Kavárna

Kavárna se nachází v modernější části Edinburghu. Je dle toho zařízena, ačkoli interiér se nese v dnešním strohém stylu, nepostrádá jistou útulnost. Pohodlná křesla, typická vůně kávy, příjemné osvětlení a hlavně nezvyklá výzdoba. Ačkoli se nalézáte uvnitř budovy, máte dojem, jako by se jednalo spíše o stromové domek. Může za to prvek dřevěných trámů obrostlých zelení, které rozjasňují atmosféru. Ceny jsou zde přijatelné a často tu bývá plno.

*Opravdu raději přichází s předstihem. Je 17:50 a Ryan už zabírá stůl naproti vchodu, aby mohl na Skye při příchodu ukázat, že tam sedí* /proč jsi nervózní?? Ryane proč jsi nervózní??/ *Možná to bude tím, že ten incident nedopadl dobře. Jordan mu vyhlásil válku a o kapitána týmu se bude nově ucházet on. Ryana to ale podivně nepálí. Možná by chtěl konečně dát prostor studiu. Taky s ním něco Skye udělala.* /Je to takový cliff hanger Skye. Vůbec nevím, jak to dopadne, ale upřímně doufám, že dobře, protože se kvůli tobě pouštím na cestu, která je fakt nepříjemná./ *Ano, náš nebojácný Ryan změknul. Uvnitř stoprocentně, ale navenek si pořád drží výraz drsňáka. I pár lidí v kavárně, zejména dívky se po něm sem tam pošklebují. Samozřejmě ne všechny, zas tak známý není, ale něco mu alespoň zůstalo.* /winner takes it all....že Jordane/ *hashtag joke řekne polonahlas, ale nikdo to nejspíš neslyší.* Ať už to je jakkoliv, trochu se mu ulevilo, protože teď může dělat jiné věci a rvačky ho na nějaký čas nemusí zajímat.* /stejně to už fotra nezajímá.....nevím kdy byl na posledním zápase/ * Podívá se na hodinky a zbývají dvě minuty do celé. Narovnaně se opře a dívá se vedle dveří, aby Skye nepolekal svým přímým pohledem.*

*V podstatě pět vteřin předtím, než by snad mohla odbít šestá, přichází Skye do kavárny. Sama nedokáže vysvětlit, proč se pětkrát převlékla, uvažovala o hodně outfitech, ale ne snad, že by jí tak záleželo na tom, jestli se mu bude líbit. Spíš měla pocit, že je to důležité... to jak bude působit. Zvolila tedy něco, co by mohlo působit na pomezí elegance a ležérnosti, svůdnosti a cudnosti. Pohledem hnědých očí vyhledá Ryana, než k němu zamíří, jen aby se rovnou usadila na židli naproti němu. Nepozdraví ho, místo toho položí ruce na stůl a koukne na něj, jako kdyby ho vyzývala, aby mluvil. A samozřejmě nezapomene kouknout na hodinky, jeho čas zřejmě běží.*

*Je vlastně hrozně rád, že opravdu došla. Navíc má trochu podezření, že to je jenom póza. Ryan je nečitelný, ale už jenom to, že jde s holkou do kavárny je zvláštní akt. Většinou mu do postele padají jako hrozny. Nicméně teď se snaží. Což v jeho řeči může znamenat spoustu věcí, ale teď máme na mysli vést rozhovor. Normální lidský rozhovor s takovým tím, jak se máš?, tyjo fakt?, jaký na to máš názor?* /fajn, rovnou začnu/ *Mezitím co mu servírka donese espreso tonic a čeká na objednávku Skye, spustí.* Jordan...Všichni jsme to dělali. Hodit něco holkám do pití, zatancovat a pak se s nimi vyspat. Těch věcí je spoustu, oblbováky, španělský mušky a potom takový ty hazardy, co jsi začila sama.....Kam tím mířím....Jo, děláme to, dělali jsme......nesnažím se ospravedlnit. Jenom Jordan. Člověk co jde vždycky za větší hranu než ostatní. Jestli to chceš vědět, ano minimálně čtyři holky znásilnil...Moje pointa? Chceš-li ho udat, nechoď do toho sama. Najdi ty holky a sepište to spolu. Proč? Když zjistí, že jsi sama, udělá ti ze života peklo. Poslední věc a potom skončím ten svůj monolog.* Napije se, jako kdyby měl říct něco obzvláště složitého.* Jordan mi na mejdanu řekl, že tě chce ojet. Neřekl co udělá, ani jak, ale když jsem s ním byl u stolu a ještě s Davem, podíval se na tebe a pošeptal mi to do ucha. Nevěděl jsem to předtím. Jinak bych tě nezval* /proto jsem byl mr. Creep a kontroloval tě. Nejenom kvůli tomuhle, ale protože se mi líbíš/ Skye, poslední věc a potom fakt mlčím. Klidně na mě buď naštvaná a mysli si, jaký jsem predátor, ale já tě jenom chci varovat. Ten boj do kterého vstupuješ není vyrovnaný. *Zakončí svůj hrozně dlouhý myšlenkový pochod vyřčený nahlas a jde s kůží na trh. Opírá se o křeslo a patrně čeká na její reakci. Upřímně? Čeká že se zvedne, dá mu facku a nechá ho tam.*

