Restaurace

Po celém městě naleznete několik různých restaurací, od levnějších po opravdu luxusní kousky. Tato patří do té lepší poloviny. Jídlo tu mají vynikající, obsluha je milá a přátelská, zaměstnanci se snaží si udržet tu nejlepší prestiž. Toho si můžete všimnou nejen na rychlosti přípravy jídla, nikdy vás nenechají čekat příliš dlouho, ale také interiér odráží jejich snahu o přilákání zákazníků. Pohodlné židle s vycpávkou a polstrováním, vysokými stoly, luxusními lustry a dokonce i stromy. Ano, slyšíte dobře, uvnitř se nachází palmičky i normální vzrostlé stromy, které tam stojí ještě déle, než byla restaurace vůbec postavená. Úlet co? Očividně to však funguje.

*Je nervózní, ale zároveň plný očekávání z dnešního večera. Je to jeho první skutečné rande v životě. Nikdy nepomyslel, že by šel na schůzku s tak krásnou ženou. V práci i ve škole, nemyslel na nic jiného, jen na ni. Nemohl se dočkat večera. Vyzkoušel si snad všechno své oblečení, ale nic mu nepřipadalo dost dobré. Nakonec se rozhodl pro klasiku. Oblékl si svůj černý oblek, který mu dokonale padl, košili světle modrou, až skoro bílou a kravatu, která to všechno dokonale podtrhla. Podíval se na hodinky.* /Sakra to už je osm, zase příjdu pozdě./ *Rychle si strčil peněženku do kapsy a vyběhl ze dveří jako by mu hořelo u noh. Neřešil ani to, že si nevzal sebou telefon. Nasedl do svého stříbrného auta a jel tak rychle, že by porušil nejméně deset předpisů. Naštěstí restaurace byla kousek. Vešel dovnitř a porozhlédl se kolem. Měl asi dvacet minut zpoždění. Pro Willa to byla klasika, ale teď ho to mrzelo, že jde pozdě, zrovna na takovou důležitou schůzku.*

*Je pro ni až nezvykle snadné se nachystat, ačkoliv je z té večeře nervózní. Zkontroluje, že sebou má vše co potřebuje. Rozhodne se ale zcela výjimečně, že si s sebou nevezme žádnou rozečtenou knihu. Nakonec se prohlédne v zrcadle a zhodnotí se.* /Tohle ne./ *Rozhodne se těsně před odchodem, že se převlékne. Pak nasedne do svého černého auta a dorazí až k restauraci. Podívá se, kolik je hodin.* /Jdu pozdě na své první rande po dlouhé době./ *Povzdechne si a vejde. Očima hledá svůj cíl - Williama. Když ho spatří, pomalým krokem se k němu vydá. Těsně u něj promluví.* Tolik se omlouvám. Zjistila jsem, že to co jsem měla na sobě nebylo vhodné a tak jsem se převlékla a ... *Odmlčí se a prohlédne si ho.* Vypadáš úžasně. Vážně. Moc ti to sluší. *Usměje se na něj a políbí ho na obě tváře svým typickým způsobem, zatímco se zhluboka nadechne jeho opojné vůně.*

*Byl překvapen, že tam Moon nikde nevidí.* /Asi nevydržela čekat, a už odešla, nebo rovnou ani nepřišla./ *Nikdy nebyl víc zklamaný, než právě v tuto chvíli. Přistoupil na bar a zeptal se slečny za barem.* Dobrý večer, mám zde rezervaci na jméno Doyle. Chci se zeptat, nepřišla tady mladá žena, zhruba stejně stará jako já. Je moc krásná, má černé dlouhé vlasy. *Barmanka, ale jen zakroutila hlavou, že ne. Will se otočil, že vyjde z restaurace a ještě chvíli počká před restaurací, kdyby náhodou dorazila, ale když se otočil, tak ji uviděl vcházet. Byl takřka ochromen, když ji spatřil. Připadalo mu, jako by ji viděl vcházet zpomaleným záběrem. Když promluvila, jeho cit k ní se jenom prohloubil.* Já, já... promiň, já jsem v šoku, moc ti to sluší. Neomlouvej se, zrovna jsem dorazil. Jsem moc rád, že jsi přišla. *Jejich přitažlivost byla cítit na sto honů. William se nikdy necítil štastnější než v tuto chvíli.* Posadíme se? *Pobídl ji rukou aby ji zavedl k jejich stolu. Rychlím tempem ji předběhl, aby ji přidržel židli.* Jsem z tebe celý vedle, moc krásně voníš a jsi přímo nádherná. *Neudržel své myšlenky na uzdě, musel ji to prostě říct.*

