Edinburgh castle

Paráda. *Zajiskří jí v očích pobaveně, jako by to, že je možný vrah její zájem jen posílilo spíše než ji to odradilo. Na druhou stranu, no a co? Každý musel jednou umřít, takže pokud byl vrah a dnes večer se ji pokusí zavraždit, bude se bránit jako zvíře zahnané do kouta a v lepším případě se jí podaří utéct a bude jako jedna z těch hrdinek, co se vyskytují v kriminálkách a thrillerech!* /Měla bys něco dělat s tím nedostatkem pudu sebezáchovy./ *Zas a znovu by to mohla svádět na nedostatku citu pro bolest. Anebo její drobné závislosti na adrenalinu.* Možná, ale pokud byli dostatečně učenliví na to, aby se naučili správně líbat, nejspíš si je člověk dokáže vychovat i v posteli, nemyslíte? *Vysvětlí mu, jak to vidí ona. Na obojí je potřeba určitá šikovnost a talent, a pokud někdo ovládne taje líbání, nejspíše pak nebude úplný poleno v posteli.* Hlásíte se snad jako dobrovolník? *Navrhne troufale a pozvedne bradu. Donutí se povolit stisk své dlaně, nechce, aby věděl, jak moc ji tohle chování vyvádělo z míry. Přeci jen to byl většinou ona, kdo lidi rozčiloval a doháněl na hranici šílenství. Jako však každý, i její společník má svou slabinu a ona ji spatří ve chvíli, kdy mu sebere sklenku. V duchu nad tím téměř zavrní blahem.* /Pán je majetnický./ *Nejspíš nesnáší, když někdo sahá na něco, co je jeho, včetně alkoholu. O to víc si vychutná drobný lok, ačkoli jí tenhle alkohol moc neříká. Jde čistě o provokaci. Nebojí se toho jeho upřeného pohledu. Dokonce zajde ještě dál, kdy jemně přejede rty po těch jeho, sotva byl ten dotek vůbec citelný a dlaní putuje po jeho hrudi až opasku, než se rozhodne odtáhnout. Tentokrát už se však cizinec pohne. Dech se jí zadrhne v hrdle, když zajede rozložitou dlaní na její zátylek a palcem se opře o přední část hrdla. Místo strachu se však otřese náhlým přívalem touhy. Sama rty mírně pootevře, když se k ní skloní a špičkou jazyka obkreslí kontury jejích úst. Jako by ho snad vyzývala, aby ochutnal víc.* /Jsi vážně hrozná./ *Vynadá si. Vždycky to takhle končilo. Řekla si, že už žádný další úlet neudělá, nikomu takhle nepodlehne. A nakonec ji touha po troše toho lidského tepla, drobné pozornosti a náklonosti zmohla natolik, že skončila přesně tam, kde si řekla, že už se neobjeví, v náručí cizího muže nebo ženy. V její nenapravitelnosti bylo ale i určité bezpečí. Tohle znala, věděla, jak to skončí a chtěla to.* Mýlíte se. *Nakloní hlavu mírně na stranu, prohlíží si ho znepokojivě uváženě.* Vzhledem k tomu, že jsem doufala tohle místo opustit společně a ověřit si, kolik z Vašeho chvástání byla jen planá slova, byla by přeci jen škoda, kdyby se Vám ani nepostavil, no ne? *Poví to narovinu, jak je u ní zvykem, proč by měla chodit kolem horké kaše. Očividně ji to k němu táhlo, reakce jejího těla ji o tom přesvědčily dostatečně. A že byl starší než ona a ani neznala jeho jméno? Na čem z toho záleželo? Neplánovala si ho přece vzít za muže.*

