Univerzitní knihovna

*Zkoumavě si prohlížel moje kafe. *"Je s ním něco v nepořádku?" *zasměju se a když osvětlí, že myslel na ty knihy plácnu se do čela.* "Tak jasně...knihy hlavně! Máš pravdu, to je tím, že jsem ještě neměla to kafe dneska." *Na první pohled je divákovi jasný, že Alci je dost svérázná a roztěkaná osůbka, která hlavou pluje někde výš než je přízemí, kde žijí lidé. Zato kluk naproti měl rozhodně lepší knihovní morálku než ona, takže když si všimnu, že mluví tiše, tak se ztiším taky s omluvným pokrčením rtíků.* "Pardon někdy zapomínám že nejsem ve svým antiku ale v knihovně." *Posadím se opatrně abych nezavrzala židlí moc.* "Páni, fakt? kdo to překládal?" *Zeptám se na svazek co předtím vrátil, pravdou je, že překlad je tristní občas. * "A nečetl jsi je v originále?" *zeptám se ve chvíli, kdy začne citovat část Verlainovy básně. Zasněně se opřu o ruce sleduju jeho rty jak tvoří věty zasněně.* "Mhmm, neuvažoval jsi o předčítání, bylo to nádherný." *zamrkám k němu s úsměvem.* "Nemáte zač, a co byste doporučil vy mě?" *Zeptám se, na mojí tváři zase úsměv hraje neustále, pak mi dojde, že jsem se nepředstavila. A jako žena musím navrhnout tykání první.* "Ach promiň jsem Alci...a ty?" *Natáhnu k němu ruku na stisknutí k seznámení. * "To máš ty nejkrásnější roky před sebou, studia knihovny, hodiny bádání..." *Je vidět, že to myslím vážně, milovala jsem tuhle poklidnou práci ve studovnách nebo kavárnách.* "Já studovala literaturu a lingvistiku...teď jsem doktorandské zaměřila čistě na lingvistickou stránku Tolkienova díla...přednáším o něm pár přednášek v rámci lingvistiky kdyby ses chtěl přijít podívat, jaký obor máš ty?" *Oplatím se zájmem otázku a konečně vezmu skoro zbožně do rukou hrnek s kávou a napiju se se slastným zamručením.

*Z toho jak mu střídavě tyká a vyká mu lehce cuká oko. Nicméně je rád, když mu slečna před ním nabídne tykání, protože on se tam nemusí na sílu pouštět do ničeho, co by snad šlo proti etiketě. Stiskne její ruku, poměrně pevně, ne snad, aby ji to bolelo, ale dost silně, prostě má stisk jako chlap, no. Stále se neusmívá, ale nezdá se, že by mu tahle konverzace jakkoliv nevyhovovala.* Zkoušel jsem to číst v originále, ale francouzština není moje silná stránka, abych pravdu řekl. *Bez problému se tam přizná k nějakému tomu svému nedostatku.* Doporučit asi nic nezvládnu, na to tě znám zatím příliš málo, ale jsem si jistý, že tě ještě poznám. *Hnědýma očima si ji prohlédne od hrudníku nahoru, hezky pomalu, jen aby se nakonec zastavil u jejích očí, do kterých se na chvíli zahledí. No a vzápětí už začne otevírat tu svou knihu, co si přinesl.* Umění, zrovna připravuju esej na dějiny divadla. *Vysvětlí.* Na to abych někde předčítal asi nejsem ten správný typ, ale na přednášku klidně někdy zajdu. *Nalistuje si tu správnou stránku a knížku odloží vedle sebe, to jen aby si před sebe mohl vytáhnout notebook.* Ale upřímně Tolkien mě zase tolik nebere, mám raději Rowlingovou. *On ten jeho britský přízvuk je tady pořádně slyšitelný, pravděpodobně i roztomilý. Rozhodně ale ne skotský.* Takže ty máš vlastní antikvariát? Který? Divil bych se, kdybych tam ještě nebyl. *Přece jenom i on přispěje do konverzace nějakými dotazy.*

