. Od jeho role se čeká, že si všimne okraje podprsenky, která vykukuje z výstřihu tílka, ale zase ho odvrátí. V duchu mu nad tím zaškubou koutky. Dojem na něj ale příliš neudělala, vypadala, jako by sama proflámovala celou noc a on měl raději dealery, kteří, když už sami ferovali, uměli svou potřebu ovládat a stále dostatečně přemýšlet o svém jednání a vystupovat na úrovni. Nehodlal ji ale odsoudit tak snadno. Usadí se na stoličku a čeká, až se mu bude někdo věnovat. Nasává atmosféru okolí, takové prostředí je mu známé a cítí, že se mu uvolňuje napětí v ramenou, jež se nastřádalo v průběhu obtížného rána a dopoledne. I když tady nepochodí, dá si aspoň sklenku dobré whisky a zbytek dne už nějak doklepe. Měl i jiné věci na starost a náhrada dealera nespěchala tolik, jak by dle jeho jednání jeden myslel. Jenže on se nedostal tak daleko tím, že by věci odkládal. Všechno řešil nejraději hned, než se mu problémy nakupí.* Dobrej. *Pozdraví dívku, když na něj vyjde řada s pozorností.* Whisky, trochu vody, bez ledu. *Nebyl barbar. Nezkazí dobrou skotskou ledem, má se pít nechlazená, jen jemně naředěná a on na tom lpěl.* Jsem tu prvně, máte tu vždycky takhle narváno? *Automaticky naváže konverzaci, lehce se na dívku pousměje, ale i to většinou stačí, aby zaujal ženskou pozornost. I když ona o tu mužskou nejspíš neměla nouzi. Takhle zblízka si ji mohl lépe prohlédnout. Měla poměrně atraktivní obličej, jemnější rysy, než očekával, ale rozhodně nepůsobila křehce. Trochu ho štvalo, že neznal její jméno, představovala se prý různě, ale určitě by ji nechal řádně prověřit, kdyby se rozhodl, že by ji mohli zkusit naverbovat.*
Prvního pouličního dealera vyškrtl jako možnost okamžitě. Byl až moc nápadný a očividně užvaněný. Navíc byl v tomhle očividně nový a neuměl si hlídat záda. Sice byl přesvědčivý, ale Nate by se vsadil, že ho nakonec někdo čapne. Připsal si to na seznam zklamání dnešního dne. Měl už celkem dost položek a to bylo sotva po poledni. Tentokrát zamíří do baru jménem The cross. Dle vzhledu by tipoval, že jde o obyčejnou nalévárnu, kde se můžete zašít v zásadě skoro po celý den a oddávat se alkoholovému opojení... nebo rauši z drogy. Sice tomu nic nenaznačovalo, ale on věděl své. Znal předchozího majitele a jednu dobu s ním i spolupravovali, ale pak zemřel, a pokud má správné informace, převzala to nějaká mladá holka, co mu byla blízká. Netipoval ho na chlapa, co si tahá do postele holky o víc jak polovinu mladší, tudíž hádal, že je za tím složitější historie, než že to byla jeho milenka nebo tajná láska. A Nathan se málokdy mýlil. Bylo mu ale jedno, jak se tu vzala, jen že si v jistých kruzích vybudovala poměrně dobrou pověst. Ačkoliv jela sama na sebe, dokázala se dostat k dobrému materiálu, byla férová a prodávala za správnou cenu. Navíc jí nebyl nikdo na stopě. Alespoň co slyšel. Doufal, že ji nebude muset zapsat jako další podělaný případ na podělaný seznam dnešního podělanýho dne.* /Máš nervy na pochodu, chlape./ *Povzdechne si v duchu. Na sobě má obyčejné rifle, tenisky, bílé triko a koženou bundu. Vejde do přítmí baru a zamíří rovnou k pultu, kde je volné místo. Jeho oblečení je správně obnošené ale očividně kvalitní. Dostatečně na to, aby ukazovalo, že má peníze, které může utratit. Nepůsobil jako smažka, ale lehký náznak kruhů pod očima a pohled, kterým těkal kolem, by mohl naznačovat, že s drogami teprve začíná a právě mu začínají první abstinenční příznaky, na které si ještě nestihl zvyknout. Oči mu padnou na dívku, jež odpovídá dodanému popisu. Od jeho role se čeká, že si všimne okraje podprsenky, která vykukuje z výstřihu tílka, ale zase ho odvrátí. V duchu mu nad tím zaškubou koutky. Dojem na něj ale příliš neudělala, vypadala, jako by sama proflámovala celou noc a on měl raději dealery, kteří, když už sami ferovali, uměli svou potřebu ovládat a stále dostatečně přemýšlet o svém jednání a vystupovat na úrovni. Nehodlal ji ale odsoudit tak snadno. Usadí se na stoličku a čeká, až se mu bude někdo věnovat. Nasává atmosféru okolí, takové prostředí je mu známé a cítí, že se mu uvolňuje napětí v ramenou, jež se nastřádalo v průběhu obtížného rána a dopoledne. I když tady nepochodí, dá si aspoň sklenku dobré whisky a zbytek dne už nějak doklepe. Měl i jiné věci na starost a náhrada dealera nespěchala tolik, jak by dle jeho jednání jeden myslel. Jenže on se nedostal tak daleko tím, že by věci odkládal. Všechno řešil nejraději hned, než se mu problémy nakupí.* Dobrej. *Pozdraví dívku, když na něj vyjde řada s pozorností.* Whisky, trochu vody, bez ledu. *Nebyl barbar. Nezkazí dobrou skotskou ledem, má se pít nechlazená, jen jemně naředěná a on na tom lpěl.* Jsem tu prvně, máte tu vždycky takhle narváno? *Automaticky naváže konverzaci, lehce se na dívku pousměje, ale i to většinou stačí, aby zaujal ženskou pozornost. I když ona o tu mužskou nejspíš neměla nouzi. Takhle zblízka si ji mohl lépe prohlédnout. Měla poměrně atraktivní obličej, jemnější rysy, než očekával, ale rozhodně nepůsobila křehce. Trochu ho štvalo, že neznal její jméno, představovala se prý různě, ale určitě by ji nechal řádně prověřit, kdyby se rozhodl, že by ji mohli zkusit naverbovat.*
- Mary Virginia Atkinson
- Posts : 11
Join date : 2021-08-29
Age : 23
Re: Postranní uličky
Wed Sep 01, 2021 1:14 pm
*Bola moc zaneprázdnená okolím a tak si ani neuvedomila, že sa dvere do baru otvorili a vošiel niekto nový. Väčšinou sem chodili ľudia, ktorí to tu už dosť dobre poznali. Jej bar zase nebol na moc okatom mieste, rovno s niekoľkých dôvodov. Mala svoje pravidlá, a síce sem chodili väčšinou ľudia s otáznymi životmi a kariéra, musela si tu udržiavať poriadok. To ju naučil ešte jej adoptívny otec, ktorý jej to tu celé nechal. Všetkých, ktorý sem chodili poznal dosť dobre a ona sa s nimi po rokoch zoznámila tiež. Nebolo úplne nezvykom, že sa tu objavil niekto nový, ale to musela byť viac než dosť obozretná. Nikdy totiž nemohla vedieť, či nešlo o policajta alebo niekoho, kto by chcel niečo vyzradiť. Preto bola často aj nerada ak sa tu objavil niekto, koho nepoznala alebo ho nepoznal Bill. Bill tu totiž bol už dávno pred tým ako došla ona, vlastne mala pocit, že ten chlap vôbec nestarne a ostane tu ešte dávno potom čo tu ona nebude. Preto ju prekvapí nový a cudzí hlas chlapa pri bare. Na moment pozrie na Billa, ktorý iba kývne veľmi opatrne hlavou a venuje sa ďalej svojej práci. Často neobsluhovala, lebo to Bill zvládal sám. Ale dneska bolo naozaj prekvapivo veľa ľudí.* Dobrý deň. *Slušne sa odzdraví a pripojí k tomu aj dostatočne presvedčivý úsmev. Chcela sa spýtať, či sa daný človek nestratil. No pri prvom pohľade na neho jej bolo jasné, že sa asi len tak nestratil. Nevedela si ho síce zaradiť nikam, do žiadnej svojej podskupiny. No ako pracovník v kancelárskom boxe teda určite nevyzeral.* Jedna whisky bez ľadu a s vodou. *Zopakuje si jeho objednávku a prejde ku skrinke odkiaľ vytiahne lepšiu whisky. Mala ich viac a ľuďom, ktorý ju hnevali nalievala tú menej kvalitnú. Túto osobu ale nepoznala, takže sa mu nehodlala predať niečo nekvalitné. Aspoň si mohla vypýtať aj viac peňazí, pretože tiež nevyzeral že by mal o ne zrovna núdzu. Neobzerala si ľudí rada ale musela, no aj keď to robila, nerobila to moc okato. Aj jeho si veľmi rýchlo prezrela počas toho čo mu pripravovala jeho objednávku. Tú mu položila na tácke na pult a priložila aj popolník, keby ho potrebuje.* Nie, väčšinou tu nie je tak plno cez týždeň. Víkendy sú o niečom inom, ale dneska je to celkom prekvapivé pre nás všetkých. *Odpovie mu na dotaz a znovu sa jej jemne vytiahnú kútiky úst do úsmevu.* Môžem Vám ponúknuť ešte niečo? *Spýta sa ho než by sa išla venovať zase niečomu inému. Nerada nechávala nových ľudí bez dozoru, ale na to mala Billa. Ten mal veľa vecí v očku ešte rýchlejšie ako ona.*
- Ginny
- Posts : 211
Join date : 2021-08-25
Nathan Benjamin Hardy
Wed Sep 01, 2021 1:57 pm
*Druhého barmana si matně pamatoval. Před pár lety tu byl taky. Úplně jinak oblečený a seděl v jednom z těch tmavých rohových boxů. Tenkrát ověřoval "otce" tohohle podniku, ačkoliv mu otče říkali snad všichni tady. Přišlo mu to ironické, spíš jako oslovení pro kněze, ačkoliv nikdo z přítomných rozhodně nebyl žádný svatoušek, za to by klidně dal krk. Dívka je však ta, která ho zajímá a je rád, když ho jde obsloužit a on nemusí čekat, až se jen náhodou přichomítne blíž. Všimne si křížku na krku a to už mu doopravdy zaškubou koutky. Tolik ironie v jediném šperku. Sám má pár tetování odkazující na boha a jeho víru, ale ty nebyly zrovna na viditelném místě. Svůj vlastní kříž má na levém rameni, nyní bezpečně skrytý pod vrstvou oblečení, věčně mu připomínající tíhu hříchů, které na nich spočívají. Každé jeho tetování má určitý smysl, a kdyby měl vysvětlovat někomu každé jedno z nich, byl by to rozhodně dlouhý příběh. Takhle mu ale jen vykazuje na zápěstí náramek z hor a andělských křídel.* Děkuju. *Poví zdvořile, když před ním přistane whisky. Pečlivě sledoval, co vybrala za lahev. Rozhodně by bylo lepší, kdyby se ho zeptala, ale tím, že zvolila kvalitu buď měla dobrý odhad, nebo z něj chtěla vytřískat peníze. V prvním případě by měla plus, v tom druhém spíš ne. Každý dealer uměl zákazníka oškubat. Umění bylo nastavit cenu tak, aby působila přijatelně, oblbnout člověka, že měl dobrou deal, ačkoliv ho reálně obíráš o peníze. Nebylo nic lepšího než vděčný blbec. Ochutnal a spokojeně přihmouřil oči nad výraznou kouřovou chutí whisky. Poměr vody byl tak akorát, aby se zachovalo aroma a zároveň alkohol tolik nedráždil v hrdle. Aspoň něco bylo na dnešním dnu pozitivní. Popelník nepotřeboval, měl mnoho zlozvyků, ale kouření mezi ně nepatřilo.* Zdá se tedy, že jsem nevychytal správnou dobu. *Prohlásí zamyšleně a rozhlédne se kolem, jako by mu ten dav dělal starosti.* Vlastně jsem chtěl ještě něco sladkého na zub. *Zadívá se jí přímo do očí. Nikdy nepatřil k těm, kteří by očima plaše ubíhali, pokud se nesnažil něco předstírat, a tak mu nedělá problémy upřený pohled udržet.* Neviděl jsem to v nabídce, ale kdysi mi bylo řečeno, že tu má Otec to nejlepší cukroví. Nikdy jsem nezjistil, zda je to pravda, ale on byl muž, co nepůsobil, že by se zbytečně chvástal planými řečmi. *Pokrčí rameny.* Ale řekl jsem si, že se zkusím optat, když jdu kolem, zda tato jeho tradice žije dál. *Je spokojený, jak hladce se konverzace stočila k tomu, co potřeboval. Co věděl, heslo pro obchodování zde bylo pořád stejné. Pochyboval, že by dívka měnila zajetá pravidla, která tu roky fungovala. Jen by si tím sama uškodila, když by se snažila přeučit klientelu. Na rtech se mu drží mírný úsměv. Chce v ni vzbudit dojem, že sdílejí tajemství. Kdyby byl polda, snažil by se být přehnaně přátelský, a už by ji lákal někde, kde není tolik lidí. Ale on se snažil pracovat tělem, dát najevo jistý nekomfort se situací, ale zároveň smířenost s možným neúspěchem. Nechtěl tlačit na pilu.*
- Mary Virginia Atkinson
- Posts : 11
Join date : 2021-08-29
Age : 23
Re: Postranní uličky
Wed Sep 01, 2021 2:28 pm
