Ulice

*Nehodlal se tady ospravedlňovat. Sám moc dobře věděl, že potom, co se uzavřelo vyšetřování vraždy jeho rodičů a dostalo se k odloženým případům, se utrhl ze řetězu. Ne, že by bitky vyloženě vyhledával, ale uměl nadělat dost problémů a nejednou se do nějakého toho boje zapletl. Jeho prarodiče z něj museli během pár měsíců zestárnout o několik let. Trvalo nějakou chvíli, než se uklidnil, ale v té době byl svou generací považován za potížistu. Trvalo nějakou dobu, než se uklidnil. Nate není hlupák. Umí číst v lidech a Broden není zrovna nejlepší ve skrývání svých emocí. Tuší za tou “nehodou” nějaký nepříjemný příběh, ale možná by bylo teď zbytečné tlačit. Mohlo jít o cokoli a Broden se svěřovat očividně nechtěl a Nate neměl jediný důvod k tomu, aby se snažil vyzvídat. Přeci jen si s Brodenem nebyli zrovna blízcí.* Dobře, jak myslíš. *Kývne na jeho poznámku o tom, že se do lékarny staví jindy. Přistoupí na jeho snahu změnit téma a snažení tvářit se nad věcí.* /Nemusí tě to zajímat./ *Připomněl si ještě jednou. Už dávno se musel naučit odpoutat od pocitů ostatních lidí. Jestli ho něco život naučil tak to, že člověk musí hrát sám na sebe a nesmí se spoléhat na to, že mu bude podána pomocná ruka. Každý byl strůjcem svého osudu.* Na instagramu je velká spousta uživatelů, už dávno je známo, že se přes něj dá dělat byznys. Kdybys chtěl, kdo ví, zda by ses nedostal mezi ty profily, které opravdu chodí po podnicích, recenzují a restaurace si je pak sami zvou, aby o nich člověk napsal a zmínil je. Je to pro ně dost masivní reklama podle toho, jak velký dosah má účet. *Pokrčí rameny. O tyhle věci se zas tolik nezajímal, ale věděl, jak to funguje. Sám proti Indii nic neměl, ačkoli ta nepatřila k jeho oblíbeným pokrmům, ale přišlo mu zbytečné se k tomu vyjadřovat. Zdálo se, že Broden chytil druhý dech a nyní bude již potřeba vyjádřit se tak ke každé druhé až třetí věci, kterou plácne.* /Jen jeden, jasně./ *To říkal každý, a pak se stavěl na stoly, předváděl příšerný irský step a nakonec zblil někomu boty.* Ty momentálně podle toho, jak solidně ta firma vypadá. *Sdělí mu. Sice mu tak z akcií nepoplyne tolik peněz, ale ani mu nehrozí tak příšerné ztráty. Zdálo se, že Brodenovi vstupuje alkohol do hlavy celkem rychle. To bylo dobře, možná se pak snadněji unaví a bude chtít jít domů brzo.* Ale nevím, zda by ses měl pouštět do investování sám od sebe. Vždycky je lepší si zařídit kurz nebo si alespoň přečíst nějakou knihu, články na internetu. Je toho dneska hrozně moc. Člověk se může vážně snadno spálit. *Nejspíš pak Brodena překvapí, kolik způsobů investování vlastně existuje. Až navíc zjistí, že kromě klasických měn existují i kryptoměny, nejspíš to otřese celým jeho viděním světa. Pobaveně ho poslouchá, když se zamotá do vlastních slov.* Nevyzýváš, ale očividně by sis ani nestěžoval. *Pozvedne obočí.* To se ti povedlo ušpinit víc hostů? Že je to tvoje tajná taktika? Snažíš se je donutit se svléknout, abys jim pak mohl pomáhat a motat se kolem nich. Originální způsob balení, to se musí nechat.. Hm, jenže pokud je to tak, mám to brát jako že ses mě pokoušel sbalit? *Rozmluví se taky trochu, aby ho vyvedl z míry tím, že si z něj utahuje. Díky alkoholu, který začal účinkovat, měl dobrou náladu. Málokdy se opil, to nebyl jeho styl, ale líbilo se mu dostat se “do nálady”, kdy alkohol jen prostě dokresloval dobrý pocit a tlumil nervy. Odkousne si z preclíku, když mu to Broden nabízí a otře si rty. Jen koutkem oka si všimne, jak jeho pohyb napodobil Broden, ale jazykem, kterým si rty a koutek úst oblízl. Těžko říct, proč ho to zaujalo. Nebylo na tom nic smyslného a i tak jako by se to u Brodena rovnala vulgárnímu gestu. Nejspíš Nate už magořil, anebo to mohl svést na svařák.* /Zvědavec./ *Jenže o tomhle se Nate zas tak rád nebaví. Je na svou firmu pyšný, ale investoval do ní peníze, které měl spjaté se špatnými vzpomínkami.* Po rodičích jsem zdědil určitý obnos. Tak jsem se rozhodl investovat, pak založit firmu. A už to šlo samo. Studoval jsem ekonomii, takže mi to bylo blízké. *Shrne to velmi krátce a stručně. Broden mu velice mile připomene jeden z incidentů, které Nateovi v mládí skoro přivodili infarkt, takže si raději odskočí pro další kelímek svařeného vína. Má takový dojem, že ho z dneška bude bolet hlava, ale těžko říct, zda za to bude moct právě alkohol anebo Broden.* Proč bych někoho nesnášel za to, že prostě je? *Skepticky se zamračí. To mu přijde úplně směšné. Pak už jen pokrčí rameny. Není zrovna hrdý na to, jak tehdy žárlil. Raději se jde projít, nebaví ho stát na jednom místě, ačkoli takhle jen podpoří alkohol, aby se lépe rozproudil a pomotal mu hlavu. Sám si koupí něco na zub, aby následky ztlumil, a jelikož to Broden taky předtím udělal, nabídne mu, aby si kousnul. Musí se usmát, když mu z toho zůstanou šmouhy u pusy. Automaticky mu ho setře, jako by byl Broden malé dítě, k čemuž by ty nevinná kukadla i seděly. Jenže pak si Broden znovu oblízne rty a tentokrát už se to hůře ignoruje. Pohled Nateovi automaticky sklouzne k jeho ústům a myšlenky se trochu zadrhnou. Raději se stáhne a uvědomí si, že by mohl být podobně zapatlaný i on. Tentokrát se solidně zamračí a odfrkne si.* Jsi mizerný lhář, zatraceně, kde to mám? *Vezme si od stánku ubrousky a raději si okolí pusy otře. Připadal by si skoro rozpačitě, ale nakonec si jen pobaveně odfrkne. Nepatřil zase k těm, kteří by se neuměli sami sobě zasmát.* Za takový vtípky se končí v pekle, Brodene. Je tam pro vás speciální místo. *Ujistí ho. Vzápětí už ho Broden za rukáv zas někam táhne. Kdyby chtěl, snadno ho zastaví. Bylo by vtipné sledovat Brodena, jak se snaží pohnout Nateovou solidní postavou, ale ještě by si u toho ublížil, a tak Nate pro jednou poslušně následuje.* Mám rád pálivé, ale díky, nedám si. *Zavrtí hlavou. Neví, nakolik tomu jídlu věří, nevypadá zle, ale taky působí jako patlanina všeho možného a on má svůj zažívací systém celkem v úctě. Přijde mu, že se Broden trochu naklání do strany. A cosi v Nateovi se nad tím škodolibě ušklíbá. Ten kluk neměl žádnou výdrž. A bylo ho vtipné pozorovat. Zavrtí hlavou a místo jídla si nechá načepovat další svařák.* Dobře, další tohohle si už nedáš, takže zkusíš jiný. *Podotkne podle. Nabídne kelímek Brodenovi.* Dohlédnu na to, aby ses nezpil do němoty, neboj. *Teď jeho hlas zní téměř vemlouvavě. Mohl by snadno být ten milý pán, co na cukrátka a štěňátka láká děti do dodávek. Přiloží okraj kelímku Brodenovi ke rtům, přičemž se o ně schválně opře palcem, aby Broden ústa pootevřel a snadněji podlehl.* Jen to zkus. *V očích se mu usadila jakási nezbedná jiskra.* Důvěřuj mi. *On sám by si určitě nevěřil.* Bude se ti to zamlouvat. *Neodolá dvojsmyslné narážce, ale líbí se mu způsob, jakým na něj Broden poulí oči.*

*Necítil se uražený. Ale asi kolem sebe neměl moc lidí, kteří by mu něco takového řekli tak bezprostředně a upřímně. Tahle holka ho vůbec neznala, chovala se, jako by nejraději zmizela, a stejně mu řekla bez skrupulí vlastní názor. Nemohl popřít, že byl trochu zmaten. Odolal nutkání si teď naopak vlasy uhladit a jen se lehce zamračil, aby skryl vlastní rozčarování.* Aha. *Přijde mu, že je z toho nesvá, a tak ji mírně zatáhne za cop, načež sebou ona trhne. Raději tak ruku stáhne. Ještě mu tak chybělo, aby z něj bylo tohle pískle vyděšený. Pozvedne obočí a tentokrát si ji lépe prohlédne.* Většina holek usiluje o opak. *Podotkne.* Navíc nejsi ošklivá. A spoustě kluků se líbí malý roztomilý holky. Tím, že na sebe nabalíš třináct vrstev to úplně nezničíš, takže bych si tvým prohlášením nebyl tak úplně jistý. *Kousne se do vnitřní strany tváře, aby zastavil slova “to je divný”, jelikož před chvílí tvrdil, že divná není a nechtěl si odporovat. A tak jen potřásl hlavou.* Asi to má každý jinak. *Krásně vyhýbavá diplomatická odpověď. On sám si teda nedovedl představit, že by se šel v zimě otužovat do vody. Nebývala mu extra zima, ale po zápalu plic teda netoužil.* Ne. *Odpoví prostě. Má však pocit, že asi čekala, že to trochu rozvede. Na chvíli nad tím přemýšlí, ale pak uzná svou odpověď za dostačující. Proč se s tou holkou vlastně dál baví? Není ten typ, co by vyhledával náhodné konverzace. Trochu si do ní rýpne, nikoli však ošklivě a na rtech mu vytane malý, sotva postřehnutelný, úsměv.* Hm. *Zamručí jen. Další otázky ho však netěší a úsměv mu smažou.* Jak pro koho, řekl bych. Nepřijde mi to extra těžký. *Ačkoli se nejednalo o jeho vysněný obor, nemohl tvrdit, že by mu nerozuměl. Známky měl slušné, už jen protože se ještě o tomhle sotva chtěl hádat s otcem, a nedělalo mu problém pochopit učivo. Dost tomu pomáhala i praxe v rodinné firmě. A zda ho to bavilo?* Existují horší obory. *Odpoví jen neurčitě. Její žádost ho taky překvapí. Ale zdálo se, že tahle bloncka je prostě plná překvapení, nějak začínal ztrácet chuť snažit se ji odhadnout, jelikož se nějak moc často mýlil. Ačkoli by nejraději šel po svých, přistihne se u toho, že kývá na její prosbu.* /Blbečku./ Ale prát se kvůli tobě fakt nebudu. *Podotkne. Jako ostraha ale asi funguje dobře. Jeho otrávené pohledy směrem k lidem, kteří se k němu příliš přiblížili, působily vlastně v mnoha případech jako repelent. Nechává dívku cupitat před sebou, přeci jen ona musí vědět, kam jdou.* Asi záleží na tom, co mají rádi. *Prohlásí nezaujatě. Sám měl jen mladšího bratra, s nímž ale neměl zas tak mnoho společného. Možná kromě motorek.* Artemis a Tyché. *V hlase mu znovu zaznívá těžko znatelná stopa pobavení.* Bohyně měsíce a lovu, že? A ta druhá náhody? I když tam si nejsem jistý. *Něco málo o antické mytologii věděl, ale ne příliš. Rodiče Artemis očividně byli skalní fandové a jejich dcera to jen podědila, spolu s příšerně nemoderními jmény.* Asi ti dál budu říkat andílku. *Konstatuje.* Jsem Jem. *Odpoví jí. Nepotřebuje jí říkat celé jméno. Kývne bradou k jednomu ze stánků.* Tam to vypadá, že mají ozdoby.

*Poslední po čem toužila, bylo ho nějak urazit, nebo ponížit. Zvlášť proto, že z něj docela zvláštní energii. Na tyhle věci sice nikdy nebyla, ale dokázala odhadnout, jaký člověk je, když se s ním dá na chvíli do řeči a trochu si ho k sobě pustí. Často to ale nedělá právě proto, že lidem nevěří a bude zázrak, pokud vůbec někdy ještě začne.* Děkuju, ale já o to nějak nestojím, aby se do mě někdo zamiloval. Asi nejsem ten typ holky na milování. *Drobně se pousměje, ale dojde ji, že ten konec věty může znít i jinak a tváře zase naberou nachový nádech, který jen tak nevyprchá.* Jo, to asi jo. Ale je dobře, že ti není zima. *Těká očima do všech stran, aby mu nepřipadala tak divná, i když to si už musí myslet od začátku jejich konverzace. Je prostě dospělé dítě. Uzavřený dospělý se ukazuje jen ve škole, kde se vyhýbá kde komu. Jak se ale stalo to, že se dala do řeči s takovým obrem?* Co bys dělal jiného, kdyby ti tohle nevyšlo? *Podívá se na něj skrz řasy. Každý má náhradní plán, i ona měla, ale ani se ho nepokusila zrealizovat po zákazu, že jednoho veterináře už doma mají a druhý by už spíše překážel. A botanika by taky nebyla zlá, ale částečně se ji věnuje alespoň brigádně.* To ani nechci. Nesnáším násilí. By mi vás bylo líto. *Nedokázala by se rozhodnout, koho by litovala více, zda chlapce vedle sebe, nebo toho, po kom by vystartoval. Samozřejmě, v knihách to vypadá romanticky a sama by to někdy i chtěla zažít, ale je si jistá tím, že by se to na ní podepsalo spíše opačným způsobem.* To je složitý, brácha je veterinář a má zvířata hodně rád, ale taky je sportovec… a ségra… U ní je to ještě horší. *Zářivě se usměje. Svoji rodinu miluje, ale každý jsou jiný a vybírat jeden druhému dárky je opravdová bolest. Hlavně pro Brigitu, která nemá ani tak výrazné koníčky. Maximálně modeling a nebo focení. Ale ohledně toho tady nic moc asi nenajde. Ale kdo ví, třeba ji něco padne do oka.* No, šťastné náhody. Její nálada byla nestálá právě jako samotné štěstí. Popravdě, její vlastnosti mě vystihují více, než ty Artemisiny. Vůbec nejsem lovec a už vůbec ne pomstichtivá. *Skousne si spodní ret. Mluví až moc. Měla by toho nechat. Ale, ani on sám nevypadá jako nějak výřečný člověk, na druhou stranu by o něm ráda něco slyšela, přijde ji jako strašně chytrý člověk.* Těší mě Jeme. *Uculí se a zadívá se ke stánku s ozdobami, kde jsou i malé skleněné sošky. Nepatrně přidá do kroku a zastaví se před ním, s očima vytřeštěnýma štěstím.* To je nádhera. Eh, Jeme… Co máš rád? *Otočí se na něj, snaží se nepůsobit podezřele, že dostala dobrý nápad.*