*V mojí trochu rozlítaný hlavě se to malinko přelívá a tak díky jeho věku ale zároveň díky tomu, že se neznáme a mohl by to být student co chodí na přednášky tak nějak lavíruju mezi tykáním a vykáním, což se rozhodnu rozseknout nabídkou tykání. Líbí se mi jeho stisk , který mu oplatím. Jenže, mi to jméno neřekne a tak trochu zoufale kouknu do jeho očí s otázkou v nich. Začne ale mluvit o básních tak se přeorientuju a mysl mi rozptýlí to.* "Já mám francouzštinu ráda, prakticky cokoliv v ní zní, jakoby to byl romantický dopis." *zasměju se.Zrudnu podruhé po jeho větě a poměrně výmluvném pohledu.* "Jo? Aby ses nedivil jsem někdy jako vítr..takže až uvidíš žíznivou čáru po chodbě, pravděpodobně to budu já." *pokrčím ramínky lehkomyslně. Má takový klučičí kukuč a  hraje mu tam trochu rošťáctví, myslím, že to bude trochu frajírek.* "To zní taky skvěle, k tomu se lingvistika hodí také." *Třeba Shakespeare a jeho jamb. Zase zasněný pohled a představa veršů z Romea a Jůlie prolítnou hlavou Alci jako nic.* "Ráda tě tam uvidím...zatraceně...pořád nevím to tvoje jméno.." *Kouknu na něj tázavě, jestli mi ho prozradí, nebo jestli má nějakej důvod mi to neříct, třeba je to uprchlý vězeň a schovává se tu a já mu narušuju alibi..no to ne, nejsme v Agathě Christie. Neunikne mi jeho anglický přízvuk já mám zas takový měkčí a polykám slabiky, protože jsem z Irska. Nádech , výdech ve chvíli kdy zmíní že na Tolkiena není ale je na Rowlingovou.* Do týhle debaty se nepouštěj ALci nedělej to! Ty víš  že Tolkien je bůh, stvořil všechno od světa přes jazyky, nekaž nikomu jeho záliby! Nee, Rowlingová je totální nýmand! Ticho tam! *Usměju se křečovitě a přitakám abych neřekla ani slovíčko, na tohle jsem přecitlivělá.* "Jo! Antikvariát...můj sen od mala, otevřela jsem ho nedávno...cca měsíc zpět..jmenuje se U Alciellë... je v západní částí za náměstím." *Přiblížím mu polohu mojí lásky a zároveň bydliště. Je to sen, bydlet v tom podkroví nad antikem, kam proniká vůně starých knih a vonných tyčinek, co tak ráda pouštím pro atmosféru. Hlavně levandule a patchouli, občas trochu kadidla.*

*Jen přikývne, těžko odhadnout, co si myslí o romantice, pousměje se mírně teprve ve chvíli, kdy o sobě poví, že je jako vítr. Jak se zdá, začíná ho lehce zajímat, kdo ale ví, v jakém smyslu. Každopádně z ní nespouští kukadla, takže mu asi ani neunikne její reakce. Trochu se asi baví jejím vnitřním konfliktem, který tak nějak vycítí. Na rtech má proto mírně pobavený úšklebek a v očích mu hraje tak trochu uličnický kukuč.*
Vypadá to, že se ti moje jméno moc líbit nebude. Jmenuju se Harry. Pro tvou úlevu ne Potter, ale Smith. *Lehce si skousne ret a skoro se zdá, že kouká, co ona na to. Moc dlouho ale nevyčkává, během chvíle už zase povídá.* Hm, tam jsem asi doopravdy nebyl. Ale rád tam někdy zavítám. *Vytáhne si blok a propiskou si na roh nějakého papíru napíše U Alciellë v západní částí za náměstím.* Já pracuju v knihovně, tak se snažím trochu ty antikvariáty obejít. Ale evidentně mám co dohánět. *Sklopí pohled k obrazovce a otevře si email, chvilku tam kouká, než se podívá zpět na ni.* Co si myslíš o Shakespearovi? *Náhodná otázka do placu?*