Latté s mandlovým mlékem, bez šlehačky, s cukrem. Děkuji. *A to je první a poslední, co na nějakou dobu poví. A ještě ke všemu to nejsou slova směřovaná k Ryanovi, ale k servírce, na kterou se jen pousměje, když její objednávku vyřídí. Stiskne pevně rty a mlčí, dívá se na něj přímo, neucukne pohledem, neucukne ať jí tam říká cokoliv. Jeho žvatlání, kterým prokládá slova s pointou, jí ve skutečnosti přijde poměrně roztomilé, ale tenhle pocit zabíjí znechucení k tomu, k čemu se přiznává. A upřímně jo, myšlenka profackovat ho a odejít jí blikne hlavou. Když konečně přestane mlčet, pomalu se nadechne.* Proč bych ti měla věřit, že to co říkáš, má pomoct mně a ne jemu? *Hnědé oči mírně přimhouří, jen tak nepatrně, kávy se ani nedotkne, sleduje každý jeho mimický pohyb. Zcela evidentně jí nechce nic uniknout a asi ani neuniká, protože se mírně nakloní přes stůl a ještě něco dodá.* Povídáš, že Jordan mě chce ojet... a ty snad ne? *Docela přímá, uhm. Tohle ale rozhodně nebyl svůdný tón, spíš tichý a ostrý.*

To ti nemám jak dokázat. Fakt, že jsou z nás nepřátelé, nahrává tomu, že by to pomohlo i mně. Nicméně, zpravidla nikdy to neřeším přes druhé lidi. Tebe jenom upozorňuju a říkám co se stalo. Jsi chytrá...můžeš s tím pracovat *Nechá se odmlčet a dívá se před sebe, jakoby ještě hledal slova.* Promiň, ale kdybych tě chtěl ojet, tak to udělám u sebe na pokoji. Byla jsi úplně bezradná.* Což neříká nijak útočně, ale spíš s trochou empatie a faktem. Ano, samozřejmě že se mu líbí, ale tohle by jí neudělal. Ani žádné jiné holce. Vlastně do toho nikoho nikdy nenutil. Což je zejména díky tomu, že ho holky chtěly sami. Ale Jordan? Raději skočit na strom a předstírat, že jste větev. Dejme tomu, že má svaly, ale vypadá jako ztrouchnivělý pařez.* /Ok.....Skye....pojďme fakt řešit něco jiného/

*Jeho slovům o tom, jak byla mimo, se jen pousměje.* Takhle by si to nechtěl. *Poví rozhodně.* Potřebuješ k tomu ten ego booster. *Narovná se a konečně se napije své kávy, ale oči z něj nespouští.* Neřekl si mi v podstatě nic, co bych nevěděla. *Ujistí ho tiše.* Ale fajn. Děkovat ti nebudu, dobře? *Povytáhne obočí.* Chtěl bys mi říct ještě něco nebo snad už jsem propuštěná a můžu jít? *Pravda, místo šedesáti minut mu zatím věnovala jen deset, ale jak se zdá, klidně by se zvedla a odešla.*

