Antikvariát u Alci

*Ten navečer jsem šla do knihovny, ve městě, ani nevím proč, ale byla jsem jak blázen. Potom co mi recitoval ty verše jsem prostě chtěla jít. Došla jsem tam, viděla jak pomáhá lidem s knihama a ...naštvala se. Je to floutek a pěkně mě provokoval! A tak jsem šla pryč, hezky k sobě abych poslala brigádnici co je v antiku , když já jsem pryč, domů.* "To určitě! Vznešenost ducha zašlapaná v prach...bla bla.." *Protočím panenky a jdu raději katalogizovat nově příchozí svazky. odpoledne příjemně utíká a já si prozpěvuju písničku od oblíbené kapely.* All of my memories keep you near, in silent moments imagine you're here...all of my memories keep you near, in silent whispers, silent tears..." *To poslední je dost vysoko ale já miluju zpěv a mám vyšší soprán takže potichu ale přeci jen to vyzpívám. Právě se nacházím na schůdcích a natahuju se do horní poličky, musí se tam ještě tahle malá knížka vejít.* "herdek...no tak...uhněte ještě kousíček..." *Zaprosím knihy o slitování abych nemusela kvůli jedné zakládat nový foch. Na sobě mám už jen domácí letní šaty v bílé barvě s kytičkama, které jsem tam sama našila a v pase svázané tkalounkem aby nevypadaly jak pytel. Na nohách nic, po žebříku si žabky nechávám dole a pak většinou zapomínám takže mívám bosé nohy s trochu ošlapanýma patama od podlahy. *

*Své auto značky Audi A1 v bílé barvě zaparkuje někde před antikvariátem, jak jen to je možný. A právě proto, že přijel autem, na sobě má v podstatě jen kalhoty a rolák, kabát mu chybí.*
*Ani auto nezamyká, jen z něj vyleze, klíčky společně s mobilem dá do kapsy, a pak pomalu vleze do antikvaritáu. Pokud tam není zvonek, tak o sobě nějakou dobu ani nedá vědět. A pokud zvonek zazvoní, ani tak nezdraví. Místo toho se začne rozhlížet po knížkách, než prostě halabala promluví.* Nelíbilo se ti u nás? *No jo. Jo. Je to floutek. A evidentně je na to hrdý!*

*Prozpěvovala jsem si a zároveň zaháněla myšlenky, které se mi rády rozutíkaly směrem jednomu protivnému sonetu. Byla jsem sama naštvaná na to jak moc na holky působí hezká tvářička sebevědomí a recitace veršů...Bylo to ..no hezký..milý...vzrušující. A já se měla soustředit na práci a ne na tohle! Rozptyluje mě to. Muži vždycky rozptylují..no..tohle není muž to je floutek! Mladý ucho bez chlupu na bradě tak! Utvrdím sama sebe v tom že mě vlatně vůbec nezajímají ty jeho kukadla a úsměv.*"Haalelujah!" *zvolám vítězoslavně, když tam útlá knížka konečně zapluje, i když to je opravdu poslední, která se tam vejde, ale...třeba zas další někdo koupí a místo se udělá! Neslyším díky své radosti vůbec nikoho přicházet za mnou, ano slyšela jsem zvonek u dveří, na který jsem zvolala že jsem hned tam, ale ne kroky až sem. Takže první co uslyším je až hlas, který je mi až nepříjemně povědomý. Nadskočím leknutím a zavrávorám na schůdcích.* "Aaaa....ne nee ...pozor! Letím.." *Vykřiku ještě než se skácím k zemi ze schůdků se zatnutou tváří protože je mi jansé , že si něco nehezky na tluču a tak očekávám tvrdý dopad.*

*Jasně, že se pokusil za ni dostat neslyšně. A jak si to tam tak prohlíží, pohledem nakonec skončí na ní. Tím pádem ale i vidí a hlavně slyší její pád. Ten samozřejmě zvládne zastavit. Dvěma delšími kroky se ocitne u ní a nastaví ruce tak, aby ji zachytil.* V pořádku? *Zeptá se, když mírně povytáhne obočí a začne ji jemně pokládat na zem.* Nepřijde mi to tu tak zapadlý, aby ses musela kácet z každého zákazníka. Tak snad je to mnou? *Poví to s vážnou tváří. Jen nepatrně mu zacuká koutek pobavením, to se ale pokusí včas skrýt.* Ani jsem to vlastně nehledal moc dlouho. *A pokud se slečně nic nestalo a stojí nohama na zemi, tak se zas frajersky opře jemně loktem o nějakou poličku, zatímco se rozhlíží okolo.*