*Jeho 'ďakujem' ju prekvapí, pretože to jej bežne ľudia nehovoria. Nebola sama najslušnejšia, v momentálnom stave. Ak by sa prihovorila svojmu ja tak šesť rokov dozadu, bolo by to o niečom úplne inom. Tá Mary hovorila 'ďakujem' a 'prosím' až moc často. Naučila sa ale, že tu s tým moc ďaleko nezájde. Preto ju to prekvapí ale nijako hlbšie to nerieši a hlavne sa nad tým nijako okato nepozastavuje. Inak by to bolo rovnako zvláštne. Zvláštnym to ale aj ostalo v momente keď muž pred ňou vyslovil tie slová, ktoré nikto nemohol poznať. Nikto okrem jej otca, jej a zjavne človeka, ktorý poznal jej otca. Nikdy sa ho nevypytovala čo robí vo voľnom čase alebo s kým sa stretáva, nezaujímalo ju to. Mal vlastný život a ona mu bola vďačná za to, že ju prichýlil vo svojom domove. Za to mu mohla dopriať maximálne rešpekt súkromia, zbytočne sa mu do toho neplietla. Sám jej často prízvukoval, že pokiaľ tu je on, nemusí sa ona starať o nič čo by ju mohol nejako hlbšie ohroziť. Tým ale, že už tu nie je prebrala po ňom všetko. A keď všetko, tak aj jeho tajomstvá a kontakty, ktoré zjavne úplne nepoznala. Rukou sa zaprela o bar a pohliadla o niečo intenzívnejšie na muža pred sebou. Neodhadla ho zle, naozaj to nebol nejaký tajtrlík z kancelárie. Čo však bol? Keď poznal tajné slová, ktorými ona už veľmi dobre vedela na čo naráža.* Poďte za mnou. *Kývne nakoniec hlavou a ukáže na pohár.* Môžete si ho zobrať so sebou ale opatrne. Bill, zapíš mi to na účet. *Zahučí na barmana, ktorý ako väčšinu času, bez slov iba prikývne. Ona sa vtedy rukou odrazí a poženie ho rukou aby ju nasledoval. Potom sa otočí a prejde ku dverám vedľa skrine kde mala uložené fľaše s alkoholom.*
*Bežne si ľudí do svojej obytnej zóny neviedla, prišlo jej to ako veľký zásah do súkromia, no v prípade tohto muža to bolo o inom. Poznal ju isto lepšie ako poznala ona jeho, hlavne keď sa asocioval s jej nevlastným otcom. Samozrejme, že nebola hlúpa a vedela na čo naráža. Nehodlala to s ním ale riešiť vonku v bare. Nieže by bolo tajomstvom, že si tu človek vie kúpiť drogy ale, vždy to bolo podpultovým tajomstvom. Nikto verejne nechcel aby mu predávali sáčky s drogami len tak. Keď došla do svojej malej predsiene, zhodila zo seba svoje topánky. Síce robila v podniku ako bol tento, na svoju čistotu dbala až moc. Na čistotu okolo seba rovnako, preto bol jej malý obytný priestor celkom vyglancovaný. Jeden by možno ani nepovedal, že sa spája s pubom ako bol ten z ktorého práve prešli sem. Nehovorila mu aby sa vyzúval, mohlo by mu to dôjsť samému. Ak nie, raz to možno prežije. Zahne do ľava, kde má svoju obývačku a pokynie rukou ku kreslu.* Urobte si pohodlie. *Lebo ona urobí to isté. Iba si sadne na sedačku čo je hneď po ruke od kresla. Znovu si muža premeria a potom sa spokojne ponorí do sedánky za sebou.* Dve otázky na začiatok. *Začne bez toho aby jemu dala vôbec priestor na to sa pýtať niečo viac. Potrebovala si ho overiť, aj keď tým čo povedal sa možno tak trochu overil už sám.* Kto ste a aké spojenie máte s mojim otcom? *Mohla zvoliť hocijaké dve iné otázky. Vlastne mohla zvoliť čokoľvek chcela, pretože bol pod jej strechou. Toto ju ale momentálne zaujímalo najviac. Než mu ponúkne to čo chce, sa s ním aspoň na malý moment porozpráva. Veď predsa len dávno neviedla konverzáciu s nikým iným ako je Bill, a ten zrovna často verbálne ani neodpovedal.*
*Bežne si ľudí do svojej obytnej zóny neviedla, prišlo jej to ako veľký zásah do súkromia, no v prípade tohto muža to bolo o inom. Poznal ju isto lepšie ako poznala ona jeho, hlavne keď sa asocioval s jej nevlastným otcom. Samozrejme, že nebola hlúpa a vedela na čo naráža. Nehodlala to s ním ale riešiť vonku v bare. Nieže by bolo tajomstvom, že si tu človek vie kúpiť drogy ale, vždy to bolo podpultovým tajomstvom. Nikto verejne nechcel aby mu predávali sáčky s drogami len tak. Keď došla do svojej malej predsiene, zhodila zo seba svoje topánky. Síce robila v podniku ako bol tento, na svoju čistotu dbala až moc. Na čistotu okolo seba rovnako, preto bol jej malý obytný priestor celkom vyglancovaný. Jeden by možno ani nepovedal, že sa spája s pubom ako bol ten z ktorého práve prešli sem. Nehovorila mu aby sa vyzúval, mohlo by mu to dôjsť samému. Ak nie, raz to možno prežije. Zahne do ľava, kde má svoju obývačku a pokynie rukou ku kreslu.* Urobte si pohodlie. *Lebo ona urobí to isté. Iba si sadne na sedačku čo je hneď po ruke od kresla. Znovu si muža premeria a potom sa spokojne ponorí do sedánky za sebou.* Dve otázky na začiatok. *Začne bez toho aby jemu dala vôbec priestor na to sa pýtať niečo viac. Potrebovala si ho overiť, aj keď tým čo povedal sa možno tak trochu overil už sám.* Kto ste a aké spojenie máte s mojim otcom? *Mohla zvoliť hocijaké dve iné otázky. Vlastne mohla zvoliť čokoľvek chcela, pretože bol pod jej strechou. Toto ju ale momentálne zaujímalo najviac. Než mu ponúkne to čo chce, sa s ním aspoň na malý moment porozpráva. Veď predsa len dávno neviedla konverzáciu s nikým iným ako je Bill, a ten zrovna často verbálne ani neodpovedal.*
- Ginny
- Posts : 211
Join date : 2021-08-25
Nathan Benjamin Hardy
Wed Sep 01, 2021 3:13 pm
*Nad tou základní slušností ani nepřemýšlel. Sice byli v pajzlu, ačkoliv poměrně slušně zařízeném, kde se dalo setkat s různými odpady lidské existence, podle něj si však zdvořilost zasloužil snad každý. Kde by společnost byla, kdyby všichni klesli na úroveň barbarských a netaktních způsobů? Nezdrží se však u nezávazného tlachání. Přišel sem za nějakým účelem a neměl celý den na to, aby to řešil. Vsadí proto na jistotu. Chvíli se s ní měří pohledem. Pozná na ni, že ji jeho slova překvapily. Musel přitom přemýšlet, zda je snad neslyšela dlouho. Očividně podědila Otcův byznys, ale možná ne jeho způsoby. Každopádně mu dobře rozuměla. Dosáhl kýženého efektu, kdy ho vyzvala, aby ji následoval. Ačkoliv si v klidu vezme whisky a jde za ní, jako by ho netrápila jediná věc, v duchu je ostražitý. Vstupují na území beze svědků. Na JEJÍ území. Ne, že by z ní měl dojem, že mu hodlala dát nůž pod krk, ale vsadil by se, že kdyby se cítila ohrožená, neváhala by se bránit jakýmikoliv prostředky. On s sebou měl jen vystřelovací nůž a samozřejmě vlastní pěsti, s obojím uměl dost dobře zacházet. Nebyli v Americe, nosit s sebou viditelně střelnou zbraň by jen přidělávalo problémy a hlavně přitahovalo pozornost.
Když vstoupí do vedlejší místnosti, sám překvapeně shledá, že se rovnou jedná o obytné prostory. Většinou byly takové byty umístěny nad bary. To ho vede k domněnce, že se mohlo jednat o staré sklady, které byly předělány. Stejně jako ona si zuje boty. Dělá to automaticky. S lidmi vždy jedná podobným způsobem. Projevuje respekt, který by si přál, aby byl poskytován i jemu. Měl v tomhle vyvážený smysl pro rovnováhu. Jako když podnikl finanční podvod, ale následně velkou částku ze svého daroval na charitu. Ne, že by si myslel, že tím snad své hříchy vykoupí. Ale žil dle velmi komplikovaného morálního kompasu. A ten si, ze všeho především, žádal onu rovnováhu. Jak pravila bible, „Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim”. Následuje ji dál do bytu, tady z něj spadne část přetvářky. Což znamená, že si vykračuje, jak by tu snad už někdy byl, v jeho pohybech není žádné váhání. V klidu se posadí do křesla. Nesnaží se získat převahu tím, že by zůstal stát. Nepřišel sem jako někdo, kdo ji má zastrašovat nebo se jí snaží být nadřazen. Jeden koutek se mu pozvedne, když ho okamžitě začne zpovídat. Sice mu položila otázku, ale on dá jasně najevo, že hodlá odpovídat, na co chce. Nebyla jediná, kdo si tady kladl podmínky, aniž by je musel vyslovit.
A tak jí pár vteřin neodpovídá, místo toho se napije ze skleničky, položí si ruku na opěradlo křesla, do kterého se pohodlně zaboří. Zamyšleně ukazováčkem krouží po okraji sklenice.* Nate. *Odpoví prostě. Stejně by si jeho jméno mohla zjistit. Šlo jen o to, aby nevěděla, kým ve skutečnosti je.* Znal jsem ho skrz jisté kruhy společných známých. Jsem investiční makléř, vlastním firmu zaměřenou na pohyb na finančním trhu. *Tady většinu lidí začne nudit. Stačí zmínit akcie, obligace, podílové fondy, valuty a jejich pozornost klesá. Ani se to nesnaží rozvádět.* Občas je to dost stresující. Člověk najde způsoby, jak se odreagovat. A když máte peníze, většinou se dokážete dostat k lidem, co znají lidi, kteří znají lidi. Tak jsem našel Otce. A tak jsem našel Vás. Stojím o zboží. Ale nebudu kupovat nic od nějakých pouličních dealerů. *Zavrtí hlavou. Drží se částečné pravdy, díky které mu dodatečné lži snadno plynou ze rtů.* Nemají dostatečně kvalitní materiál, navíc vzhledem k mému postavení samozřejmě nechci, aby mě někdo viděl u toho, jak si kupuju drogy někde v uličce za sámoškou. *Protočí lehce očima, jelikož to by bylo jasné snad každému hlupákovi.* A jelikož můj spolehlivý dealer zmizel ze scény, jsem nucen poohlídnout se jinde. Otec byl férový chlap. Nevím, co přesně jste vy dva měli za vztah, zda jste spolu pracovali. Ale zdá se, že jsi tenhle byznys podědila. *Nakloní hlavu mírně na stranu.* I když působíte hodně mladě, asi jsem čekal někoho staršího. *Nasadí mírný skepticismus, kterým ji hodlá lehce vyprovokovat. Doufá, že se tak bude chtít trochu předvést.* Ačkoliv okouzlující jste přesně tak, jak jsem slyšel. *Usměje se pozvolna. Byl to vtip? Rýpavá poznámka? Anebo opravdový kompliment? Jeho tón byl spíše škádlivý. Svůj obchod bral opravdu vážně, ale když se jednoduše s někým bavil, býval přesně takový. Rozpustilý, bezstarostný, možná trochu egocentrický, ale každý má nějaké chyby, no ne?* Hodláte mě dál zpovídat? Přijde mi, že na to mám málo alkoholu. *Zadívá se na téměř prázdnou sklenku.* /A taky až moc na hovno den./ Bylo by podle mě fér se zeptat na Vaše jméno. S kým mám tedy tu čest? Klidně Vám vymyslím nějakou přezdívku, ale nezaručuju, že se bude líbit. *Varuje ji. Zajímalo ho, zda mu poví své opravdové jméno. Uměl dost dobře poznat, když mu lidé lhali, a navíc by to později nejspíš stejně zjistil. Své lidi si opravdu důkladně proklepává. Ale sám nebyl schopen ji při rychlém zběžném obhlédnutí vypátrat na sociálních sítích a internetu pod nějakým konkrétním jménem.*
Když vstoupí do vedlejší místnosti, sám překvapeně shledá, že se rovnou jedná o obytné prostory. Většinou byly takové byty umístěny nad bary. To ho vede k domněnce, že se mohlo jednat o staré sklady, které byly předělány. Stejně jako ona si zuje boty. Dělá to automaticky. S lidmi vždy jedná podobným způsobem. Projevuje respekt, který by si přál, aby byl poskytován i jemu. Měl v tomhle vyvážený smysl pro rovnováhu. Jako když podnikl finanční podvod, ale následně velkou částku ze svého daroval na charitu. Ne, že by si myslel, že tím snad své hříchy vykoupí. Ale žil dle velmi komplikovaného morálního kompasu. A ten si, ze všeho především, žádal onu rovnováhu. Jak pravila bible, „Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim”. Následuje ji dál do bytu, tady z něj spadne část přetvářky. Což znamená, že si vykračuje, jak by tu snad už někdy byl, v jeho pohybech není žádné váhání. V klidu se posadí do křesla. Nesnaží se získat převahu tím, že by zůstal stát. Nepřišel sem jako někdo, kdo ji má zastrašovat nebo se jí snaží být nadřazen. Jeden koutek se mu pozvedne, když ho okamžitě začne zpovídat. Sice mu položila otázku, ale on dá jasně najevo, že hodlá odpovídat, na co chce. Nebyla jediná, kdo si tady kladl podmínky, aniž by je musel vyslovit.
