Kavárna

*Na to prikývne hlavou. ,,Ah to áno,to naprosto súhlasím.Ale kľúče sú potvory a rády utiekajú a schovávajú sa." Zasmeje sa. Nikto ale nevie u nej či to tak naozaj vidí alebo ako to vôbec myslí ničmenej je teraz ako tak pokojná a hlavne je šťastná.Má tu novú kamarátkua to ju teší.Navyše miluje jedlo. ,,Ooo mňam!A už máš niečo vymyslené?Bude to niečo netypického?Či azijského?Či klasika?"Pýta sa zvedavo. ,,Áno je to tak.Sestrička je skvelá!"Povie šťastne Layla.Napokon už ju počúva a oprie si hlavu o stol keď počúva jej príbeh. ,,Woow tak to je super!"Prehlási. ,,To je veľmi dobré.Kuchárka to musí byť zaujímavé nad mieru."Usmeje sa milo. ,,Ah a áno rada prídem.Naozaj veľmi rada."Povie milo. ,,Mňam mňam!" Pochutnáva si.Keď sa jej opýta na školu a na dôvôd prečo je preč z nej,trochu zneistí. ,,No..mala som nejaké ťažkosti a napokon áno pravda prišlo prezrenie."Usmeje sa na ňu a spapá čo má.Napije sa aj.*

*Zasměje se nad ppoznámkou o klíčích, nicméně dál to už nekomentuje. Jde ale vidět, že je absolutně v pohodě a vlastně ráda, že zná nového člověka, dívku, kterou by mohla pokládat za novou kamarádku.* Zatím toho moc nemám, musím udělat průzkum toho, co je zde lokální a v sezóně během zimi. Já pocházím z Portugalska a studovala jsem ve Francii a tam se ty potraviny trošku liší. Tudíž musím udělat nejprve průzkum a potom budu moct něco vymýšlet. *Dovysvětlí ještě a otevře potom desky.* Chci se soustředit na zdejší potraviny, nevymýšlet nějaké netypické věci, ale vymyslet něco typického a klasického a soustředit se na kvalitu a chuť. Nicméně si asi zřejmě neodpustím jeden dezert, který bude netypický a zřejmě udělám něco z tropického ovoce nebo nějaké netypické potraviny, jako takové malé překvapení, takový malý zvrat v mém plánu. *Jde vidět, že ví o čem mluví a taky, že když mluví o vaření, tak se jí objeví šťastné jiskřičky v očích. Očividně je tohle jejím posláním.* Děkuji, ano je to velmi zajímavá profese, ale není to přeci jenom pro každého... Já to ale miluju. *Klidně se napije kávy, které už moc nezbývá, ale dýňový chlebíček nechává být, zřejmě jí moc nejde po chuti a tak jej prostě nechává být. Potom zavře desky.* Velice mě mrzí, že jsi měla takové těžkosti, že si musela dát pauzu. Snad to bude brzy lepší, budu ti držet palce. *Usměje se na ni vřele a jde vidět, že to myslí velice upřímně. Přeci jenom i ona pár takových těžkostí měla během svého života a prošla si několika nepříjemnými zkušenostmi.* No a víš, co by tě mohlo tak bavit? Třeba něco s módou, něco kreativního? Nebo máš nějakou brigádu, co tě baví? *Jde vidět, že má skutečně upřímný zájem a ne jenom takový ten předstíraný.*

*Počúva jej rozprávanie a prikývne hlavou. ,,Aha tak to je skvelé.Myslím že to bude báječne jedlo!" Prehlási spokojne. ,,Je dobré keď ľudia používajú lokálne a sezónne potraviny." Pousmeje sa milo.Vyzerá pokojne teraz a zaujato si ju počúva. ,,Oooo nemôžem sa dočkať!" povie. ,,Už sa teším až sa tam zastavím." Prehlási a pokojne sa napije sa.Napokon prikývne hlavou na jej slova a keď príde na rad reč o jej ťažkostiach, skloní trochu hlavu. ,,Ďakujem." Povie jej. ,,Myslím ale že sa to zlepšuje stale viac a viac." pousmeje sa pokojne. ,,Si láskavá." povie milo.Napokon sa zamyslí. ,,Hmm asi áno,niečo s modou a s farbami!" Zajása. ,,Teším sa na to." Povie milo. ,,Rada navliekam koráliky a tak." poznamená. ,,Pokojne ti nejaký náhrdelník dám." Povie.*

