Ulice

To pořád nechává deset procent šance toho, že jsem kriminálník. *Prohlásí rádoby tajemně. Popravdě neuměla moc dobře předstírat, pro většinu lidí byla jako otevřená kniha. Dovedla o tomhle tématu žertovat, ale asi měl pravdu v tom, že klasické propočítané plánované vraždy by schopná nebyla. Možná tak vraždy z afektu, když nad tím teď přemýšlela... Zarazí ji až jeho další slova.* Hmm. No, to by asi záleželo, koho a proč jsi zabil. *Pokrčí rameny, načež jí zaškubou koutky. Dělala si jen legraci. Teda, pokud by zabil v sebeobranně, asi by jí ho bylo líto. Ale chodit třeba s vrahem? No, to by asi nezkousla. Života si vážila. Patřila na stranu barikády, která byla proti trestům smrti a brečela, když museli v útulku utratit nějaké zvíře.* Přežila bych to. *Odpoví mu s mírným pokroucením hlavy.* Tak to by nešlo. Jen bych ti to pak všechno usnadnila. Budeš si muset najít jinou učitelku. Raději tedy učitele, nechtěla bych žárlit na to, že s tebou flirtuje jiná ženská, i když by to měla v popisu práce. *Zamračí se nad tou představou. Možná by ho přeci jen měla učit sama. Nebyl zas tak starý, aby nebyl tvárný materiál, ještě ho určitě zvládne naučit pár novým kouskům.* Co ve trojici? *Odpoví mu rozverně a semkne rty, aby se nezačala smát, když už byli u těch dvojsmyslů. Trochu ji překvapí, jak dlouho nerandil. Vždyť byl v nejlepších letech. Ta jednoduchá věta ji celkem zasáhne. Rozpačitě si zastrčí pramínek vlasů za ucho a odvrátí pohled.* No jo, máš zvláštní vkus. *Zhodnotí to pouze a doufá, že tohle téma nechají za sebou. I když další téma, k němuž je dovede, není o moc bezpečnější.* No jo. Dneska se dělají i takové ty semišové, takže pak nemáš sedřená zápěstí, doba jde kupředu. *Vysvětlí mu nadšeně. Ještě že nepije, protože nyní by jí zaskočilo.* To přece nemůže být příjemné. *Sešpulí nesouhlasně rty nad tou představou. Zvlášť když je člověk rozpálený. To musí pak být na nic, asi jako když by vám někdo hodil sníh za límec, alespoň tak to brala. Bohužel nic takového v posteli nezkoušela, aby mohla soudit. Trochu ho touhle konverzací provokuje a pokouší, ale zdá se, že ačkoli to funguje, jeho sebeovládání je větší, než si myslela. Opravdu to s ní myslel vážně. Nejspíš by ji pozval na večeři, a představil ji rodině a chtěl s ní trávit Nový rok, bože, budou spolu trávit Nový rok?! Sama z toho byla zmatená a začala vyzvídat.* Vůbec žádné? *Skoro by se ošila.* Já jsem na Štědrý den vždy s mámou. Ale jinak... žádné plány nemám. *Drásá jí to nervy. Copak se jí nezeptá? Co si má potom ona sama myslet?! Prudce vydechne, když alespoň jednu otázku položí.* JO! *Odpoví trochu moc zhurta. Raději si odkašle a trochu srovná hlas.* Nevadí mi to. Určitě bys to jinak zkonil, musím ten nebohý stromek zachránit. *Prohlásí nonšalatně.* /Jsme pár, určitě jo, člověk nepozve ke zdobení stromku svoji kamarádku, nebo jo? Asi by to nebylo až takové divné./ *Zadívá se na jeho svařák a pokroutí rukou. Ne, chtěla něco úplně jiného.* Kašlu na to. *Popadne ho za rukáv bundy a vleče ho trochu bokem od lidí. Až potom se otočí, stoupne si na špičky a krátce ho políbí.* Až tohohle začneš litovat, budeš si za to moct sám. *Upozorní ho. Ona byla na dělání chyb zvyklá, bude si moct sypat za svou pošetilost prach na hlavu sama. Raději se stáhne, než aby ji polil svařákem, ten kabát měla ráda.* Hádám jsi vyhrál, pro jednou. *Zhodnotí to. Jestli mu cena bude stát za to, to už je na něm. Jednalo se o jednu nezvladatelnou cácorku.*