A tak jí pár vteřin neodpovídá, místo toho se napije ze skleničky, položí si ruku na opěradlo křesla, do kterého se pohodlně zaboří. Zamyšleně ukazováčkem krouží po okraji sklenice.* Nate. *Odpoví prostě. Stejně by si jeho jméno mohla zjistit. Šlo jen o to, aby nevěděla, kým ve skutečnosti je.* Znal jsem ho skrz jisté kruhy společných známých. Jsem investiční makléř, vlastním firmu zaměřenou na pohyb na finančním trhu. *Tady většinu lidí začne nudit. Stačí zmínit akcie, obligace, podílové fondy, valuty a jejich pozornost klesá. Ani se to nesnaží rozvádět.* Občas je to dost stresující. Člověk najde způsoby, jak se odreagovat. A když máte peníze, většinou se dokážete dostat k lidem, co znají lidi, kteří znají lidi. Tak jsem našel Otce. A tak jsem našel Vás. Stojím o zboží. Ale nebudu kupovat nic od nějakých pouličních dealerů. *Zavrtí hlavou. Drží se částečné pravdy, díky které mu dodatečné lži snadno plynou ze rtů.* Nemají dostatečně kvalitní materiál, navíc vzhledem k mému postavení samozřejmě nechci, aby mě někdo viděl u toho, jak si kupuju drogy někde v uličce za sámoškou. *Protočí lehce očima, jelikož to by bylo jasné snad každému hlupákovi.* A jelikož můj spolehlivý dealer zmizel ze scény, jsem nucen poohlídnout se jinde. Otec byl férový chlap. Nevím, co přesně jste vy dva měli za vztah, zda jste spolu pracovali. Ale zdá se, že jsi tenhle byznys podědila. *Nakloní hlavu mírně na stranu.* I když působíte hodně mladě, asi jsem čekal někoho staršího. *Nasadí mírný skepticismus, kterým ji hodlá lehce vyprovokovat. Doufá, že se tak bude chtít trochu předvést.* Ačkoliv okouzlující jste přesně tak, jak jsem slyšel. *Usměje se pozvolna. Byl to vtip? Rýpavá poznámka? Anebo opravdový kompliment? Jeho tón byl spíše škádlivý. Svůj obchod bral opravdu vážně, ale když se jednoduše s někým bavil, býval přesně takový. Rozpustilý, bezstarostný, možná trochu egocentrický, ale každý má nějaké chyby, no ne?* Hodláte mě dál zpovídat? Přijde mi, že na to mám málo alkoholu. *Zadívá se na téměř prázdnou sklenku.* /A taky až moc na hovno den./ Bylo by podle mě fér se zeptat na Vaše jméno. S kým mám tedy tu čest? Klidně Vám vymyslím nějakou přezdívku, ale nezaručuju, že se bude líbit. *Varuje ji. Zajímalo ho, zda mu poví své opravdové jméno. Uměl dost dobře poznat, když mu lidé lhali, a navíc by to později nejspíš stejně zjistil. Své lidi si opravdu důkladně proklepává. Ale sám nebyl schopen ji při rychlém zběžném obhlédnutí vypátrat na sociálních sítích a internetu pod nějakým konkrétním jménem.*
- Mary Virginia Atkinson
- Posts : 11
Join date : 2021-08-29
Age : 23
Re: Postranní uličky
Wed Sep 01, 2021 3:47 pm
*Čo dá to dostane. Ona sa ho začala vypytovať, pretože si myslela, že si to môže dovoliť. Ona si to vlastne myslela vo veľmi veľa prípadoch, naučila sa totiž, že nikomu sa nemôže prosiť. Ak by sa prosila, ďaleko by v tejto brandži nedošla. Jej otec jej ju nenechal preto lebo si myslel, že by to nezvládla. Práve naopak, myslel si, že práve ona na to má. Jeho základnými otázkami bolo vždy kto a prečo. Alebo ako? Ona sa ho spýtala čo to chcela vedieť ako prvé, zvyšok z neho určite vypadne. Ak tam nejaký zvyšok bude. Došlo jej rýchlo čo po nej chcel, stačilo povedať. Presne tak urobil a preto si ho zaviedla sem. Nebol to iba tak nejaký známi, lebo jeho otec toto heslo povedal iba ľuďom, ktorí mu boli naozaj blízki a veril im. Ona bola jedným z nich, Bill rovnako. A zjavne aj chlap pred ňou áno. Vyzeral mladšie ako jej otec, ale oveľa staršie ako ona. Už ju strach zo starších chlapov prešiel, ale vždy mala v hlave zafixovanú svoju traumu z detstva keď ju skoro vydali za chlapa o toľko staršieho. Nieže by im neverila, iba to bolo zvláštne. Boh vie čo tento chlap robí malým dievčatkám. Nieže by to bol jej problém a často na tieto veci radšej nemyslela, inak by sa vrátila tam odkiaľ došla. Tam sa za žiadnych okolností ale vracať nechcela.*
*Ďalšie prekvapenie došlo keď sa vyzul. Asi ju to trochu upokojilo a uistilo, že to nebude len tak niekto z ulice. Zistila aspoň tak, že dokáže rešpektovať iných ľudí a jej pravidlá, ktoré nahlas nepovie ale zjavne ukáže. Preto sa ešte pohodlnejšie usadí na sedačke keď ho počúva ako jej odpovedá na jej otázky. Jednu nohy si vyloží a skrčí ju v kolene, pritiahnuc ju bližšie k svojmu telu ako ho počúva. Občas veľmi letmo prikývne hlavou aby videl, že počúva. Možno sa na neho nepozerala celý čas, došlo jej to neslušné, občas ale pohľadom po ňom skočila. Keď ukončil svoj preslov podobnými otázkami na ňu, trochu sa pousmeje a zdvihne plecia. Tie po chvíľke padnú späť dole.* Mám svoje odpovede, ďakujem. *Viac sa naozaj pýtať nepotrebovala. Samozrejme, zaujímalo ju toho mnoho. Ako napríklad to kde o nej počul. Keď ale bol tým čo tvrdil, že bol, mohol o nej vedieť. Otec ju nikdy nedržal ako tajomstvo, ale tiež ju neukazoval. všade naokolo. Vždy mal jednu zásadu a to to, že to dievča ochráni pokiaľ bude vládať. Teraz sa už musela chrániť sama.* Zobral ma k sebe keď som to najviac potrebovala a ja som pre neho pracovala. Nič viac. *Pokýva hlavou zo strany na stranu, čím ešte potvrdí svoje tvrdenie. Bol to asi prvý chlap v jej živote, ktorý ju rešpektoval za to kto je a nevidel v nej sexuálny objekt alebo niečo tomu podobného. Všetci ho volali otec ale ona ho tak naozaj aj vnímala.* To mi je ľúto, že som Vás sklamala tým, že nie som staršia. Mám dvadsať jedna, už som legálna nemusíte sa obávať. *Prezradí mu svoj vek, pretože na viac naozaj vyzerať ani nemohla. Možno mladšie, ale staršie ani zďaleka.* Nemyslím si, že je potrebné mi vymýšľať prezývky, v tom som celkom expert. *Usmeje sa na neho, pre tentokrát celkom úprimne. Sama bola expert vo vymýšľaní si prezývok alebo mien, ktoré jej došli na um. Nepredpokladala, že by jej on klamal a predstavil sa jej bez okolkov, preto nad tým moc dlho nerozmýšľala.* Mary Virginia. *Predstaví sa mu svojim celým menom. Rada sa ľuďom predstavovala svojim menom, aj keď ho reálne vedelo veľmi málo ľudí. Bolo to hlavne kvôli irónii ktoré to meno v sebe nosilo. Vždy sa zatiaľ každý pozastavil nad tým ako sa volala. Predpokladla, že niečo podobné sa udeje aj teraz.* Stačí Mary. V bare Gina, a vonku hocijaké prvé meno čo ti napadne. Nemám rada, ak moje meno vedia ľudia, ktorých si sama nevyberiem. *Preskočí do tykania si, on to ale urobil ako prvý. Podľa pravidiel to má urobiť ten starší, a on bol istotne starší.*
Fajn, takže chceš drogy lebo si počul, že mám kvalitné drogy? *Bola to skôr rečnícka otázka, lebo ona vedela, že má kvalitné drogy. Nekupovala nekvalitné drogy, na tom si dávala záležať. Sama si z nich totiž dávala, a nechcela si do seba dávať kentus, už keď si do seba dáva drogy čo boli sami o sebe zlé.* Mám viac druhov ale myslím si, že hľadáš niečo takéto. *Postaví sa zo sedačky a prešupne sa okolo jeho kolien. Nespýta sa či si môže sadnúť alebo či mu to nevadí. Tým, že sa nechal pozvať sem, mu nemohlo vadiť skoro nič čo urobila. Nehodlala sa mu nijako ublížiť, bola by hlúpa keby áno. Pohár na stole posunie rukou aby ho náhodou neskopla a potom si sadne na jeho kolená, prehadzujúc si nohy cez tie jeho. Narovná sa v chrbte a potom si zájde rukou na krk. Svoj krížik zdvihne na retiazke a potočí vrchom krížika. Ten sa odtočí od zvyšku a jej ostanú v ruke dve časti jedného prívesku. Ten čo ostal visieť na zlatej retiazke má na sebe malú lyžičku a tá väčšia časť jej ostala v ruke. Tam mala pekný a veľmi drahý biely prášok. Lyžičkou sa vráti prívesku a naberie naň biely prášok. Je ho tam viac než dosť, nešetrí na ňom. Musí mu predsa ukázať, že za to za čo chce utratiť peniaze za to naozaj stojí. Posunie sa ešte o niečo viac na jeho nohách, veľmi opatrne aby sa jej prášok nerozsypal. Tak sa na neho pomaly nalepí celým svojím telom keď sa ku nemu nahne a ruku s príveskom položí pod jeho nos. Svojimi, teraz naozaj nevinnými očami, akoby nerobila práve niečo nelegálne, kývne k lyžičke a potom preskočí na jeho tvár. Nemusí mu hovoriť čo má robiť, určite to vie aj sám dosť dobre. Ona si iba počká kým prášok do nosa nasaje.*
*Ďalšie prekvapenie došlo keď sa vyzul. Asi ju to trochu upokojilo a uistilo, že to nebude len tak niekto z ulice. Zistila aspoň tak, že dokáže rešpektovať iných ľudí a jej pravidlá, ktoré nahlas nepovie ale zjavne ukáže. Preto sa ešte pohodlnejšie usadí na sedačke keď ho počúva ako jej odpovedá na jej otázky. Jednu nohy si vyloží a skrčí ju v kolene, pritiahnuc ju bližšie k svojmu telu ako ho počúva. Občas veľmi letmo prikývne hlavou aby videl, že počúva. Možno sa na neho nepozerala celý čas, došlo jej to neslušné, občas ale pohľadom po ňom skočila. Keď ukončil svoj preslov podobnými otázkami na ňu, trochu sa pousmeje a zdvihne plecia. Tie po chvíľke padnú späť dole.* Mám svoje odpovede, ďakujem. *Viac sa naozaj pýtať nepotrebovala. Samozrejme, zaujímalo ju toho mnoho. Ako napríklad to kde o nej počul. Keď ale bol tým čo tvrdil, že bol, mohol o nej vedieť. Otec ju nikdy nedržal ako tajomstvo, ale tiež ju neukazoval. všade naokolo. Vždy mal jednu zásadu a to to, že to dievča ochráni pokiaľ bude vládať. Teraz sa už musela chrániť sama.* Zobral ma k sebe keď som to najviac potrebovala a ja som pre neho pracovala. Nič viac. *Pokýva hlavou zo strany na stranu, čím ešte potvrdí svoje tvrdenie. Bol to asi prvý chlap v jej živote, ktorý ju rešpektoval za to kto je a nevidel v nej sexuálny objekt alebo niečo tomu podobného. Všetci ho volali otec ale ona ho tak naozaj aj vnímala.* To mi je ľúto, že som Vás sklamala tým, že nie som staršia. Mám dvadsať jedna, už som legálna nemusíte sa obávať. *Prezradí mu svoj vek, pretože na viac naozaj vyzerať ani nemohla. Možno mladšie, ale staršie ani zďaleka.* Nemyslím si, že je potrebné mi vymýšľať prezývky, v tom som celkom expert. *Usmeje sa na neho, pre tentokrát celkom úprimne. Sama bola expert vo vymýšľaní si prezývok alebo mien, ktoré jej došli na um. Nepredpokladala, že by jej on klamal a predstavil sa jej bez okolkov, preto nad tým moc dlho nerozmýšľala.* Mary Virginia. *Predstaví sa mu svojim celým menom. Rada sa ľuďom predstavovala svojim menom, aj keď ho reálne vedelo veľmi málo ľudí. Bolo to hlavne kvôli irónii ktoré to meno v sebe nosilo. Vždy sa zatiaľ každý pozastavil nad tým ako sa volala. Predpokladla, že niečo podobné sa udeje aj teraz.* Stačí Mary. V bare Gina, a vonku hocijaké prvé meno čo ti napadne. Nemám rada, ak moje meno vedia ľudia, ktorých si sama nevyberiem. *Preskočí do tykania si, on to ale urobil ako prvý. Podľa pravidiel to má urobiť ten starší, a on bol istotne starší.*