*Tohle mu přišlo jako poměrně osobní téma na to, aby se s ní o tom bavil. On by tedy nikomu při prvním setkání nepopisoval svůj složitý postoj k romantickým a sexuálních vztahů. Přesto si všiml, že Artemis mírně zrudla, nejspíš si uvědomila, že řekla něco nepříliš vhodného. Nebyl však z těch, co by na to museli nutně poukazovat. Prostě jen mírně pozvedl obočí.* Já taky nemluvil o milování. *Spoustě mužům se zamlouvají drobné rozkošné blondýnky, ale na vztah při pohledu na ně nemyslí. Stačí jim jedna vášnivá noc.* Navíc vypadáš tak... /Na patnáct./ ...mladá. Copak si můžeš být jistá, na co jsi nebo nejsi typ? Hodně zkušeností? *Zavrtí mírně hlavou. Nad dalšími slovy se ani nevyjadřuje. Jistě že je taky rád, že mu není zima. Kdo by se vyžíval v tom, že mrzne na kost? Měl to tak odjakživa, jednoduše nebyl zrovna zimovřivý. Odvrátí pohled, když se na něj dívka zadívá skrze řasy.* Na tom nezáleží, vyšlo to. *Odpoví upřímně. Věděl přesně, co by šel studovat, kdyby měl tu možnost. Na rozdíl od Artemis se o tom ale nechtěl bavit, přišlo mu to zbytečné. Kdyby zkazil zkoušky, ještě by ho nejspíš otec na univerzitu dotlačil skrze konexe. Jednoduše nikdy neměl doopravdy možnost volby. Těžko to mohl pochopit někdo, kdo nebyl v podobné pozici jako on. Od malička vychovávaný tak, že jasně směřoval ke svému cíli.* V tom případě jsme v bezpečí. *Odpoví cynicky. Také se nevyžíval v násilí, ale asi by do sebe nenechal jen tak kopat. Respektoval možnost každého se bránit, to byl základ.* A tos jim šla nakupovat na trhy? *Zeptá se nechápavě. Nevěděl, co by zde našla pro sportovce.* Třeba tady mají nějaké figurky nebo sošky zvířat. *Nadhodí nepříliš přesvědčeně.* Co má ségra ráda? *Ne, že by se chtěl příliš zapojovat do vymýšlení, ale čím dřív Artemis nakoupí, tím dřív bude zproštěn funkce jejího doprovodu. Cítil z ní nadšení, když zmiňovala svou rodinu. Nejspíše byli dost semknutí. On to moc podobně neměl. Matku miloval, ale věděl, že měla své chyby. S otcem měl velmi složitý vztah. Kdysi ho miloval též, ale postupně se do toho přimíchala spousta jiných hořkých pocitů. S bratrem měl dobrý vztah, ale nebyli si nějak přehnaně blízcí.* No taky byla … *Zarazí se, ale pak mykne rameny.* Bohyní panenské přísahy, nebo tak něco ne? To sedí k holce, co se necítí být typ na milování. *Podotkne. Asi to od něj bylo trochu škodolibé, ale jistý suchý či sarkastický humor k němu seděl. Na chvíli se zarazí. Znělo to od ní znovu upřímně, ale nepřišla mu příliš jako člověk, který by hodně lhal. Na druhou stranu díky tomu se cítil o něco lépe. Nesnášel falešné lidi. Tak nějak předpokládal, že každý hraje nějakou hru, ale s lidmi, co byli bezprostřední, byl jednoduše více v klidu.* Taky mě těší. *Odpoví tedy bez stopy ironie. Poukáže na jeden ze stánku a následuje ji. I jemu přijde zboží hezké.* Uh, proč? *Zamrká nechápavě.* Asi knihy, hudbu, koně nebo poezii. *Odpoví jí po krátké odmlce. Asi to nejsou zrovna zájmy, které by mu lichotily, ale nepotřeboval na ni dělat dojem ani se snažit dostát nějaké reputaci.*

*Usměje se, ale je to takový ten smutný, nepříliš hřejivý úsměv. Jak mu na tohle odpovědět. To že ještě s nikým nechodila, nebo že žádné zkušenosti nemá. Nechce ho odradit, přes tu chladnou slupku ji přijde sympatický. A určitě má sám s holkama hodně zkušeností.* Kdo by chtěl chodit s dítětem, jako jsem já? *Zkusí to zamaskovat úsměvem. S nikým nikdy nic neměla, pro všechny byla ta divná holka od zvířat, co měla všude jizvy a co sebou nechávala mlátit při každé příležitosti a nikdy nepromluvila ani slovo. Až moc dobře si uvědomuje, že takto to s ní dál jít nemůže, ale ani není v jejích silách s tím nic udělat. Má až moc velký strach.* Já chtěla jít na veterinu nebo botaniku. *Přizná mu. Historie je spíše koníček, co nikdy asi nevyužije. Učitelský typ není, do knihovny historii nepotřebuje a asi nejspíš stejně zůstane v tom květinářství, kde je teď brigádně, protože se tam potkává se skvělými milými lidmi a má kolem sebe tolik květin, které potřebují její péči, že nic jiného nepotřebuje, aby přežila nějakých padesát, šedesát let na tomhle světě.* Nějaká blbůstky, maličkosti, co bych jim dala k normálním dárkům. A ségra má ráda… Sebe. *Zazubí se na něj. Je to z části sranda a z větší části holý fakt. Sebevědomí ji nechybí a je pravda, že i v jejím případě se její mamka trefila. Jak hrozné je žít pod jednou střechou s mytoložkou a historičkou v jednom. Ale ještě že jejich bráchu nepojmenovala Brutus, bůh ví, komu by zabodl dýku do zad.* Ale jinak ráda fotí, má ráda třpytivé věci, šperky… *Mohli by tu mít nějaké ručně dělané šperky, jako vždy, když sem chodívala. Trhy si nenechávala ujít.* Jo, něco podobného. Ale takovou bohyní byla i Hera nebo Athéna. Tohle jsou jedny z vlastností, které se u bohů z nějakého důvodu opakují. *Pokrčí rameny. Jediný bůh, u koho by to nemohlo být, je Zeus nebo Afrodité. Je ale opravdu ráda, že ho poznala, ještě si s nikým takto nepopovídala a necítí z něj žádný podlý úmysl. Zastaví se u stánku a prohlíží si jejich zboží, mezitím co poslouchá Jema.* Hmm, tím pádem si vezmu tyhle dvě vánoční ozdoby, tu červenou a fialovou, potom támhle tu sošku múzy, ano, tu skleněnou, hmmm… Támhle tu malou kočičku a ještě poprosím toto, ale to zabalit zvlášť.* Usměje se na prodavačku a při ukazování na poslední věc se postaví tak, aby na to Jem neviděl. Zaplatí potřebnou částku a mírně se začervená, když se obchodnice usměje na Jema. Musí se jí hodně líbit. Převezme si balíčky a jeden podá vysokému krasavci.* Toto je pro tebe. Taková maličkost, že si mi dělal bodyguarda a že si to se mnou přežil. Klidně bych tě pozvala ještě na něco k jídlu nebo pití, ale hádám, že už jsem tě nudila dost. *Nakloní hlavu na stranu. Nezlobí se, že odejde, bylo to příjemně strávených pár minut. Vetší sáček si nechá v levé ruce, ten v pravý natáhne k Jeremiasovi, aby si ho vzal.*

*Už už by odpověděl, ale její neveselý úsměv ho zarazil. Ačkoli působil chladně, nepatřil mezi hajzly, co rádi ostatním ubližovali a nikdy nepřemýšleli nad svými slovy. A tak si slova rozmyslí a v duchu je pozmění.* Nevypadáš zas až tak mladě. A jsi hezká. Jsem si jistý, že někoho bys určitě zaujala. *Není to kompliment jako hrom, ale zároveň to alespoň nezní jako urážka, jen prosté konstatování faktů. Proč vůbec myslel na její křehké ego? Měl by být lhostejnější. Člověk by myslel, že se to časem naučí. V jeho branži musel být člověk trochu bezohledný, viděl to u svého otce.* A proč jsi nešla? *Tohle ho upřímně zajímalo. Podařilo se jí zahrát na správnou strunu.* Ah tak. *Přikývne, i když asi moc nerozumí. Nebyl zrovna přeborník v dávání dárků. I když v době, kdy měl pocit, že se poprvé zamiloval, tak taky té dívce dával drobné dárky.* /A jak to dopadlo./ *Ušklíbne se v duchu.* Aha. Tak možná nějaký šátek. Nebo ten šperk. Těch tu určitě bude hodně. *To byla jedna z věcí, které aspoň trochu rozuměl. Sám měl slabost pro značkové hodinky a hlavně pro prsteny. Těch měl slušnou sbírku. Skoro stále nosil ten s rodinným erbem, což působilo trochu snobsky, ale co už. Ale často ho doplňoval o další. Byla to jedna z mála drobných věcí, které dělal navzdory názoru svého otce. Takové malé záblesky vzdoru.* Tak moc dobře mylotogii zase neznám. *Uzná bezstarostně. Nebyl to zrovna jeho obor, spíše co viděl ve filmech a četl v knihách. Nechá ji nakupovat a odpoví jí jen na otázku ohledně toho, co má rád. Nechápe sice, proč se ptá, ale možná ho chce poznat. Což taky nechápe, nebyl zrovna milý a vstřícný. Rozhlíží se kolem, spíše ze zvyku. Ze zamyšlení ho vytrhne až znovu její hlav, když se k němu Artemis obrátí. Zamračí se nad jejími slovy a balíčkem, který mu podává.* /Cože?/ Vždyť mě sotva znáš. *Vysvětlení toho, že je to jako odměna za to, že jí tu chvilku doprovázel, mu úplně nesedí. Vždycky má dojem, že jsou za jednáním lidí postranní úmysly. Jenže ona vypadala tak upřímně nadšeně z toho, že mu něco dává, že si balíček opatrně přebral, přestože se choval, jako by to byla časovaná bomba a svíral ho opatrně.* Nemusíš mě na nic zvát, platit bych měl když už tak já. *Převrací zabalenou věc v dlani.* Rozbalit to můžu? *Pozvedne obočí, jeho ostražitost trochu polevila a ustoupila zvědavosti.* Nemůžeš mi dát dárek a ještě platit jídlo. *Povzdechne si.* Co by sis dala? *Umně tak přejde její poznámku o tom, že ho její přítomnost nudí. Nepotvrdí to ani nevyvrátí. Prostě se rozhodl, že ještě chvíli snese. Ze žádného konkrétního důvodu. Jen se mu zatím nijak extrémně nechtělo odcházet.*

*Drobně se na něj usměje. Vůbec ji nejde o vzhled, to je kapitola sama o sobě.* Já myslela chováním, šmudlo. *Zazubí se na něj. Pokud on ji nazývá andílkem, ona sama mu taky může nějakou tu přezdívku dát, nebo ne? Navíc do teď ji neublížil, tak se asi nemá čeho bát.* Proč jsem nešla? Mamka nechtěla. Prý už máme v rodině veterinářů dost a já bych to zvíře nedokázala utratit, kdyby bylo třeba. A botaniku zavrhla, protože by mě byla v laboratoři škoda. *Pokrčí nad tím rameny a povzdychne si.* Navíc chtěla, aby alespoň jedno dítě šlo v jejích stopách a vyšlo to na mě. *Nevadilo jí to, historie a mytologie ji baví. Navíc si alespoň mezi studenty nepřipadá jako největší nerd a podivín lidstva, jsou tam i horší a více zapálení lidé. Jen škoda, že na většinu předmětů má právě svoji mamku, takže má zkoušky třeba tisíckrát horší a těžší, než ostatní.* Snad jo. Posledně tu měli takové z různých starých součástek, nebo starožitnosti, které vypadaly opravdu hrozně krásně, takže pokud je tu budou mít i teď, bude to úžasný. *Uculí se. Nákupy jako takové nesnáší, ale dělat někomu radost je pro ni ta nejlepší aktivita během vánočních příprav a svátků.* To nevadí. Stejně to lidi moc nezajímá. Ale musím říct, že jsou tam i celkem vtipné perličky. *Mrkne na něj, zda si tím získá jeho pozornost a bude se zajímat, co má na mysli, nebo jako u většiny věcí to jen přejde. Cítí se tak či tak hrozně dobře, jako by našla konečně někoho, kdo ji za nic neodsuzuje, u koho se může chovat jako malá a nepřijde mu to divné. Zabalí se nákrčníku a jemně se do něj usměje, tak, aby to neviděl. To samé udělá i u nákupů, kdy ji do oka padne velmi jedinečný skleněný koník s modrou tečkou uvnitř. Toho musí mít a proto ho koupí a nechá ho zabalit zvlášť, aby ho náhodou nevzala s sebou domů. Balíček pak Jemovi podá.* Samozřejmě že můžeš. K čemu by ti pak ten dárek byl, kdybys ho nemohl otevřít? *Zavrtí nad tím hlavou, ale sleduje ho. Snad se mu bude líbit.* Proč bych nemohla? Vždyť jídlo nebo pití není drahé a zasloužíš si to za to, že jsem tě málem udusila. *Slyšela ho, jak se zakuckal, když do něj narazila a bylo ji velmi líto, že se to stalo. Ano, nemohla za to, ale měla dávat větší pozor.* Co bych si dala? Hmmm, nějaký ovocný čaj s medem, pokud budou mít, nebo teplou medovinu. Ne že bych byla nějaký alkoholik, to vůbec ne… Ale medovinu miluju… *Podívá se do strany a trochu našpulí rty, čímž ještě zvýrazní všechny dětské rysy, které v sobě má.*

