Jezero Loch Leven

*Při vzpomínce na to, jak je profesor načapal ve studovně, zrudne v obličeji a uchechtne se. Nechce na to vzpomínat. Pozorně ho ale poslouchá dál.* Je pravda, že jsi trochu bledý. *Sáhne mu se smíchem zkoumavě na čelo, jestli nemá teplotu. Zjistí, že ne.* Mmmm, vypadá to na horečku. *Začne dramatizovat a směje se u téhle jejich hry na doktora.* Asi vážně musíš do postele. *Mrkne na něj. Jakmile ucítila jeho dotyk pod tričkem, zachvěla se. Odtáhne se od něj a dívá se mu do očí. Kousne se do rtu, protože ví, že se to Willovi líbí.* Jsem neodolatelná? Zatím mi ale odoláváš snadno. *Řekne naoko smutným hlasem a udělá na něj psí oči a zamrká na něj svýma dlouhýma řasama.* Ale nee, teď nemůžu cukrovat, musíš si jít lehnout, když jsi nemocný. Pojď. *S posledním slovem se mu podívá toužebně do očí a teď už úmyslně vezme pod dekou do ruky jeho malého Willa. Pak ale jako když hrom uhodí se odtáhne a vstane. Nechá ze sebe spadnout deku a odhalí svoje nahé nohy. Pak se vydá do stanu. Lehne si do spacáku a čeká, jestli za ní Will přijde.*

*Je fascinován, její snahou o hru na doktorku. Pojala to vážně skvěle. Nemohl ani uvěřit že našel tak skvělou holku, která je tak vtipná, krásná a zřejmě i sexuálně náruživá. Vzrušilo ho, když mu zajela pod deku, aby si ho trochu ošahala. Její doteky ho rozhodně nenechali chladným.* /Proč přestáváš? Nepřestávej prosím./ *Hned si uvědomil, proč dala svou ruku pryč, chtěla jít rovnou do stanu. Sledoval, jak provokativně nechala dopadnout na zem svou deku. Miloval pohled na její krásné nožky. Neváhal ani vteřinu a hned se vydal za ní. Byla tak roztomilá, když ležela ve stanu a čekala na něj.* Já myslel, že pacient jsem tady já. *Nechtěl se odklápět od původního tématu. Nechal na zem dopadnout i svou deku a ji se tak mohl naskytnout pohled, na zcela nahého Willa.* Paní doktorko, myslím, že jsem nemocen. *Pomalu se vměstnal do stanu a lehl si vedle ní.* Myslím, že mě to bolí tady...tady a tady. *Ukázal při těch slovech na své rty, krk a v poslední řadě na svůj penis. Snažil se nesmát, aby nevypadl ze své role, ale koutky úst mu lehce cukali.*

*Nemusela čekat dlouho, protože Will byl během chvilky u ní, ve stanu. A během vteřiny byl nahý, jelikož nechal deku padnout k zemi. Svůdně se pousmála. Mlčela, když začal mluvit. Jen tam ležela nahá a toužila po něm. Když vyjmenovával, kde všude ho to bolí, nemohla to vydržet a zasmála se.* Ty jsi komediant. *Řekla se smíchem a hladila ho jemně po hrudi. Pak ale znovu zvážněla a posadila se vedle něj.* Pane Doyle, tak vás to bolí tady? *Přiblíží se k jeho rtům a něžně ho políbí.* Tady? *Přesune se k jeho krku a i ten zasype letmými polibky. Chvíli se na krku zastaví, těsně před poslední zastávkou, aby v něm vyvolala chtíč. Rukama se nepřestává dotýkat jeho těla. Po chvilce se začne přesouvat svými polibky přes jeho hruď na břicho. I tam se chvíli zastaví a podívá se na něj. Sama ale nedokáže déle odolávat a tím spíš, když vidí Willovu erekci. Přesune se k jeho penisu.* A tady? *Poslední slova už spíše šeptá. Pak ho rty políbí i na penis. I když po něm moc touží, rozhodla se po něm nevystartovat, aby nevypadala moc chtivě a tak se znovu posadí a podívá se na něj. Její ruka spočívá těsně vedle malého Willa.* Zdá se, že jste vyléčen, tak doufám, že už vás nic nebolí. *Líbí se jí hrát si s ním a i teď si to náramně užívá.*