*Dívám se na něj a je znát, že není pitomej, konečně aby jo, když studuje na prestižní univerzitě. Vidí na mě , že mám konflikt ale zároveň i to, že jsme dostatečně integrovaná na to abych neměla žádný problém to neokomentovat a udržet jindy velmi výmluvný jazyk za zuby. Když poví svoje jméno rozesměju se.* "Náhodou je to pěkný jméno..těší mě Harry." *Mrknu na něj pobaveně, je vtipný a i když není tak úplně usměvavý, tak se necítím úplně nepříjemně v jeho blízkosti, spíš lehce pod drobnohledem, protože je vidět, že prohlíží a zkoumá, ale na to jsem jakožto přednášející zvyklá. Běžně se nečervenám ale to se poddá, nic není tak horké aby nemohlo být hůř no ne?*"Budu ráda, mám tam i některá skripta z druhé ruky a studijní materiály, některý knihy v novém jsou na zruinování se.." *To zná každej student, některé knihy nutné ke zkouškám stojí opravdu dost, zvlášť když jsou ve vazbě. A některé jsou pořádné bichle. Líbí se mi, že s udělal poznámku, takže to s tou návštěvou myslí vážně a ne jen ze zdvořilosti.* "Pověz o tom i dalším..třeba se jim budou levnější knihy hodit..a...mám i Rowlingovou."*Dodám s uculením a pobaveným mrknutím. Jako...fantastická zvířata nebyla špatná...nebyla..úplně dobrá ale nebyla špatná... To je maximum co jsem ve své hlavě schopná paní Joanne přiznat. Ale zas jen sobě a v duchu. Přikývnu k němu, když oví, že tu dělá. * "tak to je paráda, pomáháš Betty?" kývnu hlavou k mojí oblíbené knihovnici. * "Kdyby něco chybělo, mám celkem známosti s univerzitní knihovnou v Dublinu, takže bych mohla když tak něco sehnat. Ačkoliv, to má asi univerzita taky, mě tak napadá." *Dám si na rty přemýšlivě prstík. Proč bych měla mít větší konexi než vlastní univerzitní těleso konec konců. Pak začne cvakat a tak si otevřu knihu a začnu si dělat poznámky do sešitu. Potřebuju vytahat citace,nesnáším citace, dělám co můžu a stejně tam je vždy něco špatně. Zvednu oči k němu převapeně, když hodí random otázku a usměju se.* "Byl celkem fešák." zažertuju na jeho dotaz.

Je to pěkný jméno. *Přisvědčí nezaujatě, chválit určitým způsobem sám sebe nemá problém, lehce frajersky přikývne. Ostatně on si to jméno nevybral, pravděpodobně.* Super, příště mám dějiny hudby, k tomu sice doma něco málo mám, ale moc se v tom nevyznám, rád se kouknu. Ale že bych tu měl moc kamarádů, abych ti udělal velkou reklamu, tak to ne. *Pokrčí jemně rameny a něco si napíše do notebooku. Protože je to chlap a dvě věci najednou nezvládá, zastaví po chvíli a zvedne hlavu, chvíli kouká, zřejmě si v hlavě přehrává co povídala, než odpoví.* Betty? Kdo je Betty? *Vypadá mírně zmateně, což mu zajisté dodává poměrně rozkošný vzhled.* Dělám ve městě v knihovně, ne tady. *Vysvětlí nakonec a když prohlásí Shakespeara za fešáka, tiše se zasměje.* No... pokud existoval. *Zamumlá polohlasně a znovu začne psát.*