*Trochu se zakucká, když mu řekne, že takhle by to nechtěl.* To je vlastně všechno. O Jordanovi víš...Kolik to zabralo času? *Podívá se na hodinky a zjístí, že jsou tady sotva 10 min.* Jen se tě zeptám. Přišla jsi v takovémhle outfitu, objednala sis kafe, které máš evidentně ještě nedopité, kdyby to fakt bylo jenom o Jordanovi, urgovala bys mě, ať si zavoláme......proč to prostě nedopijeme...zkusíme konverzaci dvou normálních lidí a potom zase odejdeme? /pokud teda nechceš zkoumat viskozitu vody/ *Má velké pokušení říct Ryan. Každopádně je upřímný a snaží se to říkat nenásilně aniž by to znělo divně. Má zájem si s ní povídat, zároveň respektuje pokud bude chtít odejít. A jestliže odejde, nechá to být. Vypadal by už opravdu divně. *

To jste vy muži. *Vydechne a s lehkým šklebkem zavrtí hlavou.* Co podle tebe znamená "tenhle outfit"? V čem jsem podle tebe měla přijít? A proč si myslíš, že jsem si volila oblečení podle tebe a nemám dnes ještě jiné plány? /Nemám./ *Zkoumavě si ho prohlédne.* Ale fajn... fajn. Proč ne, dopiju si kafe. *Koukne na hodinky.* Čas ještě mám. *Přikývne a znovu se napije.* Slyšela jsem, že prý končíš s fotbalem. *Drby se zřejmě nesou rychle, kdo ví, kolik je na tom pravdy, že?* Ale víš, tuhle cestu sis vybral sám. Proč vůbec chceš trávit čas se mnou? I pro tebe to musí být otravný, zcela očividně máme úplně odlišné názory na život. Ty jsi ten, kdo si dá café tonic s brčkem a já ta, co byla ráno na schůzi feministek a večer jdu hrát představení do divadla. Co my dva máme společnýho? *No nic moc hezkýho mu nepoví, ale tak aspoň mluví a už ho jen mlčky neposlouchá, ne?*

Já nevím....prostě dobrej outfit......Jinak nekončím, dávám si pauzu *Trochu si vzpomene na všechno, co mu bude chybět. Skandování, vstřelené góly a především slávu a uznání. Na to si člověk rychle navykne. Ještě k tomu někdo jako Ryan. Člověk co v sobě dusí několik věcí.* Jednou jsem byl na přípravce do první ligy....ti lidi trénují 24/7. To není sport, ale továrna na roboty. S jedním jsem se bavil a mluvil jenom o fotbale. Jakoby hrozně překvapivě že? *Nechává řečnickou otázku. Když nad tím přemýšlí takhle, není mu to líto.* Chci dát zase přednost škole. Nebyl jsem v tom marnej *Dokončuje a napije se.* Co ty? Proč vlastně psychologie a feminismus? *Někdo prosím hned pošlete Ryanovi klíčenku a pozvánku na odvykačku kokotismu, protože z nuly na sto se dělá špatně a Ryan fakt vyměkl. Je to vůbec on? Opravdu použil otázku a co ty? Možná má jeho babička problém, možná mu psal děda, že chce aby ho navštívil do nemocnice, nebo čím tak, že je najednou člověk? Že by Skye?

*Pořád mu nevěří, ale trochu roztává, to je vidět například z toho, že neodchází, že jo. Pomalu přikývne.* Obojí je důležitý, ani jedno nemá dvakrát dobrou pověst, ale obojí je potřeba a je to budoucnost. *Pokrčí rameny. Je to jen taková drobná odpověď, ale vysvětlovat mu tam svoji motivaci prostě nemá v plánu. Stejně jako nemá v plánu mu přiznat, že žádné trestní oznámení podávat nebude, minimálně ne na něj nebo na Jordana. Dost možná spíš na toho barmana, ale o tom nemluví, kdo ví proč nemá pocit, že by to pochopil, protože do určité míry to nechápe ani ona sama. A nechce, aby se mu ulevilo, že je z toho venku.* Zapomněla jsem ti vzít tu mikinu. *Lehce přivře oči, zjevně nespokojená se svou vlastní zapomětlivostí.* Ale donesu ti ji. *Slíbí mu.* Nemusíš se bát, nepodpálila jsem ji... rituálně. *Že by vtip? Dost možná, jen se teda nesměje, no.*