*Měl radost, že ji rozesmál a ještě větší radost měl, když nepřestávala hrát jejich hru. Užívá si její polibky na svém těle. Její doteky mu občas způsobovali, že mu přejel mráz po celém jeho těle. Miloval to, miloval ji. Byl vzrušený a těšil se na tu chvíli, až se polibky dostane, k jeho penisu. Po těle se mu rozlil hřejivý pocit, když se konečně dotkla svými rty. Přišlo zklamání, ale zároveň touha, když už se ho více přestala dotýkat. Očividně si s ním ráda hrála a užívala si, když ho mohla takhle dráždit.* /No jak myslíš, já ti to vrátím./ Je to mnohem lepší, paní doktorko... ale myslím, že bychom měli nasadit mnohem intenzivnějsí léčbu, pokuď chceme dosáhnout nějakých výsledků. *Posadil se vedle ní a začal ji jemně hladit po jejich nohách.* Nejlepší je prý nemoc vypotit. *Usmál se na ni a rychlým pohybem ji položil na její záda. Kolenem ji přinutil, aby dala své nohy od sebe, aby se mezi ně mohl vklínit. Chtěl by ji ho tam rovnou strčit, ale ještě ho tam nezasunul. Letmo ji políbil na její rty a pak se přesunul k jejímu krku, který vášnivě líbal. Penisem se přitom třel o její klín. Chtěl aby po něm toužila, aby si ho sama chtěla vzít, nechtěl to být on, kdo se poddá. Ona si s ním předtím hrala, tak teď si s ní chtěl trochu pohrát on. Vzal do ruky její prso a začal si s ním trochu pohrávat. Byl vzrušením celý bez sebe, ale snažil se to vydržet co nejdýl.*

*Zasměje se zmínce o pocení. Moc dobře totiž ví, co tím myslí. Když ležela na zádech, nemusel se moc snažit, sama mu nohy dobrovolně roztáhla, protože ho chtěla. Potřebovala ho uvnitř. Spojení s ním vyvolávalo nejkrásnější pocity. On do ní ale nevnikl, místo toho ji líbal a třel se jí o klín. Tiše vydechla touhou a nehty mu zaryla do zad.* Ale no tak, Wille. Nehraj si se mnou. *Zaprosila pohledem a zvedla pánev vstříc jemu. Stále do ní ale nevnikl a tak si zase pohodlně lehla. Rukou mu lehce sáhla na penis a využila situace, kdy se trochu uvolnil a tentokrát položila na záda ona jeho. Polibky mu zasypávala každý kousek jeho těla - od rtů, přes hruď až na břicho. Když byla takhle dole, občas mu prsama zavadila o malého Willa. Užívala si že nad ním má moc. Pak se přesunula až dolů, rty se ho dotkla úplně lehce, skoro neznatelně a pak se na něj obkročmo posadila. Bylo jí teplo díky chtíči, který cítila. Nenechala ho do sebe vniknout, seděla mu spíš na břiše, aby na ni nemohl.* /Nevzdám se. Vydržím to. Budeš to ty, kdo podlehne!/ *Její touha z ní skoro tryskala. Chtěla ho tak moc, až ji bolelo celé tělo. Vášnivě ho líbala na rty, a ty její jí brněly, jak ho hladově zasypávala polibky.*

*Byl u vytržení, když pocítil její ruku, jak mu svírá jeho penis.* /Ano Moon, přesně takhle./ *Cítil jak se pod ním celá chvěje a měl za to, že ho chytá, aby si ho tam sama strčila. Trochu se uvolnil, aby ji v tom nebránil, když ona využila situace a položila ho na záda.* Sakra, ty jsi ale dobrá. *Uculoval se na ni a nechal zase ji, aby ho trochu poškádlila. Musel si lehce oblíznout rty, když se mu otřela prsama po jeho chloubě. Líbal ji a cítil tu touhu, která tryskala z nich obou. Chtěl to vydržet, vážně chtěl, ale nyní už neměl sílu, ji dále odolávat. Byla vážně dobrá, lepší než by vůbec čekal.* Dobře, vyhrálas. *Vyhrkl ze sebe a nadzvedl ji rychle nahoru, aby dosedla na jeho stopořený penis. Ten pocit byl nepopsatelný, jako by vybouchl ohňostroj. Nadzvedával rychle svoji pánev, aby se spolu oddali tělesnému chtíči.*

*Během toho, co ho chvíli zlobila, bylo vidět, že už to Will dlouho nevydrží. A taky ne. Nadzvedl ji a vnikl do ní. Z úst se jí vydral hlasitý sten. Dosedla na něj úplně, aby ho cítila celého. Osedlala si ho, jak nejlépe uměla. Nechala ho do sebe vnikat. Sklonila se k němu a tlačila svým klínem proti němu. Líbala ho dravě. Chtěla ho pořád víc a víc.* Ještě, Wille. *Zašeptala mu do úst a věděla, že nemá daleko k orgasmu, ale nejradši by to s ním dělala pořád. Necítila se vůbec unavená. Naopak, bylo to jakoby každým sexem s ním nabývala novou sílu, kterou potřebovala vybít a tak pořád dokola. Byla s ním tak šťastná. Milovala ho celým srdcem.* /Bože, Williame! Nepřestávej, pokračuj. Dělej si se mnou, co jen chceš. Chci tě cítit, celého. Uvnitř sebe. Prosím, ať tohle nikdy neskončí./ *Dokonce i její myšlenky byly necudné. Opřela se mu rukama o hrudník a nenechala ho ze sebe vyklouznout, spíš si ho nořila hlouběji. Po chvilce ho chytila za ruce a dala mu je nad hlavu. Přitom se na něm pohybovala rychleji a rychleji. I když to chtěla sebevíc oddálit, cítila, že brzy se udělá. Z úst jí vycházely hlasité výdechy a tak se nad něj znovu sklonila a začala ho líbat. Ruce mu stále držela nad hlavou.*