*Čekám , čekám....a pořád čekám na pád, ale nic...dojde mi , že jsem se zastavila a tak otevřu oči, který byly zakrytý rukama a je to on, no jasně! Ještě se kvůli němu zmrzačím!* "Jo jo, dobrý...lekla jsem se, proč se takhle plížíš?!" *Zavrtěla jsem hlavou, vypadal jak nový deseťák , ten asi o peníze úplně nouzi nemá. Já taky ne ale není to na hadry od...co to je? Armani? Něco takového nejspíš. Protočím panenky nad jeho samolibou poznámkou cvrnknu ho do nosu.* "Abych se z tebe kácela to by ses tedy musel víc snažit." *Popíchnu ho a začnu skládat schůdky, které zaplují pod poličku kam patří aby nepřekážely.* "Říkala jsem, že to není zapadlé...je to skoro v centru..." *Povím k němu , když se narovnám, co tu vlastně dělá? Pomyslím si.* "Za chvíli zavíráme hledáš něco konkrétního?" *Opřu se taky ležérně o poličku ale podjede mi ruka takže se zavrávorám a raději si stoupnu normálně. Připadám si jako idiot. *

*Nad jejím počínáním se pousměje tak jemně, že je to opět zcela nepostřehnutelné. Ale komu by ta holka... žena... nepřišla roztomilá?* Hledám... a už jsem našel. *Prohlédne si ji s neskrývaným zájmem, než se odpíchne od police a začne se dívat, o co se tam vlastně opírá.* /Hm, beatníci./ Přišel jsem se zeptat, jestli se ti u nás nelíbilo, že jsi vystřelila jak namydlená střela. Nebo si snad dostala pohotovu zprávu o požáru tady? Nemocná babička? Výprodej na ebay? *Zkusí si popichovačně rýonout, aniž by se na ni podívak. Dál kouká po těch knihách.*

*Cukl mu koutek? Nebo se mi to jen zdálo? U něj těžko říct s těmi tvářemi. Skousnu si ret zevnitř, když poví že našel, co tím jako myslí. Pak zmíní, že jsem vystřelila od nich jak střela. Založím si ruce na hrudi naštvaně, tím nechtíc zdůrazním svůj dekolt. Zatraceně, viděl mě.* "mhm...nenašla jsem nic co by se mi tam líbilo." *Odvětím s pohledem jinam a sleduju upřeně bok jedný z polic. Mám chuť mu šlápnout na kuří oko, frajírek jeden. Musí bejt tak blízko? Polknu lehce a zakročím, jenže je tam zeď takže dál už se nedostanu.* "Beatníci?" *Zvednu obočí..mě přijdou trochu šovinističtí...Keruac byl prostě jen nadržené prase. Defacto jen chlapi jedou skrz ameriku s neustálou erekcí. Pfft, to se k němu hodí. Ale neubráním se pohledu na něj...taky mi neunikne, že moc pěkně voní. Zamrkám lehce.*

*Pokrčí rameny.* No jo, koukám, že jsem se postavil právě k nim. *Přikývne a vezme do ruky Pavoučí dům, který si začne trochu se zájmem pozorovat.* Podle čeho tu řadíš knihy? *Zeptá se a zdá se, že ho ta odpověď fakt zajímá, však taky knížku vrátí a zadívá se na ni. Pohled mu tak krátce padne na její dekolt, ale ihned pokračuje dál podél police.* Nic se ti tam nelíbilo, chápu. *Pronese to, jakože chápe, ale taky, jako kdyby jí to nevěřil. Chybí už jen uchechtnutí.* Říkala si, že už zavíráš, ne? *Koukne na ni a malinko přimhouří pohled někam přes její rameno.* Ah... *Vydechne spokojeně a natáhne se po jedné knize.* Perfektní. *Vydechne.* Tak já bych si vzal tuhle. A když mi ji hezky zabalíš a přidáš k tomu úsměv, tak bych tě ještě mohl pozvat na večeři, co ty na to? *Vtiskne jí do ruky Hrozny hněvu a zadívá se jí nestydatě do tváře.*

