Galerie

Upřímně? Viděl. A vím, jak se projevuje infarkt. Věř mi, nevypadáš na to. Ale pokud náhodou, slibuji ti, že ta písnička tam hrát bude. *Řekne pobaveně. Už toho zažil dost. Minimálně viděl u člověka infarkt, mozkovou mrtvici, astmatický a epileptický záchvat. Aspoň ohledně nemocí. Postřelení a tak, to nepočítal, toho bylo nespočet.* Možná si ještě nějaký vyberu, ale tenhle se mi líbil nejvíc. *Řekne a pomalu se vydá na cestu k onu obrazu, když ho tolik chce vidět.* Rozhodně mám skvělý vkus. Vždyť se mi stále líbíš. *Opáčí pobaveně. Rozhodně neměl v plánu zakrývat, že se mu líbila, i když se dohodli na přátelství. Proč taky, že?* Jsem zvědavý, koho ti vybere. *Odvětí vesele. Ví, že tomu nemůže bránit, ačkoliv by chtěl. A jak moc by chtěl. Nejspíš kdyby Claire opravdu někoho přivedla, tak by ho chtěl pohledem zabít a Sigrid si přitáhnout k sobě. Ale to nemůže, že? Jsou přece jen přátelé, jak mu ještě připomene při přípitku. Slyšet to přímo z jejích rtů nebylo rozhodně nic příjemného. Poslouchal její slova ohledně malování a přání.* Třeba se tam podíváš. Není všem dnům konec, no ne? *Řekne a zamyslí se. Dát někomu poznávací dárek, respektive kamarádce, jako dárek, na tom nebylo nic špatného. Či? Pomalu dorazí k obrazu, který si vybral. Znovu se na něj zadívá a pousměje se. Vážně na něj udělal dojem. Po jejích slovech se k ní otočí a následně se na ní i zmateně podívá. To bylo poprvé, co nechal svou zmatenost a šokovanost na něm vidět.* Co prosím? Co mi měla říct? *Zeptá se nechápavě. Opravdu netuší, kde se stala chyba. Co sakra měl vědět? O čem to Sigrid mluvila?* Nevím, co jsem měl vědět nebo ne... A jestli se bavíme o tom obrazu, líbí se mi, proto ho chci. Navíc mi částečně bude připomínat jednu krásnou vzpomínku... *Poslední větu zamumlá tiše a dopije šampaňské, načež sklenku předá číšníkovi. Další si nevezme.*

To zní děsivě. Copak jsi doktor? *Zeptá se zvědavě. Už věděla, že byl bohatý, jinak by ji nevzal do toho hotelu, kam spolu po Halloweenu zavítali. A taky způsob, jakým se oblékal, jasně hovořil o tom, že nemá nejspíše do kapsy hluboko. A doktoři vydělávali poměrně slušné peníze, přičemž by se vysvětlovalo, proč někoho viděl u infarktu. Jen doufala, že nenatrefila na nějakou citlivou vzpomínku s umírajícím dědečkem nebo tak, na taková faux pass byla zvyklá, děla se jí často.* Chápu. *Přikývne a je zvědavá, které dílo si tedy vybral.* Nedivím se. Doufám, že sis nevytiskl a nenalepil moji fotku v životní velikosti nad postel a nesoužíš se v noci touhou. *Zažertuje.* I když dnes jsou takové věci fakt možné, víš, že ti klidně na zakázku udělají nafukovací pannu? A tu si můžeš stylizovat do nějaké podoby? To mi přijde fakt úchylný, kdyby sis třeba nechal udělat takovou podle své ex nebo třeba podle sexy třídní učitelky, z které se ti stavěl v hodině zeměpisu, když ti bylo třináct nebo tak. *Jako vždy načne poněkud nekonvenční téma, ale zdá se jím být zaujatá a vůbec ne na rozpacích.* Teď asi nikoho, když sem poslala tebe, ale už od minule dala jasně najevo, že s Joshem bychom byli úžasně roztomilý pár. *Odfrkne si a protočí očima. Ne, že by se jí Josh nelíbil, ale zásadně si nic nezačínala s kolegy z práce. Měla své zásady.* Jednou určitě, snad až dostuduju? Uvidíme. *Pokrčí rameny. Zatím si nemohla dovolit odkládat bokem na něco jako byl výlet do Francie, ale snad až jí na bedrech nebude ležet škola, najde si levnější bydlení na okraji a posupně si něco naspoří. Zatrne jí, když pochopí, že ona štědrá nabídka na její obraz pocházela od něj.* Ale nech toho, to mám vážně věřit, že to byla náhoda? *Durdí se. Zabije Claire, opravdu, tímhle překročila meze! Chtěla ten obraz udržet anonymní a ona kus její duše předhodí člověku, kterému ho rozhodně předkládat na stříbrném podnose nechtěla? Nick ale vypadá tak upřímně zmateně, že zapochybuje.* Krásnou vzpomínku. *Tak tohle bylo jako rána do žaludku.* Fakt skvělý. *Zalitovala, že nemá přeci jen další sklenku šampaňského.* Kdo byla ta šťastná, kterou ti to bude připomínat? *Zeptá se a snaží se potlačit zahořklost. Propaluje svůj obraz pohledem a přála by si, aby vzplál. Ta dívka měla reprezentovat ji a všechny její přeludy a marné naděje, které zaměňovala za náklonost a lásku v náručí anonymních mužů. A teď bude Nickovi viset v ložnici a připomínat mu nejspíš nějakou krásku, s kterou se miloval někde u krbu v pětihvězdičkovém apartmá na horách nebo tak. Nemělo by ji to štvát. Ale štvalo.*

*Svět byl opravdu malý, natož pak Edinburgh. Přesto ho upřímně překvapilo, že natrefil na někoho, na koho už vlastně upřímně téměř zapomněl. Byly doby, kdy se u nich Broden vyskytoval téměř každý den a vytáčel ho téměř k nepříčetnosti. Nejednou musel otestovat své sebeovládání, aby mu nezlomil čelist, jelikož Broden neměl filtr a často z úst vypouštěl věci, které Nathanovo mladší já jednoduše nechtělo poslouchat. Navíc mu vnitřně záviděl, kolik času s ním trávil Percy, který byl pro Natea nejbližším členem rodiny a nechtěl se o něj v té době dělit s nějakým připitomělým uchem. Od té doby však uplynul značný čas a k Brodenovi byl očividně laskavý, jelikož z nevzhledného káčátka vyrostl nu... atraktivní muž. Potkat ho za jiných okolností, možná by se s ním Nate pokoušel flirtovat. Ale tohle byl prostě Broden. Ten šok z proměny i setkání by mu asi nedovolil pokoušet se o cokoli kromě zdvořilé konverzace.* Sedm let smůly, co? *Podotkne nad rozbitým zrcadlem. Zdá se, že Broden nepochopil Nateovu narážku ohledně toho, jak moc se změnil jeho zjev, a tak to Nate nechá být. Ohledně práce se dokázal ztotožnit, přesto však zavrtěl hlavou.* Měl ses Percymu ozvat, určitě by byl rád, že jsi v Edinburghu. *Vysvětlí mu.* Má se dobře. /Vede bordel, takže skvělé./ *Pomyslí si hořce. Dlouho nechtěl, aby se bratr zapletl do gangových aktivit, ale Percy se tak snadno nedal. Alespoň měl tak Nate bratra na očích a mohl ho ochraňovat, jelikož na rozdíl od něj se zdálo, že pud sebezáchovy Percymu zrovna moc neříká.* Babička má trochu problémy se zdravím, nedávno byla na operaci. *V duchu se obrní. Ačkoli se s prarodiči trochu odcizili, pořád pro něj byli jedni z mála, ke kterým cítil nějaký vřelý cit a představa toho, že už mají namále... nu, lehko u srdce mu z toho nebylo.* Můžeš k nim někdy zajít na návštěvu, ocení to. *Dodá. Schválně mu nabízí, aby kontaktoval bratra či jeho prarodiče, ale o sobě nemluví. Nepotřebuje mít s Brodenem cokoli společného. V duchu si třídí otázky. Kdysi by už ztratil trpělivost a Brodena by odbyl.* Dělám do investic, mám vlastní firmu. *Odpije ze šampaňského.* Nevím, nejsem žádný odborník, prostě se jen rád dívám na hezké věci. *Chtě nechtě musí Brodena přelétnout pohledem. Měl uniformu, kterou zde měli všichni z obsluhy, ale dobře mu padla a jeho úsměv byl příjemný. Nate měl dojem, že mu tenhle stupidně šťastný výraz z tváře nic nesmaže, i když by znal pár způsobů, kupodivu příjemným, kterými by se o to jeden mohl pokusit.* Zkus si tedy dát nad postel zrcadlo. *Pousměje se zlehka. Tohle si nemohl odpustit. Nechtěl flirtovat, ta poznámka mohla být přeci jen čistě nevinná, přestože Nate by rozhodně jen na nevinné věci se zrcadlem nad postelí nemyslel.* Ehm, ne? *Zamrká. Ta poslední otázka byla tak mimo, že ho přeci jen trochu překvapila.* Co si pořídit nový? *Bezradně se zadívá do skleničky. Kdy se nechal polapit do téhle hloupé konverzace? Měl za to, že většinou on určuje tempo rozhovoru, ne někdo jiný.*

*Zavrtí hlavou.* Ne, doktor fakt nejsem. Na to nemám moc dobrou hlavu. *Řekne pobaveně a částečně ironicky. Možná by měl na to vystudovat doktora, kdyby chtěl a měl k tomu nějaké sklony. Ale on byl spokojený s tím, co si vybral. V tuhle chvíli se dal považovat za mezinárodního obchodníka. Navíc vystudoval mezinárodní vztahy, takže to nebylo zas tak mimo. Inteligentní tedy byl, a dosti. Jen lékařství ho skutečně netáhlo. Bohužel, některé základy uměl. Třeba jak vytáhnout kulku z těla a ošetřit ránu.* Nevytiskl. Ale mám ji v mobilu. Hlavně tu v ručníku, ale i ty v plavkách. *Řekne s úšklebkem. Skutečně si je stáhl do mobilu, přece jen to bylo něco, co mu zbylo.* Netušil jsem, že něco jako nafukovací panna na zakázku je. A že by to někdo mohl chtít. *Při té představě se oklepe. A ještě víc, když si představí, že by někde mohla být taková panna, která má vzhled jako Sigrid. To byla prostě divná a odporná úchylka. Oproti tomu on vyžadoval konzervativní sex, bez pochyby. Zamyslel se nad tím kdo to sakra byl Josh. A hlavně proč by oni dva měli být roztomilý pár, to by něco, co se mu značně nezamlouvalo a šlo to na něm vidět. Dokonce i rozmrzele zamručel jako reakci. Pak se však plynule přesunuli k obrazu, aspoň to tipoval, ačkoliv podle její reakce si ze začátku nebyl jistý.* Náhoda v čem? *Opravdu byl zmatený z jejích slov. Znovu si pohledem překontroloval jméno pod obrazem. Křestní rozhodně nebylo Sigrid, tak co se sakra dělo? Ani ho chudáka nenapadla možnost, že ho tam vystavuje pod pseudonymem. Pak se však zarazí nad jejími dalšími slovy. Skoro jakoby slyšet...Žárlivost? Ne, zahořklost? Naštvání? Bylo to překvapující, ale zároveň potěšující a dodávající slabou naději. Nakloní se k ní, k jejímu uchu, o které se zlehka otře rty, opět.* Ta, která mi nabídla přátelství a já ho přijal jen proto, aby mi nezmizela ze života. *Vydechne a prstem ji přejede velmi zlehka po krku, než se zas od ní vzdálí. Teď by rozhodně uvítal nějakou skleničku něčeho, čehokoliv. A jako do rány mu jde číšník s podnosem, a tak si jednu hned ukradne, aby ji z půlky vypil.*