*Vyslyšel její prosbu a přirážel do ni víc a víc. Nikdy nepocítil nic lepšího, než právě tohle. Nechápal, jak mohl tak dlouho vůbec žít bez sexu. Nevěděl, jestli by tyhle pocity pociťoval s každou, ale s Moon to bylo prostě dokonalé. Vždy když přirazila proti němu, bylo to ještě více intenzivnější. Užíval si ten pohled na její prsa, která krásně poskakovala do rytmu. Bylo vzrušující nechat ji, aby pro tentokrát udávala tempo ona. Chtěl ji chytnout za zadek, ale ona mu chytla ruce a uvěznila mu je za hlavou. Mohl by se z jejího sevření v klidu vymanit, kdyby chtěl, ale neměl v nejmenším úmyslu, to udělat. Chtěla ho mít ve své moci, tak ať si to užije. Přál si, okusit všechny druhy sexu, je přece ještě tolik věcí, co musí vyzkoušet.* /Zpomal trochu, nebo to skončí dřív, než to vůbec začalo./ *Nechtěl se znovu udělat, dřív než ona. Chtěl cítit její záchvěvy, když bude v ní. Líbal ji a začal tvrdě přirážet proti ní.*

*Jeho tvrdé přirážení ji dohánělo k šílenství. Nejradši by si vykřičela hlasivky, ale schválně se utlumovala jejich polibky. Už ho nedokázala dál držet a tak se posadila a nechala mu ruce volně dělat, co chtějí. Stále do ní tvrdě přirážel a ona se mu oddávala. Při každém přiražení zavzdychala. Trochu zpomalila, naklonila se nad něj a políbila ho. Nechala ho ze sebe vyklouznout a pak znovu dosedla. Pomalým tempem to několikrát zopakovala. Nedokázala to dál oddalovat. Šílela z toho. Začala pomalu zrychlovat. Vždycky když do ní znovu vnikl, neubránila se výdechu. Nakonec na něj ale dosedla a nechala ho pohybovat se v ní.* Už to nedokážu dál oddalovat. Nevydržím to. *Vydá ze sebe ztěžka a tělo jí začíná zavalovat vlna tepla. Ruce měla položené na jeho hrudi a zrychlovala, dokud neucítila ten známý pocit orgasmu. Udělala se s tichým výkřikem, ale nepřestávala proti němu přirážet, chtěla, aby se Will taky udělal.* Udělej se pro mě. *Zaprosila ho, i když věděla, že to znamená, že už pak nebude v ní. Chtěla ho uspokojit. Sklonila se k němu a krk mu zasypala polibky.*

*Nevěděl, proč uvolnila jeho ruce z jejího sevření, ale nevadilo mu to. Konečně měl volné ruce, aby ji mohl chytnout za její zadek a synchronizovat tak své přírazy. Párkrát se nadzvedla a nechala jeho penis aby úplně vyklouzl a následně na něj znovu nasedla. Zažíval u toho pocity, jako by se s ní miloval na poprvé. Cítil jak to na něj pomalu přichází, ale nechtěl se udělat, né dřív, než udělá jí. Myslet na něco jiného už mu nezabíralo. Její slova mu v tom moc nepomohla, spíš jen prohloubila jeho chtíč. Chtěl aby se udělala. Přirážel rychleji a hlouběji, tak hluboko, jak jen mohl, když konečně uslyšel její sten, který se ji vydral z úst. Pocítil jak se její tělo chvěje, ale nebyl si jist, jestli se opravdu udělala, protože nepřestavala dosedat na jeho penis.* /Ach, ano... udělám se pro tebe./ Byl nesmírně vzrušený a potřeboval se už udělat. Přemístil svoje ruce na její prsa a ještě párkrát přirazil než se udělal přímo do ní. Neubránil se ani tichému vzdechu. Přitiskl si ji k sobě a vášnivě ji líbal na její rty.* To bylo báječné, ty jsi báječná
... Tohle chci dělat znovu a znovu. *Culil se na ni jak malé dítě a poté ji popadl, aby ji položil zpátky na záda. Přitiskl se k ní a zadíval se ji do těch jejich krásných očí.* Tak moc tě miluji, Moon. *Usmál se a věnoval ji letmý polibek na rty.*

