Edinburgh RPG
Would you like to react to this message? Create an account in a few clicks or log in to continue.

Go down
Admin
Admin
Posts : 70
Join date : 2021-07-22
View user profilehttps://rpgedinburgh.forumotion.eu

Nádvoří      Empty Nádvoří

Mon Aug 09, 2021 12:40 am
Nádvoří      Nzedvo10

Školní nádvoří je jedním z nejpříjemnějších míst na sezení v teplejších dnech. Těch sice moc není, ale právě proto je sezení venku takový zážitek. Můžete si tu ve volných hodinách natáhnout deku a učit se, popřípadě si povídat s kamarády. Možností máte nespočet, jen tím nerušit vyučování uvnitř. Kdyby na vás náhodou svítilo sluníčko až moc, na nádvoří najdete dva velké stromy, pod které se můžete schovat a odpočívat. Pokud bude pršet, což je více pravděpodobné, poskytnou alespoň nějakou ochranu před deštěm.
Sheba
Posts : 5
Join date : 2021-09-06
View user profile

Nádvoří      Empty Knox Lyal Ancrum

Mon Sep 06, 2021 11:47 pm
*Stál opretý o jeden zo stĺpov, ktoré podopierali kamenný oblúk smerujúci do nádvoria. Vonku sa zbiehali mračná a navyše fúkal chladný vietor. Jasný znak toho, že leto sa vytrácalo. Vlastne, jasným znakom bolo už aj to, že stál na hranici budovy s nádvorím a rozhliadal sa nostalgicky po okolí. /Toto mi vôbec nechýbalo./ Preletelo mu mysľou, popri tom ako z aktovky, ktorú mal prehodenú nabok cez plece vyťahoval žiarivú kovovú pľoskačku, naplnenú niečím čo malo slúžiť miesto bundy. Tú si nechal v átriu. Alebo v posluchárni. Alebo niekde inde a on si zrovna práve nedokázal spomenúť kde. Napokon, nijak mu nechýbala a čo je tam po jednej bunde? Môže ich mať desiatky, dokonca stovky keby bol tak malicherný a potrpel si na rozmanitosti svojho šatníka. Knox nebol práve zaťažený na svoje oblečenie, zato si však rád uchovával určitý štýl, ktorý sa ponášal na vzorného akademika. Odetý v kašmírovom svetri či v jednoduchom roláku vzbudzoval u mnohých dojem serióznej osoby. Ha! Aký blázni to len boli. Skoro taký istý ako Knox samotný. Ak by to malo byť len na ňom, on by skôr tvrdil že je viac realistom než bláznom. Nedalo sa ale poprieť, že bol rozhodne skeptik.
Zrejme aj preto sa tváril práve tak otrávene. Na alkohol a jeho pozostatkovú pachuť, ktorá mu zostávala v ústach by to nikdy nezvalil. Naopak, bol presvedčený o jeho jedinečnej chuti. Sám však nedokázal povedať čo pil. Niečo čo našiel po ceste v prvom obchode najbližšie k univerzite a ešte pred príchodom to stihol preliať. Jeho alkoholizmus bol doma verejným tajomstvom a síce o ňom vedeli, tvárili sa, že Knox zotrváva po odvikačke čistý a nepije. Aby ho v tom len viac podporili, zbavili sa všetkého alkoholu. /Koľká škoda./ Neubránil sa tichému komentáru, keď sa mu v mysli vynorili spomienky na všetok ten premárnený blahodárny mok.
Aspoň niekedy bol život znesiteľnejším. Bolo kruté nútiť ho pretrvávať v triezvosti a čeliť toľkej nudnej všednosti každodenného bežného života zbohatlíkov. Vysporiadavť sa s ľuďmi na okolo bolo preňho utrpením ak nemal tú správnu hladinu. Triezvy zvládal byť len osamote, keď sa potreboval naučiť na skúšky, na ktorých úspech by si zvládol hravo kúpiť otcovými peniazmi. Sám riadne netušil prečo toľké hodiny strávil nad právom a medzinárodným hospodárstvom, keď mohol jednoducho zamávať celému dekanátu bankovkami pod nosom. Snáď len fakt, že ho štúdium z času na čas aj reálne bavilo ho odrádzalo od tohto neušľachtilého aktu. Ako keby Knoxka niekedy zaťažovala otázka šľachetnosti.*
Ginny
Posts : 209
Join date : 2021-08-25
View user profile

Nádvoří      Empty Sigrid Rose Lovelace

Tue Sep 07, 2021 12:39 am
*Občas se část jejího jižanského původu nezapřela. Milovala léto, teplé sluneční paprsky hladící po pokožce. Teď se jí pod oblečení snažil zalézt jen dotěrný chlad, vítr nemilosrdně využil jakékoliv skulinky. Nu, možná dramatizovala, ale jak jen nesnášela nástup podzimu! První oficiální školní den si na sebe v rychlosti natáhla džíny, černý rolák a přehodila přes sebe tmavě modrý kabát, který příjemně podtrhoval barvu její kůže a tmavých vlasů. A že potřebovala dnes trochu pomoc, aby vypadala přijatelněji. Vlasy měla místy ještě trochu vlhké, jak ráno bleskově prolétla sprchou, aby ze sebe smyla pach včerejší noci. Nestihla se namalovat a mohla jen děkovat bohu, že s jejím tónem pleti nikdy příliš netrpěla na výrazné kruhy pod očima. Téměř vůbec totiž nespala. Měla směnu v baru do půlnoci, pak se rozhodla s přáteli zapít oficiální konec léta, přestože šlo jen o výmluvu, jak využít její padesátiprocentní slevu na alkohol. A nakonec jí do oka padl jeden kluk a ona si řekla, proč ne. Skončila u něj doma, probudila se po dvou hodinách spánku s úsvitem, pořídila pár fotek jako úchyl a vyplížila se domů.  

Teď si ty fotky prohlížela na svém Nikonu D780. Popravdě ne, nebyla žádný magor, ačkoliv by to tak mohlo vypadat. Potřebovala ty fotky pro svůj letošní závěrečný projekt. Minulý se v předmětu učili vše o historii fotografování, a následně o technice. Tyhle dva semestry se měli však zaměřit na hledání vlastního stylu a práci na sérii fotografií. Nejlepší díla by mohla být vystavena na chodbách školy a o to velmi stála. Už jen protože předmět je vyučovala učitelka, kterou považovala za třídu. Občas viděla její fotky na výstavách v galerii, kde též brigádničila. Stála o uznání. Potřebovala se něčím výrazně odlišit, tak to udělala pro ni typickým způsobem. Rozhodla se být trochu kontroverzní a šokovat. Zatím dala sérii pracovní název “Dozvuky minulé noci”, ale uvažovala, že to změní. Šlo o fotky z večera a následně z rána, kdy se s někým vyspala. Byla diskrétní, na fotkách nikdy nebyl onen kluk přímo, snad jen silueta nebo nic neříkající část těla. Nechtěla si připadat, jako že je zneužívá, ačkoliv tomu tak asi trochu bylo. Většinou však fotila věci. Rozlitá láhev vína, kterou dopíjeli, rozházená hromádka oblečení, peřiny zkopané v nohách postele. Vše podsvíceno počínajícím jitrem, prvním světlem pronikajícím skrze žaluzie. Zatím měla jen dvakrát štěstí, přeci jen jí vnuknutí na tento nápad vzklíčilo v hlavě začátkem léta a nespala s kde kým. Tentokrát však s fotkami byla o něco spokojenější než poprvé. Nemohla se dočkat, až je začne upravovat.  

Díky zaujetí už párkrát skoro do někoho vrazila, jenže tentokrát už ji štěstí opustilo. Většina lidí jí uhýbala z cesty, ale tato osoba tu očividně pevně stála a nikam jít nehodlala, tudíž to napálila přímo do vysoké postavy neznámého. Foťák jí vyklouzl z rukou a ona po něm panicky chňápla. Naštěstí ho zachytila za popruh než dopadl na zem. Srdce cítila až v krku.* /To bylo o fous./ *Ten foťák byl to nejdražší, co vlastnila. Vydělávala na něj dlouho.* /Konec snění./ *Rozhodla se. Rozhodla se věnovat raději té nápodobě sochy, co sejmula. Automaticky zvedla foťák a pořídila snímek jeho tváře.* Promiň, většinou lidi alespoň pozdravím, než se je pokusím srazit k zemi. *Zažertuje zvesela a podívá se na fotku.* Páni, to chladné letargické pohrdání patří konkrétně mně, anebo ho míříš jen tak do éteru? *Zeptá se ho. Jako vždycky vypálí první, co jí přijde na mysl. Filtr nikdy neměla a má pocit, že ani mít nebude, ale každý člověk měl nějaké chyby, no ne? Ačkoliv mu možná křivdila, kdyby se netvářil tak pochmurně, vlastně by musela ocenit, že má vážně hezké rysy tváře. Sice byla na poněkud drsnější a tmavé typy, ale ty jeho téměř aristokratické rysy a prameny padající mu do čela by z něj určitě dělaly romantický sen nejedné dívky. V nose ji polechtal povědomý pach alkoholu. Zdálo se jí to? Přimhouřila oči a nejraději by se k němu naklonila a zkusila si to potvrdit, ale ani ona nebyla tak hloupá a netaktní, aby kolem něj čenichala jako fena v říji. Ne, že by ho chtěla soudit, to jednoduše neměla ve zvyku, a kdyby nestihla sprchu a rande se zubním kartáčkem, nejspíš by z ní táhlo podobně a mnohem víc, ačkoliv by se za alkoholika nepovažovala. Byla prostě jen nabitá pozitivní energií a chutí užívat si života se vším, co k němu patří.* Sigrid. *Představí se spíše automaticky ale s úsměvem, jako by na situaci nebylo nic divného.*
Sheba
Posts : 5
Join date : 2021-09-06
View user profile

Nádvoří      Empty Knox Lyal Ancrum

Wed Sep 08, 2021 11:48 am
*Telo sa mu vystrelo väčšmi, keď v chrbte pocítil ostré a nečakané bodnutie bolesti. Bol si vedomí, že jeho zdravotný stav nie je Boh vie aký ale zároveň si bol na sto percent istý, že bolesťami chrbta nikdy pre nič za nič netrpel. Utrpeniu podliehala jeho pečeň, nie kostra. Samozrejme, ani teraz tomu nebolo inak. Dnešok nebol výnimkou nebyť dievčaťa, ktoré doňho bezhlavo vrazilo hranou objektívu. Postupne sa otočil a sledoval ju ako lapá medzi tým po popruhu foťáku, ktorý jej vypadol z rúk. Knox okrem toho, že svoju pozornosť presunul na dievčinu, nepohol ani prstom aby jej pomohol. Na jeho vkus to bolo príliš veľa príliš rýchlych pohybov. Aktuálna hladina alkoholu, ktorá zaplavovala jeho telo mu ani len nedovolili pohybovať sa prirýchlo a impulzívne. Musel si dávať pozor kam a ako sa pohne aby neprezradil o svojom stave príliš.
Nechápavo zažmurká, keď si ho dievča z ničoho nič odfotí a svoje zmätenie dá značne najavo aj svojím obočím, ktoré sa teraz spájalo v úzkej rovnej linke.* Mal som za to, že je na internete už dostatok mojich fotiek.* Odignoruje akúkoľvek jej poznámku ešte stále zaskočený jej suverénnym správaním. Nie že by si Knox nerobil čo sa mu zachcelo, kedy sa mu zachcelo a bez pýtania sa na povolenie. Niečo v ich správaní však predsa len bolo rozdielne. V prvom rade, Knoxa nikto následne na to nespytoval. Meno a peniaze mu ešte stále zaisťovali isté výsady, ktorých sa len nerád vzdával. Naučil sa, že sa vždy môže spoľahnúť na postavenie svojej rodiny.*
Knox.* Nezaujato jej odvetil, keď sa mu sama predstavila prvá.* Knox Ancrum.* Zdôraznil pre prípad, že by nevedela sama od seba s kým má dievča tú česť. Bol pyšný? Áno, samozrejme že bol. Bol snob? Nepochybne. A predsa si o sebe práve pomyslel, aký je primitívny, že má potrebu predstavovať sa svojím celým menom, akoby on mal na jeho povesti akékoľvek zásluhy. Jedine ak tie neslávne slávne. Všetko bolo na internete a on nemal toľko moci aby dokázal zvrátiť čas, či minimálne zablokovať všetok obsah, ktorý vyhodilo hneď, keď ste zadali jeho meno do vyhľadávača.
Aj napriek svojmu oficiálnemu predstaveniu sa, nepohol stále ani brvou, výraz tváre si ponechával rovnako nezaujatý po celý čas. Miesto toho aby jej podal ruku, ponechával ju pritisnutú pri svojom torze, zvierajúc v nej ešte stále ploskačku, z ktorej si akurát tak medzičasom ovlažil pery a uhasil smäd v hrdle.* Ak si nejaký paparazzi, povedz si svoju sumu. Zaplatím ti za tie fotky viac ako by ti dala redakcia za ich uverejnenie.* Nadhodil otrávene. Mal skúsenosti s neželaným kontaktom s paparazzi, ktorý ho neraz pristihli pri niečom, čo by ocenil ak by sa vyhlo bulváru. Napokon, práve teraz by ani z ďaleka neocenil ak by sa na internete či hoc akom zapredanom časopise zjavila jeho fotka zo školy, ako popíja z pľoskačky na školskom pozemku nie dlho potom čo opustil steny odvikacieho zariadenia. Tieto situácie trebalo riešiť diskrétne. O tom si bol plne istý aj s mozgom príjemne zahmleným od etanolu.*
Ginny
Posts : 209
Join date : 2021-08-25
View user profile

Nádvoří      Empty Sigrid Rose Lovelace

Wed Sep 08, 2021 1:07 pm
*Je si vědoma toho, že mladíkovi dluží alespoň onu upřímnou omluvu, ale nebyla by to ona, aby svou nešikovnost nezkusila obrátit v žert. Ruce s fotoaparátem zvedne spíše automaticky. Nejspíš si chce masochisticky uchovat vzpomínku na své ponížení, ačkoliv by se nedalo říct, že by se zrovna propadala studem. Nepatřila k dívkám, které stydlivě klopí zrak a sotva ze sebe vypraví dvě kloudné věty. Fotku si prohlídne a pobaveně se usměje nad jeho otráveným výrazem, který má nyní zvěčněný.* Aha, takže kdybych si tě vygooglila, tak na mě vyskočí hromada pohoršujících skandálních fotek? *Nadhodí zvesela.* Ale nemusíš se bát, tahle je hezká, ačkoliv z tohohle úhlu máš možná trochu větší nos, ale to je dneska v módě, víš? Souměrné rysy už nelákají tolik jako výrazné prvky, které vzhled trochu osvěží. *O módu a s tou i spojené trendy se zajímala čistě pro zábavu. Nemohla si dovolit kousky oblečení od předních módních návrhářů, ale uměla se oblékat tak, aby jí to lichotilo, ačkoliv občas musela outfit složit z oblečení z výprodeje nebo ze sekáče.*

Zajímavé jméno. *Zhodnotí to zamyšleně, ačkoliv měla ona, co povídat? Když ještě dodá příjmení, ani nemrkne.* Sigrid Loveloce. Sigrid Rose Lovelace. *Prohlásí smrtelně vážným tónem a pozvedne hrdě bradu, aby ho napodobila, ačkoliv koutky se jí nekontrolovatelně stáčely vzhůru v náznaku úsměvu.* A ani slovo o tom, že je to jméno hloupé, já ho nevybírala. *Podotkne a potřese hlavou. Kdyby svou matku neznala lépe, myslela by si, že si při výběru něco šlehla. Sigrid se k ní hodilo, bylo to zvučné a nezvyklé jméno. Ale Rose ve spojení s rodným příjmením Loveloce bylo jako pro roztomilou malou blondýnku s průzračně modrýma očima. Už dlouho jí přišlo nesmírně ironické. Vzhledem k tomu, jak pyšně se zatvářil, když dodával své příjmení, nejspíš patří do jedné z těch prominentních rodin. Edinburgská univerzita měla skvělou pověst a ratolesti sem posílali bohaté a významné rodiny z celého Skotska, dokonce by řekla celé Anglie. Z nějakého důvodu to jejich dětem dávalo dojem, že je musí každý znát, jenže ona se jednoduše nezajímala o to, kdo má jaký původ a jaká rodina je zrovna v kurzu.* Ale ty bys mi vážně tak nadšeně sdělovat jméno neměl, říkáš to, jako bys toužil po tom, abych si tě vygooglila. Jenže pak bych vypadala zoufale zvědavě, což taky jsem, ale nechci tak VYPADAT, takže mě stavíš fakt do nepříjemné situace. *Pohlédne na něj rádoby vyčítavě. Jako vždycky až moc mele pantem, ale nějak to neumí zarazit. Pokud ji něco napadne, jakkoliv pitomé to je, musí se o to s někým podělit.

Potvrdí se jí její podezření, když odněkud vyloví placatku. Nebo si jí předtím jednoduše nevšimla. A dost pochybovala, že v ní má pomerančový džus. Tentokrát se neovládne a vyprskne smíchy.* Oh ne, já jsem šílený stalker, rozhodla jsem si tu fotku vytisknout ve velkém formátu, nalepit na zeď a po večerech nad ní masturbovat. *Poví a naprosto bez obalu, ať už ho tím vyvede z míry anebo ne.* Řekl ti už někdo, že se svět netočí jen kolem tebe? *Podotkne.* /Vážně by za jeho fotku zaplatili?/ *Peníze by potřebovala, má jich věčný nedostatek. Jenže její morální kompas by jí nic takového nedovolil. A ona se jím v životě striktně řídila. Pozvedne foťák tak, aby viděl na display, ačkoliv se k němu musí postavit bokem a skoro se ho dotýká ramenem. V duchu se rozčiluje nad tím, že patří k těm klukům, co jsou o hodný kus vyšší, ačkoliv sama není zrovna tintítko. Vždyť průměrná výška mužů ve Skotsku má být kolem 175 cm? Kde se berou všechny tyhle žirafy v jejím životě?* Tak a hotovo. *Prohlásí, když dá pokyn smazat fotografii.* Bude teď tvá dušička moct v noci v klidu spát? *Zabrouká zvesela a zlehka do něj drcne loktem. Oproti nechtěné ráně fotoaparátem je to však jak pohlazení pírkem.* Ale nevím, na kolik ti to pomůže. Dneska stačí mobil, kterým tady disponuje snad každý student a ty si z rána popíjíš alkohol na pozemku univerzity, což je přísně zakázáno. Tak jen kdyby ses snad objevil někde v novinách, ráda bych měla možnost být ta, kdo prohlásí “já ti to říkala”. *Míní to z legrace, ale zároveň jako dobře mířenou radu. Nebyl první, kdo chlastal v areálu školy, ale pokud chtěl, aby to zůstalo tajemstvím a neměl problémy, tak by to mohl dělat méně nenapadně.*
Sheba
Posts : 5
Join date : 2021-09-06
View user profile