Jo, já bych byla taky mimo. *Uzná.* Ačkoli některé zákroky jsou fakt snadné. Třeba kastrace. *Pokrčí rameny. Což neměla být výhružka, ale chlap si holt nikdy nemá být příliš jistý svými koulemi, takže proč mu tuhle informaci neudat, kdyby se ji náhodou rozhodl štvát.* To je dobře. Ještě že jsem neposlala i tu úplně bez ručníku. *Pousměje se potetulně. Neměla by s ním flirtovat, jenže v něčem si prostě nemohla pomoct, měla to v povaze.* Že? Člověk pochopí ledasco, latexové oblečky, bičíky, anální kolíky, no prosím, lidi jsou lidi a mají různé úchylky a potřeby, ale zrovna tohle mi přišlo hrozně děsivé. Někdo by měl kontrolovat, zda daná osoba souhlasí, aby podle ní byla udělaná nafukovací panna. A co když bude mít náhodný design, ale chlap si náhodou najde ženskou, která vypadá dost podobně, a ta tu pannu najde? To musí být hrozný pocit, co by se jí tak mohlo pak v tu chvíli honit hlavou? *To by ji opravdu zajímalo! Semkne rty, jak se snaží nesmát, když Nick jen neurčitě zamručí na poznámku o Joshovi.* /Přestaň si hrát s ohněm./ *Přece se nechtěla zase spálit, no ne? Ze zamyšlení ji probere šok ohledně obrazu.* To máš jedno. *Odsekne jako typická ženská.* /Je fakt možný, aby šlo o náhodu?/ *Stále se jí tomu nechtělo věřit, bylo to hrozně nepravděpodobné! Osud měl krutý smysl pro humor. Stále zírá na obraz, takže jí nedojde, co má v úmyslu, dokud není pozdě. Ztuhne, když zacítí jeho dech a slabý dotek na krku. Naskočí jí husí kůže a nepatrně se otřese, když rty zavadí o její ucho. Namáhavě polkne a snaží se sebrat. Bohužel tak prošvihne možnost ukrást skleničku i sobě, teď by jí ale stejně bodlo něco tvrdšího.* Já ten den neměla svetr. *Odpoví poněkud hruběji, než měla v úmyslu, ale snaží se tak zamaskovat to, že ji rozhodil. Sic na obraze má dívka podobně chaotický drdol jako má nyní Sigrid a jaký mívá často, když si rozhodne vyžehlit vlasy před nějakou akcí a následovně před nějakou intimní chvíli si je stáhne do drdolu tak, aby jí nepřekážely při určitých činnostech. Díky její roztržitosti jí dojde až nyní, co na sobě však má dnes a shlédne na svůj úpletový svetřík.* Čímž jsem nic nenaznačovala! *Dodá chvatně.* Žádné sjednávání nápravy ani nic takového. *Pro jistotu trochu couvne, protože co kdyby? V okolí momentálně nebyl nikdo, kdo by ji zachránil.* Prostě si ten obraz teda kup, když se ti líbí, namaluju si jiný. *Teď už se ale kousne do rtu. A celkem bolestivě. Ta její nevymáchaná huba. Kdyby víc přemýšlela a míň mluvila.* Potřebuju si odskočit. *Možná byla zbabělec, ale zatraceně, tohle celý posrala, to dokázala posoudit i ona sama. A tak se prachsprostě otočila na patě a urychleně zamířila pryč. Měla klíčky od zaměstnanecké toalety, bylo by moc špatné se tam zamčít do konce výstavy a doufat, že on to vzdá a odejde? Zkusit to mohla. Normálně na rozpaky netrpěla, opravdu ne. Ale tady šlo o její obraz. A ona ještě nikdy žádný na světlo nevynesla a teď se dostal do rukou někomu, koho nečekala a nevěděla, co si počít. Vzít zpět si ho už nemohla.*

*Skutečně nechápal, jak by se někomu mohli líbit nafukovací panny. Vždyť už to samo o sobě znělo nechutně, natož to vidět naživo. Ani latexové oblečky neměl zrovna v oblibě, ale rozhodně to znělo stokrát lépe, než ta panna. To bude něco, co ho bude snad děsit ve spaní. Že se někdy zpod postele vynoří. Natož ta situace, kterou Sigrid ještě popisuje. To musel být pro ženu odporný a dosti nepříjemný pocit. Nechápal, co jí tak vadí. Tedy, už mu došlo, že obraz nejspíš namalovala ona, podle toho jak se vztekala, ale co je na tom, že si ho náhodou chtěl koupit? To nemohl?* To si neměla. *Odsouhlasí její slova a pomalu si olízne suché rty. Moc dobře vnímal tu její hrubost, jak řekla ty slova. Na další slova chápavě přikývne.* Já vím, jen přátelé. *Prakticky si nad tím povzdechne. Její slova ho překvapila, i to, jak si vydala na odchod.* Sigrid... *Vydechne její jméno a natáhne za ní ruku, ale pozdě. Už může jen sledovat, jak odchází pryč. Cítil značně nepříjemný pocit u hrudi, který se mu rozhodně nelíbil. Až po nějaké chvilce se hnul k recepci.* Ten obraz, číslo sto deset. Pokud ho nebude chtít nikdo jiný... Zaplatím, ale chci, aby se vrátil autorce. *Rozhodně to bylo zvláštní přání. Dát peníze a nic nezískat? Netypický postup. Naštěstí se žena nepokoušela ho přesvědčit, jen si to zapsala. Pak si našel bar, kde sehnal konečně skotskou. První sklenku do sebe kopl na první dobrou, aby uklidnil nervy. Z druhé jen trochu upil. Neodešel, ale sledoval místo, kam šla Sigrid, jestli náhodou nevyjde. Na druhou stranu přemýšlel, měl by ji pak zas vyhledat? Když před ním doslova utíká?* /Musím se krotit a držet odstup./ *Nařídí sám sobě. Musí jí to nějak ulehčit, když si tak tvrdě stojí za přátelstvím. I sobě, to musí nějak ulehčit, když se do toho vrhl.*

*Jí samotné to přišlo dost úchylné, a to měla hranice pro zvláštnosti nastavené dost vysoko. Popravdě se tím ale nesnažila nic naznačit, jen měla ve zvyku načínat omylem neobvyklá témata a následně se k nim vyjadřovat dle svého uvážení bez ohledu na to, zda tím okolí šokuje. Ale to už si asi Nicolas stihl všimnout. Ví, že hádat se ohledně obrazu je marné, ale své pocity zrovna dobře krotit neuměla. Při jeho souhlasu z nějakého důvodu zacítí příjemné chvění v břiše. Snad za to může jeho pohled, anebo způsob, jakým si olízl rty. Pamatovala si, jak se na ni ten večer díval, jako by byla hlavní chod večera. Zničehonic jí zde bylo opravdu poněkud horko a alkohol ani vydýchaný vzduch s tím něměl co dělat.* /Jo, přátelé./ *Přikývne. Potřebuje trochu prostoru. Má dojem, že vedle něj nedokáže jasně uvažovat. Je jí jedno, že od něj v zásadě uteče, i když si dává pozor, aby její rychlá chůze nebyla zaměnitelná za běh. Na záchodě se opravdu zamkne a opře se dlaněmi o dřez. Snaží se zhluboka dýchat. Proč tak vyvádí? Věděla, že ten obraz se možná prodá, ale proč zrovna jemu? Jak vůbec mohlo dojít k takové náhodě? A pokud to nebyla náhoda, ale něco se mu na jejím stylu opravdu líbilo... O to horší to vlastně bylo. Nechtěla být potěšena tím, že si ho koupil. Nechtěla, aby pochopil, o čem ten obraz je. Nechtěla se s ním sblížit. Tiše se pro sebe zasmála a opláchla si obličej. Vrátí se tam a přestane ze sebe dělat hysterku. Není jako její máma, nenechá si nasadit růžové blejličky, bude to mít pevně pod kontrolou. Alespoň se o tom přesvědčovala. Vyleze že svého dočasného úkrytu a během chvíle se střetne s Nickový pohledem. Čekal snad, až se zase objeví? Fajn, jak chtěl. Stačila jí chvíle, aby se dala do pořádku a navrátilo se jí sebevědomí, její velmi odolný ochranný mechanismus. Přejde k baru a zastaví vedle něj. Loktem se nepatrně opře o jeho. Část jí ho chce prostě jen trochu vykolejit, když už se jemu povedlo.* Škoda, že tu nemají tequilu, skotská se navíc kupovala pro tuhle příležitost nějaká lepší, tak máš štěstí. *Zadívá se na jeho sklenku, jako by uvažovala, že mu ji zase uzme podobně jako na minulém večírku. Vzhlédne k němu s mírně svůdným úsměvem.* Kdybys byl kamarád, podělíš se. *Teď ho trochu trestala. Ani si to nezasloužil, ale tady nešlo o sprsvedlnost.* Ten obraz si klidně kup. Jen jsem nečekala, že se dostane k někomu, koho znám. *Potlačí chuť se ušklíbnout.* Je to první obraz, který jsem takto vystavila. A myslela jsem, že sis ho vybral schválně, protože ti to Claire řekla, že je ode mě. *Pokrčí rameny. Asi to úplně neomlouvalo její chování, ale ona se ani nesnažila omluvit, pouze vysvětlovala situaci.* Co se ti na tom obraze líbilo? *Tohle ji ale opravdu zajímá. Dokonce se k němu přísune o něco blíže.* A proč by sis chtěl připomínat zrovna mě? *Na to se původně zeptat nechtěla, ale jednoduše jí filtr chyběl i v takových situacích.*

*Vyčkával, ačkoliv jeho nálada postupně klesala. Tohle rozhodně neměl zapotřebí a stejně to dělal. A ještě kvůli takové žábě jako byla zrovna ona. Vážně skvělý vkus. Všimne si, že konečně opustila svůj úkryt a dokonce se rozejde k němu. Když ucítí ten letmí dotek, schválně se posune, aby mezi nimi vytvořil určitý rozestup. Nadzvedl oči nad jejími slovy a následně k ní svojí sklenku po baru posunul. Dobrovolně nikdy nikomu svou sklenku nedal, neměl to rád. I u Sigrid nebyl nadšený, když mu tehdy v hradu vzala sklenku z ruky. Ale teď... Beze slov ji nabídl, aby si ji vzala. Jestli si myslí, že jí to pomůže nebo že jeho to nějak naštve. Sám si hned na to poručí novou.* Ten obraz ti zůstane. Pokud si ho nekoupí někdo jiný. *Odvětí tiše. V hlavě si tvořil plán, jak se k ní postupně chovat.* Nevěděl jsem, že je od tebe. S Claire jsem neprohodil ani slovo. Respektive nenechal jsem ji, aby mi něco řekla. *Dodá ještě. Když se k němu opět přisune, tak se odlepí od baru, i s novou sklenku a stoupne si kousek od ní. Chtěla přátelství a přitom ho musela tolik provokovat? Milá to holka.* A proč bych si nechtěl připomínat dívku, která se mi líbí a to nejen po fyzické stránce? *Řekne bez jakéhokoliv nádechu emocí v hlase. Jen v jeho očích se zas na chvíli usadí smutný výraz, který rychle odkope pryč. Na otázku, co se mu na tom obraze líbí, nedokázal odpovědět. Líbil se mu, to zpracování a celkově, ale aby to vysvětlil nějak víc, to už nebyla jeho parketa.*