*Když dosáhl orgasmu, spokojeně se usmála a přitiskla se na něj svým nahým tělem. Nechala ho ze sebe vyklouznout, ač nerada.* Už jsem si myslela, že to chci jenom já, ale jsem ráda, že nejsem sama. Jsi perfektní. Nejradši bych to opakovala pořád dokola až do vyčerpání. *Šeptala. Po chvíli ji položil a ona se mu dívala do očí.* Taky tě miluji, Williame. Víc než cokoliv. *Usmívala se na něj a cítila se šťastná. Rukou ho hladila po tváři a snažila si ho k sobě přitisknout, co nejvíc to šlo.* Buď prosím blízko u mě. *Chvíli si užívala jeho přítomnost, ale brzy jí začalo být zase chladno.* Začíná mi být zima. *Pohlédne na něj a posadí se. Vezme si deku, kterou Will upustil ve stanu a oba je přikryje. Pak si znovu lehne vedle něj a otočí se čelem k němu. Rukama ho hladí po hrudi a břiše.* Nedokážu se tě nabažit. Jsi jak sen. *Řekne oddaným hlasem a nepřestává se ho jemně dotýkat.* /Tolik tě miluji. Sice se neznáme dokonale, ale já vím, že jsi ten pravý! Nenechám tě odejít. Nikdy! Jsi jak droga a já jsem závislá./

*Užíval si tu její blízkost, to objetí a polibky. Přál si, aby tahle chvíle nikdy neskončila. Začínalo mu být už skutečně zima, takže byl fakt rád, když je Moon přikrila dekou. Jen tak leželi a dotýkali se jeden druhého. Byla to opět scéna jak vystřižená z amerického filmu.(Nebo možná z lacinýho pornofilmu) Taky se mi snad jenom zdáš. *Už teď ji miloval víc, než kohokoli jiného. Nikdy nepocítil takovou lásku, ani ke svým rodičům.* /Ještě to nevíš, ale jednou budeš i mou ženou./ *Hladil ji po jejich vlasech a políbil ji na čelo. Měl bych jít přiložit do ohně, nebo nám vyhasne. *Nechtělo se mu od ní odcházet, bylo mu zrovna tak hezky, ale kdyby nepřiložil, tak by jim byla ještě větší zima. Pomalu se vymanil z jejího objetí a šel nahý ven. Ze země ihned sebrat deku, kterou tam předtím Moon odložila a zabalil se do ní. Přiložil pár větviček do ohně a zadíval se na noční oblohu. Byla už hluboká noc a byl krásně vidět dorustající měsíc i plno hvězd. Byl moc rád, že tam je, a hlavně, že je tam s Moon. Chvíli tam jen tak stál a díval se, jak se svit měsíce, odráží na hladině jezera.*

*Zamračí se při jeho slovech.* Nee, nikam nechoď. *Zaprosí, i když ví, že musí, jinak tu umrznou. A tak Will vyšel ven. Dívala se na jeho nahé tělo, jak odchází a usmála se sama pro sebe. Leželana zádech a čekala, až se vrátí. Slyšela, jak přikládá do ohně a pak ticho.* /Co tam dělá? Šel zase do jezera? Nebo odešel úplně? Nechal mě tady a odešel? Bože, já to věděla, že když tu zůstanu přes noc, tak se něco stane./ *Hlavou jí vířily negativní scénáře a zmocňoval se jí pomalu ale jistě strach, že zůstane sama v noci na neznámém místě. Vstala a zabalila se do deky. Pak pomalu vylezla ze stanu. Její oči přivykaly svitu měsíce a plamenům ohně. Po chvilce ho uviděla stát a zírat na jezero. Byla tiše.* /Co se děje? Stalo se něco? Udělala jsem něco špatně?/ *V hlavě si promítala, co se mezi nimi dnes stalo a jestli neudělala něco blbě. Pomalým krokem se vydala k němu. Šla tiše, když byla kousek od něj, opatrně promluvila.* Děje se něco? Pokazila jsem to?

*Byla to nádhera, ta krásně klidná hladina jezera, svit měsíce, který na ni doléhal a to všechno bylo naprosto dokonalé, když se k tomu přidala i Moon. Užíval si téhle chvíle a zároveň se snažil zjistit, jestli se mu to vše jenom nezdá, jestli to není pouhý sen. Před třemi dny ji ještě ani neznal a dnes už ví, že bez ní nedokáže žít. Díval se na jezero a vzpomínal na svého dědečka, jak tu s ním chodíval. Ve vzpomínkách, jakoby chtěl dědečkovi povyprávět o Moon.* /Kéžby jsi ji mohl poznat, je to tak skvělá dívka, dědo. Moc ji miluju a myslím, že tobě by se taky moc líbila. Doufám, že mě teď ale nepozoruješ, to co jsme dělali ořed chvíli, by se ti asi moc nelíbilo./ *Usmíval se nad svými vlastními myšlenkami. Z přemýšlení ho vytrhla její slova, ani si nevšiml, že se k němu přiblížila.* Cože?... Ale prosímtě, co to řikáš hlupáčku. Nic se neděje a ty jsi vůbec nic nepokazilo. Všechno je dokonalé, všechno je tak jak má být... Dědeček by si to takto přál. *Dodal nakonec, aby ji dal najevo, že se nic neděje, že je jen smutný kvůli svému dědovi.* Není ti zima? *Zeptal se, ale ani nečekal na odpověď. Vzal jeden cíp své deky a objal ji s ním, přitom si ji přitiskl do svého objetí.* No není to tu nádhera? Podivej, jak krásně svítí měsíc, Moon. *Usmál se na ni, bylo to tak příhodné k jejímu jménu.* A vidíš tamtu nejjasnější hvězdu? *Ukazal rukou na oblohu.* Tak to je polárka, stojí tam hrdě a snaží se být silná.., ale nevynikla by, kdyby kolem sebe neměla spoustu dalších menších hvězd, které ji dodávají, její sílu. Jen společně můžou tvořit souhvězdí malého medvěda. *Vypadal určitě zamyšleně, když ji o tom povídal.* A já jsem jako ta Polárka, Moon. Bez tebe, nejsem nic. Jen společně můžeme zářit jako souhvězdí. *Zadíval se ji do očí a letmo ji políbil. Byl rád, že ji může říct, jak se cítí.*