Šmudlo. *Obrátí oči v sloup, ale neci v jeho postoji napovídá, že ho tahle přezdívka pobavila. Rozhodně nebyl žádný šmudla, jeho přezdívka ohledně andílka byla rozhodně mnohem blíž.* Nepřijdeš mi až jako takové dítě. Navíc neříká se , že kluci stárnou pomaleji? Takže kdybys byla dětinská, tak se prostě jen držíš na mentalitě kluků ve stejném věku jako ty. Čistě teoreticky. *Ne, že by se on v tom nějak extrémně vyznal. Měl dobré pozorovací schopnosti. Díky nim chápal, že od něj čekala, že se na ni utrhne, když se mu svěřovala se svým názorem, jelikož se krčila a vypadala, jako by byla smířená s tím, že se stane něco špatného. Ale o mezilidských vztazích? Co on mohl povídat, byl tezce dysfunkční. S tím prvním vlastně i souhlasil. Artemis mu nepřišla jako někdo, kdo by dokázal utratit psa, i kdyby ho tím třeba vytrhla z bolestné mizérie. Nebo možná jo, ale pak by doma probrečela celý večer. Botaniku ale nechápal.*Jaká škoda? Když by tě to bavilo. Nehledě na to, že botanik by se uplatnil i v botanických zahradách, ne? Nebo bys to jednou mohla učit. *Pokrčí rameny. Zase, nebyl to jeho obor. Přišlo mu škoda, že se nechala dotlačit k takovému studiu, které ji nenaplňuje. On sám měl sotva na výběr, když se počítalo s tím, že podědí celé firemní impérium, ale ji k historii dohnaly nesplněné sny a ambice její matky.* Nezní to moc fér. *Podotkne jen nakonec, aby se v tom moc nerýpal, přestože k ní měl v téhle oblasti jistý soucit vyplývající z podobné situace, v níž se se studiem nacházeli.* Jo, to zní hezky. *Pobaví ho vnitřně představa, že by své matce dál něco "recyklovaného", nejspíš by tím pohrdala, měla ráda spise luxus než kreativitu. Rozuměli si s Jemem snad jen skrze lásku k poezii, ke které ho přivedla. Artemis se zdála nákupy upřímně nadšená, celkem pěkně se na to koukala. Už líp chápal, co myslela tím, že je "dítě", jelikož takovou radost z Vánoc projevují snad opravdu jen ti malí špunti.* Jako? *Zeptá se rádoby lhostejně, ačkoli ho to vlastně docela zajímá, což dokazuje, že se přestane rozhlížet a upře pohled na ni. Nechá ji nakoupit a myslí si, že by se mohli rozloučit, jenže ona mu podává jakýsi balíček.* Třeba abych si ho rozbalil na Vánoce. *Odpoví jí a po chvíli váhání přeci jen odstraní papír. Ačkoli nerad, lehce se pousměje a napjaté rysy jeho tváře povolí.* Pěkné. *Pohladí ukazováčkem povrch koníka, než ho opatrně zabalí a dá si ho do kapsy doufajíc, že ho nerozbije.* Díky. *Odkašle si. Neví moc, jak reagovat, nedostává často dárky od lidí, které sotva zná. Svoje rozpaky se rozhodne zahnat tím, že ji pozve na jídlo. Pak mu možná bude připadat, že jsou vyrovnaní. Znovu mu jemně škubne koutek.* Pravda, že jsem si představoval honosnější úmrtí, ale naštěstí jsem popadl dech. Tak to nech být. *Odbude tuhle prvotní eskapádu. Když se to vezme kolem a kolem, stejně na tom nezáleží.* Ani nemůžeš být alkoholik, vsadím se, že se tě všude ptají na občanku. Ještě mě zavřou za mravní ohrožování mládeže, že ti alkohol kupuju. *Odfrkne si, ale přejde ke stánku, kde objedná dvě medoviny a jednu jí podá. Všiml si podezřívavého pohledu stánkaře, ale kašle na to. Sám si byl vědom toho, že Artemis vypadala mladě, zvlášť když špulila rty a poulila oči, to působila na dvanáct.* Hádám že na to, abys počas zimy neumrzla. *Podotkne a jen kelímek lehce pozvedne, ťukat si nehodlá. Při jeho štěstí by na něj ještě tu medovinu vyklopila. A on měl ten kabát rád.*

*Uculí se, když si všimne jeho protočení očí bez náznaku špatné nálady. Je to snad poprvé, co si s člověkem tak bezstarostně povídá i přes ten vlezlý pocit, že ho tím zdržuje. Mohl by to být i její první kamarád.* Nad tím jsem takto nikdy nepřemýšlela, ale i tak si nemyslím, že by mě někdo chtěl. Ne že bych si nevěřila, což si nevěřím, ale… Každý máme své démony, nebo ne? *Zazubí se na něj. Každý má démony, ať už v podobě šikanujících, šikanovaných, týraných, zneužívajících a podobně. Sama takové lidi lituje, ale jen proto, že si většinou takový osud nezasloužili. A kdyby mohla, vzala by si ho ráda na sebe, aby je jejich utrpení zbavila.* Prý jsem moc chytrá a hezká na to, abych byla někde schovaná. Ale popravdě, mě by to vyhovovalo víc, než u historie. Nemít tak velký kontakt s lidmi. Na druhou stranu, historie je koníček a brigádně pracuju v květinářství. Takže jsem si splnila oboje. Ty někde pracuješ? *Zeptá se ze zvědavosti. Jsou lidé, co to stíhají jako ona a ještě mají hodně volného času, pak jsou takoví, kteří pracovat nemusí, protože mají hodně našetřeno, nebo dostávají nějaké menší dávky od rodičů a pak jsou tu ti, co jsou na penězích rodičů přímo závislí. Jeho by tipovala na první nebo druhou možnost. Jen proto, že se s ním dala do řeči.* Můžu ti to ukázat, pokud se ti bude chtít.*Navrhne mu. A spolu s tím by mohla pro Brigitu nějaký ten dáreček sehnat, kdyby ji něco padlo do oka a ještě jí to nekoupila. A kdyby se tam nic nenašlo, mohla by sehnat mamce.* Jako… Například Artemis poté co se dostala na svět pomáhala své matce v porodu jejího dvojčete Apollona. Není to praštěný? Jak by to bylo možné? Navíc je to praštěná představa, že by někdo porodil dospělého a ten ještě pomáhal s porodem. *Zavrtí nad tím nevěřícně hlavou. Bylo to prostě nereálné, ale vtipné. Chudák Apollon z toho musel mít doživotní trauma.* Ale to bych potom neviděla tvoji reakci, jak se ti to líbí. *Odvětí a sleduje, jaký to na něj udělá dojem. Nikdy nikomu cizímu dárek ještě nedávala, toto je premiéra a i když se to možná nezdá, je jako na trní.* Líbí se ti? *Zeptá se opatrně a nejistě. Možná to byl blbý nápad a nic mu dávat neměla, ale měla takovou radost, že se s někým dala do řeči a on nedal najevo znechucení, že nemohla odolat.* Mohla bych být. *Hraně se zamračí, ale pak sklopí pohled.* Jenže jsem neměla s kým pít a samotné se mi do toho nechce. Takže piju právě jen takové věci, když mám chuť. Takže na zdraví. *Pozdvihne kelímek a při pití se pokusí odchytit citrón, což se ji i povede.* Ty nic shánět nebudeš?

*Pokrčí rameny. Až moc by se angažoval, kdyby jí teď vyprávěl, že má vlastně celkem hezký oči. A nakažlivý úsměv. A není vůbec ošklivá, takže by snadno mohla někomu připadat atraktivní. Jenže to by až moc porušovala jeho zásady lhostejnosti. Ještě by si z toho mohla vyvodit nějaké mylné záměry. Pro něj byla rozhodně až moc nezkušená a nevinná. Sice se jednalo očividně o introvertku, což preferoval, jelikož takové holky neměly tendenci chodit kolem a rozhlašovat, že s ním spaly, ale on měl specifické potřeby, které by někoho jako je Artemis nejspíš vyděsily. Připadala mu jako někdo, kdo sní o romantice, svíčkách a podobných věcech. Málem se zasměje, když nejdříve tvrdí, že si nevěří, a poté řekne něco takové s naprostou samozřejmostí. Sice jen citovala, ale stejně.* No jsi rozhodně moc pěkná na to se schovávat, ale chytrá bych si musel rozmyslet. *Popíchne ji lehce.* A to bys v tom květinářství nechtěla zůstat? *Navrhne jí.* Dělám v rodinné firmě, mám tam stáž. *Potlačí úšklebek. Sice to bylo prestižní místo, ale byl si jistý, že ho dostal kvůli jménu. Jednoduše tam pro něj bylo rezervované. A taky nikdy nedostal moc možnost přemýšlet nad tím, zda ho to baví. Šlo mu to, takže svým způsobem to byla příjemná práce. Ale nebyl si jist, zda ho naplňovala.* Pro mě za mě. *Odpoví, ačkoli je na šperky i trochu zvědavý. Dokázal ocenit kreativní práci.*Hmm. Ale tak Athéna vyskočila svému otce z hlavy, ne? Člověk v těch bájích asi nemůže hledat logiku, proto jsou to všechno mýty. *Zhodnotí to. Jistě, mohlo to být zajímavé studovat, sám si to dokázal představit jako koníček, ale asi by se tím nechtěl zabývat v rámci živobytí.* Teď se vůbec necítím pod nátlakem. *Odfrkne si v zásadě pobaveně. Rozbalí dárek, aby odhalil figurku koníka a přeci jen se upřímně pousměje. Byl to hezký dárek. Připadal si však trochu rozpačitě. Vůbec ho neznala, neměla důvod mu dávat dárek. Ještě že se nečervenal, ale raději uhnul pohledem, když si koníka schovával.* Nelhal bych. Je pěkný. *Zopakuje důrazněji.* Líbí se mi. *Nechá si raději ruce v kapsách.* Pravda, děti v dnešních dnech začínají s chlastáním brzo. *Popíchne ji z legrace a zamíří ke stánku, aby jim koupil medovinu.* Aha, takže ve správné společnosti by ses určitě zlila a tancovala na stole, odhalila svou “divokou” stránku. *Hledí na ni jaksi uličnicky, vzhledem k tomu, že se tou představou baví. I když by asi záleželo, co by měla Artemis na sobě, mohlo by to být i sexy představení.* Na zdraví. *Odvětí automaticky a napije se. Horký nápoj ho příjemně rozehřeje. Zavrtí hlavou.* Nešel jsem sem nakupovat, jen pročistit hlavu. *Přizná se.* A očividně se stát nájemným žoldákem. *Dodá.*

*Nakonec neodolá a tiše se zachichotá.* Kéž bych byla hezká. Jsou na světě mnohem hezčí holky než jsem já. A dokonce i chytřejší. *Myslí to vážně, ne že by nebyla chytrá, o svém intelektu nepochybuje, ale o kráse rozhodně ano. Její mamka je krásná, ségra i zbytek rodiny taky, ale její sebevědomí je tak rozhozené, že u sebe samotné ten náznak krásy nevidí a dělá tak nějak vše proto, aby ho neviděli i ostatní.* Přemýšlím nad tím. Kdybychom se stále bavili, mohla bych ti dát nějakou přátelskou slevu… Kdybys chtěl někoho obdarovat. *Navrhne mu. Přeci jen, on sám je dost hezký a aby mu nějaká holka nepadla k nohám, to je dost nepravděpodobné. Musí jich mít nejméně dvě na každém prstu. Až tak žádaný podle ní je. A nemá mu to za zlé, naopak, přeje mu to.* Jo, oni tak všemožně vyskákali z toho těla a pak ho zabili. Až takto moc milí a vděční byli řečtí bohové. Ještě že jejich děti si toho nějak vážili, jinak by se to opakovalo stále dokola. By mě nebavilo se to učit. Vlastně… Máš nějakého oblíbeného boha? *Zeptá se jakoby mimochodem, co dojdou ke stánku, kde si v opravdové rychlosti nakoupí, aby nezdržovala. No, i tak to vypadá, že spolu nějaký čas zůstanou.* To jsem moc ráda. Jen co jsem na něj koukla, přišel mi jedinečný. Něco jako ty. *Zazubí se na něj, jako malé nadšené dítě, co domu donese první jedničku a rodiče ho za ni pochválí. Nebo když pozná někoho, u koho je neskutečně spokojený a může být sám sebou.* Hele, takhle jsem to dítě opravdu nemyslela. Náhodou, tělesně jsem žena až až. *Nafoukne hraně uražene tváře, schová si dárky do tašky a zkříží si ruce na hrudi jen tak pro efekt, než do nich dostane tu naprosto úžasnou, sladkou a zároveň hořkou medovinu. Mohla by se jím upít.* Neumím tancovat a před lidmi bych to ani neudělala, ale… Asi bych se s lidmi pak mazlila, i když jak jsem říkala, nemám lidi ráda. *Zapřemýšlí nad tím, jak by se chovala, kdyby toho přeci jen vypila více, než by bylo v její úměrné míře.* Jak se chováš ty, když se napiješ? A piješ často? *Nakloní zvědavě hlavu a znovu si odpije. Začínají se dostávat k těm lepším a zajímavějším tématům.* Promiň, pokud je ti se mnou nepříjemně…. *Sklopí pohled a zadívá se kolem sebe, když tu ji padne do oka hledaný stánek. Ani si to neuvědomí, popadne Jema za ruku a opatrně s ním prokličkuje davem až ke stánku.* Toto je ono. Vidíš? Tady je náhrdelník ze starých hodinek, tady jsou náušnice z ozubených koleček a tady jsou staré cibulkové hodiny na provázku. *Ukazuje mu postupně a je ještě více rozzářená, než u skleněných výrobků a vánočních ozdob.*

Tak to je jasný. *Poví klidně, i když se to možná jeví příliš hrubé. Nemyslí to však zle a pro jednou má i potřebu své myšlenkové pochody ospravedlnit.* Myslím tím, že vždycky bude někdo lepší, hezčí, chytřejší. Porovnávat se s ostatními nemá žádný význam. *Znovu mykne rameny.* Jsi pěkná, není třeba to znevažovat tím, že je někdo hezčí. *Potřese hlavou. Nikdy tak úplně nepochopil chuť holek se neustále shazovat. To potřebovaly pak tohle ujištění? Dělaly to vědomě či podvědomě k tomu, aby dostávaly komplimenty? Těžko říct. Rýpat se až příliš hluboko v jejich psychice se mu nechtělo. Traumata by se měla dávkovat s mírou. Nad tím se musí trochu pousmát.* To je dobrý. Nekupuju kytky nějak moc často. *Vysvětlí jí, aby snad nepobrala podezření, že to říká jen kvůli tomu, aby se s ní nemusel dále bavit. Sice neměl zájem o nějaké větší přátelství, ale tak na chodbě ve škole by ji pozdravil, není zas až takový idiot a ignorant. * Oni Dia zabili? *Zamrká překvapeně. To pro něj byla novinka, tak dalece jeho znalosti ohledně mytologie nesahaly.* Já nevím, nějak jsem o tom nepřemýšlel. Možná Apollóna? *Neměl Apollón něco společného s poezií? Nebo to byl úplně mimo? Opravdu si nebyl jistý. Narozdíl od Artemis měl ponětí jen o těch základech, navíc si nebyl jist, jak moc byly podloženy fakty.* Jedinečný. *Teď na Artemis upře nečitelný pohled.* A čím přesně ti připadám jedinečný? *Pokroutí jen mírně hlavou. Artemis to říkala, jako by šlo o něco výjimečného, jako by nepotkávala moc takových lidí, ale on se od ostatních zas až tak moc nelišil. Alespoň neměl ten dojem "jedinečnosti". Na druhou stranu měl pocit, že lidé celkově moc výjimeční nebyli, nakonec se jeden druhému v mnoha věcech podobali. Trochu ho štvalo, že jí svým skeptismem kazí tu dětskou radost, která pro něj byla v zásadě osvěžující, ale holt to měl vryto hluboko do kůže.* Hmm. *Neodolá a přelétne ji pohledem.* Ale to člověk v tolika vrstvách těžko pozná. *Cuknou mu mírně koutky, jak si ji dobíral, zatímco si ona spokojeně upíjela medoviny.* Tak mazlila. *Opřel by se skoro v zamyšlení o stolek, kdyby se nebál, co vše už na něm bylo rozlito, ten kabát vážně nebyl nejlevnější.* To zní skoro lépe, než tanec na stole. Případný doprovod by takovou reakci na alkohol určitě ocenil. *Schoval svůj pobavený úsměv odpitím z kelímku.* Já ani nevím, asi celkem normálně. *Zamračí se mírně v zamyšlení. Sem tam vypil víc než bylo zdrávo, hlavně když šlo o whisky u hraní karet.* Asi jsem... Přístupnější. *Zhodnotí to slovem, které shrnuje to, že je hovornější, milejší a humornější potom , co se napije.* Proč máš dojem, že je mi s tebou nepříjemně? *To se ho trochu dotkne. Vypadá snad jako podpantoflák, co by zůstával, kdyby se mu nechtělo. Jasně, jeho důvody pro setrvání v její společnosti byly sice pochybné, ale rozhodně nemohl tvrdit, že by mu její společnost byla vyloženě proti srsti.* /Vohoo./ *Málem se polije, když ho Artemis nečekaně popadne a začne ho vláčet. Kde se v tom málem tělíčku vzalo tolik síly. I přes dvoje rukavice mu přišlo, že její ruka hřála  což bylo podivné a hlavně se ta drobná dlaň v jeho ruce téměř ztrácela. Neoplatí jí sevření, ale ani jí ruku nevysmekne, jelikož než se stihne rozmyslet, zastaví Artemis u stánku. Zaujatě se rozhlédne po vyrobcích. Jsou zde dokonce i prstýnky, ale většina je na jeho vkus příliš jemná.* Pěkné. *Zadívá se na ruku, za kterou ho pořád drží.* Už mě můžeš pustit, nikam se neztratím. *Podotkne s lehkým nádechem ironie v hlase. Přistoupí ke stánku blíže a ze zvědavosti si šperky dál prohlíží, než zakoupí náhrdelník s ozubených kolečkem a vylysovaným kvítkem sedmikrásky ve světle modré barvě. Ten jí vzápětí v sáčku podá.* Já mám teď s nákupy vystaráno. *Podotkne. Rozhodně nebude nikomu nic shánět a teď měl alespoň dojem, že jsou vyrovnáni. Navíc v tom byla kytka, to by se jí mohlo líbit.*