Fajn, takže chceš drogy lebo si počul, že mám kvalitné drogy? *Bola to skôr rečnícka otázka, lebo ona vedela, že má kvalitné drogy. Nekupovala nekvalitné drogy, na tom si dávala záležať. Sama si z nich totiž dávala, a nechcela si do seba dávať kentus, už keď si do seba dáva drogy čo boli sami o sebe zlé.* Mám viac druhov ale myslím si, že hľadáš niečo takéto. *Postaví sa zo sedačky a prešupne sa okolo jeho kolien. Nespýta sa či si môže sadnúť alebo či mu to nevadí. Tým, že sa nechal pozvať sem, mu nemohlo vadiť skoro nič čo urobila. Nehodlala sa mu nijako ublížiť, bola by hlúpa keby áno. Pohár na stole posunie rukou aby ho náhodou neskopla a potom si sadne na jeho kolená, prehadzujúc si nohy cez tie jeho. Narovná sa v chrbte a potom si zájde rukou na krk. Svoj krížik zdvihne na retiazke a potočí vrchom krížika. Ten sa odtočí od zvyšku a jej ostanú v ruke dve časti jedného prívesku. Ten čo ostal visieť na zlatej retiazke má na sebe malú lyžičku a tá väčšia časť jej ostala v ruke. Tam mala pekný a veľmi drahý biely prášok. Lyžičkou sa vráti prívesku a naberie naň biely prášok. Je ho tam viac než dosť, nešetrí na ňom. Musí mu predsa ukázať, že za to za čo chce utratiť peniaze za to naozaj stojí. Posunie sa ešte o niečo viac na jeho nohách, veľmi opatrne aby sa jej prášok nerozsypal. Tak sa na neho pomaly nalepí celým svojím telom keď sa ku nemu nahne a ruku s príveskom položí pod jeho nos. Svojimi, teraz naozaj nevinnými očami, akoby nerobila práve niečo nelegálne, kývne k lyžičke a potom preskočí na jeho tvár. Nemusí mu hovoriť čo má robiť, určite to vie aj sám dosť dobre. Ona si iba počká kým prášok do nosa nasaje.*
- Ginny
- Posts : 211
Join date : 2021-08-25
Nathan Benjamin Hardy
Wed Sep 01, 2021 4:46 pm
*Samozřejmě nějaké otázky očekával a měl vymyšlenou věrohodnou historku. Kdyby se rozhodla hledat jeho firmu, najde ji, stejně tak to, že je výkonným ředitelem a opravdu se jmenuje Nate. Tedy, Nathan, ale Nate byla běžná přezdívka, kterou lidé používali. Jejího otce okrajově znal, ale věděl o jeho obchodech tolik spíše zprostředkovaně, jelikož považoval informace za jedno z nejcennějších zboží, s kterým se dá pracovat. Avšak i předchozímu majiteli klubu nakukal podobnou historku. Nejlepší lži se opírají o pravdu. Mnoho členů jeho gangu se s ním setkalo, a přitom vůbec nevěděli, že právě mluvili s hlavou onoho společenství. Stejně tak Mary nikdy neplánoval říct, že vede Haggis, nemusela nic takového vědět. Pro ni bude zbohatlický týpek, co se zapletl s drogama a přišel k ní hledat útočiště. Odpoví jí tedy, ale na oplátku se taky zeptá. Nečekal, že se dívka tak ochotně rozmluví, ale alespoň si o ní mohl přidat pár poznatků. Z jejího tónu vytuší, že tou historkou bude něco víc, ale nepřišel, aby z ní páčil niterné pocity a citové vazby. Zaškubou mu koutky.* A jistě jsi v drogách začala jet až po svých narozeninám, jako zodpovědná mladá dáma. *Podotkne nevinně.* /To tak./ Ale děkuji za ujištění. Jsem velice rád, že mi za barem nenalévala mladistvá, to by mě pohoršilo. *Podotkne pobaveně a dopije whisky, načež sklenku odloží na stůl, ruce si založí na hrudi. Na jeho vkus byla ale opravdu mladá. Na druhou stranu byla v ambiciózním věku a někdy je lepší lidi zaháčkovat brzy a dovychovat dle svého. Ještě se stále nerozhodl.*
Opravdu, dostanu já nějakou? *Nadhodí. Nu, asi by neměl flirtovat, ale většinou to dělal automaticky. A ona se potom, co z něj dostala odpověď, uvolnila a bavila se s ním příjemně přímočaře. Trochu ho překvapilo, že ho dál nezpovídala, či nechtěla prohledal kvůli odposlechu nebo tak, ale možná byla naivní. Anebo opravdu věřila Otci, že si své zákazníky a spolupracovníky vybíral pečlivě a ověřil je i za ni. On by se ale s ničím takovým nesmířil. Byl až příliš podezíravý. Příliš opatrný. Jeho soustředění se roztříští, když zmíní své jméno.* To je vtip? *Pozvedne obočí. Když mu však nedá najevo, že se jednalo o žert, sklopí pohled k zemi. Vážně se snaží, ale stejně se mu ramena začnou otřásat potlačovaným smíchem. Nakonec to vzdá a zasměje se i nahlas. S širokým úsměvem se zakloní a opře hlouběji do křesla.* No, krása. Nebesa mají fakt skvělý smysl pro humor. *Stále mu škubají koutky. Není to od něj zrovna slušné, ale omlouvat se nehodlá. Dokonce by se vsadil, že to není poprvé, co tímhle nadmíru ironickým jménem někoho pobavila.* Dobře, dám si pozor, abych tě, pokud bychom se snad někdy potkali mimo tenhle bar, oslovoval jiným jménem. Nechtěl bych, aby tě někdo podezíral z toho, že jsi svatá. *Souhlasí. Tykání mu předtím uteklo tak nějak automaticky. Od chvíle, kdy mu sdělila, že je jí jen lehce přes dvacet, mu přišlo zatěžko jí vykat. Nejspíš za to mohl i ta aura, která z ní prýštila. Rozhodně nebyla vážná, z jeho pohledu spíše nespoutaná, možná i neklidná.*
Kdybych slyšel, že máš nekvalitní drogy, tak bych je nechtěl. A když vím, že je máš, tak vlastně... ne, počkej, dám si radši čokoládu. *Odfrkne si, ale sarkasmus.* Jistěže chci drogy. *Potlačí povzdech, kdyby snad nepostřehla, že to nemyslel vážně. Ale copak mohla čekat něco jiného, když konstatovala zjevné.* Konkrétně kokain, v heroinu nejedu. *Popravdě mu o to nešlo, ale musel si vybrat, o co se bude zajímat. Když se zvedla, tak nějak očekával, že mu hodí něco na hlavu. Asi by si to i zasloužil. Ale místo toho se ho rozhodne znovu překvapit. Už to párkrát udělala a to se zrovna často nestávalo. Ani neměl rád, když ho lidé vyváděly z konceptu.* /Impulzivní./ *To si o ní přidal k poznatkům. Usadila se mu v zásadě v klíně, ačkoliv nohy si hodila bokem. Nu, nedalo se říct, že by to bylo nepříjemné. Dostal dokonce dobrý výhled na další část její podprsenky. Kdyby nebyl tak zaujatý tím, co vyváděla s křížkem, asi by ho to přivádělo na zcestné myšlenky. Když se znovu posune, chytne ji instinktivně za boky, aby ji ustálil. Měla celkem útlý pas, což přes vytahané tílko nešlo poznat. Ne, že by ho mohl obejmout dlaněmi, ale dávalo mu to jistý přehled o jejích křivkách, což mimochodem taky zrovna nepotřeboval vědět.* Ty se reálně vysmíváš Bohu. *Pokroutí hlavou, když vidí, že kokain ukrývá v křížku. Pátravě se jí zahledí do očí. Momentálně ho zajímala víc ona, než koks. Setkával se s mnoha lidmi, ale ona mu nezapadala do žádné kategorie. Jeho dlaň putuje z jejího boku na bedra, když se k němu přitiskne a v očích se mu zableskne. Ačkoliv mu dává křížek přímo pod nos, nakonec se záhadně usměje.* Ne. *Zvedne ukazováček a odsune přívěšek od sebe. Kdyby šlo o crack, možná by to i riskl, tam účinky odezní do půl hodiny, ale u kokainu by mohlo jít až o dvě hodiny, vzhledem k tomu, že doopravdy nefetuje a drogy vyzkoušel opravdu jen příležitostně. Nikdy by si nechtěl vytvořit závislost, byl tudíž opatrný.* Je odpoledne a mě ještě čeká hodně práce, než si dovolím relaxovat. Nemůžu odsud odcházet sjetý, panenko. *Povzdechne si. Ačkoliv rozhodně nebyla panenka Marie, ty blond vlasy a nevinná dětská očka jí na přezdívku vystačily.* Nehledě na to, že když si dám dávku, napadají mě pak dost nemravné myšlenky a ty by ses tu sama se starším chlapem měla bát. *Ale místo toho, aby působil výhružně, se v zásadě chlapecky zazubí.* Koupím od tebe deset gramů, co ty na to? Věřím ti. Pokud zjistím, že jsi to něčím řízla, samozřejmě se už nevrátím a nikomu tě nedoporučím a i já mám nějaké kontakty, které by se ti mohly hodit. *Na ulici bylo běžné, že se koks mísil s jinými látkami, například cukrem, paralenem, pervitinem apod., v horším případě však i levamisolem nebo lidokainem, jedovatými látkami, které ve větším množství ubližují na zdraví. Kupovat tak levný koks u dealerů na ulici byl risk. Najít kvalitního dealera, který uměl sehnat dobré zboží bylo těžké, a samozřejmě si člověk připlatil. Tady navíc přijde okamžik pravdy. Ví moc dobře, jak se ceny pohybují. Pokud mu dá férovou cenu, opravdu si promyslí, že ji přes jednoho ze svých lidí nabídne vstup do gangu. Sice bude na okraji, ale i tak jí to přinese dost výhod. Snaží se nevnímat to, že je mu pořád blízko.*
Opravdu, dostanu já nějakou? *Nadhodí. Nu, asi by neměl flirtovat, ale většinou to dělal automaticky. A ona se potom, co z něj dostala odpověď, uvolnila a bavila se s ním příjemně přímočaře. Trochu ho překvapilo, že ho dál nezpovídala, či nechtěla prohledal kvůli odposlechu nebo tak, ale možná byla naivní. Anebo opravdu věřila Otci, že si své zákazníky a spolupracovníky vybíral pečlivě a ověřil je i za ni. On by se ale s ničím takovým nesmířil. Byl až příliš podezíravý. Příliš opatrný. Jeho soustředění se roztříští, když zmíní své jméno.* To je vtip? *Pozvedne obočí. Když mu však nedá najevo, že se jednalo o žert, sklopí pohled k zemi. Vážně se snaží, ale stejně se mu ramena začnou otřásat potlačovaným smíchem. Nakonec to vzdá a zasměje se i nahlas. S širokým úsměvem se zakloní a opře hlouběji do křesla.* No, krása. Nebesa mají fakt skvělý smysl pro humor. *Stále mu škubají koutky. Není to od něj zrovna slušné, ale omlouvat se nehodlá. Dokonce by se vsadil, že to není poprvé, co tímhle nadmíru ironickým jménem někoho pobavila.* Dobře, dám si pozor, abych tě, pokud bychom se snad někdy potkali mimo tenhle bar, oslovoval jiným jménem. Nechtěl bych, aby tě někdo podezíral z toho, že jsi svatá. *Souhlasí. Tykání mu předtím uteklo tak nějak automaticky. Od chvíle, kdy mu sdělila, že je jí jen lehce přes dvacet, mu přišlo zatěžko jí vykat. Nejspíš za to mohl i ta aura, která z ní prýštila. Rozhodně nebyla vážná, z jeho pohledu spíše nespoutaná, možná i neklidná.*