Myslím, že v tom budeš dobrá. Minimálně lidi čteš rychle. Nevím co ostatní /třeba na mě sis posvítila rychůe.../ Jo, v pohodě....myslím, že to fakt nespěchá  *zasměje se, protože nějaká mikina ho netrápí. Spíš co si o něm myslí a jestli ji vůbec může někdy někam pozvat. Ale na to je moc brzo.* Co vlastně děláš mimo školu? *Otázka na kterou taky čekal docela dlouho. Bylo by divné, kdyby ji položil kdykoliv jindy, ale teď na to byl prostor a opravdu ho to zajímalo.* Neboj, nechci tě zpovídat, jenom se snažím nadhodit zajímavé téma a tohle je vždycky dobrej starter....teda pro vás pro hipstery. *Ano, Ryan si to neodpustil. Jen na chvíli v sobě probudil starého kance, ale vzal si do ruky skleničku s espresem a podíval se na Skye. Navzdory svému poslednímu vtípku, který mu Skye beztak vrátí to myslel upřímně* /hlavně se přestaň takhle usmívat, jinak se začnu červenat/

*Jen mírně nakrčí obočí.* To nevím, jestli je umím číst. Třeba od tebe bych nečekala, že budeš obhajovat každou věc, kterou povíš. Nemusíš mi dávat po každé otázce sáhodlouhé vysvětlení svých myšlenkových pochodů. *Ještě trochu víc se zamračí, ne snad naštvaně, spíš jako kdyby si myslela, že je divnej. Což myslí.* Mimo školu chodím do různých spolků, hraju divadlo, občas jezdím domů. Ne snad, že by bylo moc času, mimo školu. *Pokrčí mírně rameny, ale lehce jí cukne koutek, když ji nazve hipsterem a chápavě přikývne.* Ah, nevěděla jsem, že vy, vyhaslé hvězdy střední školy, máte návody na to, jak se chovat k nám divným... jak jen se to řekne... slušným lidem? *No jasně, že mu to vrátí, a ještě mu věnuje přímý pohled do očí, pokud je tedy on sám nesklopí. Jako kdyby očekávala, jak na ni zareaguje.* Zeptala bych se na tvůj volný čas, ale po tom, co jsem viděla a slyšela... to asi nechci vědět. Zbytek toho kafe by ti mohl skončit na hlavě a to by byla škoda... toho kafe. *Přeslazeně se usměje.*

Do jakých spolků? Hraješ si na lesní elfku? *Vtip, ale zároveň trošku laškuje. Divně laškuje. Achjo Ryane. Nicméně se do široka usměje a pobaví se nad tím co právě řekl. Možná víc ho baví ta představa jak někde běhá po lese a atrapou mlátí ostatní skřety.* Hmm... * Na chvíli zvážní. Nechce vytahovat svou minulost, stále ještě možná současnost, a s ní ty věci, které opravdu nejsou v pořádku.* Okej, tak mimo to, co si domyslíš mám opravdu rád noční projížďky. Rozumíš...prostě se jen tak někam ztratit, projet se a pustit si playlist. Tam na tebe spoustu věcí nemůže. Proto jsem tenkrát byl u toho přístavu. Většinou to je moje poslední stanice. /A někdy bych tě rád vzal s sebou/ Minule jsem si uvědomil jak hrozně prašivý tohle místo je. Univerzita, stejní lidé, stejné problémy, každý má nálepku a člověk pořádně nikam nemůže. Někdy to chce vypadnout a zapomenout, že žijeme v Edinburghu. *Celou tu dobu se dívá do stropu a viditelně sní. Možná že se před ní cítí komfortně tohle vypustit. A dost pravděpodobně taky kvůli tomu, jak důležité to pro něho je.* No a u přístavu to na mě vždycky padne *Řekne úplně nakonec svého snivého monologu. Poměrně dost tiše.* /okej....teď jsem se trochu otevřel/*