*Zvednu obočí a přitakám.* "Podle žánru a pak abecedně...dle autora..." *Odpovím na jeho otázku a zvednu zpupně hlavinku když se zadívá na mě a na můj dekolt tak se uculím samolibě, teda pokud to vůbec umím, spíš jsem se tvářila jak dement. No nebudu na to myslet.* "Zavírám, ale jestli jsi našel co hledáš, tak počkám , třeba nakoupíš." *povím protože si pořád myslím, že nemyslel knížku ale ..třeba se pletu a nechci vypadat domýšlivě.* "Ne ne mám tu lepší knihy..." *Odvětím na to o tom, že se mi tam nic nelíbilo.* "Možná ...ne všechno tam bylo k zahození." *Povím nakonec rychle jakoby mezi řečí. Aby si moc nemyslel. Podá nakonec knížku a já odvetim* "Tak tenhle Steinbeck bude skvělý ...to ti garantuju.." * prikyvnu k němu a přesuneme se k pultu s kasou, kde vezmu hedvábný balící papír a zabalím to s razítkem s logem mého antiku.* "Tak prosím...jaká večeře bude za tenhle úsměv? Okýnko v bistru nebo Chateau la Rouge?" *Zasměju se k němu když si vymyslím nějakou imaginární neexistující luxusní francouzskou restauraci.*

*Pomalu přikývne ohledně toho řazení.* Kdysi jsem o tom četl... je to mimochodem docela zajímavý. Člověku ani nedojde, podle kolika věcí se to dá seřadit. *Pobaveně se pousměje, když poví, že ne všechno tam bylo k zahození. Nakloní u toho hlavu na stranu a usměje se.* Máme tam kamery. *Zašeptá.* Sotva jsi vešla, už ses otočila. Nemáš ani tušení, co tam máme nebo nemáme za knihy. *Mrkne na ni jedním očkem, no tohle si prostě neodpustí a vymáchat ji v tom musí, no.* Už jsem to četl. *Kývne ke knize.* Jen mi chybělo tohle vydání, sháněl jsem ho. *Vysvětlí, a tak trochu tím narazí na svou osobní sbírku knih.* Hmm.... kdybych po tobě měl zopakovat to druhý, pravděpodobně bych si zlomil jazyk. *Vezme si knihu.* A to by byla škoda. *Mrkne na ni jedním okem. Z kapsy vytáhne dvě dvaceti librové bankovky.* Je to dost? V autě mám ještě cash, doběhnu pro to. *Navrhne, když je dá na stůl.* A večeři navrhuju... no... něco mezi. *Pokrčí mírně rameny.* A nebo si vlastně můžeš klidně i vybrat.

*Přikývnu k němu* "Taky jsem uvažovala podle názvu, nebo období, ale žánr a autor mi přijde nejpřehlednější...i když někdy to je zkrátka...sporný.." *Odvětím na způsob řazení. Pak zrudnu když poví, že jsem se tam neohřála a pokrčím rameny. Co mu k tomu mám říct.* "No..." *špitnu jen a nedívám se na něj. Když mu balím knížu, tak poví, že ji už četl* "Je to drsný...podruhý bych ji už číst nechtěla...takový...zmarný...boj člověka proti strojům, defacto je to obraz dnešní doby..i když dneska jsou stroje menší a nenápadnější." *Pokrčím rameny v krátkém zhodnocení knížky, beatníci byli...strašlivě ..brutální svým způsobem. Proto je nerada čtu a zaměřuju se spíš někam kde se mže mysl rozletět do fantazie než číst krutou naturalistickou nahou realitu, tý máme všichni dost. Ale svoje kouzlo to má a literární hodnotu bezesporu, to zas jo.* "Vážně? No tak to mě těší...je to jedno z prvních..." *Uculím se pyšně, že jsem takové kousky dokázala sehnat.* "Sbíráš knihy? Jaké? Jen Beatníky? Nebo máš širší rozmach?" *Zeptám se ho se zájmem. Pak vyprsknu smíchy, když poví, že by si na francouzských slovech zlomil jazyk.* "Tak komplikovaný to není.." *mrknu na něj a zavrtím hlavou. * "Je to devatenáct devadesát...." *Vrátím mu jedu dvacku a ještě přidám deset penny. Pak ale kouknu překvapeně.* "Počkej..ty tu večeři myslíš vážně?" *Chápu, že se popichujeme ale nenapadlo by mě, že mě zve na ....rande? O co jde? Stojím trochu zmatená s pohledem na něj.*