Kdybych slyšel, že máš nekvalitní drogy, tak bych je nechtěl. A když vím, že je máš, tak vlastně... ne, počkej, dám si radši čokoládu. *Odfrkne si, ale sarkasmus.* Jistěže chci drogy. *Potlačí povzdech, kdyby snad nepostřehla, že to nemyslel vážně. Ale copak mohla čekat něco jiného, když konstatovala zjevné.* Konkrétně kokain, v heroinu nejedu. *Popravdě mu o to nešlo, ale musel si vybrat, o co se bude zajímat. Když se zvedla, tak nějak očekával, že mu hodí něco na hlavu. Asi by si to i zasloužil. Ale místo toho se ho rozhodne znovu překvapit. Už to párkrát udělala a to se zrovna často nestávalo. Ani neměl rád, když ho lidé vyváděly z konceptu.* /Impulzivní./ *To si o ní přidal k poznatkům. Usadila se mu v zásadě v klíně, ačkoliv nohy si hodila bokem. Nu, nedalo se říct, že by to bylo nepříjemné. Dostal dokonce dobrý výhled na další část její podprsenky. Kdyby nebyl tak zaujatý tím, co vyváděla s křížkem, asi by ho to přivádělo na zcestné myšlenky. Když se znovu posune, chytne ji instinktivně za boky, aby ji ustálil. Měla celkem útlý pas, což přes vytahané tílko nešlo poznat. Ne, že by ho mohl obejmout dlaněmi, ale dávalo mu to jistý přehled o jejích křivkách, což mimochodem taky zrovna nepotřeboval vědět.* Ty se reálně vysmíváš Bohu. *Pokroutí hlavou, když vidí, že kokain ukrývá v křížku. Pátravě se jí zahledí do očí. Momentálně ho zajímala víc ona, než koks. Setkával se s mnoha lidmi, ale ona mu nezapadala do žádné kategorie. Jeho dlaň putuje z jejího boku na bedra, když se k němu přitiskne a v očích se mu zableskne. Ačkoliv mu dává křížek přímo pod nos, nakonec se záhadně usměje.* Ne. *Zvedne ukazováček a odsune přívěšek od sebe. Kdyby šlo o crack, možná by to i riskl, tam účinky odezní do půl hodiny, ale u kokainu by mohlo jít až o dvě hodiny, vzhledem k tomu, že doopravdy nefetuje a drogy vyzkoušel opravdu jen příležitostně. Nikdy by si nechtěl vytvořit závislost, byl tudíž opatrný.* Je odpoledne a mě ještě čeká hodně práce, než si dovolím relaxovat. Nemůžu odsud odcházet sjetý, panenko. *Povzdechne si. Ačkoliv rozhodně nebyla panenka Marie, ty blond vlasy a nevinná dětská očka jí na přezdívku vystačily.* Nehledě na to, že když si dám dávku, napadají mě pak dost nemravné myšlenky a ty by ses tu sama se starším chlapem měla bát. *Ale místo toho, aby působil výhružně, se v zásadě chlapecky zazubí.* Koupím od tebe deset gramů, co ty na to? Věřím ti. Pokud zjistím, že jsi to něčím řízla, samozřejmě se už nevrátím a nikomu tě nedoporučím a i já mám nějaké kontakty, které by se ti mohly hodit. *Na ulici bylo běžné, že se koks mísil s jinými látkami, například cukrem, paralenem, pervitinem apod., v horším případě však i levamisolem nebo lidokainem, jedovatými látkami, které ve větším množství ubližují na zdraví. Kupovat tak levný koks u dealerů na ulici byl risk. Najít kvalitního dealera, který uměl sehnat dobré zboží bylo těžké, a samozřejmě si člověk připlatil. Tady navíc přijde okamžik pravdy. Ví moc dobře, jak se ceny pohybují. Pokud mu dá férovou cenu, opravdu si promyslí, že ji přes jednoho ze svých lidí nabídne vstup do gangu. Sice bude na okraji, ale i tak jí to přinese dost výhod. Snaží se nevnímat to, že je mu pořád blízko.*
- Mary Virginia Atkinson
- Posts : 11
Join date : 2021-08-29
Age : 23
Re: Postranní uličky
Sun Sep 05, 2021 2:31 am
*Hlavu nakloní mierne na bok, s úškrnkom na tvári, ktorý ju len tak neopúšťa. Bolo od neho milé, že ju tak podpichoval. Tento biznis bol prevažne založený na mužskej populácii, takže na podobné komentáre si zvykla. Musela si na ne zvyknúť a vyfiltrovať ich tak, aby reagovala iba na tie, ktoré za to stáli alebo by mohla nejako podobne človeka odbiť. On bol ešte ten lepší prípad. Väčšina poznámok zachádzala do nepríjemných detailov, jej tela, života a útrob. Nebrala to ale vážne, pretože ľudia, ktorí jej to väčšinou adresovali boli opití alebo pod vplyvom drog. A za ten čas sa to znej otriaslo už akosi samo.* So všetkým som začala po mojich narodeninách. *Odpovie jednoducho a jej úsmev je ako bodka. /Nekonkretizuješ čo a po ktorých narodeninách./ pomyslí si len tak, pretože jej to dôjde až komické. Alkohol by bol jej najmenší problém v dvanástich.* Preto mám Billa, väčšinou obsluhuje on. Ja sa iba tak motkám a sledujem ľudí. Niektorí majú tendenciu mi rozbíjať podnik a toho si naozaj nevážim. *Dodá pokojne a s tónom hlasu, ktorý sa ťahal ako sladký med. Dokázala byť ostrá, vyskakovala a pichala slovami každého okolo. Niekedy ale znela ako to najsladšie a najnevinnejšie stvorenie na svete.*
*Očakávala podobnú reakciu. Keby sa nechce vysmievať nebesiam, dávno si meno už zmení. Jej samej to došiel ale ako dosť dobrý vtip za to čím všetkým si musela ako dieťa prejsť. A Mary bolo celkom pekné meno, nehľadiac na to, prečo sa tak volala. Mohla si povedať, že je to napríklad po Škótskej kráľovnej Mary. Síce to tak v realite nebolo, ale znelo to pekne. Bola predsa len kráľovná akého si svojho malého revíru. Nechá ho nech sa dosmeje a potom pokrúti hlavou.* Som rada, že som ťa pobavila ale nie, nie je to vtip. Vylož si to ako chceš. *Ďalší jeden z jej zvykov. Nevysvetľovala nikomu prečo to tak je, nešla do detailov. Nikto vlastne poriadne žiadne detaily o nej nevedel. Iba jej adoptívny otec, ktorý si všetko zobral so sebou do hrobu a Bill, ktorý nehovorí s nikým okrem svojej manželky. Tá jej občas pošle pečený koláč alebo teplý obed, milá žena. Nate ale ani nevyzeral tak, že by potreboval vedieť PREČO je Mary Virginia.* Moji rodičia. *Povie mu potom keď vysloví svoju narážku na nebesia. Rozhodí trochu rukami, je to však veľmi nežne a ležérne. Hýbala sa občas ako tanečníčka, opatrne, precízne a detailne. Dodávalo jej to na jej ženskosti, aspoň trošku. Nebola typickým ženským modelom, ale podobné gestá z nej občas dokázali urobiť očarujúce stvorenie.* Predpokladali, že zo mňa asi vychovajú niečo iné ako... drogovú dílerku a podpultovú obchodníčku. Určite nie sú pyšní, to som si istá. *Poslednú vetu skoro šepne.* Aw, je milé, že s myslíš, že by tomu aj niekto v mojom prípade veril. Naozaj rozkošné. *Povie mu než sa postaví aby sa presunula ku nemu.*
*Keď si na neho sadne a odtočí si vrchnú časť svojho prívesku, iba čaká kým sa ponúkne. Nebude mu to tlačiť na silu, so slušnosti ho ale mohla ponúknuť aby aspoň ochutnal čo si ide kupovať. Prekvapí ju keď ju odmietne. Ľudia zadarmo drogy neodmietali, neboli to rožky, ktoré stáli niekoľko centov. Drogy boli drahé a nikto nimi nepohrdne ak ich ponúkajú len tak. A ona mu k tomu ponúkla aj seba, mal úplne exkluzívny servis. Ak ale nechcel, nechcel. Mykne trochu plecami a koks znovu nasype späť do svojho krížiku, ktorý potom pevne zatočí späť a ten jej padne späť medzi prsia. Ešte sa trochu odrazí než zostane visieť. Jeho dotyky, ktoré jej pokladal na telo cítila aj vtedy keď sa sústredila na to aby sa jej ten zázračný prach nerozsypal. Teraz mala možnosť sa na nech sústrediť na 100%. Trochu sa na jeho nohách pomrví a nijako extra sa neodtiahne. Ak mal akýsi osobný priestor, už ho nemal, pretože sa mu uvelebila na nohách, ako keby to robí stále. Dokonca sa ani neodlepí tak úplne od jeho tela a ostane pri ňom celkom blízko. Zdvihne jednu zo svojich rúk a prstami mu prejde vlasmi, zachádzajúc mu poza ucho až dozadu na spodok vlasov. Začne mu ich nechtami prehrabávať pričom sa mu dosť intenzívne pozerá do očí.* Že ti to došlo až teraz keď som vytiahla ten krížik. *Odpovie mu potichu než sa skloní aby mu venovala jeden bozk na obe líca. Neustále mu ale spočíva rukou vo vlasoch, ktoré prehrabáva.* Veľmi sa bojím, naozaj. *Šepne a podtiahne sa od neho tak aby zas na neho videla.* Som síce dílerka a mohla by som ľudí oberať o peniaze, ale stále mám v sebe morálku a správneho obchodného ducha. Môžem ťa uistiť, že moje drogy sú tie najčistejšie, ktoré v meste nájdeš. Keby nie sú, nedám ich do seba. *To mu už povie celkom jasne a nahlas. Na moment sa ešte zastaví, než sa skloní aby mu pre tentokrát vtisla veľmi letmí bozk na pery. Potom sa z neho rovnako rýchlo ako si na neho sadla postaví. Poupraví si svoje tielko, ktoré sa jej trochu pokrčilo a skoro vypadlo spoza lemu jej nohavíc. Prejde si ku svojej skrini, kde otvorí jednu malú skrinku. Tam niečo párkrát zapípe a ťukne. Vytiahne sáčok bieleho prášku a znovu je počuť iba ťuknutie. Drevené dvierka potom zavrie a prejde ku malému stolíku. Tam pred neho hodí sáčok.* Rovná tisícka. *Mala to dobre rozpočítané na náklady. 1g=100 libier. 500 libier si z toho naprofitovala a za zvyšok si nakúpila nové drogy.* Ak chceš cenu znižovať, musím ťa sklamať ale nepôjde to. Môj otec mal stanovené ceny a ja som sa naučila ich nemeniť, iba preto lebo sa niekto pekne usmeje. Na pekné usmievanie som tu ja. *Aby svojmu výroku dala ešte aj viac zmyslu, naozaj ho zakončí úsmevom, ktorý by naozaj očaril kde-koho. A k tomu v kombinácii s jej peknými modrými očami, by bolo naozaj zložité odmietnuť tak nevinne vyzerajúce dievča.*
*Očakávala podobnú reakciu. Keby sa nechce vysmievať nebesiam, dávno si meno už zmení. Jej samej to došiel ale ako dosť dobrý vtip za to čím všetkým si musela ako dieťa prejsť. A Mary bolo celkom pekné meno, nehľadiac na to, prečo sa tak volala. Mohla si povedať, že je to napríklad po Škótskej kráľovnej Mary. Síce to tak v realite nebolo, ale znelo to pekne. Bola predsa len kráľovná akého si svojho malého revíru. Nechá ho nech sa dosmeje a potom pokrúti hlavou.* Som rada, že som ťa pobavila ale nie, nie je to vtip. Vylož si to ako chceš. *Ďalší jeden z jej zvykov. Nevysvetľovala nikomu prečo to tak je, nešla do detailov. Nikto vlastne poriadne žiadne detaily o nej nevedel. Iba jej adoptívny otec, ktorý si všetko zobral so sebou do hrobu a Bill, ktorý nehovorí s nikým okrem svojej manželky. Tá jej občas pošle pečený koláč alebo teplý obed, milá žena. Nate ale ani nevyzeral tak, že by potreboval vedieť PREČO je Mary Virginia.* Moji rodičia. *Povie mu potom keď vysloví svoju narážku na nebesia. Rozhodí trochu rukami, je to však veľmi nežne a ležérne. Hýbala sa občas ako tanečníčka, opatrne, precízne a detailne. Dodávalo jej to na jej ženskosti, aspoň trošku. Nebola typickým ženským modelom, ale podobné gestá z nej občas dokázali urobiť očarujúce stvorenie.* Predpokladali, že zo mňa asi vychovajú niečo iné ako... drogovú dílerku a podpultovú obchodníčku. Určite nie sú pyšní, to som si istá. *Poslednú vetu skoro šepne.* Aw, je milé, že s myslíš, že by tomu aj niekto v mojom prípade veril. Naozaj rozkošné. *Povie mu než sa postaví aby sa presunula ku nemu.*