To máš asi pravdu, ale i tak si budu myslet svoje. *Potlačí vypláznutí jazyka. Sice je jí s ním celkem příjemně, ale aby na něj vyplazovala jazyk, to by ho musela znát o nějakou dobu déle. A pokud se s ní baví jen proto, že musí, nebude to asi nikdy. Tuhle myšlenku ale zahání a chce si dnešní odpoledne, skoro podvečer co nejvíce užít.* To je škoda, květiny jsou jednou z nejkrásnějších věcí na zemi. Navíc, každá má svůj význam a její darování je vždy jemné a decentní, ale přesto velmi citové. Je to takový ten typ dárku, kdy… Promiň, moc mluvím. Nekupuješ květiny, chápu. *Usměje se na něj. Nechce mu vykecávat díru do hlavy jen proto, že jí tento obor neskutečně baví a vyžívá se v něm. Kdyby si ji přeci jen někdo chtěl vzít, měl by to na jednu stranu jednoduché, protože by nemusel vymýšlet nic extra drahého a zároveň by si musel dávat pozor na to, jaké květiny ji vlastně dá. Ale kdo by to řešil.* Nene, nezabili. Ale Zeus a jeho sourozenci zabili Chrona, jejich otce, titána. Celkem nevděčné, ale Zeus měl štěstí, že jeho děti si ho vážili o něco víc, protože klidně za to jeho obcování s jinými ženami mohl skončit klidně bez hlavy. *Během toho ji napadla trochu jiná narážka, ale to by si nahlas netroufla říct. Sice je jí dvacet, myslí jako dvacetiletá, ale její stud by nedovolil, aby taková slova, nebo věty říkala na veřejnosti.* Apollon je skvělý bůh. Navíc se pojí s Delfskou věštírnou… čímž se dostáváme do smyčky, že je dobře, že jsme se potkali. *Zazubí se na něj, ale následně se zamračí, ne vztekem, ale přemýšlením.* Hm, to je docela složité. Já se moc v lidech nevyznám, ale ty co znám, kromě moji rodiny, se ke mě nikdy tak hezky nechovali, tak jako ty. Navíc, nevím, mám z tebe dobrý pocit, už jen to, že s tebou mluvím, je toho důkazem. A to že hodně mluvím, je ještě větší. *Jak řekla, v lidech se moc nevyzná a tak dává spíš na svůj vnitřní dojem, dalo by se tak říct. S ráda by si ho u sebe nějakou chvíli nechala, pokud by to bylo možné, protože je s ním legrace, dobře se s ním povídá a taky je ji sympatický.* Jestli mě někdy pozveš k sobě domů, tak to uvidíš. *Vyplázne na něj tentokrát jazyk. Není jediný, kdo může hrát tuto hru. Jen s tím rozdílem, že nemyslí na následky. Tím, že pro nikoho nikdy nebyla atraktivní nemyslí na to, že by to někdo mohl vzít vážně. Což v jeho případě klidně vzaté vážně být může.* Kdybych nějaký měla. *Pokrčí nad tím rameny. Jediný, kdo by ji na takovou akci vzal, by byl buď její brácha, nebo naopak ségra a ani s jedním by to nedopadlo dobře, co by se její střízlivosti týkalo.* Co znamená to tvoje povolnější? *Trochu ji zasvítí v očích. Teď si její pozornost získal zase on. Možná až moc velkou. Byla zvědavá jako opice.* Já nevím, nemám podle čeho srovnat, zda se se mnou cítíš dobře, nebo ne. *Zapřemýšlí nad tím, jak by to jinak měla poznat, když nemá potřebné zkušenosti. Raději na to nemyslí a bere ho s sebou ke stánku s recyklovanými starožitnostmi. Sama si je prohlíží a moc nedává pozor na své okolí.* Cože? *Zeptá se ho a zadívá se na jejich spojené ruce. Krev se ji okamžitě nahrne do tváří, zrudne až po uši, okamžitě ho pustí a uhne pohledem na druhou stranu. Drobounce ukáže na sadu náušnic s prstýnkem a trochu nešikovně za ně zaplatí a dárek schová k ostatním.* To je pro mě? *Zeptá se nechápavě a dáreček si od něj vezme, aby se na něj mohla podívat. Jakmile vysune náhrdelník, rozzáří se ji očka, okamžitě zapomene na trapas s rukou, dopije medovinu a prudce, ale jemně ho obejme.* Děkuju. *Pošeptá skoro neslyšně.*

*Nad tím si jen tiše odfrkne. Typická ženská. Nemůže prostě říct "máš pravdu" bez toho, aby následovalo nějaké ALE. Co už, on věděl, že tu pravdu má a jen protože chtěla být Artemis tvrdohlavá, tak se nemusel cítit zle.* Já ti nevím, viděl jsem chlapy, co kupovali holkám obrovské nevkusné kytice, to mi nepřipadá moc decentní, spíše ukázka toho, kolik mají peněz. *A to nebyla obhajoba toho, že by kupoval malé kytky, jelikož na větší neměl. Jelikož by si, když by na to došlo, mohl asi dovolit to květinářství koupit celé. Jednoduše mu třeba kytice rudých růží o sta kusech přišla přehnaná a nevkusná. Pokrčí rameny.* Klidně mluv. *Nevadilo mu to. Artemis nebyla zas tak přehnaně ukecaná jako třeba Lucz. Minimálně měla prostor se mezi slovy nadechnout. Nechápal, jak Artemis skočila od toho, že Athéna vyskočila Diovi z hlavy až k vraždě otce Dia, ale očividně prostě v mytologii nestíhal sledovat myšlenkové pochody odborníka.* Hmm, to by ho spíš měla zabít jeho žena. *Alespoň pokud si vzpomínal dobře, tak Zeus ženu měl, nějak pak zavařila jeho synovi ne? Znovu úplně nepostřshne ten sled myšlenek.* Aha? *Zamrká. Kvůli staré věštírně se potkali? Vůbec nerozuměl tomu, co chtěla říct, ale vlastně tomu asi ani rozumět nechtěl. Vyslechne si její odůvodnění K tomu, proč jí připadá jedinečný.* Neznáš mě zrovna dobře, třeba jsem v skrytu duše padouch.*Utrousí. Nebyl, alespoň ne tak úplně, ale postrašit jí mohl. Tady už mu oči začnou blyštět uličnictvím.* Aha. Takže bych tě měl pozvat domů a ty bys sundala všechny vrstvy? *Zeptá se otevřeně s pobavením. Není to tak úplně flirt. To on zas moc nedělá, je spíše přímočarý člověk, ale trošce vtipkování kolem takového tématu určitě zmůže. Pozvedne obočí, když na něj Artemis lehce dětinsky vyplázne jazyk, ale aby byl fér... Asi si to trochu zasloužil.* Jsem si jist, že kdyby ne, po tomto by se tě někdo rád ujal. *Utrousí. Znal opilé chlápky v baru. Spousta tam chodila na lov a taková přiopilá roztomilá a povolná Artemis by jim přišla vhod.* Přístupnější, ne povolnější. *Ušklíbne se. To druhé se mu spojovalo s úplně jinými druhy činností.* Prostě víc mluvím, možná jsem víc milý, co já vím. Život beru na chvíli trochu míň vážně a tak. *Odpoví jí neurčitě s dalším pokrčením ramen. Proč byly ženské tak všetečné a nespokojily se s jednoduchou odpovědí?* Ale tak přeci víš, jak se lidé obecně chovají, když jsou v přítomnosti, která jim není milá. *Oponuje jí.* Nebyl jsem si vědom toho, že bych se k tobě choval zle nebo se tě pokoušel zbavit. *Mračí se stále trochu. Opravdu by ho zajímalo, odkud se ta její poznámka tak znenadání vzala. Následně je odtáhnut k jednomu ze stánků, ačkoli si Artemis asi neuvědomuje, že mu stále drží ruku, i když nemusí. Upozorní na to, načež ho Artemis pustí jako by byl žhavý uhlík v krbu.* /Ale jedovatý taky nejsem./ *Vzedme se v něm vlna škodolibosti, když si všimne, jak Artemis prudce zčervenala a to opravdu sytým odstínem. Ovládl se, aby na to neupozornil s tím, že červená jí sluší. Přičemž tomu tak i v zásadě bylo, opravdu ty nachové tváře dávaly její tváří zdravější nádech a působilo to vcelku rozkošně. Jako tak nějak všechno na ní. Až na to, jak byla příšerně nabalená, to pořád pokládal za otřesné a nechápal, jak vůbec může chodit. Raději se tak Jem věnuje šperkům a najde jeden, co se mu líbí a dle něj by se pro andílka celkem hodil, takže se ho rozhodne zakoupit a darovat Artemis. Pohlédne jí přes týl.* No nikdo jiný se za tebou neschovává, což by vzhledem k tvé výšce bylo i těžké, takže jo, je to pro tebe. *Předá jí balíček. Neví, zda se jí náhrdelník tak moc nelíbí, že do sebe tak rychle kopne zbytek medoviny, jiný důvod ho nenapadá. Alespoň do chvíle, kdy ho nečekaně obejme. On sám ještě kelímek drží, takže jí druhou rukou jen nemotorně napůl poplácá a napůl pohladí po zádech. Je to jako objímat plyšového medvídka. Ale to asi dělá ta naducaná bunda.* Eh, není zač. *Ujistí ji. Možná jí nic kupovat neměl. Brala to s mnohem větším citem než on. Pro něj šlo o prosté vyrovnání. Plus byla milá, tak proč jí něco nekoupit, jeho to nezruinuje. Překvapeně si všiml, že se mu její výška zamlouvá. Byla oproti němu vážně drobná, a kdyby se snažil a ona nebyla navlečená jako eskymák, nejspíš ji ve svém objetí snadno schová.*

To i já, stojí je to neskutečně peněz a ještě je kupují ve chvíli, kdy manželce něco udělali a snaží se ji udobřit, jenže ona je na ně tak naštvaná, že ty květiny pak končí v koši. Bych si je raději vzala domů a bylo by to lepší. *Tohle opravdu nikdy nepochopila. vždyť, každá žena, pokud to má v hlavě v pořádku, tak ji nikdy takto velká kytice radost neudělá, naopak, pojme ještě větší podezření, že na ni ten muž kašle a pošle ho někam. Sama byla zastánkyně menších jemnějších kytic přesně s těmi květinami, které člověku udělají radost.* Nene, ehm, sama nemám ráda úplnou ukecanost. Co ty? *Snaží se toto obrátit zase k němu, aby něco řekl sám a ona si mohla na chvíli odpočinout, i když ji asi nevadí být dneska ta rozmluvenější. Alespoň mezi nimi není to trapné ticho.* To by měla, ale tak, jak chceš zabít nejmocnějšího boha, i když ses sám bůh? To úplně nejde. Jedině, že bys na něj přestal věřit. Ale nevím jak ty, já mám bouřky docela ráda. *Zamyslí se nad tím a koutkem oka se mu zadívá do tváře, kde vidí mírné nepochopení ohledně jejího myšlenkového pochodu.* Ehm, ve věštírně se dovíš, co se stane. A ve většině případech se tak i stane. No a Tyche byla bohyní šťastné náhody a štěstí. Takže sice naše setkání bylo náhodné, ale co když jsme se měli potkat? *Zvedne zvědavě obočí, co na to sám řekne. Byla v těhle teoriích až moc zadumaná a sama o sobě dokáže říct, že zní jako takový ten psychopat na ulici, co se snaží lidi nalákat k učení Jehovově a podobným kravinám.* A i kdyby si byl, myslíš, že to změní můj názor na tebe? Každý jednou potřebuje člověka, co bude stát po jeho boku stůj co stůj, ať udělá nebo udělal jakoukoliv blbost. *Zazubí se na něj. Věří, že on i kdyby byl padouch, nebyl by jím z vlastní iniciativy.* Přeci se u vás nebudu péct v bundě. *Zavrtí nechápavě hlavou, jak ho mohlo napadnout, že by k nim šla a ani se nesvlékla a zůstala v tom, v čem přišla. To by bylo přeci krajně nelogické, to zaprvé a taky nehygienické.* Ale já bych nechtěla. Sice na to nevypadám, ale nechci aby mě někdo odtáhl domů při první příležitosti a něco mi udělal. To zase ne. *Zatváří se trochu rozpačitě. Nechce si to ani představit, že by si ji někdo vzal domů a udělal ji něco, s čím by nesouhlasila. Možná jedině, kdyby na ni zvýšil hlas.* Musí s tebou být legrace, když si povolnější. Tedy přístupnější. *Zazubí se na něj, ale úsměv ji nevydrží dlouho. Skousne si rty.* Nevím, jak se lidi chovají, když jim něčí přítomnost není příjemná. *Odpoví upřímně. Jak by to zjistila? Nikdy za nikým nedolízala, byla šikanovaná a neměla kamarády. Jak by to mohla tak zjistit?* Nevím, já se jen ptám. Nerada lidi nutím do něčeho, co sami nemají rádi. *Odpoví mu, no pak se to nějak semele a ani si nevšimne, že ho drží za ruku. Jakmile na to ale upozorní, její tělo zareaguje jako by se dotkla něčeho zakázaného, zrudne a okamžitě ho pustí. Přijde si jako malá holka.* No, ale někdo by na tebe mohl čekat, a chceš, aby to zhodnotila. *Napadne ji ta nejhloupěšjší výmluva. Jakmile dárek uvidí, neovládne se. Dopije medovinu, aby ji na něj nevylila a obejme ho, jak nejsilněji ji to oblečení dovolí.* Jsi vážně super člověk a první, kterého jsem mohla obejmout. Děkuju. *Odtáhne se a podívá se na něj zjihlým pohledem, který naznačuje, že by se klidně mohla každou chvíli rozbrečet.*

