Antikvariát u Alci

*Upřímně nějaká zaseknutá gumička není určitě tím, co mu vykouzlí to překvapení zamrkání a ten udivený výraz v očích. Je to jen vteřinka, ale je to jasný výraz údivu a obdivu, když si ji změří pohledem.* Ahoj. *Přejede očima k prstům, které se snaží rozmotat gumičku.* Hm, no... můžu to zkusit. *Poví trochu nepřesvědčivě, přičemž několikrát svraští čelo a zase ho projasní. Zřejmě nechce úplně přiznat, že na tyhle věci je levej, ale jak by nebyl, sám si vlasy negumičkuje.* Uhm... můžu dál? *Podívá se na láhev vína, která mu prostě překáží při zachraňování gumiček. No a pokud mu to slečna dovolí, vejde, zavře za sebou dveře a víno položí do první knihovny, kterou potká. Pak se k ní otočí.* I tobě to sluší. *Poví, zatímco se natahuje pro tu gumičku.* Tak ukaž. *Poví a s extra soustředěným výrazem začne odhrnovat přebytečné vlasy, které tam nejsou zamotané.* Ehm... no... *Opatrně si s tím pohrává, ale byl by zázrak, kdyby jí trochu nezatahal, v takovém případě se ale ihned s nespokojeným syknutím omluví - nespokojený vlastní nešikovností, samozřejmě.* Nemáš tu nůžky? *Navrhne takové pragmatické řešení.*

*Zatvářil se tak nějak, překvapeně, dojde mi proč , když si mě sjede pohledem, vezmu to tak, že asi nevypadám jako strašák do zelí, snad...* "Děkuju..." *Usměju se k němu, chvíli váhá, jakoby nevěděl jak na to, no na tohle nejde nějak vědět, buď se to podaří nebo ne. Pustím si vlasy, takže mám takovej povolenej polodrdol* "Samozřejmě...pojď dál...přinesl jsi víno? Já připravila Gin a tonic...Alespoň je na výběr." *Ocením jeho pozornost a nechám ho vejít dál a položit flašku na polici.* "Děkuju...." špitnu na jeho lichotku a otočím se k němu zády, aby viděl na tu zatrolenou gumičku. Rukou si nadzvedávám zbytek vlasů, aby na něj nepadal, takže mám odhalený krk. Syknu lehce, když zatahá, ale jeho omluvy přejdu samozřejmým, to nic...přeci za to nemůže. "Musíme obětovat vlasy nebo gumičku?" Otočím se k němu s malinko vyděšeným výrazem, když se zeptá na nůžky.*

*Koukne na ni a pokrčí rameny, jako kdyby prostě neměl tušení.* No... *Vydechne.* Abych pravdu řekl, tak nevím zatím jistě. *Nervózně si skousne ret.* Ale tak můžu začít obětováním gumičky, a když to nepůjde... *Vykulí na ni hnědá očka.* No tak potom už to nechám na tobě. S tím nehodlám mít nic společného. *Zvedne ruce ve vzdávajícím se gestu, zcela očividně od toho prostě dává ruce pryč. Ono stříhat holkám rezavý vlasy je totiž nebezpečný, ještě by ho pak těma nůžkama probodla, že ano.*

*Zamrkám k němu a usměju se.* "I kdyby mám vlasů dost, jeden pramínek mě nevytrhne." *uklidním ho, protože mi přijde strašně nervózní, že mi vlasy poškodí, což bylo ..nesutečně milý...* "Snad moc nekazím začátek večera." *pípnu omluvně a podívám mu manikúrové nůžtičky.* "V klidu, kdyžtak bys jen střihl kousíček nad gumičkou...jo? Já se zlobit nebudu, moje pitomost..." *Zavrtím hlavou ale věřím, že když odstřihne gumičku jednoduše ji provlíkne, je přeci jen potažená saténovou nití a není to ta řezavá mrcha co se na všehno lepí. Otočím se znovu a nechám ho udělat co je třeba, pokud by fakt nechtěl stříhat, samozřejmě to udělám sama.*

*Trochu se uklidní, když zřejmě usoudí, že ho těma nůžtičkama neprobodne. Kdo ví, jestli ho uklidní její slova nebo to, že to jsou malý nůžtičky. Nicméně s utrápeným pohledem do její tváře si povzdechne, když se natahuje pro nůžky.* Tak ukaž. *Vydechne konečně a opatrně gumičku rozstřihne a vytáhne.* No... však to s gumama přeci jen umím a mám šikovný ruce. *Poví konečně, sice s vážnou tváří, ale zajisté se jedná o humor, že ano. Nůžtičky i s gumičkou jí vloží do dlaně a koukne na ni. On moc úsměvy nerozdává, takže se zase jen tak krátce pousměje, než na ni opět kouká tak jako vážně.* Hm... nekazíš ho, však to není tvoje vina, úplně v pohodě. *Ujistí ji a zdá se, že to myslí vážně.*