*Pousměju se k němu, samochvála smrdí, chce se mi říct, ale jen se uculím pobaveně a zvednu obočí s pokývnutím. Konečně, i já svoje jméno miluju. Mám ho díky lásce mých rodičů k tomu co miluju i já. K tvorbě Tolkiena. Zmíní dějiny hudby, další snová věc, moc se mi líbí. Ty snový věci, ne on, tedy...líbí ale ..ne tak..nepřemýšlím tak..okay Alci přestaň teď tak přemýšlet. Poručím si v hlavě.* "Nevadí, i tak budeš hodný, když se zmíníš, každej potřebuje skripta..." *odtuším mile. Pak se rozesměju a plácnu do čela.* "Ach tak.no Betty je ta milá dáma co jsi jí vracel sbírku básní...a ve městě to tam tolik neznám, trávím moc času v univerzitní a nebo doma a nebo snahou se vyspat." *stvrdím se smíchem a prohlídnu si ho, vypadá jako zmatené štěňátko. Mám skoro chuť vzít mu tvářičky a udělat kachničku, což by jistě neocenil a tak se pousměju pro sebe, což se jemu může zdát jako mimo mísu protože on samozřejmě netuší, co mi běhá v hlavě. Zvednu ale oči se zadumáním.* "jak jak to myslíš pokud existoval? Proč by neexistoval?" *To co prohlásil mě rozhodí, proč by neexistoval jeden z největších autorů naší doby? Nakloním hlavinku na stranu a probodávám ho pohledem žádající vysvětlení.*

*Jestli si uvědomuje nebo neuvědomuje, jak roztomile působí a co v dívkách vyvolává, to se nedá úplně z jeho tváře vyčíst. Je jen jasné, že sebevědomí mu moc nechybí.* Tak se někdy stav. Zrovna zítra mám například službu. Celý den. Nemám školu. *Vysvětlí.* /No, mám, ale dějiny umění to oželí./ *Prohrábne si hnědé vlasy a lehce nakloní hlavu na stranu, skoro se zdá, že ji zkoumá pohledem a váhá, zda svá slova povědět. No a pak na ni koukne přesně tímhle pohledem.*

Spíš bych to tipoval na Edwarda de Vere, sedmnáctýho hraběte z Oxfordu. Než na syna rukavičkáře, co se kdy sotva hnul z Británie, ale... každý ať si udělá svůj názor. Fakta ostatně mluví jasně. *Jo, každý ať si udělá svůj názor, ale jeho verze je zřejmě ta správná.* Nicméně Shakespear samozřejmě existoval. Jen... spíš asi nebyl autorem her. *Skoro až znuděně si zívne, jako kdyby mluvil o nějakém děsně nudném tématu a ne naopak velmi záživném. A zase zapíše pár řádků do notebooku.* O čem bude tvoje tvoje práce? *Kývne ke knihám.*

*Pozve mě zítra do knihovny ale já nějak nevím proč, mám knihy tady a nebo u sebe, ve městě bude spíš beletrie hádám...samozřejmě v mojí hlavince nějak neproběhne to, že by mě mohl zvát na něco jako je schůzka nebo tak. Pak se zatváří vševědoucně a začne mluvit o nějaké konspiraci ohledně Shakespeara! Vykulím oči a zalapám po dechu.* "A aha...to zní...zvláštně...proč by to nějaký hrabě dělal, mohl by si udělat věhlas na svým jméně nebo ne?" *Zatvářím se pochybovačně, neměla jsem konspirace ráda, jedenáctý září, nebo elvis žije, to na mě bylo příliš přitažený za vlasy, stejně jako popírači darwinismu a podpůrci ufo teorie vzniku světa...podle mě to byo všechno ejn padký na hlavu a ti lidi měli moc času a málo práce.* "Ne ne nenene.." *zavrtím hlavou nad jeho slovy. * "Ne! Ne...nenene...prostě ne, Shakespear byl a byl boží a já ...pfuuu." *udělám u hlavy gesto co vypadá jako výbuch z uší.* "Ne..prostě ne..." *zakňučím bolavě a zavrtím hlavou.* "Co cože? Ach moje práce..." *Dojde mi na co se ptá a zmateně si prohrábnu vlas,y ztakže z drdůlku na hlavě mi vypadne pár pramenů* "já ti to snad raději nepovím, nebo vymyslíš že Tolkien byl černoška z jižní afriky...člověče..." *Kouknu na něj jako štěňátko , co ho někdo právě nakopnul. Vezmu si hrnek a kouknu do něj, prázdný. * "Potřebuju další kafe..." *hlesnu sklesle.*