Děkuji, já doufám, že bude. A ano, je to jedna z nejdůležitějších věcí, dle mého názoru. *Dopoví ještě k těm řečem o jídle a o jejím menu.* Tak snad nebudeš zklamaná. *Pousměje se na ni mile a mrkne na ni. Potom se napije kávy z kelímku a odloží jej zpět na stůl.* Maličkost. Jsem ráda, že je to lepší a lepší... *Pousměje se na ni potom ještě jednou a potom ji poslouchá jak povídá o tom, co by chtěla dělat. U toho ještě zkontroluje telefon a viditelně znervózní, když uvidí kolik je hodin. Nicméně nic neříká a dál ji poslouchá* Byla bych určitě ráda za korálky, to bys byla moc hodná. A snad ti tedy něco s módou vyjde, přála bych ti to. *Nijak ji neodbývá, dává si pěkně na čas. Potom vezme své desky a vytrhne z nich kousek papíru a prupiskou na něj cosi napíše a papírek přisune Layle.* Tady, moje číslo. Když budeš chtít, klidně mi napiš nebo zavolej a můžeme se znova vidět. Dneska už bohužel budu muset jít, už jsem dávno měla být v restauraci... Ale moc ráda jsem tě poznala a ještě jednou děkuji za ty klíčky. *Řekne a u toho už se zvedá, posbírá si své věci.* Tak se měj pěkně Laylo, užij si zbytek dne. *Usměje se na ni ještě, jemně jí položí ručku na rameno a jemně jej stiskne v jakémsi přátelském gestu (nojo, jižani, dotykový lidé) a pak už zmizí z kavárny pryč, zřejmě do již zmíněné restaurace.* 

*Usmeje sa na ňu a prikývne hlavou. ,,Myslím že to bude úplne skvelé!"Prehlási radostne.ona je vždy zo všetkého taká radostná.To má Layla v povahe.Počúva čo jej nová kamarátka hovorí ale začuje aj hlas Em.Tá už pravdepobne chce ísť domov.A tak Layla prikývne hlavou. ,,Ďakujem.Si veľmi milá!"Povie jej milo dievča. ,,Dobre vyrobím ti nejaké špeciálne."Sľúbi jej a pokojne sa zahľadí z okna. ,,Jeejda tak to utiekaj."Zasmeje sa ke´d jej povie že mala byť už dávno inde. ,,A ďakujem za čislo, ozvem sa ti."Dá jej sľub a čislo si schová do mobilu. ,,Aj tebe krásny zvyšok dňa."Rozlúči sa s ňou než odíde.*

*S úsměvem na tváři se zde zjeví právě Ines, dneska oděná do jednoduchých tmavě zelených šatů, které krásně lichotí jejímu tónu pleti. Přes ně má přehozený dlouhý černý kabát a na nohou má kanárkově žluté lodičky, které jsou vidět jistě na míle daleko. Vlasy jí splývají volně podél ramen a dneska nápadně voní po vanilkovém cukru, z nějakého neznámého důvodu. Nalíčená je pouze decentně, nic výrazného, jenom trochu make upu, aby vypadala trošku sofistikovaněji. Celkově se dá říci, že jí to dneska velice sluší, vypadá tak nějak business casual, jakoby celý den strávila řešením čehosi, těžko říci čeho. Hned po tom co vejde dovnitř, tak se usadí k jednomu ze stolů a sundá si ze sebe kabát, který odloží na volnou židli, stejně tak odloží také jakousi koženou brašnu, kterou měla přehozenou přes rameno když přišla. Vytáhne z ní peněženku a zamíří k pultu, kde se postaví do řady a čeá až na ni přijde řada, aby si mohla také objednat svou kávu a něco dobrého k snědku.*

*Vystojí si teda tu dlouhou řadu na kávu, nakonec si tedy objedná a společně se svou kávou zasedne k jednomu ze stolů. Vytáhne ze své brašny několik různých složek a papírů, do kterých občas něco připíše nebo něco proškrtne. Nakonec vytáhne i svůj notebook, do kterého něco slušnou chvíli datluje. Až když pak má dopitou kávu a všechnu práci zřejmě hotovou, tak si všechno úhledně schová pěkně do své brašny, vezme si na sebe svůj kabát a vyrazí ven z kavárny, kamsi do města, těžko říct kam.*