*Netušila jsem co od žen může očekávat, asi by mě to pobavilo, jaképak má asi zkušenosti.* Jsi láska." *zasměju se a políbím ho na tvář za odměnu že mi pomáhá. Nakonec se operace vydaří a on vytáhne mou gumičku ven vydechnu si spokojeně a pak vyprsknu smíchy nad jeho poznámkou.* "To je, hádám, dobrý vědět." *Zčervenám při pohledu na něj, po té jeho poznámce. Vezmu od něj nůžtičky a zadívám se na jeho vážnou tvář.* "Děkuju pane doktore, můžeme na film...mám otevřít víno a nechat ho chvíli vydýchat?" *Zeptám se ho a chytnu ho za ruku, když ho vedu do středu antiku, kde je gauč a připravené posezení s projektorem, gin a tonic spolu s nealkem jsou v kyblíku s ledem.*

*Pokrčí s výmluvným výrazem rameny.* Hádám, že taková informace se vždycky hodí. *Poví ohledně toho, že je o jeho talentech dobré vědět, no a následně už se nechá čapnout za ruku a vést pěkně k tomu filmu.* Hm... skoro začínám mít pocit... *Očima si to tam celé přeměří.* ...že jsem se na to oblékl málo nóbl. *Věnuje jí jeden ze svých vzácných úsměvů, než se tedy usadí.* No a dáme si, na co máš chuť. Víno... gin a tonic.... víno a gin a tonic... *Uchechtne se.* Hustý, máš projektor? Taky jsem přemýšlel, že si jeden koupím. *Začne si ho se zájmem prohlížet.* Vypadá dobře, tak to jsem zvědavý.

*Zasměju se nad jeho poznámkou o nóbl. A leku se jestli jsem to nepřehnala, ale kýbl s ledem je praktická věc a mám ho ráda, křeslo a projektor už tu byly...* "To si nemyslím..." Ujistím ho a podívám se na jeho oblečení znovu tentokrtá bez nahnutí hlavy kvůli gumičce. Vážně mu to sluší, ale to vždycky, takže těžko říct, jestli je to běžné nebo se vyfikl kvůli mě. Ukážu na něj prstem jedničku.* "No tvůj plán zní jako skvělý bolebřich, jdu do toho..." *Zasměju se a když se zeptá na projektor přitakám.* "Ano..mám ho kvli besedám tady v Antiku a hlavně...pro sebe co si budeme říkat, je to pecka dívat se na filmy na velkým formátu na zdi.navíc...nebolí po tom oči protože to není obrazovka..." *Pokývnu ať si to klidně prohlízí, zatímco otevřu víno a nechám ho dýchat.* "Co teda začít přípitkem s gin tonicem? Protože víno potřebuje ještě chvilku." *Navrhnu a začnu štelovat film na začátek.

*Výjimečně je jednou nenáročnej, a tak slečně odkýve všechno, co odkýváno být má. A pokud si tam nechala ty poznámky z přednášky, zabloudí očima i k nim. Na gumičky machr není, ale poměrně pozorný zase je, to jo. S tichým uchechtnutím si je vezme a začne si je prohlížet.* Koukám, že ses na mě vybavila. *Poví pobaveně, zatímco nimi tedy listuje. Když mu ale podá sklenku, zase je odloží, přiťukne si s ní a pak už se poslušně usadí na film, zatímco upíjí svůj drink. A kdyby mu dala brčko, nechá ho tam, ale teda nepoužívá ho, maximálně tak na míchání. Kdo ví, co má proti brčkům.*

*prikyvnu na jeho slova * "Slíbila jsem přednášku a film s vysvětlením? Slíbila...." *ujistim ho, že svoje sliby plním. Pak naliju gin tonic a pripijeme si. Sednu si vedle něj a spustím film. Pokud je tam scéna, která se rozchází s knihou. Upozorním ho a pokud chce ukážu mu i poznámky. Občas musím teknout očima k němu. Vypadá soustředěný. To já mám problém. Oči mi občas sjedou na jeho rty a musím se usmát takže raději zase vrátím zrak na obraz. * "ten herec je skvělej.. I když Sir Ian Holm, ten hrál Bilba v panu prstenů... To je pro mě top... Ale Gandalf.. Tedy Ian McKellen..taky sir... Je skvělej..." *samozřejmě Thorin je třída ale tam. Jde spíš o dívčí crush než o um a tak to raději nemíním. *

