Studovna

*Když se na něj dívá, lítají jí motýlci v břiše. Je šťastná, že potkala někoho, kdo je naprosto dokonalý, pozorný a tak laskavý. Usměje se na něj a pozoruje, jak míří k ní. Každý jeho dotyk v ní probouzí novou touhu. Chtěla by, aby se jí zmocňoval znovu a znovu.* Poletím přibližně za tři dny, takže následující dva můžu být jen tvoje. Pokud o to stojíš. *Svůdně na něj mrkne a zasměje se. Položí mu ruku zboku na krk a palcem mu po něm přejíždí.* Vážně ti to dnes sluší, Williame Conan Doyle. *Dívá se mu do oči a neubrání se úsměvu. Najednou v ní vzroste zvědavost. Ze stolu se přesune vedle něj na lavici, aby se na něj mohla dívat přímo.* Co mi chceš ukázat? * Zeptá se ho dychtivě a přehodí si své nohy přes jeho. Má potřebu se ho pořád dotýkat. Tolik ji přitahuje. Zas jí mysl zaplaví necudné myšlenky, ale během chvilky je zaplaší. Pozoruje jeho tvář. Po chvilce ho znovu políbí.*

*Užívá si její slova i dotyky. Její lichotky se mu vrývají přímo do srdce.* Děkuji, tobě to dnes také sluší. *Opětuje ji její úsměv. Líbí se mu, když je zvědavá a vyptává se ho.* Chtěl bych ti ukázat můj život, mé sny, chtěl bych ti ukázat - sebe. *Hladí ji po jejich hebkých nohách, které si přehodila přes jeho nohu. Neubrání se lehkým polibkům. Když mluví, má ale hlavu skloněnou.* Moon, jsi vše o čem se mi kdy zdálo. *Zvedne hlavu a usměje se na ni.* Chci tě poznat víc, chtěl bych o tobě vědět všechno. /Moon, jsem do tebe zamilovaný. Ne to nemůže být přece láska, to nejde se do nějako zamilovat tak brzy. Ale když to není láska, tak co potom?/

*Poslouchá každé jeho slovo. Obejme ho kolem krku* Sebe? Ale to už jsi mi přece ukázal. *Zašeptá mu dvojsmyslně do ucha a usměje se. Pak se od něj odtáhne.* Ne, promiň. Co přesně tím máš na mysli? *Zeptá se znovu zvědavě a vypadá dychtivě. Udělá na něj psí oči, aby jí to prozradil. Najednou sklopí hlavu a ona nakloní tu svou na stranu. Má radost z jeho slov, i z toho že se na ni zase začne dívat.* Nemůžu uvěřit, že jsem konečně šťastná! Dlouho jsem nepoznala nikoho tak skvělého a pozorného. *Rozpovídá se.* Výborného v sexu. *Zrudne a sklopí zrak k zemi.* /Děláte se mnou divy, pane Doyle. Jsem ti oddaná jak dlouho nikomu./ *Po chvilce hlavu zvedne a znovu se přiblíží k jeho uchu. Chvíli mlčí a jen dýchá. Vnímá jeho vůni.* Nikdy jsem nezažila nic tak krásného a mám chuť to opakovat pořád. Když jsem v tvé blízkosti, šílím. Mám neukojitelnou potřebu se tě pořád dotýkat. Jsi prostě naprosto neodolatelný. *Zašeptá. Touha v ní hoří, ale ovládne ji.*

*Usměje se na její dvojsmyslnou narážku. Pohlédl z okna ven, už takřka svítalo. Líbilo se mu, jak ho chválí a přitom furt nenápadně narážela na sex s ním.* /Zřejmě jsem na ni udělal dojem./ Také si úžasná a neodolatelná, miluji každou chvilku, co jsem s tebou. A sex? No páni, vždyť já ani nemám slov. Miloval bych se s tebou klidně znovu tady a teď, a čert to vem, i kdyby nás viděl celý pedagogský zbor. *Měl chuť ji trochu rozesmát.* Ale vydrž, Moon.Opět se usmál nad tou její zvědavost. Líbilo se mu, že ji udržuje v napětí. Nechtěl to prozradit, chtěl jí překvapit, ale zároveň ji od toho nechtěl odradit.* Nech se překvapit. *Usmíval se jako nějaké malé dítě na dárek, co dostal k vánocům.* Chci tě někam vzít, na menší projíždku. Souhlasíš? *Čekal na její odpověď. Rukou ji stále hladil její krásné nohy.*