Jsi drsný kriminálník tedy. *Řekne pobaveně. Na druhou stranu... Tenhle její vzhled by byl velmi výhodný proto, aby byla inkognito. Tohle by rozhodně nikdo nečekal.* Každý dokáže zabít. Záleží na situaci a okolnostech. *Řekne tajemně, ale nakonec to téma nechá spát. Přeci jen se přesunout k jinému, zajímavějšímu tématu.* Učitele, jo? Hmm, to nevím jestli se mi chce. Krom toho... Ty bys žárlila? *Ušklíbne se na ní a schválně ještě provokativně mrkne.* Ve trojici? *Užasle se na ní podívá. Na trojku by jí rozhodně netipoval. Sleduje to její rozpačité gesto. Byla tak rozkošná. Až měl nutkání k ní natáhnout ruku a dát ji ten pramínek vlasů za ucho sám.* Ten nejlepší vkus. *Vydechne záludně na její slova. Ale rozhodně věděl, že má dobrý vkus. Sigrid byla opravdu krásná, ojediněle nádherná. Když opominul řekyně, což pro něj byli prostě domovské krásky, tak ona byla první exotická kráska v jeho životě.* Anebo můžeš prostě využít šátku, či provazů. Když je umíš dobře uvázat, nezůstanou ti stopy. *Poučí ji drobně, ale velmi se jí líbí to její nadšení.* Je to velmi příjemné. Dokud to nezažiješ, nepoznáš tu rozkoš. Dá se to přirovnat.. Hmm, k čemu bych ti to přirovnal... *zamyslí se nad tím. Pak ho napadne příměr, i když trochu hloupý.* Určitě si vzpomínáš, jak jsem tě dráždil a chtěla si, abych byl v tobě. Byla si rozpálená doběla. A když se ti to dopřál, přišla ta slast. S tou kostkou je to podobné. Jsi úplně rozpálená, žhavá, celé tělo máš jakoby v ohni a ta kostička ledu tě vystřelí do nebes. *Ani sám netuší, jak ho takový příměr napadl. Ale jak ji to nějak vysvětlit a zkusit ji na to nalákat?* Vůbec žádné. *Pokrčí nad tím rameny. Na svátky si opravdu nic neplánoval. Krom toho, že bude mít zasloužilý klid. Užije si jídlo, nějaký ten dárek a pak klid. Pak se ji však zeptá, jestli by s ním nechtěla zdobit stromek. Snažil se tím tak zakrýt, že by její společnost na svátky ocenil. A její odpověď ho překvapila. Tedy, ne to že souhlasila, ale s jakou vervou souhlasila.* Máš pravdu. Musíš ten stromek zachránit svým uměleckým citem. *Řekne a spokojeně se nad tím usměje. Teď už jen koupit stromek a stojánek. A vlastně i ozdoby. Zaplatil za svůj svařák a sotva se stihl napít trochu, tak ho Sigrid táhla za rukáv. S údivem ji sledoval.* /Na co, že kašle?/ *Stihne si pomyslet, než se zastaví, když jsou bokem od lidí. A pak přijde jeho sladká odměna, jeho povolenka, polibek od ní. Chvilku mu trvá, než se vzpamatuje. Dost se napije z kelímku svařáku, než kelímek odhodí do koše.* Tak tohle je perfektní výhra. *Zazubí se a natáhne k ní ruku. Zarazí se však ještě, těsně u její tváře.* Určitě už můžu? *Vydechne s mírnou nervozitou. Chtěl se jí dotknout celý večer a teď chtěl mít jistotu, že opravdu může. Sice dohoda zněla, že pokud ho ona políbí, tak může, ale i přesto.*

To teda. *Po tom uznání hrdě zvedne bradu. Jistě, na gangstera by ji nikdo netipl, ale líbila se jí představa, že vypadá drsně. Navíc se uměla obléct v rádoby motorkářském stylu. To už by ji pak někdo na “zlou” holku tipl snáze, přestože na vraha asi ne.* S tím souhlasím. Myslím, že bych možná dokázala zabít v nějakém opravdu silném afektu. *Její mysl byla moc roztěkaná na to, aby si všimla, jak hladce odvedl téma od sebe. Až pozdě si uvědomí, co na sebe vyzradila.* No... pokud bys tam šel, aby ses na mě naučil líp zapůsobit... tak by se mi nelíbilo, že to vlastně trénuješ na jiný. To nemusí být asi nutně žárlivost. Třeba mám ráda pozornost. *Pokrčí rameny a zaobalí svá předchozí slova, aby nevyznívala tak jednoznačně. Vůbec se jí ale nezamlouvá představa Nicka, jak flirtuje s nějakou jinou.* Potřebuješ objasnění toho, jak to funguje? *Dobírá si ho. Nad trojkou nikdy vážně nepřemýšlela. Dokázala si to představit s někým, na kom by jí nezáleželo. Ale kdyby se zamilovala, opravdu by snesla, že se jejího partnera dotýká někdo jiný? Těžko říct. Nejspíš by si musela být hodně jistá tím, že to pro něj nic neznamená, a že tu ženskou už nikdy neuvidí. Co se muže týkalo, to ji lákalo o trochu méně, ale asi by neřekla ne, v tomhle by měla jistotu, že pro ni ten druhý opravdu nic neznamená. Nebyla zvyklá se vázat, čemuž napovídalo i to, jak těžce zprvu odmítala Nicka. Trochu zrozpačití jeho upřímností. Raději už na to nic nepoví a svede téma jinam. Jakmile si není konverzací jistá, jedná se o její obvyklou techniku přenesení pozornosti.