Není mi... *Zavrtí hlavou, ale než stihne větu dopovědět, už ji objímá a oba balí do deky. Pousmála se nad jeho pozorností a přitiskla se k němu. Zadívala se na hladinu jezera spolu s ním a poslouchala, co jí povídal.* Mrzí mě, že tvého dědečka nepoznám. Určitě to byl báječný muž. Stejně jako ty. Věřím, že ti dal ze sebe to nejlepší a díky tomu jsi právě teď takhle pozorný a milý. Máš štěstí, že jsi měl v rodině někoho takhle výjimečného. A chápu, že ti moc chybí. *Řekne tiše a citlivě a vzpomene si na svou biologickou rodinu. Snaží se vzpomenout si, jestli měla taky někoho takového, ale nakonec dojde k závěru, že ne a že výjimečné osoby potkala, až když ji adoptovali. Snaží se nesmutnit ale být silná, aby dokázala být Willovi oporou v téhle situaci. Po chvilce se zadívá na hvězdu - Polárku, o které jí začne vyprávět. Pak se zadívá zpátky na zamyšleného Willa.* /Jak se soustředí a jak je chytrý. A je můj./ *Během jeho slov se jí oči zalijí slzami. Nepřestává se na něj dívat. Je bezmezně zamilovaná do muže, kterého zná sotva tři dny. Miluje ho ale jakoby ho znala 3 roky. Po tváři jí začne stékat slza. Vtom ji ale políbí a ona mu polibek s veškerou něžností opětuje.* Ještě mě znovu naučíš milovat a věřit lidem a taky být romantická. Jsi neuvěřitelný. Jsi úžasný člověk, Williame Conan Doyle. *Vysloví svá slova s láskou a pak jejich rty znovu spojí ve vřelý a láskyplný polibek.* Měli bychom se jít trochu prospat, nemyslíš? *Zeptá se ho, obejme ho a pevně se k němu přitiskne a vnímá jeho omamnou vůni.*

*Její pochopení mu dodává tu potřebnou sílu a energii, kterou celé ty léta hledal. On vlastně ani nikoho nehledal, to osud je svedl dohromady. Kdyby tenkrát nestratil svůj diář, nikdy by se do studovny nevrátil v tak pozdních hodinách, a nejspíš, by ji ani nikdy nepoznal. A pokud ano, nejspiš by nesebral odvahu ji oslovit. Ale teď byl rád, že tu s ní můze být, že ji může objímat a říct jí i to, co by nikomu jinému neřekl.* /Znovu naučit milovat a věřit lidem? Ach Moon, kdo ti co provedl? Jak by ti vůbec někdo mohl ublížit?/ *Chtěl vědět víc, ale nebyl si jist, jestli by se ji o tom chtělo mluvit. Viděl v jejich očích ten smutek, instinktivně si ji přitiskl k sobě trohu víc, chtěl ji tím dát najevo, že on tu pro ní bude vždycky.* Tak trochu mi došlo, že jsem mluvil jenom sám o sobě, ale tys mi o svém životě ještě nic neřekla. *Byl zvědavý a měl touhu ji víc poznat. Mohl by ji poslouchat klidně celou noc a vůbec by mu to nevadilo. Byla pravda, že už bylo určitě dost pozdě, ale spát se mu ještě nechtělo.* Jak bych mohl spát, když jsi vedle mě? Jsem tak štastný, že tady mohu být s tebou. Co když se ráno probudím a ty už tu nebudeš? Musíš být jenom sen, protože jinak to nemá vysvětlení. *Díval se ji do těch jiskrných očí a viděl v nich klid a souznění.*

