Parčík

Parků ve městě je opravdu několik a jen málokdy jsou plně využívány. Chápejte, skotské počasí je nevyzpytatelné a nikdy nevíte, kolik stupňů venku bude, takže je trochu nepraktické konat pikniky, když se teploty mohou vyšplhat jen na pouhých 10°C. Když se ale počasí vyvede, parky jsou plné lidí, květin a pozitivní energie. V některých najdete altánky, některé parky naopak doplňují gotické portálky. Je jen na vás, jaký park se rozhodnete navštívit. Tento v centru však patří mezi nejoblíbenější.

*Užívala jsem si teplíčko, teda, jak jen to bylo možné tady na počasí v Edinburghu, pár stupňů nad desítkou a bez deště co víc chtít. Po splnění povinností na Univerzitě, jsem se rozhodla najít klidné místo k pročtení knihy, potřebné pro mou obhajobu. Nechala jsem knihkupectví brigádnici a našla skvělý strom, který poskytoval správný poměr stínu a sluníčka, které jsem potřebovala aby mi bylo teplo na nohy, schované jen po kolena v sukni letních šatů fialkové barvy co mám na sobě, a stín pro knihu, kterou jsme měla v rukou. K tomu jsme si přinesla frapučíno z mandlového mléka. Bylo to už pár dní co jsem se neviděla s Harrym, od našeho zvláštního rande a tak jsem byla už schopnější nad tím tolik nepřemýšlet. I když to nebylo nejjednodušší. Z nějakýho důvodu se mi ten jeho klukovský namachrovaný úšklebek vryl do hlavy. Zavrtěla jsem hlavou abych ty myšlenky setřásla a pokusila se znovu přečíst tentýž odstavec, který čtu už půl hodiny. Aaaa Alcino, přestaň...a soustřeď se prosím prosím prosím, jinak tě garant zabije. Tak tedy dobře a znovu. Snad už to půjde líp, ne dobře, nejdřív si dám trochu kafča. Upiju slastně a zakoukám se na nebe se spokojeným úsměvem.*

*Jeden by jen těžko odhadoval, zda se snaží pes utahat Harryho nebo Harry psa. Nicméně běží vedle sebe, pes tak jako občas před Harrym. V mikině a šortkách se zpocenými vlasy a s uřícenou tváří se překvapeně ohlídne po psisku, které vyrazí za Alciellë.* Die! Pojď k noze, okamžitě! *Zakřičí na psa až překvapivě hlubokým a přísným hlasem. Jeden se tomu psovi nediví, že ho fakt poslechne. Však taky vzápětí už Harry míří dlouhým krokem k ní.* Neudělal Vám... aaa... *Překvapeně povytáhne obočí.* To jsi ty. *Zasměje se takovým klukovským způsobem.* Promiň, nevím, co ho to popadlo. Ale on je hodný... normálně. Jsi v pohodě? *Zeptá se jí, zatímco si ji prohlíží.*

*Můj klid neměl dlouhého trvání, osud byl mrcha proradná a přihrál mi jedno poměrně divoké psisko přímo do anfasu. Zavolá na něj páneček ještě než mě stihne oskákat, nebo sežrat, člověk nikdy neví. Podle hlasu jde o nějakého muže. Ale nemohla jsme bejt dál od pravdy. Otočím se a tam stojí nikdo jinej než Harry.Hmm..toliko k učení. Jeho výraz se okamžitě změní ve chvíli, kdy uvidí že jde o mě, ušklíbnu se a sladce se na něj usměju.* "Jasně , že jo, je sladkej...asi se chtěl mazlit, snad mě nechtěl sníst...moc bych mu nechutnala." *zavtipkuju a snažím se rozehnat červenání v tváři a svést ho na vzrušení a překvapení z náletu psa, i když to nemůže bejt dál od pravdy. Vstanu a opráším se, protočím se a přikývnu.* "Jsem celá, děkuju za starost, já věděla že mě zbožňuješ." *začnu zase na tu naši sarkastickou notu, nemůžu si zkrátka pomoct.* "Utekl ti a honil jsi ho?" *Zasměju se a prohrábnu mu hravě vlasy, které jsou mokré. Okay to jsem dělat zrovna nemusela, ale kupodivu se mi to nehnusí.* "Potter že?" *popíchnu ho jakobych si snad nepamatovala jeho jméno.*