*Ten odstup jí zarazí. Možná se jí dokonce dotkne. Sice od ní nebylo zrovna fér, že ho z drobné pomstychtivosti provokovala, ale na druhou stranu se jednalo opravdu jen o drobný dotek, který byl na přátelské úrovni v pořádku a on se odtáhl, jak kdyby měla lepru. Semkne rty a snaží se identifikovat pocit v nitru. Nikdy nebyla urážlivá, tak jak se mohla cítit dotčená. Stejně tak ji překvapí, když jí sklenku beze slova posune, když vezme v úvahu, jak si ji minule bránil. Zamyšleně ji pozvedne v náznaku přípitku a opatrně odpije. Stejně whisky neměla ráda. Ale snažila se přijít na to, jakou hru to s ní hraje. Trochu se zakucká po jeho dalších slovech.* Co prosím? Takže jsi stáhl nabídku? *Nechápavě se zamračí.* Je přece hloupost, aby sis kupoval něco, co si... No, nekupuješ. *Zajímavá slovní hříčka, to musela uznat. Ale ne zajímavější než muž vedle ní.* Proč to děláš? *Možná působila nevděčně, ale on zatraceně působil zase naprosto šíleně a raději byla rozmazlená než blázen!* Hmm, za to promiň. *Skousne si nejistě ret.* Jen jsi ji předtím nechal, aby mě nalákala k tomu druhému obrazu, nemůžeš se divit, že když pak náhodou koupíš ze všech obrazů zrovna ten můj, tak nepojmu podezření. Měl bys vědět, že když pletichaříš, nakonec ti lidé budou připisovat i věci, které jsi neudělal, čistě z principu, takový syndrom padoucha. *Rozkecá se zase trochu. Jemně přimhouří oči, když se Nick zase stáhne.* Ty ode mě utíkáš? *Teď už jí je znát v hlase náznak pobavení. Oh, jak ho chápala! Bylo k rozčilení být tak blízko někomu, po kom zoufale prahneš a nemoct si dovolit nic víc. Ale ona mu přeci nabízela, že se nemusí už nikdy vidět. To on trval na tom, že raději bude kamarád, než ji nevídat vůbec. Tak ať si to užije.* Byla jedna z mnoha. *Poví stejně pragmaticky jako on a pokrčí rameny. Rozhodně to není výtka, jen konstatování.* Máš snad pokoj vytapetovaný připomínkami všech tvých úletů? To by byla totiž dost uhozená výzdoba, když o tom tak přemýšlím. *Uzná a poklepe netrpělivě prsty o pult.* Když já vůbec nechápu, o co se tu snažíš Nicku. *Přizná nakonec. Přemýšlela o tom hodně. Ale když ji chtěl jen do postele, proč nevyužívá nějaký nátlak? Nesnaží se ji třeba svést? Nebo něčím uplatit?*

*Slabě se uchechtne a zavrtí hlavou nad její otázkou.* Nestáhl jsem svojí nabídku. Ty peníze, co jsem nabídl, stále platí. Jen ten obraz zůstane tobě, pokud si ho nevyhlídne někdo jiný. *Objasní ji tu informaci. Dost dobře vycítil, že se jí nezamlouvá, aby ten obraz měl zrovna on. Nebyl ten typ, co by své nabídky stáhl, proto finance nechal tak jak jsou s tím, že obraz zůstane jí. Pokud ho náhodou nebude chtít někdo jiný.* Dáš mi tip, jak tě příště dostat na nějaké konkrétní místo? U sloupu by to bylo trochu nepřesné, těch je tu dost. A bar jsem objevil až teď. *Poukáže na to, že to vlastně byla svým způsobem jediná možnost. Navíc stále zůstali ve víru společnosti, což chtěl zachovat.* To už dělají dlouho. Není to zas tak hrozný pocit. *Uchechtne se pobaveně. Mohl mít syndrom padoucha i přesto, že byl padouch? Nebo to bylo jen výhradně pro lidi, co padouši nebyli? Nebo se ani nemohl klasifikovat jako padouch? Ne, blbost, je pašerák zbraní na mezinárodní úrovni, padouch bylo dobré označení.* Neutíkám, jen si držím odstup. *Vydechne s mírně hrubším hlasem. Bylo to těžké, když ji měl nadosah, natož když ji cítil, to už s jeho myšlenky dost mávalo.* Nanejvýš jedna z mnoha v posteli. Ne z té druhé stránky. *Druhou větu zamumlá spíše pro sebe, ačkoliv si je jistý, že ji ona zachytí. Měla kupodivu sluch, že by snad slyšela spadnout i špendlík. Poslouchá dál její slova a vypadá naprosto klidně, ale trochu svádí v sobě boj. Zavře oči a zavrčí. Tohle prostě nemělo být, a přesto... Otočil se k ní a nedával ji moc možností zareagovat, když položil svou dlaň na její tvář a políbil ji. Kupodivu to na jeho styl byl dosti něžný polibek, ale i zoufalý.* Jen být ve tvé blízkosti, kamarádko. *Zamumlá do jejích rtů a připravuje se na odstrčení či nějakou ránu s drobným úšklebkem.*

*Broden v istom smere nemal nikdy dosť sebavedomia a už vôbec ho nemal na rozdávanie. Možno aj to je dôvod prečo skončil s kým skončil. Jeho vzhľad ho možno trápil keď sa presťahoval z Edinburghu a v novej škole zažíval silnú šikanu. Ale po prekonaní puberty a odbremenenia od zubného strojčeka to vypustil z hlavy tak rýchlo ako sa len dalo. Síce svoju krásu nijako nevnímal, tú Nateovu mnímal až priveľmi. Pozerá naňho skoro nábožne. Rozhodne dospel.* /A je ešte viac sexy./ *Neveril, že by Nate mohol byť niekedy ešte atraktívnejší ale hold stalo sa.* Kde sa vlastne prišlo na tých sedem rokov? Prečo to nie je šesť? Alebo iné číslo. A navyše, je to iba zrkadlo. Pri výrobe asi rozbijú veľa zrkadiel, tak si myslíš, že všetci majú smolu? A keď rozbijú až príliš veľa zrkadiel a oni umrú tak tá smola prejde na ich deti? A čo ak tie deti rozbijú zrkadlo? To sa všetko spočíta a smolu budú mať celé generácie? To mi pripomína, že som bol v galérii kde boli namaľovaný ľudia a všetci sú už teraz mŕtvy. Myslíš, že aj niekto z nich rozbil zrkadlo? *Spustí monologickú litániu o zrkadlách. Bežný okoloidúci sa možno aj pozastavili nad tým či sa vôbec počas toho nadýchol. Snaživo prikývne a rozžiaria sa mu ešte viac oči. Ak je to vôbec možné.* Áno, veľmi rád ho uvidím. Máš naňho číslo? Teda asi máš však si jeho brat. Dáš mi ho? Ja som za tie roky zmenil toľkokrát telefón, že už ho nemám. Alebo ho zmenil aj Percy. No ja určite nemám rovnaké číslo ako kedy. Bolo to číslo mojej mamy ale čo som sa odsťahoval tak som si vybavil vlastné. Vidíš dám ti ho. Máš nejakú vizitku? A pero? *Vypustí ďalší príval slov na Natea, až ho niektorí ľudia, ktorí majú tu česť ich počuť, začnú ľutovať.* Och, a je v poriadku? Mal by som sa za nimi zastaviť. Mala rada taký ten broskyňový koláč. Pracujem kúsok od úžasnej pekárne, teraz neviem ako sa volá ale je oproti takej malej cestovnej kancelárii. Vedľa nich sú aj suveníry. Nevieš, prečo tam majú aj matriošky? No, ale v tej pekárni majú fakt úžasný broskyňový koláč tak by som jej ho mohol zobrať. Možno keď poprosím Mary, to je cukrárka, ktorá tam pracuje, tak by ho spravil s extra broskyňami. *Ide ako nezastaviteľná strela. Absolútne zvyknutý, že možno ani nedostane odpovede.* Investície? *Povie až priveľmi zaujato, čo by malo Natea rozhodne upozorniť v zlej predtuche.* To akože zoberieš peniaze a rozmnožíš ich? V takých tých nejakých veciach kde sú grafy a podobne? Videl som pár takých vecí. Mám odložené nejaké peniaze, vedel by si mi s tým pomôcť? Nie je to veľa ale chcem si každý mesiac niečo odkladať. Ono to vyzerá strašne zaujímavo ale ja tomu vôbec nerozumiem. Mohli by sme sa niekedy stretnúť a porozprávať sa o tom. Alebo mi o tom môžeš aj teraz niečo povedať. Teda ak ti to nevadí? Ale k tomu potrebuješ počítač? Vo filmoch majú vždy počítače a ukazujú tie grafy. Ako to vlastne funguje? *Vybalí to naňho. Kúsok od nich odíde jeden manželský pár. Sledujú Natea s takým tým rodičovským poľutovaním.* Pekné veci. No, vravel som kolegovi, že sa mi v jednej galérii pačili lode. Ale neboli ako kebyže ich odfotíš a tak ale boli trochu také zvláštne. Ale bolo to strašne pekné . Boli také trochu rozmazané ale veľmi pekné. *Na sekundu sa zamyslí. Aj keď v jeho prípade je to skôr nanosekunda.* Prečo by som si dával nad posteľ zrkadlo? Ešte by som sa desil, že v ňom uvidím ducha. To bolo v jednom filme. Neviem si predstaviť, že by som išiel v noci na záchod a videl by som tam niekoho. Však to by bolo strašné. A navyše by to aj tak Adam neschválil. Páči sa mu minimalizmus aj keď podľa mňa je to nuda a tak teda máme ten fikus. Lenže ani tomu sa nedarí. A ja fakt neviem čo mám s ním robiť. Niekde píšu, že ho mám polievať menej inde, že viac. Potom že nemá mať prievan ale čo znamená prievan? Keď okolo neho chodím tak tiež robím prievan nie? Všade písali, že je to nenáročná rastlina ale ona tak nenáročná nie je. Ak umrie tak nový nekúpim. Akú rastlinu by som mal potom kúpiť? Poznáš nejakú nenáročnú? Oh, môj bože. Pamätáš si, že hore na streche bola kedysi záhrada? To bolo vtedy veľké haló keď im medzi paradajkami vyrástla tráva. *Keď niekto prejde okolo tak si opatrne vezme z tácky jedlo a zmizne len, aby sa nedostal do zorného pola toho najukecanejšieho čašníka v celom Edinburghu.*