*Nad tím jen protočí očima.* Chlap, co ženské přinese kytku jen tehdy, kdy něco provedl, je debil. Ale hádám, že to je dnes většina populace. *A ono to určitě věděla líp, pokud pracovala k květinářství. Ještě by ho zajímalo, kolik z těch kytek se opravdu kupuje partnerkám, manželkám, a kolik milenkám, s kterými ty dotyčné podvádí. Vsadil by se, že někteří objednají pro obě naráz tu stejnou. Pokrčí rameny.* Všeho s mírou. *Odpoví znovu neurčitě, což je jeho oblíbený způsob odpovědí. Popravdě neměl rád příliš ukecané lidi, bolela z nich hlava, ale zase se mu ani nelíbilo, když z někoho musel páčit každé slovo jako z té příslovečné chlupaté deky.* Jelikož jsem ateista, jsem nejspíš za vodou. *Odbude tuhle úvahu.* Ale bouřky jsou fajn. Nejlíp za oknem s knihou, to je ideální. *Často to takhle dělal, když venku pršelo, udělal si čaj, otevřel nějakou sbírku poezie a naslouchal tlumenému ťukání kapek o sklo okna.* No, kdybys to chtěla takhle zamotat a komplikovat, tak rovnou můžeš říct, že to byl šťastný osud. *Odfrkne si a pokroutí hlavou. Nebyl z jejího vysvětlení o nic moudřejší. Jak by něco mohl být osud a zároveň náhoda? Nebylo to tak, že člověk věřil v jedno nebo druhé?* Náhodou, nesouhlasím, při padouchovi by neměl nikdo stát. Ne, pokud si to nezaslouží. Když někdo ubližuje, proč by si měl třeba zasloužit podporu? *Vysvětlí jí.* /Navíc jaký názor můžeš mít po tak krátké době?/ *Pomyslí si roztržitě. Artemis očividně vůbec nepochopila jeho narážku. Ale on bude rád stupňovat své narážky, než jí to docvakne.* U mě je celkem teplo, možná bude muset dolů i svetr. *Podotkne s lehce pokřiveným úsměvem. Snaží se vyznít nevinně, ale těžko říct, zda se mu to daří.* Někdo by ti mohl něco provést i bez toho, aby tě odtáhl domů. *Zamračí se nad tím.* Měla bys radši pít opatrně. *Zvlášť jestli pak měla tendenci padnout kolem krku kde komu. Časem by si tak jen ublížila nebo spíš někdo ublížil jí. A jemu se ta představa vůbec nezamlouvala. Byla příliš nevinná na to, aby si s ním někdo zahrával.* To nevím, nejspíš to nezjistíš. *Podotkne trefně. Nebyl důvod k tomu, aby se dále stýkali, aby ho viděla opilého. Dobře pro ni.* Ty jsi... /Marná./ *Potřese hlavou. Neví, jak by jí to vysvětloval. Přeci musela nějak vycítit, když s ní někdo nebyl rád. Že by u ní až tak selhávali rozpoznávací funkce ohledně lidských emocí?* No, tak mi asi prostě budeš muset věřit, že bych se s tebou nebavil, kdybych tím trpěl. *Zakončí to jednoduše. Líbí se mu vlastně, jak legračně zčervená, když zjistí, že ho pořád drží za ruku. Bavil se její reakcí. Byla v tomhle opravdu jako dítě.* Probůh, nech toho, je to pro tebe. *Pokroutí nevěřícně hlavou, když Artemis vymýšlí další možnosti, jak by ten náhrdelník nemusel být pro ni. Nečekal však tak bouřlivou reakci a jen nemotorně ji obejmul zpět. Nedalo se říct, že i on by byl zvyklý se často s někým objímat.* Hloupost. Co rodina? /A mohla? Neměl jsem úplně na výběr./ *Napadne ho. Byla vážně tak trochu jako dítě. Když se od něj odtáhne, dokonce to vypadá, že bude brečet. Neměl jí nic dávat.* Žádný pláč. *Zatváří se útrpně.* Vždyť o nic nejde. Je to jen dárek. *Prohrábne si znovu vlasy a potlačí povzdech. Nenapadne ho nic lepšího, než ji cvrnknout do nosu opravdu jako to malé pískle.* Bradu vzhůru. Navíc budu muset jít. Nejspíš si budeš muset sehnat jinou oběť.

No, to jsou. Ale ještě je stále hromada těch, co to dají alespoň k narozeninám, nebo svátku, nebo výročí. Ale i tak je to prostě kvůli něčemu, ne jen tak. Jednou se mi stalo, že přišel muž koupit květiny pro jeho milou. Na ruce měl prsten a když jsem se zeptala, zda je to pro jeho ženu, stejně jako den předtím, tak ošklivě se na mě podíval, co je mi do toho a mě došlo, že jeho manželka je ta nejsmutnější žena na světě. Co přišel další týden, poslala jsem k němu kolegyni, která s tímhle má mnohem větší zkušenosti a už ji to tolik nevzalo. *Povypráví mu. Sama z toho byla několik dní špatná. Možná i proto tak nějak zavrhla to, že by s muži někdy mohla něco mít. Raději zůstane starou pannou než aby byla podobný případ, jako mnoho jiných žen.* Taky jsem ateista, sice pokřtěný, ale jsem. A bouřky taky miluju z tohoto důvodu, jsou tak uklidňující při tom čtení, že? Co máš rád za knihy? *Tímto ji zaujal. Znala jen málo kluků, kteří měli rádi knihy  dokonce i nějakou přečetli.* Taky pravda. *Občas se stane, že má až moc zamotané myšlenky. Jen je škoda, že se o ně nemá s kým podělit a trochu je usměrnit. Třeba Jem bude jejím kamarádem, co ji v tom pomůže.* Jsi zvláštní. Vždyť padouch se stane padouchem právě proto, že buď o podporu přijde, nebo žádnou nemá. *Zachichotá se. Nechce se mu vysmívat, ale není to přeci jen přirozené, že když má padouch milující rodinu, nebo dívku nebo byť jen kamaráda, není tak nebezpečný svému okolí a je krotčí? Nebo je zvláštní ona, že by ráda někomu dělala podporu.* S tím počítám, když na tebe koukám, musíte mít doma příjemné teplo. *Stále ji nedochází, že ji pomalu svlíká slovama, nejspíš by musel zmínit ještě triko a kalhoty, aby ji to došlo, i když ten svetr je taky nahraně. Záleželo by, co by v ten den měla na sobě. Nechtěla by ho zastrašit jizvami od zvířat ze stanice.* Ble. *Otřese se při představě, že by se ji dotýkal nějaký oplzlý maník z klubu nebo akce, kam by zavítala. Z té představy je jí blivno.* Třeba jo. Někdy. *Zazubí se na něj. Ráda by to zjistila a on by díky tomu mohl zjistit, jak vypadá její přítulnost a mohl by ji před ostatními chránit.* Dobře, budu tomu věřit. *Uzná nakonec, že on nejlépe pozná, co mu je a co není příjemné. A zdálo se, že to držení rukou příjemné nebylo, jinak by na to neupozorňoval.* Ta se nepočítá, tam je to normální. Něco jako když se objímáš s přítelkyní. Tam tě taky neosočí, že ji objímat nemáš. *Natočí hlavu na stranu a trochu se zamračí.* Jen dárek? Nic není jen dárek, pokud to pro tu osobu znamená více, než můžeš vidět. Na tohle dávej pozor, protože tohle smýšlení lidi zraňuje nejvíce. *Poprvé za celou dobu jejich dialogu zní jako dospělá žena. Je to jeden z mála dárků, které dostala od cizích lidí a každý z nich by bránila vlastním životem. A tohle to jen, klid a podobně ji dokáže vždy maličko naštvat.* Dáš mi na sebe alespoň kontakt? *Usměje se na něj a vrátí se zpátky do svého komfortního dětského nevinného smýšlení.*

Přesně to myslím. Právě takoví bastardi jsou nejhorší, ale potkáš je všude. Bylo by lepší se od toho odprostit, nebrat si to. *Podobné případy vídal pořád. Kdysi vůči tomu nebyl netečný, ale vypěstoval si obranný systém. Dnes uměl alespoň dost dobře předstírat, že je mu něco jedno, i když třeba nebylo. Každý ale jel tenhle život jen sám za sebe, nemohl se na nikoho spoléhat nebo příliš řešit životní tragédie někoho jiného, natož do toho investovat city a emoce. Jinak skončí zlomený. Dnešní svět nebyl k dobrým duším laskavý. Potřese hlavou, ještě by mu chybělo bavit se o náboženství jako takovém. Mytologie byla alespoň zajímavá. On třeba každou neděli chodil do kostela, ale jen kvůli tomu, že musel. Otec rád udržoval dojem dokonalé rodinky. On však ztratil víru v Boha už před nějakou dobou. Pokud někdy existoval, stejně lidstvo dávno opustil.* Asi nejvíc Prokleté básníky, třeba Charles Baudelaire, ten je skvělý. Ale z prózy si klidně přečtu Oscara Wilda, možná Thomase Hardyho, i když to je úplně jiná éra. A skvělý byl i Tolstoj. *Pokrčí rameny. Zaškubou mu koutky, když s ním souhlasí, ale vzápětí mu zase oponuje. Protočí očima.* Hloupost. Padouch může mít oporu. A ta ho podporuje v tom dělat špatné věci a páchá je s ním. Anebo když je to někdo hodný, tak se spálí, jelikož bude chtít toho druhého přesvědčit, že nemá být padouch, jenže on jím třeba být chce, a pak si vzájemně ublíží. Anebo se tedy pochopí, ale padouch stejně může zůstat padocuhem, jelikož má své důvody. Opora, přátelství a tak dále, to prostě není ani zdaleka rozhodující faktor. *Odmítne její tvrzení a hodlá si za tím pevně stát. Neodolá a trochu s ní flirtuje, přestože to Artemis očividně vůbec nechápe, ale o to víc ho to baví.* /Očividně musím přitvrdit./ To máme. Ale člověk je zvenku prokřehlý. Úplně nejlepší je dát si horkou sprchu nebo koupel, ale to pak jdou dolů vsechny vrsrvy. *Vyloženě z něj sálá vnitřní škodolibé potěšení. A aby se tentokrát nemohla splést, ještě dodá jednu poznámku.* Klidně bych ti umyl záda. *Poprvé se usměje naplno, klukovsky a oslnivě, jak to umí, když si chce někoho naklonit.* Přesně tak. Takže pozor na to, před kým piješ. *Prohodí poněkud pochmurnějš tónem. Má nějaké své vlastní zkušenosti a Artemis by mu chtě nechtě bylo líto.* Mně bys věřila? *Zeptá se jí vážně. Protože on by sám sobě určitě nevěřil. Při alkoholu mívá hravou náladu a to snadno vedlo k tomu, že se mu podařilo najít někoho na jednu noc. Nezaručoval by sám sobě, že na Artemis nic nezkusí. Měl už osvědčený postup, jak takovou jednorázovku proměnit v hru, ale Artemis by si zasloužila víc než to, aby při jejím poprvé musela něco předstírat. Tedy za předpokladu, že by ji svedl. Mohla být vůči jeho šarmu odolná.* Fajn. *Asi se špatně pochopili, ale to teď nepozná.* Kdyby byla naštvaná nebo měla své dny, věř, že by i osočila. *Utrousí s drobným pousmáním. Rozhodne se jí taky něco koupit, když už mu ona sehnala dárek. Nečekal, že ho přijme s takovým nadšením, ale považuje to vlastně za roztomilé. Tedy až na ten náznak pláče. S tím by si nevěděl rady. Zamračí se, když ho začne poučovat o nějaké citové hodnotě. Nasadí neutrální výraz a natáhne ruku.* Pokud ho nechceš... *Pozvedne mírně obočí.* /Můžeš ho vrátit./ *Vážně nestál o přednášku. To už nemohl nikomu ani nic koupit, aniž by to bylo považováno za pomalu před svatební dar? Sice Artemis zněla moudře, stejně z toho byl lehce uražený, ačkoli by to za nic na světě nedal znát. Překvapeně zamrká. Ta holka byla na jednu stranu naivní, ale díky tomu i svým způsobem neskutečně odvážná. Na chvíli se zamyslel, než k ní přistoupil o něco blíž. Sklonil se k ní, aby jí mohl "zašeptat" do ucha, ačkoli kvůli její čepici mluvil nahlas a srozumitelně, jen chtěl navodit pocit intimity.* Věřím, že nás šťastná náhoda zase svede dohromady, andílku. *Poví jí téměř svůdně a dokonce jí klouby prstů jemně pohladí po tváři. Poté se však narovná, obejde ji a zamíří domů.*

Nikdy si nezabila. Byla vy si v naprostém šoku, zamrzla bys. To je fakt, ne jen možnost.Ale jestli to chceš zkoušet... Klidně ti nůž koupím. *Řekne pobaveně. Což o to, klidně by jí ten nůž koupil. Ale sebe by zabíjet fakt nenechal. Na druhou stranu, určitě by u sebe našel někoho, kdo by si zasloužil odejít na onen svět... Ale to zas bylo něco, co ona nemusela tušit.* Ty si má výhra. Dáš mi šanci konečně. *Na tuhle výhru se těšil. Stačilo se jí za celou dobu jen nedotknout. Těžký úkol, ale on se s tím nějak popasuje. Za tu výhru to stojí, no ne? Ačkoliv ho v tuhle chvíli velmi zajímalo, co že to má pod tím kabátem, rovnou pod šaty. To mu dokázalo dost dobře pomotat hlavu. Nechtěl se ptát, co má na sobě. Ta představa má neurčitý tvar, ale kdyby mu to řekla, tak by to bylo ještě horší pro něj. Pobaveně se usměje, když po něm u stánku hodí nesouhlasný pohled kvůli placení. Přece ji nenechá platit, když ji pozval na rande.* Vážně rande jako rande. *Odsouhlasí jí to. Silně pochyboval o tom, že by se jejich rande stalo katastrofálním. Možná tak špatné... To ano, to se stát mohlo. Ale katastrofální? Ne, prostě ne. Pozoruje ji, jak si vychutnává trdelník a nenechá nazmar ani trochu skořivcového cukru. Až příliš smyslné gesto na něj. Ale ovládne se.* Dopřeju si, co chci. Steroidy fakt neberu. Ale drsný režim... To nejspíš jo. Dalo by se říct, že cvičení je má oblíbená činnost. *Řekne vesele. Skutečně měl cvičení rád, možná to byla lehká závislost. Ale což, ty výsledly stály za to. Poslouchá její slova a lehce přikyvuje.* Takže říkáš, že všichni jsou stejní. Neplatí to tedy i o ženách? Muž se snaží, dopřeje ji cokoliv, splní každé její přání a ona si myslí, že se nudí a najde si jiného chlapa? *Aplikuje její variantu opačně. Přeci jen to bylo stejné. Ale on tomuhle nevěřil. Existovalo mnoho párů, kteří byli šťastní. Značně ho pobaví, jak si myslí, že má nějakou temnou úchylku.* Nenašel jsem nikoho s kým bych randil. *Pokrčí nad tím rameny. Pak se k ní pak skloní. Dává si však pozor, aby se jí vůbec nedotkl.* Mou úchylku znáš ne? Ale možná si červený pokoj pořídím, pokud bys ho se mnou vyzkoušela. *Řekne a foukne ji vzduch na ucho. Nedotkl se, ale třeba aspoň trochu vyprovokoval. Pak se zas narovná a upije ze svařáku.* Amant. Anebo prostě milenec. *Prvně si z jejího rýpnutí, ohledně jeho věku, nedělá nic. Nejspíš to bylo tématem. Zadívá se na ní po vyřčení, že má dva gigoly. Ale nakonec ji prozradí cukající koutky. Už se ale chystal odpovědět, že on bude chodit zbylé dny. Zbožňoval tu její otevřenost. Opravdu, něco jako tabu téma pro ní nejspíš neexistovalo. A to ať byli kdekoliv.* S kondomem to není ono. Neužiješ si dosyta ten požitek. *V tom s ní musel souhlasit. Prostě s kondomem to nebylo ono. Jasně, chránil před vším možným, ale to užby se rovnou mohl na sex vykašlat, kdyby si ho dosyta neužil, no ne? Sama mu to pak potvrdí. I on měl sex opravdu rád. Nechat zábrany za dveřmi a užít si to se vším všudy. To, že prodavačka je v rozpacích z jejich rozhovoru mu bylo úplně jedno. Zadívá se na ozdobu, která byla pěkná.* Je vážně mos pěkná. *Souhlasí s ní. Sám se podívá na další ozdoby a natáhne se pro zlatou kouli s ručně malovanou krajinkou.* Ty používáš skleněné ozdoby na stromek? *Zeptá se jí zvědavě a prohlédne si ozdobu. Tahle se mu zamlouvala.*