Nádvoří      Empty Knox Lyal Ancrum

Thu Sep 09, 2021 1:41 pm
*Bolo to preňho automatické. Domnieval sa, že jeho identita nie je nikomu žiadnou tajnosťou už pri prvom pohľade do jeho chladných priezračne modrých očí. Nebol svojím vzhľadom jedinečný ale rozhodne ani nezapadal medzi okolitý štandard. Jeho črty mali svoj vlastný charakteristický tvary, ktoré sa prenášali z pokolenia na pokolenie. Niekto, kto z času na čas pretočil stránkami bulváru či niekto kto sa pohyboval vo vyšších kruhoch, by si ho nezmýlil a rozpoznal by ho hneď. To, že ho Sigrid nespoznala muselo znamenať len toľko, že sa nezaujímala o spoločenské dianie a čo sa dialo vo vyšších kruhoch privilegovanej populácie.
Keď sa ho opýtala na obsah, ktorý by vyskočil keby si ho vygooglila, len nonšalantne pokrčil ramenami akoby za nič z toho nemohol. Nepýšil sa práve touto stránkou vlastnej reputácie ale zrovna tak ani nebol na ňu hrdý. Nepovzbudzoval ju v tom aby vytiahla telefón a naťukala do vyhľadávania jeho meno. Celkom sa mu páčilo, že dievča netušilo, že je vrahom. Minimálne vinníkom nehody, ktorá obrala nevinného o život. Sám si navrával, že mohol byť ktokoľvek a dokonca tomu aj veril. Obzvlášť, keď bol sám čo nebol práve stav, ktorý preferoval. Problém však bolo, že v starých kruhoch všetci jeho hriech poznali a byť niekým iným bolo nemožné. Vlastná minulosť ho prenasledovala ako tieň, nie a nie sa jej zbaviť. Mohol sa len tváriť, že niečo z toho skutočne ľutuje a snaží sa o nápravu. /Lepší Knox./ Preletelo mu skepticky mysľou pretože sa poznal a vedel ako málo preňho táto predstava znamená. Práve pre toto trávil rád čas na univerzite. Nie každý ho tu poznal a tak mohol byť skutočne kýmkoľvek. Knox Ancrum – bohatý dedič rodinného impéria, snob a povrchný fagan, ktorý si môže dovoliť, čo iný nie a zvrchovane hľadieť na svet naokolo. Vlastne sa netúžil hrať na niečo iné, čím nebol. Knox zostával Knoxom po celý čas, spokojný s tým, kým bol. Jediné čo sa rozhodol vynechať bol fakt, že mohol za smrť inej osoby.
Stále mlčal, Sigrid mala dosť rečí aj za dvoch a tak ju len nechal rozprávať ďalej. Pri zmienke o jeho nose a nie príliš lichotivom uhle nadvihol obočie, akoby neveril, že niekto čosi také vypustil pred ním z úst. Odfrkol si na tú atrapu komplimentu. Mal za to, že bol neodolateľný z akéhokoľvek uhlu. Poznal rozsah svojej krásy. Nebol slepý a rozhodne nemal nedostatok sebavedomia. Samozrejme, isté kúzlo jeho vzhľadu dodávala aj suma v bankovom účte, no aj bez toho vedel, že bol nádherný. Aristokratické rysy, ktoré boli špecifické pre jeho rodinu boli netradičné a presne tak ako povedala Sigrid, komerčnosť sa už dlho nepovažovala za atraktívnu. Jeho odlišnosť, jeho bledá pokožka a ešte bledšie vlasy boli to, čo na Knoxovi ľudí nútilo ponechať zrak.* Mal by som sa cítiť polichotene?* Opýtal sa jej napokon, za čím si odpil opäť z ploskačky.
Prehlásiť o niekoho mene, že je zaujímavé nikdy nepovažoval za dobré znamenie. Ancrum bolo rodinné meno, ktoré sa počas stáročí poobmieňalo, sám netušil až ako veľmi, no nič by na ňom nezmenil. Bol rád, že ho má. Dopriavalo mu luxus, aký by mu žiadne iné meno nedožičilo. Rozhodne nie meno ako Lovelace. Nebolo to meno, ktoré by dokázalo uniesť impérium.* Nič som nemal v pláne povedať.* Bolo mu jedno ako sa volá, či ako znie jej celé meno. Aj tak vedel, že ho vypustí z hlavy v momente, čo ju spustí z učí. Nebolo to v tom nič osobné. Knox len nepripisoval ostatným ľuďom príliš vysokú dôležitosť na to, aby si ich osobné údaje uchoval v hlave. Samozrejme, existovali aj isté výnimky, ktoré ho uchvátili natoľko, že bol ochotný uchovať si spomienku na nich v pamäti.* Rozkošné.* Zapriadol pri pohľade na ňu, keď sa snažila o podobný postoj ako bol pre neho prirodzený. Nezdržal sa tichého komentáru. Čo by si o ňom pomyslela mu bolo ukradnuté, netrápil sa preto s tým, či je lepšie uchovať svoj názor v tichosti alebo ho prehlásiť nahlas. Vždy si robil čo chcel, aj keď to mala byť takáto hlúposť. *Svet je plný zúfalcov.* Okomentoval maximálne rezignovane. Aj on bol v istom slova zmysle príslušníkom tejto skupiny. Zúfalec snažiaci sa vyvliecť z utrpenia zvaným život. Len nedostatok odvahy ho delila od tej trošky, ktorý boli schopný prekročiť hranicu sebazáchovy. * Nemusíš sa strachovať, že by si tak vyzerala a vrhla na seba zlé svetlo.* Ubezpečil ju. Jeho tón nebol zákerný, znel akoby bol presvedčený, že to čo rozpráva je prostým faktom.* Rob čo chceš, Sigrid.* Zahlásil, akoby si ešte pred chvíľou neželal aby jeho minulosť zostala tajomstvom. Dokonca sa rukou, v ktorej nedržal jeho dôvernú známosť – ploskačku, načiahol do zadného vrecka svojich nohavíc, z ktorého vytiahol iPhone a podal jej ho odomknutý, aby si poslúžila a vyhľadala jeho meno.
Samotný pohľad na jeho telefón a čisto čierne pozadie s nedostatkom aplikácií, mohlo Sigrid napovedať, že čokoľvek čo nájde ak sa ho chopí, nebude nič šťavnaté.
Očividne si so svojimi budúcimi plánmi, ktoré sa týkali jeho fotky robila srandu ale aj tak sa neubránil pokryteckému znechutenému výrazu na jeho tvári. Dokonca by cez zuby precedil, že je nechutná no keď situáciu opísala, neubránil sa v myšlienkach onej predstave, ktorá ho popravde vzrušila. Práve preto nepovedal nič len v tichosti pokračoval v predstavách, ktoré do jeho líc nahrnuli trochu tepla. Alebo to bolo alkohol, ktorý ešte stále popíjal akoby to bola čistá voda? Ďalšie jej slová ho pobavili a neubránil sa krátkemu zasmiatiu. Akoby predpokladala, že bol na svete len tri dni. Povzdychol si, keď skrotil svoje pobavenie. Tak typická otázka. /Vyzerala, že s ňou bude viac zábavy./ Sklamane si pomyslel pred tým ako sa pustil do odpovede. *Sigird, Sigrid. Myslíš si o mne, že som arogantný a egocentrický. Nemôžem to poprieť ale nie som ani hlupák. Dobre viem, že sa svet okolo mňa netočí. Pravdou však zostáva, že sa točí podľa mňa. Ľudia ako my roztáčajú jeho kolesá, svet skáče tak ako my pískame. Samozrejme, zvyšok, ktorí nemal toľko šťastia sa práve pre to o nás zaujíma. Chcú vedieť kde sa nachádzame a čo robíme. Chcú sa nám aspoň trochu podobať. Mať pocit, že sú ako my.* Rozhovoril sa natoľko, až mu vyschlo v krku. Lesk v jeho očiach ju mohol prinútiť myslieť si, že to čo rozpráva sú len opilecké priveľmi sebavedomé reči. Knox ale vedeľ veľmi dobre o čom rozpráva. Počas dlhých rokov si vybudoval istú imunitu voči alkoholu a potreboval by ho oveľa viac na to, aby netušil koľká bije. Občas to ľutoval, práve to mal zo všetkého najradšej. Oddávať sa vlastnej nevedomosti o okolitom svete bola jedna z mála aktivít, ktoré robili existenciu preňho znesiteľnejšou.*
O tom pochybujem.* Odpovie jej, opäť ako inak než skepticky. Jeho dušu trápili horšie veci ako fotka, na ktorú nedal nikomu povolenie odfotiť. Nežiadal od nej vyslovene aby ju zmazala ale v skutočnosti bol rád, že ho to nič nestálo a neprotestovala. Na také dohadovanie sa nemal zrovna náladu. Čakal, že sa schopí príležitostí a ošklbe ho o pár stoviek až potom sa fotky zbaví, no Sigrid fotku zmazala bez akýchkoľvek námietok, sama od seba. Na sekundu sa na jeho tvári mihlo prekvapenie, keď sa postavila bližšie s foťákom otočeným smerom k nemu aby videl na display. Nebol to kontakt ich ramien, ktorý by ho zarazil. Bola to jej ochota, ktorú nedokázal pochopiť. Len málo kedy sa stretol s niečím podobným. Jeho svet nefungoval na láskavostiach, bol založený na obchodoch a dlhoch. Ja pre teba urobím niečo ale budeš mi dlžný. Ľudia si priazeň v Knoxovom živote kupovali.
Opäť ho pobavila svojou poznámkou o zákaze. Prišlo mu vtipné ako naivne si myslela, že sú rovnaký, ako nechápala skutočnosť. Zároveň, čo Knoxovi unikalo, bol fakt, že jeho skutočnosť sa môže výrazne líšiť od Sigridinej skutočnosti a nakoniec to bolo celé len relatívne. *Možno to je zakázané pre teba ale nie pre mňa.* Nadhodí akoby bol niečím viac. Peniaze však vždy zalepili oči každému, aby nevideli jeho priestupky. *Na čo sú pravidlá, ak nie na to aby sa porušovali?* Skúsi jej odpovedať plytko, tak ako sa domnieval, že by odpovedal ktokoľvek iný. Niečo čo uspokojí uši druhej osoby, ktorá dokáže vzniesť námietku, ktorú by zas Knox odpinkal len mávnutím ruky. V skutočnosti ani on sám so svojou odpoveďou vo forme otázky nesúhlasil. Bolo mu to jedno na čo sú a nie sú pravidlá. On mal vlastné a riadil sa len podľa nich. Počas života však zistil, že občas je dobré prehodiť len tak niečo, aj keď s tým nemusí nutne súhlasiť. Po rokoch mu to už vôbec nerobilo problémy.*
Ginny
Posts : 209
Join date : 2021-08-25
View user profile

Nádvoří      Empty Sigrid Rose Lovelace

Thu Sep 09, 2021 6:14 pm
*Nebylo to tak, že by se nestarala o okolí, jen prostě nepotřebovala nutně znát totožnost každého rozmazleného zbohatlíka na univerzitě. Bůh ví, že jich tu bylo požehnaně. Stejně se její a jejich svět málokdy křížily. Netrpěla ani popelkovským komplexem spousty spolužaček, které si myslely, že některého takového prominentního synka uloví, zapojí se do jeho společenské vrstvy a jednou mu porodí kupu roztomilých dětiček. Už jen z té představy dostávala husí kůži, která neměla pro jednou nic společného s chladem. Nedokázala by takhle žít. Někdo by mohl zkonstatovat, že je Sigrid až příliš svobodomyslná a nezávislá. Žila dle svých vlastních pravidel a morálních zásad a nenechala se strhnout vlivem ostatních.
Jeho pokrčení ramen jí rozhodně nezavře pusu. Byla zvyklá být v dvojici i ve skupině tou, která jde více slyšet. Patřila mezi ty lidi, kteří vám byli schopni vymluvit do hlavy díru. Z duše nesnášela ticho, které ji zanechávalo s vlastními myšlenkami, o to hůř trapné ticho, jež viselo ve vzduchu, když ani jedna osoba nevěděla, co říct. Jak lidé vůbec mohli tvrdit, že je ticho uklidňující? Pro ni bylo nervy drásající těmi možnostmi, co by se za mlčením mohly ukrývat. Přeci jen věděla, že je často to, o čem se jeden rozhodne mlčet, důležitější než to, s čím se svěří. Pozvedne lehce obočí, když zmíní, že se má cítit polichocen.* Já nevím. To, že tě osobně shledávám poměrně atraktivním v zásadě nic neznamená. Někdo by ti třeba už padl v mdlobách k nohám, a někdo by si o tebe třeba ani neopřel kolo. *Pokrčí rameny. Nikdo neměl úplně stejný vkus, celkově podle ní přitažlivost fungovala dost namátkově. Typy jako byl Knox ji obvykle tolik nepřitahovaly. Byl až moc... zhýčkaný. Měl tmavé obočí, což jí jen potvrzovalo podezření, že vlasy mu odbarvil kadeřník. A byl tak uhlazený! Někdo jako ona rozhodně preferoval ležérnější typy, jenž více seděly k její nezkrotné povaze. A přece ji zaujaly ty ostré lícní kosti, hranatá čelist a pronikavý pohled, věci, pro než měla slabost za každých okolností.* Navíc je to jedno, ne? V zásadě by ti na mém názoru asi záleželo jen tehdy, pokud bys i ty mě shledal atraktivní. A nejspíš ani pak ne, přijde mi, že jsi ten typ, kterému jsou názory ostatních celkově u šípku. *Podělí se ochotně o svůj náhled na situaci. Ale nemyslí to zle, naopak byla v tomhle podobná. Urazit ji zvládl jen málokdo, byla si sama sebou ve většině oblastí až příliš jistá na to, aby tou sebejistotou pohnul prostý osobní názor jedné osoby. Tudíž i pokud by jí nyní řekl, že je ošklivá jak noc, zasmála by se a odpověděla, že s tím určitě zvládne nějak žít.* Tak to jsi jeden z prvních. *Poznamená spokojeně.* Ačkoliv mě to vlastně nepřekvapuje. *Za tu chvíli pochopila, že mu se o tihle prkotiny moc nezajímá. Celkově se zdálo, že svět bere až příliš vážně na to, jak jím pohrdá. Dokonce by neváhala sáhnout po slově cynický, jak by pojmenovala jeho přístup. Dost značný opak Sigrid, která byla jak napěchovaná pozitivní energií, která se zdála často nekonečnou. Nemohla za to, měla dojem, že neklidná se už narodila, věčně v pohybu. Což musela být noční můra pro její matku, zvlášť když se vzala v úvahu její porucha, díky které necítila bolest. Trávila tak jako malá hodně času na pohotovosti s různými zraněními, nebo občas jen po nějakém drobném pádu a zaškobrtnutí, jelikož z bolesti v životě neprolila jedinou slzu. I nyní musí pravidelně každý týden navštěvovat praktického doktora na pravidelnou prohlídku a jednou za čtvrt roku ji podstoupit podrobněji i s dalšími vyšetřeními. Bylo to otravné, ale zvykla si na to, že je její život takový. Nehodlala kvůli tomu zapšknout. Jeho poznámka ji nevykolejí, naopak se zazubí a pokrčí rameny.* Já vím. Je to moje skvělá vlastnost hned vedle neodolatelná a úžasná. *Zažertuje, ačkoliv tu není jediný, kdo by mohl rozdávat sebevědomí na potkání. Ocitla se v menšině žen, které byly samy se sebou spokojené. Měla přijatelnou postavu, dlouhé nohy, široké boky, ale úzký pas, na hrudi taky nebyla zrovna málo obdařená a svůj obličej považovala za hezký. Kudrnaté vlasy možná nebyly v módě, asi jako její postava krev a mléko, ale co jí na tom záleželo? Cítila se přitažlivá a nehodlala tento fakt znevažovat, jen blázen si neváží sám sebe.*  A taky plný hlupáků, ale i inteligentních lidí, pesimistů i optimistů. *Protočí očima.* Jednoduše je svět plný lidí, záleží, kam se zrovna koukáš. *Zhodnotí to. Ona to rozhodně nebrala tak tragicky jako on. Věřila tomu, že jejich společnost by si zasloužila spoustu změn, to ano, ale nepovažovala lidstvo za ztracený případ. Na to znala až moc skvělých lidí, na než nedala dopustit a niterně věřila tomu, že každý člověk má v sobě něco výjimečného a dobrého, i když občas trvá to objevit.
Podezíravě se na něj zadívá.* /Co tím myslíš?/ *Líbilo se jí, jak vyslovoval její jméno, ačkoliv to možná bylo tou drsnou rezignací v jeho hlase. Na co poezie, očividně s ní stačilo mluvit, jako by byla smetí a hned měla zájem. Ne, že by o sobě dávno nevěděla, že je divná. Zhrozeně se zadívá na jeho telefon.* Dej tu pekelnou věc pryč, než ji rozbiju. *Věděla, jak občas umělá být nešikovná. Nekupovala si drahé věci, snad kromě kvalitního fotoaparátu, nejen protože na ně neměla peníze, ale jelikož by je nejspíš stejně omylem brzy rozbila. Její mobil už vystřídal tři tvrzená skla a boky byly značně obouchané, přesto dopadl líp než jeho předchůdce, který skončil kaput potom, co jí spadl do kanálu. A ona rozhodně netoužila po tom, aby zapracovala špatná karma a ona rozmlátila tento technologický skvost, který stál nejspíš víc než dva její měsíční nájmy. Navíc doopravdy o tom googlení jen žertovala.* Nezajímá mě, jestli jsi topil štěňátka nebo spal s jeptiškami, jasný? Dokud se ke mně chováš ok, mohl jsi být v minulosti třeba spratek satanův. *Nesoudila lidi, ale nechápala, co měli pořád s tím rýpáním se v minulosti. Pro ni byla nejdůležitější budoucnost a to, jaká se rozhodne být zítra, co se rozhodne udělat. Radši nové vyhlídky než rozjímání nad starými chybami.
Moc ji nezajímalo, když se Knox zatvářil znechuceně, vzhledem k tomu, že její humor i hodně jejích přátel považovalo za příliš drsný a netaktní. Už už by mu řekla, že by neměl být tak prudérní, když si všimne lehkého nádechu červeně v jeho tvářích. A to ji zaujme rozhodně!* Oh, Knoxi, červenáš se? Copak se ti běžně nenutí holky s mnohem necudnějšími nabídkami, když jsi tak neodolatelný? *Zamrká řasami.* Oh, Knoxi, jsi taaak sexy, prosím, ohni mě o stůl a udělej mi to zezadu a tvrdě, a pak mi prosím nech autogram na levé půlce. *Zaimituje si, dle jejího názoru naprosto příšerně, některou z jeho posedlých fanynek. Nebrala si zrovna servítky, a sex pro ni rozhodně pro rozhovor nepředstavoval tabu. Byla jako divoká kočkovitá šelma, nesmíte dát najevo slabost, jinak vás rozcupuje, i když jen konverzací, na kterou jste nebyli připraveni.
V klidu si vyslechne jeho pohled na svět a shovívavě přimhouří oči. Je jí ho vlastně trochu líto, ačkoliv si dokáže představit, že kdyby to řekla nahlas, bude na ni prskat jak rozčilené malé dítě, co si nechce obout dupačky.* Myslím, že jsi trochu hlupák. *Řekne bez obalu.* Protože si neuvědomuješ, že to, co jsi řekl, vypovídá jen o lidech, kterými se obklopuješ, nikoliv o světě obecně. To, že ve své společnosti snášíš hlavně lidi, kteří skáčou, jak pískáš, anebo jsou pro ně jméno a peníze hlavním měřítkem hodnoty člověka, to je tvoje volba a tvůj problém. Faktem je, že kdybys mi teď zkusil něco poručit, dupnu ti na nohu a ukážu prostředníček. A úplatky neberu. Do toho připočti, že být jako ty vážně nechci, jelikož bych byla nešťastná, a vyjde z toho, že je tvůj úsudek, minimálně vůči mně, naprosto mylný. *Vysvětlí mu. Možná je zvyklý na lidi, kteří tak otevřeně nedávají najevo svůj názor a neodporují mu, jenže ona už je prostě taková. Jedná se všemi stejně. A už jen proto, aby mu dokázala, že nestojí o to, aby se její život nesl v podobném duchu jako ten jeho, rozhodne se fotku smazat. Dokonce mu ukáže, že to doopravdy udělala a spokojeně se pro sebe usměje. Sice mu to tedy nedá klidné spaní, ale alespoň bude mít vzpomínku na jednoho člověka, co po něm nic nechtěl. Zatraceně, vždyť každý si zaslouží trochu slušnosti a laskavosti, i Knox, který se k ní rozhodně příliš zdvořile nechoval.
Odstoupí z jeho dosahu, ačkoliv ji zaujme, že pod vyčpělým aroma alkoholu se skrývá příjemná vůně vody po holení či snad parfému. U něj by ji to nepřekvapilo. Znovu se lehce pousměje nad jeho slovy. Bleskově k němu natáhne ruku a vezme mu z rukou placatku. Lokne si a uculí se. Hořká pachuť ji nerozhodí, pracuje v baru a pije často. Naopak ocení, jak jí alkohol rozehřívá hrdlo a útroby.* Jenže jsi zapomněl, že dokud tu stojím s tebou, nikdo nepoví slovo ani proti mně. Je zvláštní, jak funguje strach a touha vyhnout se problémům. Takže ačkoliv nechtěně, jsi mi na chvíli poskytl stejnou imunitu, jakou oplýváš ty, přestože souhlasím, že jsem jinak každý úplně jiný. *Fajn, teď byla možná trochu drzá, ale neměla ráda, když jí někdo říkal, co nemůže. Vrátí mu placatku a pokrčí rameny. Podle ní byly pravidla jen způsobem, jak se vyhnout anarchii.* Já spíš říkám, že pravidla se dají vždycky obejít. V tom případě je mimochodem přísně zakázáno líbání, muchlování a sex v prostorech školy. ALE školní řád přitom nezmiňuje nic o tom, že by sis trochu té legrace nemohl dopřát sám. *Mrkne na něj zvesela, jen aby ho znovu popíchla, když minule tak hezky znachověl. Navíc už byla taková, Knox se jí v zásadě líbil a ona byla ochotna flirtovat i s hezkým párem bot ve výloze, když na to došlo.* Každopádně si užij první školní den, třeba si z něj i něco zapamatuješ. *Pohlédne pochybovačně na placatku, která se jí zdála stále příliš plná, než na něj mávne na rozlučku a otočí se k odchodu.*
Sheba
Posts : 5
Join date : 2021-09-06
View user profile