*Líbí se jí, že i když má neustále necudné narážky, tak se umí ovládat. Vzbuzuje to v ní ještě větší touhu. A ona si počká, protože tuší, že to nebylo naposledy. Utvrdí ji v tom i jeho poznámka o dalším sexu tady. Zasměje se. Už to nebere tak tragicky, když ví, že jemu to nevadilo. Pozorně mu naslouchá.* Souhlasím. *Přikývne.* A kdy mě tam vezmeš? Jak je to daleko? A potřebuju sebou něco speciálního? *Vyzvídá a pokládá mu jednu otázku za druhou.* Nebo něco pohodlnějšího? *Podívá se na své lodičky. Začínají ji trochu pobolívat nohy, ale tím, že na nich nemusí stát, je to ještě snesitelné. Zadívá se z okna a čeká, co odpoví. Usmívá se. Sice je to další noc, kdy nespala ani minutu, ale prožila ji naprosto nepopsatelně. Cítí se dokonce odpočatá víc, než kdyby spala.* Dnes bude krásně. *Usoudí při pohledu na nebe. Pak se znovu podívá na Willa.* A vůbec? Co tvá škola, práce a výzkum? Nemusíš dnes něco z toho? *Usměje se a položí mu hlavu na rameno a vnímá jeho opojnou vůni.*

*Měl takovou radost, když řekla, že souhlasí.* Poslouchá její otázky a přemýšlí, co ji má odpovědět, aby ji neprozradil, kam pojedou.* Můžeme vyrazit ještě dnes. Zabere nám to asi hodinku cesty. A klidně si na sebe nemusíš brát vůbec nic. *Usměje se a šibalsky na ni mrkne.* A teď vážně, vem si něco pohodlného, nejlépe něco neformálního. O zbytek se postarám já. *Sleduje ji jak se usmívá a kouká ven z okna.* Ano, dneska hlásí teplo, proto je to ideální čas, na náš výlet. *Znovu se usměje, protože ho to prostě baví, když ví, že ona umírá touhou vědět, kam ji chce vzít.* *V práci mám teď tři dny volno, výzkum nespěchá a ve škole se po dnešním incidentu, ukazovat radši nebudu. *Mírně se ušklíbne a pohodí rukama.* Ještě nějaké otázky, nebo už můžeme jít? Doprovodím tě domů, můžeš si hodit sprchu, převléct se a pár hodin se prospat. Potřebuju zařídit ještě pár věcí, než pojedeme a třeba kolem čtvrté, páté bychom mohli vyrazit, co myslíš?

*Poslouchá a občas přikývne na souhlas.* /Kam mě to chceš vzít? Hodina cesty, něco neformálního, pohodlného./ *Přemýšlí, ale nic ji nenapadá. Při zmínce o škole se zasměje a je moc ráda, že má dálkovou formu studia, protože by se teď ve škole neukázala hodně dlouho.* Nene, žádné otázky. *Zvedne ruce na znamení, že už mlčí.* Klidně můžeme jít. Sprchu potřebuju jako sůl. Spánku asi moc nedám, ostatně jako vždy ale ráda si něco přečtu a musím vyřídit emaily a telefonáty. A musím si vyzvednout auto. Takže čtvrtá a pátá vyhovuje. *Zasměje se a vstane. Přejde ke stolu a vezme svou kabelku a jeho sako, které mu podá. Rozhlédne se po studovně, jestli někde něco nenechala. Pak přejde zpátky k oknu a koukne ven. Venku svítá víc a víc. Už teď ale ví, že tohle byla nejlepší noc jejího života a že teď konečně může začít nová a krásná část jejího života. Otočí se zpět k Willovi.* Tak tedy pojďme. Nemůžu se dočkat odpoledne a chci, aby mi to rychle uteklo. *Přizná se nadšeně, vyjde ze studovny a nechá se Willem doprovodit domů.*