*Založí si ruce v bok a povzdechne si nad jejíma řečma, ačkoliv i v tom povzdechu je jasně znatelný úsměv. No, ne tak jasně, ale je tam.* Ne, Zeus je jinak hodnej. *Koukne na psa.* Že jo, Die. *Koukne zpět na ni.* Jen prostě sem tam se neudří a letí za sukní... řekl bych. Kdo ví, jak ho Patrick vychovával. *Lehce plácne psa přes ucho a když mu slečna pročísne vlasy, zvedne k ní z toho svého předklonu jen hnědé oči. To až vzápětí se narovná, aby ji poplácal po hlavě.* Jo. Potter, Hobbite, pamatuješ si to dobře. *Pochválí ji.* A neutekl mi. Šel jsem se proběhnout, tak jsem ho vzal s sebou. *Poví jednoduše.*

*Myslím, že ví, že ho popichuju, vlastně se navzájem ani jinak bavit neumíme, nevím proč. Možná bych byla moc nesvá kdyby ano.* "Zeus to je jméno pro pořádnýho hafana viď?" *Natáhnu k němu ruku aby mi ji očichal a pokud se nechá, tak ho podrbu za ušima.* "Letí za sukní? Hmmm, nevím kdo je Patrick ale odkud to má bych věděla." *Další popíchnutí, možná zbytečný ale nějak si nemůžu pomoct, slyšela jsem pár zvěstí a vypadá to, že Harry není úplný neviňátko, což mě je samozřejmě naprosto jedno! Jistě, jedno.Pak se na mě zadívá tím svým pohledem a já se ušklíbnu, když mě a oplátku poplácá po hlavě. Jsem menší než on. Ne o moc ale jsem. "Mhm..když už tak hobitka!" *přisadím si a přikývnu.* "Je vážně moc hezký...stafbull?"* Zeptám se ho, v plemenech se tolik nevyznám, zvlášť když teď je těch bulíkoidních tolik,že zrak přechází.* "Já se snažila učit, no ale..." *pokrčím ramínky. * "Díky tobě je koncentrace v háji."*A to nepřiznám, že díky němu byl v háji ještě než se objevil, uculím se k němu lehce aby viděl, že jen popichuju.* "Co studium, daří se?" *Zeptám se ho aby věděl, že jsem ochotná přejít na seriózní povídání.*

Hobitka, když jinak nedáš. *Pokrčí rameny, zřejmě mu je to celkem putna, místo toho pohled sklopí opět k psovi, kterého ona hladí. Však se taky uchechtne, když poví, že by věděla, po kom to má.* Ale prosím tě. Patrick je můj kamarád. A tohle je jeho pes. Jel s nějakou buchtou na dovolenou, potřeboval ho pohlídat. A ne, ne. Je to pitbull. *Opraví ji jednoduše, nezdá se, že by ho nějak ranilo, že to nepoznala, i tohle mu je evidentně jedno, prostě pohodář. Koukne zase na ni a trochu uličnicky se pousměje.* Jo, vypadáš, jakože tě mrzí, že se místo učení musíš bavit se mnou. *Koukne po parku.* Jdeš se s námi projít? *Jemně pleskne Dia po uších.* Volno Die. *Propustí ho.* Vlastně jsem byl na tvojí přednášce.

"Lepší, mnohem lepší." *Přikývnu pobaveně a mazlím si Dia, který se nechá celkem ochotně drbat za uchem.* "Tak pitbull, a já myslela že jsou to ti s tím kulatým čumákem." *Zavrtím hlavinkou, nejsem expertka na psí plemena, ale jedno vím jistě, všechny je totálně miluju.*"Tak to jsi hodný přítel, ne každý by to udělal, je to zodpovědnost." *usměju se na Harryho, nikdy v něm neumím číst, někdy vypadá jakože má zájem , někdy že jen provokuje a někdy že ho čímkoliv přítomnost obtěžuje. Je zvláštní, chtěla bych přijít na kloub jak to má v rodině. Pak ale nasadí úsměv a vše se zdá v pohodě.* "Je to veliká oběť ale tak já se s vámi teda projdu." *povím naoko pyšně ale pak se zasměju a schovám knihu do tašky přes rameno. Zaujme mě ale jeho poslední věta. "Vážně? Kdy? Na které?" zeptám se ho nejistě, jsem vždycky strašně nervózní, jestli to má hlavu a patu jsem si jistá že Harry se se mnou v recenzi párat nebude, upřu na něj zvědavě a dychtivě svoje modré oči a skousnu si ret. *