Nádvoří      Empty Knox Lyal Ancrum

Thu Sep 16, 2021 11:35 pm
*Nemal problém s tichom a dneska mu samotnému akosi nebolo ani do reči. Možno to bolo počasím, ktoré mu rovnako ako zvyšok sveta liezli riadne na mozog a možno to bolo proste tým ako dobre sa Sigrid počúvala a ako od neho nevyžadovala žiadnu odpoveď. Obvykle bol rád stredobodom pozornosti, životom každej udalosti. V tomto momente sa však nechal pohltiť slovami novej bezvýznamnej známosti, ktorá nie a nie prestať rečniť. /Výborne./ Okomentoval v duchu sám pre seba ale hlások jeho myšlienky bol natoľko tichý, že ani on sám nedokázal s presnosťou určiť jej význam a podtón.* Mala by si. Veď si práve ..* Naznačí, že vzhľadom na svoje slová by mala vedieť v akom sa nachádza rozpoložení. Ak priznala, že jej príde atraktívny, bolo by len logickým sledom udalostí, keby vedela čo od neho chce, v čo tajne dúfa. Mal síce isté pochybnosti, že pri Sigrid toho tajným veľa nezostane a s vlastnou túžbou sa mu rada zverí aj bez toho aby ju viackrát vyzýval.* Som atraktívny.* Vyhlási rezolútne, opretý ramenom o kamenný stĺp a svoje slová spláchne dole krkom ďalším logom s ploskačky.* A ty chceš aby som bol polichotený.* Ubezpečí seba aj ju. Zhodnotil na rovinu a bez žiadneho predpokladanie, bola to životná skúsenosť. Tak fungoval jeho svet. Ľudia mu skladali komplimenty týkajúce sa jeho vzhľadu, pretože sa mu chceli zaliečať. Neobviňoval ju z toho. Kdeže. Vskutku bol polichotený a aj keď ho to nijak neprekvapovalo, fakt, že jej pripadá atraktívny len umocňoval hrejivý pocit, ktorý zalieval jeho útroby. Dať však niečo takéto najavo neprišlo do úvahy. Jeho pozornosť si zasluhujú len výnimočný jedinci. Niekto, kto mu vyrazí dych bez toho aby sa ho čo i len dotkol. Osoba, ktorá ho preberie z letargie už len svojou prostou prítomnosťou. Alebo niekto, kto mu dokáže ponúknuť poriadnu dávku vzrušenia obyčajným náznakom pohľadu. Všetko sa to skrývalo v očiach. Stačilo len uzrieť tú správnu iskru a Knox hneď vedel, komu v tú noc tak rád podľahne. A keby Sigrid bola možno o niečo tajomnejšia, zvodnejšia, keby jej slová niesli prísľub dobrodružstva, podľahol by aj jej rád.
Napokon mala pravdu. Čo si o ňom myslela mu bolo jedno ako všetko ostatné, čo nezaujalo jeho pozornosť a čo vyhlásil za zbytočné. *Ale máš pravdu.* Napokon dodal a potvrdil jej slová. Voľnou rukou, v ktorej nič nezvieral, preťal lenivo vzduch a dlaň vytočil dohora vo výške svojej hrude, čím chcel naznačiť gesto, ktoré by znelo ako „čo už, tak vidíš“, alebo „nič s tým nenarobím“.*
Musí to byť vážne otravné.* Zahlásil neutrálne pretože si bol istý, že to j jednoducho niečo, čo by povedal hoci kto iný v takejto situácii. Minimálne predpokladal, že to je zdvorilé, v súcitnosť nedúfal. Vedel už dávno, že niečoho takého nie je schopný. Hneď po tom, ako vyriekol túto zdvorilostnú prázdnu frázu mľaskol jazykom o podnebie, testujúc ako veľmi mu vyschlo v ústach a opäť pritisol úzke hrdlo ploskačky k svojim úzkym perám.
Prišlo mu to práve vhod. Nestávalo sa často, že Knox nenachádzal hneď slová ale z času na čas sa dostal do momentu ako bol tento, keď si nebol úplne istý, čo má povedať a či vôbec má niečo povedať. Sigrid očividne žartovala. Nebol natoľko opitý aby niečo také nedokázal rozoznať. Na to by mu bolo treba omnoho viac alkoholu. Rok bol síce čistý ale rýchlo sa dostával späť do starých koľají a jeho telo si zachovávalo určitú „svalovú pamäť“ ak sa to tak dá vôbec nazvať. Istým spôsobom praktizoval mitridatizmus. Opäť s vybudovával svoju bravúrnu toleranciu na alkohol. Nie že by to bolo práve žiadúce. Dokázal oceniť ako rýchlo jeho telo zvládlo podľahnúť intoxikácii hneď, keď sa vrátil z odvikacieho zariadenia a ako rýchlo sa svet vtedy stal znesiteľnejším. Teraz, aby sa dostal do požadovaného stavu potreboval vypiť OMNOHO viac.
Vzhľadom na to, že akurát pil v čase, keď mal priestor na odpoveď, rozhodol sa k tomu vôbec nevracať. Jednoducho jej poznámku prešiel akoby bez povšimnutia, akoby Sigrid vôbec nič nepovedala.* Áno áno.* Odrapkal nezaujalo, keď poznamenala, že okrem zúfalcov je svet plný aj iných indivíduí. *A predsa, koľko z nich stojí za povšimnutie a koľko z nich napriek svojej inteligencii či hlúposti a pohľadu na svet túži byť na mojom mieste napriek tomu že som tým kým som.* Poznamenal opäť ako fakt pretože tomu sám veril. Bol presvedčený o svojej pravde. *Zúfalci.* Dodal a napokon ešte zhodnotil.* Všetci sme zúfalcami.* Občas mal pocit, že on z nich bol tým najväčším. Na svete mal všetko na čo si zmyslel a aj tak mu nestačil. Zúfalo prahol po niečom viac.
Jej prudká reakcia ho prinútila povytiahnuť spýtavo obočie.* Je to len telefón, čo by sa mu mohlo stať?* Mohol ho demonštratívne odhodiť kamsi za seba ale načo by to robil ? Márniví nebol a taktiež sa mu následne poň ani nechcelo ísť. Začal však hneď uvažovať, či by mal ísť po čo a či by sa mu to vôbec oplatilo. Rovno mohol nechať ležať telefón v tráve. Nanešťastie v ňom mal zopár kontaktov o ktoré nechcel prísť. Kontakty, ktoré by sa nové hľadali s ťažkosťami a nie že nebol ochotný vynaložiť isté úsilie, no bol celkom spokojný aj takto ako bol. Nechcel si pridávať potrebnú robotu ak nemusel.* Aj keby si ho náhodu rozbila.* Pokrčil jedným ramenom, tým, ktorým sa neopieral o stĺp. *Môžem sa na päte zvrtnúť a ísť si kúpiť nový.* Zhodnotil mierne otrávene. Nesťažoval si, že bol zabezpečený, avšak život sa tak stával priveľmi jednoduchým. Paradoxne, bol natoľko zhíčkaný týmto luxusom, že predstava straty všetkého majetku a prístupu k nemu neprichádzala ani do úvahy. V momente ako prizná to čo je nad mraky jasné, telefón opäť vráti späť do zadného vrecka, kde bol odložený aj dovtedy, kým ho odtiaľ nevybral. Ponúkol jej náhľad do jeho minulosti a možnosť otvorene ho súdiť, no ona sa toho nechopila. Sám si nebol istý čo tým chcel dosiahnuť, či čakal len práve na to pretože bol zvyknutý, že presne to ľudia robia a on si pripadal len divne, pretože pre Sigrid bol neznámy. Na sekundu preletela jeho mysľou myšlienka, čo z toho mu je viac nepríjemné ale zadusil ju tak rýchlo ako obživla.
Jej poznámka ho donútila k pobavenému povytiahnutiu jedného kútika úst. Na pravý úsmev sa nezmohol. /To hovoríš teraz./ Pomyslel si skepticky a predstavil si ako by sa jej pohľad okamžite zmenil keby sa dozvedela, že mohol za smrť nevinného človeka a dokonca za to nebol podľa niektorých ani dostatočne potrestaný. /Rok bez alkoholu je utrpením hodným za vraždu./ Vedel, že nemá pravdu ale aj tak si to často opakoval, keď sa ozval náznak dávno utlačeného svedomia. Bolo to ako keby sám chcel trpieť a zároveň sa zbabelo vyhýbal čomukoľvek, čo mohlo prinavrátiť akýkoľvek cit v jeho vnútri. Samozrejme, to neplatilo, keď došlo na rozkoš.*
Ženy. Muži. Zväčša nepohrdnem ani jedným.* Prizná a uvedie na pravú mieru. Z jej humoru, respektíve z jej humorného tónu, ktorým ho cela zosmiešniť si ťažkú hlavu rozhodne nerobil.* No odpad zo zeme nezbieram.* Dodá s prímesou neskrývanej povýšenosti v hlase. Aby vskutku prehol cez stôl niekoho, kto sa mu hodil pod nohy, musel byť buď Knox dlho bez fyzického potešenia alebo mať len istý náhli samaritánsky popud. Z jej imitácie sa mu zježia jemné chĺpky na šiji a pocíti rapídny príval krvi od pása dole, ktorý nesmeroval zrovna do jeho nôh. Cestu si však našiel správne a Knox ucítil známi chtíč, ktorému sa s ťažkosťami odolávalo, keď ona predstava stále zotrvávala v jeho mysli.
Tá ale rýchlo pominula, keď ho nazvala hlupákom a poskytla mu svoj zanovitý pohľad na svet. /Pričestná./ Okomentoval na účet Sigrid v duchu. Aj tak nehodlal súhlasiť z jej slovami pretože napriek tomu, že znela logicky, prechovával inú vieru. Vieru v skazený svet a skazených ľudí. Krátko sa uchechtol a opäť si odpil.* Každý má svoju cenu.* Zhodnotil v krátkosti.* Tvrdíš ako nechceš byť mnou. Aká si iná od všetkých ostatných. Ušľachtilá a čestná.* Prepálil ju svojim ľadovým pohľadom od hlavy až k pätám. Chýbala v ňom zúrivosť a útočnosť. Zato bol presiaknutý opovrhnutím.* Nechcem po tebe nič, Sigird. Nemáš mi čo ponúknuť.* Opäť nasadil svoj obľúbený vecný tón.* Som si ale istý, že keby chcem, dokážem si ťa kúpiť. Čo?* Vyzve ju pohodením brady dopredu a sebavedomým úsmevom.* Pokojne mi stúp na nohu a vystri mi do tváre prostredník a ja sa budem pozerať ako dlho by ti trvalo odmietnuť, keby ti ponúknem, že ti zaplatím nový foťák, objektív, že ti zaplatím priestory na fotenie.* Bol si istý, že presne takto svet funguje.* Ver mi, keby to bolo výlučne na mne, nevyhnutne sa neobklopujem nikým.* Dodá a vecnosť vystrieda za otrávenie. Spoločnosť, o ktorej vedel ako funguje, ktorú mohol predvídať a od ktorej vedel čo očakávať mu poskytovala istú formu komfortu. Uspokojovala jeho podvedomie a dopriava mu ten blažený pocit toho, že má pravdu. V tom prípade bolo jednoduché nájsť jej rytmus a prežiť v nej.
Akonáhle sa Sigrid zmocní jeho alkoholu, nakrčí nesúhlasne čelo ale bol benevolentným a nechal ju nech si logne. Nemohol sa jednoducho nepodeliť, aj keď to nazýval skôr mrhaním, než delením sa. Prv mal chuť zmocniť sa zápästia jej nevychovanej ruky, ktorá siahla po jeho ploskačke. Knox sa ovládol a nedotkol sa jej. Iba nesúhlasne pokrútil hlavou zľava doprava. To bolo celé prejavenie jeho rozdielneho názoru na činy, ktoré práve vykonala a slová, ktoré následne vyslovila.*Cítim sa využitý.* Prehlásil teatrálne.*
Si skazená, Sigrid.* Nadhodí popri čom sa v jeho tóne mihne ojedinelý náznak humoru a pobavenia. Svoje prehlásenie nemohol myslieť vážne, iba že by bol pokrytec, čo vylúčené tiež nebolo. Rozhodne si však v tomto prípade len robil srandu... z nej rovnako ako zo seba samého. Pri jej poželaní mu zdvihol pľoskačku do vzduchu, akoby si s ňou pripíjal. Nazval to kapurkovou a hneď si logol z tej trochy, ktorá mu tam zostávala.* To by bola tragédia.*  Mal v pláne vypustiť každú spomienku na tento deň a nechať sa unášať dokonalým opojením, ktoré bolo spôsobené alkoholom. Žmurknutie a ani flirtovanie jej neopätoval, síce mu bolo jasné, čo robí ona. Dokonca jej ani len nezamáva. Pozdvihnutie „čaše“ bol jediný prejav jeho demisie.
V rovnakom momente ako sa s ním rozlúčila sa otočil a po nádvorí prešiel do druhej strany budovy, tam, kde naňho čakal kŕdeľ supov v podobe jeho spolužiakov.
Ginny
Posts : 209
Join date : 2021-08-25
View user profile

Nádvoří      Empty Sigrid Rose Lovelace

Fri Sep 17, 2021 2:24 am
*Často toho namluvila více, než vůbec měla v úmyslu. I tohle je jedna z těch situací, proto ji nepřekvapuje, když Knox v zádě půl času mlčí. Vlastně by to od něj téměř považovala za šlechetné, že jí neskáče do řeči, kdyby ho nepodezírala, že díky alkoholu potřebuje jednoduše jen delší dobu na to sesbírat myšlenky, které se mu v hlavě točí jako oblečení v bubnu pračky. Občas ten pocit sama mívala, když večer s přáteli trochu přebrala. Ne nadarmo si pak ráno nadávala, že by jí měl někdo tu hlavu doopravdy narvat do pračky a vyprat ty sračky, co v ní má, když dělá ty stejné chyby stále dokola.* Jsi? Takže ti na tom doopravdy tolik záleží, že mi to opakuješ? *Úsměv se jí rozšíří.* Čímž vlastně přiznáváš, že i ty mě považuješ za atraktivní, jinak by ti tolik nezáleželo na tom, abych si to i já myslela o tobě, minimálně bys to neomílal tolikrát. *Spokojeně přimhouří oči, v kterých jí vítězoslavně jiskří.* Myslím, že jsme tu polichoceni oba dva. *Téměř vesele zabrouká a pohodí vlasy. Cítí se tak trochu jako jedna z těch dam ze starých hollywoodských filmů. Popravdě to však dělá hlavně proto, aby ho ještě více popudila. Nezdá se jí jako někdo, kdy by byl zvyklý, aby vůči němu lidé obraceli vlastní slova a stavěli ho do podobných situací. A nejspíš byla sama masochista, že ji bavilo dostávat lidi do stavu, v němž jí měli nejspíš chuť dát roubík nebo nasadit náhubek. Ačkoliv s ním však vtipkovala a možná i trochu vtipkovala, bylo jí absolutně jedno, co si o ní myslel. Stejně jako nejspíš i jemu bylo šumák, co si myslí ona. V ní to vyvolávalo dojem perfektní rovnováhy, tudíž se nehodlala nikterak omezovat v podobném žertování i nadále.*

Mívám pravdu často. *Prohlásí nonšalantně a pobaveně se na něj zahledí.* Otravné? To mít vždycky pravdu? Ne, užívám si to. A být úžasná a rozkošná? Není nic lepšího, měl bys to občas taky zkusit. *Rýpne si do něho. Očividně se jí jeho ponurá nálada nijak nedotýkala. Spíše jako by s konverzací vteřinu od vteřiny více ožívala a radostná energie z ní vyloženě proudila. Někdo potřeboval pro dobré ráno kávu, někdo vydatnou snídani, jiní třeba sprchu nebo ranní běh, jí očividně stačila záživná konverzace. Pro Knoxe by tipovala alkohol, kdyby právě nebyla svědkem toho, že i s ním je to jednoznačný bručoun. Avšak teď moudře raději mlčí, snad proto, aby si další slova nevztáhla na něco jiného, než to mínil a znovu si z něj nedělala legraci. Za to by na něj mohla být chvíli prostě milá. Nebo se o to alespoň pokusit. Zamyšleně ho sleduje v jeho filozofickém řečnění. Nedělalo jí problémy najet na podobnou notu, zároveň však odsunula všechnu tu jeho přetvářku a zeptala se napřímo na to, co ji zajímalo více.* A kolikrát jsi ty koukal na někoho z nich a přál si být na jeho místě? *Kouká na něj trpělivě, intenzita jejího pohledu je téměř znepokojující. Vlastně nečeká, že jí odpoví, ale třeba by si mohl sáhnout do svědomí a uvědomit si, že závist je sice nechvályhodná, ale přirozená lidská reakce. Ve chvílích, kdy se necítíme dobře, často si přejeme být někým jiným, toužíme uniknout problémům. Podle ní to o charakteru jedince nic moc nevypovídalo, a už vůbec takového člověka nehodlala považovat za zoufalce. Ne, prahnout po úlevě od bolesti, od ponížení, od těžkostí, to bylo naprosto lidské.* Možná jsme, ale neznamená to tedy nakonec, že jsme všichni na jedné lodi? *Nadhodí se svým nezdolným optimismem. Očividně jí ani tohle nezkazilo náladu.*

Mohla bych ho zničit. Mnoha nápaditými způsoby, to tě ujišťuji. *Zamumlá si spíše pod nos. Technika ji jednoduše neměla ráda a do toho uměla být nešikovná. Plná sklenice na stole? Rozlito? Nový laptop? Zkolabuje při první aktualizaci. Rozhodně si odmítala vzít na svědomí i nevinný smartphone, copak nenadělala škody už dost? Šlehne po něm iritovaným pohledem.* Je mi to jasné. *Odfrkne si. Nechápala tyhle machrovinky ve stylu “mám peněz víc než mozkových buněk!” Jako by snad bohatství doopravdy znamenalo nějakou výraznou kvalitu. Knox byl ukázkovým příkladem toho, že peníze lidem štěstí nepřinášely. Ona neměla mnoho, samozřejmě, ale byla šťastná. Kolik lidí v jejím věku mohlo říct to samé? Neustále vídala podmračené tváře, mladé cyniky se starou duší. Přišlo jí to smutné. Nehodlala ho však litovat za to, že si neuměl v životě najít něco, co by mu přinášelo dostatek štěstí a duševní pohody. Mobil si však nepřevezme a nehodlá si ho nyní ani vyhledávat na netu. I když pokud by k sobě měla být upřímná, později dost možná zvítězí zvědavý duch a ona sedne k počítači a pořádně provětrá prohlížeč. Dle jeho výrazu a odtažitosti by soudila, že najde pěkně šťavnaté informace. Nehodlá je s nimi však poté konfrontovat. Opravdu nesoudila lidi zle minulých chyb. Minimálně ne do chvíle, kdy je mohla vyslechnout a pochopit, zda se za ně nějakým způsobem kají, či zda v nich hodlají pokračovat.*

Tak tomu rozumím, mám to podobně a vlastně se divím, že to víc holek nemá tak jako já, myslím tím... vždyť jsi viděl ženy. Jsme TAK krásný. *Potřese nechápavě hlavou. Jistě, někteří muži byli sexy a atraktivní, ale osobně jí přišlo, že najít muže, který ji okouzlí, je těžší než najít dívku, která jí vyrazí dech. Spoustu žen považovala za nádherné, jednoduše v sobě měly mnohem přirozenější kouzlo osobnosti. Z nějakého důvodu však stejně většinou skončila v posteli s mužem. Ačkoliv vystupovala jako nepoddajná a divoká, lehce zkrotla pod rukou někoho, kdo věděl, co dělá. Do toho stačilo pár panáků tequily a ochotně nechala muže, ať ji loví a svedou. Bylo příjemné cítit se chtěná. Nevyžadovala to od každodenního života, ale když už pozornost od někoho pocítila, bylo to příliš opojné na to, aby odolala. Občas se kvůli tomu ráno na vteřinu nenáviděla, ale pak se odmítla dále mučit za chyby včerejší noci. Jen je neopakovat... alespoň chvíli. Zaškubou jí koutky.* /To byl vtip?/ *Že by pan Ancrum trochu pookřál?* Moudrá slova. Ačkoli... *Její tón klesne do spikleneckého zašeptání.* Občas není na škodu, když protějšek klesne na kolena, no ne? *To nevinné pousmání jí nemohl sežrat nikdo, kdo ji aspoň trochu znal, přesto si ho na vteřinu ponechala. Dokonce se k němu naklonila nepatrně blíže. Pro náhodného kolemjdoucího by to doopravdy mohlo vypadat, jako by spolu kuli nějaké pikle.