*Je tak šťastná, že ho vidí a to se viděli včera teprve poprvé. Je znát chemie, která mezi nimi proudí.* /Je tak roztomilý, když koktá nervozitou./ *Pousměje se nad svojí myšlenkou a přikývne na jeho otázku. Vydá se tedy za ním ke stolu a posadí se na židli, kterou jí přidrží. Zrovna, když chce něco říct, jí skočí do řeči a po jeho slovech zčervená a je ráda, že ho nechala mluvit.* Já... děkuji. *Řekne skromným hlasem a tváře jí zčervenají, počká až se taky posadí.* Když jsem stála venku a dívala se, kolik je hodin, byla jsem na sebe tak naštvaná, že jdu pozdě a že už tu nebudeš. Ale jsi tu a vypadáš božsky. *Nepřestává se mu dívat do očí a stále si ho musí prohlížet. Přitahuje ji, jako by byli dva magnety.* Jsem ráda, že jsi tu. Moc jsem se těšila, až tě zase uvidím. Je to zvláštní a možná klišé, ale je to tak. *Řekne a zářivě se na něj usměje. Zdá se, že se brzdit nedokáže a opět do toho skáče po hlavě.*

*Je celý rozčarovaný z jejich slov, připadá si, jako by to byl jenom sen. Usadí se na židli naproti ní.* Abych se také přiznal, i já jsem přišel pozdě, takže jsem vlastně rád, že ty jsi přišla ještě později. *Usměje se na ni. Tolik se na ni celý den těšil.* Jaký si měla dneska den? *Nespouštěl z ní oči, tedy až do chvíle, než přisla servírka k jejich stolu a začala k nim promlouvat.* Dobrý večer, ach ano, určitě si dáme něco k jídlu. *Servírka odešla pro jídelní lístek.* Mám hlad, jako vlk. *Pohladil si instinktivně břicho. Až nyní si vlastně uvědomil, že za celý den nic nejedl. Dáme si lahvinku vína, nebo raději šampaňské? *Měl v plánu dneska zapůsobit na Moon, nechtěl ale znít nějak snobsky.* Nebo něco trochu silnějšího? *Zasmál se. On by si možná i dal něco ostrějšího na kuráž.*

Vážně? *Zatváří se překvapeně, protože si myslela, že to ona je tady na nedochvilná.* Tak jsem tedy nakonec ráda, že jsem přišla pozdě a tím tě vlastně překvapila. *Chvilku se odmlčí a mezitím jí položí otázku.* Dnes spíše relaxační, nakonec jsem nebyla na brigádě, protože moc lidí nechodilo a tak jsem se po strašně dlouhé době vyspala déle než dvě až tři hodiny a zašla jsem si rovnou na kávu, odepsala na nějaké emaily a domluvila si cesty na pár měsíců předem a pak jsem šla domů a vymýšlela jsem, co si vezmu na sebe. Měla jsem vymyšleno něco víc pohodlného a neformálního, ale to ti třeba ukážu jindy. *Zasměje se, a cítí se zvláštně uvolněná a překvapená, že s ním dokáže takhle bezprostředně mluvit. V ten moment dorazí servírka, a tak nechá Willa mluvit, poté servírka na chvíli odešla.* Vypadáš hladově, jsi trošku bledý, jedl jsi vůbec něco? *Zeptá se ho pobaveně.* Dala bych si červené, polosladké. A nebo pokud chceš něco silnějšího tak za mě třeba čistou whisky s ledem. *Řekne naprosto klidným hlasem a doufá, že ji nebude nijak soudit za její výběr.* Jak tady vaří? Byl jsi tu už někdy?

*Pečlivě poslouchá každé její slovo. Zaujalo ho, že počítá s dalšími možnými schůzkami.* /To je dobré znamení./ Pohodlné a neformální zní fajn. *Usmál se. Ale myslím, že to co sis nakonec vzala, je dokonalé. *Cítil se dobře, že i on si vybral něco více formálního, kdyby si nevzal oblek, asi by si teď vedle ní připadal hloupě. Na její odpověď ohledně pití nijak nereagoval.*Nikdy jsem tady nebyl, neměl jsem s kým. *Trochu posmutněl, ale snažil se aby to na něm nebylo příliš poznat. Naštestí se mezi tím vrátila servírka s jídelními lístky. Zeptala se jestli si dají něco k pití.* Ano, poprosil bych, láhev Chateau Meillier ročník 2016 a karafu vody, děkuji. *Otevřel si jídelní lístek a začal pročítat jednotlivé stránky.* Na co máš chuť? *Zeptal se možná až trochu ostýchavě. Mě se zamlouvá tady ta panenka s pepřovou omáckou a nebo tady ten hovězí steak. Mám teochu dilema.