*Vsadila by se, že teď zírá trochu tupě, ale když jeho slova opravdu nedávají smysl. Otevírá ústa, vypouští z nich nějaké zvuky, ale vcelku se pak spojují v jakési podivné informace.* To je hloupost. Když za něj zaplatíš, musíš si ho vzít. *Zavrtí hlavou rozhodně. Nemyslí to nyní zle, ani nechce prudce měnit názor, ale její vnitřní zásady by jí tohle nedovolili.* Když si ho koupíš, je ten obraz prostě tvůj. Nechci ho zpátky. To by bylo jako krádež. *Založí si ruce na hrudi, před chvílí by ještě netušila, že bude bojovat za to, aby si obraz ponechal. Spíše za opak, ale teď už byla rozhodnutá.* Mohl jsi za mnou třeba prostě přijít a zkusit se normálně zeptat, zda s tebou chci trávit čas? *Pozvedne obočí. Opravdu se jí tu snaží ospravedlňovat to, že využil její kamarádku k tomu, aby ji dostal, kam chtěl?* Hej! *Odfrkne si a jemně do něj dloubne loktem v káravém nádechu, ačkoli v ní díky tomu zakořenil drobný pocit pobavení. Nick rozhodně nebyl slušňák, ačkoli se snažil.* A proč si držíš odstup? *Zvědavě nakloní hlavu na stranu. Ačkoli byla dost přímočará, tak byla v některých ohledech vlastně příšerně nechápavá. Přeci jen i přátelé spolu trávili čas. A přestože ho chtěla provokovat, zároveň netušila, že na něj má takový vliv.* Z druhé stránky? *Zeptá se. Samozřejmě to slyšela. Kdyby tušila, co si myslel, nejspíš by mu dala za pravdu. Možná byla chvílemi trochu přitroublá, ale hluchá ne.* Jako že kromě postele i gauč? Kuchyňská linka? Sprcha? Podlaha? Dveře? Vana? Podle mě je dost dalších stránek, ne jen ta druhá od postele. *Poví mu pobaveně. Možná je rozčilující, jak optimisticky to bere, zatímco on se zdá, jako by ztrácel nervy. Pokusí se naladit na jeho vážnější náladu.* /Kam zas jdeš?/ *Už by si postěžovala, ale on se otočí a znenadání ji políbí. Oproti polibkům, na které vzpomínala, byl tento podivně něžný, téměř až opatrný. Ani nestihne zareagovat, jedná se o příliš rychlé políbení. Ztěžka vydechne, když se Nick odtáhne. Na co to předtím myslela?* /Hezky voní./ *Hmm, ne, to není ono.* /A taky chutná./ *Olízla si rty, stejně jako minule se zdá whisky snesitelnější z jeho rtů než z křišťálové skleničky.* /To taky nebylo ono!/ *Až potom se vzpamatuje.* Nemůžeš si držet odstup a zároveň mi být nablízku. Budeš si muset vybrat. *A ona by měla taky. Nemohla popřít, že ho chtěla. A taky že to byla navýsost pitomá věc, kterou chtít. Potřese hlavou.* Tohle je volovina. *Pronese na plnou hubu rozčileně. Neměla mu tohle dovolit. Bodne ho ukazováčkem do hrudi.* Ženské nikdy nevědí, co chtějí, ale jakou výmluvu máš ty? *Zamračí se a až nyní si uvědomí, že by mohli mít svědky.* /No skvělý, to zas bude kolovat drbů./

Teď se ty peníze dají brát, že jsem jen prostě přispěl na dobrou věc. *Pokrčí nad tím jednoduše rameny. Nejdřív nechtěla, aby ten obraz měl a teď jí ho tady vnucuje? Co to má sakra znamenat? Tahle žába byla jistotně šílená, a typická ženská. Nevěděla ani za mák, co chce a když už ano, tak to za chvíli bylo jinak. Byla toho zářným příkladem.* Opravdu? *Zadívá se na ní ironicky.* Opravdu jsem se mohl zeptat, jestli se mnou nechceš trávit čas, když si mě poslední dobou jen odmítala a říkala, že máš moc práce? *Ušklíbl se nad tím. V tomhle musel být mazaný. Než ji tady náhodou potkal, tak jejich setkání furt odkládala, že prostě nemá čas. Tak nějak si dal dohromady, že po tom jejím polovičním útěku by znovu asi jen tak za ním nepřišla. Či by ho jednoduše odmítla. Což taky nebylo jisté, ale to bylo vedlejší. Nejdřív ji neodpověděl, proč si drží odstup, to až později i s další otázkou.* Držím si odstup, protože tě nechci jen do postele. Což je i ta druhá stránka, netýká se to jen sexu. *Odvětí ji stejně pobaveným tónem, i když se o to spíš jen snaží. A pak jeho frustrace prostě trochu vypěnila a on ji políbil.* Nemůžu... Ale musím. Držet si odstup a být ti na blízku. Jako kamarád. *Řekne a pobaveně se uchechtne, když ho bodne ukazováčkem do hrudi. Chytí její ruku za zápěstí, ale palcem ji přejížděl po dlani.* Muži se neumí moc dobře vyjadřovat v tom, co chtějí. *Zamumlá tiše a nakloní se k jejímu uchu. Když už předtím nedostal ránu, lehce ho to povzbudilo. Stále na to byl však připravený.* Neumím se vyjádřit, když říkám, že tě chci. A ty mě neustále odmítáš. *Přejede rty po jejím uchu a zlehka, hravě, ji kousne do ušního lalůčku.*

*Z pohledu Brodena mu bylo skoro až úzko, díval se na něj až příliš nadšeně a zaujatě. Kdyby nevěděl, že Broden byl vždycky tak trochu zvláštní, tak by si Nate myslel, že má nejspíš něco na tváři nebo tak. Nad oním pořekadlem se zrcadli se opravdu nikdy takhle podrobně nezamýšlel a přesto si žil poměrně v klidu a pokoji. A rozhodně by se bez těchto úvah obešel i nadále.* Těžko říct. Možná někdo z nich umřel, protože na něj spadlo zrcadlo, to by byla pak jiná smůla, kdo ví, možný je všechno. *Potlačí povzdech a pokrčí rameny. Tahle konverzace mu připadala čím dál víc absurdní. Byl zvyklý bavit se spíše o vážných věcech a tématech a ne... no, tomhle.* /Ne, nemám číslo na svého vlastního bratra./ *Vnitřně si povzdechne a rozhodne se rezignovat. Když se nad tou jeho litanií bude vnitřně bavit, možná z téhle konverzace vyjde i příčetný.* Kdo v dnešní době nosí bloček a pero? *Zeptá se zvědavě. I když u Brodena by se nedivil.* Máš u sebe telefon? Můžu ti ho uložit. *Navrhne mu s mírným pokrčením ramen.* Vizitku mám možná tak na sebe. *Vždycky u sebe aspoň jednu nosí. Ale možná to neměl zmiňovat. Rozhodně na sebe nechtěl dávat kontakt zrovna Brodenovi. Měl takový dojem, že by to vyústilo k volání ve dvě hodiny ráno, kdy by ho budil v mírné opilosti a vyprávěl mu o tom, jakým způsobem provozují sex delfíni nebo tak. A on by ho pak musel navzdory svým silným morálním zásadám jít zavraždit. Zajímalo by ho, zda musí Broden vůbec dýchat? Třeba má nějakou poruchu, díky které potřebuje minimální množství kyslíku k tomu, aby mohl mluvit, ale díky tomu nemá dostatečně okysličený mozek a to by vysvětlovalo tu lehkou přitroublost věrného zlatého retrívra, kterou disponoval. Svým způsobem to bylo roztomilé, alespoň dokud ti to psisko nepřevrátilo život vzhůru nohama. Proto bylo třeba je držet na vodítku. U Brodena by se určitě hodil i náhubek.* Jo, momentálně je v pořádku. *Odpoví mu stroze, ale na rozdíl od něj ze sebe nechrlil slova jako požární hydrant. A navíc nechtěl mluvit o svých prarodičích. Přestože se odcizili, tak mu na nich stále záleželo a bylo příliš pochmurné myslet na to, že by měli opustit tento svět.* Ne, nevím, proč je tam mají. Ale s tím koláčem to můžeš zkusit. *Poví lhostejně a rozhlédne se kolem. Všiml si některých pohledů ostatních návštěvníků. Byly vesměs lítostivé nebo pobavené a on se vůbec nedivil. Neměl by vlastně Broden pracovat? Zdálo se, že na to zapomněl. Nathana trochu překvapí, když Broden projeví upřímný zájem o investice. Většina lidí, když zjistí, že pracuje ve financích, tak okamžitě ztratí zájem. Jedná se obecně o neoblíbené a nudné téma, jenž nemají lidé chuť rozvíjet a jemu se tím dostává klidu. Neznamenalo to však, že by o investičním a kapitálovém trhu doopravdy nevěděl dostatek. Vystudoval finance a ekonomii, byl v tomhle oboru dost dobrý, a díky tomu taky shromáždil dostatek peněz na to, aby mohl začít rozvíjet i jiný byznys, který se již netýkal zrovna zákonem povolených činností.* Záleží na tom, kam bys chtěl investovat. Pokud zatím nemáš příliš mnoho peněz bokem, je lepší investovat do stabilních podílových fondů a až se v tom naučíš trochu chodit, možná akcie. Ale je k tomu potřeba určitá schopnost předvídat a člověk se musí smířit s občasným neúspěchem. Osobně bych si tě dovedl představit možná tak na devizovém trhu. Ale je spousta makléřů a poradců, co by ti mohli pomoc se v tom vyznat.*Pokrčí rameny.* Grafy jsou nejpřehlednější, není to tak, že by byly potřeba, ale opravdu usnadňují orientaci. *Dodá.* Není to ale zrovna rozprava na charitativní výstavu. *Podotkne nakonec pobaveně. Pochyboval, že má vůbec Broden základní informace o finanční gramotnosti, ale možná mu křivdil.* Hmm, v umění se zas tolik nevyznám, možná kdyby sis vzpomněl na autora, tak bych věděl, o jaký obraz se jedná. *Anebo doma použije strýčka google a zkusí si to dohledat. Trochu to probudilo jeho zájem, jelikož dle popisu se nejednalo o obraz, který by na Brodena tipl. Kdo ví, co všechno tenhle klučina skrýval. Nad jeho nevinnou poznámkou téměř vyprskne smíchy, ale ovládne se natolik, že se jedná jen o krátké zasmátí.* Na co? Tak třeba na to, abys viděl, co v té posteli děláš. Když nejsi sám samozřejmě. *Zvedne jeden koutek o něco výš, díky čemuž dostane jeho úsměv trochu pokřivený nádech.* Někteří lidé se u toho na sebe koukají rádi. *Pokrčí rameny.* /Adama?/ *Hádal, že se bude jednat o Brodenova přítele? To ho nepřekvapovalo, už jako mladší bylo tak nějak jasné, že Broden bude asi gay.* Škoda, to mi láme srdce, já myslel, že si jednou vezmeš mě, ale hádám, že dětské názory se časem mění. *Rýpne si a raději si vezme druhou sklenku šampaňského od jednoho z procházejících číšníků, který na jejich dvojku nechápavě hleděl.* Co takhle kaktus? *Navrhne. * Řekl bych, že skandál je to ve chvíli, kdy tu trávu začneš kouřit, dokud jen roste, je to v pohodě, ne? *Pozvedne obočí. Sám marihuanu jednou nebo dvakrát zkusil, když byl mladší, ale nebylo to pro něj.*