*Keď si na neho sadne a odtočí si vrchnú časť svojho prívesku, iba čaká kým sa ponúkne. Nebude mu to tlačiť na silu, so slušnosti ho ale mohla ponúknuť aby aspoň ochutnal čo si ide kupovať. Prekvapí ju keď ju odmietne. Ľudia zadarmo drogy neodmietali, neboli to rožky, ktoré stáli niekoľko centov. Drogy boli drahé a nikto nimi nepohrdne ak ich ponúkajú len tak. A ona mu k tomu ponúkla aj seba, mal úplne exkluzívny servis. Ak ale nechcel, nechcel. Mykne trochu plecami a koks znovu nasype späť do svojho krížiku, ktorý potom pevne zatočí späť a ten jej padne späť medzi prsia. Ešte sa trochu odrazí než zostane visieť. Jeho dotyky, ktoré jej pokladal na telo cítila aj vtedy keď sa sústredila na to aby sa jej ten zázračný prach nerozsypal. Teraz mala možnosť sa na nech sústrediť na 100%. Trochu sa na jeho nohách pomrví a nijako extra sa neodtiahne. Ak mal akýsi osobný priestor, už ho nemal, pretože sa mu uvelebila na nohách, ako keby to robí stále. Dokonca sa ani neodlepí tak úplne od jeho tela a ostane pri ňom celkom blízko. Zdvihne jednu zo svojich rúk a prstami mu prejde vlasmi, zachádzajúc mu poza ucho až dozadu na spodok vlasov. Začne mu ich nechtami prehrabávať pričom sa mu dosť intenzívne pozerá do očí.* Že ti to došlo až teraz keď som vytiahla ten krížik. *Odpovie mu potichu než sa skloní aby mu venovala jeden bozk na obe líca. Neustále mu ale spočíva rukou vo vlasoch, ktoré prehrabáva.* Veľmi sa bojím, naozaj. *Šepne a podtiahne sa od neho tak aby zas na neho videla.* Som síce dílerka a mohla by som ľudí oberať o peniaze, ale stále mám v sebe morálku a správneho obchodného ducha. Môžem ťa uistiť, že moje drogy sú tie najčistejšie, ktoré v meste nájdeš. Keby nie sú, nedám ich do seba. *To mu už povie celkom jasne a nahlas. Na moment sa ešte zastaví, než sa skloní aby mu pre tentokrát vtisla veľmi letmí bozk na pery. Potom sa z neho rovnako rýchlo ako si na neho sadla postaví. Poupraví si svoje tielko, ktoré sa jej trochu pokrčilo a skoro vypadlo spoza lemu jej nohavíc. Prejde si ku svojej skrini, kde otvorí jednu malú skrinku. Tam niečo párkrát zapípe a ťukne. Vytiahne sáčok bieleho prášku a znovu je počuť iba ťuknutie. Drevené dvierka potom zavrie a prejde ku malému stolíku. Tam pred neho hodí sáčok.* Rovná tisícka. *Mala to dobre rozpočítané na náklady. 1g=100 libier. 500 libier si z toho naprofitovala a za zvyšok si nakúpila nové drogy.* Ak chceš cenu znižovať, musím ťa sklamať ale nepôjde to. Môj otec mal stanovené ceny a ja som sa naučila ich nemeniť, iba preto lebo sa niekto pekne usmeje. Na pekné usmievanie som tu ja. *Aby svojmu výroku dala ešte aj viac zmyslu, naozaj ho zakončí úsmevom, ktorý by naozaj očaril kde-koho. A k tomu v kombinácii s jej peknými modrými očami, by bolo naozaj zložité odmietnuť tak nevinne vyzerajúce dievča.*
- Ginny
- Posts : 211
Join date : 2021-08-25
Nathan Benjamin Hardy
Sun Sep 05, 2021 3:18 am
*Její úšklebek a poznámka ho nevykolejí. Ale to doopravdy zvládne jen málokdo a máloco. Naopak si na seznam jejích vlastností přičte i jistou inteligenci, minimálně tu konverzační. Nedělalo jí problémy hbitě přemýšlet a obratem odpovídat a určitě by z kdejaké debaty dokázala vyjít jako jasný vítěz. Jenže... on nebyl kde kdo. A proto jen nevinně pokrčil rameny s tím bezstarostným blahosklonným úsměvem na rtech.* Ano, člověk se spoustou věcí začne až po narozeninách. Já třeba po prvních narozeninách začal chodit, celkem pozdě, co? Ale po třetích už jsem zase uměl plavat, tak se to vyvažuje, řekl bych. *Na slovíčkaření většinou chytal lidi on, nikoliv oni jeho. Pokud by ho Mary znala, nemohla by se tak divit, že její lest prohlédl.* Možná by se ti tu hodil vyhazovač. *Nadhodí a zvědavě se na ni zahledí.* Nebo i to zastává Bill? *Ona sama sice působila, že má v sobě hodně nastřádané a nepoddajné energie, ale nedokázal si představit, jak by si poradila kupodivu s bandou ožralců, kteří se rozhodnou dělat problémy. Možná tak s nějakým opilým šmátralem, který se snaží dávat ruce tam, kam nemá.
Nad jejím jménem se doopravdy musí upřímně zasmát. Dlouho neslyšel nic, co by bylo tak k pokukání. Málokdy se snažil vystupovat jako vážný muž. To patřilo do obchodu. Ale v soukromí byl vždycky beznadějně plný veselí a charisma, které z něj dělaly příjemného společníka, byť občas nedostatečně taktního.* Ne, opravdu, omlouvám se, jen... *Mávne neurčitě rukou, ale ona to určitě pochopí. Nevěří tomu, že byl prvním, kdo na její jméno takhle reagoval. Určitě nebyla svatá a dost pochyboval o tom, že byla panna. Nedivil by se, kdyby se sexem začala dřív než s alkoholem. Ačkoliv se o vysvětlení neprosil, stejně ho dostal. A vlastně o něj i docela stál, jen si zvykl, že většinu věcí z lidí nemusí páčit. Ačkoliv se tak spousta netvářila, chtěli sdílet své myšlenky, podvědomě toužili po pochopení a měli tendenci se obhajovat. Občas bylo nejlepším startérem konverzace prosté ticho. Upřeně ji pozoruje, musel by bát slepý, aby si nevšiml, s jakou grácií se pohybovala. Už když před ním šla, všiml si, že nakračuje ladně, téměř nehlučně. Byla to další věc, která na ní působila v rozporu se vším ostatním. Člověk by tipoval, že bude jako rockerka, drsná holka, jejíž pohyby budou strohé a rázné, a ne jako plynoucí bystřina uprostřed kopců. Nechá ji to dopovědět, neskáče jí do řeči.* A ty jsi na sebe hrdá? *Zeptá se jí na oplátku. Přeci jen vedla podnik, a měla skvělou pověst, i když ne v dobrých vrstvách společnosti.* Nehledě na to, občas není hrdost to hlavní. *Sám to věděl moc dobře. Nebyl pyšný na spoustu věcí, které musel v životě udělat.* Někdy je to o tom udělat to, co musíš. Co je zrovna nutné. Co potřebuješ k tomu přežít. Nebo žít. Hrdost, pýcha, to vše se přeceňuje. *Poví jí klidně. Občas bylo lehké zapomenout, kolik mu je let. Mohla za to jeho bezprostřednost a sebevědomí, s níž zapadl téměř do jakékoliv společnosti. Ale teď jí nesděloval nahodilá moudra, mluvila z něj zkušenost podepřená prožitými léty.
Ačkoliv by drogu odmítat neměl, nestojí mu to za to, aby byl další dvě hodiny sjetý. A pokud se jednalo o kvalitní materiál, čemuž věřil, rozhodně by to byly spíše dvě hodiny než hodina. Navíc je z velké části zaujatý tím, jak mu kokain nabídla, od toho přívěšku na krku, až po to, že se mu usadila v klíně. Lehce se napne, když mu vjede prsty do vlasů. Moc dobře ví, co dělá, když nehty lehce přechází po zátylku a prohrabuje se hustými prameny. Přimhouří oči a zadívá se na ni s nově nabytým zájmem. O co se snažila? Asi by ji v tom neměl podporovat, ale touha dát jí naznak, že tuhle hru můžou hrát dva, byla silnější. Bříšky prstů pohladil nahou kůži pod lemem tílka, rovnou u beder, jen náznakem s nimi přejel výše podél páteře. Tak snadno by se dalo zapomenout na to, že je o tolik mladší než on. A že, ačkoliv na to neměl pravidlo, obvykle nespával s lidmi, které hodlal zaměstnat. Zhluboka se nadechne, když ho políbí na tváře. Jako by nestačilo, když se mu vrtěla v klíně. Ačkoliv se považoval za ukázněného, nemohl ignorovat reakce vlastního těla. Na jednu stranu ho sváděla, ale vzápětí se dokázala chovat zase jako prohnaná obchodnice. Když se k němu nakloní, cítí to napětí mezi nimi. Okamžik, který je nabitý vzájemnou přitažlivostí, těsně předtím, než má dojít k polibku. Zvedne ruku a po jejím vzoru jí vjede do jejích kadeří. Sevře je však pevněji, ačkoli ne hrubě, aby její hlavu přidržel na místě, když ho letmo políbí. Místo, aby jí polibek oplatil, špičkou jazyka něžně pohladí plný spodní ret a pustí ji ze svého sevření.* Sladká. Ale nemáme obchod, který je potřeba dokončit? *Znovu je ukázkovým příkladem klidu, ačkoliv počínající erekce v jeho kalhotách by si s ním možná dovolila nesouhlasit. Nechá ji se zvednout a sám ji následuje. Počká, než vyloví sáček s drogami a mezitím sám najde peněženku a odpočítá obnos, který mu sdělila. Nad cenou ani nemrkne. Je to standardní cena a slouží jí ke cti, že se ji nepokusila navýšit. Položí bankovky na stůl a pobaveně se na ni zahledí. S tím nevinným úsměvem byla doopravdy téměř roztomilý.* Já se neumívám hezky. Ale mohl bych se usmát takhle. *Lehce pozvedne koutky úst, jeden o něco výše než ten druhý, pohled mu potemní, stane se upřeným a intenzivním, zatímco jím pomalu putuje od chodidel až po její oči, jako by ji už teď laskal dotekem a ne si to jen v duchu představoval. Až když se zastaví, úsměv se rozšíří a nabere vyzývavý podtón.* To by mi slevu nevyneslo? *Zeptá z legrace, ale hlas schválně nechá svůdně položený o oktávu níž. Už jen to, že zaplatil, dost jasně dává najevo, že žertuje a flirtuje s ní.* Většinou ho používám, když chci, aby se žena začala svlékat před tím, než ji opřu o zeď a pořádně ji ošukám a musím říct, že pokaždé dosáhl kýženého výsledku. *Dodá nakonec rozverně a pokrčí vše.* Je teď mezi námi teda vše vyřízeno, že? *Dá si do kapsy bundy peněženku i sáček s drogami.* Nebo je tu snad ještě něco, co bys ode mě potřebovala, než půjdu? *Zeptá se schválně dvojsmyslně. Je důvod, proč je pro většinu žen pohromou. Uměl být svůdný, ale netlačil na pilu. Nepotřeboval za každou cenu vyhrát a to byl asi důvod, proč nakonec vlastně téměř vždy dosáhl svého i tak.*
Nad jejím jménem se doopravdy musí upřímně zasmát. Dlouho neslyšel nic, co by bylo tak k pokukání. Málokdy se snažil vystupovat jako vážný muž. To patřilo do obchodu. Ale v soukromí byl vždycky beznadějně plný veselí a charisma, které z něj dělaly příjemného společníka, byť občas nedostatečně taktního.* Ne, opravdu, omlouvám se, jen... *Mávne neurčitě rukou, ale ona to určitě pochopí. Nevěří tomu, že byl prvním, kdo na její jméno takhle reagoval. Určitě nebyla svatá a dost pochyboval o tom, že byla panna. Nedivil by se, kdyby se sexem začala dřív než s alkoholem. Ačkoliv se o vysvětlení neprosil, stejně ho dostal. A vlastně o něj i docela stál, jen si zvykl, že většinu věcí z lidí nemusí páčit. Ačkoliv se tak spousta netvářila, chtěli sdílet své myšlenky, podvědomě toužili po pochopení a měli tendenci se obhajovat. Občas bylo nejlepším startérem konverzace prosté ticho. Upřeně ji pozoruje, musel by bát slepý, aby si nevšiml, s jakou grácií se pohybovala. Už když před ním šla, všiml si, že nakračuje ladně, téměř nehlučně. Byla to další věc, která na ní působila v rozporu se vším ostatním. Člověk by tipoval, že bude jako rockerka, drsná holka, jejíž pohyby budou strohé a rázné, a ne jako plynoucí bystřina uprostřed kopců. Nechá ji to dopovědět, neskáče jí do řeči.* A ty jsi na sebe hrdá? *Zeptá se jí na oplátku. Přeci jen vedla podnik, a měla skvělou pověst, i když ne v dobrých vrstvách společnosti.* Nehledě na to, občas není hrdost to hlavní. *Sám to věděl moc dobře. Nebyl pyšný na spoustu věcí, které musel v životě udělat.* Někdy je to o tom udělat to, co musíš. Co je zrovna nutné. Co potřebuješ k tomu přežít. Nebo žít. Hrdost, pýcha, to vše se přeceňuje. *Poví jí klidně. Občas bylo lehké zapomenout, kolik mu je let. Mohla za to jeho bezprostřednost a sebevědomí, s níž zapadl téměř do jakékoliv společnosti. Ale teď jí nesděloval nahodilá moudra, mluvila z něj zkušenost podepřená prožitými léty.