Zaprvé, jak si můžeš být jistý, že jsem nezabila, zas tak dobře mě neznáš. *Prohlásí rádoby tajemně.* A zadruhé, jak to víš copak jsi už někoho zabil? *Nakrčí nos. Neměla ráda, když někdo s jistotou mluvil o něčem, co nezažil. Navíc každý přeci reaguje na různé věci jinak ne? Třeba by ho zabila a ji samotnou by překvapilo, že by ani nemrkla! Kdo ví, co se v ní skrývá? Ačkoli to asi myslel jen jako sladké řečičky, část její duše, tu křehkou ženskou, zahřála taková slova, ačkoli se to těžce musela snažit nedát to na sobě znát.* Zdá se, že nebudu mít na výběr. *Uzná rádoby nonšalantně, ačkoli z představy vztahu s Nickem se jí pořád točila hlava. Vždyť se k sobě vůbec nehodili. Jasně, měli stejný kousavý smysl pro humor, nezalekl se toho, jak o všem otevřeně mluvila a s tou chemií by klidně mohli podpálit kostel, kdyby se tam rozhodli z nějakého důvodu zajít, ale to přeci nebylo pro vztah ani zdaleka všechno. Mohlo to celé dopadnout katastrofálně.* /No tak, kde necháváš optimismus?/ *Vždycky ho měla po ruce dostatek, ale v rámci této záležitosti vzpomínala spíše na zástup nevydařených vztahů její matky. Raději jejich konverzaci obrátí ve flirt, načež se cítí mnohem jistější. Nechá ho zaplatit, ale rozhodně mu to plánuje oplatit.* Kde mám kytku? A laciné hlášky, kterými mě máš nenápadně donutit, abych s tebou po tomhle rande odešla k tobě domů? *Nespokojeně zamlaská.* Budu tě muset dostat zpátky do formy, očividně jsi zapomněl umění randění. *Dobírá si ho vesele, ačkoli to nemyslí vážně. Stejně kytky moc nemusela a kdo by se s ní chtěl po trhách tahat? Ještě by zmrzla nebo tak. Raději si dopřeje jídlo. Hlavně sladké.* Drsný režim. *Páni, s náznakem jeho přízvuku to znělo celkem sexy. Olízla si rty, když dojedla poslední kousek trdelníku. Nemohla by říct, že se cítila plná. Když chtěla, umělá být jako bezedná popelnice.* Cvičení? Ve všech formách, předpokládám. *Dodala potetulně a odvrátila hlavu, aby skryla úsměv. Narážela na jednu konkrétní věc a ono mu to určitě po chvíli docvakne.* Taky ráda cvičím. Zrovna jsem si říkala, jak dlouho jsem si pořádně nezacvičila. *Zaškubou jí znovu koutky. Nad tím se zamyslí.* Hmm, občas asi jo. *Povzdechne si, ale moc vesele to nezní.* Nikdy jsem neřekla, že vztahy kolabují jen kvůli mužům. *Ušklíbne se hořce. Že své životní zkušenosti by mohla povídat. Byla si jistá, že její matka mohla za většinu svých zpackaných vztahů.* A pak sis vybral mě? *Nakrčí obočí.* /Nu, každého volba./ *Ne, že by se podceňovala, ale určitě si mohl vybrat i nějakou supermodelku nebo tak. Zarazí se, když se k ní skloní. Cast jí se modlí, aby mu prostě došla trpělivost a dotkl se jí, ale očividně byl až moc tvrdohlavý. Asi bylo potřeba přitvrdit. Vážně přikývne. Je ráda, že díky vrstvám oblečení není poznat, že jí naskočila husí kůže z jeho dechu, kterým jí pošimral na uchu.* Znám. Rád svazuješ a asi jsi rád, i když máš kontrolu. Já si vždycky říkala, že by bylo skvělý zkusit pouta. Anebo jak se holka přivazuje k laťkovýmu čelu postele. To by mohlo být fajn. *Pronese jako by nic.* Nu, to nevím. Nevydržím moc v klidu, když se mi to nákaže. *Podotne a mrkne na něj.* Ale některé věci zní vážně zajímavě. Třeba horký vosk, anebo kostky ledu, vážně ten kontrast něco dělá nebo se to do filmů dává jen tak na efekt? A důtky jsou v pohodě, bičík asi taky. Ale fakt se mi nelíbí ty latexový oblečky, to je až moc divný. Stejně by se mi nelíbilo toho druhého necítit kůži na kůži. No, možná leda kdyby to bylo třeba na nějakém veřejném místě a nikdo by se nesvlíkl, kromě určitých partií. *Zazubí se rozverně. Mluví o tom všem schválně, hraje mu na nervy. Následně vyprskne smíchy.* Amant. *Potřese nevěřícně hlavou.* /To je děsný./ *Snaží se udržet vážný tón, když mu oznamuje, že má dva gigoly. Daří se jí to jen do chvíle, kdy zahlédne v jeho očích záblesk nejistoty, pak ji prozradí cuknutí rtů směrem vzhůru. Raději se věnuje výrobě ozdoby. Byl v jeho slovech i nějaký podtext? Určitě by si ráda ten zážitek užila "dosyta". Představila si je v situaci, její nohy kolem jeho pasu a on hluboko v ní ve chvíli, kdy by dosáhl vrcholu. Na chvíli zavřela oči. Zatím se podobným úvahám přeci tak dobře vyhýbala!* Jo, je moc hezká. *Odpoví mu jen na část a hlas jí trochu přeskočí.* Jasně, celý pak pableskuje od světýlek a háže po pokoji duhu, je to nádherný. *Vyhrne a urychleně zaplatí za ozdobu. Je jí zničehonic hrozné teplo a je jí jasné, čím to je.* Tys mi o sobě vlastně taky nic moc neřekl, víš to? Třeba s kým budeš trávit Vánoce a zdobit stromeček. *Podotkne, změna tématu jí prospěje. Navíc o jeho rodině věděla málo, jen že se jeho rodiče očividně milují.* Budeš na Vánoce u rodičů? Znamená to, že na svátky pojedeš pryč? Vrátíš se pak do Nového roku? *Vychrlí že sebe a rozejde se dál po trzích, aby nešlo poznat, že se zamračila. Byla by hloupost spolu slavit svátky, ale tak nějak ji napadlo, že Silvestra tráví páry často spolu, minimálně proto, aby si darovali novoroční polibek.* /Aha, takže jsme pár?/ *Ozve se rýpavě její svědomí. To jí tak chybělo.*

*Trochu mu aj odľahne, že ho Nate neťahá do lekárne. Zároveň je aj rád, že sa ďalej na jeho zranenie nevypytuje. Síce by sa Broden vedel vykrúcať dlho ale aj on sám má dojem, že Nate je tvrdohlavejší než by zvládol. Lenže keď mu Nate povie o tom, že ako to funguje s instagramom tak sa zmôže na pár sekúnd na šokovaný výraz. Mierne pootvorí pusu a vykulí oči.* Páni, za to niekto platí? Alebo mi zaplatia to jedlo čo mám zrecenzovať? Ale čo ak mi nebude chutiť? To neviem či by som zvládol písať recenziu na niečo čo mi nechutí. Aj keby mi za to platili. Napríklad takých slimákov. Na to recenziu nikdy nedám. Fuj. Nedám to ani do pusy. *Zatvári sa dosť znechutene nad predstavou, že by mal jesť slimáka. Medzi tým ale dá nejakú tú medovinu do seba. Znova sa sústredí na to investovanie a pre zmenu sa zadumane zamračí až pritom trochu špúli pery.* Ako zistím, že je tá firma solídna? To je nejaká stránka kde to je napísane? A máš nejakú knihu čo by som si mohol pozrieť? Ale ja zas veľa nečítam, mám radšej filmy. Na text sa nejako neviem sústrediť a keď je tam veľa písmen trochu sa mi to pletie a sústredím sa ešte horšie. Takže ma to potom nebaví. Je nejaký film o tom? *Pusa mu ide ako kolovrátok a padajú z nej otázky jedna po druhej.* Viem, že s investovaním sa spája riziko. To bolo prvé čo som si všimol keď mi paní v banke dávala nejaké papiere na podpísanie. Teda... mal by som ísť do banky lebo som jej to nepodpísal a ona mi už asi dvakrát volala. *Zatvári sa nad tým uvedomením celkom utrápene. Neznáša keď príde do banky, vyzerá to tam, že majú všetci pravítka v zadku a paní za prepážkou doňho začne hustiť a pýtať sa ho nejaké veci. A pritom v drvivej väčšine chce iba vložiť peniaze, pretože mu veľakrát z brigád a podobne zaplatia v hotovosti. To tam vždy skysne aspoň na pol hodinu. /Ježiš, a potrebujem znova vložiť peniaze./ *Našťastie čiapka vsiakne jeho pot z čela, ktorý sa mu pri tej myšlienke vynorí. Nemá rád banky. Keď sa ale reč stočí na nehody s jedlom a hosťami tak je znova uvoľnený. Samozrejme, je to aj vďaka alkoholu, ktorý mu celkom rýchlo účinkuje. Bodaj by nie, keď nie je na to zvyknutý. Byť po jeho, tak celé trhy strávi na nealkoholickom punču alebo horúcej čokoláde. Vykulí na Nate oči, ako mnohokrát za tento večer.* Čo? Nie. Ja nikoho nebalím. Niekedy sa jednoducho stane, že do teba niekto drgne a spadne ti tácka. Občas to aj niekoho zasiahne. A nestáva sa mi to tak často. Ale rád im pomôžem, je predsa neslušné im nepomôcť. Najmä teda keď to bola moja vina. Ale aj keď to nie je moja vina. Minulý týždeň Patrisha prevrhla na jedného klienta tekvicovú polievku. Bol celý oranžový. Mal som akurát prestávku tak som to vyriešil miesto nej. Aj som sa mu ospravedlnil v mene celého personálu ale aj tak podal reklamáciu a mali sme kvôli tomu ranné stretnutie kde nás šéf zhulákal ako malé deti. Pamätáš si paní Riceovú, ktorá bývala naproti vám? Tak náš šéf hučal viac než ona keď sme jej s Percym prešli s bicyklami po tých kvetinových záhonoch. Možno bol tak nahnevaný preto, lebo tá tekvica už asi nešla vôbec z obleku dole. *Dodá o niečo tichšie a zamyslenejšie. Ako by pochopil až teraz zákazníkov hnev. Chytá ale do tváre o niečo viac červene. Možno aj pre tie reči, že sa pokúšal Natea zbaliť. Pravda bola taká, že Brodenovi skúsenosti s balením boli porovnateľné s úrovňou vedomostí o jadrovej energii. Čiže nulové. Trochu sklopí pohľad k zemi ako je z toho nesvoj.* Nie, fakt som ťa nebalil. Sám si videl, že to bola nehoda. Išlo to potom z tej košele dole? *Opýta sa ho a je na ňom skutočne vidno, že dúfa, že tá košeľa bola v poriadku. Asi ak by mu Nate povedal, že nie a chcel by ju od neho preplatiť tak ide rovno do bankomatu, aby mu tie peniaze mohol dať hneď.* /Tá košeľa musela byť fakt drahá./ *Ale zas na druhú stranu, Brodenovi sa páči aký je Nate uvoľnený. A zároveň sa mu páči ako je uvoľnený on sám. Aj keď teda sa mu alkohol značne prieči. Zaujato sa ho opýta na firmu a je až s obdivom ako sústredene ho počúva. Pritom sa tvári ako verný retríver.* Myslím, že si s tými peniazmi naložil dobre. A určite sú na teba za to hrdí. Teda, nie len za toto ale určite tak nejak celkovo. Za to, že si vyštudoval a darí sa ti. A že si zdravý. Si zdravý, že? *Rozpráva a myslí to v dobrom. Broden vlastne všetko myslí v dobrom. Po pripomenutí ďalšieho zážitku s Percym sa aj prizná k tomu ako Nateov postoj k jeho osobe vnímal. Ale nad jeho otázkou naňho zostane trochu nechápavo pozerať.* No, ľudia občas neznášajú iných ľudí. *Mykne pritom plecom ako keby to bola úplne bežná vec. A pre Broden to aj bežná vec je. Tak nejak si za svoj život zvykol, že ho jeho matka neznášala. Aj Nate ho neznášal, aspoň tomu tak bolo v detstve. V škole ho neznášali učiteľky a aj niektorí spolužiaci. Neznášali ho aj niektorí partneri, ktorých si matka priviedla domov. Áno, Broden si niekedy za to mohol aj sám. Nedával pozor, bol otravný a nešikovný. Ale zas na druhú stranu dostal v živote toľkokrát pocítiť ako je nepotrebný až sa s tým proste zmieril a bral to ako fakt. Možno aj bolo dobre, že je aký je. Že sa vie tešiť aj z maličkostí a všetko zlé vo svojom živote odloží na druhú koľaj, ktorou sa vôbec nezaoberá. Poslušne Natea nasleduje. A tiež si spokojne odhryzne z ponúkaného jedla. Aj keď teda prekvapene pozerá, že mu Nate utiera drobky z pusy. To mu asi nikto ešte nespravil. Automaticky, po prstoch nasleduje ešte jazyk na dodatočnú kontrolu, či ešte nejaká dobrota nezostala na tvári. Broden síce zostane na Nate pozerať s tými svojimi kukadlami ale nijako mu nenapadne, že Nateov pohľad môže mať aj skrytý význam. Zazubí sa naňho, trochu aj podgurážený alkoholom.* Ja som náhodou dobrý klamár. A máš to tu hore. *Ukáže si na vlastnej tvári nad hornú peru, kde je Nate zapatlaný. Smeje sa mu keď sa utiera do servítky. Je to taký ten bezstarostný, veselý smiech. Nad peklom len bez obáv mávne rukou.* Za ten pohľad to stálo. *Dodá ešte medzi smiechom. Potom ale Natea odtiahne ku stánku s jedlom kde si objedná.* Okej, tak si dáš odo mňa. Vyzerá, že toho bude veľa. *Zvedavo sleduje ako tam chystajú všetko to jedlo. Pozrie na ponúkaný kelímok a nakrčí nos. Cíti z toho alkohol, tak ešte dodatočne nakrčí aj čelo. Lenže pozerá na Natea s takou veľkou dôverou až je to neuveriteľné. A navyše aj hlúpe. Lenže Broden je synonymum pre hlúposť. Pera mu trochu cukne pod tým dotykom palca a tak ľahko otvorí pery a nechá si priložiť kelímok s vareným vínom k ústam. Poslušne pije a je vidno, že je to niečo čo mu príliš nechutí. Ale stále na Natea, skoro až hypnotizovane pozerá, keď ho pobáda, aby pil ďalej. Keď skončí tak sa zatvári ako keby dostal do pusy citrón a strasie ho.* Fuj, to je hnus. *Znova ho strasie.* Fuj, čo v tom bolo? *Opýta sa ho ale odpoveď sa dostane hneď od stánkara.* Víno a štedrá dávka domáceho výpalu. Nech sa páči. *Podá Brodenovi jedlo a ten ho zaplatí. Aj keď teda mu peňaženka skoro vypadne z ruky. Na moment sa aj musí oprieť o konštrukciu stánku ako sa mu zakrúti hlava.* Čo je domáci výpal? *Ešte sa opýta stánkara a ten sa hrdo usmeje.* Marhuľa. *Brodenovi to veľa nepovie ale zoberie si svoje jedlo. Aj keď teda pár kúskov z neho vypadne rovno na zem do snehu.* Asi by sme sa mali prejsť. Vieš, akože chodiť. Poďme chodiť. *Navrhne a vydá sa aj nejakým smerom, lenže naokolo je toľko ľudí, že Broden netuší kam má ísť. A tak teda s prosbou o pomoc zračiacou sa v očiach pozrie na Natea. Aj keď sa mu zdá, že ho asi vidí dvakrát.*

