Nádvoří

Pokud se chceš měnit jen aby ses někomu zavděčil, je něco špatně. *Potlačí mrknutí a vypláznutí jazyka. Sama s tím má více než dost vlastních zkušeností a nepatří mezi ten typ lidí, co by jiným mluvili do života. Navíc je hezké si o někom přečíst, ale něco jiného je s tím člověkem žít. Někdo může být dokonalý, ale kvůli tomu je ten člověk ještě více nesnesytelný, je potřeba být nedokonalý. Venku ještě nebyl problém se krotit a držet na uzdě, ale jako by v uzavřeném prostoru a osamotě všechno získalo jiný nádech, více napjatý.* Možná. *Podotkne, když znovu nalezne dech mezi jeho péčí. A pak… Pak je zabraná do změti vážně, rozkoše, vzrušení a hodně hodně daleko v samotném středu je schovaný silnější cit, který ale zatím Jemovi nedá najevo, ačkoliv bez něj by ten vztah ani nevznikl. Zaměření na klitoris ji skoro zatemní mysl a není tedy zvláštní, že se přestane kontrolovat. Je docela ráda, že to netrvalo tak dlouho, takže je menší šance je zaslechnout. A jelikož je to hodná dívka a rozhodně cítí nutkání Jemovi jeho službu oplatit, přitáhne si ho do polibku a zeptá se, zda může udělat dobře i jemu. Je překvapená, jak vlastně vypadá mužské přirození. Jasně, v hodinách biologie toho viděla hodně a dějiny taky prokazují různé sochy a obrazy s motivem nahých mužů, ale ve skutečnosti vypadají jinak a to ještě když jsou vzrušení. Rukou pohybuje jemně a pomalu, sama si to musí osahat a zjistit, jakou sílu může a nemůže použít… a jakmile dodá, že navlhčené to bude lepší, nějak neváhá a přesune se na kolena. Opatrně putuje jazykem po jeho špičce, poté jim přejede po celé délce ze všech stran, aby navlhčila opravdu všechno. Zavře oči, čímž mírně zabrání dávivému reflexu a začne pohybovat hlavou. Ale hlouběji do krku to nezvládne. Ještě ne. Ucítí ve vlasech Jemovu ruku a to ji donutí k rychlejšímu tempu a zapojení ruky, aby pokryla celou délku a uspokojila ho. Zvedne k němu pohled, když zmíní to, že bude. Je to tázavý pohled, ale sama přemýšlí, jak to nakonec udělají. Nemůže riskovat zničené oblečení ani to, že by to dopadlo na zem. Taky je dost zvědavá, jak to chutná, takže výsledek je jasný. Stále hýbe hlavou, dokud její ústa nezaplní teplá, vcelku sladká tekutina. Odtáhne se a hned ji polkne, aby se dávivý reflex plně nerozjel. Prsty si očistí koutky a vzhlédne k Jemovi, který vypadá podobně, jako před chvílí ona. Vyškrábe se na nohy.*Bylo to dobré? Neudělala jsem nic zle? *Zeptá se po chvíli a začne se poohlížet po svém spodním prádle.* Ehm, neviděl si… no… moje… spodní prádlo? *Poví s rudými tvářemi od studu a stále se po nich rozhlíží. Jelikož je ale nikde nevidí, dojde si pro tašku a donese si ji ke stolu, kde si od Jema vezme svoje kalhotky.* Děkuju. Asi bychom už měli jít… A napíšeme si. *Zazubí se na něj a nechá ho, ať vyjde jako první z místnosti. Pak za ním zavře, oblékne se, uklidí stůl do přesně původního stavu a poté sama opustí místnost a zamkne.*

*Na tom možná něco bylo. Není to ale tak, že se Temi bude muset změnit kvůli Jemovi? Nežene ji moc do extrémů? Není to tak, že si teď myslí, že tohle chce, ale zpětně se jednou bude ohlížet a vědět, že byla zaslepená a neudělala správně? Věděl, že za ni nemá v tomhle ohledu zodpovědnost, ale zároveň... jí vážně nechtěl ublížit. Za tu krátkou dobu si ji vážně celkem oblíbil, a kdyby k němu byla minulost příznivější, možná by byla doopravdy tou dívkou, které by se dvořil jako za starých časů, chodil s ní na rande, jen pomalu rozvíjel jejich vztah, nosil jí květiny a recitoval básně. Ale tuhle část v sobě pohřbil. Život vážně nebyl nějaký knižní román, to měla Temi pravdu. I proto oba nakonec skončí v tom kabinetu a brzy už je Temi o něco méně nevinná, než byla doposud. Zdá se však s tímhle obratem událostí poměrně spokojená, i když těžko říct, nakolik za to může právě prožitý orgasmus a endorfiny, které se tím uvolnily do těla. Naproti tomu jemu začínají krušné chvíle, jelikož její doteky a později i uspokojování ústy ho dost rychle přivádí na pokraj šílenství vzrušením a touhou po vyvrcholení. Na to, že to nikdy nedělala, je velmi šikovná. Očividně horlivá žačka. Když najde tempo, kdy pohybuje hlavou i rukou a bere ho poměrně hluboko do úst, vážně už nezbývá moc času. Upozorní ji tedy na to, že se za chvíli udělá. Upřímně mu to teď nemyslí natolik, aby jí nabídl varianty, na to se z mozku až moc krve přesunulo do jiných partií. Artemis však nepřestává, takže sebou nakonec trhne, jak se napětí v podbřišku prudce uvolní a se zasténáním se jí udělá do úst. Prudce dýchá a snaží se popadnout dech, jak mu rozkoš stále proudí v žilách spolu s adrenalinem, ale nakonec se spokojeně pousměje. I když se sám necítí zrovna jistý v kolenou, podá jí ruku, kterou vypletl z jejích vlasů a pomůže jí na nohy. Tiše se zasměje jejímu dotazu.* Vůbec nic špatně, byla jsi perfektní. *Ujistí ji, ještě se tak úplně neprobral ze své fantazie. Když zmíní její spodní prádlo, najde ho dřív než ona. Ale místo toho, aby jí ho vrátil, schová si kalhotky do kapsy.* Můžeš se pro ně vrátit příště. *Nadhodí vyzývavě a pozvedne obočí. Na chodbě se ozve hluk, ale naštěstí nikdo nejde do kabinetu. Asi by odsud už měli zmizet.* Tak příště. *Poví jen jako příslib a vyklouzne z místnosti. Nejdříve se opatrně rozhlédl, zda někdo nešel, než opustil kabinet a vydal se po svých. Až teď si dovolí procitnou z vědomého snění. Moc příjemné to ale není. I když nemohl říct, že by litoval toho, co se stalo, má chuť si nafackovat za to, s čím souhlasil. Vážně hodlal s Artemis mít vztah? A jak by mohl vycouvat potom, co provedl?* /Do háje./ *Budou si muset nastolit pravidla, až se příště uvidí. Teď momentálně se necítil na to, aby vztah veřejně prezentoval. Bude se s tím potřebovat sžít. Třeba Temi sama brzy usoudí, že jeho běžné nudné já není nic pro ni a ukončí tenhle nesmysl sama. Do té doby jí ale košem nedá. Uvrtal se do toho i vlastní vinou, nikdy si neměl na tom nádvoří začínat. Měl nějakou čest, tudíž své slovo rozhodně neodvolá, i když to znamená, že zvyšuje šanci toho, že andílkovi jednou ublíží.*