*Nadzvedne pobaveně obočí nad jejími slovy. On a dobrovolník? Leda ve snu. Na to se měl příliš rád a krom toho... Nepotřeboval nic učit. Měl svůj systém, své choutky a toho se držel. Ne, že by něco nového možná nebylo špatné, ale to jeho se mu zamlouvalo. Na druhou stranu... Možná změní názor a zváží to. Svým způsobem si její odvahu a troufalost užíval. Když by opomněl svou skleničku. To bylo něco nemyslitelného. Na své věci byl značně háklivý a dával si na ně pozor. Svým způsobem měla štěstí, že byli ve společnosti, jinak by nebyl tak něžný. Pro teď ji vlastně jen naznačil, že si nenechá věci líbit a co bude chtít, to si taky vezme. V duchu se pobaveně ušklíbne, když ta ukecaná žába pootevře rty.* /Chtěla bys víc? Tak to se teprve uvidí. Ale oproti mně, svádíš boj s touhou a vzrušením./ *Ne, že by nepociťoval určité vzrušení z toho, jak ji měl předtím přitisknutou na těle a následně i z toho pohlazení rukou. Ale dokázal se velmi dobře ovládat. A pokud to půjde takhle dál, chtěl si s ní ještě nějakou dobu hrát a zvažovat, jestli by si dopřál možná příjemnou noc. Přece jenom, jak si potvrdili, s cizím je to vždycky risk.* A Vaše taktika mě vylákat je, že mne budete urážet? Velmi zajímavé, ale nejsem si jistý, jestli to je účinné. *Řekne na její slova a upije ze své sklenky. Přejede si jazykem po svých rtech, aby si vychutnal tu kořeněnou chuť, načež se znovu napije a celou sklenku tím pádem dopije. Odloží ji na bar a zadívá se na dívku. Opět si jí okatě prohlídne, jakoby přemýšlel, ale vypadalo to, že se mu i líbí, co vidí. Pak však mávne na barmana.* Zlatou tequilu a skotskou bez ledu. *Poručí a během toho nespustí oči z dívky.* Doufám, že si dáte. Abych měl možnost zauvažovat a případně si vychutnávat ty vaše provokace. *Ušklíbne se na ní. Znovu ji však částečně chytne za krk, respektive pod čelistí. Ukazováček však přemístí na její rty, po kterých přejede a sleduje její reakci. Vyloženě si to užíval, když už měl tu možnost a svým způsobem chtěl vyzkoušet víc. Mnohem víc... To však záleželo na té žabce mladičké, co mu dovolí a jak se vlastně bude chovat. Nechtěl, aby najednou obrátila a souhlasila se vším či spíše, aby přestala být ukecaná a provokativní. To ne, to ho na ní zaujalo. Ale to zpochybňování nebylo na jeho ego zrovna nejlepší plán, jak ho případně získat.*

*Vlastně nečekala, že se dostanou někam dál, když s ním začala flirtovat. Chlapi jako on si většinou potrpěli na luxusnější společnost. Ale třeba si chtěl něco dokazovat na tom, že byla očividně mladší než on?.* /Hmm, pochybuju./ *Na to jí znovu a znovu až příliš dokazoval, že má ego jak se patří nafouknuté. Asi by to chtělo víc snahy na to ho srazit.* Snažila jsem se Vás vylákat? Novinka. *Utrousí, stále trochu vnitřně uražená tím, jaký vliv mu dovolila, aby na ni měl.* Nesnažím se Vás oblbnout. Jestli jste chtěl někoho takového, měl jste pozvat na drink některou z těch vykulených holek, co Vás zbožně pozorovaly v sále. *Potřese hlavou. Měla dojem, že ho nebaví jednoduché a snadné záležitosti. Ale třeba se pletla. Ale stejně jako on, i ona měla jisté sebevědomí a rozhodně se neurazila jeho poznámkou.* Tak nějak jsem ale očekávala, že budete mít raději drobné zariskování. *Pozvedne vyzývavě obočí a vyčkává, znovu neuhýbá pohledem, ačkoli k tomu ten jeho upřený sváděl. Měla ale pevné nervy. Skryje spokojený úsměv, když jim objedná.* Připadá Vám, že budou Vaše úvahy jasnější po troše alkoholu? Většina lidí to mívá naopak. *Potlačí veselý smích, ale přikývne na nabídku. Když však obdrží pití, vezme ho za ruku a obrátí ji tak, aby měla před sebou jeho předloktí, i když on se nejspíš musí divit, co má v plánu. Chtěl však provokace, no ne? Nasype mu na zápěstí trochu skořice, než se na něj podmanivě usměje a pohlédne skrze řasy. Nakloní se a jazykem přejede po linii, než se narovná a zapije skořici tequilou a zakousne se do pomeranče. Vybrala si tak první ochutnávku a byla spokojena. Přikročí o krok blíže, když se jeho ruka vrátí na její krk, tentokrát ji však palcem pohladí po rtech. Nenechá si to líbit, zuby jemně skousne špičku prstu.