*Vzhlédne k němu.* Ale mě přece nevadí, že mluvíš o sobě. Ráda se o tobě dozvím všechno. Teda... *Odmlčí se.* Samozřejmě všechno, co mi budeš chtít říct. Chápu, že mě neznáš natolik dlouho, abys mi řekl hned všechno. Ale budu ráda, když třeba časem.. však víš. *Pokrčí rameny a nepřestává ho pozorovat.* No a stejně sis mohl všimnout, že já o sobě nijak zvlášť nemluvím. Víš, že jsem adoptovaná, ale nevíš proč. Vím, že bys to chtěl vědět. I všechno ostatní, ale já nevím, jestli jsem schopná o tom mluvit. Nebo jestli někdy vůbec schopná budu. Chtěla bych ti to říct, ale nedokážu to vyslovit. *Mluví tiše a klidně. Na chvíli se zadívá na hladinu jezera a pousměje se. Pak se pohledem znovu vrátí s Willovým očím.* Nejsem sen. Víš, že nejsem. Pokud jsi unavený, můžeš jít spát. Budu pořád u tebe. *Políbí ho jemně na tvář.* Nebo jestli máš nějaký nápad, jak ti můžu dokázat, že nejsem sen, tak sem s tím. *Přitiskne se k němu tak silně, jako by se v něm mohla ukrýt.*

*Vidí její posmutnělí výraz a došlo mu, že to asi v životě taky neměla moc lehké. Jeho život taky zrovna nebyla procházka růžovým sadem a nerad o tom mluvil, takže ji moc dobře chapal.* Nic se neděje lásko, nemusíš o tom mluvit. Já to chápu, taky mám v minulosti nějaké šrámy na duši o kterých nerad mluvím. Jednou třeba přijde den, kdy si o tom spolu budeme chtít promluvit. *Vzpomenul si na svou mrtvou matku a bratra a smutná nálada přešla i na něj. Nechtěl kazit tak krásný den, který dneska prožili, takže se na to snažil rychle zapomenout a myslet na něco veselejšího. Moon se na něho otočila a pousmála se, takže ji svůj trochu nucený úsměv opětoval. Nebylo mu zrovna dvakrát do smíchu, ale teď se tím nechtěl zatěžovat. Tiskne ji k sobě, jakoby chtěl pocítit její energii. Byl už dost unavený, ale nechtěl, aby ještě tento dokonalý den zkončil.* Asi by jsme si mohli jít lehnout do stanu, minimálně je tam trochu tepleji. Budu se divit, jestli po dnešku nenastydnem. *Cítil jak se k němu tiskne a on ji nechtěl pouštet ze svého objetí. Chvíli tam jen tak stál a vychutnával si tu chvíli. Chtěl bych slyšet nějakou veselou historku z tvého života, určitě nějakou máš. *Chtěl trochu prolomit to ticho a posmutnělou atmosféru.* Nebo něco, co ti třeba změnilo život. *Usmál se na ni.* Já klidně začnu. *Trochu se napřímil, byl odhodlaný ji trochu rozveselit.* Pamatuji si, když mi bylo asi pět nebo šest let a rozhodl jsem se, že překvapím své rodiče a něco jim upeču. Dal jsem si fakt záležet, udělal jsem těsto na sušenky, ani nevím, jak jsem k tomu přišel, nebo co jsem do nich vůbec dal, ale vytvaroval jsem je a dal do trouby. Pak jsem se šel dívat na pohádky a zapomněl na ně. No abych to moc nerozmazával, měl jsem štestí, že si toho dýmu všiml můj bratr a nevyhořeli jsme. Od té doby jsem nikdy nic nevařil a asi nikdy nebudu.

*Poslouchá jeho vyprávění o pečení a když domluví, Moon se směje. A je to upřímný smích.* Musel si být roztomilý. Ale chápu, že už nic vařit ani péct nebudeš. Ale to nevadí, já docela vařit umím. Něco málo. *Zamyslí se a se smíchem přikývne. Vezme ho za ruku a vede ho do stanu.* Teď jsem asi na řadě já, že? Takže něco, co mi změnilo život. *Po cestě ke stanu přemýšlí. Hlavou jí víří mraky vzpomínek a jen málokterá je šťastná nebo alespoň trochu uspokojující.* Mmm mimochodem, ty máš bratra? *Zeptá se a pohlédne na něj.* Já sourozence nemám. Ani mít už nikdy nebudu. Nebo se o nich nikdy nedozvím. *Zavrtí hlavou, aby zahnala zlé myšlenky. Nechtěla být vedle něj smutná, když ji ve skutečnosti dělal šťastnou. Věděla ale, že se nevyhne vyprávění o svých biologických rodičích a svých partnerech.* Počkej! Už to mám! Nezměnilo mi to život, ale je to asi trochu vtipné. Když mi bylo asi tak 17. *Odmlčela se, protože jí došlo, že o sobě ani neví takovou základní věc, jako je věk. Moc nad tím ale nepřemýšlí a pokračuje dál.* Byla jsem na svém prvním hudebním festivalu s kamarády. Vsadili jsme se, že každý z nás udělá něco šílenýho. Kamarádky líbaly cizí kluky a kamarádi zase přebírali zadané slečny. No a já jsem během koncertu nějaké skupiny vylezla na podium svlečená do půl těla. A pak mě vyvedli. V tu chvíli to byla strašná sranda, ale rodiče se pak moc nesmáli. *Se smíchem pokrčí rameny a vzpomene si na své staré přátele, se kterými zpřetrhala kontakty. Nevadilo jí to, stal se z ní introvert a v současnosti milovala samotu.* Od té doby už jsem nic takovýho neudělala. *Dovypráví ještě před stanem, chvíli pozoruje Willa a pak vleze dovnitř a lehne si. Čeká až se k ní přidá.*