Raději se narovnala. Nepotřebovala, aby na ně případně někdo zíral, ačkoliv se zdálo, že navzdory Knoxově představě o to, že se vesmír točí kolem něj, si ho většina studentů nevšímala a raději pospíchali do školy či si hleděli svého.* Možná. *Uzná. Kdyby její matka umírala a ona mohla sehnat peníze, snížila by se k něčemu nečestnému? Ta představa ji trápila. Nepovažovala se za svatou, ale žila podle vlastních morálních zásad a trápilo ji, když neznala na nějaké to dilema cti jasnou odpověď. Krátce se zasměje, jelikož si myslí, že si Knox dělá legraci, ale zdá se, že mluví vážně. Zmateně zamrká.* Nejsem jiná než ostatní a zároveň jsem. *Prohlásí blahosklonně. Naráží tím jednoduše na to, že je každý člověk originál. Určitě by se spousta lidí zachovala, jak tvrdí on. A taky spousta jiných by se zachovalo jako ona. Tak jednoduché to bylo. Knox však očividně odmítal přijmout porážku nebo dokonce kompromis. A ačkoliv nebylo snadné ji urazit, začalo ji rozčilovat, že se jí snažil namluvit, jak ví, kým je. Vždyť ji vůbec neznal! A rozhodně jí neměl co kecat do osobních hodnot. Ten rozčilující sebevědomí úsměv by mu nejraději smazala pěstí. Už to byla chvíle, kdy se naposledy s někým prala, jako mladší bývala horká hlava. Nehledě na její přirozenou fyzickou necitlivost, jež jí poskytovala výhodu. Jen bylo zatraceně nefér, že bylo to jemné povýšené pozvednutí koutků v jeho tváři tak příšerně sexy. Nerada to uznávala i sobě v duchu, natož aby to udělala nahlas, ale té hezké tvářičky by byla škoda. Jeho nabídka by zněla i lákavě, když si představila, že by to myslel vážně. Nikoliv však dostatečně svůdně na to, aby si myslela, že má pravdu. Naopak k němu přistoupí a nenápadně se zhoupne na špičky, aby si přidala na výšce. Vsadí do svého výrazu tolik pohrdání, kolik je ve svém vnitřním rozčilení schopna nashromáždit a tím směle konkurovat tomu jeho, než se usměje neméně sebejistě, avšak zároveň s jistou dávkou rozvernosti, jako by ji snad svými slovy pobavil.* Tak to bych ti musela říct, že co si nezískám vlastní prací, to nechci. *Prohlásí prostě bez náznaku klamu. Myslí to vážně. Už teď pracovala tvrdě na závěrečném projektu, aby získala pozornost profesorky a její práce se na konci roku vystavily v areálu školy. A chtěla, aby její fotografie, vzhledem k tomu, že obrazy nebyla schopna téměř nikomu ukázat, jednou visely v galerii. Ne, protože by si to koupila, ale protože na to zatraceně MÁ. Když to dokáže, nikdo jí to nebude moct vzít. Nechtěla, aby jí někdo dával její cenu, musela si ji vybojovat sama. Jinak by na sebe jednoduše nemohla být hrdá, a to by její svědomí užíralo způsobem, s nímž by se nedokázala vyrovnat. Navíc milovala, když na něčem dřela a následně se to vyplatilo. Jistě, na tento fotoaparát musela šetřit a obětovat penězům hodně času a nervů, ale ten pocit, když si ho pak mohla zakoupit, to byla čirá euforie. A pokaždé, když ho mohla vzít do ruky a schovat se za objektiv, část té euforie se jí vracela zpět. Knox nemohl pochopit tu hrdost a nadšení, které člověk dostane výměnou za neúnavnou dřinu. A ona zas nemohla pochopit jeho návyk na luxus a pohodlí, ačkoliv si dokázala představit, jak to dělá svět jednodušším, pro ni však ne lákavějším.* Měl bys popřemýšlet znovu, po čem myslíš, že prahnu natolik, aby sis mě mohl koupit. Obávám se, že až, či pokud to zjistíš, budeš těžce zklamaný faktem, že mi to nemůžeš nabídnout. *Dodá ještě nakonec, ale odmítá to rozvíjet. Nejspíš si myslel, že kvůli tomu, že své srdce nosí na dlani, mluví bez rozmýšlení a pocity se ani nesnaží kontrolovat, je tak perfektně čitelná a pochopitelná. Pravdou však bylo, že Sigrid nebyla ani zdaleka tak jednoduchá, jak se mohlo znát.

Potlačí povzdech nad jeho slovy ohledně společnosti.* To je... *Začne, ale poprvé po dlouhé době se kousne do jazyka a rozhodne se dát upřímnost stranou. Jen odvrátí pohled a zhluboka se nadechne. Nechtěla ho litovat. Ačkoliv to, co říkal, byla z jejího pohledu smutné a nezáviděníhodné. Nemít kolem sebe lidi, kterými se chce obklopit, kterým by důvěřoval. Najednou jí připadal mnohem vzdálenější. Byl uprostřed univerzity. Kolem něj stovky lidí. A ona dokonce na dosah ruky. Jenže Knox byl i přes to všechno sám.* /Vybral si to sám./ *Napomene se. Ale to nedělá to uvědomění o nic míň skličujícím. Nechce, aby atmosféra přerostla v dusno, a tak mu z legrace sebere placatku a napije se. Minimálně se pokusí odvést téma od chmur. Po jeho slovech ho přelétne očima a uculí se.* A to jsem pro to ZATÍM ani nic neudělala. *Zavtipkuje a placatku mu vrátí. Už ho potrápila dost. Nehodlala ho zdržovat, když o její společnost, jak dal jasně najevo, vlastně vůbec nestál. Ten jemný náznak pobavení donutí její srdce poskočit v hrudi náhlým návalem vítězoslavného šílenství.* Nemáš ponětí. *Pokroutí se smíchem hlavou.* /Možná ne tragédie, možná, ale jen opravdu možná... by to mohla být trochu škoda./ *Pomyslí si nad představou toho, že by na tohle setkání oba dva zapomněli, ačkoliv to, minimálně u něj, reálně hrozí. Sigrid však nepatřila k lidem, kteří by si něčím takovým lámali hlavu příliš dlouho. Na to byl den ještě příliš dlouhý a zbývalo mnoho věcí, na které musela upřít pozornost spíše. I proto se po otočení vydá svižným krokem do budovy a po chvíli už se znovu v myšlenkách zabývá kompozicí a nasvícením, jak se její mysl vrací k úvahám, jež ji trápí od dnešního probuzení.*
Tskama
Posts : 47
Join date : 2021-12-09
View user profile

Nádvoří      Empty Artemis T. Silenthare

Sat Mar 19, 2022 8:24 pm
*Už je to nějaký ten pátek, co se stalo to fiasko v klubu. Od té doby se nejen tomu místu vyhýbá, ale vyhýbá se i sestře a hlavně Jemovi. Bylo to něco neskutečného, co už opravdu nikdy nechce opakovat. Vůbec neví, co jí to popadlo, vlastně, co jí to v blízkosti Jema stále popadá. Opravdu mu řekla, že vypadal rozkošně polonahý v posteli? A to jak se pak tvářil a byl naštvaný. Vůbec to nechápe, to ho to až tak urazilo? To a mnoho dalších důvodů ji drží v ostražitosti a touze se od něj držet dál a držet od něj a jeho kamarádů i svoji sestru a je pro to schopna udělat cokoliv. Dokonce chodí do školy o několik hodin dříve, aby se vyhla vůbec možnosti ho potkat a zatím musí říct, že se jí tato snaha opravdu daří. Se sestrou se teď taky moc nevídá, nejsou spolu schoné mluvit ani když obě cítí tu potřebu si spolu promluvit a svěřit se jedna druhé, aby mohly společné problémy vyřešit. Ale na to není ta vhodná doba a proto je lepší, když se nějakou chvíli neuvidí, ať se jim samotným věci rozleží v hlavě.* /Tak jo, je docela teplo, kam půjdeme?/ *Přemýšlí během toho, co prochází školou s knihama v ruce a taškou přes rameno. Na sobě má dlouhou hnědou sukni, béžový rolák a hnědé lodičky s malým podpatkem, na velký už nestoupne hodně dlouho. Vlasy má spletené do fracouzského copu a pár pramenů se jí vlní kolem hlavy jako svatozář. Vypadá skoro jako pravý anděl z třicátých let minulého století. Klasický historik. Potřebuje si přepsat několik poznámek a udělat výpisky z knih, takže co udělá? Chodbou zabočí k dveřím, které vedou na nádvoří. Několik dní nepršelo, takže tráva je naštěstí suchá a venku není tak chladno a větrno, aby se nedalo sedět venku. Navíc, několik studentů mělo stejný nápad jako ona a už na trávě sedělo. Dojde na trávnik pod velký strom, na kterém teprve pučí první pupeny, posadí se na tašku, ze které si vyndala všechny věci ven a pustí se do přepisování, ignorujíc svoje okolí.*
Ginny
Posts : 209
Join date : 2021-08-25
View user profile

Nádvoří      Empty Jeremias Sebastian Crawford

Sat Mar 19, 2022 9:01 pm
*Lhal by, kdyby řekl, že ho setkání v klubu v pár ohledech nerozhodilo. S Artemis měl dojem, že trochu ztrácí pevnou půdu pod nohama. Při svém jednání s lidmi si zvykl a vlastně to i očekával, že vždy něco chtějí, mají určité cíle a potřeby. Ale Temi byla naivní, jednoduše hodná a svým způsobem tak přímočará, až to bylo znepokojující. Už od knihovny ale věděl, že nehledě na to, že ho překvapivě přitahuje právě oním nevinným půvabem, rozhodně to není dívka pro něj. Věci v klubu zašly poněkud dál, než by se mu zamlouvalo a musel to z větší části svést i na požitý alkohol, který v něm probouzel rozvernější a otevřenější stránku osobnosti než obvykle. Vůbec Temi neměl vysvětlovat, jaké má záliby, když přijde na intimní život. Popravdě si nemyslel, že by to někomu řekla, nebyla taková, ale život mohl přinést různé překvapení. A co kdyby ji někdy naštval? Opravdu nepotřeboval, aby se zrovna tohle roztroubilo. Kdyby si s ní aspoň mohl po tom večeru promluvit, ale neměl štěstí na setkání. Skoro ho najednou iritovalo to, že si nevyměnili telefonní kontakt. A stalkovat ji na sociálních sítích mu přišlo hloupé. Zmiňovala, že pracuje v květinářství, ale těch bylo v Edinburghu spousta. Na půdě školy by měl mít největší šanci, ale jako by se mu snad vyhýbala. Nakonec to pustil z hlavy. Prochází nádvořím, jelikož mu skončila poslední přednáška dnešního dne. Jen se ještě hodlá stavit do knihovny odevzdat jednu knihu. Spíše jen ze zvyku přelétne nádvoří pohledem a všimne si povědomé blonďaté hlavy pod stromem. Zaváhá jen na chvíli, než změní směr. Na sobě má tmavé rifle a jak je u něj často zvykem, tmavě zelený rolákový svetr. Jakmile se oteplí, nejspíše přesedlá na volné košile, ale v Edinburghu bylo naštěstí často právě ono pochmurné počasí, které mu absolutně vyhovovalo. Posadí se vedle Temi bez ptaní. Znovu je oblečená ve stylu, který jí je víc podobný, ačkoli by si část jej nejraději dívku dobírala za to, že opětovně schovává veškeré křivky.* Zapálený student. *Poznamená klidně a pokývne hlavou k jejím zápiskům.* Nebylo by to pohodlnější někde u stolu? *Zeptá se jí. Nikdy mu moc nešly drobné společenské konverzace, ačkoli uměl být i okouzlující. Ve většině případů ale neměl potřebu něco předstírat, pokud nešlo o jednu z těch snobských oficiálních akcí, na které ho tahal jeho otec.* Dlouho jsme se neviděli, Andílku. Myslel jsem, že je nezdvořilé odejít bez rozloučení. *Nadhodí. Sice její odchod nebyl úplně spořádaný, ale v zásadě opravdu neměli možnost se normálně rozloučit.* Jak se daří sestře? *Jakožto kamarád měl určitě právo se zeptat, a tak mohl nyní svého práva libovolně zneužívat.*
Tskama
Posts : 47
Join date : 2021-12-09
View user profile

Nádvoří      Empty Artemis T. Silenthare

Mon Mar 21, 2022 8:49 pm
*Než došla na nádvoří, nejprve se stavila do knihovny pro všechny potřebné knihy, ze kterých si musela udělat výpisky. Tím, že je na bakalářském studiu a už má tři semestry za sebou, si může v podstatě tento semestr odpočinout. Ale to by nebyla ona. Potřebuje si naddělat předměty, aby závěrečné zkoušky mohla zvládnout co nejlépe a pokračovat ve studiu dál, možná s nějakým zaměřením. To ale ještě neví. Každopádně si z knihovny vypůjčila několik souhrnných knih ohledně devatenáctého století na britských ostrovech a Evropě. A samozřejmě i Americe, protože jako každý Brit musí znát i americké dějiny, i když samotné je to proti srsti. Amerika není její nejoblíbenější zemí. Nejzápadněji co je schopná zkoumat je Irsko. Dál se ji už moc nechce. No, avšak potopená ve svých myšlenkách se pomalu vydá zpět k nádvoří, kam se i posadí s pocitem, že se o své okolí nemusí starat. Bohužel, její plán ji nevyšel a celé její měsíční vyhýbání přišlo vniveč. Nenápadně se začne od Jema posouvat a nohy skrčí natolik, aby zabírala okolo sebe co nejméně místa. Neví, co má dělat. Nechce s ním mluvit, ani nemůže. Co by mu řekla? Že to v klubu byl opravdu jen úlet? Že to nic neznamená a raději ani nic znamenat nebude? Neví, co má dělat.* /Proč tu jsi? Vždyť se mnou nechceš mít nic společného ne? Po tom klubu. Ani jindy. Tak proč na mě mluvíš, sedíš tu a děláš, jako bychom byli doopravdy kamarádi, když nejsme?/ Ne, takto je to dobré. *Odpoví prostě, stále zapisující poznámky do sešitu. Nechce se na něj podívat, proč by taky chtěla? Nebylo její jednání za poslední měsíc dost jasné? Musí se jen zase přepnout do módu, kdy nechce žádné kamarády, kdy nechce nikoho. Musí napodobit svou sestru, když se snažila někoho odpálkovat. Vždy ji v takových chvílích napodobovala., hrála si na ní.* Asi je. Ale tak, neměla jsem na výběr a tys taky nevypadal, že by ses chtěl nějak dál bavit. *Přetočí stránku a snaží se působit přirozeně, jako by toto byla ona. Jako by tato maska byla její skutečná tvář a ona byla vždy nevrlá, odtažitá a nespolečenská. Což je, ale o tom to není. Nikdy od sebe nikoho cíleně neodháněla.* Asi dobrý, co ten kamarád?
Ginny
Posts : 209
Join date : 2021-08-25
View user profile

Nádvoří      Empty Jeremias Sebastian Crawford

Mon Mar 21, 2022 9:52 pm
*Zdálo se, že mu konečně trochu přálo štěstí. Možná je dobře, že se s Artemis nepotkal dřív, jelikož očividně oba potřebovali trochu pročistit myšlenky. On svého unáhleného jednání v baru rozhodně litoval. Rozhodně jí neměl říct o tom, jaké záliby má v posteli. Celkem se diví, že ji to nevyděsilo, ale možná to prostě nepochopila. Byla tak naivní a nevinná, že jí to nedocvaklo. Už jen to, že se mu nabízela, aby spolu měli vztah... Vůbec nevěděl, jak se takový vztah udržuje, ale rozhodně věděl, že časem vede k sexu a tím pádem by se Artemis nevyhnula tomu, co by následovalo. Která holka si zasloužila, aby při jejím poprvé ještě musela něco sehrávat? Ne, vážně nebyl ideální kandidát na prvního přítele. Stejně ale má pocit, že by mezi sebou měli trochu vyjasnit vzduch, a tak se posadí vedle ní. Vnímá, že se odtáhne a trochu jej to zamrzí, ačkoli musí uznat, že je to rozumná reakce.* /Snad nemá pocit, že jsem ji v tom baru využil./ *Do háje, že ho to napadlo až teď. Nemohla být ale přece až tak opilá, nebo ano?* Jen aby sis neodrovnala záda. *Podotkne hloupě, když vidí, jak se krčí. Kéž by byl lepší konverzátor. Ale nechtělo se mu vytahovat některou ze svých masek.* /Dobře, ani za pohled jí nestojím, to bude zlé./ *Bylo mu jasné, že už se s ním nebude chtít kamarádit a mít cokoli společného, což bylo na jednu stranu dobře, ale taky měl po dlouhé době jemný pocit ztráty. Jejich konverzace a setkání si začal vlastně celkem užívat. A normálně by mu nedělalo problém, aby se držel dál, tak proč to všechno s Temi už dvakrát tak skvěle zbabral?* Trochu jsi mě zaskočila. *Přizná upřímně a pokrčí rameny.* Ale to neznamená, že jsem se s tebou nechtěl bavit. Jen jsem byl asi myšlenkami trochu jinde. *Jak by taky ne, člověk rychle vystřízliví, když mu někdo připomene nejhorší okamžiky jeho života a ještě je považuje za roztomilé. Ne, že by to byla chyba Artemis, ale jednoduše se pak nedokázal soustředit na okamžik, zvlášť když mezi nimi ležela nervózní energie. Přijde mu, že je Artemis trochu namíchnutá, i když se to projevuje tím, že působí lehce nabručeně.* Asi dobrý. *Odpoví jí podobně neurčitě. Zas to začíná být trapný. Proč sem chodil, tohle vážně neměl za potřebí.* Hele, jestli chceš, abych vysmahnul a už nikdy neukázal svůj obličej, tak prosím. Ale řekni mi to na rovinu. Nechci kolem tebe chodit po špičkách. *Rozhodne se nakonec pro přímou konfrontaci.* Jestli jsi naštvaná, že jsem na tebe v tom klubu moc tlačil, omlouvám se. Neměl jsem zneužít toho, že jsi opilá a normálně bys nic takového nedovolila, jen už jsem měl taky odpito. Asi to není výmluva, ale holt mi to taky nemyslelo nejlíp. *Pokrčí rameny.* Jen jsem si myslel, že jsi chtěla být kamarádka, což moc nekoresponduje s tím, že se mi absolutně vyhýbáš. /Tomu se aspoň říkají zmatené signály./
Tskama
Posts : 47
Join date : 2021-12-09
View user profile

Nádvoří      Empty Artemis T. Silenthare

Mon Mar 21, 2022 10:56 pm
*Nevyčítala nic Jemovi. Když už, byli na vině oba. Ona se neměla opíjet, neměla ho svádět. Chtěl se o ni jen postarat a ona se nechala unést opojným oparem alkoholu, svobody, dobré hudby a něčím, co cítila snad úplně poprvé za celý svůj uzavřený život. A pak, v jednu chvíli se to celé rozplynulo jako sen z předešlé noci. Možná pro sebe opravdu nebyli, každý byl z jiného těsta. A oba byli moc uzavření. Odsedne si, aby od něj byla dál. Momentálně není připravená mu být nablízku, až příliš na blízku.* Seděla jsem i hůř a záda mám v pořádku. Ale děkuju. *Odvětí a dopíše poslední větu z první knihy. Neodstrkuje ho proto, že by se jí zprotivil, nebo ho nějakým způsobem neměla ráda. Naopak, má dojem, že mu život zničila už dostatečně. Takže i když chtěla být jeho kamarádka, chtěla s ním mít něco víc, upustila uzdu fantazii už moc a je třeba se vrátit do zarytých kolejí školního života, perfekcionismu a neskutečné nudy, ze které do konce života nevyleze.* Trochu víc. Ale chápu, taky bývám myšlenkami dost často jinde. Hlavně poslední dobou. *Odpoví a s prásknutím zavře knihu. Tentokrát jim na nádvoří nikdo nevěnuje pozornost. Takže jen lépe pro jejich konverzaci. Koutkem oka se zadívá na hromadu knih, jsou kousek od něj.* /Vážně? Proč jsem je nemohla dát před sebe./ *Zkusí se pro ně nenápadně natáhnout a přesunout je k sobě blíž. Jeho slova ji celkem překvapí. Patrně semkne rty. Vždy se držela od lidí dál, právě kvůli takovým věcem.* /Já jsem neřekla, že se s tebou nechci bavit, nebo proto, že bych tě neměla ráda… Ale právě proto, že tě mám ráda až moc./ Chtěla jsem být kamarádka. *Začne potichu a soustředí se na každý svůj pohyb a na každé slovo. V krku cítí knedlík velikosti golfového míčku.* Ale očividně nemůžeme být ani jedno. Nerozuměli bysme si. *Pohled má sklonění ke knize pojednávající o Francouzské revoluci, kterou pomalu otevře a přeskočí prolog k první kapitole.* Jak si asi myslíš, jsem hrozně nevinná a nezasloužím si se s tebou bavit. Protože jsi hrozně zkažený. Ale uvědomil sis někdy, že nevinnost neznamená nesvéprávnost? *Zabloudí k němu na krátkou chvíli pohledem, než se zase vrátí k textu.* Za ten klub se omlouvám. Ujelo mi to. Hlavně to venku a ta pusa. Neměla jsem ti ji dávat. Ale vůbec nevím, co jsem udělala špatně tam uvnitř. Ani proč si myslíš, že bych tě nezvládala. Ano, nejsem v tom zběhlá, ano nevím o tom vůbec nic… Ale to nezanená, že se to nemohu naučit, ne? *Hlava ji úplně vypla, to co říká možná ani nedává smysl, ale je pravda, že to ze sebe potřebuje dostat. A on je bohužel k její i jeho smůle její nejbližší osoba.* Nejsem zase tak marná jak vypadám, nebo jak ti připadám. Četla jsem o tom, něco vím. To že jsem to nezažila nic neznamená. *Mluví stále potichu, hlas ji už tak selhává dost na to, aby mluvila hlasitěji.* A od sestry toho vím taky hodně. /Vždy mi o tom vyprávěla. Co zažila, i ty nechutné detaily… Ale teď…/ *Odloží knihu, posadí se na zadek, nohy přitáhne k tělu a hlavu si složí mezi tělo a nohy. Toto už bohužel nezvládne. Až moc ji chybí její sestra. Hrozně by se ráda vrátila do dob, kdy ji nezáleželo na nikom jiném. Křečovitě obejme nohy rukama.* Vůbec nevím, jak se máš ségra. Nemluvíme spolu. *Odpoví nakonec. Toto pokazila snad ještě víc, než se to pokazit mohlo.*
Ginny
Posts : 209
Join date : 2021-08-25
View user profile