Vím, znám ty herce. Jsem Brit. *Ohradí se obzvlášť u toho, jak slečna zdůrazňuje ty siry a dá na svůj britský přízvuk jasný důraz. Nicméně jak tak film postupuje, posunuje se i jeho ruka, nejprve se jí dotýká jen malíčkem, tak jako opatrně po hřbetu její ruky. A pokud neprotestuje, pomalu tak pokračuje, dokud ji za ruku nechytí, nicméně rozhodně při tom nepouští oči z obrazovky. Hezky vytváří takové to napětí mezi dvěma, když chemickou reakci vyvolává i jen obyčejný dotyk, který je jakoby mimoděk.*

*Nebrala jsem to jako poučování, byla jsem zvyklá o hercích mluvit celým jménem, díky tomu, že jsem to vyučovala, a kdybych to opominula bylo by to nejen nezdvořilé ale také chyba v učení, naštěstí nevypadalo, že by se to Harryho nějak dotklo.* "Jasně, že znáš, zná je snad každý, skvělí herci, i když Sir Holm už bohužel není mezi námi." *Povím posmutněle, ale pak pokračujeme ve sledování, upíjím gin a přemýšlím jestli mám něco udělat, snažíc se vybalancovat myšlenky bloudící od poznámek, filmu a Harryho pořád dokola. Ucítím jeho prst na mojí ruce a skousnu si ret, neuhnu ale a poposunu ji kousek blíž k jeho. Tělem mi projede příjemné mrazení, jako když mě chytnul kolem pasu v parku. Těknu po něm očima nenápadně, ale pořád sleduje film, vypadá, že ho zaujal což mě těší dvakrát, propletu s ním prsty a poposunu se tím pádem blíž k němu abychom neměli ruce nepříjemně natažené. Automaticky se mi lehce prohloubí dech ale sleduju scénu na obrazovce jako on. Upiju z drinku, který je už skoro na dně. Jemně jeho ruku sevřu, je to .... neuvěřitelně příjemné.*

*Nějakou chvíli tu její ruku drží a dívá se, vlastně docela dlouhou dobu, než ho ale něco rozčílí, to se totiž tak trochu naježí, napřímí a aby mohl rozmáchnout rukama, urychleně její ruku pustí.* Jak je možný, že má Thorin teď na zádech jiný meč! Jak to! Viděla si to? Přetoč to! *Poví s takovým divokým výrazem, když kouká na zeď, kam se film promítá.* No to snad není možný! To je neuvěřitelný, ani v roce šedesát se neděly takový chyby. *Vrtí hlavou a evidentně čeká, až se ta scéna přetočí, zatímco si ještě párkrát mávne rukama.*

*Musím se rozesmát, protože si všimnul jedné z chyb ve filmu, která unikne i zkušenému oku. Směju se jako pominutá.* "Probohy..jsi vážně dobrej...vážně." *Culím se a zastavím film protože potřebuju popadnout dech, tohle bych opravdu nečekala. Sleduju jeho zapalánej výraz a zvednu obočí.* "Vážně to chceš přetočit?" *Zeptám se ho* "On je to ve skutečnosti ten samý meč, jen zapomněli oddělat skvrny z předchozího natáčení na jeden záběr." *Vysvětlím se smíchem* "Ale jo, skriptka za to asi dostala srážky na platu."

*S divým výrazem, který pomalu pomíjí a mění se v takový potlačovaný úsměv se na ni otočí.* Nechci. *Připustí.* Kvůli tomu tady stejně nejsme, ne? *Docela na drzovku to poví rovnou do jejích očí, jak na ni tak přes rameno kouká, protože samozřejmě sedí na kraji gauče, ruce opřená o kolena.* Miluješ tu knihu a díváš se se mnou na film, je mi moc dobře jasný, jak trpíš. Takže... *Malinko se uchechtne a víc se k ní natočí.* Řekl bych, že kvůli tomu tady nejsme. *Zopakuje znovu, když jednu ruku natáhne, aby ji pohladil po tváři, odhrnul jí tak vlasy a pak se sklonil, aby ji políbil. Ne ovšem na rty, ale hezky na ten krk, ze kterého si ty vlasy odhrne, zadkem se pomalu přiblíží k ní, samozřejmě jen v případě, že ho neodžene a nechá si to líbit.*