*Její otázka na bratra byla jako dýka vražená do srdce. Už to bylo dlouho, ale ta rána se mu asi nikdy nezahojí.* Měl jsem bratra. *Řekl stroze a velmi tichým hlasem. Doufal, že už se víc vyptávat nebude, neměl na to dnes dost síly. Potřeboval rychle zahnat myšlenky, aby znovu neupadl do deprese. Poslouchal její historku, zprve se moc nesoustředil, protože stále myslel na svého bratra, ale poté ho ta historka zaujala. Věděla moc dobře, že mu ta historka zvedne náladu.* Promiň cože si udělala? *Byl překvapen, asi by to do ni nečekal, ale líbilo se mu to.* Jakže se jmenovala ta kapela? Potom bych si rád našel nějaké video z toho koncertu. *Uprimně se smál, byl rád, že mu řekla zrovna takovou vtipnou a odvážnou historku. Nechá ji, aby vlezla do stanu jako první a pak si tam vlezl i on. Ve svých věcech si vyhrabal čisté boxerky a natáhl si je na sebe. Přece jenom už mu byla docela velká zima. Lehl si vedle ní a přikryl ji i sebe dekou.* To byla úžasná historka. Museli jste být trochu přiopilí, ne? Nedokážu si představit, že by jsi tohle dokázala udělat střízlivá. *Objal ji a přitulil si ji k sobě.* I když já taky jsem občas pěkné číslo. Jednou jsem někam jel autem a domů jsem se pak vrátil autobusem. Nepil jsem nic, ale prostě jsem zapomenul, že jsem měl sebou auto. *Byl rád, že se tak můžou takhle svěřovat jeden druhému a smát se spolu.*

*Na jeho přiznání o bratrovi nijak nereagovala, protože tušila, že o tom nechce mluvit, ale styděla se, že o tom vůbec začala. Bylo jí to líto a chtěla mu to říct, ale nechtěla to dál rozebírat.* No, já vlastně nevím, co to bylo za skupinu. Neznala jsem je, ale lidi vypadali, že je ten koncert moc nebaví, tak jsem jim asi trochu pomohla. *Zasměje se. Ve stanu čeká, až se k ní připojí. Trochu ji zamrzí, když se Will oblékne. Nechce zůstat nahá sama a tak si najde své tričko a oblékne si ho, přikryje se dekou a lehne si k Willovi.* Já opilá nebyla. I když to zní neuvěřitelně, ten den jsem nevypila ani kapku alkoholu. *Tiskne se k němu a občas ho zlehka políbí na krk. Miluje, když se ho může jakkoliv dotýkat. Po jeho dalším zážitku se posadí a podívá se na něj se smíchem.* Jak můžeš někde zastřízliva zapomenout auto? To se mi nikdy nestalo. Pravda.. jednou jsem u kamarádky v autě zapomněla boty. Ale omlouvá mě, že já pila. *Zasměje se a znovu si lehne k němu. Začne ho něžně hladit po tváři a je ráda, že se aspoň trochu dostali ze špatné nálady.*

*Byl rád, že se konečně oba dobře baví a ani jeden není smutný ze své minulosti. To je přesně to, co očekával, když se rozhodl, jet na tento výlet... Tedy to, že se budou poznávat a smát, ale i trochu toho sexu spolu zažijou. Vzali to sice trochu obráceně, než si původně představoval, ale i tak to bylo dokonalé. Smál se zároveň s ní, i když vyprávěla, jak zapomněla své boty.* Teda bez bot jsem taky jednou šel domů a to bylo venku i pár centimetrů sněhu, ale to proto, že jsem prohrál sázku. *Tak skvěle si s ní povídal, ale pomalu ho dobíhala únava. Tiskl ji k sobě a užíval si to teplo, které mezi nimi vznikalo. Pomalu zavřel oči, ale ještě nespal, chtěl ji ještě chvíli poslouchat.* Prosím buď tady i po probuzení, nemůžeš být jen můj sen. *Špitl potichu, ani nevěděl, jestli je ještě při vědomí nebo už mluví pouze ze spaní.*