Nádvoří      Empty Jeremias Sebastian Crawford

Tue Mar 22, 2022 10:22 pm
*Zavrtí jemně hlavou nad její tvrdohlavostí. Na to ani neměl, co říct. Očividně nezačal konverzaci zrovna nejlépe. Nu, zkusí to znovu, navzdory tomu jejímu obrannému postoji. Ne, že by se jí divil, ale přeci jen to byla Temi, kdo pořád tvrdil, že se chtěl kamarádit a držel se ho. Bylo zvláštní, když to byl tentokrát on, kdo narušoval osobní prostor.* /Trochu víc./ *To byla taky pravda. Ale atmosféra toho večera byla zkažená kompletně, on sám v té chvíli považoval za vysvobození, že musela jít, ale to neznamenalo, že ho zpětně nemrzelo, jak to dopadlo, zvlášť protože dokázal uznat chybu a věděl, že to ten večer v mnoha směrech přepískl.* /A to myslíš jak?/ A kam se ti toulají? *Zeptá se jí poněkud opatrně. To, jak zaklapla knihu zavánělo agresivitou. Očividně ji štval.* /No a co, já nejsem ten, kdo se tomu druhému zbytečně vyhýbal místo toho, aby si to vyříkal./ *Zmocní se ho určitá tvrdošíjnost. Jasně, nebyl zrovna ukázkou komunikativnosti, ale když došlo na problém, tak neměl problém ho řešit, nebyl přeci zbabělec. Všimne si jejího pohledu ke knihám a schválně si natáhne nohy tak, aby jí přehradil cestu. Musela by se nyní nahnout přes něj. Má toho akorát dost, snažil se být milý, ale asi to nebyla jeho silná stránka.* Už nechceš? *Nehledí na to, že sklopila pohled a vrátil se ten její plachý tón.* To není nutně pravda. Oba rádi čteme. Oba nepotřebujeme veškeré ticho vyplnit hloupým tlacháním, určitě máme další společné zájmy... *Pokrčí rameny.* Pokud ti jde o to, abych na tebe netlačil, tak se ten klub nebude opakovat. *Ujistí ji. Neměl problém chovat se, jako by se nic nestalo, dělal to běžně. Pohřbíval minulost. Trochu ho štve, že raději kouká do knihy než na něj, ale zatím se drží.* Nikdy jsem neřekl, že si nezasloužíš se se mnou bavit, na to jsi přišla kde? *Odfrkne si. Nemusela alespoň překrucovat jeho slova. Jen jí dával najevo, že jí neměl moc co dát, ani jako kamarád a už vůbec ne jako někdo víc.* Ani jsem netvrdil, že jsi nesvéprávná. *Téměř zavrčí. I on má své meze.* /Klid./ *Zabodne do ní nesouhlasný pohled, ale ona ho zase odvrátí.* Já ti vůbec neměl dávat příležitost, to opravdu není na tebe, věděl jsem, že jsi opilá. *Zavrtí hlavou a podrážděně vydechne. Vjede si prsty do už tak rozcuchaných vlasů.* To ta zmínka o té titulní straně, neskončil jsem tam schválně a nebavím se o tom rád. *Poví prostě a víc jí k tomu ani nesdělí. Neměl povinnost jí vysvětlovat, proč, co a jak.* Jistěže, ale prostě... U mě to není to stejný. Nejdřív by ses měla naučit chodit, a až pak běhat. Natož dělat gymnastiku. *Pokusí se jí to vysvětlit. Tiše se zasměje, nemůže si pomoc.* /Četla knížky./ *Měl dojem, že se ho s takovou zmocní hysterie.* To není to samé. *Vydechne, když se zklidní. Nebyl rád, že zahrál na citlivou strunu.* To mě mrzí, pohádaly jste se? /Ach jo./ *Teminy výkyvy nálad ho jednou dovedou do blázince. Zamyslí se a rozhlédne se kolem nich. Nikdo je příliš nepozoroval. Na to měla většina procházejících obličej přikovaný k displayi telefonů nebo si šli cíleně za svým, a těch pár posedávajících si hledí společníků nebo učení. Dokonce jeden ze studentů na dece očividně vytuhl. Posune se trochu na dece těsně vedle ní a obejme ji.* To mě mrzí. Ale na tohle by tě stejně nepřipravila. I když se třeba pletu. *Věděl, že se zachová jako největší parchant, ale aspoň Temi konečně pochopí, jak moc se mýlí ohledně toho, co se chce doopravdy naučit, když dojde na intimitu.* Nebo ti popisovala někdy něco takového? *Jelikož sedí zády ke stromu, využije toho, že za ně nikdo nevidí a vklouzne rukou vzadu za pasem její sukně pod ni a látku roláku a pohladí ji po nahé pokožce zad.* Dokázal by sis představit, že jsi prominentní studentka, která pilně studuje a její otec ji v zásadě nepouští na žádnou zábavu. Jenže se zakouká do kluka se špatnou pověstí, kterého by jí určitě neschválil. A mají možnost se spolu scházet jen v ukradených chvilkách ve škole. *Krouží palcem po hebké kůži v kříži.* Kdyby ses ke mně teď otočila čelem a sedla si opačně, nikdo by si nevšiml, kdybych rukou zajel pod tvoji sukni. Ale musela bys zůstat tiše, až bych se tě dotýkal, hm. *Zašeptá jí do ucha, o které se krátce otře rty.* Takové věci já dělám, andílku. *Teď bude mít aspoň reálně utíkat.*
Tskama
Posts : 47
Join date : 2021-12-09
View user profile

Nádvoří      Empty Artemis T. Silenthare

Thu Mar 24, 2022 7:14 pm
*Doufala, že by se ho svou špatnou náladou, která pro ni není typická a stejně tak ani nikdy nebude, nemá na to žaludek, zbaví, jenže to vypadá, že si ho tím naopak připoutala ke konverzaci. No, nemá na výběr, musí začít konverzovat a to dokonce v milejším duchu než v jakém ho před chvílí uvítala.* Jsem snílek, toulají se mi tam, kam jim dovolím se zatoulat a za kým jim dovolím se zatoulat. *Poví dost abstraktně, aby si pod tím mohl představit skoro cokoliv. Ale je to pravda, netoulala se jen do historických událostí, nebo do různých knižních světů, dokázala si toho představit tisíce, až by to do ní člověk neřekl. Vždyť už ji je dvacet a ačkoliv si to nerada připouští, díky malým zkušenostem má až příliš bujnou a možná i zvrhlou fantazii, které ale nemůže dát příliš velký prostor, protože by to chudinka neukočírovala.* Ne že bych nechtěla. /Je to složitější./ Ale prostě mám dojem, že to není možné. Po tom všem. *Pokusí se to naznačit, že zatím jako kamarádi skoro nic neudělali. Vždycky se to zvrtlo v něco, co kamarádi rozhodně mezi sebou nedělají, dokud nechtějí být něco víc. Trochu semkne rty, když se přes něj musí nahnout, aby si mohla vzít knihy k sobě.* To ano, ale jako povahově jsme úplně jinde. No a o tlačení taky nejde. Vždyť si mě do ničeho netlačil, nebo jsem to tak alespoň nevnímala. *Snaží se nějak vysvětlit v čem je a v čem není problém. Sice ano, dokázala strpět všechno, jenže kdyby se ji něco hodně nelíbilo, poznala by to a je si jistá, že by to s alkoholem v krvi dokonce řekla.* Nevím, přijde mi to tak. *Přizná trochu potupně. Celou dobu je to k sobě buď táhne, nebo je to odtahuje od sebe. A není si jistá, jestli to takto chce celou dobu, jelikož už teď si je sama sebou a vztahem k němu dost nejistá. Zároveň se ho ale nechce vzdát, jen potřebuje o něco málo jasnější signály, trochu více přímého jednání, protože sama ho není schopná a její myšlenky ji v ujasňování věcí tolik nepomáhají. Spíš naopak.* Neřekl, ale jednáš tak se mnou. A mně to přijde divné. Nejsem malé dítě, jsem žena, dokážu se přizpůsobit situaci ať už chodím, běhám, nebo dělám kotrmelce. *Nafoukne mírně tváře, mírně podrážděná jeho chováním k ní. Opravdu není malá, v klubu to její tělo, ale i její mysl jasně dokazovaly, že v ní je mnohem víc, než co ukazuje běžné dny. A byla by moc ráda, kdyby to jednoho dne alespoň jednou uviděl.* Ne, jen se ji asi stalo v klubu něco, o čem se mnou nechce mluvit. *Posmutní lehce. Je to snad poprvé z její strany, co s Artemis nechce něco probírat, nějaké její nechuťárny, které sice Temi kroutily žaludkem, ale občas to byla legrace poslouchat. Nejlepší byly historky ze záchodků.* Věř mi, říkala mi úplně všechno a mnohem horší věci, než… no, cosplay. *Mírně ji zčervenají tváře. A ještě víc, když koutkem oka zahlédne, že se k ní přisouvá blíž. Tiše zasténá, když pod tričkem ucítí špičky jeho prstů. Naběhne ji z toho husí kůže.* Vždyť se něco takového už děje… *Poví tiše, má pocit, jako by její obličej byl v plamenech. Vůbec neví, co dělat. Nejraději by utekla a schovala se, dokud by opět nezískala jinou barvu, avšak druhá část ji by se nejraději otočila a zkusila ho trochu poškádlit. A jaká z těch stran asi vyhrála. Položí knihu vedle sebe, nenápadně se rozhlédne a opatrně se otočí směrem k němu.* Asi takto? *Zeptá se tiše s obličejem natočeným do strany, avšak její oříškové oči se dívají přímo do těch jeho.*
Ginny
Posts : 209
Join date : 2021-08-25
View user profile

Nádvoří      Empty Jeremias Sebastian Crawford

Fri Mar 25, 2022 10:38 am
*Lehce si odfrkne nad její vyhýbavou odpovědí. Chápal moc dobře, že se chce vyhnout konkrétnímu sdělení. Měl by si fandit a věřit tomu, že se v myšlenkách obracela k němu?* Takže v zásadě jako každý člověk. *Shrne to rezignovaně, protože vážně neuvedla nic výjimečného.* Po tom všem. *Vydechne nevěřícně.* Říkáš to, jako bychom za sebou měli ošklivou dlouhou minulost. Sotva se známé, Artemis, proč by něco nešlo změnit nebo napravit? *Pozvedne lehce obočí. Přijde mu, že teď to příliš dramatizovala. Ale taky ji možná dobře nechápal. Možná pro ni byl opravdu až moc turbulentní osoba. Vždyť se ani nepolíbili, ne doopravdy. Ona mu dala pusu, ale on ji se sebezapřením neoplatil. A v té knihovně to bylo selhání úsudku. Určitě nic, co by se nedalo zamést pod koberec prostě protože chtěl. Popravdě byl velice dobrý v potlačování vlastních pocitů a přesvědčení. Na přetvářku si ve svém životě vlastně už celkem zvyknul. V očích se mu mihne pobavení, když podrážděně kouká na knihy a jeho nohy, které jí brání ve snadném dosahu.* To jsme, ale to přeci ničemu nevadí. Nevšiml jsem si, že podmínkou pro to, aby ses s někým mohl bavit, musí být alespoň osmdesátiprocentní shoda povah. *Už neovládne lehký sarkasmus, který je pro jeho cynickou povahu typický. Popravdě se mu uleví, když Temi zmíní, že jeho chování v klubu nebrala jako nátlak. Věděl, že opilý se občas choval nevypočitatelně a příliš bezstarostně.* Tak v čem je problém? Opravdu? *Nedá se. Přijde mu, že jen používá výmluvy. Ne, že by on byl zrovna lehce čitelný, ale ona byla na tom podle něj hůř. Jednou sladká a nevinná, podruhé divoká a svůdná, a teď odmítavá a nabručená.* /Ženské./ *Pomyslí si. Lehce se zamračí.* Bohužel ale nejsem zodpovědný za to, co ti jak přijde. *Sdělí jí. Nikdy nenaznačoval, že by pro něj snad nebyla dost dobrá, nebo že by si s ním nezasloužila se bavit či co to naznačovala. Jen jí dal dost jasně najevo, že kamarády by si mohla najít asi i příjemnější, ale to už bylo na ní. A že vztah mezi nimi by nejspíš skončil katastrofou, protože on klasické vztahy prostě nevede. Nebránil se společnému trávení času, ale pokud měl románek, udržoval to v tajnosti a co se týkalo sexu, již jí zmiňoval, že má určité záliby, které úplně nejsou něco, co by bylo ideální pro někoho, kdo nikdy neprovozoval ani úplně obyčejný koitus. Jemně zavrtí hlavou.* To, že dokážu posoudit, že bych ti mohl ublížit a chci se toho vyvarovat, to není důkaz tvé nesvéprávnosti ani nějaké poukazování na něco takového *Nesouhlasí. Umělá být vážně tvrdohlavá, když chtěla. Občas se nedovedl rozhodnout, zda je to spíš kouzelné nebo otravné. Vážně to nebylo o tom, že by v ní neviděl ženu. Vlastně by to bylo o moc snazší, kdyby mu stále připadala jako dítě. On si však moc dobře uvědomoval její přednosti a to byl právě problém a důvod jeho občasných selhání úsudku. Těžko mohl ignorovat, že je Temi hezká a atraktivní. Znepokojeně svraští obočí nad další poznámkou. Jeho kamarád byl trochu vůl, ale nikdy ho Jem neviděl, že by nějaký holce ublížil. Jasně, užíval si s nimi jen na jednu noc, ale vždycky jim to dopředu předestřel, aby si nemalovaly budoucnost, a když byl problém, vycouval.* Snad ti to poví později. *Sám měl jednoho bratra a s tím se vzájemně nikdy moc nesvěřovali. Pouto mezi sestrami mu tak není moc blízké a známé. Chápe jen, že to Temi trápí.* /Cosplay../ *Aniž by chtěl, musí se zasmát.* To není... Bože. *Promne si obličej.* Kdo říká, že všechny ty věci, co dělala, nechci dělat taky a ještě ke všemu v "cosplayi". *Naznačí prsty uvozovky. Už pár zajímavých věcí provedl, pokud by měl být upřímný, jednou se to skoro zvrhlo v muchlování ve zpovědnici.* /Citlivá./ *Spokojeně přimhouří oči, když zaslechne její tiché zasténání.* V tom případě pro tebe nebude těžké se do té situace vžít. *Podotkne. Sám tak úplně nesouhlasil, že by to mezi nimi bylo takové, jak popsal, ale měla pravdu, že to nebylo zas až tak daleko od pravdy. I proto se velmi rychle naladil na správnou vlnu. Stáhne ruku z jejích zad. Ostatní na nádvoří nesmí přijít na to, co se tady děje, někdo by mohl donášet, a pokud se její otec dozví, co spolu provádí, bude zle. Už tak na sebe měli dost málo času. Co kdyby Temi donutil odejít ze školy?* Přesně tak *Přikývne. Položí jí ruku na lýtko a zajede prsty pod látku sukně. Škoda, že byla tak dlouhá, trochu vykasat ji musel, ale počínal si obratně nenápadně. Jemně ji hladil po holeni a lýtku, palcem kreslil kroužky na kůži. Putoval výš do kodkolenní jamky. Tam by ji nejraději políbil, ale to si bude muset nechat na jindy. Pomalu přesouvá ruku na její stehno. Jeho oči občas kmitnou kolem, aby věděl, zda si někdo něčeho nevšiml, ale jsou dost z očí a nynější pozice poměrně umně skrývá, v čemu zdd dochází. Bříšky prstů sklouzne na vnitřní stranu stehna téměř až k tříslům, , oči nyní fixovaný na její obličej. Jak rád by měl víc možností a prostoru, ale ono tajemství a adrenalin z možnosti přistihnutí podporovali vzrušení. Možná si pak bude muset dát tašku do klína, aby se neprojevilo, že na něj má situace vliv. Momentálně byl absolutně ponořený do své role.* Mám pokračovat? *Zeptá se jí svůdně. Prsty zlehka přejde do klína v krouživém pohybu i přes látku, zvědavý, zda dívka stiskne stehna a zarazí ho. Přeci jen ji kazil postupně a zatím měli aspoň vždy zdání soukromí, tentokrát kolem nich byl určitý ruch.*
Tskama
Posts : 47
Join date : 2021-12-09
View user profile

Nádvoří      Empty Artemis T. Silenthare

Tue Apr 19, 2022 11:11 pm
Nejsem jako každý člověk. *Nafoukne drobně tváře jako malé nabručené dítě, když není po jeho. Je pravda, že je značně jedinečná, nezná snad nikoho, komu by se nálady střídali jako na běžícím páse jen před jedním člověkem. A navíc před ním ani nechce být jako každá jiná. Chtěla by být výjimečná, alespoň pro něj. Začíná se cítit trochu špatně, že je chamtivá. Měla by být vděčná, ale… Ale chce ho a chce, aby ji on bral jako tu jedinou.* No a nemáme? Už se známe tři měsíce, z toho jsme dvakrát z těch pár setkání skoro shořeli a neříkej že ne. A nevím jak ty, ale já sice umím dělat, jako že se nic nestalo a přestat se o tom bavit, ale neumím na to nemyslet. Neumím přestat myslet na věci, co mi změnily život a staly se pro mě zdrojem nejen dobrých, ale i špatných vzpomínek. /Ty to snad dokážeš?/ *Koutkem očí se na něj podívá, zda je opravdu typ člověka, co dokáže dělat, že se mezi nimi nic nestalo a mezi tím si začít s někým jiným. Píchne ji u srdce a na malou chvíli se ji to mine i ve tváři, než ji odvrátí na druhou stranu a nedá se trochu dohromady. Dokud nenasadí novou masku.* Samozřejmě, že tam nějaká shoda být musí. Sice nemám zkušenosti s kamarády, ale pokud tam není alespoň trocha podobných věcí, tak se ti lidi hádají a nevím jak ty, ale já hádky nesnáším. Nejsou zábavné a jen ničí vztahy, které by bez toho mohli být mnohem zábavnější, milejší, přívětivější. *Založí si ruce na hrudi, aby ruce nezačaly proudit vzduchem v bouři gestikulací, náznaků a možné stoupající podrážděnosti. Nedělá to často, ale občas ji to uletí v zápalu vysvětlování. Taková malá Itálie.* Já nevím, kde je problém nebo co je problém. *Zní mírně rezignovaně. Pomalu vzdává pokus být na něj zlá, nebo nepříjemná, aby ho od sebe odehnala. Zatím je to spíše naopak a není si jistá, zda je to dobré znamení, nebo by měla vzít nohy na ramena a utéct na druhou stranu univerzitního areálu.* Nejsi, ale zase jsi zodpovědný za to, jaké signály mi vysíláš. Neříkám, že to jak si je přeberu, to je zase moje věc, ale když se na sebe jednu chvíli budeme lepit a v druhou budeme dělat, že se neznáme, tak si to prostě budu vykládat tak, že se prostě nebudeme moc bavit, protože nebudu chápat, co mezi námi je. A myslím, že ty to máš dost podobně, když jsem jednou milá, jednou divočejší /Lépe řečeno/ a pak odtažitá. Taky jsem za to svým způsobem zodpovědná, jelikož to může ovlivnit tvůj pohled na mě. A já chci, abys mě viděl co nejlépe. *Pohledem zabloudí na druhou stranu od něj a mírně tím směrem natočí i hlavu, nechce aby ji viděl rudou jako rajče, že se tak přiznává k věcem, které nikdy předtím nikomu neřekla, ani je vlastně necítila. I sama sebe není schopná pořádně chápat.* Ubližuješ mi právě tím, že se snažíš tomu vyvarovat. *Podívá se konečně na něj, přičemž se mu zahledí hluboko do jeho modrošedých očí. Musí působit trochu děsivě s těmi vykulenými velkými hnědými kukadly, které díky copánkům dokonale vynikají a díky dobrému počasí, tedy hlavně sluníčku, vypadá živěji. Byla by raději, se její sestra konečně svěřila a situace mezi nimi se uklidnila. Jsou to sestry, dvě části trojčat a i když jsou každá jinačí, mají jiný život, potřebuje sestru s jejími radami a zkušenostmi více, než kdy jindy. A sama by ji ráda vyslechla jako vždy, když se ji stalo něco špatného. Být Briinou vrbou pro Artemis vždy byla čest.* Některé ty věci by mi asi nevadili, pokud bys mě do nich nenutil. *Dá si ruce do klína a začne si hrát s prsty, aby se odreagovala. Musí přijít na jiné myšlenky, trochu se uklidnit.* Ne, nebude to těžké. /Blázníš? Ani nd tím nemusím přemýšlet, ale… Ale… Nejsem si jistá, zda chci teď a tady přímo to./ *Očima těká z místa na místo, hlídá, aby je někdo nešpehoval a zároveň ji mysl zaplavují jeho dotyky. Jemně si skousne spodní ret, nerada by probudila svým zsténáním klučinu vedle nich, co snad, spal. Když Jem zakroužil prsty na onom citlivém místečku, přirozeně dá stehna přímo k sobě, aby mu zabránila v dalším pohybu.* /Ufff. To bylo… citlivé. Až moc-./ Ah, promiň. Já… *Zakoktá se šeptem. Měli by pokračovat? Chce pokračovat? Jak chce, aby to pokračovalo? Najednou ji napadne jedna věc, malá zákeřnost. Maličko se odtáhne, aby se stala z dosahu jeho ruky, hlavně prstů. Postaví se, uhladí si sukni, trochu ji poupraví, vykasá a ani moc nepřemýšlí nad tím, co dělá. Posadí se Jemovi do klína obkročmo, ruce mu položí kolem krku a natiskne se na něj tak, že ho přitlačí na kmen stromu. Rty přemístí k jeho uchu a hraně, dost přesvědčivě, mu do něj tiše zasténá, když se mu snaží uvelebit v klíně.* Pokud chceš pokračovat v tom dělat mi dobře, slib mi, že budu moct být tvojí přítelkyní. Nestojím o popularitu, nechci aby to věděli všichni. Chci ale být tvoje. *Skloní hlavu ke krku a rty po něm přejede zpátky k uchu.* Navíc, asi mám lepší místo, kam bychom mohli zalézt a schovat se. *Zavrní a sleduje jeho reakci. Snad to nebude další ledová sprcha jako v klubu. Nemusela by.*
Ginny
Posts : 209
Join date : 2021-08-25
View user profile