Vážně moc děkuji. Jsi milý. *Řekne s upřímným úsměvem a podívá se na něj. Jeho poznámka, že tady nikdy nebyl, protože neměl s kým, v ní vyvolá smutek. Nedá to na sobě ale znát, jelikož vidí, že jemu samotnému není asi moc příjemné o tom mluvit a tak se rozhodne to přejít a nechat běžet. Možná se někdy dostanou tak daleko, že si budou moci všechno říct.* /Rozumí vínu, vypadá perfektně a umí se vkusně obléct. Je slušný, inteligentní a nesmírně přitažlivý. Zdá se jako dokonalý muž. To ale přece není možné. Sama víš, Moon, že takoví lidé neexistují./ *Z jejích myšlenek ji vytrhne otázka na jídlo.* Vlastně jsem pescetarián. Ale kdybych jedla maso, dala bych si hovězí steak. *Přikývne a začne prozkoumávat jídelní lístek, konkrétně pokrmy z ryb. Po chvilce se usměje a zvedne rozhodně hlavu.* Já si dám filet z lososa s grilovaným bramborem a salát. *Mezitím zavře jídelní lístek a pohledem ho stále pozoruje.* A vůbec... Řekni mi něco o sobě. Něco, co jsi mi ještě neřekl a není to tajemství. *Tajemně se na něj podívá s náznakem úsměvu.*

*Dál studuje jídelní lístek, jestli ještě nenarazí na něco jiného, co by ho uchvátilo.* Pescetarián? Normální maso ti nechutná, nebo je to spíš s etického hlediska? A nebude ti vadit, když si já objednám maso? *Podíval se na ni, aby z analyzoval výraz jejího obličej. Její slova by mohla totiž říkat něco jiného, než jak to skutečně cítí. A Will ji určitě nechtěl hnedka zklamat.* Hmm, něco o sobě. Nerad bych vypadal, že se chlubím, ale mým největším úspěchem bylo, když jsem ve dvanácti letech, jako nejmladší, vyhrál vědeckou olympiádu. Od té doby jsem už ale žádnými dalšímy úspěchy neoplýval. *Servírka mezitím přinesla láhev vína i karafu vody, nalila každému trochu vína do sklenice a odešla. Viděla, že si ještě stále William listuje v jídelním lístku. Pozvedl svou skleničku a napřáhl se s ní k Moon.* Tak na lepší budoucnost, ve které doufám, budeme stále v kontaktu. *Nevěděl, jestli to náhodou trochu neuspěchal, nechtěl ji vyplašit. A co ty mi řekneš o sobě, ale něco co je tvé tajemství. *Spiklenecky na ni mrkl.*

Asi z obojího trochu. Ale spíš jen proto, že mi maso přestalo chutnat a oblíbila jsem si dost ryby, ale rozhodně si maso dej a neber na mě v tomhle ohledy. Není to až tak dlouho, co jsem přestala jíst maso. *Usměje se, protože se jí líbí, jak se o ni zajímá. Pozorně ho zároveň poslouchá.* Takže jsi vážně chytrý. A to hodně chytrý. Líbí se mi to. *Pozvedne skleničku s vínem a podívá se mu do očí.* Na lepší budoucnost a na nás. *Pronese smyslným hlasem a po chvilce zkoumání jeho obličeje, přičichne k vínu a trochu se napije.* Výborný výběr. *Položí skleničku zpět na stůl tak, aby na něj dobře viděla.* Tajemství? *Skousne si spodní ret, aby upoutala jeho veškerou pozornost.* Úžasně voníš a neuvěřitelně mě přitahuješ. *Je trochu nervózní a vlasy, které jí spadají na ramena si odhodí na záda a odhalí tím svůj krk a klíční kosti.* Mám i další tajemství, ale myslím, že na první rande se zrovna tyhle nehodí. Ale něco ti řeknu. Není to úplně tajemství, ale většinou to lidem neříkám. *Na nepatrnou chvíli její obličej ztratí svou klasickou jiskru. Je to ale jen okamžik, hned na to se totiž začne znovu zářivě usmívat, při vzpomínce na své rodiče.* Jsem adoptovaná. *Řekne tiše a na chvíli nastane ticho, které se ale pokusí znovu prolomit.* Ty vážně ještě nevíš, co si dáš na jídlo? *Zasměje se, aby zahnala zlé vzpomínky a sleduje, jak Will stále drží jídelní lístek.*