*Jen se tiše uchechtne té její oběti, a pak pokračuje v pomalém kroku, který jí přizpůsobuje.* Mám rád psy... tak co bych mu ho nepohlídal. *Pokrčí rameny.* A no... bylo to na téma Tolkienův vliv na romány jednaadvacátého století. *Broukne jednoduše, zatímco očima pozoruje psa. Po chvíli si taky spojí palec s ukazováčkem v kroužek a zahvízdá na něj.* Die, nezlob tam. *Napomene ho a poplácá psa za to, že k němu přiběhl.* Volno máš. *Ujistí ho, než zase pozornost věnuje své společnosti.* Byla jsi... řekl bych, že roztomile rozpačítá. Hm... *Přesto, že říká poměrně hezká a něžná slova, broukne je jakoby mimochodem s tou svou kamennou tváří.*

*Přikývnu k němu a sklopím zas oči před nás na Dia.* "To chápu, jsou skvělí...taky bych chtěla psa ale neměla bych na něj tolik času." *přiznám, ale chodím alespoň do místního útulku pomáhat venčit.* "Ach tahle..." *uculila jsem se nad tématem přednášky, protože je moje oblíbená,skousnutý ret přetrvává a čekám nějaké kruté smažení. Sleduju jak dá Diovi volno a on to zná.* "Kamarád asi musí být dobrý cvičitel, já bych nedovedla být tak důsledná." *Kdepak moji hafani by byli táák rozmazlení. Zasměju se nad tou myšlenkou. Zrudnu ale následně pod jeho poznámkou.* "Uhm...no, nerada mluvím před tolika lidmi, naštěstí mě to téma extrémně zajímá..popravdě...bylo to hodně zlý? Nebo sis z toho něco odnesl?" *Odvážím se na něj podívat s nejistým úsměvem, odhrnu si z čela pramen vlasů, který tam znovu spadne během pár vteřin. *

*Ohledně Patricka jen přikývne, co taky jiného, prostě potvrdí to, že je jeho kamarád dobrý cvičitel a víc se k tomu nevyjadřuje.* Bylo to nacpaný, tak to zřejmě muselo být dobré, nemyslíš? *Zeptá se jednoduše, sám svůj verdikt ještě nesděluje, místo toho zastrčí ruce do kapes a pokrčí rameny, na slečnu vedle sebe se nedívá, ale dál pokračuje vycházkovou chůzí, sem tam očima zabloudí k psovi, kterého tu venčí.* Mimo to jsem při odchodu slyšel, jak na tebe pějí chválu, takže si nemyslím, že by bylo třeba se stresovat. *Poví pohodově, očima zabloudí k tomu jejímu pramenu a sám natáhne ruku, u jejího obličeje trochu zpomalí, jako kdyby jí dával možnost cuknout, ale pokud to neudělá, zastrčí jí vlasy za ucho.*

*Pokračujeme po cestě a já sleduji jak Dia střídavě přivolává a pouští a jak na slovo poslouchá, musím se uculit, neposlechl jen když běžel ke mě, to se mi líbí, tomu pejskovi se líbím a to mě potěší vždycky nejvíc, zvířata miluju a tíhnou ke mě, to mě vždy těší, oni jsou čisté dušičky, někdo by řekl jako moje ale já si už nepřijdu jako úplně čistá dušička, přeci jen jsem dost zažila ,ale je pravdou , že nemůžu říct, že bych se někdy zpronevěřila svým principům. Na to jsem příliš zásadová. Harryho slova mě potěší a na tváři mi vykouzlí široký úsměv.*"Asi ti přijdu trapná se snahou o to, dostat hválu ale není to tak, jsem vždycky strašně nejistá, takže díky..moc to pro mě znamená, miluju to téma ale předat to dál, to je naprosto nový zážitek." *A chce to vynaložit naprosto jiný díl úsilí. Neucuknu když mi dá pramen vlasů za ucho a usměju se s pohledem do jeho očí. * "Díky...někdy si říkám že by bylo řešení se ostříhat nakrátko, ale mě to by tak mrzelo..." *přiznám, mám ráda svoje vlasy, ale čato mám neposlušné prameny v očích a nebo v puse. Zvednu ruku k té jeho co má za uchem a lehce ji pohladím.*

Myslím, že to bylo dobrý, trochu fanatický, ale dobrý. A jsem si jistý, že jsi předala, co si předat chtěla. *Ujistí ji a na chvíli taky na Dia zapomene, když na ni kouká a poslouchá ji. Svou rukou neucukne, nechá ji, aby ho pohladila, jen cukne pohledem k jejich rukám, a pak k ní. A snad poprvé se z jeho tváře vytratí ten nabručený a namyšlený pohled. Na chvíli vypadá tak nějak... něžně.*
Hm, umím si docela dobře představit, že to musí být otravné. *Nepatrně přikývne s pohledem do jejích očí.* Ale myslím, že máš moc pěkné vlasy, takže chápu, že by ti jich bylo líto. Na druhou stranu jsou to jen vlasy, ne? Vždy to můžeš dorůst. *Lehce mu cukne jeden koutek v úsměv.*