* Držet mě pod krkem? Máte snad slabost pro tyhle věci? Možná svázané ruce? Anebo vlasy namotané kolem ruky, zatímco byste si mě bral zezadu? Nic z toho by mě nepřekvapilo. *Uzná znovu na plnou pusu to, co by většina lidí ponechala jen v tichu vlastních myšlenek. Ačkoli z těch představ jí do těla vystřelovaly vlny sladké předtuchy. Nechtěla se však vzdát tak snadno. Oba dva očividně měli rádi navrch.*

*Nikdy neřešil odkud dívka byla. Z bohaté či chudé rodiny, společensky přijímaná či ne. Bylo mu to úplně jedno, když na něj nějak zapůsobila. Ani neřešil, že je mladší. Neměl potřebu si tím nic dokazovat. Nevadila mu ani žena jeho věku či třeba o něco starší... V tomhle nebyl nikterak vybíravý. Pobaveně se usměje na její slova, že si měl možná spíše vybrat nějakou s těch holek v sále. Žádná však neměla odvahu k němu přijít. Co víc, žádná neměla tu potřebu s ním tak okatě mluvit o sexu na veřejnosti. Až na ni. Možná by si i nějakou našel, možná... Ale ona mu překazila plány. Či vytvořila lepší?* /To se ještě uvidí./ *Pomyslel si na chod svých myšlenek.* Ale váš odhad je dobrý. Líbí se mi riskování. Pokud se mě někdo nesnaží ponížit. *Objasní na vysvětlenou. Stejně jako většina chlapů byl dost háklivý na řeči o výdrži, potenci a takovém. Tím se pohybovala na tenkém ledu. Naštěstí si to dokázala zas vrátit k tě lepší straně.* Rozhodně mě alkohol neotupí. Ani kdybych tu vypil celou flašku. *A skutečně, jeho výdrž v tomhle byla skvostná. I v dalších věcech, samozřejmě. Nepociťoval na sobě stále žádné účinky alkoholu, možná jedině to, že se nechal víc vyprovokovat k akci. Sledoval, jak bere jeho ruku a otáčí ji. Zvažoval, co má asi tak v plánu, což mu brzy došlo. Rty se mu roztáhly do většího úsměvu, když ucítil její jazyk na holé pokožce. Zůstal tam však jen po tu dobu, co byla skloněna k jeho ruce, pak opět nasadil drobný úsměv. Rozhodně ji to však oplatí. Což jak se ukáže, vezme po svém a jemně ho kousne do špičky prstu. Slabě nad tím zavrčel a na moment mu ztmavli oči a změnil se pohled.* Zezadu je to sice fajn... Ale dívat se do pěkné tvářičky, jak se křiví rozkoší, je rozhodně lepší. *Jeho hlas zas nabral hlubšího tónu. Stále ji držel a nepouštěl. Dál prst stranou z jejích rtů a přejel po nich tentokrát svými rty.* Máte potom pomeranči opravdu sladké rty. *Stále se držel na uzdě, ačkoliv její provokace ho nadmíru dráždili. Nemínil se však nechat vyprovokovat. Ne jako první, to rozhodně ne.*

*Pozvedne nad tím obočí. I když by se asi měla krotit, nikdy nepozná, kdy už balancuje na hranici snesitelnosti.* Není to tak, že nás nemůže nikdo urazit, pokud mu to sami nedovolíme? *Zavrtí nesouhlasně hlavou. Ji tedy dokázal urazit jen málokdo. Mohl by jí tady říct, že je neatraktivní a otravná a poslat ji ke všem šípkům a ona by vesele pokrčila rameny, poděkovala za drink a s dobrou náladou si to odkráčela. Její štěstí nezáviselo na tom, co si o ní mysleli ostatní. Kdyby jo, měla by se svou prořízlou pusou dost těžký život. Jistě, snažila se, aby ji lidé měli rádi a málokomu ukazovala vlastní zranitelnost. Ale zároveň se nikomu nehodlala doprošovat, měla nějakou sebeúctu. V očích se