*Je trochu překvapená, že ji tak provokuje. Nicméně vlastně docela příjemně, takovéhle rytí ji nevadí, a tak na to ani extra nereaguje a raději se znovu napije. Poslouchá ho a pro jednou zase mlčí. Ale dlouho jí to nevydrží.* Podle toho, jak jsi se mnou mluvil, když jsme se tam potkali... jsem neměla pocit, že by na tebe něco padlo. *Poví docela rozhodně a no... jo, asi ho mírně napomíná. Nemá ráda, když po ní kluci křičí jak kdyby spolu pásli husy.* Ale upřímně... trávit čas o samotě a ještě na to znečišťovat ovzduší autem... to teda nepovažuju za nějaký super koníček. /Kdyby aspoň jezdil na kole jako Hamilton./ *Pohodí svými tmavými kudrnatými vlasy, než si ho začne trochu zkoumavě prohlížet, konečně na něj taky nekouká jako na hnusnýho brouka.* Jsi na vysoký škole. Vyvlíknout se ze svý ubohý masky a udělat si vlastní reputaci není tak těžký... naopak, je nejvyšší čas, když to nezvládneš teď, nezvládneš to už nikdy. *Ujistí ho konečně a znovu koukne na hodinky.* Budu muset jít, musím se nalíčit a navlíknout se do kostýmu. *Oznámí mu prostě a mávne na servírku, že bude platit.*

*Do kavárny si to nakráčí žena zhruba kolem třiceti let, oblečená do tmavě modrých mom jeans, které mají docela roztřepené konce, šedé mikiny s názvem jakéhosi amarického města, tak jak je to v dnešní době moderní a přes to má ještě přehozenou tmavě zelenou vestu. Na nohou má tmavě zelené converse kotníkové botky. Vlasy má ledabyle sepnuty sponou a občas jí z účesu uteče nějaký ten pramínek. Co se týče líčení, tak to dneska nechala doma, přišla pěkně nenalíčená a přírodně krásná, tak jako ona umí být. V rukou drží klíčky od auta, svůj telefon, jakési tmavě červené desky na papíry, na kterých je připnutá jedna prupiska a jeden zvýrazňovač.* /Musím vymyslet menu na dalších pár zimních měsíců, měla bych si zjistit jaké jsou tady sezónní potraviny a využít toho, přeci jenom jim tady nebudu servírovat exotické ovoce v prosinci. I když jeden dva dezerty s exotickým bych tam zařadit mohla, jsou o něco zábavnější než ty klasické. Kdo by furt chtěl jíst jenom Sachr./ *Pomyslí si mezitím co čeká v řadě na kávu u kávového pultu, zřejmě si tu kávu chce vzít jakože s sebou.*

*Layla sa dnes našťastie prebudila do svojej identity a tak je taká pokojná a detská.Rozhodla sa že sa pôjde trochu prejsť a že si dá niečo dobrého. Pousmeje sa a pokojne vykročí z domu len vo svojich tmavo červených nohaviciach so žltým tričkom a budnou.Pousmeje sa na brata aj na svoju chránenku a pokojne si vykračuje mestom.Kráča až narazí na kaviareň ktorá sa jej zdá lákavá a príjemná a tak tam rovno vstúpi bez nejakého dlhého čakania. ,,Dobrý deň." Pozdraví pokojne keď sa postaví do rady.*

*No a tak tam stojí, vypadá u toho zamyšleně, jakoby to menu co vymýšlí vymýšlela už teďkom v řadě.* /Chci alespoň dva předkrmy, to minimálně, pokud se mi podaří něco vymyslet z toho co tady lokálně mají.../ *Pohrává si u toho s klíčky u auta co má v ruce a ty u toho jemně štěrkají.* Dobrý den... *Pozdraví taky slečnu co stojí za ní a sjede si ji pohledem, ale ne nijak jakoby ji odsuzovala, spíš tak jakoby ji obdivovala.* Moc vám to sluší slečno... *Pousměje se na ni vlídným úsměvem. Ona už je prostě taková, když vidí někoho kdo se jí líbí nebo se jí líbí něco na té osobě, tak jednoduše tu pochvalu řekne.* /V tomhle pochmurném městě by bylo třeba víc takových.../ *Pomyslí si, ale to už se dostane na řadu.* Jeden flatwhite prosím, s ovesným mlékem a k tomu jeden ten dýňový chlebíček, ten může být na talířek, sním si ho tady. A pokud to půjde, tak prosím rozpéct. *Usměje se mile na obsluhu a odloží si na pult svoje klíče i telefon a z peneženky vytáhne určitou částku peněz společně s poměrně velkým dýškem. Co se ale nestane, klíčky položila špatně, takže jí spadnou na zem a ona si toho ani nevšimne, jak loví peníze z peněženky. Vezme si potom svou peneženku, telefon, kávu a ještě šikovně zvládne vzít i s vůj chlebíček, ale klíčky zapomene na zemi u pultu.*