*Zasmála jsem se nad jeho poznámkou a zčervenala.* "Guilty as charged..." *Přiznám bez mučení ve chvíli, kdy je víc než jasné, že už prokoukl moji fanatickou fascinaci Tolkienem ve všech ohledech. Pak mi ale sundá ten pramen z očí  a nechá si sáhnout na ruku. Srdce se mi lehce rozbuší a tak se lehce usměju s pohledem do očí. Vypadá jak kluk, nevím co si myslím...zaslouží si nějakou mladou holku a ne holku s problémy jako já. Pokrčím rameny ohledně vlasů. "Asi jsem na to sraba mám svoje lokny moc ráda...tobě se nelíbí?" Zeptám se ho tázavě, z nějakého důvodu by mě potěšilo , kdyby řekl, že ano.*

*Při otázce, zda se mu lokny líbí nebo ne, tak trochu polkne s mírným zamračením a postaví se přímo před ní, rukou jí sjede po vlasech a prohlédne si je, teď, když je natočený čelem k ní a už ne bokem.* Líbí. *Poví znovu a opět ji pohladí po vlasech.* Vlastně se mi... *Opatrně se skloní blíž k ní a při tom pohybu slečně pohlédne do očí.* ...celá líbíš. *Dodá, než se pokusí ji velmi pomalu políbit. A pokud slečně neuteče nebo ho třeba nenakope, tak jí věnuje delší a pomalejší polibek, takový jemný, skoro jako kdyby se bál, že se mu slečna rozsype.*

*Chvíli jen tak stojí a já zkoumám velkýma mandlovýma očima, co si asi tak myslí. Nakloním hlavu na stranu lehce, když mi vjede prsty do vlasů a zkoumá je. Je to příjemný pocit, lehce přivřu oči a usměju se na něj jemně, čekajíc, co z něj vypadne. Sjíždí mě pohledem, což mi na tvářích vykouzlí nach. Uculím se víc, když poví, že se mu moje vlasy líbí, jo..potěšilo mě to. Prudce se nadechnu, když mě znovu po vlasech, dost něžně pohladí, nezvykle na to jeho většinový chování. Pak mě na chvíli o dech připraví, když se přiblíží a poví, že se mu líbím celá, polknu lehce a cítím jak se mi po těle rozjela jemná husí kůže z jeho blízkosti. Přivřu oči, protože svůj úmysl dal poměrně jasně najevo. Když se rty dotkne mých, lehce se zachvěju, ten pocit motýlků v břiše je přesně takový, jak jsem si to párkrát představila v těch neobytných snech po našem "rande". Zvednu ručku k jeho tváři, na kterou ji jemně položím a palcem polaskám jeho čelist. Líbá překvapivě jemně a nebudu lhát, že se mi z toho nepodlamují kolena. Polibek mu oplatím vstříc, pátravě, je to neskutečně příjemné. Voní a chutná moc hezky. Jen ten pocit, jak se rty jemně otírají o sebe mi bere dech z plic. *

*Skoro jako kdyby váhal, snad to nechce přestřelit, ale pořád je to Harry, poměrně jistý si sám sebou a její opětování polibku mu tu jistotu jen potvrdí. Udělá tedy půlkrok blíž a jednou rukou jí volně sjede k pasu, nikterak ji neosahává, jen si ji tak přidržuje u sebe. Polibek tak trochu zintenzivní, ale pořád to není žádný vášnivý líbání, to se prostě jen přitiskne svými rty na její o něco silněji a místo aby jí líbal spodní ret se na nano sekundu odtáhne, nadýchne a prohodí to, takže ji na chvíli taky jemně líbá ten horní. Teprve po tomhle se opatrně odtáhne, druhou ruku položenou na její tváři. Palcem jí přejede po rtech, jako kdyby si kontroloval, že jí tam moc chudáka neoblízal a přitom zůstane opřený svým čelem o to její. Teprve pak se malinko pousměje a udělá krok zase vzad. Zdá se, že chce něco říct, ale v tu chvíli mu drkne do nohou Zeus, takže z jeho nadechnutí na nějakou - zajisté moudrou - větu se promění v zalapání po dechu.* Die! *Napomene ho s menším zamračením a kouká za ním.* Kde si se tak ušpinil, budu tě muset vykoupat. *Povzdechne si a chvíli se na psa mračí, než zvedne pohled zpět ke slečna, malinko omluvný, ale s úsměvem, takový... pohodový a snad i trochu pobavený.*