jí znovu nebezpečně zablýskne a už už otevírá pusu, aby k té výdrži zase něco podotkla, než sklopí pohled a schová úsměv. Už ho trápila dostatečně. I když by ji vážně zajímalo, zda by se po flašce tvrdého zvládl trefit. Jednou jí kamarádka vyprávěla o blbečkovi, co se namol trefil do mezery mezi matracemi, dvakrát přirazil, udělal se a usnul, a pak se ráno ptal, jaký byl. Využije ho k tomu, aby mu na ruku nasypala skořici a požitkářsky ji olízla, než si dala panáka a zakončila pomerančem, jak se u tequily patří. Když ji však pohladí po rtech, neodolá a jemně prst sevře mezi zuby. Zatraceně, copak si myslel, že ji může provokovat a ona mu to neoplatí? Působila jako holka, co jen tiše snáší laskání a sama se nezapojí? Konečně má dojem, že na něj její činy mají nějaký dopad.* Pěkné? Oh děkuji, vy lichotníku. *Zabrouká bezelstně. Zadrží dech, když se skloní a tentokrát on přejde svými rty po těch jejích.* Nejen ty. *Vydechne nespokojeně. Vztáhne k němu ruce, dlaněmi přejede po ramenou, ale jednu poté nechá na jeho zátylku, zatímco druhou vjede do vlasů. Místo hloupě pasivního polibku jazykem přejede po jeho spodním rtu, využije drobné mezery a láká ho, aby ji pustil dovnitř, načež se na okamžik stáhne a zuby zlehka za ret potáhne v jasné provokaci. Bylo jí jedno, zda tím působí ona příliš dychtivě, jako by neměla sebekontrolu. Když něco chce, ráda si to vezme. A přišlo jí, že už se tady jako kočka a myš honili příliš dlouho. Přitlačí rty pevněji k těm jeho a ráda mu poskytne prostor k tomu, aby polibek prohloubil. Tělem se k němu přivine, dostatečně na to, aby cítil plné ženské křivky. Během vteřiny se však prudce odtáhne a upře na něj výmluvný pohled, ačkoli má oči zastřené vášní.* Vážně chcete zůstávat na tomhle večírku?

Urážka a ponížení... Pro mě dvě odlišené věci. Ale je to u sebe velmi blízko. *Svým způsobem měla pravdu. On v tom viděl rozdíl v tom čeho se to týkalo. Pokud to bylo na jeho výdrž, zkušenosti v posteli a potenci, to bylo ponížení a přesto nejel vlak. Zbytek byly urážky, které mu nijak zvlášť nevadili. Tuhle chvíli si užíval. Jejich hra na kočku a myš se vyostřovala a blížila ke svému konci. Byl zvědavý, jestli se tahle dívka udrží nebo si jako jedna z mála skutečně troufne, když ji tolik naznačil, že vlastně může. Přesto některé na to odvahu neměli. V téhle exotické krásce však dřímala určitá odvaha, či spíše šílenství, u kterého věřil, že jí dopomůže.* Myslíte, že jsem mluvil o té vaší? *Odvětí pobaveně. Avšak lhal by, kdyby tvrdil, že nemluvil o její. Byla opravdu pěkná, a tak mlaďounká. Aspoň tak vypadala. Kolik jí tak asi mohlo být? S bídou dvacet nejspíš. Minimálně o deset let byl starší jak ona. Jeden koutek rtů se mu zvedne, když mu řekne, že nejenom její rty jsou sladké. V tu chvíli měl opravdu chuť zjistit, jak moc sladká vlastně je. Hned na to ho však mírně překvapí. Ukončila tu jejich pěknou hru a nefalšovaně ho nakonec políbila, přičemž se on nechal. Nijak se však nezapojil, jen pozoroval její rty.* I na večírku, zvlášť v této budově, respektive hradu, se dají najít pěkná místa. *Řekl tak napůl v zamyšlení, než ji chytí jednou rukou kolem pasu a přitáhne si ji k sobě. Zblízka si prohlíží její tvář, než ji silně políbí. Či spíše prakticky hladově ochutnává její rty. Nežádá si o přístup dovnitř, jazykem schválně přejíždí po rtech, obkresluje je, aby si je náležitě vychutnal.* Asi tu sladkost budu muset prozkoumat. *Dostala ho. Nebyl si jistý vlastně kdo koho ulovil, ale bylo mu to celkem jedno. A bylo mu i jedno, že jsou teď u baru. Přesouval se rty pomalu k jejímu oušku, kde ji zlehka kousl do ušního lalůčku. Během toho ji však volnou rukou chytil za bradu, ukazováčkem a palcem ze stran, aby mu nikam hlavou neuhnula. Po hraně čelisti si zas našel cestu k těm sladkým rtům. A až teď si žádal.. Ne, nežádal, vymáhal si přístup mezi její rty.*