*Zasměju se nad jeho upřímnou odpovědí a zavrtím hlavou. Nejsme, jsme tu abych mu představila Hobita..nebo ne?* "Já ale netrpím..mám ten film rá..." *zaseknu se když se přiblíží a zamrkám řasama párkrát rychlejc za sebou. * "Oh..." *zajíknu se lehce, když mi dojde, že tím spíš myslel pokračování polibku z parku. Lhala bych, kdybych pověděla, že jsem nedoufala v zopakování. Když se ke mě skoní, kupodivu nemíří na rty ale na můj krk, lapnu po dechu a zakloním hlavu s přivřenýma očima. Tohle je moc příjemný. Prsty vjedu rukou , která je za ním do jeho vlasů a jemně ho laskám v nich.* "A já myslela, že jsi chtěl slyšet mou esej." *popíchnu ho lehce ale je vidět, že to byla jen slabá větička mezi popadáním dechu. Nikdo mě nelíbal na krk...je to tak...páni...roztékám se mu pod rukama jako zmrzlina, druhou rukou ho chytnu za paži po které přejíždím. *

*Možná je to kluk, ale rozhodně si je dobře vědom toho, jak působí jeho rty na krcích dívek. Evidentně moc dobře ví, co dělá, když jí klade jeden polibek vedle druhého, dokonce jí i mírně stáhne z ramene tu košili, aby měl prostor pokračovat níž, ke klíčním kostem a zase zpět. A protože to není moc mluvný kluk, místo toho, aby odpověděl, ji prostě políbí na rty. Opět stejně jemně jako v tom parku, však co by na to šel zhurta, mají přeci celou noc, no ne? A tak ji líbá jemně, pomalu a něžně, zatímco konečky prstů jí obkresluje linii jejího těla.*

*To co dělá je velmi vzrušující, na těle mám jemnou husí kůži a cítí to i na mém splašeně bijícím srdci. Cítím jak vyjíždí nahoru a namísto odpovědi o tom, zda chce slyšet esej mě políbí na rty. Spokojeně zamručím, protože jsem tohle chtěla. Polibky jsou tak nevinné a přitom neuvěřitelně vzrušující, vlévají život do celého těla. prsty pohladím jeho tvář a polibky mu , s přivřenýma očima opětuju, dobře, myslím že dát si desetiminutovku laskání než budeme pokračovat ve filmu je naprosto perfektní. V Alciině hlavě se rozhodně nerojí plán o tom zahjít dál než tohle, na to je moc nevinná, příliš nevinná, vlastně..maximálně nevinná. Bere mi dech a po netuším jak dlouhé době naprosto úchvatných polibků, které le nepřely do fáze francouzských, musíme popadnout dech.* "Myslím...že víno už bude vydýchané." *Zvednu k němu očka omámeně a kývnu hlavou k lahvi, kterou by byla škoda nevypít, když už ji přinesl a otevřela se. *

*Když začne mluvit o vínu, mírně neochotně se odtáhne, ale je to na něm znát jen chvilinku, během chvíle už přikyvuje a opírá se zpět do gauče.* Jo, jo... chceš s tím pomoct? *Navrhne jednoduše, zatímco si volnou rukou prohrábne vlasy. Tváře má trochu zardělé, ale jen tak mírně, to bude tím, jak nemohl pořádně dýchat, že ano. I když možná v tom bude hrát nějakou tu roli i vzrušení. Polibky sice nepřešel do vášnivějších, je to přece trpělivý kluk, ale jak se zdá, i tyhle něžnosti mu do hlavy vtloukly nějaké ty myšlenky, které mu ženou červeň do tváří.*

*Ani mě se nechtělo přerušovat kontakt ale musím být trochu rozumná, a dávkovat si to, neskutečně mě to pohltilo, což potvrzují červené tváře u obou. Je mi tak strašně dobře, že mě to trošku děsí.* "Když podržíš sklenky..." *Přikývnu s prosbou o jeho pomoc, mě se ruce trochu chvějí v tento moment. * "Bohužel nemám sklenky na červené, tak snad se smíříš s bourbonkami." *Podám mu dvě sklenky.* "Ehm..co je to za víno? Jak chutná?" *Pokusím se promluvit i když mám hlas lehce ochraptělý vzrušením. Zvednu k němu oči a usměju se nesmělem jen ten pohled na něj mě nutí všechno odhodit a vrátit se k jeho rtům, což je jediná červená věc co mě teď zajímá, ale díky sebekontrole to neudělám. Zvednu lahev a naliju oběma víno, ppokud mi drží sklenky, snažím se jej nevycvrndnout. Víno pak položím zase na stolek do ledu červené nedávám.* "Voní báječně...chceš..pokračovat?" *kývnu na stoplý film a posadím se k němu, tentokrát ale blízko, abych se o něj opírala, už nechci mezi námi zbytečný prostor.*