*Přiťukl si svou skleničkou a rovnou se napil, téměř celou ji vypil najednou v domnění, že ten stres a nervozita z něj odpadne.* /Bože, ta je tak přitažlivá./ *Její tajemství mu vyrazilo dech, muselo jít slyšet jak naprázdno polknul* /To musí být sen, není možné, abych přitahoval, tak krásnou ženu./ Děkuji, musím říct, že i ty, mě moc přitahuješ. Další tajemství? Už se těším, až je poznám. *Opět na ni spiklenecky mrkl. Její další odpověď o adopci ho trochu zarazila, nikdy v takových situacích nevěděl, co na to má říct.* Samozřejmě, že vím, co si dám, ale snažím se to prodlužovat, aby tohle rande nikdy neskončilo.*Jen co to dořekl, už tam byla servírka.* Dáme si jeden ten hovězí steak, prosím medium rare, a tady slečna si dá filet s lososa a gratinovane brambory se salátem. Ještě něco k tomu? *Pozeptal se jejim směrem.*

*Vždycky si s lidmi, co se jí nějakým způsobem líbili, ráda hrála.* Jsi nervózní? *Zeptá se, když vidí, že je z jejího prvního přiznání v rozpacích. Usměje se, protože z toho má vlastně docela radost.* Ta ostatní tajemství, nejsou až tak skvělá. Ani na jednu z těch věcí nejsem vůbec hrdá a nejradši bych je ze svého života vymazala. Bohužel to ale nejde. *Řekne tiše s pokrčením ramen a znovu se napije vína.* Nemusíš to brát jako špatnou věc. Je vidět, že tě to zarazilo, ale moji adoptivní rodiče jsou úžasní. Vlastně díky nim jsem teď právě tady a z části díky nim si můžu plnit své sny. Jsem šťastná, že je mám. *Opravdu je na svou novou rodinu hrdá. Kdykoliv na ně myslí, má potřebu se usmívat.* Jen mi trochu chybí, žijí v Londýně. A videohovory nenahradí jejich opravdovou společnost. *Přizná se a zase je udivená, jak dokáže s Willem mluvit prakticky o čemkoliv.* I kdyby naše rande skončilo, tak se brzy určitě... *Než stihne svou větu doříct, objeví se servírka a tak nechá Willa objednat. Zatímco mluví, pozoruje jeho rty. Má chuť ho políbit.* /Co to včera psal o seznamování s ženami? Že se nikdy s žádnou neseznámil? Ale vždyť je to blbost. To by muselo znamenat, že ještě nikdy.../ *Snaží se si přesně vybavit jejich večerní konverzaci, v tom ji ale z myšlenek vytrhne jeho otázka.* Prosím? Ne, nic dalšího. Děkuji. *Usměje se na něj i na servírku a ta následně odejde s jejich objednávkou.* A co tvoje rodina, Williame? *Užívá si okamžiky, kdy ho může oslovit jménem. Na předchozí myšlenky jakoby rázem zapomněla.*

Upřímně? Jsem velice nervózní, kdo by nebyl, před tak krásnou ženou. *Nikdy by si ani nepomyslel, že bude tak svérázně mluvit s nějakou ženou. Byl odhodlaný na ni vsadit i celou svoji důstojnost, jen aby ji mohl mít. Nemusíš teď mluvit o svých tajemstvích, třeba mi je řekneš, někdy v budoucnu. Jsem přesvědčen, že tohle není naše poslední setkání. *Usrkl si ze svého vína a přitom se ji stále koukal do očí, někdy i do výstřihu, ale to jen když si byl jist, že Moon kouká jinam.* Je skvělé, že jsi měla alespoň to štestí, že tě adoptovali skvělí lidé. Né každý má to štestí. *Poté co Moon řekla, že už si nic dalšího nedá, se Will otočil na servírku a povídá.* A ještě bych vás poprosil dvě Skotské whiskey bez ledu, prosím, děkuji.Když dokončil objednávku u servírky, zaklapl jídelní lístek a položil ho na kraj stolu.* To jen abychom se více uvolnili. *Zdůvodnil jeho objednávku. Při její otázce ohledně rodiny se zarazil, měl ješté velké rány z minulosti.* Jestli ti to bebude vadit, teď bych o tom raději nemluvil, nechci nám kazit zábavu. *Uhl pohledem a předstíral, že se kochá výhledem z restaurace. Dnes bych si chtěl pouze užít večera, s tak úchvatnou společností. *Pozdvedl znovu svou skoro prázdnou skleničku s vínem a dopil co v ní bylo, poté dolil s láhve jak sobě tak i Moon.