*Dál se směje jeho zážitkům a začíná ji mrzet, že ho neznala dřív. Byl tak nezkažený, zdá se, že jeho přátelé byli úžasní. Zatoužila po tom znát každý kousek jeho života a být jeho součástí, což bohužel není možné. Je ochotná ale udělat cokoliv, aby byla součástí jeho budoucnosti. Věděla, že s ním má šanci na štěstí. Z myšlenek jí vytrhla další jeho slova. Zdálo se jí, že začíná usínat.* Neboj, lásko. Budu tady, dokud si to budeš sám přát. *Zašeptá, aby ho neprobudila a hladí ho po vlasech a po tváři. Usmívá se na něj a pozoruje ho, jak pomalu usíná. Když začne pravidelně dýchat a je si jistá, že spí, posadí se. Potichu se vykrade ze stanu a ještě se přesvědčí, že spí. Dojde k ohni a přiloží pár větviček, aby nevyhasl. Podívá se na nebe. Nejde poznat, kolik je hodin, ale určitě bude za pár hodin svítat. Dojde pomalu k autu a ze své tašky vytáhne teplé ponožky a navlékne si je, spolu s čistým spodním prádlem. Pak se znovu přesune k ohni.* /Proč mě nenapadlo si vzít něco na čtení? Moon, mysli na to, že randíš s člověkem a člověk potřebuje spát. To jen ty si ta divná a skoro nespíš. Příště na to musím myslet./ *Uběhlo několik hodin, kdy seděla u ohně a přikládala, občas se šla podívat, jestli Will spí. Nakonec, když viděla, že obloha začíná růžovět vstala od ohně, který pomalu vyhasínal. Vzduch se pomalu oteploval. Vlezla k Willovi zpátly do stanu. Ještě spal a tak si lehla zpátky a přitiskla se co nejblíž k němu. Znovu ho začala hladit po tváři. Pozorovala ho a zničehonic se začala usmívat štěstím, že našla někoho takhle dokonalého.*

*Musel usnout jako malé dítě, ani pomalu nevěděl, kdy zavřel oči. Tak bezesný spánek bez jediného probuzení už dlouho nezažil. Pomalu otevíral oči, když si začal uvědomovat, kde vlastně je. Něčí ruka ho hladila po tváři, bylo to neobvyklé probuzení. Zamhoural očima a spatřil Moon. Usmívala se, bylo to tak krásné probuzení.* Tak tys nebyla pouhý sen. *Jeho hlas byl jemný, ale přitom rozespalý. Přivřel znovu oči, museli si trochu zvyknout na denní světlo. Jeho ústa se usmívala ikdyž měl zavřené oči.* Takhle bych se chtěl probouzet každý den. *Otevřel oči a přisunul si hlavu blíž k té její, aby ji mohl lépe objat a políbit na čelo.* Jak ses vyspala, krásko? *Stále přivíral a oteviral oči, potřeboval trochu času, aby se úplně probral. Rty měl po celé noci vyschlé.* Já jsem se snad nikdy tak dobře nevyspal. Asi se mnou budeš muset spát každou noc. *Ušklíbl se na ni. Nemohl ani uvěřit, že poprvé strávil nějakou noc s ženou a ještě o to víc, že ji strávil s takovou, do které je bezmezně zamilován.*

*Po chvilce se začal probouzet. Měla z toho radost. Toužila po jeho hlase a úsměvu. Zářivě se na něj usmívá.* Dobré ráno, Šípková Růženko. *Tiše se zasměje a nepřestává ho hladit.* Říkala jsem, že tady budu, dokud si to sám budeš přát. *Mluví tiše, aby se mohl v klidu probrat. Vypadá neodolatelně, když se probudí.* Vlastně jsem nespala, nechtělo se mi. Ale hlavně se tím netrap. Nějak jsem se zabavila. *Vysvětlí mu něžně a pozoruje každý jeho ranní pohyb.* Vypadal jsi tak neuvřitelně klidně, když jsi spal. A teď jsi hrozně roztomilý, jak se nemůžeš probudit. Doufám, že jsem tě včera vyléčila a už nejsi nemocný. *Zasměje se. Rozplývá se dál nad ním.* Kdybychom byli u mě, udělala bych ti snídani a čaj. Teď tu ale nemám kuchyň, takže si tě musím hýčkat jinak. Copak bys chtěl? Cokoliv. Když to bude v mých silách, splním to. *Posadí se, skrčí nohy v kolenou a obejme je pažemi. Pozoruje ho a čeká s úsměvem na jeho přání.* Teda.. nijak nespěchám, v klidu se prober a pak mi to můžeš říct. *Nakloní se k němu a políbí ho na čelo. Pak vyleze ze stanu a zamíří k jezeru, svlékne si ponožky a ponoří nohy do vody. Není ledová jako večer. Je příjemná, není sice na koupání ale tohle potřebovala po ránu. Sice není unavená, ale je zvyklá si ráno probouzet tělo vodou a zeleným čajem. Čaj nemá, tak alespoň ta voda. Zavře oči a zvedne hlavu k podzimnímu slunci.* /Vstávej, Wille./ *Nemůže se ho dočkat.*