*Samozřejmě, že ty sklenky podrží, co by ne.* Portské. Takové hustší, intenzivní chuť, sladší, ale hodně chutná po alkoholu. *Poví, zatímco sleduje, jak sklenky plní.* A je mi fuk, na co ty sklenice jsou. *Ujistí ji.* Rád bych... pokračoval. *Cukne mu koutek, no je úplně jasné, že na mysli má něco jiného. Cinkne si s ní a upije vína, ale samozřejmě, že ji respektuje, a tak se se sklenicí v ruce prostě jen opře o gauč a zcela očividně čeká, až ten film zase zapne. Však má tedy oči poslušně připíchnutý na stěně.*

*Přilijeme si a já najdu další oblíbené pití! * "To je magnificentní... Nikdy jsem neměla tak dobré červené víno.. Je hustší než co znám... Ale taky není vůbec trpké..." *odtuším nadšeně a vypiju celou sklenku. Takže si naliju další a i jemu pokud byl podobně rychlý jako já. Nad jeho poznámkou jen mrknu jedním okem a pustím film. Tentokrát si ale sednu blízko. Bokem se dotýkám nebo boku a hlavu si mu položím na rameno, pokud mě nechá. Rukou vyhledám jeho a propletu s ním prsty, tedy samozřejmě pokud bude chtít. Cítím se jako v nějakém filmu. Je mi moc krásně. Začnu po chvíli vysvětlovat další část a rozdíly ve filmu.* "Víš... Nevím jestli jsem to dala dost najevo.. Ale.. Vážím si toho že se zajímáš i to co já.." *podívám se na něj s úsměvem a políbím ho na tvář.*

*Pije víno pomaleji, takže si dolít nenechá, nicméně aby si o něj opřela a propletla si s ním prsty, s tím zcela evidentně problém nemá. Že mu ale moc nejde soustředit se na film, to je docela jasné, protože na obrazovku hází jen prázdné pohledy a když něco povídá, jen tak jako zamručí, jak to prostě chlapi dělají a ženy si na to tak stěžují, no ale snaží se a z toho svého kómatu se probere až při té puse na tvář. Chvíli na ní zmateně kouká a přehrává si, co že to řekla a za co to bylo, nakonec se ale jen hezky zašklebí a usměje se.* V pohodě. *No, opět ta jeho nevýřečnost, kdo ví, co se mu honí hlavou.*

*Ne , že bych víno vyloženě kopla, ale vážně mi zachutnalo, takže ano. problému se soustředěním u Harryho nevím, tolik zkušená z muži nejsem aby mi došlo, že jelikož jsme rozptýlili jeho mysl polibky a mazlením předtím, už nebude schopen se soustředit. A ta naivně pořád vykládám a prokládám film věcmi z přednášky a očka mi svítí, jak nádherně mě poslouchá a ještě přikyvuje. Naivní Alcinka, ale i to ke všemu patří. Samozřejmě i já se zadrhávám a občas zabloudím očima k jeho a zastvaím se protože zapomenu co jsem chtěla říct.* "J to víc než v pohodě..." *Juknu na něj a zastavím na chvilku film abych s mu podívala do očí.* "Je mi s tebou fajn..i když mě někdy irituješ. Baví mě to..." *Povím mu s nakloněním hlavy na stranu a přitulím se k němu , hlavu položím na jeho rameno , očka k němu zvednutá jako laňka. Chtěla bych se zeptat, co to tu vlastně děláme? Kam tím míří? Ale nevím jak na to. Znamená to teď že spolu chodíme? Nebo...v hlavě mě jedou zmatené myšlenky, dokud mi nedojde, že se k němu přibližuju a líbám ho na rty.*

*Tváří mu jen na malý okamžik proběhne menší děs, ale ihned to schová a nasadí ten svůj neutrální výraz. Místo toho, aby odpověděl, poddá se raději jejímu polibku, ruce si nechává pro sebe, však stále ještě drží sklenku, ačkoliv už prázdnou, nicméně tváří jí vychází vstříc. A tak ji líbá, opět tak jemně a něžně, v podstatě to nijak neprohlubuje, kdo ví, jestli o to nestojí nebo se toho bojí.*