Nebuď nervózní. Není důvod. Možná to tak nevypadá, ale já nekoušu. Vážně. *Svůdně na něj mrkne a pousměje se.* Jednou ti určitě řeknu vše, co budeš chtít. *Dá mu touhle větou svým způsobem slib, ale nevadí jí to, protože věří, že tohle není poslední rande s tímhle panem Božským.* Určitě se nevidíme naposledy, možná tě budu chtít vídat často. *Pod stolem si natáhne nohu a hledá tu jeho. Během chvilky na ni narazí a lehce se mu otře o lýtko, během toho ho přes skleničku pozoruje. Víno má skoro dopité a tak tedy vypije ten zbytek a položí ji na stůl. Znovu mu pod stolem přejede nohou po lýtku. Počká až servírka odejde a podívá se Willovi do očí. Na jeho slova, že nechce mluvit o své rodině, jen přikývne na znamení pochopení. Rozhodne se ale o sobě také už moc nevyprávět, přece jen už zmínila i svoji rodinu a Will je stále tajemný. Raději se zaměří na jeho objednávku whisky a také na dolití vína.* Pane Doyle, vy mě chcete snad opít? *Tentokrát si usrkne vody a čeká na jeho odpověď. Přitom pozoruje jeho rty a nohu má stále přitisknutou na jeho.*

*Snaží si až moc nepřipouštět, že její nápadné mrkání je pokus o flirtování. Není si jist, jestli ho svádí nebo ne. Určitě by si to ale přál. Snaží se aby nekoktal nervozitou i před servírkou.* /Ale co to? To je její noha co mě hladí pod stolem?/ *Snaží se soustředit, ale ona ho jen ještě víc znervózněla. Rozhodl se tudiž, že potřebuje panáka. Měl co dělat aby potlačil vzrušení. Když to udělala znova jeho tlak se zvýšil a dech zrychlil. Myslím, že spíš já potřebuji panáka na kuráž. A to jsi říkala, že nekoušeš. *Utřel si náznak potu ze svého čela. Doufám, že to jídlo donesou co nejdřív. *Mezitím servírka donesla objednané whiskey. Will nečekal a hned ji do sebe kopl.*

/Tohle se mi líbí. Je nesmělý a tak milý./ *Snaží se působit pro okolí zcela normálně, ale pod stolem rozehrává divokou hru a nepřestává se dotýkat jeho nohy.* Na kuráž? K čemu potřebuješ teď kuráž? *Zeptá se nevinně, i když zřejmě tuší. Chce ale, aby to řekl sám. Líbí se jí jak je zdrženlivý, ale ještě chvilku a sama to zřejmě nevydrží. Když servírka donese whisky, pozoruje Willa, jak ji okamžitě bere do ruky a během sekundy ji celou vypije. Zasměje se.* Nebuď tak nervózní, o nic přece nejde. *Kousne se do rtu a nepřestává se usmívat a používat ten nejvíc nevinný tón hlasu.* Opravdu tě nekousnu. Alespoň ne teď. *Mrkne na něj a i ona vypije celou whisky naráz. Poté si poposedne a už se nedotýká jeho nohy.* Mám pro tebe další tajemství. *Chvíli se odmlčí a po chvilce ticha pokračuje.* Ale nejdřív mě omluv, musím si odskočit. *Pomalu vstane a předvede mu přitom své dlouhé nohy tak, aby se musel dívat. Když kolem něj prochází, dotkne se zlehka jeho ramene.*

/Bože co teď mám dělat, jak se mám chovat? Co ode mě očekává, a co mám já vůbec očekávat od ní? Koketuje jen se mnou, nebo po mě přímo jede? Ta její noha, chtěl bych si s ní pohrát. Ale kuš Wille, na co to myslíš. Sakra, sakra, mysli na něco jiného, fotbal, tenis, ponožky.. jo ponožky zabírají. Netvař se tak blbě, usměj se na ni./ *Will se usmál. /Jo to je lepší, jen tak dál. Snad si ničeho nevšimla./ *Will mlčí, poslouchá, jak mu jen klade jednu otázku za druhou, neví jak odpovědět.* /To mi snad dělá naschvál, ona si se mnou hraje. Mám nějak reagovat? Počkám si, kam to povede./ *Will se nervózně rozhlíží po celé restauraci, vypadá to ale, že si jich nikdo nevšímá a nevidí, co se děje pod stolem. Nervozně si neustále prohrabuje vlasy. Není schopný se ji ani dívat do očí. Když se zvedla, nemohl se nepodívat na její krásné tělo. Byl celý zvědavý a hořel nedočkavostí, až se zase vrátí.* / Co tím myslela, tím tajemstvím, a proč odešla? Sakra, vůbec nevím na čem jsem, co se to tady děje?/