*Nad tím pokrčí rameny. Možná měl pravdu. Sama by ale řekla, že ponížení následuje urážce. Pokud není samovolné, samozřejmě, občas se cítíme poníženě za něco, za co nemůžeme, anebo jsme v situaci, která nás nutí se cítit trapně. Ona byla však vůči takovým věcem otupělá. Odmítala se cítit zle za něco, co věděla, že není pravda anebo šlo jen o věc názoru. Ale znala křehká mužská ega, tak proč tady dál hrát na ošidnou strunu. Vždyť jí sám mohl dokázat, že s výdrží nemá ten nejmenší problém, no ne?* Přesně o té. *Prohlásí sebejistě a hrdě pozvedne bradu. Stejně jako okatě obdivovala od začátku jeho, věděla, že i on vidí něco, co se mu zamlouvá, jinak by si s ní celý večer takhle nehrál. Dráždilo ji, že se do polibku nezapojil, nemínila se však vzdát. Její rty byly svádivé, doteky na ramenou a šíji výmluvné, když mu nabízela, aby se naklonil blíž a vzal si, co se mu zlíbí.* Dají. Myslela jsem však, že bych měla slastí křičet, což by zde mohlo přitáhnout nežádoucí pozornost? *Zeptá se s podlým úsměvem, když mu připomíná jeho vlastní slova. Uměla lidi nachytat na své vlastní chyby. Ačkoli ji nečekaný polibek a náruživost překvapí, ochotně zakloní hlavu a do polibku se zapojí. Nespokojeně vydechne, když rty ty její opustí, místo aby polibek prohloubil a raději zkoumá sklon lícních kostí až k uchu. Znovu nasadil ten ochraptělý hlas. Anebo ho tentokrát nepředstíral a přeci jen dovolil, aby jeho pečlivě vydržovanou sebekontrolou prosákl náznak touhy. Prohrábne mu vlasy a druhou dlaní zkoumá svaly na rameni a zádech, všude, kam dosáhne. Bylo jí jedno, že se přidali k těm laciným párům, kteří si nemůžou důvěrnosti nechat do soukromí. Bylo cosi vzrušujícího dávat se tak jasně všanc.* Ah. *Vydechla, když jí zuby skousl lalůček a zamezil jí kamkoli s hlavou uhnout. Zavřela oči a oddala se tomu drobnému laskání. Muž očividně věděl, co dělá, napínal ji do poslední chvíle. Konečně zacítila jeho ústy zpět na těch jejích, nyní ve své nedočkavosti a jistotě téměř hrubá. Nestěžovala si však ani maličko. Místo toho ochotně rozevřela rty a nechala ho, aby jazykem vklouzl dovnitř a bez váhání se jal prozkoumávat. A že to uměl. Zatraceně dobře. Vracela mu polibky se stejnou dychtivostí, na jazyku jí ulpěl zbytek nahořklé chuti whisky, který však v polibku najednou vyzníval hříšně a příjemně. Nenechala se zatlačit, statečně se snažila mu konkurovat, vydobýt si v polibku alespoň nějakou kontrolu, urvat si trochu sama pro sebe. Nakonec to vzdala a jen odevzdaně zasténala. Nebyla by to však ona, aby se s prohrou tak snadno smířila. Spustila ruku, aby jí našla drobnou mezeru mezi jejich těly a přitiskla dlaň k jeho rozkroku.* Kde? *Zeptala se tiše v momentě, kdy se od sebe jejich rty alespoň na vteřinu oddělily. Doufala, že nemusí svou otázku vysvětlovat blíže. Nejspíš by jí přitom selhal hlas. Už to byla nějaká chvíle, kdy naposledy vyvedla takovou pitomost, aby se vyspala s naprostým cizincem.*