Tos mohl dát na vstupné. Ten obraz je tvůj. Jinak by to nebylo FÉR. *Podotkne a dá na slovo fér dost velký důraz, aby Nick pochopil, co je pro ni důležité. Šlo jí o princip. Sice byla na rozpacích z toho, že by měl obraz vlastnit, ale nikdy by nešla proti svému vnitřnímu morálnímu kompasu, tudíž preferovala se poprat s vlastními pocity spíše než se svědomím.* Zkus si ho nevzít a pošlu ti ho poštou. A jestli ho cestou někdo poškodí, tak tě ještě ke všemu přijdu za trest zavraždit. To jen aby bylo jasno. Takže to raději nekomplikuj. *Dodá nekompromisně. Uměla být celkem panovačná, ale to už ukázala i v posteli, když si v zásadě diktovala, co po něm chce. To že se tím on poté moc neřídil byla věc druhá.* Jistěže ses mohl zeptat, do očí se mi ne říká mnohem hůř než přes telefon, zvýšil bys své šance. *Pokrčí rameny při upřímné odpovědi jí vlastní.* Nevyhýbala jsme se ti! Ne tak docela. Byla to jen výmluva při ruce, vlastně ani ne výmluva, spíš důvod, fakt jsem měla dost práce, pomáhala jsem tu výstavu chystat, kolegyně v druhé práci je nemocná, jelikož teď všude něco lítá a do toho věci do školy. Jsem časově vytížená, víš? Další věc, proč nemá smysl začínat cokoli dlouhodobého. *To poslední si prostě nemůže odpustit.* Takže mě chceš i na tom gauči? *Zeptá se škádlivě. Tak teď už byla vyloženě drzá. Ale copak se ji vážně snažil nalákat na sladké řečičky? Asi tím překročila určitou mez, jelikož jeho frustrace dosáhla vrcholu a vyústila v nečekané políbení.* /Oh, no fajn, to je lepší než křik./ Ah, díky za kamarádkou kontrolu mandlí, ale myslím, žes to neprovedl pořádně. *Ou, sarkasmus byl taky jeden z jejích obraných mechanismů. Používala ho v zásadě automaticky. Bodne ho do hrudi, ale on ji rychle zachytí a místo toho ji téměř něžně pohladí v dlani, což ji na chvíli přeci jen rozptýlí.* Nevšimla bych si. *Trocha ironie taky neuškodí. Byla trochu napjatá, připravená udeřit nebo utíkat dle situace, když se skloní k jejímu uchu.* Mhm. Nechci jen sex, fakt ne, byla by to hloupost. Holky jako já se zamilují, zatímco chlapi myslí jen tím druhým mozkem mezi nohama a je jim to fuk, kdo by tak chtěl skončit hm? Kvůli pár, možná pár desítkám, pomíjivých orgasmů? Mám prostě jen své priority. *Mluví trochu rychleji, jak se snaží potlačit protichůdné pocity, které jí zmítají. Když jí skousne lalůček, přivře oči a zachvěje se.* To bys mohl zopakovat. *Povzdechne si a položí mu dlaně na hruď. Až pak si uvědomí, kde jsou.* Anebo ne. Nebo jo, ale jinde. Nebo je to špatná nápad? Asi je. *Potřese hlavou. Vážně byla neponaučitelná. Věděla, proč se mu ty dny vyhýbá. Byla příšerná, co se týkalo odolávání pokušení.*

*Zasmál se nad představou, jak ho jde ona zavraždit. Kdyby se mu ten obraz tolik nelíbil a nebyl od ní, opravdu by rád vyzkoušel, jak by ho chtěla zabít.* /Kdybys jen tušila./ *Vážně se bavil tou představou, že tahle křehká, drobná a značně ukecaná žabka, je ve skrytu duše nějaký zabiják.* Ale dostal jsem tě k sobě, a to se počítá, ne? *Řekne pobaveně. Stačilo mu, že nakonec přišla. A pro příště si ji tedy zas najde a narovinu ji zkusí pozvat, jestli by s ním nechtěla prohodit pár slov. Ačkoliv pochyboval o tom, že by mu to vyšlo, či spíš, že by to udělal. Nadále jí byl však tolik frustrovaný, že prostě nevydržel a políbil ji. Copak už nedával jasně najevo tím polibkem, že jí nechce jen jako sexuální hračku? Udivila ho však její další slova, kterých se však chytl.* Vážně? To bych to měl asi napravit a zkontrolovat pořádně. Přece jen jako kamarád musím myslet na tvé zdraví a prevence je toho základ. *Chtěla provokovat? Budiž. On si její poznámky rád vezme k srdci a převrátí je na svou stranu.* A kdo mluvil jen o sexu? Ne, že by nebyl skvělý teda. *Zamumlá těsně předtím, než ji jemně kousne. Ušklíbne se nad jejími slovy. Vážně pro ni bylo tak těžké ho od sebe odstrčit? Na druhou stranu, ani on se od ní nechtěl odtáhnout.* Já vím, že si říkala, že ženy nikdy nevědí, co chtějí, ale mohla by si mi to třeba naznačit... *Řekl tiše a políbil ji na hraně čelisti, následně i v koutku rtů. Vyčkával, dával ji stále možnost si vybrat a trhnout se od něj, ačkoliv by to dosti zabolelo. Druhou ruku ji položil na bok a jemně si ji přitáhl blíž k sobě.*

*Vážně se tomu smál? Možná by mu mohla ze začátku dát něco na vypadávání vlasů do šamponu a až pak se postupně přesunout k vyhrožování vraždou, aby ji už považoval za dostatečně šílenou na to, aby to udělala.* Hele, v historii vraždilo mnoho žen své protějšky, a děti dokázaly zabít otce, nesuď jen podle tělesné schránky. *Zamračí se na něj, nebo se o to aspoň pokusí. Když se Nick usmíval, bylo těžké se na něj zlobit. Vsadila by se, že když byl dítě, tak mu stačil jeden rošťácký úsměv, zamrkat kukadly a všichni mu odpustili kde jakou ptákovinu. Což nebylo fér. Sigrid byla taky úchvatné dítě, ale téměř nikdy jí nic neprošlo! Možná to mělo dělat co s tím, že se odmítala omlouvat, pokud omluva nebyla na místě, a hrdě se ke svým činům hlásila.* Netušila jsem, že hrajeme na schovku. Nebo to byla slepá Bába? *Pozvedne obočí. Připadalo jí to absurdní. Vážně mu tolik záleželo na tom, aby ji dostal? Možná by se s ním mohla vyspat ještě jednou. Tím by ukojil nějakou svou mužskou pýchu ohledně toho, aby ji "ulovil" poté, co ho odmítala. A ona by měla klid a na kontě nějaký ten orgasmus a zároveň by se to utnulo před tím, než by se do něj zakoukala! Hlavně po tom polibku jí to připadalo jako čím dál lepší nápad. Možná i proto z ní vypadne ta neurčitá narážka.* Možná jo, víš co, podzim, to je samá nemoc, člověk potřebuje někoho, kdo bude myslet na jeho zdraví! *Uzná ochotně. Má chuť říct, že když už v tom bude, at raději udělá kompletní prohlídku. Rozptýlí ji však další slova.* A co jiného by to bylo? *Nechápe upřímně. O co jiného by tak mohl Nick stát?* Myslíš kamarádství s výhodami? *Napadne ji a lehce se zamračí. Na tyhle věci byl trochu starý, ne? A ona si nebyla jistá, zda by o něco takového stála, jelikož by pořád až příliš hrozilo riziko toho, že podlehne jeho šarmu, anebo prostě jen velmi navykovým a dobrým postelovým dovednostem a vypěstuje si k němu nějaké city. A tadadamtam, pak jí zlomí srdce, až ho přestane bavit. A ona bude odsouzena k dramatickému pláči na gauči s kýblem zmrzliny. Na druhou stranu měl pravdu, ten sex byl skvělý. Ještě aby ne, snažila se a ona nedělá nic polovičatě. Položí mu dlaně na hruď, dává jí to možnost ho v mžiku odstrčit ale i přitáhnout blíže, jen se ještě nerozhodla, co chce spíše. On ten problém naštěstí neměl, jelikož zacítila jeho ruku na boku, díky níž si ji přitahoval blíž. A bylo moc slabá na duchu na to se bránit.* Nenaznačuju to dostatečně? *Zeptá se ochraptěle. Jí to přišlo celkem jasné! Ah, jedna noc by ji přeci nezabila no? Nešlo by o nějak velkou oběť. Spokojeně zavře oči nad lehkým dotekem jeho rtů a natočí hlavu tak, aby se těmi svými mohla dotknout těch jeho a opatrně ho políbit. Neuměla však být jemná příliš dlouho, místo toho se pokusila polibek prohloubit, špičkou jazyka pohladila jeho spodní ret. Asi si zaslouží shořet v pekle za to, že se takhle dává všanc, ale tak ať. Příjemnou chvíli jí však naruší pronikavý hlas, který na ni zavolá. Z leknutí Nicka kousne do rtu a to nijak jemně. Naštěstí se nezdá, že by to bylo natolik vážné, aby mu začala téct krev, ale bolet to mohlo, co ona věděla. Urychleně se odtáhne a pohledné na Claire, jež se tváří nanejvýš spokojeně a jen ji informuje, že má za chvíli padla, a zda Sigrid bude "mít čas a možnost" poté poklidit šanony v kanceláři.* Jasně. *Snaží se udržet pokerovou tvář, i když dle pohledu Claire je jí jasné, že vše viděla a zítra jí vyzpovídá. Zamává jí a obrátí se zpět na Nick.* Promiň. *Pohlédne na postižený ret. Což taky není dobrý, ráda by se vrátila k jejich líbání. Ale to přece nešlo, leda by se s ním zavřela v kanceláři, šmajchlování na šéfčině stole nepatřilo k jejím tajným fantaziím, ale zoufalé doby...* /Nebuď idiot./ *Napomene se v duchu.*

*S jiskřením v očích se na ní podívá.* Jistě, své protějšky, za které byly provdané. K tomu ti ale pár věcí se mnou chybí, nemyslíš? *Vážně se tím bavil. Ona nemohla vědět, že on svým způsobem je zabiják, ve výjimečných situacích. Ale rozhodně uměl někoho zabít a zahladit po něm stopy.* Obeznam mě s tím, jak bys to udělala. Jsem upřímně zvědavý. *Vážně, to mu chtěla do pití nasypat jed? Podplatit číšníka, aby mu ho tam přisypal? Nebo mu bodnout dýku do srdce, aby to mělo nějaký drama? Možná plánovala ještě něco zajímavějšího. Možná byla vynalézavá a podcenil ji. Třeba už to má krásně vymyšlené do detailu. O to víc ho to ale zajímalo.* Ono to vypadalo, že se přede mnou schováváš. To nepopřeš. *Ušklíbne se pobaveně. Ta její poznámka ji překvapila, zvlášť když v tom i pokračovala.* Hlásím se do služby. Ochotně tě zkontroluji. *Tohle si nemohl nechat ujít, když se mu tak nabízela. Byl by hloupý, když by po tom neskočil. Mohl tušit, že prostě těm polibkům neodolá.* Nejsem typ na kamarádství s výhodami. *Odvětí tiše. To rozhodně nebylo něco, co by ho užilo. Ono už to, co se snaží okecávat a přesvědčit i sám sebe, že není pravda, není u něj zvykem. Kdy on byl naposled randit? Před možná pěti lety? Sám si to nepamatoval. Ani po tom nějak netoužil, stačili mu známosti do postele. Ale tahle drzá žába se rozhodla jinak, aniž by o tom věděla. To bylo prostě... Divné. A ať chtěl se tomu bránit, nějak to prostě nešlo. A ona mu to ani moc neulehčovala.* Zval jsem tě na kafe... *Začal větu, ale hned pokračoval.* Možná jsem měl asi spíš na večeři. Odmítla bys taky? *Prostě mu nějak nešlo přes jazyk to rande. To prostě ne. Ale líbilo se mu, že se nechala i přitáhnout. Očividně se nějaké rány bát nemusí.* Hmm... Já myslím, že i já jsem dostatečně naznačoval co chci, a přesto ses mě ptala. *Trochu ji poškádlil. Oba očividně měli problém s vyjadřováním a určením, co že to vlastně chtějí. Nadmíru si užívá, že ho políbila ona sama. Hned si i vzpomněl na její slova ohledně polibku, ale ty teď odsunul stranou. Rozhodně však nečekal to kousnutí, které bylo vážně znatelné. Zavrčel nespokojeně, ale nijak ji nepustil. Pobaveně se ušklíbne při pohledu na Claire. Už teď si byl jistý, že Sigrid bude podrobená výslechu od ní. Na rtu byla vidět značka, od jejího kousnutí, ale nijak ho to netrápilo. Znovu se k ní sklonil, aby ji políbil. Trošku bolestivé, ale stálo to za to.* Promiň, že si mě kousla nebo proto, že nás vyrušila? *Zeptá se pobaveně.*