* To by ten provaz ale musel být jemný ne? *Zamračí se, určitě žádné řezné lano nebo nějaké z hrubých vláken, to určitě muselo rozdírat. Fascinovaně naslouchá jeho popisu a je ráda, že si nemůže všimnout toho, jak jí naskočila husí kůže. Nejraději by se ošila, ale tím by prozradila příliš o tom, jak si danou situaci představovala, a jak jí zničehonic bylo mnohem větší teplo než před chvíli.* Aha. *Pronese hloupě.* To bych pak asi mohla zkusit. *Pronese s předstíranou ležérností, jako by se jí situace vůbec nedotýkala.* /Žádné plány./ *Nikdy s nikým jiným svátky netrávila. Určitě bude muset být u mámy, ale poté má volno. A Silvestr běžně slavila s kamarády, ale byla si jistá, že by to bez ní jednou přežili. A on se jí naštěstí zeptá s nabídkou, na kterou může kývnout, jen těžce skrývajíc vlastní nadšení.* Přesně tak, určitě bys z něj udělal příšerný kýč a stál by celý nakřivo. *Přitaká mu ochotně. Nick jí nabízí svařák, ale pod jeho slovy, zda něco chce, ji napadají úplně jiné věci. Musela si to přiznat. Začínala v tom být po uši a to značilo neskutečné problémy, ale stejně tušila, že se do toho vrhne po hlavě. A tak ho se zaklením potáhne za rukáv, aby šel za ní někam, kde nebudou tak na očích a rozhodne se tuhle šarádu ukončit prostým rychlým polibkem dříve, než si to stihne rozmyslet.* /Tadá./ *Pozorně ho sleduje. Chvíli jí přijde jako solný sloup, než se napije a zahodí kelímek od svařáku. Ona tak trochu doufala, že ten bude její obranou, jelikož si ji nebude moct tak dobře přitáhnout, ale nějak jí to nevyšlo. Napne se před jeho dotekem, na který celý den čekala. On se však zarazí, až jí ze rtů unikne těžko postižitelný zvuk zoufalství.* Jestli to neuděláš, vykastruju tě. *Poví mu bez obalu, než ho popadne za klopy kabátu a přitáhne si ho k sobě. Vyhledá jeho rty s podobnou lačností jako ten první večer. Nikdy nepatřila k opatrným zdrženlivým slečinkám. Ochotně mu otevře ústa, aby mohl brát, co se mu zlíbí. Ne, že by mu to však vydala tak snadno, v polibku mu konkurovala a vychutnávala si ten postupný nátlak, kterému se mohla poddávat, než se k němu důvěřivě přivinula a nechala ho, aby převzal kontrolu. Jeho strniště příjemně škrábalo a probouzelo v ní touhu cítit ho i někde úplně jinde. Přišla si jako suché roští na podpal, pod kterým někdo škrtl zápalkou. Odtrhla se od něj, aby zalapala po dechu a trochu si projasnila myšlenky.* P-přijdu ti pomoc se stromečkem. Dneska … s tebou nikam nejdu. *Připomene mu, ačkoli tím trochu mučí i sama sebe. Co na tom, kdyby si to dneska rozdali? Proč se chtěla držet dekora a podvědomě se trochu bránit, než se do něj zběsile zaláskuje a nebude cesty zpět? Její impulzivní část to chtěla vzdát, ale snažila se držet žbitečku rozumu, který jí zůstal.*

*Keď Nate začne vysvetľovať slovo patentovať, tak ho zaujato počúva. Skoro ako šteňa keď ho niečo zaujme. Dokonca aj podobne nakloní hlavu na jednu stranu. Otázne je či po tom alkohole a množstve informácií si to zapamätá. Reč sa ale potom stočí k banke. Broden sa trochu nechápavo zamračí a s istou dávkou prekvapenia pozrie na Natea.* Môžem zmeniť banku? A do akej by som mal ísť? Veľa bánk nepoznám a v tejto som už roky. Vlastne je to moja prvá banka. Začal som pracovať a chceli odo mňa číslo účtu a táto bola hneď cez ulicu, tak som tam zašiel. Celé to trvalo strašne dlho. Keď chcem zmeniť banku tak tam asi musím ísť, že? Strašne nerád tam chodím. Hlavne tu, pretože je tam taká nepríjemná paní. Pripomína mi učiteľku matematiky, paní McQuinsovú, len je mladšia. Má taký ten strašne prísny pohľad a vždy len čakám kedy na mňa vytiahne pravítko, aby ma praštila. Myslíš, že môže byť jej príbuzná? *Kecá a spokojne ide s Nateom medzi stánkami. Má v sebe medovinu a je fakt vo veľmi dobrej nálade. Dokonca aj zabudol na to, že ho bolia modriny. Alebo mu to len alkohol vymazal z hlavy. A možno to vymazal Nateov dotyk na jeho tvári. Potom sa Broden ale zakoktá v téme vyzliekania a najradšej by strčil hlavu do snehu. Keď sa ho Nate opýta či ho chce vyzliekať tak si chytí rozhorúčené tváre, aby trochu skryl svoj stud.