*No, je třeba k tomu ještě něco psát? Dokonce zvedne oči od notebooku jen aby mohl sledovat, jak slečna vyšiluje. A docela se baví. Nepřerušuje její tok myšlenek.* No tak vážně? Však on publikoval pod svým jménem. Ale v alžbětínské době se nehodilo, aby šlechtici s vysokým postavením psali divadelní hry. Když ale přečteš jeho starý dopisy nebo třeba porovnáš práce pod jeho jménem... nebo si uvědomíš, že Shakespeare psal o věcech, o kterých nemohl vědět. *Mírně pokrčí rameny.* Bolí to, já vím. *Mrkne na ni rošťácky. No nakonec se mu jí ale zželí, tiše si povzdechne a vezme její kelímek, aby vstal a došel do várnice pro další kafe, které před ni během chvíle položí.* Abys neřekla, že žeru. *Poví s mírným cuknutím koutků.*

*Vypadal pobaveně! Drzoun jeden,vybafne na mě takovou šílenost a vypadá pobaveně! No tohle, jen počkej. Dívám se na něj upřeně a rtíky se mi stahují do tenké přemýšlivé linky. Má recht, něco takového jsem četla, ale.to ne prostě ten Shakespeare..s tím obličejíčkem co znám je on! Prostě musí, nechci aby to tak nebylo no tak, přeci mám právo zachovat si svoje ideály no ne? Nebyl by osud prostého člověka autoremo tolik půvabnější? Byl! Ha! Tak, už jsem se rozhodla. Našpulím rty, když poví, že to bulí a přitakám, vděčně sleduju jak vezme mj hrníček a dojde mi pro kafe. Přijmu hodo obou rukou a přikývnu.* "Dík..." pípnu a nadechnu se té uklidňující vůně kafe.* "ty mě tak štveš....Harry." *Pronesu k němu s pohledem upřeným do něj a napiju se s chutí, pak vydechnu a rozesměju se.* "Jak se mám teď soustředit na studium no..." *Zavrtím hlavou vyčítavě ale v očích mi hrají jiskry pobavenía v hlavě mi jede jen ten Shakespeare.*

*Ať už se nemůže soustředit z jakéhokoliv důvodu, on si to zcela evidentně přebere po svém, když se jemně pousměje.* Hm... nerad bych tě... *Nakloní se přes stůl k ní, než dopoví šeptem poslední slůvko.* ...rozptyloval. *Ujistí ji a jako kdyby nic se zase zapře do opěradla své židle a zadívá se do notebooku.* Myslel jsem si, že takovouhle věc všichni vědí, je to poměrně známý. Natož, když studuješ vysokou školu. *Malinko provokativně ji popíchne.* A máš antikvariát... *Dodá tak jako provokativně a pomalu, slůvka lehce protahuje, než se na ni zase usměje.* Ale za mě v pohodě, můžeme se dál tvářit, že o těch konspiračních teoriích ani jeden nevíme. Chápu, že když máš na toho chlápka crush, tak nechceš slyšet, že prostě se přiživoval na slávě někoho jinýho. *Mírně se ušklíbne.*

*Zvednu k němu oči a nervózně si dám pramen vlasů za ucho, když se ke mě nakloní. * "No na ot je trochu pozdě nemyslíš?!" *šlehnu po něm pohledem se zarputilým uculením.* "Je to jen teorie...nic není potvrzený!" *Zvednu ručku lektorsky a narovnám si brýle na nose ukazováčkem pravé ruky.* "Antikvariát, kde je spousta Shakespearova díla!" *povím mu s obdivem v hlae, vždyť ten muž byl bůh...buhuuu mám ho ráda ať už přestane nebo ho kousnu do ruky.* "Ty ..ty jsi...tak...protivný!" * kouknu na něj a pohodím hlavinkou.* "To jsi takovej pořád? Jakože pořád?!" *vypláznu na něj jazyk za trest!* "Já já jen dopiju kafe a jdu! jdu pryč studovat tam kde mají rádi Shakespeara!" *kývnu k němu zatvrzele a ještě si dupnu. *