Pravda, chybí mi nějaký fajnový prsten s obřím diamantem, kdy ho dostanu? *Pozvedne obočí a zatváří se povýšeně.* Ale kvalitní, musím se mít čím chlubit a mohla bych tě odmítnout, kdyby mi přišel tuctový. *Utahuje si z něj, div že odolá touze ho cvrnknout do nosu.* Protějškem se může myslet i přítel nebo přítelkyně, proč to hned cpeš před oltář? Neceníš si vlastní svobody, to je jasné, jednou tě některá vezme za slovo a klofne a bude z tebe podpantoflák ani se nenaděješ! *Upozorní ho. Už jí to zase mele pantem, jak se uvolnila. Bylo to mezi nimi od chvíle setkání dost napjaté, ale teď nad tím konečně přestala tolik přemýšlet. Možná by jim to kamarádství i klaplo, kdyby byl pořád takový příjemný společník a ne osina v zadku.* Co jako čekáš? Že vymyslím nějaký extra důmyslný způsob, jak tě zabít? Že tě třeba omámím a spoutám a naložím tě do vany plné NaOH, která rozežírá bílkoviny a tuky a kompletně a hlavně bolestivě tě rozloží? *Zeptá se s bezelstným nadšením. Četla o tom v nějaké knize, tak se mohla zase blýsknout nějakým tím zvláštním faktem.* Ale popravdě bych tě asi zabila ve spánku, to je nejsnazší. *Pokrčí rameny. Ne, že by to měla v úmyslu, ale když už ji donutil o tom přemýšlet...* Neschovávala. *To by bylo pod její úroveň.* Jen jsem se systematicky vyhýbala trablím. *Dodá vesele.* Důkladně? Opravdu chci mít jistotu, že je všechno v pořádku, pane doktore. *Zaškubou jí koutky. Kdy s ním začala flirtovat? Tohle se rozhodně ubíralo špatným směrem. Nad jeho poznámkou lehce posmutní.* To jsem si myslela. *Takže má holky jen na sex. Škoda. Začala skoro uvažovat, že by do toho šla, i když by to byla kravina. Ale neláká ji chodit s ním do postele a mimo ni jej skoro nevidět. Přišlo jí to ubohé, o to víc ubohé by ještě bylo, kdyby se do něj zamilovala nebo podobné kraviny.* Na večeři? Víš, že to zní jako rande? *Ušklíbne se. Na druhou stranu, pokud má před dostaveníčkem ve zvyku brát své znalosti na jídlo, je to rozhodně výrazný plus.* Hmm. Možná bych šla. *Uzná a ošije se. Zvědavost by jí asi nakonec nedala a ještě pořád měla schůzku a dáreček k dobru, než mělo propadnout její srdce a soudnost.* Dal si jasně najevo, co chceš, zopakovat si tu noc z Halloweenu. *Poví prostě. Takhle to viděla. A očividně byl velmi vytrvalý nebo odhodlaný, když ji hodlal uplácet večeří. Když si ji takhle přitáhne a škádlí ji, nechce se jí už déle odolávat. Nebyla z těch, kteří by pasivně čekali, a tak ho sama ochotně políbí. Zapomněla na to, že Nick líbat umí, a jak kompletně člověk vypne hlavu a soustředí se na prosté potěšení okamžiku. Těsně před tím, než se tomu úplně poddá a přitáhne si Nicka blíž, je vyruší Claire. Chudák Nick to odnese hůře než jen leknutím, vzhledem k tomu, že ho omylem kousne. Rozloučí se s kolegyní rychle a otočí se k Nickovi, načež rovnou schytá další polibek.* Cho dělásj? *Zamumlá mu do úst a Bůh jí pomáhej, zachichotá se jako praštěná puberťačka. Odtáhne se a pokrčí rameny.* Za to kousnutí. Máš pocit, že nás vyrušila při něčem, co by mělo pokračovat? *Neodolá troše škádlení a couvne od něj.* Musím jít poklidit tu kancelář, Claire nikdy neví, kam to patří a nechává tam chaos. *Vysvětlí mu.* Můžeš si zatím, no, užít výstavy a tak. *Mávne neurčitě.* /Koupit ještě nějaký obraz za nechutně tučnou částku./

Fakt bys chtěla obří diamant, jo? Jinak určitě by byl kvalitní. Za co mě máš? Přece bych ti nedal nějaký šunt. *Zavrtí nad tím hlavou a pobaveně se uchechtne. Ale když to tak počítal... Tohle bylo jejich druhé setkání. Sice říkala, že tři schůzky a dárek, ale dalo se to aplikovat i takhle, ne? Kdo ví, jestli by mu odsouhlasila dokonce tři schůzky.* V dřívějším dobách byly zaručeně provdané. Tehdy se to nehrálo na přítele a přítelkyni, ne? Možná tak milenky. *Odvětí jednoduše. Ono taky záleželo o jaké době se baví.* Když mě klofne ta, kterou budu chtít... Asi to rozdýchám. *Ušklíbne se. Podpantoflák by zaručeně nebyl, tím si je jistý. Na to nebyl ten typ, který by sebou nechal vláčet. Nechal si poroučet či tak... Ačkoliv, kdyby ho ona požádala, nejspíš by ji vyhověl.* No jasně, že očekávám něco důmyslného. A tohle zní opravdu dobře! Zabít ve spánku... Čekal bych něco více teda. *Poškádlí ji. První varianta byla rozhodně zajímavá a byl zvědavý, jak by se toho zhostila. Zvlášť, když on naposledy byl ve vaně asi jako dítě. Na slova, že se mu jen vyhýbala, už raději nereagoval. Prostě to mělo výsledek, že se neviděli. Jestli se schovávala či vyhýbala, to už bylo jedno.* Říkáte všechno vyšetřit, slečno? Na to bychom se asi měli podívat. Pořádně, abychom nic nezanedbali. *Tahle hra se mu líbila. Zvlášť, když ji ona chtěla hrát a začala ji. Bylo to značně zábavné, flirtující a dvojsmyslné, ačkoliv u nich to mělo jen jeden smysl. Pobaveně se na ní zadívá a trochu se zasměje.* Jasně, chci si zopakovat tu noc, ale není to můj primární cíl. A ano, zní to jako rande... Nejspíš proto, že... Že to má být rande. *Tohle bylo něco těžkého, říct to nahlas. Tohle bylo něco, co neříkal narovinu. Naštěstí je vyrušila její kolegyně, ačkoliv za to schytal kousnutí.* To si piš, že jo. Rozhodně to mělo pokračovat. Minimálně tak, abych ti zkontroloval ty mandle. *Mrkne na ní provokativně a když se odtáhne, tak ji neochotně pustí.* Rád si na tebe počkám, krásko. *Opře se o bar a ukořistí si opět svou sklenku, aby upil. Dokonce si poručí i kostku ledu, aby si ji dal na ret, kam ho kousla. Bylo to trochu bolestivé a nejspíš mu tam ta značka zůstane, ale k jeho překvapení ho to těšilo.*

Ne, nechtěla, já radši rubíny nebo safíry, i smaragdy jsou krásné! Nebo takový černý onyx. *Spokojeně si sama pro sebe pokývá hlavou.* Těžko říct ne muži, který ti nabízí prsten s tvým oblíbeným kamenem, podle mě je to pak pojistka pro nápadníka. Asi jako když doneseš holce oblíbený kytky. Kytky máme rády obecně, ale je rozdíl, zda dostanu růže, které nesnáším, ale zdvořile bych je tolerovala, nebo něco jiného, co se mi opravdu líbí. Každý má rád pozorné partnery. *Vysvětlí mu světoznale.* Jasně, milenky, mohl jsi mít dokonce metresu. To byla vydržovaná milenka, kupoval jsi jí drahé hezké věci a ona za to s tebou lezla do postele a snažila se tě potěšit a zároveň nepelešila s jinýma, taková tedy většinou byla úmluvu. Mnoho můžu vlastne preferovalo své metresy před manželkami, manželství se uzavírala z politických, finančních a společenských důvodů, u milenek šlo o vášeň případně lásku, manželky rodily děti. *Vychrlí že sebe. To byly další fakty, které znala a taky viděla pár historických romantických filmů, ale to mu říkat nebude.* Když o tom tak přemýšlím, tak pokud stále vyznáváš takové uskupení, raději žádný prsten nechci a prosím si rovnou dům. *Uzná pobaveně.* Ty jsi první mužský, který by snad ochotně vlezl do chomoutu! *Nevěřícně zavrtí hlavou.* To tě neděsí? Být komandován od manželky? Spávat se stejnou ženou do konce života? Pokud teda nechceš riskovat s tou milenkou a následnou vraždou od své ženy, že jo. *Někomu by se to mohlo zdát jako divné téma k řešení, přeci jen spolu spali, nechodí spolu, ale teď tady budou řešit manželství? Člověk si ale zvykl na to, že na Sigrid se takové konvence nevztahují, co ji zaujalo, o tom mluvila.* Radši ve spánku, těžko by se mi snášel ten vyčítavě pohled. Mám citlivé svědomí, víš? Určitě bych nevraždila bez dobrého důvodů, takže kdyby na mě oběť ještě zrazeně koukala, to by nebylo fér. Navíc umřít ve spánku je cíl mnoha lidí! I když to asi nemyslí takhle, ale stejně... *Pokrčí rameny.* Všechno? Tak to abych se stavila do ordinace, svlékla se a udělali jsme tedy kompletní preventivní prohlídku. *Už jen na očích jí jde poznat, že se dobře baví tímhle špičkováním a nevinným flirtováním. Jak si vůbec mohla myslet, že s ním zvládne být kamarádka, když většina její osobnosti by ho nejraději zatáhla do nějakého tmavého rohu a prováděla naprosto nemravné úžasné věci?* Není? *Tak to ji překvapilo. Chtěl to snad stupňovat? No, to by nebyla proti, ale záleží, co za experimenty nosil ve své fantazii, nehodlala být ničí hráčka, pokud z toho taky nebude čerpat potěšení.* Oh. *Ne zrovna duchaplná reakce na někoho takto pohotového.* Rande. Jako že fakt rande? Oblbování hezkýma řečičkama a možnost toho, že se nedostaneme do postele, protože se budeme poznávat a chovat se ve vzájemné úctě a tak podobně? Vážně? *Ujišťuje se opakovaně, kdyby se jednalo o vtip nebo si Nick neuvědomoval, co přesně vypustil z úst. Claire by nejraději zaškrtila za vyrušení jejich opětovného sbližování. Vždyť ho ani nestihla pořádně políbit.* Není všem dnům konec. *Poznamená. Sama má dost o čem přemýšlet, dneska na ni vychrlil spoustu faktů, z kterých je zmatená. Možná bylo dobře, že je kolegyně vyrušila.* Tak jo, hned jsem zpátky. *Alespoň doufala. Ale když došla do kanclu, bylo jí jasné, že tak rychle to nebude.* Bože Claire. *Zavrčí si podrážděně.* /Všetečná bordelářka!/ *Začne vracet kopu papírů do složek. Podepsané smlouvy s umělci, faktury ohledně přepravy, skladování, další výdaje, dohoda s dětskými domovy, potvrzení o sponzorských darech. Nic snadného pro někoho, kdo se v tom nevyzná, ale ona už měla praxi. Jen taky malý problém, protože dvě ze složek ležely až na vrchních policích a tato galerie byla kdysi skladiště, což znamená bohužel dost vysoké stropy, aka více prostoru na vysoké police.* /Diskriminace./ *Na druhou stranu by to bylo vysoko i na Nicka, potřebovala žebřík. Je tu však jen starý na opření, který se povážlivě třepe a skřípe, když na něj zkouší vlézt.* /To by nešlo./ *I když se to nezdá, má přeci jen nějaký pud sebezáchovy. A hlavně na sebe nedávno převrhla celou polici knih v knihkupectví a netouží si to zopakovat a skončit zasypána pod hromadou šanonů. V rychlosti zajde za Nickem a popadne ho za rukáv.* Pojď, potřebuju mužského. Uh, to vyznělo blbě. *Zavrtí hlavou a táhne ho za sebou, nebo to zkouší, když by on jít nechtěl, měla by smůlu.* Není v tom nic dvojsmyslného. Jestli jsi pomýšlel na sex v zaprášených archivech tak smůla. Potřebuju jen, abys mi podržel. Sakra, to vyznělo ještě hůř. *Očividně by měla držet klapačku.* Žebřík, ten držet, ne mě. Teda možná i mě, ale jen nevinně. *Ukáže na v zásadě starodávnou ukázku žebříku v kanceláři a zavře za nimi. Kdyby přeci jen spadla, nebude její ponížení pro cizí oči!* A nepolezeš tam ty, byl bys na to moc těžký. *Poví rovnou, kdyby ho napadlo, že by tam lezl on. Bude ráda, když to udrží ji.* Jsem si jistá, že tu býval i normální žebřík, ale asi si ho někdo půjčil při chystání výstavy. A já potřebuju jen uklidit složky, nesnáším, když nejsou na svém místě. *Na chaotického člověka byla v práci dosti systematická.* Jen ho drž, ať se ta zpropadená věc nehejbe. *V zásadě mu to nařídí, ale tak ona příliš často neprosí.* A opovaž se zkusit koukat pod sukni. *Naštěstí je celkem dlouhá. Začne lézt nahoru a až na zoufalé skřípění starého dřeva se bez problémů dostane na šestou příčku odkud už v pořádku dosáhne a vloží šanony na své místa. S oběma rukama se jí leze dolů líp, jenže pak jedna šprušle povolí a křupne. Noha jí pouze sjede o stupínek níž, ale cukne jí kupředu a tvrdě narazí kolenem o jednu z kovových polic, o než je žebřík opřený. Pokusí se s nohou pohnout, ale je ztuhlá a mravenčí v ní.* /To asi bolelo./ *Soudila dle hlasité rány.* Ops. Pozor, lezu. *Poví beze zájmu. A navzdory nepohodlí bez problémů sleze dolů. Opře se zády o regál a vyhrne si sukni ke stehnům, aby se koukla na chudáka koleno. Zdálo se, že trochu otékalo. Ale to by mohla být jen modřina a kromě rýhy od kraje police nebyla kůže nijak porušena.* To asi bude v pořádku? Co myslíš? *Dloubne do kolene. Zlomit se tam asi nic nemohlo, až taková rána to nebyla, ne? Ale natékalo to rychle, takže možná? Ani moc nepřemýšlela nad tím, že asi vypadá divně, když se tak nezúčastněně dívá na svou bolístku, která ale bolístkou nebyla, jelikož ji samozřejmě nebolela.* /Možná si zajdu k doktorovi zítra./ *Ta myšlenka ji rozladí. Naučila se odhadovat, kdy je a není doktor třeba, ale tady si nebyla jistá.* Můžeš mi ho pofoukat a dát na něj pusu, určitě se pak zahojí. *Poškádlí Nicka.*