*Chvíli se na toaletě ještě dívá do zrcadla. Kontroluje jestli nemá rozmazaný make-up a jestli jí stále drží účes. Zkontroluje hodiny a usměje se nad tím, že mají snad ještě dost času. Upozornění, která má na ploše úplně ignoruje a telefon schová zpátky do kabelky.* /Myslím, že budu brzy potřebovat dávku kofeinu, až dorazím domů, musím si ještě jednu kávu udělat./ *Neustále myslí na Willa a na to jak dokonale vypadá. Nejraději by ho pozvala k sobě domů.* /Tohle ale nemůžeš, Moon. Musíš se uklidnit. Vždyť on sám je zdrženlivý, tak se sakra vzpamatuj a mysli na slušné vychování./ *Zavrtí hlavou a odfrkne si jako by tím svoje svědomí mohla zahnat. Zkontroluje ještě svoje šaty a vydá se zpátky ke stolu. Něžně se znovu dotkne Willova ramene a posadí se naproti němu. Zářivě se usměje a podívá se mu do očí.* Kde jsme to... aaa.. to tajemství. *Hlavou jí ještě jednou proběhne, že by se měla uklidnit a nechat to běžet, tak jak to má v plánu osud. Svoje myšlenky ale ignoruje a nakloní se blíž k němu.* Mám chuť vás políbit, pane Doyle. *Zašeptá tak, aby to slyšel jen on.*

*Hlavou mu probíhá nespočet myšlenek, i jeho fantazie si nebere žádné servítky. Tak rád by z ní strhal šaty a promiloval s ní celou noc. Alespoň tak si to představoval, jestli by toho ale byl schopný, to neví, ale určitě by to rád vyzkoušel. Když ji viděl přicházet, na vteřinu se mu zastavilo srdce.* /Ta je tak krásna./ *Opakoval si pořád dokola. Stále tomu nemohl uvěřit, že je na rande, s takovou úžasnou ženou, a že se ji v jeho přítomnosti očividně líbí. Když ho pohladila znovu po ramenou, projela mu celým tělem husí kůže. Než stihla cokoliv říct, Will neváhal promluvit.* Chyběla jsi mi, netrpělivě čekám na tvoje tajemství. *Vypada tak svůdně, skoro jako by to i zamýšlela. Když mu pošeptala to tajemství, byl velice překvapen ale zároveň potěšen.* Hmm, slečno Evansová, vy se mi snad jenom zdáte. Doufám, že se s tohoto sna nikdy neprobudím. *Zadíval se ji na rty, měl obrovskou chuť ji políbit.* /Co když neumím ani líbat, co když to spackám./ *Přiblížil se k ní blíž, měl ji na dosah, ale místo polibku ji zašeptal.* Hrozně rád bych vás líbal, slečno Evansová, ale budete si na to muset počkat. *Odtáhl se od ní zase zpátky.* Nesou nám jídlo. *Usmál se na ni. Věděl, že teď tak trochu prohloubil její touhu, i on sám hořel nedočkavostí.*Dobrou chuť, ten losos vypadá úžasně.

*Pozoruje, jak je z ní nervózní a má z toho velice dobrý pocit. Po celém těle jí naskakuje husí kůže.* /Toužím se s tebou pomilovat, Williame. Co to se mnou děláš?/ *Je to už nějaká doba, co myslela na to, že by s někým chtěla strávit noc. A ještě delší doba, co s někým noc skutečně strávila, ale tehdy to nebylo dokonalé.* /Věřím, že budeš perfektní. S tebou to bude dokonalé./ *Začíná jí být horko a ještě větší, když se k ní sám přiblíží.* /Polib mě, Wille. Chceš to stejně jako já, tak do toho./ *V tom se od ní odtáhne a něco říká. Nevnímá ale co, dojde jí to teprve až když před ni servírka položí talíř. Vydechne.* Děkuji. *Promluví k servírce a pak se otočí k Williamovi.* Dobrou chuť i tobě. Vypadá to úžasně. Škoda, že nejím maso, dokonce to i báječně voní. *Vezme sklenku s vínem a napije se. Pak začne jíst. Při prvním soustu se podívá Willovi do očí.* Jen ti chci říct, že nejsem sen. Takže i když se probudíš, budu tady. *Řekne významně a dá se do jídla.*