Ačkoliv by drogu odmítat neměl, nestojí mu to za to, aby byl další dvě hodiny sjetý. A pokud se jednalo o kvalitní materiál, čemuž věřil, rozhodně by to byly spíše dvě hodiny než hodina. Navíc je z velké části zaujatý tím, jak mu kokain nabídla, od toho přívěšku na krku, až po to, že se mu usadila v klíně. Lehce se napne, když mu vjede prsty do vlasů. Moc dobře ví, co dělá, když nehty lehce přechází po zátylku a prohrabuje se hustými prameny. Přimhouří oči a zadívá se na ni s nově nabytým zájmem. O co se snažila? Asi by ji v tom neměl podporovat, ale touha dát jí naznak, že tuhle hru můžou hrát dva, byla silnější. Bříšky prstů pohladil nahou kůži pod lemem tílka, rovnou u beder, jen náznakem s nimi přejel výše podél páteře. Tak snadno by se dalo zapomenout na to, že je o tolik mladší než on. A že, ačkoliv na to neměl pravidlo, obvykle nespával s lidmi, které hodlal zaměstnat. Zhluboka se nadechne, když ho políbí na tváře. Jako by nestačilo, když se mu vrtěla v klíně. Ačkoliv se považoval za ukázněného, nemohl ignorovat reakce vlastního těla. Na jednu stranu ho sváděla, ale vzápětí se dokázala chovat zase jako prohnaná obchodnice. Když se k němu nakloní, cítí to napětí mezi nimi. Okamžik, který je nabitý vzájemnou přitažlivostí, těsně předtím, než má dojít k polibku. Zvedne ruku a po jejím vzoru jí vjede do jejích kadeří. Sevře je však pevněji, ačkoli ne hrubě, aby její hlavu přidržel na místě, když ho letmo políbí. Místo, aby jí polibek oplatil, špičkou jazyka něžně pohladí plný spodní ret a pustí ji ze svého sevření.* Sladká. Ale nemáme obchod, který je potřeba dokončit? *Znovu je ukázkovým příkladem klidu, ačkoliv počínající erekce v jeho kalhotách by si s ním možná dovolila nesouhlasit. Nechá ji se zvednout a sám ji následuje. Počká, než vyloví sáček s drogami a mezitím sám najde peněženku a odpočítá obnos, který mu sdělila. Nad cenou ani nemrkne. Je to standardní cena a slouží jí ke cti, že se ji nepokusila navýšit. Položí bankovky na stůl a pobaveně se na ni zahledí. S tím nevinným úsměvem byla doopravdy téměř roztomilý.* Já se neumívám hezky. Ale mohl bych se usmát takhle. *Lehce pozvedne koutky úst, jeden o něco výše než ten druhý, pohled mu potemní, stane se upřeným a intenzivním, zatímco jím pomalu putuje od chodidel až po její oči, jako by ji už teď laskal dotekem a ne si to jen v duchu představoval. Až když se zastaví, úsměv se rozšíří a nabere vyzývavý podtón.* To by mi slevu nevyneslo? *Zeptá z legrace, ale hlas schválně nechá svůdně položený o oktávu níž. Už jen to, že zaplatil, dost jasně dává najevo, že žertuje a flirtuje s ní.* Většinou ho používám, když chci, aby se žena začala svlékat před tím, než ji opřu o zeď a pořádně ji ošukám a musím říct, že pokaždé dosáhl kýženého výsledku. *Dodá nakonec rozverně a pokrčí vše.* Je teď mezi námi teda vše vyřízeno, že? *Dá si do kapsy bundy peněženku i sáček s drogami.* Nebo je tu snad ještě něco, co bys ode mě potřebovala, než půjdu? *Zeptá se schválně dvojsmyslně. Je důvod, proč je pro většinu žen pohromou. Uměl být svůdný, ale netlačil na pilu. Nepotřeboval za každou cenu vyhrát a to byl asi důvod, proč nakonec vlastně téměř vždy dosáhl svého i tak.*
- Mary Virginia Atkinson
- Posts : 11
Join date : 2021-08-29
Age : 23
Re: Postranní uličky
Mon Sep 06, 2021 5:47 pm
*Vypočuje si jeho slová o tom ako sa naučil chodiť a všetko to čo k dospievaniu človeka patrí. Nepýtala sa ho koľko mal rokov, to ale že bol starší jej došlo veľmi rýchlo. Ona zase nepotrebovala vedieť kto mal koľko rokov, to nebola zas tak dôležitá informácia, bez ktorej by sa nezaobišla. K tomu čo sa stalo po ktorých narodeninách sa ona nevyjadruje, pretože by to nezapadalo do noriem života dieťaťa. Nieže by on teda vyzeral ako niekto, kto by ju súdil. A aj keby ju súdi, nevedela by o tom a bolo by jej to vlastne úplne jedno. Dávno sa už naučila, že zaoberať sa názormi druhých je vyčerpávajúce a veľmi zdĺhavé.* Pracujem na tom, momentálne je tu ale Bill. Ten do zvláda viac než dobre. *Odpovie mu na jeho poznatok o tom, že by sa jej sem hodil vyhadzovať. Nepotrebovala aby jej to niekto hovoril, ona veľmi dobre vedela čo potrebovala. Všetko ale nešlo tak rýchlo a hlavne, ona si človeka musela overiť než si ho pustí pod strechu a zverí mu toľko do rúk. Nikomu koho poznala natoľko neverila, pretože vedela, že vždy majú za účelom iba dve veci: dostať sa jej do postele alebo ju okradnúť o všetko čo má. Stále bolo pre mnohé mužské krehké egá ťažké prijať fakt, že dievča ako ona môže vlastniť podnik a predávať drogy najlepšie na trhu.*
*Mávne rukou nad jeho ospravedlnením. Naozaj to nebolo nič na čo nebola už zvyknutá.* V pohode, nie si prvý ani posledný, ktorý sa dobre zabavil. Časom som sa na tom začala baviť aj ja. No ale aspoň chápeš prečo svoje meno len tak nerozkrikujem. *Samozrejme, ono to malo úplne iný dôvod. Pre okolie to stačilo ako vysvetlenie. Stále sa obávala toho, že ak by sa to dozvedel niekto zlý, mohol by toho zneužiť. Nehodlala sa vystavovať svojej minulosti, nechcela aby ju dobehla. Už bola dávno dospelá a nemohol jej nikto nič prikázať proti jej vôli, vedela ako techniky používali jej rodičia. Naozaj, polícia pri jej dverách bolo to posledné čo potrebovala, z mnohých dôvodov ako len z toho, že je hľadaná osoba. Keby celé toto miesto obrátia naruby, nedopadlo by to dobre. A domov sa vracať tiež nechcela.* Ak na seba nie som hrdá ja, nikto na mňa hrdý nebude. *Pokrúti hlavou, než na neho uprie pohľad. Nečakala síce, že dneska dostane aj prehovor do duše, ale nechá ho nech si užije svoju chvíľku. Ona to všetko veľmi dobre vedela, keby nie tak by tu dneska nestála. Obetovala toho viac ako polovička z tých ľudí, ktorých mala možnosť spoznať. Nedovolila si odhadnúť koľko musel obetovať on, no mala pocit, že to možno tiež nemuselo byť toľko čo ona. Vymaniť sa spod mozgového vymývania, utekať prakticky bez ničoho a niekam, o čom ani nevedela čo bude konečná destinácia. A vlastne stále utekala a musela utekať Urobila by to znovu, ak by sa jej niekto spýtal. Len by možno bola múdrejšia a nezaplietla by sa do tohto, alebo možno áno. Sama nevedela čo by urobila inak, pretože jej to na jednej strane až moc vyhovovalo ale na druhej, jej dochádzalo, že tak trochu premrhala svoj život tým, že padla až sem.* Budem si to pamätať. *Je všetko čo mu na to povie tichým hlasom. Potom sa ale presunie teda k obchodu, ktorý prebehne celkom priamočiaro.*
*Netušila čo ju to vôbec napadlo robiť niečo podobného, ale aspoň na chvíľku sa mohla zabaviť. Nečakala by, že by sa toho reálne sám chytil. Ľudí to väčšinou vyvedie z miery, a tak často to zas nerobila. Preto keď zacítila jeho ruku vo svojich vlasoch, prekvapilo ju to. Neodťahovala sa ale od neho kým neurobil čo chcel. Až potom sa z neho postavila a ako povedal sám, musela dokončiť obchod. Vytiahla mu 10 gramov kokaínu a pohodila mu ich na stôl. Čakala, či bude chcieť cenu stláčať dolu alebo nie. Keď však na stôl položil peniaze bez slov, iba sa pousmiala. Ona sa po ne zohne aby si ich zobrala a strčí ich presne tam kde všetky, za svoju podprsenku. Na jeho poznámku iba pokrúti hlavou, a už jej zaplatil takže to bolo jedno. Tá ďalšia poznámka bola ale zaujímavejšia. Podvihne trochu obočie a kývne súhlasne hlavou. Rozhodne sa mu neodpovedať na tú poznámku a tvári sa akoby ju vôbec nepočula.* Myslím si, že to je všetko. Ja svoje peniaze mám, a ty svoj nákup. Dvere sú tade. *Ukáže ich smerom.* Ak by som tu nabudúce nebola ja, stačí povedať Billovi, ten už vie čo treba robiť. *Povie mu čo najprofesionálnejšie to ide a potom odstúpi a kývne ku dverám.* Bolo mi cťou s tebou robiť biznis. Dúfam, že to nie je naposledy. *Ešte dodá, plná elánu a obchodného ducha. Momentálne znela až moc profesionálne. Ona sa ale do baru momentálne nechystá. Preto obíde okolo neho a prejde cez chodbu do druhej miestnosti, ktorá bola jej izbou a zavrie sa tam.*
*Mávne rukou nad jeho ospravedlnením. Naozaj to nebolo nič na čo nebola už zvyknutá.* V pohode, nie si prvý ani posledný, ktorý sa dobre zabavil. Časom som sa na tom začala baviť aj ja. No ale aspoň chápeš prečo svoje meno len tak nerozkrikujem. *Samozrejme, ono to malo úplne iný dôvod. Pre okolie to stačilo ako vysvetlenie. Stále sa obávala toho, že ak by sa to dozvedel niekto zlý, mohol by toho zneužiť. Nehodlala sa vystavovať svojej minulosti, nechcela aby ju dobehla. Už bola dávno dospelá a nemohol jej nikto nič prikázať proti jej vôli, vedela ako techniky používali jej rodičia. Naozaj, polícia pri jej dverách bolo to posledné čo potrebovala, z mnohých dôvodov ako len z toho, že je hľadaná osoba. Keby celé toto miesto obrátia naruby, nedopadlo by to dobre. A domov sa vracať tiež nechcela.* Ak na seba nie som hrdá ja, nikto na mňa hrdý nebude. *Pokrúti hlavou, než na neho uprie pohľad. Nečakala síce, že dneska dostane aj prehovor do duše, ale nechá ho nech si užije svoju chvíľku. Ona to všetko veľmi dobre vedela, keby nie tak by tu dneska nestála. Obetovala toho viac ako polovička z tých ľudí, ktorých mala možnosť spoznať. Nedovolila si odhadnúť koľko musel obetovať on, no mala pocit, že to možno tiež nemuselo byť toľko čo ona. Vymaniť sa spod mozgového vymývania, utekať prakticky bez ničoho a niekam, o čom ani nevedela čo bude konečná destinácia. A vlastne stále utekala a musela utekať Urobila by to znovu, ak by sa jej niekto spýtal. Len by možno bola múdrejšia a nezaplietla by sa do tohto, alebo možno áno. Sama nevedela čo by urobila inak, pretože jej to na jednej strane až moc vyhovovalo ale na druhej, jej dochádzalo, že tak trochu premrhala svoj život tým, že padla až sem.* Budem si to pamätať. *Je všetko čo mu na to povie tichým hlasom. Potom sa ale presunie teda k obchodu, ktorý prebehne celkom priamočiaro.*