No, to já vlastně nevím, nejsem recenzer. *Pokrčí rameny a zavrtí hlavou.* Hádám ti za to platí, anebo ti dají zadarmo jídlo, nebo oboje. Ale asi záleží, jaké podmínky si dojednáš? A jak dlouho to děláš. Nevím, ale jde to. *Potřese hlavou. To, že měl poměrně rozhled ještě neznamenalo, že znal a uměl všechno, ačkoli mu lichotilo, že Broden očividně přesně to předpokládá.* Hmm. *Pobaveně se pousměje. Dokáže si představit, že Brodenovi by zlomilo srdce, kdyby měl někam psát negativní recenzi. Byl jednoduše ten typ, co ostatním nerad dělal zle. Moc takových lidí už se nevidělo, ale Nate měl podezření, že za Brodenovou naivitou stojí notná dávka dětinskosti. Pohlížel na svět příliš bezelstně a jednoduše jako čerstvě vyklubané kuře. Jen těžko říct, zda se pro tenhle přístup rozhodl, anebo si prostě nemohl pomoci.* Ne tak docela. *Povzdechne si. Tohle je těžké vysvětlovat někomu, kdo se v tomhle odvětví vůbec nepohybuje.* Spíše jde o to, jaký úspěch firma má. Stabilně roste? Například otevírá nové pobočky, patentuje věci nebo rozšiřuje sortiment? Platí pohledávky? A tak. *Máchne neurčitě rukou. Moc nefandí tomu, že Broden ví, co jsou to pohledávky.* V tom případě zkus zajít na youtube. I tam jsou videa, kde poskytují rady začátečníkům. A dají se zaplatit kurzy, jak už jsem zmiňoval. *Zatím zvládá Brodenovi otázky stíhat, ale začíná to být trochu vyčerpávající. I když v tom má možná prsty i alkohol, který mu příjemně zastírá myšlení, tak akorát, aby se uvolnil, ale zas ne tolik, aby mlel hlouposti.* Počkat, jaké papíry? *Zamračí se.* Neměl bys podepisovat nic, čemu pořádně nerozumíš. *Odpoví mu trochu zostra. Tímhle si však Broden zavařuje. Ještě by mohl o veškeré své úspory přijít. Dokonce ho chytne za zápěstí, nikterak silně, jen aby pochopil, že to myslí vážně, o čemž svědčí i trpělivý ale pevný pohled, který mu věnuje.* Radši si sežeň informace, než se do něčeho poženeš. Ať neskončíš na mizině. *Potlačí povzdech. Raději Brodena pustí. Broden naštěstí napětí rozpustí dalším blábolením, počas kterého může Nate dopít svůj svařák a znovu se naladit na tuhle hloupou rozvernou atmosféru. Moc často si podobných chvil neužívá. Pobaveně ho sleduje, jak se vehementně brání a ani neví, co ho to popadne, když Brodenovi podepře bradu a palcem ho pohladí po tváří.* Dal jsem to do čistírny. Ale kdybys mě přeci ještě někdy chtěl svléknout, stačí si říct, nemusíš na mě nic lít. *Možná by s tím flirtováním měl trochu zpomalit, než se to celé zvrtne, ale patřilo to k jeho přirozenosti a z nějakého důvodu mu Broden dnes přišel mimořádně roztomilý. Možná za to mohlo to, jak na něj pořád poulil ty hezké oči nebo jak měl věčně zarudlé tváře. Uchechtne se jeho dotazu a stáhne ruku.* Jo, jsem zdravý, žádné chronické nemoci. Ani pohlavní. *Drcne do něj zlehka z legrace. Až moc mu takovými věcmi nahrával. Zamyšleně se zamračí.* Možná jo, ale ne vždy k tomu mají správné důvody. *Sdělí mu svůj názor. Věděl, že jeho teenegerské já rozhodně nemělo správné motivy k tomu nesnášet Brodena. Nezasloužil si to. Tenkrát ale potřeboval svůj vztek někam směřovat. I on sám má nakonec trochu hlad a rozhodne se koupit nějakou drobnost. Netuší však, že se tak zapatle, a že toho Broden zneužije.* /Beru zpět, není nevinný./ *Pomyslí si podrážděně, ale je v tom smíšené i veselí, nepatří k těm, co si ze sebe neumí udělat legraci. Setře si po upozornění část nad horním rtem a pro jistotu horní ret i olízne, aby se cukru zbavil.* Dobrý lhář jo? V čem všem jsi mi dnes už tedy lhal, hm? *Nadhodí spíše bezděčně. Tentorkát je to rozverný Broden, kdo Natea někam táhne, ačkoli si je Nate jistý, že kdyby zarytě zůstal stát, Broden s ním nejspíš nehne ani o centimetr.* To je dobrý. *Odmítne slabě, když vidí tu horu jídla a hlavně směs. Raději objedná další alkohol. Všimne si, jak Broden krčí nos a něco v něm neodolá výzvě. V zásadě ho svádí k tomu, aby ochutnal a přiloží mu kelímek ke rtům. V očích se mu mihne poněkud nečestná emoce. Zatraceně, byl tak poslušný, absolutně neprotestoval. I potom, co si odpije, mu palcem znovu přejede po spodním rtu, nyní i v tichém zamyšlení. Ani nevěděl, co ho to napadalo. Na druhou stranu si nebyl vůbec jist, že se mu nad tím chce přemýšlet nějak víc. Zamrká, aby se probral a odstoupí od Brodena. Než stihne Brodenovi odpovědět, prodejce ho předběhne.* /Co to vyvádím./ *Mohl si tyhle hlouposti alespoň nechat do soukromí. Podrážděně vydechne a sám si v duchu dá pohlavek. Dneska večer vyvádí samé kraviny. Skoro tak přijde o moment, kdy se Broden skoro skácí k zemi.* Prohůh, ty vážně neumíš pít. *Podepře ho, když ho chytne kolem pasu tak, aby se o něj mohl Broden opřít.* Děkujeme. *Rozloučí se stroze se stánkařem a odvádí Brodena bokem.* Jo, o to se snažím, ale tobě se pletou nohy. A padá ti jídlo. *Podotkne, když Brodenovi snad půlka občerstvení vypadne ven.* Počkej, zabalím ti to. *Ušklíbne se. Jinak o to jídlo Broden asi přijde. Ještě že to dávali v papíru.* Opři se tady. *Pokyne mu k jednomu z jich zavřených stánků. Už se přeci jen připozdívalo a dokonce již byla celkem dost tma. Ještě že zde alespoň cestu osvětlovaly různá světýlka a rozsvěcené světla ze stánků, které vzývala k návštěvě, jelikož pouliční osvětlení figurovalo na náměstí jen na okraji. Vezme Brodenovi jídlo a zabalí ho do papíru.* Dej si to do kapsy. *On sám rozhodně nehodlá riskovat poškození drahého kabátu, kdyby ta chujovina vytekla do kapsy. Podá mu to, ale při tom, jak zle se zdálo, že Broden ostří, tak raději přistoupí a dá mu to do kapsy sám.* Asi jsem tě neměl tak nalívat.*Uzná a kouká na tu hromádku neštěstí. Nějak z něj má pocit, že si za chvíli Broden kecne na zem, a tak přistoupí blíž. Škrtne se skoro hlavou o stříšku obsypanou větvičkami jmelí. Nevýhoda příliš vysoké postavy.Chytne Brodena za pak a v zásadě ho přidrží u stěny svým tělem.* Co si teď s tebou počnu. Dojdeš vůbec domů? *Zeptá se ho s pozvednutým obočím. Kéž by na něj Broden tak důvěřivě nekoukal. Rozhodně si důvěru nezasloužil, jelikož v přítmí, v této blízkosti a spolu s myslí zastřenou lehkou mírou alkoholu a jmelím, které jim v zásadě viselo nad hlavami, ho napadaly různé věci a jen málo z nich mělo něco společného se ctí.* Budeš si tohle vůbec ráno pamatovat? *Skloní se a zašeptá mu to do ucha. Broden je oproti němu poměrně malý, ale o to lépe ho schová ve svém náručí. Přitiskne rty k jeho uchu a špičkou jazyka jemně pohladí oblouček.*

Takže by som mohol mať jedlo zadarmo? *To Brodena rozhodne zaujme. Jedlo miluje a keby ho mohol mať zadarmo tak by toho určite využil.* /Len by som chodiť viac cvičiť potom./ *Samozrejme, pohyb mu nie je cudzí. Odhliadnúc od toho, že v práci je stále na nohách tak ani vo voľnom čase sa veľmi nezastaví. Určite by každého prekvapilo ak by zistili, že Brodenova najobľúbenejšia aktivita je ležanie na gauči a sledovanie telky. Lenže je to aktivita, ktorú si ani nemôže často dovoliť. Teraz ale si namáha svoje mozgové závity nad investíciami. Je to preňho celkom oriešok, pretože tomu vážne nerozumie. Slovo pohľadávky paradoxne pozná. Žil so svojou matkou celkom dlho na to, aby vedel čo to znamená.* Čo znamená panentovať? *Opýta sa a ešte sa mu podarí to slovo aj skomoliť. Čo ale nečaká je Nateova reakcia na to, keď mu povie o svojej banke a čo ho tam čaká. Dosť sebou cukne keď ho chytí za zápästie. Niečo také rozhodne nečakal a v duchu sám seba za to aj počastuje nie práve pekným oslovením.* Nejaké papiere s fondami. Vždy keď tam prídem tak to na mňa začne tá paní valiť. A tá banka nemá taký ten bankomat kde sa dajú aj dať peniaze, takže vždy musím ísť dnu. A okrem poplatku za to, že vložím tak na mňa vždy začne so sporením a nejakým hodnotením peňazí. *Blaboce ďalej a chvíľu len tak melie pantom. Alkohol mu už celkom ide do hlavy takže je vlastne spokojný a veselý. Vykulene pozrie na Natea keď mu podoprie bradu a ešte ho pohladí. Broden dokonca z toho prestane na moment dýchať. Príjemne ho z toho zašteklí v podbrušku. Pozerá naňho ako na svätý obrázok.* To akože, by si sa vážne vyzliekol ak by som chcel? *Vypadne to z neho celkom nečakane až to zaskočí aj jeho samotného. Ale dojde mu to celkom rýchlo a ešte k tomu zamrká.* Teda chcem tým povedať, že teda nechcem na teba nič vyliať. A nechcem ťa vyzliekať. Teda nie že by som ťa nechcel vyzliekať. *A už sa motá.* Vlastne, že by si sa vyzliekol sám, to by som po tebe nechcel. Vieš, teda ako vyzlečieš sa keď budeš chcieť. Napríklad pri prezliekaní alebo obliekaní a nie na povel. Leda teda by si to chcel ale to by si asi nechcel. Asi by to bolo divné, lebo nie si pes. Ale zas keď si pamätáš tak ten pes od vašich susedov, neviem ako sa volal tak ten nebol príliš na povely. Vlastne mne ani povely nejdú. *Chvíľu to vyzerá ako keby Broden dostal mozgový skrat a padajú z neho slová, ktoré nevie zastaviť.* /Zniem ako debil./ *Počastuje sa ešte celkom milo v duchu a prehodí téma inam.* Ou, to je super. Som rád, že nie si chorý. Choroba je celkom otrava a hlavne tá pohlavná. *Nakrčí nos, pretože má dojem, že asi povedal viac než chcel. Ale za to asi mohol z veľkej časti alkohol. Pritom si ale spomenie na svoju prvú skúsenosť s pohlavnou chorobou. Nebolo to práve najpríjemnejšie keď po ňom Adam hodil lieky na chlamýdie a ešte si na ňom vybil zlosť. Odvtedy Broden pravidelne chodí na testy. Keď si to tak nejako v hlave pobral tak si povedal, že aj keď ho Adam môže hocikedy zabiť tak rozhodne nechce pomaly umierať na nejakú chorobu. A možno ho len desilo, že by skončil chorý a nevládny s Adamom sám.* To asi záleží od uhla pohľadu, že je niečo správne a niečo nesprávne. Keď som mal ten strojček na zuby tak ma decká neznášali ale nemôžem im to mať za zlé. Aj ja som sa zaňho neznášal. Bol hrozný. Ale tie zuby a predkus boli asi ešte horšie. A keď mi ho dali dole tak ma decká neznášali za niečo iné. Chcem tým povedať, že vždy sa nájde dôvod ak je ten dôvod treba. *Mávne rukou a hovorí to s takou ľahkosťou ako keď v práci ponúka niekomu kávu k dezertu. Zapatlaný Nate ho značne pobaví až sa musí smiať. Keď sa ho pýta v čom mu ešte klamal tak sa ešte stále smeje. Ale len zakrúti hlavou a odvráti od neho pohľad čím dá najavo, že mu to rozhodne nebude vravieť. Vo veselom alkoholovom opojení, nevediac ako odíde od tohto stánku, Natea zatiahne k jedlu. Zatiaľ čo sa mu pripravuje jedlo tak nechá do seba od Natea naliať alkohol. Echt silný alkohol. Broden nemá žiadny dôvod mu predsa vzdorovať. Preňho to je stále ten Nate, ktorého by nasledoval aj na koniec sveta ak by mu povedal. Ako sa vraví tak stará láska nehrdzavie. U Brodena je pravdepodobne tá láska natretá silnou vrstvou antikorózneho laku. Cíti ten palec na pere ale absolútne to gesto nechápe. Možno mu len utrel nejakú zblúdilú kvapku alkoholu? Ale viac sa tým nezaoberá. Vyjadrí svoju nechuť k tej odpornosti čo pil. Rozhodne chce ísť preč, pretože okolo stánku sa to hemží ľuďmi a jemu sa z tej vysokej mieri alkoholu točí hlava. Stalo sa mu, že sa opil. A nikdy sa mu to nepáčilo. Trochu sa oprie o stánok, vezme jedlo a už len nejak matne si všimne, že ho Nate podopiera.* Som ti vravel. Že ja nepijem. Teda sem tam pijem ale málo. A marhuľu mám radšej ako celok. Ako ovocie. *Povie a je už aj na hlase je počuť, že prebral. Nešťastne pozrie na ďalšiu padajúcu hranolku a kus mäsa, ktoré skončia v snehovej brečke.* Škoda. To ani tri sekundy nezachránia. *Síce cestu Nateovi neuľahčuje ale podarí sa mu dať si pár hranoliek do pusy a zjesť. Oprie sa kde mu Nate povie a culí sa naňho ako poriadne opité slniečko.* Nie je to tak zlé. Ochutnaj. *A ponúka mu jednu hranolku, ktorá mu zostala v ruke.* Napísal by som na to aj recenziu ak by som si spravil fotku. *Veselo zašveholí a potom zaostrí pohľad na zabalený zvyšok jedla. Buď teda ešte ostrí alebo premýšľa ako sa tá vec dáva do vrecka bundy. Nikto netuší, čo sa mu honí hlavou a asi ani on sám to nevie. Ale Nate to vyrieši bravúrne aj zaňho a dá mu to tam sám.* Som ti nevravel, že veľa nepijem? Fakt nechápem čo matka z toho má, že je pod obraz každý deň. Je to hnus. *A pritom ako brebentí tak sa nakloní do jednej strany a ešte sa aj trochu zošuchne dole. Takže príde vhod keď sa Nate prisunie bližšie. Keď ho teda má tak pri sebe tak si oprie hlavu o stánok aby naňho lepšie videl. Pritom mu dá ruky okolo krku. Stále sa culí. Ani ten monokel nie je tak hrozný keď je už menej svetla. Nakrčí nos ako sa posnaží pohnúť rozumom.* Asi ani ne ale aspoň po schody toho paneláku by si mi mohol pomôcť. *Navrhne celkom zvesela a ešte sa tomu aj zachichotá. Chvíľu naňho proste len pozerá. Nechá sa opierať o stánok a je mu to vlastne aj príjemné. Páči sa mu aký je pevný a ako ho objíma. Cíti, že je mu teplo. A to nie len z alkoholu ale z Natea samotného. Vidí a cíti ako sa k nemu skloní. Do nosa ho udrie príjemná vôňa. Privrie spokojne oči. Na uchu ho zašimrá najskôr Nateov dych a o chvíľu aj jazyk. Prudko sa nadýchne ako to nečakal ale neucukne. Brodenovi je to príjemné a navyše toto si bude pamätať možno aj do konca života. Skôr ani nebude chcieť veriť, že to bola skutočnosť. Podporený nadmierou alkoholu, hlavu trochu skloní a pootočí. Jasne, za triezva by nemal takú odvahu toto spraviť. Ale takto, vo vianočnej atmosfére, v prítmí, prečo nie? Má privreté oči keď sa perami obtrie o tie Nateove. Bližšie sa natisne k nemu a potom oči zavrie úplne keď ho pobozká. Opatrne ho pohladí jazykom po hornej pere a zároveň sa mu rozbúcha srdce ako keby liezol na vrchol vysokej hory a nemal žiadne istenie.*