* Kto by ťa nechcel vyzliekať?! *Povie o niečo hlasnejšie až jedna pohoršená paní s deťmi na nich hodí znechutený pohľad a odíde od nich preč. Aj s otravnými deťmi. Broden si to ani nevšimne. Ten si žije v nejakej bubline kde je iba s Nateom a úplne ignoruje čo sa okolo neho deje. Spamätá sa z rozpakov a melie pusou ďalej. K pohlavným chorobám sa už ďalej nevyjadruje. Čo by aj povedal? Myslí si, že Adam teraz s nikým iným nespí ale ruku do ohňa by za to nedal. Iba vychádza z toho, že chodí do práce a ešte robí nejaký kšeft, z ktorého je vynervovaný, pretože to nie je úplne legálna činnosť. A tie nervy si ventiluje na ňom. V rozhovore pokračuje ďalej a zas sa na moment vráti do detských čias. Aj keď nie sú práve najšťastnejšie. Na moment iba skloní hlavu, možno aby Nate nevidel ako sa ho táto téma dotýka. Potom sa naňho ale pozrie. Len sa usmeje a mykne plecom. Po všetkých tých rokoch už je to vlastne jedno. Aspoň Brodenovi je jedno či má niekto dôvod niekoho neznášať alebo vážiť si ho. Ale nech už mal v hlave akékoľvek pochmúrne myšlienky, silné varené víno mu to vyhnalo z hlavy. Tak isto ako cit pre rovnováhu. Nechá sa odvliecť Nateom ďalej z hlavnej uličky kde je stále ešte veľké množstvo ľudí. Nie že by zvládol nejaký protest. A aj tak by neprotestoval, pretože byť v Nateovom náručí je jeho celoživotný sen. Ponúkanú hranolku teda pustí na zem. Nechá si teda ten zvyšok zbaliť do kapsy. Či si na to jedlo spomenie je otázne.* Tak si k tomu pánovi niekedy ešte zájdeme. Ale bez toho vína s marhuľou. *Ešte varovne dvihne prst ale keďže sa veselo škerí tak to nevyzerá vôbec výhražne. Z alkoholu mu je teplo tak si trochu jednou rukou uvoľní šálu z krku.* Asi. Aspoň naposledy čo som ju videl tomu tak bolo ale to už je pár mesiacov dozadu. Išla do Liverpoolu alebo do Leeds. Neviem, veľmi som jej nerozumel. *Nakrčí nos a mávne rukou. Ako keby ten problém chcel iba odmávnuť preč. Preňho je to jednoduché. Ľahko prestane na niečo myslieť. A o to ľahšie to je keď ho Nate chytí za pás a pritisne sa k nemu. Od toho momentu už aj zvyšok uvažovania si zobral dovolenku. Dýcha plytšie a užíva si jeho blízkosť.* Adresa je, no, to sú tie paneláky na severu. Pri vchode rastie šípkový krík. *Zatvári sa váhavo. Býva tam už nejaký ten čas ale adresu zabúda každú chvíľu. Preňho je hlavné, že tam trafí. Teda... až na túto chvíľu. Teraz by netrafil ani na koniec ulice. Vychutnáva si Natea. To ako ho opiera. Ako voní. Tú horúcu atmosféru, ktorá medzi nimi vzniká. Keď sa dotkne perami jeho ucha tak cíti ako mu po tele prebehnú príjemné a vzrušujúce vlnky. Ani nevie kedy niečo také zažil. Alebo skôr či vôbec. Adam nikdy nepatril medzi nežných milencov a nech už na začiatku ich vzťahu zažil akékoľvek vzrušenie tak bolo už veľmi dávno zabudnuté a pochované pod všetkým čo mu spravil. Ale Adam tu teraz nie je a ani mu nevenuje jedinú myšlienku. Ak aj Broden nejako váha tak to netrvá dlhšie ako pár sekúnd. Pery ho zabrnia keď sa otrie o tie Nateove a srdce mu pritom vynechá pár úderov. A potom zavrie oči a chopí sa tejto príležitosti. Nepremýšľa nad tým čo robí. Jedná inštinktívne a tak ako mu je príjemné. Srdce sa mu rozbehne rýchlejším tempom, keď ho doslova zvádza k spolupráci. Nie že by bol Broden v tomto nejako zbehnutý. To absolútne nie. Ale bozk, jemné obliznutie z neho vyplynie úplne prirodzene. Ucíti Nateov jazyk ako sa hravo dostane pomedzi jeho pery. Nestavia mu odpor. Skôr naopak. Nechá si natočiť hlavu k lepšiemu prístupu a potichu vzdychne keď sa dotknú jazykmi. Doslova sa nechá strhnúť tou hrou, ktorá mu ženie do krvi adrenalín. Nesmelo mu jazykom odpovie v podobe opatrného pohladenia. Pevnejšie ho objíme okolo krku. Ani si neuvedomuje, že stojí na špičkách, aby sa k Nateovi ešte viac priblížil. Cíti jeho putujúcu ruku ako sa presúva na chrbát a potom nižšie. Srdce sa mu rozpumpuje zas o niečo rýchlejšie než doteraz. Znova vzdychne keď si ho k sebe ešte tuhšie pritisne. Brodenove dolné partie sú jasným znakom toho, že ho táto situácia