*Vychutnává si nejprve pohled na své jídlo, a poté i chuť. Měl opravdu hlad, takže na nic nečekal a hned se pustil do jídla. Moon byla tak roztomilá, když říkala prakticky cokoliv. Nikdy ho žádná žena, tak nepřitahovala, jako Moon právě teď.* Já doufám, že až se probudím, budeš tam. *Mrkl na ni , jako by to myslel úplně jinak, než to ona původně myslela. Usmál se a pokračoval v jezení. Občas upil trochu vína ze své sklenice. Stoupající hladinu alkoholu, už začínal pomalu pociťovat. Chutná ti losos?To moje je přímo delikátní. *Pochutnával si na každém soustu. Občas využil její nesoustředěnosti, aby se na ni mohl podívat. Jako každý muž, si ji snažil představit nahou.* Máš chuť ještě na jednoho panáčka? *Jeho zábrany začínaly jít pomalu stranou. Nebyl opilý, ale konečně se dokázal trochu uvolnit, konečně si připadal v pohodě. Dojedl poslední své sousto a utřel si pusu do ubrousku. Počkal, než dojedla i Moon.*
*Seděli u stolu obklopeného čtyřmi židlemi. Doteď seděli naproti sobě, ale po jídle William vstal a sedl si po jejím boku. Rozhlédl se kolem sebe, jestli je někdo zrovna nepozoruje. Položil ji svou ruku na její stehno, dost vysoko na to, aby mohla pochopit, o co mu zřejmě jde. Přiblížil se k ní blíž a pošeptal ji.* Víš, Moon, taky ti řeknu jedno tajemství. Jsi strašně sexy, a mě dělá obrovský problém, udržet klid v tvé blízkosti. *Nechápal, kde se takové odhodlání vůbec v něm vzalo.

*Během jídla se ho snaží pozorovat. Chtěla by to dělat tak, aby si toho Will nevšiml, ale proč vlastně. Jen ať vidí, že je jím naprosto uchvácená.* /Budu kdekoliv, kde budeš chtít, Wille. Nejlépe u tebe v posteli./ *Není sice opilá, ale má už něco málo v krvi a proto se jí hlavou honí mraky nemravných myšlenek. Myšlenek na nahého Willa, na jeho doteky na jejím těle. Sleduje jeho ruce a představuje si, jak ji drží pevně u sebe. Podívá se na jeho rty a myslí na to, jak ji líbají. V břiše jí poletuje snad hejno motýlů a celým tělem jí projede vlna vzrušení. Aby zakryla své rozpaky, raději se napije vína.* Ano, losos je výborný. Myslím, že lepší jsem jedla snad jedině přímo ve Středomoří, ale tady ani v Londýně ne. *Odmlčí se a po chvilce pokračuje.* Jsem ráda, že jsme šli právě sem. Vaří vážně úžasně a obsluha je velmi příjemná. /Ano, Moon, mluv o jídle, nebo o kravinách, ale nemysli na postel. A už vůbec ne na postel s Williamem!/ Můžeme si dát ještě jednoho, ale nezkoušej mě opít a tentokrát prosím s ledem. *Zasměje se upřímným smíchem a dojí poslední sousta na talíři. Utře si rty do ubrousku a úhledně ho složí a dá pod příbor. V okamžiku, kdy dojí, Will vstane.* /Kam to jde?/ *Na její otázku odpoví sám Will svým činem. Posadí se na židli vedle ní. Její tep se zrychlí. V okamžiku, kdy se dotkne jejího stehna, jí tlak vystřelí do nebeských výšin a srdce se jí téměř zastaví. Zalapá tiše po dechu a nakloní se k němu, protože jí chce zřejmě něco pošeptat.* /Bože Wille, to TY jsi sexy. Zatraceně sexy a já z tebe chci servat oblečení a nevylézt z postele celý den. Nebuď v klidu, uvolni se. Dělej, co jen chceš./ *Pohlédne mu do očí a těká pohledem z jeho očí na jeho rty a zpátky.* /Ne, Moon, ty ne. Ty nedělej, co chceš!/ *Zakazuje si v duchu, ale jako by jí myšlenky vylétly z hlavy, sotva se v ní objevily. Kousne se do spodního rtu a zhluboka se nadechne.* Wille.. *Zašeptá a hlas se jí zadrhne v krku. Jednu svoji ruku položí na tu jeho a posune ji po stehně ještě výš. Druhou rukou mu vjede za krk a následuje do vlasů.* Taky ti řeknu ještě jedno tajemství. Nechci tě jen líbat. Chci tebe - celého. *Jakmile to dořekne, přiblíží se k němu ještě blíž a spojí jejich rty v polibek.*