*Nad tím pokrčí rameny. Neměl o tomhle zrovna moc informací, a ještě by Brodenovi do hlavy vkládal nějaké mylné představy, které by se pak mohl pokusit praktikovat.* Patentovat. *Opraví ho automaticky.* To znamená, že třeba vymyslíš něco nového, výrobek, postup, software, cokoli a zažádáš o patent, aby bylo jasné, že jsi to opravdu vytvořil ty a měl výhradní práva na výrobu a distribuci takové věci. A aby to pak mohl třeba vyrábět i někdo jiný, musel by od tebe práva odkoupit. Jedná se i o takovou ochranu, aby ti nikdo tvůj nápad neukradl. *Pokrčí rameny po vysvětlení. Snad to podal srozumitelně. Poté naslouchá Brodenovi, když mu popisuje, co mu v bance předkládají. Vůbec se mu to nelíbí.* To mi připadá, jako by tě chtěli navést do něčeho, o čem nemáš dost informací. Možná mají provize z každého klienta, který si vytvoří takový účet nebo na tobě jednoduše chtějí rejžovat. Neměli by na tebe takto tlačit, měli by ti v klidu a srozumitelně podat informace. Možná bys měl uvažovat o změně banky. *Zavrtí hlavou. Ví, že je to běžná praxe mnoha bankovních společností. Neměly vůbec proklientský přístup a jednalo se spíše o továrnu na peníze. Přišlo mu, že využít Brodenovi nevinnosti a naivity by bylo dost jednoduché. Stačilo, jak důvěřivě stal na místě a nechal Natea, aby ho pohladil po tváři. Jako by si byli blízcí a neviděli se po letech teprve po druhé. Pozvedne obočí.* Možná. *Škubnou mu jemně koutky v provokativní poznámce.* Takže bys mě chtěl svlékat? *Vybere si z toho to svoje, aby ho mohl dále škádlit, ačkoli to od něj není zrovna šlechetné, nechat ho se v tom plácat. Zbytek blábolení už ignoruje, naučil se, že u Brodena člověk musí informace filtrovat. Málem vyprskne smíchy a pokroutí hlavou.* Jo, to je fajn. Pohlavní choroby určitě nejsou žádná sranda, naštěstí jsem to nikdy nemusel řešit. *Potřese hlavou. Dával si na takové věci vcelku pozor. Používal kondom, a pokud s někým chtěl udržovat dlouhodobý poměr, nechal se otestovat a to stejné vyžadoval po partnerce nebo partnerovi, přišlo mu to logické. Se životem hazardoval v rámci svého nelegálního podnikání už dostatečně na to, aby alespoň ohledně zdraví jako takového mohl mít nějakou opatrnost.* No jo, ale to není důvod někoho šikanovat, ty sis takové rovnátka nevybral, ne? Děti se prostě nechovají vždycky správně, vlastně umějí být celkem kruté. *Zhodnotí to. I on se choval příšerně, když byl v pubertě, ale neobracel svůj vztek proti slabším povahám, spíše vyzýval ty nejhorší chuligány a idioty, aby se s nimi pral.* Taky se vždycky najde důvod, proč si někoho kvůli něčemu vážit. Je to o úhlu pohledu. *Zavrtí hlavou. Jeho vztah s Brodenem byl kdysi napjatý, ale bylo tomu tak díky Nathanovi. To on žárlil a choval se zle. Možná to bylo od něj poněkud lehkovážné, že do Brodena momentálně nalil další alkohol, jelikož se zdá, že tentokrát se to výrazně podepisuje na Brodenově rovnováze. Zároveň je ale ve své bezbrannosti poměrně roztomilý. Raději ho podepře v chůzi, aby si Broden nedal nechtěné rande se zemí.* Je mi to jasný, žádná meruňkovice, jen meruňky. *Zacukají mu nad tím koutky. Co s ním má dělat?* Ne, díky. *Odmítne a jako první mu raději sebere to jídlo, které v zásadě rozkazuje po zemi a už ani nevěří, že se s ním Broden trefil do úst. Opatrně ho sebere a zabalí a vloží Brodenovi do kapsy. Bude muset doufat, že na pochutinu Broden nezapomene a nezůstane v kapse několik dní hnít.* Jednou to bez recenze přežiješ. *Zhodnotí to mírně a potřese hlavou. Broden byl celý zčervenalý a zadýchaný, jako malé dítě, které je příliš nadšené a rozverné. Lehce se zamračí, když Brodenovi uklouzne informace ohledně jeho matky.* Je alkoholička? *Zamračí se. A Broden se o ni musí starat? Tak to pak chápe, že sám moc nepije. Kdyby to byl tušil, ani ho nenutí si s ním dát. Bude si to muset do budoucna pamatovat.* /Pokud nějaké do budoucna bude./ *Neměli tak úplně důvod se vídat, že? Raději Brodena pevněji podepře a dá mu ruce do pasu, načež ho tělem přitlačí ke stěně. Zarazí ho, jak je Broden tvárný a následuje ho, dokonce mu dá ruce kolem krku. Atmosféra díky tomu rychle zhoustne.* Když mi řekneš adresu. *Takhle ho domů určitě jít samotného nenechá. A cítil povinnost se o něj postarat, když ho do tohoto stavu taky dostal. Opětuje mu pohled a vaří se v něm hned několik emocí. Cítí poměrně výrazně jeho tělo oproti tomu svému, teplo, které je obklopuje a Brodenovu bezděčnou důvěru. Svádí ho to k tomu provádět věci, které by ho za normálních okolností vůbec nenapadaly. Neodolá nakonec a skloní se k jeho uchu, po kterém ho pohladí rty a špičkou jazyka, než vtiskne jemný polibek do jamky pod ním. Zatracená práce. Na chvíli se zarazí. Kde je jeho sebekontrola a rozum? Trochu se odtáhne, ale dá tak akorát Brodenovi prostor k tomu, aby natočil hlavu, až se téměř otře nosem o ten jeho. Sám na vteřinu zatají dech, když Broden hlavu nakloní a rty zlehka přejede po těch jeho. Sám oči nezavírá, ani když tak Broden učiní a přimkne se k němu blíže, zatímco polibek prodlouží. Sevření v Brodenově pase zesílí. Co to ten kluk vyvádí? A co to vyvádí sám Nate? Sám poraženě vydechne, když ho Broden svádí k tomu, aby se připojil a jazykem obtáhne horní ret. Poddá se tomu, zavře oči a na vteřinu přestane přemýšlet, když mu polibek oplatí s mnohem větší naléhavostí. Není hrubý, ale zkušeně jazykem rozevírá jeho rty, zvedne jednu ruku, kterou mu položí ze strany na tvář a bradu, aby mohl Brodenovu tvář natočit dle potřeby a změnit úhel tak, aby mohl jeho ústa zkoumat přesně tak, jak si přál. Nespěchá, ale tlak jeho rtů je neústupný, jazykem vyhledá ten jeho a polibek prohloubí. Postřehne slabou sladkou chuť svařáku a spokojeně zamručí. Ruka mu z Brodenova pasu klesá po jeho boku na záda a nakonec na zadek, přičemž si ho k sobě přitáhne blíž. Líbilo se mu, jak k sobě pasují, Broden měl ideální výšku a byl pevný, stabilní a přesto k němu tak skvěle lnul. Jemně zuby zatahá za jeho spodní ret, než je opustí a vydá se na průzkum podél čelisti až na krk. Otevřenými polibky pokryje i onu dostupnou část hrdla, sleduje jeho pulz. Dech mu zhrubl, jak se do jeho oběhového systému propracovala touha.*

*Pobaveně se ušklíbne nad jejími slovy.* Vím s jistotou, že si nikoho nezabila. Nebo minimálně na devadesát procent. A na to, abych to odhadl, tě nemusím znát dobře. Stačí číst v lidech. *Řekne na oplátku trochu tajemně on.* A co když ano? *Řekne jednoduše na její otázku ohledně toho, jestli někoho on zabil. Už jich zabil několik a věřil, že ten poslední určitě nebyl poslední. Dál pokračuje jejich rande, či schůzka, na označení nezáleželo. Minimálně jemu ne.* Kytka by se ti špatně nesla celý večer, nemyslíš? A nejsem na laciné hlášky... Ale jestli hodláš být má učitelka, asi nad tím zauvažuju a vezmu od tebe pár hodin randění. *Mrkne na ní vesele. Přece jen to pak znamenalo, že s ní bude častěji a aby ho zaučila v rande, bude muset být tou "obětí" ona.* Ve všech dostupných formách. Kalorie se vždy lepší spalují ve dvojici. *Řekne s potutelným úsměvem. Moc dobře si uvědomuje, jak to myslí. Na to už ji stihl aspoň částečně poznat. A zrovna ten typ cvičení byl příjemný, o to víc když byl s ní.* A pak jsem si vybral tebe. *Řekne jednoduše, ale usměje se na ní. Sám svou volbou byl překvapený. Ale on se prostě nemýlil ve svých intuicích a tahle roztomilá žabka - jak ji rád oslovoval v duchu - mu prostě něčím učarovala. Když se k ní naklonil, dával si značný pozor, aby se jí nedotkl. Však on to zvládne až do konce vydržet, i když to s ní bylo značně náročné.* Takže pouta říkáš? Velmi zajímavé. *Poslouchá ji dál a fascinuje ho, jak se svým způsobem zběhlá.* Nedává se to jen na efekt. Úplně vidím, jak tě provokuji kostkou ledu po bradavkách. *Zavrní u jeho ucha. Ohledně důtek i bičíku si to dokázal též moc dobře představit. Až po chvilce mu začalo docházet, že tenhle rozhovor, přesněji tohle téma, načala proto, aby mu došla trpělivost. Skutečně se mu rozvíjeli různé myšlenky, ve kterých figurovala a bylo těžší se jí nedotknout, přesto... Ovládl se. Odměna byla mnohem sladší. Ale rozhodně to s ním trochu zamávalo a šlo to znát na jeho tváři, že se musí víc snažit ovládnout. Mírně nadzvedl obočí, když slyšel, že ji hlas přeskočil. Řekl něco tak zásadního? Pak se však pousměje, když se ho zeptá na Vánoce. Co víc, přímo vyzvídá, jestli tu bude na Nový rok. S přívětivým úsměvem ji následuje.* Na svátky nikam nejedu. Budu tady po celou dobu. S rodiči budeme mít jen videohovor, stejně tak se zbytkem rodinou. Takže... Žádné plány nemám. *Řekl to jen tak. Nechtěl přímo naznačit, že kdyby něco chtěla, je jí plně k dispozici. Ačkoliv z jejích slov měl takový pocit, že by minimálně silvestr mohli strávit spolu, i když...* Víš, zdá se, že se v těch vánočních ozdobách vyznáš. Co kdybys mi pomohla ozdobit vánoční stromek? *Navrhne jí takový menší nápad. Potřeboval to zaobalit do toho, že on sám to nezvládne a potřebuje její umělecké oko a to, že každý rok kupuje vánoční ozdobu. Ale mohl ji díky tomu tak vidět. A dát ji tak dárek na Vánoce. Opět narazili na další stánek s pitím a tak si zas koupil svařák na zahřátí.* Chceš taky něco? *Zeptá se jí s pohledem do očí a menším úsměvem.*