*Keď sa jej dostane pochvaly Layla sa žiarivo usmeje.Pôsobí teraz veľmi spokojne a potešene. ,,Ďakujem to ma veľmi teší."Prehlási s úsmevom na perách. ,,Hihi ja milujem farby a tak ich nosím neustale pri sebe.Je to taký moj znak."Začne spokojne vysvetľovať a keď jej nová známa ide na radu,ona sama si začne pomaly vyberať. ,,Hmm tak treba tohle a tohle."Povie potichu pre seba a prípadne pre Em keby ju počúvala a čaká. Všimne si že dievčaťu upadli kľúče a chce jej to povedať ale to už ide Ines sadnúť si a Layla k pokladni.A tak sa po kľúče zohne a zoberie ich. ,,Dala by som si jeden syrovy chlebíček a jeden s krabím šalátom.A k tomu ovocný čaj."Povie s chuťou svoju objednávku a keď dostane čo si objednala rozíde sa za Ines. ,,Vaše kľúče."Zacinká s nimi ako mačička.*

Moc pěkný znak, chtělo by to víc takových lidí, třeba by potom nebylo město tak pochmurné... *Usměje se na ni, ale pak už jí nevěnuje příliš mnoho pozornosti. Prostě si jednoduše objedná svůj dezertík a kafíčko, zaplatí a jde si sednout. Položí si před sebe svoje desky, které rozevře a sundá z nich propisku a ten zvýrazňovač. Napije se ze své kávy a zatváří se na nejvýše spokojeně, nakonec dezertní vidličkou odkrojí ze svého dýňového chlebíčku a ochutná jej. U toho se netváří zas až tak spokojeně, nakonec ale pokrčí rameny a nechá to být. Už chce vzít do ruky propisku, když v tom se u jejího stolu objeví Layla s jejími klíčky...*Kdybych mohla, ztratila bych i svou hlavu... *Zasměje se na nad tím.* Jste moc hodná, že jste mi je donesla, děkuji vám... Kdybyste už neměla objednáno, tak bych vás pozvala, ale takhle vám můžu nabídnout jenom svoji společenost. Klidně si přisedněte. *Usměje se na ni vlídně a odloží propisku. /Zdá se být milá a já stejně nemám inspiraci na psaní toho menu, tak proč ne... Zdá se být mlaďounká... Ještě jí není určitě ani dvacet... Such a baby.../

*Ešte na jej vetu s úsmevom prikývla hlavou.Ona sama farby miluje a nedokázala by si predstaviť že by bola bez nich.Veď aj tu Em presvedčila aby si ich brala na seba.Keď si dievča všimne svojich kľúčov,zasmeje sa a podá jej ich. ,,hihi to poznám.Občas sa mi to stáva.Em mi pak musí pripomenať veľa vecí."Zasmeje sa nad tým.Posadí sa k nej a vyzerá milo. ,,Noo kto hovorí že si napokon nedám malý zákusok?"Usmeje sa na ňu milo. Prezerá si chvíľu zvedavo dosky. ,,Kreslíte rada?"Opýta sa odrazu lebo z nejakého dôvodu dostala chuť kresliť.*