Wou, wou, wou... *Začne máchat rukama v uklidňujícím gestu. Ačkoliv do té doby se tváří velmi samolibě a na otázku, zda je tak protivný, jen přikyvuje, zatímco si balí notebook. Zdá se, že si je své protivnosti vědom a vůbec ho to netrápí! Teď nicméně se prudce narovná.* ...wou... já, že nemám rád Shakespeara? *Musí si dávat pozor, aby mluvil únosnou hlasitostí, lehce přimhouří hnědé oči lemované hustě tmavýma řasama a znovu se nakloní přes stůl, jen aby začal šeptat důrazně nějaká ta slůva.* Vznešenost ducha zašlapaná v prach - toť pravé jméno slasti vilných těl, jímž vládne chtíč, ten zrádce, podlý vrah, bezcitný hulvát, ctností nepřítel. *Vstane a vezme si svou tašku, ale i tak pokračuje.* Už bere ti, když slibuje, že dá. Rozpoutá hon... však... sotva...kořist... sklátil. *Obzvlášť u posledního slova si dá důraz na výslovnost.* ....ze sousta je jen hořká návnada, pro kterou jsi jak blázen hlavu ztratil. *Nasadí si batoh a zasune za sebou židli, nicméně přejde vedle ní a jednou rukou se opře o stůl, takže se k ní vlastně skloní.* Blázníš v té touze, na vrcholu též.. ačkoli máš to, či měls to... chceš to zas. *Zda je to divný? Dost možná, nicméně on se u toho lehce pobaveně ušklíbá. Možná dělá jen kašpara. A možná ho prostě baví se k ní naklánět a na veřejností jí tohle šeptat do ucha.* Rozkoše lačný, jinak nemůžeš. Když pak je po všem, iluzi vzal ďas. Každý to ví... a přec... podlehne zase. Neboť to peklo... v ráji ukrývá se. *Dokončí to konečně tiše.* V knihovně jsem zítra od osmi do pěti. *Zašeptá ještě jakoby mimochodem, když se narovná a prostě odejde. Knihu, kterou si půjčil, nechá drze na stolku. Tak snad to stačí jako odpověď na to, zda má rád Shakespeara.*

*Musím se usmát spokojeně, že i já jsem ho trochu vykolejila a než jsem se začla culit, tak i on nejspíš znejistěl, jestli to náhodou s tím rozčílením nemyslím vážně. Když se zeptá jestli on jako nemá rád Shakespeara, založím si ruce na prsou a přikývnu samolibě.* "Jo! Přesně tak!" *Kývnu k němu a pak ztuhnu a vykulím oči, když se ke mě přiblíží. Lapnu po dechu, když začne předříkávat jeden ze Shakespearových sonetů, a zrovna jeden z těch..vilnějších. Očka se mi rozšíří, jen bláznivce by tohle nepřišlo nijak atraktivní. Jeho pohled byl zaujatý tím co říkal a přednes byl super. Sleduju ho jak si balí batoh a povídá další verše skoro za zatajeným dechem. pak přejde stůl a přejde za mě, na krku mi vyraší husí kůže, když to zašeptá defacto do ucha za mnou. Pootevřu rtíky a vydechnu s odkašláním. Když skončí, poví kdy je zítra v knihovně a já po něm šlehnu pohledem. Sleduju ho jak odchází a polknu nasucho. Okay, tohle bylo..zvláštní. Otočím se zpět.* "No jistě..nechal tu knihu, náfuka jeden!" odtuší slabě a promnu si krk abych se zatřásla a setřásla ten pocit husí kůže. Pak se pokusím přinutit napsat ještě pár citací, ale ...soustředění je to tam, to ten Shakespeare...*