*Jen jemně nakrčí obočí.* No nevím úplně, jestli bych ho zařadil k beatníkům, ale dejme tomu. Sbírám je asi silný slovo, prostě jsou knihy, který mám rád doma. Protože věřím, že se k nim vrátím. *Setřepe pence z bankovky a dvacku si vezme do kapsy, u toho ale dál mluví a kouká na ni.* Vždycky všechno myslím vážně. *Koukne na mobil, nejspíš na čas.* Hm. Počkám na tebe v autě, pořeš si tu co potřebuješ. *A to tedy zatřepe spokojeně knížkou, než se vydá bez dalších slov hezky ven k autu, aby se usadil a zatím ho nastartoval a zapnul topení.*

*Zasměju se a přitakám.* "Vlastně ...se přiznám, četla jsem ho ale víc se o něj nezajímala, takže ve Steinbeckovi mám trochu mezery...možná mi o tom můžeš pak povědět." *povím nakonec, nevím všechno a tyhle kousky mám jen protože jsou to klasiky a jsou celkem vzácný. Pro školené oko. Vrátím mu a nechá mi pence na stole, zvednu je s děkovným kývnutím a dám je do kasy. Pak poví, že počká v autě a já zvednu obočí ještě výš než předtím.* "Okay..." *Vezmu si kabátek protože se připozdilo a je chladněji, navíc odpoledne poprchávalo. Vezmu si kabelku, zkontroluju antik a zamknu. Když vyjdu ven, uvidím audi a zavrtím hlavou. No jistě...předvádí se! Co sakra jeho rodiče dělají že má tohle fáro? Skloním se ke dveřím a vklouznu na sedadlo vedle něj, vyhřívané to se hodí když mám jen lehké šaty ke kolenům.* "Tak tohle je tvůj mazlík?" *zeptám se na autíčko, já mám brouka, s fialovými kytičkami co jsme na něj namalovala sama.* "Co bys řekl na pizzu?" *Navrhnu, znám jednu pizzerii kde dělají skvělou veganskou variantu.*

*On ve skutečnosti není nikterak zazobaný, tak normálně, je to jen A1, sice audi, to jo. Ale koupil ji už ojetou a stálo ho to hodně brigád.* Maz...co? *Malinko pobaveně se ušklíbne, když koukne do zrcátek, zařadí zpátečku a vyjede na cestu, po které se ihned vydává vpřed.* Pizza? No tak... jestli máš chuť na pizzu, tak klidně. Beru cokoliv. Ale můžeš si tedy vybrat i normální jídlo, ne jen fast food, jsem student, pravda. Ale abych pozval ženu na večeři, na to snad ještě mám. *Tiše se zasměje, no a následně tedy jede, kam si slečna přeje.*

*V autech se nevyznám ale tohle vypadá jako dobře zachovalá a opečovaná Audi a ty považuju za drahé, netuším že existují i Audi šunky nebo podobně, nikdy jsem se nad tím nezamýšlela.* "Mazlík..autíčko..taky mám svoje...vymodlený...ale trochu ..dost jiný typ." *Zasměju se, vsadím se, že kdybych mu řekla co mám strašně by mě setřel a já bych ho musel akopnout a pak bysme se vybourali a to za to nestojí no ne? Zorničky se mi rozšíří když poví, že pizza je fast food.* "No tohle řekni Alessandrovi! Ten by tě prohodil oknem..ale dobře teda...tak já ti ukážu celkem nobl restauraci...tamhle zaboč vlevo." *Ukážu prstíkem jako komtesa , zatímco se připásám, trochu se obávám že bude řídit jako...floutek.*

Návrat z restaurace
*Zastavíme a motor utichne, písnička ještě nedohrála, není divu nebylo to daleko. Vzpamatuju se a dojde mi, že jsem zpívala. Otočím se k němu a zjistím že mě sleduje. Přimhouřím oči svéhlavě, jo pořád jsem naštvaná za to co řekl o mojí kapele. Drzoun! Floutek! Odkašlu si a posadím se z opření.* "Děkuju za svezení..." *Povím k němu ale špatně s emi přetvařuje, není to tak, že bych s ním nebyla ráda...spíš těžko setřásám tuhle jeho provokaci a to zvládnu hodně.* "Půjdeš mě i vyprovodit ke dveřím? Přeci jen ..třináctiletá holka s emo tendencema by tam nemusela dojít sama." *Ušklíbnu se sarkasticky a začnu si odepínat pás.*