Nádvoří      Empty Jeremias Sebastian Crawford

Wed Apr 20, 2022 8:55 pm
Nepřijde ti to trochu jako egoistické vyjádření? *Škubnou mu lehce koutky. On spíše zastával dojem, že lidé jsou ve své podstatě stejní, což taky poskytovalo jistou útěchu, protože alespoň věděl, co od nich očekávat. Na druhou stranu byla pravda, že Artemis svými neustálými změnami nálad uměla člověka zaskočit. Občas to bylo fascinující, ale jindy ho to iritovalo. Měl vlastně rád předvídatelné věci. Možná kvůli tomu byl nudný, ale v nalézal v tom jednoduše určitě bezpečí. Jeho život už byl dost turbulentní na to, aby trochu klidu ocenil i v takto mladém věku. Z jejího dalšího monologu neví přesně, jaký pocit si odnést. Na jednu stranu se zdá neuvěřitelné, že by jí těch pár společných setkání opravdu tak moc změnily život. Buď doteď vedla opravdu život beze špetky vzrušení, anebo to přeháněla ostošest. I když kdo ví, holky byly zvláštní stvoření, mohla to prostě vnímat úplně jinak než on. Anebo byla jednoduše přehnaně dramatická a snažila se dát důraz. A taky se mu moc nelíbilo, že byl zdrojem špatných vzpomínek. Co tak zlého provedl? Ale vlastně to bylo jedno, vždyť přesně předtím ji varoval.* Ano, špatných, a bylo by jich víc, kdybychom v tom všem pokračovali, já se jednoduše neumím chovat podle nějakých tvých představ, Temi. *Pokrčí rameny. Chovala se, jako by chtěla svou pohádku, vysněný příběh, v němž by byl oním romantickým hrdinou, ale takový prostě nebyl a nehodlal se měnit. Popravdě ji to asi zklame, ale i když na Temi bude nějakou dobu myslet, nejspíše by byl schopen začít si s někým jiným, pokud by ho ta daná osoba dostatečně zaujala. Byl doopravdy dost dobrý v pohřbívání emocí, a když si člověk nějaký pocit jednoduše zakáže cítit, dost ho tím udusí. Možná ne úplně, ale dost na to, aby ho následně přebil něčím, co si dovolí cítit. Musí semknout rty, aby se znovu neusmál nad jejím popisem hádek a vztahů. Tohle mohl opravdu pronést jen někdo, kdo žádný pořádný vztah neprožil.* Možná, ale třeba by se ty vztahy nikdy nikam neposunuly, anebo by v sobě lidi dusili negativní emoce a vztah by ztroskotal na tom, že spolu ten pár nekomunikuje. Hádka není vždycky ke škodě, ne když je to jako letní bouřka, která sice přinese blesky a prudký slejvák, ale taky zažene dusno a vyčistí vzduch. Může být osvěžující. *Pokrčí rameny. Nemohl říct, že by se hádal rád, ale ani se nepovažoval za mírotvorce, který by se sporům vyhýbal za každou cenu a odsuzoval je.* Ale očividně tam nějaký je. *Zamračí se a potlačí povzdech I jeho to trochu štve. Snažil se k ní chovat kamarádsky. Není to tak, že by ji nechtěl, ale někdo z nich musel být ten dospělý. Momentálně se chovala jako dítě, co našlo v nočním stolku vibrátor a snaží se maminku přesvědčit, zda si tu hračku může nechat, protože tak hezky vibruje. Jednoduše neměla Artemis prostě ponětí o tom, s čím si to chtěla zahrávat. Tady jí musel dát za pravdu. Opravdu občas netušil, jak se chovat, když přepínala mezi svýma náladama. Rezignovaně vydechne a prohrábne si vlasy.* A proč se tak snažíš. Ne, že bych se chtěl shazovat, ale nemyslíš, že by ses k nějakému jinému klukovi hodila líp? A měla to snazší? *Pokrčí lehce bezradně rameny. Proč vůbec tak stála o něj? Neměl problém se sebekritikou, věděl tudíž, že umí být chladný, nemluvný, odtažitý, protivný, nudný, lhostejný a spoustu dalších věcí. Určitě nebyl snem každé dívky, pokud tedy ta dívka nešla jen po vzhledu a po penězích.* V tom případě nevím, v jak velké míře bych ti mohl ublížit, kdybych se nesnažil to nedělat. *Semkne rty. Uměla být protivně vytrvalá, když si za něčím stála. Měla oči vřelého čokoládového odstínu, ale momentálně se v nich odrážela jistá zarputilost.* Ty to nechápeš. *Potlačí zasténání.* Není to o tom, že bych role play chtěl, já ho potřebuju. Tak to prostě je. Ne že bych tě v rámci něj nutil do extrémů, ale nemůžu a nebudu v rámci intimity jednat jinak. Vždycky to bude role. *Samozřejmě že by ji nenutil do scény, kdy by ji svázal a napráskal jí jezdeckým bičíkem, výběr rolí a scén probíhal po vzájemné domluvě, ale neexistovalo, aby se u něj sex odehrál bez toho. Prostě jinak nedokázal vypnout. Když tak toužila po tom, aby jí to vysvětlil a ukázal, mohl začít hned a taky to udělá, když jí nastíní situaci, která by se dobře hodila i k té jejich, tudíž pro začátek něco snazšího. Sám se poměrně rychle dostává do správné nálady. Vnímá, jak Temi nervózně bloudí pohledem, zatímco se jí dotýká. Přijde mu to rozkošné a o to víc si troufá posunout ruku po stehnu ještě výše, jen aby zjistil, co všechno mu dovolí. Všimne si, jak si kouše ret a podle se pousměje, když se jí dotkne na nejcitlivějším místě a ona dá prudce nohy k sobě.* Ty? *Nedá jí to zadarmo. Jeho tón lehce škádlivý. Nepřekvapí ho, když se odtáhne. Když se však ale zvedne a posadí se mu obkročmo do klína, již se mu rozšíří zorničky a nechápavě k ní vzhlédne.* /Počkat.../ *Snaží se probrat. Balancuje na rozhraní mezi svou vlastní osobností a hrou, kterou si nastavili. Je to poměrně nepříjemné. Nechtěl se z toho příjemného oparu vytrhnout.* To je téměř vydírání. A nevím, jak to vnímáš ty, ale když se uprostřed plného nádvoří posadíš mně do klína, není to moc nenápadné. *Zavře na vteřinu oči a ztěžka se nadechne, ruce jí položí do pasu, když mu přejede rty po krku. Na někoho nezkušeného byla očividně dost vynalézavá. A slovo “tvoje” znělo lákavě. Nebyl rozhodně z těch, co se rádi dělí a zatraceně mu byla momentálně nepříjemná představa, že by Artemis byla s někým jiným a ten se jí dotýkal podobně jako on. Problém byl, že na něj příliš tlačila a jemu to teď zrovna moc dobře nepřemýšlelo, když se mu vrtěla na klíně. Na jednu stranu jeho tělo reagovalo, ale mysl se vzpírala. Nátlak neměl rád.* Tem... *Je to téměř jako tiché zoufalé zasténání. Pokud si byl jistý něčím, tak tím, že později na ni bude naštvaný, a právem, i když ona asi nepochopí, co udělala špatně. Část jej ale chtěla zaplout zpět do role a na chvíli prostě vypnout s holkou, která se mu líbila. A byl všeho všudy taky jen člověk.* Fajn. *Vydechne. Nechá nějaké racionální přemýšlení a jeho já odejít do pozadí, když se znovu naladí na jejich příběh.* V tom případě bys mě na to místo měla rychle vzít, protože jinak negarantuji, že budu pokračovat tam, kde jsem skončil, přímo tady. *Poví jí, tentokrát hlas lehce zhrublý, vzhledem k tomu, že svá slova myslí naprosto vážně. Počká, až se zvedne z jeho klína a je jen rád, že jeho vzrušení nepřekročilo únosnou mez tak, aby zanechávalo vypovídající důkaz. Z nádvoří ji následuje, zvědavý, kam ho zavede. Dost ho ale překvapí, když skončí v jednom z kabinetů, kam v rychlosti zapadnou, když je zrovna místnost prázdná a Temi ověří, že je čistý vzduch i uvnitř. Všimne si příjmení na jmenovce u kabinetu, jeho hlava si spojí dvě a dvě. Nebylo divu, že otec držel Temi zkrátka, táta přísný, matka učitelka, nejspíš ji oba tlačily do učení, aby z ní též “něco vyrostlo”. Také tudíž nebylo překvapivé, že podlehla zrovna jemu, který představoval nejspíše vše, čím její otec pohrdal, byl lajdák, měl zlou pověst a byl známý tím, že si s holkami spíše užívá, než že by projevoval vážný zájem. Jeho holčička si určitě zasloužila něco lepšího. Ale Jem přeci momentálně neměl žádnou čest, na kterou se odvolávat, byl typický “bad boy”. A teď momentálně sám v kabinetu s holkou, z které mu šla hlava kolem. Bez přemýšlení ji natlačil zády ke stolu a prudce ji políbil. Tentokrát žádné něžné otření rtů, ale náruživý polibek, kdy se rty vpíjel do jejích, než je během chvíle zkušeně rozevřel jazykem a vybojoval si přístup do jejích úst, které hladově prozkoumával. Jednou rukou ji obejme kolem pasu a přitiskne k sobě, aby ji navíc lehce podržel a přizvedl, jelikož oproti němu byla malinká. Druhou dlaň má ze strany na jejím krku, tlakem prstů drží její hlavu zakloněnou, aby našel ideální úhel pro drancování jejích úst. Až když potřebuje zalapat po dechu, tak se odtrhne. Bez přemýšlení spustí ruce a sníží se v kolenou, aby ji vzal pod stehna a vysadil na stůl. Nyní byli na podobnější výškové úrovni. Skloní se k jejímu krku, který zasype dráždivými polibky, doprovázenými drobným škádlením zuby a jazykem na citlivé pokožce. Jedna jeho ruka se propašovala pod sukni a hladila ji přes lýtko až k boku.* Právě opravdu těžce porušujeme školní řád. Jestli nás chytí, nejspíš nás vyhodí. *Informuje vzrušeně. Tušil, že někde pod maskou andílka měla i divokou stránku, která ráda porušovala pravidla. Proto ho přeci zaujala. Volnou ruku přesune k jejímu ňadru, které přes látku lehce promne a stiskne.* /Co by asi řekla rodina na to, že jsem ti udělal dobře na učitelském stole?/ *Pomyslí si. Sám cítí narůstající vzrušení, ale momentálně je soustředěný hlavně na Artemis. Měli pro sebe jako vždy jen pár ukradených chvil, proto taky trochu spěchal, nechtěl promeškat ani minutu. Polibky se přesune k jejímu uchu a jemně skousne lalůček.* Prsty nebo jazyk, andílku? *Šeptne jí do ucha svůdně, dnes jí dá milostivě na výběr. Momentálně, jelikož si nestanovili bezpečné slovo, by ho musela Temi z jeho role dost těžce vytrhnout jasným nesouhlasem, jelikož v tom byl zcela přirozeně kompletně ponořen.*
Tskama
Posts : 47
Join date : 2021-12-09
View user profile

Nádvoří      Empty Artemis T. Silenthare

Wed Jun 29, 2022 9:40 pm
To se ti jen zdá, že je to egoistické. Ale je to pravda. Kdybych byla stejná jako ostatní, tak si mě nevšimneš, protože ti budu připadat obyčejná a nebudu pro tebe tak snadná kořist. Nebo možná nejsem tak snadná kořist, jak vypadám. *Zamyslí se nahlas. S kluky si nikdy moc nerozuměla a jejich společnosti, stejně tak i společnosti holek, se spíše vyhýbala. Přišlo ji to snazší než s nimi udržovat jakýkoliv vztah. Ale je pravda, že se svou spolubydlící docela vychází a to je to holka a to docela drsná.* Kdyby nějaké představy byly, tak bych si stěžovala, že se podle nich neschováš, jenže já žádné nemám. A s tebou mi nevadí, když budou i špatné události. *Mírně nafoukne tváře. Oba dva jsou tvrdohlaví jako mezci a pokud by jim to spolu vyšlo, jejich vztah bude… přinejmenším bouřlivý. Ano, oba dva jsou chytří, inteligentní a chovají se dospěle, ale pokud na to dojde, je jí jasné, že oba jen tak neustoupí, dokud jeden z nich neustoupí. Jenže něco uvnitř ji říká, že přesně toto chce. Chce ho provokovat, chce ho mít nablízku, chce aby ji potřeboval stejně, jako ona nějakým způsobem potřebuje jeho. Je divné, jak se potom, co ji málem sežehl pohledem na tržišti během vánočních trhů, dostali přes knihovnu a jejich polibky až sem, kdy se hádají kdo má na koho horší vliv a proč.* Dobře, to máš asi pravdu, že nic nemůže být sluníčkové, na druhou stranu se lidé nesmí hádat neustále, protože pak už se vztah nikam neposouvá, ničí se. Za mě osobně bych brala sluníčkový vztah s opravdu mírnými hádkami v důležitých věcech, tam to má alespoň smysl. *Uzná, že řekla blbost a snaží se to nějak zamaskovat, s tím, že dává jasně najevo svou chybu. Pak k němu střelí pohledem a nakloní hlavu lehce na stranu, jako nechápavé malé zvířátko. Nepatrně přivře oči, jako by přemýšlela a zároveň sbírala kuráž na to se ho zeptat.* A ty tam vidíš nějaký problém, nebo ne? *Poví už o dost přívětivěji než předtím, protože plně rezignovala na to pokoušet se být zlá. Navíc si to ani nezasloužil a ona taková není. Nedokáže být na lidi zlá ani když se je pokouší od sebe odehnat, aby žili lepší život i bez její přítomnosti.* A čím bych si pomohla? Jiný kluk by mě pravděpodobně poslal někam, protože jsem na ně moc milá, nezkažená, až moc bych se jim podřídila. A pokud sis všiml, nemám snadný život a už ani nechci. Proč nedokážeš přijmout, že o tebe mám zájem jen proto, že jsi to ty? A proč nepřijmeš fakt, že se mnou bys to měl naopak jednodušší ty, protože se ti nedokážu plně vzepřít, jelikož to ani neumím? *Skousne si ret, aby stále držela ton hlasu na nejnižším volume a zároveň aby se nevrátila k tomu být na něj naštvaná. Musí to být docela vtipné vidět jejich hádku z dálky, protože ona působí dojmem nějakého malého zvířete, které se ale bude rvát až do morku kostí, pokud to bude opravdu potřeba. Zhluboka dýchá.* Já taky ne. Ale očividně na to budeme muset přijít a nějak to vyřešit. A dokud se to nestane, nezbavíš se mě. *Zamumlá stále s obličejem natočeným od něj. Tváře ji hoří studem, ale zároveň i jistým zadostiučiněním a vzrušením v jednom. Odporuje mu a na něm jde vidět, že se mu to zrovna dvakrát nelíbí, přesto to Artemis neskutečně baví a možná, opravdu jen možná, v tom hodlá pokračovat. Sice je nevinná a nezkušená, ale to neznamená, že nemůže být občas tou, co popichuje a má mírně navrch.* A co je na tom? Tak to potřebuješ, no bože. Děláš, jako by to v dnešní době bylo něco naprosto nemyslitelného a zvrhlého. Víš kolik lidí to provozuje? Nejméně půlka školy ať chce nebo musí. Co ti vadí na tom, že potřebuješ k no, tomu roleplay a proč to považuješ za špatné, místo toho, abys to přijmul a dovolil mi… *Zhluboka se nadechne a skousne si rty. Je rudá až za ušima. Je neuvěřitelně průhledná. Až moc. Jenže on nedokáže pochopit, že ji nejde o nic jiného, než o něj, jeho povahu, přítomnost. Nepotřebuje sex, peníze ani nic jiného, dokud to nebude chtít on sám. Několikrát se zhluboka nadechne a vydechne, aby si utřídila myšlenky a trochu se uklidnila a zkusila se dostat pod kontrolu. Což se úplně nestane, protože má jeho ruku pod svou sukní a hladí ji po stehně. Raději kontroluje okolí, zda je někdo nepozoruje, jelikož nic trapnějšího by nezažila. Má co dělat, aby nezačala sténat aby nesténala. Dělá ji to problémy hlavně ve chvíli, kdy se dotkne toho citlivého místa.* Já… tam… je to moc citlivé… *pokusí se vysvětlit a doufá, že ji pochopí. Musí ji pochopit, vždyť je mnohem zkušenější než ona. I když potom, co si na něj sedne obkročmo, to vypadá spíše naopak.* Promiň, ale jsi moc tvrdohlavý na to, aby to šlo jinak. A navíc… jakožto s přítelkyní, si se mnou budeš moc dělat, co se ti zlíbí. *Pokračuje v našeptávání a vnitřně doufá, že tato poslední slova ho trochu uchlácholí a taky… snad poprvé řekla, že bude něčí. Ani nevěří, co slyšela, takže se mírně odtáhne, aby mu viděla přímo do očí, v těch jejích se zračí nejistota a překvapení, zda slyšela to, co slyšela. Pak se na její tváři objeví asi ten nejzářivější úsměv a zajiskří ji v očích. Hned se na něj víc natiskne, obejme ho, mírně se proti němu vzepře pánví a aby to nebylo nápadné, zachumlá hlavu do jeho ramene a dlouze ho políbí na krk. Je šťastná jako blecha a proto ji hned napadne se přesunout do většího soukromí. Zvedne se, upraví se, vezme si všechny věci a jakmile i on je na nohou, rychle s úsměvem na rtech a menším kulišáckým úšklebkem míří chodbami až ke kabinetu její mamky. Teď tam nebude, ani být nemůže, protože je nemocná a léčí se doma. Sice Jema nedrží za ruku, ale jde dost blízko něj a očima k němu čas od času zabloudí, než dorazí na místo. Vyloví klíče, najde ten nejvhodnější, odemkne, zkontroluje zda je vzduch čistý, pošle Jema jako prvního dovnitř a jakmile jsou oba uvnitř, zamkne. Ani se nestihne pořádně otočit, když je v mžiku natlačena na stůl. Po cestě se jí z ramene sveze tužka a knihy popadají na zem. Okamžitě je vtržena do polibku, vášnivého, kde se snaží udržet krok. Není to jednoduché, ale mnohem složitější je se vnitřně nerozsypat. Vzrušením sténá do polibků a rukama se zapírá o jeho záda, přičemž do nich i jemně zatíná nehty. Nevnímá nic a nikoho, kromě nich svou. Jen co se jejich rty oddělí, zhluboka začne oddechovat, aby nabrala ztracený kyslík. Oči má zastřené, rty zarudlé, tváře červené a po celém těle ji naskákala husí kůže.* Pane bože. *Zašeptá zastřeně a na konci ji dokonce selže hlas. Nevěří tomu, co se právě děje. Pomůže mu s vyhoupnutím jejího těla na stůl a roztáhne nohy, aby se mezi ně mohl vtěsnat. I přes dvě vrstvy látky může cítít, jak je rozpálená. Nakloní hlavu na stranu zpřístupňujíc mu krk.* Jeme… *Zasténá a oklepe se. Jednu ruku mu nechá na zádech, druhou přesune na jeho krk a kraj vlasů, kde mu začne prsty kreslit ornamenty.* Když nás chytí, alespoň budeme vědět, že jsme si užili a bude to stát za to. *Podívá se na něj koutky očí, rty mírně pootevřené. Líbí se jí jeho vzrušený hlas. Je hrubší, hlubší, dostává ji daleko od reality. Trochu se posune, aby se na něj natiskla víc, přestože po pomačkání jejího ňadra se prohne mírně v zádech. Teď by mu nejspíše dovolila úplně cokoliv.* Jazyk? K čemu jazyk? *Zeptá se nechápavě s pohledem upřeným do jeho očí. Toto nesmí nikomu říct. To co se tu stane, bude jen mezi nimi. Chvíli čeká na jeho odpověď, ale jakmile ji pohled sjede k jeho rtům, neovládne se a opět je uvězní ve vášnivém náruživém polibku.*
Ginny
Posts : 209
Join date : 2021-08-25
View user profile