*Nepřestřelil, což sem mu snad dala jasně najevo opětováním polibku. Nebyla jsem úplně sebejistá ale lhala bych říct,že jsem na tohle nemyslela. Když mě natiskne blíž a prsty obtočí kolem pasu, jsem ztracená, nevnímám nic jiného než chvění které mi z nitra až do těla vyvolává polibek. Neměla jsem moc zkušeností, vždycky jsem se soustředila nejdřív na povinnosti a ne na kluky, nikdy jsem nic takového nehledala. Ale přesto, nebo možná právě proto, mi jeho chování tolik uvízlo v mysli. Z úst mi bezděčně vyjede slabounký sten, když polibek velmi citlivě, přesto znatelně zintenzivní a pohrává si s mými rty, nutno říct, že zkušeně. Nechávám se vést instinktem a tím co je mi příjemné a zdá se, že to je tak správně. Když se jemně odtáhne, zalapám po dechu a oči mám stále přivřené, ucítím jeho prsty na tváři a na rtu, a až poté je otevřu abych se setkala s jeho pohledem. Skousnu si ret, když si opře čelo o mé. Pak se odtáhne a nadechne, jenže cokoliv chtěl říct, přeruší zajímavý odér, který vychází od Dia, Vyválel se zřejmě v nějaké blátivé části jezírka tady v parku. Vyprsknu smíchy a přikryju si ústa ručkou. "Och bože...je jako čuně..vždyť jsme nedávali pozor sotva pár sekund..." Spíš..desítek sekund, nutno dodat. "Pomůžu ti..je to i moje vina." špitnu a hlas mi přeskočí, skousnu si ret a uculím se k němu s červenými tvářemi. Pak se mi úsměv rozšíří a promnu si zátylek lehce. S pohledem neuhýbajícím z jeho očí. Nejspíš bych se ráda dozvěděla co chtěl říct. Jedno je mi jasné, dneska už se toho moc nenaučím. "Máš vanu? Můžeme ho omýt u mě pokud ne..." Zašeptám.

Neblázni, to není ani trochu tvoje vina. *Ujistí ji a psovi přikáže, aby si lehnul a zůstal.* Zvládnu to, ještě by si od něj byla celá špinavá, a tak vůbec. *Trochu si tiše povzdechne.* No a... *Zvedne k ní pohled.* Já ho dneska vracím, tak... bychom se klidně mohli sejít potom, pokud nemáš plány na večer. Vlastně jsem si říkal, že bych dal tomu tvému Hobitovi ještě šanci, ale rozhodně se nejdřív hodlám kouknout na film, než se rozhodnu, že to zkusím přečíst. *Pokrčí rameny.* Co říkáš, pohrdáš filmem nebo se přidáš? *Jeden koutek mu v úsměv cukne o něco výš.* A nebo... pokud chceš. Můžeme si objednat tu tvou slavnou pizzu a ty mi vysvětlíš několik věcí z té tvé přednášky, hm? *Navrhne.*

Zasměju se jeho ujištění a přikývnu k němu, ačkoliv s tím nesouhlasím, rozptýlila jsem jeho pozornost stejně jako on moji. "Mě to nevadí, koukni jak si přijde provinile brouček..." Ukážu na psův výraz neviňátka. Jeho návrh potom se mi ale zamlouvá a přikývnu s úsměvem. "Takže filmový večer? Ale..připrav se na neustálé vysvětlování rozdílů mezi Hobitem a Hobitem...filmová adaptace se rozhodně nepovedla co se týče akurátnosti s předlohou zdaleka jako Pán Prstenů." Pokrčím rameny popravdě, byť ty filmy jsou dobré, nemají s předlohou moc společného bohužel. "Myslím že zvládnu obojí...kázat i jíst pizzu." Ujistím ho s úsměvem. "Jsem přeci jen žena, my zvládneme pár věcí naráz." Zažertuji s pohledem do jeho očí. "Tak v osm u mě?" Zeptám se ho , netuším jestli chce k němu nebo tak.

*Zřejmě usoudí, že když navrhne sraz u ní, bude se tam cítit lépe, takže přikývne, pousměje se, ale ve výsledku nic nepoví. Maska, kterou si nechal na chvíli spadnout je v podstatě opět nasazená, přesto, že se zase krátce pousměje.* V osm. *Zopakuje nakonec, než zamlaská na psa, a pak společně s ním odběhne zase pryč.*