nenecháva chladným. Trochu sa proti nemu pohne bokmi, aby získal aspoň nejaký stimul alebo čokoľvek. Lenže získa tým iba ďalšiu vlnu vzrušenia, ktorá ním prejde. Zuby na spodnej pere ho privedú mierne späť. Pootvorí oči a sleduje čo bude nasledovať. Sám má pery a tváre zarudnuté. Dýcha rýchlo a v očiach sa mu zračí úplne zhýralý pohľad. Nate bol preňho vždy nepolapiteľný sen, pri ktorom ani za mak neveril, že by sa mu splnil. Oprie si hlavu o stánok a nechá Natea putovať po jeho čeľusti. Jednu svoju ruku mu presunie do vlasov, ktoré mu týmto gestom rozčechrá viac než jemný vietor, ktorý tento večer pofukuje. Cíti ako sa mu dostáva na krk a musí pritom odhrnúť golier čierneho roláka. Broden úplne zabudne, že má krk posiaty modrinami z toho ako ho Adam škrtil. Teraz Broden nemyslí na nič. Len zo seba vydá ďalší tichý vzdych. Pozrie sa nad seba, na svetielka a ozdoby, a to ako sa im nad hlavami točia. Teda, tie ozdoby sa v skutočnosti netočia, to robí iba Brodena hlava podporená alkoholom.* Nate... *Hlesne potichu, možno aby ho na túto skutočnosť upozornil. Alebo možno zo vzrušenia, ktoré ním prechádza a vyvoláva v ňom chuť hovoriť jeho meno. Vlastne netuší, pretože je nadržaný a tisne sa tu k chlapovi, ktorý bol dlhé roky predmetom jeho vlhkých snov. Zároveň má ale pocit, že ak by ho tu neopieral o stánok tak by ho nohy neuniesli a skončil by v snehu.* Hej, choďte sa oblizovať inam vy úchylaci! *Vyruší ich z tejto vzrušujúcej idylky nejaké podnapité indivíduum, ktoré sa vynorí spoza stánku. Razí z neho ako zo sudu plného vareného vína a ani jeho zjav nevyzerá dvakrát vábne. Broden sa zľakne a celý sebou trhne, pričom sa na toho chlapa pozrie dosť vystrašene. Nie, že by sa bál, že im niečo spraví ale skôr ho vydesilo to ako sa nečakane objavil.*

*Snadno odpoutal pozornost od toho, že by on mohl skutečně zabít. Co na to říct, svatoušek vážně nebyl. A byl si jistý, že pokud někdy Sigrid o něm zjistí pravdu, tak to bude snad za velmi dlouhou dobu. A to nejenom ohledně toho, že pár lidí zabil. Rozhodně nebyl jen tak obyčejný obochodník, jak ji tvrdil. Rozhodně obchodník byl. Ale jeho zboží nebylo zrovna legální. Mohl doufat, že to zjistí za velmi dlouho dobou. Možná nikdy.* Tak pozornost. Ale pořád je to má pozornost a kdybych ji věnoval jiné než tobě... Určitě by to bylo žárlivost. *Ušklíbne se pobaveně. Byla by to žárlivost. A co si budeme nalhávat, on sám trochu znejistil při představě, že má opravdu dva gigoly. Ta představa ho nesmírně štvala.* Objasnění? *Zeptá se, ale pak mu zajiskří v očích.* Jasně, že potřebuju objasnění. Pověz mi o tom, vysvětli mi to. Umírám touhou zjistit, jak to funguje. *Řekne provokativně a věnuje ji na jednu stranu pobavený pohled, na druhou stranu značně provokativní. Rozhodně ji chtěl o tom slyšet mluvit, jak si to představuje, popisuje a oba se přitom záměrně trýzní, když se nemůžou sebe dotknout.* Ano, musí být jemný. Nemůžeš vzít každý provaz. Pokud tedy chceš být divoká. *Poslední větu vydechl s určitým vzrušením v hlase. Ta představa, že je svázána na jeho posteli, jemu vydána napospas, byla velmi lákavá představa. Postupně se však dostanou ke stromku. I když to nedává tolik najevo, je opravdu šťastný, že s ní bude zdobit stromek. Že jeden den o svátky bude s ní. Než nad tím může však více rozmýšlet nad chutným svařákem, tak ho odtáhne bokem, kde se dočká své odměny. Už už se jí skoro dotkne, když chce od ní slyšet ujištění. Jen ten zvuk zoufalství by mu stačil, ale její slova tomu dodala třešničku na dortu. Pevně ji chytí za tvář a nechá se přitáhnout k jejímu tělu. Jeho polibek byl zpočátku značně hladový. A byl rád, že nebyla nijak zdrženlivá a dostála stejným činům jako na večírku, kde se seznámili. Postupně, kousek po kousku si probojovával do jejích úst, ačkoliv mu dala přístup. Ale i tak si chtěla nechat kousek kontroly. Smůla. Postupně si nad ní, nad celým polibkem, vzal kontrolu. Nespokojeně zamručel, když se odtáhla. Ještě se dostatečně nenasytil jejími sladkými rtíky.