Dobrá, píšu si, že rubíny, smaragdy a černý onyx. A safíry, samozřejmě. *Řekne a ještě naznačí, jakoby si to psal tužkou na kus papíru. Přece jen je stará škola, nebude se tvářit, že to datluje do mobilu. Musel uznat, že ohledně historie měla opravdu dobré informace. Nebyl si jistý, jestli by chtěl takovou milenku. Přišlo mu to divné, platit si za věrnost drahými dárky... Když bude chtít někoho rozmazlovat, udělá to tak či tak. Bez ohledu na to, jestli ten druhý drží nějaký celibát. Pokud samozřejmě ta dívka nebude jeho.* No počkej počkej... Dům ti pořídím až si mě vezmeš. *Zasměje se pobaveně. Tyhle vtípky ho bavili. Oni o sobě mohli tvrdit, že jsou nanejvýš známost, a přesto tady dokázali řešit manželství jakoby nic. Na její slova ohledně manželství pokrčí mírně rameny.* Doslova mě to neděsí. Navíc... Nevidím důvod, aby mě komandovala, když ji splním každý přání. *Ušklíbne se pobaveně. Nedá se říct, že by manželství vyhledával, to rozhodně ne. Nevyhledával ani vztah. Ale že by se tomu nějak doslovně bránil? Nebo dokonce tvrdil, že se ženit nechce? To zas ne.* A vůbec by mi nevadilo spát jen s jednou ženou do konce života. *Dodá rychle s úsměvem. Nikdy neměl dvě milenky zároveň, nepřišlo mu to správný. A nijak zvlášť potom netoužil. Však jedna mu dokázala dát, to co chtěl, nač dvě. Nebo víc dokonce!* Má ordinace je v rekonstrukci, ale že jste to vy... Udělám výjimku a vezmu vás k sobě, abych něco nezanedbal. Nebudeme to zbytečně odkládat. *Ušklíbne se pobaveně. Byl si jistý, že i kdyby se chtěli být jen kamarádi, tak by si tyhle vtípky neodpustili. Bylo to prostě moc lákavé. V duchu si povzdechl nad tím, jak se Sigrid musela ujišťovat, jestli si pod tím slovem představují to stejné. Jemně přikývl hlavou.* Jo, přesně takové rande jsem měl na mysli. *Odsouhlasí ji její slova. Nechal ji tedy odejít, když její kolegyně tak nutně potřebovala, aby to uklidila Sigrid. Nepletl se jí do toho, když si neřekla o pomoc. Popíjel si skotskou a od baru si prohlížel obrazy, na které viděl. Už už se chystal, že se tedy i projde, aby se neřeklo, když se k němu vrátila Sigrid. Nadzvedne obočí nad jejími slovy, že potřebuje mužského. Nechá se však odtáhnout za rukáv, následuje ji. Další slova už ho však rozesmějou.* Není to tak spíš, že ty bys podržela mně? *Řekne se smíchem. Pak se mu už však do zorného pole dostane žebřík. Ona proklatá věc, kterou má držet.* Chtěl jsem navrhnout, že tě zvednu do výšky, ale dobře. Podržím ti žebřík a vynasnažím se, abys se ti nedíval pod sukni. Což bude ale velmi náročné. *Řekne s značnou dávku provokace. Vždyť se mu to úplně nabízelo, aby se podíval. Kdo by sakra odolal? Pevně chytí žebřík a sleduje Sigrid, jak leze nahoru. Dokonce má tendenci chytit přímo jí, ale naštěstí se zvládne zkrotit. Aspoň pro teď. Zbystří, když vidí zvláštní pohyb nohou a jak s kolenem narazí do police. Překvapilo ho, že nepřišla žádná reakce, aspoň taková běžná. Nechává ji slézt dolů, přesněji mezi něj a žebřík. Až pak trochu ustoupí a sleduje jí, jak jde k regálu, o kterých se opře. Udivuje ho, že si nestěžuje na bolest, že by byla z toho v šoku? Nebo jí to prostě jen nebolelo? Přejde k ní a klekne si před ní, aby se na to koleno podíval. Chytne jí nohu za lýtko a druhou rukou prohlíží koleno a různě ho na místech mačká.* Tady tě to nebolí? *Zeptá se, když mezi prsty stiskne čéšku a i přes otok s ní trochu pohne. Na její další slova se však ušklíbne. Co víc, skutečně se skloní, foukne horký vzduch na její koleno a pak na něj vtiskne malý polibek.* Co myslíš, lepší? Nebo bych ti měl dát víc pus? *Schválně nebyl konkrétní ohledně toho, kam by ty polibky dával.*

Jasně, a případně všechno dohromady! *Rozzářeně se usměje a mrkne na něj. Vyšla by ho tedy pěkně draho, když vzala v úvahu, jak se pohybovaly ceny těchto kamenů, pokud se jednalo o opravdu kvalitní kousky. A do toho si ještě poručila i dům. Jak se říká, pojmi to ve velkém, anebo běž domů. Zatváří se uraženě.* To mi přijde jako nevýhodný obchod, nechat se svázat okovy manželství výměnou za dům. Leda by to byl moc moc pěkný dům, pak by bylo o čem uvažovat. *Snaží se udržet vážnou tvář, ale hrozně jí bavilo, že zní jako zlatokopka. A ona si přitom nikdy od nikohi nevezme ani cent a na narozeniny říká kamarádům, aby jí radši udělali oslavu, ale nedávali dárky, jelikož má pocit, ze dárky si nezaslouží a vše, co má, si chce vydřít svýma rukama a přes to nejede vlak. Stačí se kouknout, jak vehementně odmítla návrat obrazu. A kdyby jí koupil něco drahého, nepřijala by to. Nebyla prostě jedna z těch dívek.* Aaa není právě komandování to, že si bude vymrčovat a ty kolem ní skákat? *Vezme ho za slovo a provokativně se zazubí.* Mně to teda zní, že bys byl tuplový podpatlofák. *Dobírá si ho zvesele. Líbí se jí, jaká mezi nimi nastala uvolněná atmosféra.* Nebál by ses, že by začala být nuda? Vyprchala by, no, jiskra. *Zakmitá prsty, jako by jí snad od nich opravdu měly lítat jiskřičky. Celkem ji to zajímalo. Sama tak dalece nepřemýšlela. Ale její matka byla přesně ten typ, který střídal partnery, jelikož neustále potřeboval znovu a znovu okusit ten pocit první zamilovanosti a vášně. Trochu jí to ztěžovalo víru v něco jako je pravá láska nebo alespoň vztah plný respektu a důvěry. Přišlo jí, že takové věci jsou v dnešní době spíše vzácnost.* Tak to bychom si měli brzy domluvit tu prohlídku, raději ať na ni máte dostatek času, nerada bych, abyste něco zanedbal. *Uculí se. V těchto narážkách by klidne mohla mluvit pořád. Zarazí ji, když zmíní, že pozvání myslel jako opravdové rande.* Proč... *Potřese hlavou, ale myšlenku nedokončí.* Víš, že to s největší pravděpodobností krachne? A jednou se rozloučíme plní vzájemné hořkosti a vzteku? *Přimhouří oči.* Jestli je tohle nějaká hra, rovnou slibuju, že tě klidně vykastruju a z tvého nádobíčka udělám ozdobu na poličku nebo zarážku u dveří. *Poučí ho bezstarostně.* Ale jasně, když si myslíš, že to zvládneš a chceš... Pojďme na rande. *Usměje se, jako by mu už teď němě sdělovala, že dělá chyba. Ale pokud to myslel vážně, nemusela se řídit svými přísnými pravidly. Nehledala sice vztah, ale ani se mu nehodlala mermomocí bránit. Například pravidelný sex přispívá k pevnějšími zdraví, takže se dají že vztahu čerpat různé benefity. Donutí ho s ní shlédnout všechny díky Star wars. Ta myšlenka ji nadchla. On asi bude trpět, jelikož ona ty filmy fakt dost prožívala, ale co už, k tomu by se holt randěním s ní jednoduše upsal. Chce jít poklidit, ale zjistí, že nakonec bude potřebovat trochu pomoci, a když už se ji Nick snaží ukecat k tomu, aby s ním šla na schůzku, měl by se začít ohánět.* To ne, ty bys podržel mě, zatímco bych si na tobě zarajtovala, nemusel bys přeci v zásadě nic dělat, tajze bys jen podržel. Ale o tomhle podřízení jsem teda nemluvila, smůla hádám. *Zabrouká si zvesela. Líbí se jí jeho smích. Má tak trochu dojem, že zcela upřímně a bezstarostně se nesměje zas tak často, ačkoli nepůsobí ani jako odměněný člověk. Jen měla intuitivní pocit, že jednoduše nemá tolik podnětů k veselí, kolik by si zasloužil.* Jasně, bylo by mnohem snazší a bezpečnější, aby sem se ti šplhala na záda nebo abys mě zvedal co nejvýš a hnul si u toho se zády, dědoušu. Proste jen podrž žebřík a nebuď pořád všetečný, jsi snad ženská? *Potřese hlavou.* A co hůř, ani mi pod tu sukni nesahat, kruté, co? *Rýpne si a vyšplhá na žebřík, aby vrátila složky. Má cestou dolů malou nehodu, ale doufá, že to nebude tak zlé, i když koleno rychle natékalo. Chtě nechtě se zachvěje, když ji vezme za lýtko, vyvolává to v ní vzpomínky na to, co se dělo minule, když se jí podobně dotýkal. Pak ale posune ruku ke kolenu a zkuší různě prohmatat, ale vyvolá to u ní jen drobné chichotání.* Mělo by? *Pokrčí rameny.* Trochu to brní, je to legrační. *Zhluboka se nadechne, aby se přestala smát.* Jako malá jsem si zlomila ruku. Nemohla jsem se přestat smát, vždycky když jsem tou rukou pohla, začala mě brnět ruka až k rameni, máma ze mě měla málem infarkt. *Odfrkne si pobaveně.* Možná je to trochu naražené, bude tam modřina. Kdyby to bylo horší s hybností, zašla bych k doktorovi, aby mi udělal rentgen. *Vysvětlí mu. Zadívá se na něj poklidně.* Ale popravdě bys mi to koleno mohl operovat bez anestezie a nejspíš bych ani nemrkla. Bolest v zásadě necítím, takže se opravdu nemusíš tvářit tak soucitně a starostlivě. *Raději mu doporučí, aby jí na bolístku dal polibek, pro lepší hojení. Zatají dech, když jí koleno pofouká a opravdu na něj umístí drobnou pusu, na její vkus téměř dětskou, cudnou. Bylo to v zásadě roztomilé a stejně se začervenala rozpaky. Byla ráda, že její snědá pleť to z velké části skryje. Odvrátila pohled a prsty sevřela okraj policd o něco pevněji. Věděla, že je to špatný nápad. Stejně ale promluvila.* Možná bys to měl zkusit ještě, necítím rozdíl. *Vydechne.*