*Koukne na ni a malinko se pousměje, když se označí za tu emo holku. Ale omlouvat se zcela evidentně nehodlá. Naopak jemně pokrčí rameny.* Půjdu. *Přikývne nakonec, když si odepne pás a auto obejde, aby jí otevřel dveře u auta.* Nesnažil jsem se tě urazit. *Ujistí ji ještě.* Prostě mi ta hudba tak zní. *Poví ještě na vysvětlenou, než za ní dveře zavře a pomalu se s ní vydá ke dveřím jejího obchodu.*

*Než se stihnu odepnout, protože s emi trochu motají ruce, tak stihne obejít auto a otevřít mi. Chytnu jeho ruku a zvednu k němu oči, když ...se ..svým způsobem omluví.* "Mě ne...ale mou kapelu jo...podívej...každej má jiný vkus, ani já tě nechtěla urazit tím že nemám ráda Queeny ale odpustila jsem si poznámky na jejich adresu ne?" *Povím to co i opravdu vadilo. Přejdeme ke dveřím, což bylo podle mě fakt zbeytečný a řekla jsem to jen na truc, on se toho očividně chytil a tak jsme tu.* "Tak díky...jsem ráda, že mě nepovažuješ za emo holku a přesto jsi mě vyprovodil." *podívám se na něj a podám mu ruku abych s ní potřásla.* "Děkuju za...veskrze zajímavý večer Harry." *Ba ne pořád jsem zpupná a on to nejspíš vidí.*

*Nakrčí obočí.* Queen nejsou moje oblíbená kapela. *Upozorní ji, zatímco si ji s přimhouřenýma očima prohlíží.* Prostě jen jsou geniální, to je všechno. *Pokrčí jemně rameny.* A každý, kdo se vyzná v hudbě to prostě ví. Chodím pravidelně na dějiny hudby, profesoři odsuzují mnoho oblíbených kapel, ale nikdy neřekl nikdo nic prosti Queenům. Zkrátka prostě proto, že byli geniální. *Pokrčí rameny.* A to, že mi tvoje rádoby oblíbená kapela hází takovou asociaci, je prostě... no jako... myslím si to, omlouvat se za to nebudu. *Krátce zavrtí se zavřenýma očima hlavou. Opře se ramenem vedle dveří, a když oči otevře, pohlédne na její ruku. Jak moc se musí soustředit, aby se nerozesmál? Dle jeho cukajících koutků velmi. Natáhne ruku a přeci jen ji jemně a krátce stiskne.* Dobrou noc. *Poví jednoduše, když na ni zůstane koukat.*

*Pokrčím jen rameny, ne výsměšně prostě tak že beru na vědomí, že nejsou jeho oblíbení a že jeho názor je, že jsou geniální, pro mě to je prostě jinak.* "Přestaneš mě přesvědčovat?" Zeptám se ho s pobaveným náklonem hlavy.* "Por mě jsou geniální jiné kapely a tím to hasne...já neubírám Queenům jejich "genialitu"" *Udělám rukaam uvozovky.* "Jen mě prostě nebaví..." *Ba ne, iritují mě, brr kdžy to slyším přepínám ale co už.* "Nechci po tobě omluvu..." *Zavrtím hlavou.* "Ani já se neomlouvám za svoje názory..." *Třeba za to že je floutek. Pomyslím si a pobaveně se usměju. Pak se mi vedle hlavy opře o futra a já se podívám na jeho koutky...jo jsou roztomilý a co na tom?! Cukají mu v pobaven a to mě štve ach bože, jsem vážně jak malá, mám chuť ho kousnout, nebo shodit do louže a utýct. Sevře mi ruku a já mu ji stisknu pevně nazpět.* "Dobrou...floutku." *Neodpustím si a vypláznu na něj jazyk, pak odemknu dveře a zapluju za nima. Bohové ten mě irituje! Proč já s ním vlastně někde byla?! To bylo naposled! Vlastně ne musím mu to ještě oplatit ale TO už bude naposled! Tak.* Rozhodnu se a kouknu skrz mříž jestli už odjel.*