*Netušila čo ju to vôbec napadlo robiť niečo podobného, ale aspoň na chvíľku sa mohla zabaviť. Nečakala by, že by sa toho reálne sám chytil. Ľudí to väčšinou vyvedie z miery, a tak často to zas nerobila. Preto keď zacítila jeho ruku vo svojich vlasoch, prekvapilo ju to. Neodťahovala sa ale od neho kým neurobil čo chcel. Až potom sa z neho postavila a ako povedal sám, musela dokončiť obchod. Vytiahla mu 10 gramov kokaínu a pohodila mu ich na stôl. Čakala, či bude chcieť cenu stláčať dolu alebo nie. Keď však na stôl položil peniaze bez slov, iba sa pousmiala. Ona sa po ne zohne aby si ich zobrala a strčí ich presne tam kde všetky, za svoju podprsenku. Na jeho poznámku iba pokrúti hlavou, a už jej zaplatil takže to bolo jedno. Tá ďalšia poznámka bola ale zaujímavejšia. Podvihne trochu obočie a kývne súhlasne hlavou. Rozhodne sa mu neodpovedať na tú poznámku a tvári sa akoby ju vôbec nepočula.* Myslím si, že to je všetko. Ja svoje peniaze mám, a ty svoj nákup. Dvere sú tade. *Ukáže ich smerom.* Ak by som tu nabudúce nebola ja, stačí povedať Billovi, ten už vie čo treba robiť. *Povie mu čo najprofesionálnejšie to ide a potom odstúpi a kývne ku dverám.* Bolo mi cťou s tebou robiť biznis. Dúfam, že to nie je naposledy. *Ešte dodá, plná elánu a obchodného ducha. Momentálne znela až moc profesionálne. Ona sa ale do baru momentálne nechystá. Preto obíde okolo neho a prejde cez chodbu do druhej miestnosti, ktorá bola jej izbou a zavrie sa tam.*
- Ginny
- Posts : 211
Join date : 2021-08-25
Nathan Benjamin Hardy
Mon Sep 06, 2021 6:26 pm
*Onen zmíněný Bill mu nepřipadal jako dostatečná ochrana baru, ale kousl se do vnitřku tváře. Nebyl tu od toho, aby ji poučoval, že když tu prodává drogy a nemá zrovna špičkové zabezpečení ani ostrahu, co nahání hrůzu, určité tipy kriminálníků by mohlo lákat zkusit to tu vykrást. A možná se jim to nepovede, ale viděl, kolik odhodlaný, případně lehce zfetovaný idiot může nadělat na paseku, zvlášť když si obstará zbraň. Kdyby tak Bill skončil jednou s vnitřnosti na podlaze baru a ona třeba znásilněná, asi by ho to ani nepřekvapilo. Ale znovu, možná z něj promlouvala přílišná paranoia a nedůvěra v lidi, a možná prostá zkušenost. Přece jen tyhle individua moc dobře znal, ačkoliv se s nimi nepaktoval. Nakonec jen pokrčí rameny v nic neříkajícím gestu.
Měl dojem, že se v tom, proč skrývá své jméno, toho bude víc. Bylo to v tomhle byznysu navíc i celkem běžné, takže ho to nepřekvapovalo. Pobavení se ho však stále drží.* Když je pro tebe uznání tak důležité. *Odpoví jí jen s klidným úsměvem. Už tak jí do duše promlouval dostatečně a jeho filozofická chvilka pominula. Sám nepotřeboval uznání. Byl si sám sebou jistý, občas až moc. Ačkoliv se mu místo, kam ve světě patřil, ne vždy zamlouvalo, alespoň přesně věděl, kde ho má. Bylo cosi uklidňujícího v prostém uvědomění si své vlastní existence a svého záměru. Nepotřeboval, aby mu někdo tleskal za to, co dokázal. Nepotřeboval na sebe být hrdý. V tomhle se lišil od spousty jiných lidí, jednoduše bral věci tak, jak jsou a bylo jen pár lidí, na jejichž názory vůbec dal. Pokývne hlavou, ale následně ho trochu překvapí, jakým směrem se ubíhá její chování.
Nebyl však z těch, které může někdo snadno vyvést z míry. A byl příliš starý na to, aby tak snadno podlehl svádění, jakkoliv lákavá se nabídka zdála. Vsadil by se, že neměla moc zkušeností s muži. Nemyslel kluky, co se vyspali s kde kým, aby si něco dokazovali a nemyslel ani může na prahu dospělosti, kteří sic již měli zkušenosti a potřebný elán, často postrádali trpělivost a rafinovanost. Těch nejspíš v posteli, nebo spíše konkrétně mezi nohama, uvítala již několik. Nezdálo by se mu ale, že by se jí zrovna snadno odevzdávalo někomu, koho si nemohla obmotat kolem prstu. Celkem mu to potvrdí i fakt, jak rychle a ochotně se zvedla a nastolila mezi nimi jistý odstup. Vyloženě ho to pobavilo, ale kdyby se jí smál, asi by z toho nebyla nadšená, proto nechá sice spokojenost, aby se mu usadila v rysech tváře, ale to je vše. Zaplatí požadovanou cenu a kokain si schová. Rozhodně ho pak dá jednomu ze svých lidí, aby ho otestovali v laboratoři, pokud se opravdu ukáže, že je bez příměsí, uvidí, jak se rozhodne. Nejspíš by sem po čase poslal dalšího "zákazníka", který by jí po nějaké chvíli nabídl, že jí může poskytnout ochranu a hlavně přístup k tomu nejlepšímu materiálu, rozhodně lepší peníze a dokonce přístup do vyšší společnosti. Dealování pro Haggis se netýkalo potloukání se po ulici. Často byli diskrétně zváni na setkání a společenské akce smetánky a jiných význačných osobností z různých oborů a diskrétně poskytovali drogy těm, kteří se chtěli zabavit. Všichni věděli, že to tak chodí, byla to jakási tichá dohoda, tito dealeři byli nedotknutelní, nikdo je nenahlásil, ale zároveň byli vázáni mlčenlivostí vůči svým zákazníkům. Byla tu samozřejmě i dost velká šance, že Mary odmítne, ale z toho si vrásky nedělal. Nejspíš nebude jediná karta, na kterou vsadí, nerad nechával věci náhodě. Neodolá, aby s ní naposledy nezalaškoval. Znovu mu zacukají koutky a pokrčí rameny. Obejde stůl směrem k ní a natáhne k ní ruku, jako by jí chtěl na rozloučenou potřást nebo snad tím nějak oficiálně stvrdit obchod. A trpělivě počká, než gesto oplatí, aby ji ale vzal za ruku a pozvedl ji výš. Ačkoliv pravý gentleman by polibek jen naznačil, on ústa přeci jen přitiskne na hřbet její dlaně, palcem lehce zespoda pohladí vnitřní stranu zápětí, než její ruku pustí.* Samozřejmě, nerad bych tě dál obíral o čas. Pokývne jí, v očích mu vesele jiskří a nezdá se, že by její "odmítnutí" nějak ranilo jeho pýchu. Otočí se a zamíří ke dveřím, kde se obuje a poté opustí její byt s mnohem lepší náladou, než přicházel. Alespoň něco se na tomhle hnusném podělaném dni povedlo.*
Měl dojem, že se v tom, proč skrývá své jméno, toho bude víc. Bylo to v tomhle byznysu navíc i celkem běžné, takže ho to nepřekvapovalo. Pobavení se ho však stále drží.* Když je pro tebe uznání tak důležité. *Odpoví jí jen s klidným úsměvem. Už tak jí do duše promlouval dostatečně a jeho filozofická chvilka pominula. Sám nepotřeboval uznání. Byl si sám sebou jistý, občas až moc. Ačkoliv se mu místo, kam ve světě patřil, ne vždy zamlouvalo, alespoň přesně věděl, kde ho má. Bylo cosi uklidňujícího v prostém uvědomění si své vlastní existence a svého záměru. Nepotřeboval, aby mu někdo tleskal za to, co dokázal. Nepotřeboval na sebe být hrdý. V tomhle se lišil od spousty jiných lidí, jednoduše bral věci tak, jak jsou a bylo jen pár lidí, na jejichž názory vůbec dal. Pokývne hlavou, ale následně ho trochu překvapí, jakým směrem se ubíhá její chování.
Nebyl však z těch, které může někdo snadno vyvést z míry. A byl příliš starý na to, aby tak snadno podlehl svádění, jakkoliv lákavá se nabídka zdála. Vsadil by se, že neměla moc zkušeností s muži. Nemyslel kluky, co se vyspali s kde kým, aby si něco dokazovali a nemyslel ani může na prahu dospělosti, kteří sic již měli zkušenosti a potřebný elán, často postrádali trpělivost a rafinovanost. Těch nejspíš v posteli, nebo spíše konkrétně mezi nohama, uvítala již několik. Nezdálo by se mu ale, že by se jí zrovna snadno odevzdávalo někomu, koho si nemohla obmotat kolem prstu. Celkem mu to potvrdí i fakt, jak rychle a ochotně se zvedla a nastolila mezi nimi jistý odstup. Vyloženě ho to pobavilo, ale kdyby se jí smál, asi by z toho nebyla nadšená, proto nechá sice spokojenost, aby se mu usadila v rysech tváře, ale to je vše. Zaplatí požadovanou cenu a kokain si schová. Rozhodně ho pak dá jednomu ze svých lidí, aby ho otestovali v laboratoři, pokud se opravdu ukáže, že je bez příměsí, uvidí, jak se rozhodne. Nejspíš by sem po čase poslal dalšího "zákazníka", který by jí po nějaké chvíli nabídl, že jí může poskytnout ochranu a hlavně přístup k tomu nejlepšímu materiálu, rozhodně lepší peníze a dokonce přístup do vyšší společnosti. Dealování pro Haggis se netýkalo potloukání se po ulici. Často byli diskrétně zváni na setkání a společenské akce smetánky a jiných význačných osobností z různých oborů a diskrétně poskytovali drogy těm, kteří se chtěli zabavit. Všichni věděli, že to tak chodí, byla to jakási tichá dohoda, tito dealeři byli nedotknutelní, nikdo je nenahlásil, ale zároveň byli vázáni mlčenlivostí vůči svým zákazníkům. Byla tu samozřejmě i dost velká šance, že Mary odmítne, ale z toho si vrásky nedělal. Nejspíš nebude jediná karta, na kterou vsadí, nerad nechával věci náhodě. Neodolá, aby s ní naposledy nezalaškoval. Znovu mu zacukají koutky a pokrčí rameny. Obejde stůl směrem k ní a natáhne k ní ruku, jako by jí chtěl na rozloučenou potřást nebo snad tím nějak oficiálně stvrdit obchod. A trpělivě počká, než gesto oplatí, aby ji ale vzal za ruku a pozvedl ji výš. Ačkoliv pravý gentleman by polibek jen naznačil, on ústa přeci jen přitiskne na hřbet její dlaně, palcem lehce zespoda pohladí vnitřní stranu zápětí, než její ruku pustí.* Samozřejmě, nerad bych tě dál obíral o čas. Pokývne jí, v očích mu vesele jiskří a nezdá se, že by její "odmítnutí" nějak ranilo jeho pýchu. Otočí se a zamíří ke dveřím, kde se obuje a poté opustí její byt s mnohem lepší náladou, než přicházel. Alespoň něco se na tomhle hnusném podělaném dni povedlo.*
Permissions in this forum:
You cannot reply to topics in this forum