Nádvoří      Empty Jeremias Sebastian Crawford

Fri Jul 01, 2022 3:24 pm
Víš, princip holky jako kořisti mi vždycky přišel nechutný. Ne každý kluk je vůl, který chce jen další zářez. *Jistě, mnoho mužů, včetně jej, mělo rádo výzvy, ale to neznamenalo, že na ženy pohlížel jako na lovnou zvěř. Popravdě byl spíše že staré školy a měl k nim úctu. Jen si po špatné zkušenosti držel odstup a sám od sebe si většinou s dívkami nic nezačínal. Jednou za čas se nechal strhnout atmosférou a alkoholem, nejčastěji když ho přátelé vytáhli na nějaký večírek, a to pak flirtem nepohrdl, ale vztah? Ani náhodou. Neměl potřebu nějaké ženě otevřít své nitro. Potřese hlavou.* To říkáš teď, když se ještě nic tak zlého nestalo. *Nadhodí hořce. Po pár týdnech by nejspíš mluvila jinak. Doopravdy mu nešlo do hlavy, proč si tak tvrdohlavě stála za svým a ze všech možných kluků si vybrala zrovna jeho. Protože jí věnoval pozornost? Přišlo mu neuvěřitelné, že by si Temi nikdo řádně nevšímal už dřív. Sice nosila občas neforemné oblečení a byla nevinná, ale právě ona roztomilost a nezkušenost musela spoustu mužů lákat. Už dávno neplatilo, že ty odvážné a laciné dívky zaujmou nejrychleji. Právě pro ony "lovce" představovaly dívky jako Artemis to pravé vzrušení. Bylo vlastně k nevíře, že dokázala zůstat nevinná tak dlouho. Bůh ví, že on měl rozhodně chuť s tím něco udělat. Nad konstatováním Temi ohledně hádek mu chtě nechtě zaškubou koutky. Pobaveně vydechne a zavrtí rezignovaně hlavou. Pojem "sluníčkový vztah s opravdu mírnými hádkami" se mu nejspíš vryje do paměti.* Vidíš, to u mě nehrozí. *Uvede argument a v očích se mu mihne jakýsi šibalský nádech, když takhle použije její slova proti ní. Vlastně ho i trochu bavilo se s ní takhle dohadovat. Sice to považoval zároveň za frustrující, o což víc překvapivé bylo, že to v něm zároveň vyvolávalo pobavení. Jen pomalu zamrká, zatímco rozmýšlí nad jejím dotazem. Není člověk, který by promlouval bez rozmýšlení. Nakonec si zamyšleně namotá kolem prstu její pramen vlasů.* Problém je jen v tom, že časem budeš nešťastná. A budeš z toho vinit mě. *Poví upřímně. A on se jí ani nebude moct divit, přestože ji varoval dopředu o tom, jaké to s ním bude. Už před nějakou dobou zanevřel na nějakou představu šťastného bezstarostného vztahu. Navíc měl rád své soukromí, nelíbí se mu zrovna představa, že by s Artemis chodik veřejně, a jak dlouho by ji bavilo to tajit?* To je ale špatně. Musíš se mi umět vzepřít. *Nespokojeně semkne rty.* Když budu dělat něco, co by se ti nelíbilo, jen to sneseš a neozveš se? Hlavně u role play, ty mi sice máš věřit, že to neudělám, ale já tobě potřebuju vědět, že kdybych přeci jen narazil na hranici, řekneš mi to. *Nadhodí mrzutě. Měl ji ještě hodně co učit.* /Proč vůbec uvažuješ o tom, že ji to učit budeš?!/ *Vynadá si. Nejspíš se mu vážně dostala do hlavy. Copak vážně uvažoval o tom, že by si s ní začal, i když je předurčeno, že to bude katastrofa? Kam se poděla jeho touha po klidu? Možná již byl přeci jen unavený to poklidnou všedností a ani o tom nevěděl. Namlouval si, že mu to vyhovuje, ale každý občas potřebuje vytrhnout že stereotypu a připomenout si, jak se žije, a nejen přežívá. Znovu se vracela frustrace nad její neústopností. Kdyby ji vytrvale ignoroval, přestalo by ji to bavit?* Optimismus. *Utrousí pouze a dle tónu si o tom myslí své. Věci čarovně prostě nezačnou fungovat. Lidé se musí snažit. A i kdyby to udělal, nebyl si jistý, jaké škody stihne napáchat mezitím. Pozvedne obočí, když se Temi rozvášní ohledně jeho obhajoby k role play. Rozkošně se u toho červená a on nemůže popřít, že mu to přijde půvabné. Když cítí takové rozpaky, když o tom mluví jak moc velký zmatek v sobě bude mít, když by doopravdy něco dělali?* Dovolil ti? *Neodolá, aby ji nepopíchl a nenutil větu dokončit. Je až moc zvědavý, co by z ní vypadlo. A co víc, nechá se strhnout touhou to zjistit, což je přesně důvod, proč započne své škádlení. Má trochu dojem, že mu Artemis omdlí, i když těžko říct, zda vzrušením nebo nervozitou, hádal, že na takový adrenalin není její tělo zvyklé. Doputuje až k jejímu klínu, kde cíleně pohladí přesně to správné místo. Nad její reakcí se mu v očích zableskne směs pobavení a žádostivosti.* To je ale správně. *Škubne mu koutek vzhůru v náznaku lehkovážnosti. Již se v zásadě ponořil do své role, kterou jí nastínil, a v níž je mnohem bezstarostnější a poněkud podlejší verzí sama sebe. Co ho však zarazí je, když Temi převezme iniciativu. Moc se mu nelíbí, že je může takto kdokoli vidět, ale taky se mu hůř přemýšlí, když se mu blondýnka vrtí v klíně a jeho naladění na roli už způsobilo počáteční vzrušení, které by mohlo být brzy znatelnější, než by si přál. Temi ho vážně žene do extrémů a část jeho, ještě příčetné, mysli tuší, že později bude naštvaný za to, s čím souhlasil. Jenže chuť pokračovat je silnější. Její radost je téměř nakažlivá, naštěstí hloupou potřebu se křenit naruší její návrh přesunu, s kterým jeho tělo rozhodně souhlasí, zvlášť po tom polibku na krk, který ho donutí se napnout. Jeho fantazie už jede naplno, vytváří si onen imaginární scénář a okolnosti, které sice nejsou pravdivé, ale pro jeho příběh se hodí. Následuje ji chodbami až ke kabinetům. Podle jména na jmenovce pochopí, proč jdou sem a rozhodně neprotestuje. Znesvětit pracovní stůl učitele je lákavé. Nečeká tudíž moc dlouho, než ji konečně dlouze a náruživě políbí, což je něco, co toužil udělat už delší chvíli. Pád tašky sotva vnímá. Je až příliš zabraný do ochutnávání těch sladkých rtů a brzy i vnitřku úst. Zkoumá je důkladně, drží si ji v záklonu tak, aby měl co nejlepší přístup. Pohlcuje ty roztomilé slastné steny, kterých se nemůže nabažit. Nejraději by ji pohltil úplně celou. I jeho tělo v zásadě hoří touhou a primitivní potřebou, nejen potěšit sebe, ale hlavně ji. Nemůže si přece dovolit, aby si jejich románek rozmyslela a rozhodla se raději zachránit svou pověst či nevinnost, kterou hodlal zničit. Odtrhne jeho rty od jejích s jemným souhlasným zamručením, když zacítí zatnutí jejích nehtů do zádového svalstva.* To mi lichotí, ale Jem by stačilo, nelpím na oficiálních titulech. *Dobírá si ji, jeho hlas jemně zhrublý vzrušením, výraz tváře jako ztělesnění samotného hříchu, kdy mu v očích svítí rozverný příslib, jenž je stvrzen drobným pokřiveným pousmáním. Vyzvedne ji na stůl a polibky zasype stranu hrdla, jazykem a zuby lehce škádlí tak, aby nezanechal stopy. Vtěsná se mezi její nohy a musí krotit představu toho, že by je nedělila žádná látka a ona měla nohy kolem jeho pasu, zatímco by do ní přirážel. Spolu se zasténáním jeho jména to způsobí zachvění jeho těla pod dalším návalem rožhavené touhy a vášně. Kdyby se přitiskl ještě blíž, nejspíš už by Temi cítila důkaz jeho vzrušení. Prudce vydechne, když mu Temi vjede prsty do vlasů. Pohlédne jí do očí a nad jejími slovy je jemně přimhouří.* Tušil jsem, že nebudeš tak slušná, jak se tváříš. Nejspíš jsi tajně toužila přesně po něčem takovém, něčem nepřístojmém. *Pomalu jí políbí, jazykem orámuje její rty, než jí milosrdně za odměnu dnes dovolí, aby si vybrala, jak budou pokračovat. V dlani sevře a lehce promne její ňadro, ačkoli je nespokojen s tím, že necítí hebkou pokožku. Musela toho na sobě mít tolik? Při jejím dotazu se na chvíli zarazí, než z něj vypadne krátký překvapený smích.* /Ah, ty vážně nemáš ponětí, co?/ Hmm, takže jazyk. Stejně myslím, že to pro tebe bude pohodlnější, jemnější. *Zhodnotí to spíše sám pro sebe, zatímco ji vyhrnuje sukni k pasu. Klesne do pokleku a políbí ji na vnitřní stranu stehna. S otevřenými polibky pokračuje výše směrem k tříslům, než ji škádlivě políbí přímo na střed přes látku kalhotek.* Uvolni se. *Zašeptá jí podmanivě, nepřekvapuje jej, že když k ní vzhlédne, má nachové tváře. Ale je to teď spíše rozpaky nebo vzrušením? Přitáhne si ji trochu blíže ke kraji stolu a zahákne prsty za lem kalhotek.* Nadzvedni se. *Instruuje ji rozhodně, aby jí kalhotky mohl stáhnout. Rozhodne se ji ještě trochu napínat, už jen proto, aby byla připravena na to nejlepší, když ji schválně políbí na vrchol stydké kosti, prsty rozdělí její záhyby a přejde jazykem po délce jejího vchodu, avšak klitoris schválně nechává bez povšimnutí. Drží ji za boky, aby mu neunikla a vloží se do uspokojování tohohle hnědookého stvoření důkladněji. Jazykem proniká hlouběji, mění tempo, ale nikdy se nevěnuje nejcitlivějšímu místu. Až když cítí, že sebou hodně šije, zatne jí prsty do boku, aby ji zadržel a škádlivě krátce kmitne po onom vrcholku, načež následně naopak dráždivě pomalu ten pohyb zopakuje a zakrouží, než ho vsaje mezi rty. Na vteřinu ho napadne, zda vlastně zamkli, když sem přišli? Kdyby šel někdo kolem, vážně by stačilo nakouknout a načapat je? Upřímně mu to ale bylo jedno.*
Tskama
Posts : 47
Join date : 2021-12-09
View user profile

Nádvoří      Empty Artemis T. Silenthare

Sun Jul 10, 2022 6:53 pm
A co to v klubu? To nebylo lovení? *Zvedne jedno obočí ve znaku nejen zvědavosti, ale i možného udeření hřebíčku na hlavičku. Druhá část jeho věty ji je jasná. Je hodně kluků co jsou hodní a spíše se drží zpátky, než aby holce nějak ublížili. Znala hodně takových, ať už od vidění nebo že se s nimi sama během života bavila. Sama byla stejná. Vlastně stále je. Raději se s nikým nebude bavit, než aby ranila jeho city a řekla něco, co by rozpoutalo apokalypsu.* No, ale ani se stát nemusí. Hodně špatných věcí se stává ve chvíli, kdy se jim snažíš předejít. To je prostě fakt… *Je to jako na potvoru. Člověk se snaží něčemu vyhnout, něco neudělat a nepokazit a v tu chvíli bum, zkazí se co může a snad ještě víc. Takže je lepší dělat věci tak nějak hned a na rovinu, aby se toto nemuselo řešit.* Jak to u tebe nehrozí? *Zeptá se ho a začíná v tom mít drobný zmatek. Jenže do toho cítí odhodlání ho přesvědčit, že pokud spolu budou, je připravená na všechno, na dobré i špatné a ráda se naučí něčemu novému. Ve všech ohledech. Od té chvíle, co se mezi nimi stalo v knihovně a v klubu ji čtení romantických knih nebaví. Jako by jim chyběla jiskra toho, jak to vypadá v reálném životě. Nebo spíš ji přesně to chybí v reálném životě. Od poznání Jema už nechce být hodnou holkou, co je někde stranou. Chce mu být rovnocennou soupeřkou a partnerkou v jednom. Mírně přivře oči, když zmíní nešťastnost.* Proč si to myslíš? Jen proto, že mě nebudeš moct “milovat”? Nebo protože mě nechceš zkazit? Nebo protože vyžaduješ extra péči, jelikož máš nějaké věci za sebou? *Nakloní hlavu a probodává ho pohledem. Její jizvy viděl, prakticky hned poprvé, tak proč má takový problém s tím, aby ho přijela ona? Nebo proč nechce a brání tomu? Nejde ji to do hlavy a ráda by na tyto otázky znala odpověď.* Ach, dobře, chápu. *Zamyslí se nad tím, co by měla být její hranice a co by se jí nemělo líbit, aby to řekla nahlas a v jakém stavu bude muset být, aby to vůbec řekla. Neřekla ani o šikaně, které se nevzepřela, jak se má vzepřít v něčem, co ji bude dělat dobře?* /Toto bude trochu oříšek, ale naučím se to. Slibuji./ *Dále už toho má ale trochu moc. Je to jen cosplay, kdyby ji měl škrtit, mlátit a dělat horší věci, tak chápe, že ji od toho chce odehnat, ale cosplay? Je to jen kostým, jen stimulace, není to nic co by ji mělo ukousnout hlavu, odřezat končetiny a pak zakopat.* Dovolil mi ti udělat dobře. *Zamumlá tedy nakonec, aby věděl, jak ta věta měla končit. Při vyslovení věty v ní zaškube takové to mírné vzrušení a stud zárveň. Nikdy nečekala, že by něco takového mohla říct nahlas. Stydí se za to a jde to na ní viditelně znát, od lesklých očí po zarudlé tváře. Začíná nesnášet, co s ní dělá. Napomůže mu vcítit se do role a na nějakou chvíli i sama zapomene, že jsou na školním nádvoří, kde si kdokoliv může všimnout, že má jeho ruku pod sukní a na místech, o kterých se nahlas příliš nemluví. Jeho šibalský úsměv v ní ještě více podnítí obrovský oheň. Odtáhne se a aby tak trochu využila situace a dosáhla svého, zavrtí se mu v klíně a donutí ho se vztahem nakonec souhlasit. Jako odměnu Jem dostane obrovský polibek na krk. Artemis si ale sama neuvědomuje, že to může mít velké následky, jakmile jejich vzrušení a napjatá atmosféra zmizí. Zatím ji to je ale jedno a raději je zavede na místo, kde budou mít klid a soukromí. Stihne sotva zamknout, když je v polibku dotažena až ke stolu, kde kromě pár papírů a desek nic není. Snaží se držet krok s Jemovou náruživostí a divokostí a zatím se jí to daří. Jenže své touze poručit nedokáže a do polibku slastně sténá. Opět se v ní probudilo něco, co spalo hodně dlouho a naposledy se to probudilo až v klubu po několika kapkách alkoholu. Jenže v této chvíli se na alkohol nemůže vymluvit. Nic nepila, je to v ní přirozeně. Při jeho poznámce o titulu neví, zda se má smát, nebo ho za ni praštit. Ale jen semkne rty a v očích ji září pobavení. dostal ji.* Máš jich víc? *Popíchne ho, přičemž při tónu jeho hlasu se otřese. Měl vždy tak hrubý hlas, třpytivé oči a ten úsměv? Už jen z výrazu jeho obličeje by byla svolná ke všemu. Dívá se mu přímo do očí, přičemž ty její září vášní, ale i něčím hlubším. Něčím, co si zatím nedokáže vysvětlit. Za pomoci se vyhoupne na stůl a trochu se posune dozadu, aby měla jistotu, že se s ní i tak těžký stůl nepřeváží, to by byl docela průšvih. Jakmile má ale tu jistotu, že se nic nestane a Jem ji líbá na krk, neudrží se a nenápadně si vyhrne sukni až ke kolenům, aby se mohla boky přitisknout více na ty jeho. Jenže co nečeká, je, že se otře o mírnou vybouleninu již tak vzrušeným klínem. S mírným otřesením celého těla, slabě zasténá Jemovi přímo do ucha.* Každý v sobě máme nějaké skryté stvoření, které nás nutí dělat věci, které bychom za normálních okolností nedělali. Třeba líbání na stole učitelky historie. *Vyplázne na něj provokatyvně jazyk a pak jen oplatí jemný polibek. Nemůže se jeho rtů nabažit.* V čem bude jemnější? Jeme? *Zeptá se nervózně. Jeho tón hlasu ji naznačoval něco šibalského, ale o to víc byla nejistá, co se s ní snaží udělat. A ten smích… Byl rozkošný.* Dobře… *Vydá ze sebe slabě. Spustí ruce a zachytí se o hranu stolu, celou dobu pozoruje Jemovo počínání. Při polibcích na stehnech ještě zvládne být tiše jen pomocí skousávání spodního rtu, ale při polibku ji zasténání z úst uteče a mírně zakloní hlavu. Při jeho dalších slovech ani neváhá a zapře se, nadzvedne se a sleduje, jak její kalhotky pomalu kloužou přes stehna až ke kotníkům. Pak už jen cítí, jak se kolem ní točí svět. Na stůl se natáhne, ale podepírá se o lokty, snaží se nedělat takový hluk, ale nedokáže zabránit být úplně tiše. Kde se to naučil? Jak to, že je tak dobrý? Hlavu má plnou otázek, ale zároveň nad ničím nepřemýšlí. Čím víc se o ní stará jazykem, tím více se prohýbá v zádech. Sem tam ho očkem pozoruje, ale jakmile přejede přes to citlivé místečko, hlavu automaticky zakloní a zasténá. Nakonec se na stůl úplně položí a jednou rukou zajede Jemovi do vlasů a jemně přes ně přejede a zatahá. Nic bolestivého, spíše to ani nemusel postřehnout. Po pár minutách cítí jak se jí stahují veškeré svaly na těle a její dech se zrychluje. Stačí jen pár pohybů a její tělo se celé napne a rozlije se jím úplně nový pocit. Prudce oddechuje a ani si není pořádně jistá, kdo a kde je. Chvíli leží se zavřenýma očima, dokud se nepřiměje alespoň do sedu. Jema sjede unavenýma, zastřenýma očima, zároveň plné energie a radosti. Poté co se postaví k němu natáhne ruku, jemně ho k sobě přitáhne a dlouze políbí. Je jí jedno, co s tou pusou dělal před pár minutami. Během polibku Temi udělá něco, co by ji v normálním stavu asi ani nenapadlo. Jednou z ruk, které má okolo jeho krku, pomalu přejede přes rameno, hruď až dolů do jeho klína, kde jen konečky prstů přejede přes vyvýšeninu. Hned na to se jen na pár centimetrů odtáhne a zadívá se mu hluboko do očí.* Můžu? *Zašeptá skoro neslyšně, hlasem zastřeným vzrušením. Prsty stále krouží na onom místečku, aby věděl, k čemu vlastně žádá svolení.*
Ginny
Posts : 209
Join date : 2021-08-25
View user profile