* To asi budu muset přežít. Ale dovol mi ještě pár polibků, doteků... *Bylo to skoro až prosebné. Celý večer byl z toho trochu na nervy, jak se musel držet na uzdě, že teď si to prostě chtěl užít a vychutnat. Druhou ruku ji dal na pas a přitáhl k sobě. rukou na tváři si ji přichytil a přejel ji prstem po rtech. Prohlížel si ji jako kořist, ale byl tam i jinačí podtón. Už to nebyla jen kořist, kterou chce ulovit a dost. Znovu ji dravě políbil, ale postupně zjemnil. Až byl na svůj vkus skoro něžný.* Teď bych ti mohl koupit tu kytku a doprovodit tě domů. Pokud se to tedy ještě dělá. *Pousměje se a jemně ji kousne do rtu. Až pak se lehce odtáhne od jejího těla, aby mohli vyrazit na cestu. A jak slíbil, skutečně ji pořídil velkou kytici.* Bohužel netuším jaké jsou tvé oblíbené... Ale tahle něco vyjadřuje. *Řekne tajemně, když ji předá kytici kamélií, přesněji růžových a bílých. Potom ji doprovodí domů, kde si ukradne ještě jeden polibek s tím, že jí napíše až bude mít stromek.*

Jistěže můžeš *Pobaveně na něj pohlédne. Jeho naivita byla opravdu neuvěřitelná včetně jeho minimálního kontaktu s realitou. Jako by doopravdy žil v úplně jiném vesmíru než Nate.* Banka je dobrovolná. Vybíráš si ji. Asi by bylo nejlepší kouknout na recenze na internetu. *Pokrčí rameny. On samozřejmě měl banku, ale spravovat jeho konto se nejspíš trochu lišilo od účtu běžného uživatele. Minimálně objemem financí. Nerad by mu doporučoval banku, která pro něj v konečném důsledku bude nevhodná.* Kdo ví, mohla by být. *Odpoví jen, když Broden zase začne plácat hlouposti. Už si zvykl, že při konverzaci s ním musí filtrovat informace a odkládat jen ty důležité, na které odpoví. Zbytek byly jen Brodenovi roztěkané myšlenky, o kterých nedovedl mlčet, ale nevyžadovaly žádnou obsáhlou odpověď, občas vůbec žádnou a nic se nestalo.* Asi ta paní, která na nás tak pohoršeně koukala potom, cos to zaječel. Škoda, byla můj typ. *Zažertuje. Způsob života, jakým se Broden obhajoval mu dokazoval svoje. Nebylo to zas tak překvapivé. Když byl Broden teeneger, jevil o Natea zájem. Tehdy to Nate nebral vážně. Bylo mu jedno, jakou měl kdo orientaci, on v tu dobu po téhle stránce teprve začínal poznávat sám sebe a trvalo ještě hezkou řádku let, než si přiznal, že je bisexuál. Připsal to k další řadě hříchů, kterých se dopustil, sic tohle provinění mu zas tak zlé nepřišlo. Navíc měl v tomhle nevyhraněný názor, bible se ne vyjadřovala ohledně takových vztahů, jisté části naznačovaly, že je homosexualita odsuzovaná, jiné nabádali k respektu a lásce bližnímu svému bez rozdílu. Kdo ví , jak to nakonec bylo, za svého života se to určitě nedozví. Není hloupý, umí v lidech číst, a pokud Broden mlčí, očividně mu téma není příjemné. Jejich dětská rivalita ho nyní mrzí, ale nehodlá si za to sypat popel na hlavu věčně. Provedl v životě prostě pár neobdivuhodných věcí a hodlal v tom pokračovat, zrovna jeho dětinské chování nebylo něco, co ho po nocích drželo vzhůru a kvůli čemu nemohl spát. Brzy tyhle myšlenky opustí, jelikož se musí starat o nadraného Brodena. Ten očividně opravdu snesl jen hodně málo alkoholu. Nateova chyba, měl mu věřit, ale přestože byl Broden menší, nevypadal tak křehce, aby si člověk pomyslel, že ho školí tři drinky na vánočních trzích.* /Zatracená práce./ *Nadává si pod nos. Nejhorší je, že mu to vlastně nevadí. Kdy přesně se stalo, že začal Brodenovo blábolení a nemotornost považovat spíše za roztomilé než otravné? Možná tak po druhém svařáku? Rozhodně to nebylo příjemné zjištění, jelikož jakmile na to jednou takhle nahlížel, bylo těžké ignorovat to. Nad jeho poznámkou jen mírně pokývne hlavou. Určitě už nikdy Brodena k alkoholu nepustí. Trochu ho však zarazí poznámka o Brodenově matce. Vůbec se mu nelíbí to, že je alkoholička. Takoví lidé jsou toxičtí pro okolí a to Broden rozhodně nemohl dobře snášet. Nejspíš by se teroru podřídil spíš, než aby s ním bojoval. Trochu se mu ulevilo, že se jeho matka nenechází ve městě. Svým způsobem bylo smutné, že takhle zmizela, ale on byl praktický člověk. Pro Brodena to tak bylo lepší.