*Ochotně si od ní vezme klíčky od auta, které rovnou schová do pravé kapsy své zelené vesty, tak aby se jí je už nepodařilo znova ztratit.* Em, je vaše... Sestra? Kamarádka? Nebo... Přítelkyně? Koukne po ní ta trošku zvědavým očkem a mile se na ni usměje, když se k ní posadí. Dá si další sousto svého dýňového chlebíčku a lehce se zasměje, když Layla řekne to o tom zákusku.* Tak v tom případě, pokud si dáte ještě cokoliv, tak je to na můj účet... Protože klíče od auta mám jenom jedny a shánět nový klíč by byl docela problém. Dovysvětlí ještě důležitost klíčků od jejího auta a instinktivně sáhne na pravou kapsu, kde jsou schované. Kreslit neumím vůbec, v těch deskách jsou jenom papíry s poznámkami k zimnímu menu zdejší restaurace, kde pracuji... Jsem šéfkuchařka. Pousměje se na ni a sáhne na desky, které pak rozevře a Layla může vidět hned několik popsaných papírů všemožnými škrábanicemi, které zřejmě mají dávat smysl. Jinak já jsem Inês, když už tady spolu sedíme, tak se alespoň můžeme představit. *Podá jí přes stůl packu. Copak děláš ty? Vypadáš mlaďounce, ještě studuješ?

*S úsmevom sa na dievča pozerá a vyzerá teraz nad mieru spokojná.Mašla novú kamarátku a ani to netrvalo dlho a navyše sa dnes cíti dobre a cíti sa sama sebú.Aj Em je pokojná za čo je Layla veľmi rada.* ,,Jeej no to chápem že sú dôležité.Ani ja by som nemala kľúče strácať.”Zasmeje sa.Vždy si na to dáva pozor lebo jej to vždy bratček pripomená.Nad otázkou ohľadne Em sa mierne zarazí a nakloní hlavičku ale žiarivo sa usmeje. ,,Em je moja staršia sestrička.”Usmeje sa nadšene.Ona sama to tak vníma a tak hovorí pravdu. ,,Dobre ráda sa na teba obratim ak budem mať na niečo chuť.Vieš ja milujem jedlo!”Prehlasi šťastne.Keď jej žena povie že je šéfkuchárka usmeje sa. ,,Mňaam!Tak to tam raz musím prijsť!To musí byť veľmi dobré!”Poznamená a s chuťou si začne prezerať menu zatiaľčo si pokojne ďalej papá chlebíček. ,,Ja som Layla teší ma.”Predstaví sa tiež. ,,Mmm študovala som ale teraz..mám pauz.” Vysvetlí pomaly lebo nie je veľa zvyknutá na dotazy a tak pôsobí mierne neisto.*

Nikdo by podle mě neměl ztrácet klíčky, ale stejně se to prostě občas stane... *Pokrčí nad tím jenom rameny s lehkým úsměvem na rtech. Potom sleduje reakci na její otázku a už chce vychrlit nějakou tu omluvu, že je tak zvědavá, když v tom jí odpoví a ona se usměje.* Tak to je pak dobře, že ji máš, aby ti připomínala věci... *Usměje se nad tím, ale nevěnuje tomu nějakou větší pozornost. Je normální, že lidé mají sourozence. Ona teda ne, protože je jedináček, ale prý je to běžné.* Věr mi, že já taky! Proto jsem se stala kuchařkou, protože miluju jídlo. Chceš vědět malé tajemství? Původně ze mě měla být právnička, ale potom jsem se rozhodla, že je toho už dost a místo toho jsem se přihlásila do kuchařské školy a tak je ze mě teď šéfkuchařka. Takže já opravdu miluju jídlo. *Zahihňá se jak dopoví svůj příběh a potom sleduje nadšenou reakci Layly.* Určitě přijď, když tam zrovna budu, budeš mít dezert na mě, jako pozornost od šéfkuchařky. *Mrkne na ni a napije se ze své kávy. Jestli teda někdy dovymyslím to menu. *Zasměje se nad tím a položí ruce na desky. Taky mě těší Laylo. *Usměje se na ni vřele a znova se napije kávy.* Hmm... Zajimavé... A copak si studovala? A proč sis dala pauzu? Měla jsi prozření o svém oboru tak jako já? *Uchechtne se nad tím a vůbec se nepozastavuje nad tím, že má tolik otázek. Prostě se snaží udržet konverzaci se svou milou společnicí.*