Nádvoří      Empty Jeremias Sebastian Crawford

Tue Jul 12, 2022 9:44 pm
*Zamračí se. Ví, jak se chovali jeho kamarádi, ale on se tam popravdě nechal spíš vytáhnout, měl mnohem radši, když byli v klidném baru nebo si někde dali partičku, možná dvě nebo víc. Rozhodně tam nešel lovit. Byla pravda, že když se napil, nebránil se pak nějakému náhodnému flirtu, zvlášť pokud dívka sama začala. Ale snad nikdy nešel do klubu za prostým principem “lovu”. I s Artemis se původně zakecal spíše z důvodu, že se jí snažil naznačit, že v tom klubu nemá, co dělat, ne že by se ji snažil svádět.* Ne, nebylo. Nevím ale, zda to můžu říct o tobě. *Pozvedne obočí. Ona přeci jen velmi rychle nabrala spád a grády a sváděla spíš ona jeho.* Hodně špatných věcí se děje prostě jen, procentuálně spíš víc, když vytvoříš vhodné prostředí na průšvihy. *Odfrkne si. Což by jakýkoliv jejich vztah rozhodně byl.* Sluníčkový vztah s občasnými mírnými hádkami. *Pozvedne obočí.* Řekl bych, že by byl spíše vysoce turbulentní. *Pokrčí rameny. Nedohadovali se pořád? Teď? Předtím? Chvílemi měl pocit, že se mu až zamlouvá se s ní přít, což ho dokázalo rozladit. Myslel si, že je chytřejší a chce svůj klid, než aby se nechal strhnout prostou výzvou.* V zásadě. *Nenechá se zvyklat.* Ale hlavně protože nejsem žádný romantický hrdina z knih. *Nakloní hlavu lehce na stranu. Neměl špatný odhad na lidi. Vsadil by se tedy, že Temi je právě ta dívka, která vzhlíží k dívčím románům a přeje si pro sebe nějaký takový příběh. Nejspíš si myslela, že je něco jako Darcy, s kterým možná vykazoval společné vztahy, ale jeho problém netkvěl jen v tom, že byl sociálně neohrabaný.* /Chápeš?/ *Tím si nebyl jistý, pořád měl dojem, že spíše hází hrách o stěnu. Na vteřinu se však nechá strhnout potřebou ji poškádlit a donutit ji dokončit větu, kterou schválně nechala otevřenou. Musí minimálně obdivovat její odvahu, kterou nastřádala, aby slova vyslovila.* Myslím, že to bys zvládla dobře. *Přimhouří oči. Nechce nechat fantazii zajít moc daleko. Možná by měla nejdříve Artemis potíže se trochu sžít s roleplay, ale pochyboval, že by ho nedovedla potěšit, co se týkalo dalších věcí. Přišla mu vcelku učenlivá. Už je však pozdě, nechá se unést a brzy to vyústí až k tomu, že ho Artemis doopravdy vyprovokuje k souhlasu ohledně vztahu. Později si to bude vyčítat, ale nyní je jeho mysl zaměřená jen na věci, které by s ní chtěl provádět, minimálně jeho alter ego. Mohl pro ni pro začátek vybrat někoho ohleduplnějšího, ale už se stalo, scéna byla nastavena a teď sám jen těžko zacouve, leda by ho zastavila ona. Jakmile za nimi zapadnou dveře kabinetu, v zásadě se vrhne na její rty a líbá je tak, jak po tom už nějakou chvíli toužil, náruživě, vášnivě, téměř bezohledně. Jakmile mu začne sténat do úst, jen ho do podněcuje k tomu, aby ji líbal intenzivněji, pohlcoval ty rozkošné zvuky.* Občas slyším i Ježíši, ale Bože mi přijde více univerzální. *Lehce pokřiveně se pousměje. Vyzvedne ji na stůl a přesouvá se s polibky postupně na její krk, ale když zacítí, jak se k němu Artemis tiskne boky, rozechvěle vydechne. Jeho erekce začínala být téměř nepříjemná, ale chtěl se nejdřív soustředit na ni. Což je zatraceně těžké, když mu sladce zasténá přímo do ucha, až mu naskočí husí kůže. Musí se zhluboka nadechnou, aby neudělal něco unáhleného, například ji ohnul o stůl a ulevil jim oběma. Nebyla zkušená, mohl by ji vyděsit a kazit ji postupně byl lepší zážitek. Však ona mu jednou kompletně propadne.* Mám ráda taková stvoření. *Zamručí souhlasně. Výsostně se baví v moment, kdy spatří její upřímné zmatení nad otázkou. V tu chvíli je mu jasné, že použije jazyk.* Uvidíš, věř mi přece trochu. *Nabádá ji opravdu jako napodobenina ďábla, která svádí k hříchu, aby mohla pohltit veškerou nevinnost. Poklekne, přičemž sukni vyhrne ještě váš než doposud, aby se polibky mohl přesouvat postupně přes vnitřní stranu stehen až k jejímu klínu, načež ji zbaví za její spolupráce překážejícího kusu látky. Vzápětí už ji příliš netrápí a jazykem se stará o její uspokojení. Není moc zdrženlivý, vychutnává si ji, ačkoli se nedříve vyhýbá tomu nejcitlivějšími místu, aby ji vydráždil. A když se konečně zaměří na klitoris, v odpověď je mu hlasité slastné zasténání, díky kterému se mu blýskne v očích. Skoro by se zasmál, když Temi zradí vlastní ruce a položí se na stůl, načež mu zajede prsty do vlasů. Nevzdoruje jí však a dá jí to, po čem touží, když si ho tak bezostyšně drží na místě. Jeho tempo zrychlí a nakonec citlivý pahorek jemně sevře mezi zuby, než ho lehce nasaje do úst a cítí, jak se Artemis křečovitě napne. Nakonec je rád, že nepoužil i prsty, protože cítit teď, jak se kolem nich stahuje, sám nejspíš ztratí rozum. Už ji takhle sledovat v opojení vyvrcholení zvyšovalo prudce nepohodlní v jeho kalhotách. Jemně jazykem krouží a konejší, aby prodloužil moment její rozkoše, než se zvedne a Teminy prsty vyklouznou z jeho vlasů. Tázavě pozvedne obočí, když mu k sobě pokyne, ale vyhoví, nakloní se k ní a nechá se přitáhnout do polibku, který jí velmi rád oplatí. Drobně ji kousne do spodního rtu, než se odtáhne.* Jsi sladká, andílku. *Znovu se pousměje. Brzy se však napne, když její ruka putuje z ramene na hruď níž. Dost nebezpečně blízko boule v jeho kalhotách. Je zvědavý, jestli se odváží, a tak nic neříká. Přejde po ní však jen jemně, sotva to cítí, ale přesto musí Jem potlačit zasténání. Takhle ho zabije.* Ano. *Hlas má trochu níže položený, téměř ochraptělý, když jí dává svolení. Nehýbat se je čiré utrpení. Ačkoli dotek přes látku je příjemný, nechce se mu končit jen u toho. Neříkala něco o tom, že by se chtěla naučit ho potěšit?* Budu tě navigovat. *Shlíží na ni potěmělým žádostivým pohledem.* Rozepni mi kalhoty, stačí je stáhnout trochu, i s boxerkami. *Zatraceně, neví, zda byl někdy v životě takhle tvrdý. Na její nevinnosti bylo vážně něco okouzlujícího.* Obemkni ho dlaní. *Pobízí ji.* Můžeš klidně pevněji. A přejeď jí odshora dolů, mhmm, přesně tak. *Rozechvěle vydechne.* Můžeš klidně palcem přejet po vrcholku, nebo po spodní straně u kořeně, tam je to citlivé. *Má pocit, že mu vyschlo v ústech, mravenčí ho podél páteře, jak se mu slast postupně propracovává do těla.* Když se budeš cítit víc jistá, klidně můžeš použít ji jazyk. Je to lepší, když ho navlhčíš. Nemusíš ho brát do pusy, jestli nechceš. *Přejde jí sám palcem po rtech.* Ale pokud jo... schovej zuby. *Znovu ten záblesk rozvernosti v jemném pozvednutí koutků, který u Jema za běžné situace nebyl obvyklý, jeho momentální postava však byla mnohem více lehkomyslná než on.*
Tskama
Posts : 47
Join date : 2021-12-09
View user profile

Nádvoří      Empty Artemis T. Silenthare

Wed Jul 13, 2022 12:13 pm
O mně? Já tam byla jen se sestrou, nepřišla jsem tam nikoho balit. Kdybys za mnou nepřišel, nejspíš bych co nejrychleji odešla. *Mála to v plánu, nechtěla tam být. Ne tak, jak byla oblečená, připadala si v podstatě nahá a neměla jak se bránit, protože její sestra zmizela až příliš rychle, než aby se stihla nějak obrnit.* Jsi moc pesimistický. *Odvětí a má chuť protočit oči. Buď se snaží tomu za každých okolností zabránit, nebo brání něčemu úplně jinému, a tak se tomu snaží vyhnout. Místo protočení očí se mírně zamračí a u kořene nosu se jí objeví malé vrásky.* Moc ho podceňuješ. A to ani nezačal. *Nafoukne mírně rty. Připadá si dotčeně. Je až moc hodná, aby se po tomto prohlášení nezvedla a neodešla, ale nemůže zakrýt, že se ji jeho slova o nějakém vztahu mezi nimi dotkla.* A myslíš, že je to špatně? Však ti kluci v knihách jsou až moc dokonalí. Tady v našem světě by nepřežili ani vteřinu. Na papíře jsou skvělí, ale člověk si uvědomí, že v realitě by to s nimi prostě nešlo. *Tvrdohlavě obhajuje svůj zájem o Jema. Ano, uvědomuje si, že je tím už otravná, ale za každou cenu mu chce dokázat, že je jí jedno, co spolu budou provádět, jaké má nebo nemá choutky. Ji o tohle nejde, líbí se ji povahově. Je chytrý, vtipný a má ten nejkouzelnější úsměv na světě. A taky ji baví ho frustrovat, což dává čím dál více najevo. Při jeho poznámce, že by ji to šlo dobře dost výrazně zrudne a uhne pohledem. Takovou odpověď od něj nečekala a vlastně ani sled následujících okolností. Na druhou stranu ale nemůže říct, že by se jí to nelíbilo. Spíš naopak, je z toho nadšená, ale zároveň v ní hlodá pocit nejistoty, zda je na to opravdu připravená. Skáče po tom docela po hlavě, ale zase… jinak by se k tomu neodhodlala. Se šťastným úsměvem na tváři ho dovede do kabinetu. Dřív tam byla opravdu jen párkrát, když šla s mamkou na oběd, nečekala, že tu bude dělat něco tak… zvráceného.* Pako. *Uculí se a pohledem zabloudí na stranu. Nedokáže jeho úsměvu odolat, takže i své rty roztáhne do pobaveného, ale trochu plachého úsměvu. S kolika dívkami toto dělal? Užíval si to stejně? Nevyčítá mu to, naopak. Je si vědoma toho, že opožděná je tu ona. Ale nikdy dřív necítila potřebu něco takového dělat, cítit nebo vyžadovat. To až po knihovně to v ní všechno bouchlo. Je příliš těžké se bránit a zároveň zabraňovat vzrušenému sténání, zvlášť, když se o něj otře. Všimne si, že i on s tím zápolí a to ji donutí k malému soucitnému, ale zároveň chápavému úsměvu. Nikdy by ji nenapadlo, že bude šťastná z toho, že někoho opravdu přitahuje. A že se dostane do situace, kde bude potřeba cosplaye.* Já taky. *Zašeptá souhlasně. Kdyby neměla, není tu na desce mámina stolu s člověkem ztělesňujícím samotného ďábla. Pozorně ho sleduje, jak před ní pokleká a vyhrnuje ji sukni.* /Věřím ti víc, než si myslíš./ *Nahlas to ale neřekne. Je v tom až moc emocí a na tuhle chvíli to není vhodná fráze. Pomůže mu se sundaváním kalhotek a pak… Má v hlavě celkem prázdno. Vnímá jen pohyby jeho jazyka, to jak hbitě přejíždí po jejím klíně, ale zároveň se vyhýbá tomu, aby došla vrcholu rozkoše. Cítí, že z toho šílí a tělo jí to dá taky jasně najevo, když přestane cítit sílu v rukou a doslova se svalí na stůl. Jednu ruku zaplete Jemovi do vlasů, druhou se chytí okraje desky, kterou drtí možná až moc silně, jenže ji to pomáhá. Krotí se, nemůže dopustit, že by je někdo zaslechl, ale i když si kouše ret, při vyvrcholení ji hlasitější stény přeci jen utečou z úst. I přes vyčerpání se vytáhne do sedu a přitáhne si Jema do polibku. Zalapá po dechu a podívá se na něj skrz řasy. Úsměv mu opětuje mnohem zářivěji. Připadá si jako v mlze, proto se odhodlá k tomu sjet rukou níž. Celou dobu ho pozoruje a jakmile si všimne malého cuknutí a souhlasu, s úsměvem se uculí. Připadá si šťastná. Štěstí však vystřídá úplně jiný pocit. Dech se ji opět zrychlí, jakmile k ní dolehne Jemův hluboký hlas, který ji radí co dělat. Nepatrně se otřese a prsty jemně rozepne knoflík u kalhot a stáhne je dolů. Vzhlédne k Jemovi, zda je to v pořádku a když vidí, že ano, udělá to samé i s boxerkami. Když spatří jeho přirození, hlasitě polkne a mírně zalapá po dechu. Musí působit vtipně. Než se ho dotkne, chvíli si ho jen tak prohlíží, je zvědavá. Nakonec se odhodlá okolo něj obtočit dlaň, nejdříve jemně, aby mu neublížila a přejede po něm dlaní. Očima těká z dlaně na Jemův obličej, aby zjistila, že je to opravdu v pořádku a že ho to nebolí. Udělá přesně to, co říká a jemně prsty přejede nejen po špičce, ale i u kořene. Jemně si skousne spodní ret. Nakonec očima už jen pozoruje svoji pohybující se ruku. Další jeho poznámky ji donutí k drobnému úsměvu.* /Když mu to udělám pusou, bude se při tom cítit jako já?/ *Aniž by na něj pohlédla, sjede po hraně stolu, díky stále ještě zesláblím nohám se prakticky sveze až na kolena, takže má jeho chloubu přímo před obličejem. Zrudnou ji tváře, trochu studem. S mírně přivřenýma očima přejede jazykem po narůžovělé špičce, tu pak obkrouží, čímž ji dostatečně navlhčí. Jenže u ni dlouho nezůstane a nakonec jazykem přejede po celé jeho délce, přičemž při olíznutí spodní části pohledem přeci jen k Jemovi zajede, jen na malou chvíli, ale dostatečně na to, aby si pohled sám vychutnal. Jakmile má jistotu, že nevynechala jediný kousek, zavře oči a pokusí se pojmout do úst zatím jen špičku, přičemž postupně zkouší i hlouběji. Až ke kořeni to ale nezvládne. A jelikož mu chce udělat co nejlépe, začne pohybovat hlavou, pomalu a u kořene nechá ruku, která kopíruje pohyby úst. Ačkoliv skoro o nic nejde, uvnitř cítí vzrušení a rozkoš.*
Ginny
Posts : 209
Join date : 2021-08-25
View user profile

Nádvoří      Empty Jeremias Sebastian Crawford

Wed Jul 13, 2022 9:16 pm
*Nad tím přimhouří oči, ale už to nekomentuje. Přeci jen do toho klubu šla a oblečena tak, jako by chtěla přitahovat pozornost. A toho panáka si taky dala. I kdyby neměla v plánu nikoho balit, kdo ví, jak by to skončilo, kdyby tam Jem nebyl. Radši nad tím nechtěl přemýšlet, stejně jako tehdy se mu ani teď nelíbila představa toho, jak Temi nabaluje nějaký slizoun.* /Nebo ty moc optimistická./ *Přeci jen se to dalo brát dvěma pohledy. Z toho jeho byl ale on spíše realistou, který na věci pohlížel tak, jak jsou. Uchechtne se a potřese hlavou. Další důkaz jeho realismu a jejího optimismu. Jejich vztah by byl všechno jen ne sluníčkový. Něco takového si ani neuměl představit, pokud měl říct pravdu. Nebylo to nic proti ničemu, jednoduše fakt. Někomu fungují i turbulentní vztahy, on však spíš vyhledával klid. Alespoň si to dosud myslel, nějak si neumí vysvětlit, proč se jinak pořád baví s Temi, ačkoli s ní je v klidu už jen málokdy.* To ale neznamená, že se jim nedá trochu přiblížit. *Potřese hlavou. On se o to ale snažit nebude. Nebyl ani tak zajímavý, ani tak romantický, dokonalý nebo co všechno to ti muži v knihách bývali. Artemis dřív nebo později narazí na nějakou ze svých naivních představ, které nebude Jem moct dostát a ublíží jí to. Ale pokud to tak chtěla, on teď momentálně neměl sílu se vzpírat. Jednat byla tvrdohlavá a navíc se nechal strhnout jejich malou hrou a naplno se ponořil do fantazie. Jejich nastolená situace se moc od té opravdové neliší. Jeho alter ego je tedy o něco víc svéhlavé, lehkomyslné, arogantní a drzé, ale naštěstí není úplný hajzl. Temi ho prostě jen přitahuje a představuje výzvu jako prominentní dcerka, která nikdy neudělá nic nekalého a vždycky ve všem vyniká. Někdo by ji měl trochu zkazit. Zacukají mu koutky nad tím, když ho osočí.* Vidíš, tohle slyším prvně, ale myslím, že ten předchozí se mi líbil víc. *Poznamená. A bude se dost snažit o to, aby ji ještě třeba jednou vymámil, což dokazuje tím, když ji přesvědčí, aby mu věřila a rozhodne se jí to udělat pusou rovnou na učitelském stole. A odměnu dostává celkem sladkou. Líbí se mu sledovat, jak se tomu Artemis poddává a snaží se krotit vlastní vzdychání, což se jí nakonec přestane dařit. Mohli jen doufat, že kolem zrovna nikdo nejde a dveře jsou dost solidní, aby většinu jejího sténání ztlumili, jelikož jakmile dosáhne vrcholu, rozhodně se úplně zapomíná krotit. Ne, že by si Jem stěžoval. Jazykem ještě chvíli pokračuje v nyní pomalejších konejšivých tazích, které prodlužují její vyvrcholení, než se narovná a nechá se přitáhnout. Celkem obdivuje, že v sobě Temi má po tomhle orgasmu dost sil na to, aby to provedla, na druhou stranu se zdálo, že jí vyvrcholení svým způsobem jaksi nabilo energií. Nebo jsou to možná endorfiny a adrenalin. Každopádně má růžové tváře a rozzářené oči a vypadá ještě krásněji než obvykle. To ho skoro láká k tomu, aby ji uspokojil ještě podruhé. Nakonec se ale poddá polibku a jeho myšlenky se lehce rozutečou, když ho Temi téměř nepatrně pohladí přes vybouleninu kalhot. Když se ptá, zda může, přikývne. Rozhodne se jí pomoc a navigovat ji. Koutek mu znovu škubne, napůl pobavením a napůl lehkým egocentrickým potěšením, když postřehne její překvapený výraz, s kterým si prohlíží jeho erekci. Navádí ji, co dál, ale je to ale čím dál težší, protože jeho vzrušení rychle narůstá a začíná mít ochraptělý hlas. Její ruka je stále poměrně něžná, ale to ho dostává kupodivu ještě víc, Právě ta její nevinná ostýchavost a nejistota mu přijdou sexy. Trochu ho překvapí, když se Artemis zvedne ze stolu. Ustoupí kousek a udělá jí místo, když vzápětí klesá na kolena.* /Troufneš si andílku?/ *Jeho pohled je potemnělý vášní a touhou, ale je v něm i zvědavost nad tím, jak daleko se Artemis odváží zajít. Všímá si jejích rozpaků a musí se krotit, aby ji nějak nepopohnal, jelikož má dojem, že napětím snad zešílí. Nakonec ale přijde aspoň malá úleva, která ale zároveň podporuje tu slastnou agónii. Její jazyk lehce zakrouží kolem vrcholu jeho chlouby, než jím přejde po celé délce. Jem rozechvěle vydechne.* Sakra, andílku... přesně takto. *Jem nebyl typ, který by příliš nadával, ale v téhle roli se mu to hodí a popravdě si stejně nemohl pomoc. Pohled na Temi byl nyní až příliš žhavý. Tentokrát naopak prudce nasaje vzduch mezi zaťaté zuby, když ho Temi pojme do úst. Postupně se jí to daří čím dál lépe a hlouběji a to vlhké horko jejích úst je natolik příjemné, že sám cítí, že tohle dlouho nevydrží. Zaplete jí prsty do vlasů, když Artemis přidá i ruku a tentokrát sevře o něco pevněji, tak akorát, aby to přiživilo již poskytovanou slast, když s rukou pohybuje do rytmu toho, jak ho uspokojuje ústy. Pomáhá jí natolik tempo a ovládá se aspoň natolik, aby jí sprostě nepřirazil do úst, ačkoli má to nutkání.* Andílku... *Zachraptí a chytne se volnou rukou okraje stolu za ní. Rozkoš se šíří do těla, ale největší napětí se shromažďuje v podbřišku.* Ještě chvíli a udělám se. *Varuje ji, cítí, jak mu v penisu tepe předzvěstí vyvrcholení, které dál nedokáže pokračovat. Nakonec přeci jen trochu vyjde boky vstříc v zásadě podvědomě.* Jestli to nechceš do pusy, použij už jenom ruku. *Zasténá nahlas. Ještě chvíli to dokáže pozdržet, aby ji varoval, ale stačí už jen málo a nechá se sám pohltit orgasmem. Zalapá po dechu a znovu hrdelně zasténá při tom slastném potřebném uvolnění, které s sebou přináší smršť příjemným pocitů zakončených niterným uspokojením.* Šikovná holka. *Vydechne ochraptěle ale uznale, jakmile nalezne svůj hlas.*
Sponsored content

Nádvoří      Empty Re: Nádvoří

Back to top
Permissions in this forum:
You cannot reply to topics in this forum