* To mě mrzí. *Utrousí se správnou mírou účasti. Podepírá Brodena a využívá stěnu stánku jako oporu. Momentálně největším problémem je, že Broden neví svou vlastní adresu.* To mi moc nepomůže. *Zavrtí mírně hlavou. Na severu bylo příliš obecné. Na severu centra nebo okraj? A tam bylo hned několik čtvrtí, desítky paneláků. Nebude s ním teď courat dům od domu, aby zjistil, kde roste šípkový keř, nebo až Broden pozná, že se jedná o jeho vchod. I když na úsudek Brodena by stejně spoléhat nemohl. Měl by tudíž spoléhat na svůj rozum, ale ten s Brodenovou blízkostí selže. Ani neví, co ho to napadlo, když jemně rty polaská jeho ucho. Horší je, že Broden se přidá. Při prvním doteku rtů zaváhá. Situace se zdá stále příliš nereálná. Nakonec se však nechá zlákat a oplatí mu polibek. Natočí si jeho hlavu tak, aby získal lepší úhel. Zkušeně rozdělí jeho rty a ochutná stále slabě patrnou chuť svařáku. Na Brodenovu nesmělost reaguje sebejistě, zkoumá jeho ústa a hraje si s ním. Nechává polibek volně plynout, škádlivé i rozhodné doteky jazyka, něžné škádlení zuby, když potrápí Brodenův spodní ret. Přitiskne ho k sobě blíže, jednou rukou zabloudí na jeho pozadí. Cítí oproti stehnu jeho erekci a sám zjišťuje, že jsou mu kalhoty nepříjemně těsné. Přeci jen má ale o trochu více trpělivost než Broden, který se neklidně vrtí a způsobuje mu tak další muka. Nejspíš by ho musel přivázat k posteli, aby ten kluk zůstal jen na chviličku v klidu. Ta představa vlastně nebyla vůbec špatná. Z jeho pohledu měl stejně dojem, že by mu Broden momentálně dovolil cokoli. Ten Nateův je podobně zastřený vášní, ale stále je v něm jistá vypočítavost, záměr. Nebyl muž, který věci odbýval a šel hned na věc. Vždyť sotva ochutnal, bylo toho tolik, co ještě musel udělat a zkusit a na skoro nic z toho zde nebylo vhodné místo. Rty se přesunul na Brodenovu čelist, odkud postupoval na krk. Broden si již uvolnil šálu, díky čemuž mu usnadnil práci, i tak shrne rolák, aby mohl polibky obsypat stranu hrdla, jazykem zatlačit na místo, kde cítil pulz. Tichý vzdech, který dostane v odpověď mu stačí jako výzva k tomu, aby pokračoval. Jen kdyby mu nezavazelo tolik oblečení.* Hmm? *Jen zamručí na zvuk svého jméno. Vzápětí je však vyruší jiný, mnohem víc nepříjemný hlas. Preferoval ten toužebně zastřený, který vydával Broden než tohohle idiota. Má chuť, do něčeho praštit.* Nespadni. *Zamumlá a dá se poměrně rychle dohromady, aby se narovnal a pohlédl naštvaně do očí toho týpka, který je vyrušil.* Jestli máš problém, jdi si po svých. *Byl minimálně o hlavu vyšší než onen muž a měl hlavně ve zvyku vypadat děsivě, když se mu zachtělo.* Nebo ten problém můžeme vyřešit. Srovnám ti tu nevymáchanou hubu, až týden budeš žrát jenom ovesnou kaši, co ty na to. *Navrhne mu s ledovým klidem. Chvíli se poměřují pohledem, než chlap odejde z brbláním o pitomých teplouších. Nate se zhluboka nadechne, aby se zklidnil. Nestojí mu to za to. Raději se obrátí na Brodena.* V pohodě? *Přeměří si ho pohledem, podivuhodně klidný na to, co se před chvílí stalo. Prozradil by ho snad jen tep a vyprchávající vzrušení. Co to do háje vyváděl? A zrovna s Brodenem. Musel být kompletně mimo. Broden byl ten poslední, s kým by se měl zaplétat. Kromě úplně jiného smýšlení tu byl ještě drobný problém v podobě jeho současného přítele. Ne, že by měl vysoké morální standardy, každý byl strůjce svého osudu, a když se někdo rozhodl pro nevěru, budiž. Problémem bylo, že Broden nebyl ve stavu dělat nějaká rozhodnutí.* /Ach jo./ Zůstaneš na noc u mě. *Prohrábne si vlasy a pokroutí hlavou.* Ráno ti pak zavoláme taxíka, až budeš dost střízlivý na to, aby sis vybavil tu adresu. *Poví nekompromisně. Nemůže ho nechat toulat se po městě. A tak ho znovu podepře, pro jistotu a snaží se nevšímat fakt, ze jeho blízkost už nemůže brát stejně. Až teď pod světlem lamp vidí náznak modřin na krku. Ty určitě od pádu nebudou. Zatne čelist. Ne, konfrontuje ho zítra, až bude Broden schopen normální odpovědi. Spolu s ním tedy opustí trhy a zamíří domů.*