*Jemně zavrtí hlavou.* Spíš nepřestanu. *Objasní jednoduše a zhluboka se nadechne. Povytáhne obočí nad tím jejím jazykem, ale nakonec se prostě jen odpíchne od zdi a s rukama v kapsách přejde k autu. Otevře si dveře od zadních míst, sundá si kabát a složený ho tam položí. Pak při zavírání dveří vytáhne z kapsy mobil, chvíli do něj něco ťuká, než si ho položí na ucho.* Vyzvednu tě za... jo ty už tam jsi? Super, dorazím. *Poví jednoduše, než hovor ukončí, nastoupí do auta a skutečně odjede pryč, tentokrát o něco méně opatrněji, než řídil ještě před chvílí.*

*Po dnešním setkání s Harrym jsem nebyla schopná dalšího studia. Moje mozkové závity se odmítaly pustit myšlenek na dnešní odpoledne, přesněji jedné velmi konkrétní myšlenky, která se mi v hlavě promítala poměrně dokola a nechtěla se mrcha pustit. Snažila jsem se soustředit na práci a přemýšlela jak to tu uděláme. Myslím že využiju notebook a projektor v knihkupectví. Mám dole pěkný gauč, stolek a prostor na zdi kam směřuje promítačka, je tam dostatek soukromí a prostoru, v bytě mám jen malou sedačku a je to tam o poznání stísněnější. Připravila jsem popcorn, colu, gin a tonic kdyby chtěl, svoje výpisky z přednášky a samozřejmě Hobita ačkoliv já bych jím nezačala, jsem rád,a že Harry je přístupný alespoň trochu. I když trochu tuším že pokud se sejdeme znovu bude tím pojištěný večer s Potterem a to bude asi trochu utrpení. Pizzu objednám přes telefon až přijde, já jsem veganka a nejsem si jistá jestli on nebude mít chuť na jinou pizzu. V tom mu bránit nebudu, ačkoliv, když se nad tím zamyslím...pokud by se opakovalo co odpoledne, bylo by fajn kdyby nejedl slaninu...ale předbíháš Alci! Okřiknu se, jsem jak blázen, nemůžu zapomenout na ten něžný dotek rtů a těžce se mi myslí na cokoliv jiného. Pak si ale vzpomenu na Dia a jeho opatlané chlup a musím se zasmát, stejně jsem si ho ještě řádně před jejich odchodem pohladila.

*Dorazí asi o patnáct minut později, jak se zdá, někdo ho přiveze, protože před antikvariátem zastaví černé SUV, chvíli stojí, a pak z něj vyleze Harry s láhví vína v ruce, oblečený... tak nějak něco mezi elegancí a ležérností.*
*S červeným vínem v ruce poslušně zaklepe nebo zazvoní, cokoliv je třeba. No a pak udělá krok od dveří a v klidu vyčkává.*

*Uslyšela jsem zastavit auto, ale motor běžel, to mi přišlo zvláštní, ale nevěnovala jsem tomu pozornost, mohlo mi dojít, že možná nepřijede sám, vzhledem k tomu že je možnost pít alkohol. Došlo mi to až poté, co jsem slyšela zvonek a auto se opět rozjelo. Nádech, výdech, jsem nervózni a ...nemůžu říct, že nevím proč. Vím to naprosto přesně. Znervózňoval mě už předtím ale teď je to zcela nový level. Po tom polibku, pomotalo mi to hlavu, nebudu si nic nalhávat. Na sebe jsem si vzala oblíbenou sukni crop top a džínovou bundu, neměla jsem super moderní vkus, ale tohle mě bavilo a hodilo se to ke mě.

Běžela jsem otevřít a chtěla si rozdělat gumičku ve vlasech abych je rozpustila z úvazu, který jsem si udělala aby mi nepadaly do očí při přípravách, jenže se mi tam ta gumička zamotala a když jsem otevřela, zůstala tam zaseknutá a já s nakloněnou hlavou tahala a ona ne a ne dolů. "Zatr sakr...Ahoj! Já se zasekla." Zasměju se srdečně a zvednu oči k muži přede dveřmi, obře, klukovi ale ...páni, slušelo mu to a v ruce měl lahev vína. V tu chvíli jsem se zarazila a pousmála. "Pomůžeš mi prosím?" zeptala jsem se rozpačitě. "Vypadáš..páni...jako bys šel do nóbl kina, snad tě moje skromné domácí kino uspokojí." dodám s uculením.