*Cítil její blízkost, cítil její teplý dech u svého obličeje. Nikdy nepocítil takovou touhu, jako právě teď. Když uslyší své jméno z jejich úst, jako by se mu zabodla dýka do srdce. Její ruka přistála na té jeho, a posunula ji ještě blíž k jejímu klínu.* Ach bože, co to se mnou děláš Moon. *Pošeptal ji. Začínaly mu být těsné kalhoty. Nervózně pomrkával kolem, jestli se nikdo nedívá. Byl hrozně vystresovaný, ale snažil se, aby vypadal, že je nad věcí. Nechtěl nějak pokazit tuhle krásnou chvíli, nikdy se takhle ještě necítil. Když se přiblížila k jeho rtům, rozbušilo se mu srdce.* /Sakra co ted? Třeba ani neumím líbat./ *Neměl ani čas, aby si to nechal projít hlavou. Jejich rty splynuli v jedny. Snažil se ji líbat teochu systematicky, aby to jí to nepřipadalo jako plácání ryby ve vodě. Nikdy nepocítil nic krásnějšího. Měl nutkání zapojit do hry i svou ruku, ale nebyl si jist, jestli by to bylo úplně vhodné. Instinktivně ji stikl stehno, né moc, ale zároveň tak, aby pocítila jeho touhu. Zavřel oči a nechal se na pár vteřin unést situací.* /Bože, ta tak krásně líbá. Ať tohle nikdy neskončí./* Kolem nich se mihla servírka, která jim chtěla odnést talíře. Když je ale zahlédla, změnila svůj směr chůze. Will to zaregistroval a přestal ji líbat, trochu se odtáhl a zasmál se.* Myslím, že jsme trochu vyplašili servírku. *Usmíval se jako nikdy předtím, oči mu zářili štestím, ale také bylo vidět trochu studu. Znovu se k ní naklonil a pošeptal.* Mimochodem, krásně líbáš. *Zamával na servírku a ta rychle přišla ke stolu.* Mohl bych vás poprosit, ještě dvě skotské whiskey a poprosím s ledem. *Servírka pokývla a přibrala sebou pryč i jejich prázdné talíře.* Omlouvám se, že jsem na tebe tak tlačil. Já.. nemohl jsem se udržet, nechápu kde se to ve mě vzalo. Jsi tak krásná, a já jsem z tebe celý vedle.

*Během jejich polibku ucítila jeho stisk na svém stehně a vydechla mu do rtů. Byl to jeden z nejkrásnějších a nejprocítěnějších polibků v jejím životě. Bylo to spalující a nádherné. Během chvilky ucítila přítomnost servírky, ale nebrala ji nijak na vědomí. Ale Will ano, a tak se od sebe odtáhli. Složila si obě ruce do klína a napila se zbytku vody, co měla ve sklenici. Cítila se šťastně. Tak jak už dlouho ne. Usmála se na něj a pohlédla mu do očí.* Já? To ty úžasně líbáš. *Zašeptala své přiznání a sotva to dořekla, zavolal Will na servírku a objednal další whisky. Zatímco jim servírka brala prázdné talíře a s jejich objednávkou odcházela pryč, začal jí v kabelce vibrovat telefon.* /Teď ne! Ne, ne, ne! Kterej idiot mi může volat v tuhle hodinu?/ *Sáhne do kabelky a aniž by se podívala, kdo volá, hovor odmítne a vrátí svou pozornost zpět k Willovi a jeho slovům.* Nemusíš se omlouvat. Chtěla jsem to udělat od prvního okamžiku, co jsem sem vešla. Jsi úžasný. Dlouho jsem necítila takové přívaly štěstí. A to tě ani pořádně neznám. Vzbuzuješ ve mě neukojitelnou touhu. *Šeptá a pomalu se k němu přibližuje. Pak ho znovu políbí, tentokrát jemně a něžně.* Promiň, vypadá to spíš, jako že já nutím tebe. Omlouvám se. *Odtáhne se od něj a vezme si do ruky lem svých šatů, aby nebyla tolik nervózní. Willovu ruku nechá na svém stehně, ale snaží se ji nevnímat, i když to jde jen těžko.* Většinou nejsem zvyklá tohle dělat. Nesbližuju se s lidmi. Už nějakou dobu se snažím k sobě nepoutat pozornost. *Vysvětluje mu tiše, ale pohled upírá stále na lem svých šatů a na své ruce.*