Když to říkáš. *Odpoví mu nonšalantně ohledně žárlivosti, ale Bůh ví, že má Nick pravdu. Žárlila by o sto šest. Dobírá si ho zvesela a odmítá být tou, která couvne.* Je mi jasné, že potřebuješ trochu edukace. *Pokývne hlavou, jako by nic jiného nečekala. Hraně si útrpně povzdechne, aby bylo jasné, jak moc ji štve, ze mu to musí vysvětlovat.* Takže takové "cvičení" ve trojici může mít různé podoby, záleží, zda se ho učastní složení dvě ženy a muž, nebo dva muži a jedna žena. Já osobně preferuji první variantu. Ono ty dívky by si teoreticky mohly vystačit samy, je známé, že ženy jsou komplikované bytosti, a navzájem tak lépe chápou, které svaly je potřeba protáhnout, a jak dlouho se jim věnovat. *Stale používá ono přirovnání k cvičení. Baví ji to takhle líp, když musí zapojit mozkové buňky tak, aby její popis dával smysl.* No a muž je tam pak v zásadě od toho, aby se kochal výhledem, tak jak to muži dělají, případně sem tam přiložil ruku či jiné části k dílu. Musí přeci dokázat, že zvládne držet krok a umí být jako takový cvičební partner užitečný. V zásadě je to celé o vzájemné výpomoci, týmová práce. *Dokončí své vyprávění a cítí se spokojeně nad tím, jak to hezky splácala dohromady.* /Divoká?/ *Na jednu stranu si nedokázala představit, že jen tak pasivně leží, ale minule ji celkem zmohl, a když ji svázal, zůstala pak vláčná a poddajná.* To asi... Záleží na situaci. *Odkašle si, aby se jí v hlase neodrážela touha nebo rozpaky, protože tyhle dvě emoce se v ní momentálně mlely nejvíce. Když souhlasí, že s ním ozdobí stromek tak nějak jí je jasné, že popírání skončilo. Zkusí to s ním. No a co, že si oba namelou, až si uvědomí, jak se k sobě nehodí. Teď si nebude nic odpírat. Políbí ho, čímž mu dá svolení se jí dotýkat. Mučí ji, že ještě váhá, a tak mu dá nevybíravě najevo, že se jí zatraceně dotknout, než ho donutí. Vášeň mezi nimi vzplane podivuhodně rychle. Možná na tom odpírání něco bude. Všechno je pak intenzivnější. Nyní vnímá jen ten rozkošný naléhavý tlak jeho úst a hravé a přesvědčivé svádění jeho jazyka. Snaží se odolat, ale nakonec boj vzdá a poddá se tomu. Nemá proti němu moc šancí, ví moc dobře, jak na ni. Odtáhne se od něj, dokud jí to trochu myslí, aby stanovila hraniční mez. Spíše pro sebe, jinak by ho asi následovala domů jako poslušný psík.* Jen... pár. *Uzná a zamyšleně si olízne spodní ret. Nechá se přitáhnout, tentokrát neútočí sama, vyčkává, než přijde odměna. Dotýká se jí téměř zdrženlivě , což je v rozporu s divokým polibkem, který jí věnuje. Zatne mu nehty do ramene a touží se v duchu přenést do úplně jiné noci, kdy by tyhle polibky vedly někam dál. On však postupně zjemní. Přizpůsobí se tomu tempu a uvědomí si, že to jemné třepetání v podbřišku není jen touha ale i radost, že v jejich polibcích se odráží něha, kterou nečekala. Nikdy si nepřipadala víc chtěla, než v okamžik, kdy ji muž líbal bez úmyslu skončit s ní momentálně v posteli.* /Zvláštní./ *Povzdechne si, když se odtáhne, ale neprotestuje.* S tou kytkou jsem si dělala legraci. *Přizná. Žádnou nepotřebuje. Ostře se nadechne, když ji kousne do rtu a zařekne se, že tohle mu příště oplatí.* Ty a gentleman. *Odfrkne si, ale dovolí mu, aby ji doprovodil, dokonce ho sama chytne za ruku, aby se jí ten ňouma někde neztratil. Na chvíli ji však opustí a opravdu navzdory jejím protestům, no dobře, napůl hraným, zajde do květinářství a donese jí velkou kytici.* A co znamenají? *Zeptá se zvědavě. Ale on jí to samozřejmě nepoví.* /Stejně si to vygooglím./ *Rozloučí se polibkem a ona dojde domů s pocitem, který se jen těžko definuje. Opravdu měli normální, slušné rande. Okamžitě si nedočkavě vyhledá, co znamenají ony kamélie. Ještě že jí to neřekl, jelikož by se musela culit jako hloupá školačka. Opatrně květy umístí do vázy.* /Pro mě za mě, ať mi kytky dává každý den./