To si mi dal teraz chrobáka do hlavy. Myslíš, že keď na niekoho spadne zrkadlo tak je to ako pomsta všetkých zrkadiel, ktoré si kedy rozbil? A musíš pri tom umrieť? Minulý rok na mňa zrkadlo spadlo. *Samozrejme, nedopovie, že ho po ňom Adam hodil.* Takže to znamená, že všetky roky smoly sa vymazali? A vlastne nevymazali lebo som rozbil nedávno zrkadlo. *Zamotá sa znova do témy zrkadla. Dokonca pri tom aj nakrčí obočie ako keby sa snažil premýšľať.* No, ja nosím. Ale v práci. Robím čašníka, takže si musím niekam zapisovať objednávky, lenže dnes som si ho nezobral, pretože tu sa objednávky nerobia. Každý si dá to čo prinesieme. Vlastne, nie každý ale proste si dáš iba to čo je na tácke. Ale možno ak by si ukecal Tonyho tak by ti spravil aj niečo iné. Lenže Tony je trochu desivý. Teda je to taký Mexičan a má potetovaný krk. Vyzerá ako z nejakého gangu. Ale možno v gangu nebol. *Zamyká plecom ako rozpráva a popri tom voľnou rukou vyloví z vrecka nohavíc mobil. Cez displej sa tiahne prasklina. Našťastie nenarúša funkčnosť prístroja. Navyše to nie je úplne najnovší telefón. Broden ho jednou rukou odblokuje a ťukne na kontakty. S tým ho dá Nateovi.* Jej, to je dosť cool, že máš vizitku. Mohli by sme zájsť na obed. Och, alebo by si mohol prísť za mnou do práce, máme tú najlepšiu kávu v Edinburghu. A tiež super panini ale lepšie panini má Gregor o dve ulice ďalej. Predáva to síce z takého pojazdného stánku ale lepšie opečené pečivo som asi nemal. Ale zas ak by si chcel niečo sladké tak síce cukráreň paní Mary je úžasná ale najlepšie cheesecake mali dole na námestí ako je mäsiar, naproti zelovocu. *Nateovej strohej odpovedi na zdravotný stav starej mami si nejako nevšíma.* Som rád, že je v poriadku. Vždy mi prišla veľmi milá a ani jej nevadilo, že som k vám chodil. Ešte stále robí to jahňacie so smotanovou omáčkou? A opekané zemiaky? Dáš mi aj na ňu kontakt? A stále bývajú tam kde bývali? Nesťahovali sa? Možno si pamätám ešte ulicu. Inak, kokos, som si myslel, že keď som tu vyrastal tak to tu budem poznať ako svoje topánky lenže aj mesto sa dosť zmenilo. Minule som sa aj stratil. Bolo to hrozné. *Rozrozpráva svoj zážitok a plácne Natea po pleci ako keby mu rozprával nejakú veľkú vec. Zmlkne iba na ten moment keď mu začne hovoriť o financiách. Skutočne nakloní hlavu na stranu ako pes keď počúva. A znovu zaútočí svojim verbálnym prejavom keď sa naskytne možnosť.* Ja tomu vážne nerozumiem. Nemám až tak veľa peňazí bokom ale snažím sa z každej výplaty niečo odložiť. Občas zoberiem aj prácu navyše. Vlastne veľakrát robím prácu navyše, ale aj napríklad tu to robím zadarmo, lebo je to charita. Nepríde mi správne, aby som si za to pýtal nejaké peniaze. A čo je to ten devízový trh? Alebo vieš čo, ani mi to nehovor, lebo to zabudnem. Ale na tom obede by si mi to mohol vysvetliť. A mohol by si mi to ukázať na grafoch? Ja som vždy vedel, že ty si strašne múdry, to sa mi na tebe páčilo. Takže mi pomôžeš s tými fondami? Tak sa to volá že? *Keď mu ale položí otázku o tom, že ako sa volal autor tých lodí tak zmlkne, pohľadom za zahľadí na strop a nakrčí čelo. Brodenov výraz hlbokého zamyslenia. Takmer to vyzerá, že sa mu bude pariť z makovice.* Uhm, no. To meno sa podobalo na ešte jedno meno. Z nejakého filmu. *Lúska pritom prstami.* V tom filme boli tiež lode. Nemyslím ale meno herca. Bolo to meno tej postavy, ktorú hral ten herec. Ale ten umelec čo maľoval lode nebol herec, ten žil už dávno. To je fakt celkom zvláštne, že ľudia čo namaľovali slávne diela sú už mŕtvy. Niekde som čítal, že umelec dáva do svojho diela časť duše. Myslíš, že v galérii je veľa duší? Možno tam aj straší. Nechcel by som tam byť v noci. Och, William. Tak sa volal ten umelec aj tá postava. William. *Celý šťastný, že si spomenul aspoň na krstné meno to zakričí skoro na celú galériu. Keď postrehne Nateov krátky smiech tak sa rozžiari ako vianočný stromček. Lenže ten úsmev sa mu zarazí ako stále nechápe, k čomu je dobré zrkadlo nad posteľou. Lenže aj niekomu tak zabednenému ako je Broden to nakoniec predsa len docvakne. Keď ešte Nate dodá, že sa pritom niektorí radi sledujú tak sa mu mierne zhupne žalúdok.* /Dúfam, že Adama to nikdy nenapadne./ *To už by rozhodne bolo aj na Brodena príliš keby musel sledovať... Uhne radšej pohľadom a tvári sa pritom trochu zvláštne. Viac menej to vyznie ako rozpaky. Dokonca sa pritom ošije. Ale potom nakrčí nos a pozrie na Natea.* Nechcem nad posteľ zrkadlo. Ale myslíš, že veľa ľudí si ho tam dáva? Poznal som jedno dievča, ktoré si dalo zrkadlo nad gauč ale tvrdila, že je to preto, aby opticky zväčšila obývačku. Lenže potom im ho rozbil pes. Bola to nehoda, pretože ho strážila jej sesternica a hádzala mu takú loptu. Vraj sa odrazila a trafila to zrkadlo. Viem ,že keď som si u nej potom sadol na ten gauč tak som si porezal ruku. Bolo to nepríjemné. Je hrozné kam všade môže to sklo zaliezť. *Zakrúti ako keby pohoršene hlavou a nejakú chvíľu trvá kým sa mu do tváre vráti úsmev. Ale rozhodne sa znova rozveselí keď mu Nate pripomenie, ako si ho chcel zobrať.* Aww, nemusíš ho mať zlomené, pre mňa navždy budeš v mojom srdci na prvom mieste. Stále sa aj môžeme zobrať, pretože ženatý nie som. Ale najskôr by sme si zašli na pekné rande, napríklad niekam do parku. Alebo na večeru, niekde kde dobre varia. Dali by sme si napríklad lososa. Máš rád lososa? Musí sa dobre spraviť inak je nič moc. Ešte keď pláva v oleji a je aj rozvarený tak je to hotový grc. No, ale keď by tá večera skončila tak by sme sa išli prejsť, napríklad na mólo. Ako je to kde sa Percy skoro utopil, ale topiaci Percy by tam nemusel byť. No a ty by si si kľakol a požiadal ma o ruku a ja by som ti povedal áno. Ale nedali by sme si žiadny zásnubný prsteň. Podľa mňa to nie je pekné keď má chlap veľa prsteňov. Bohato stačí obrúčka. A potom by sme mali takú malú, záhradnú svadbu. Ale jednohubky by sme určite nemali figy v slanine. Nechutia dobre. Každý kto to zje je vrcholne nechutný. Aj keď vlastne ja som to zjedol. Fuj. *Zaksichtí sa znechutene keď si spomenie ako to chutilo. Popri tom ako rozpráva tak nakloní tácku do druhej strany a jedlo sa na nej znova pohne.* Kaktus je fajn nápad. A treba ho ako často polievať? *Opýta sa celkom zaujatý, že by si miesto fikusu kúpil kaktus.* Čo vlastne vtedy spravili s tou trávou? Myslíš, že ju niekto vyfajčil? Nikdy som trávu neskúšal, ty hej? Ani ma to nelákalo. Počul som ale, že sa dajú z toho robiť koláče. Myslíš, že to má rovnaké účinky keď tú trávu vyfajčíš a upečieš? Oboje spraví, že tá tráva horí. Teda, v koláči by horela iba ak by horel koláč a to už by asi nebol tak dobrý. Ale aj tak, vtedy to bola veľmi slabá úroda paradajok. Viem to lebo pán Richie ten kochlík zhodil zo strechy a niečo kričal o feťáckych bastardoch. Pamätáš si to? Myslím, že letiaca paradajka trafila aj Percy. A aj mňa. *Zasmeje sa tomu, pretože to bola skutočne veselá príhoda. Jediné šťastie bolo, že ten kochlík nespadol priamo na nich.*

Očividně nemusíš, tys neumřel. *Ale kdyby z toho měl třeba celoživotní šok, díky kterému by už nikdy nepromluvil, asi by se nic nestalo. Mlčením po zbytek života by možná vyvážil všechna ta nadbytečná slova, která už pronesl s dostal by se na průměrný počet slov obyčejného člověka. Zdálo se však, že ani to není tenhle případ, protože Broden prostě nezastavitelně jede dál.* Těžko říct, já na pověry nevěřím. *Potlačí povzdech. Pokud v něco věřil, tak to byly Boží záměry, ale už dávno se naučil, že cesty Páně jsou ooravdu nevyzpytatelné. Není to tak, že by měli předepsaný osud, možná snad jen lidi, kteří vám vstoupí do cesty a ovlivní vás. Ale co s tím uděláte, jak se svým životem naložíte, to je na vás. Nikdo, ani Bůh, nemá možnost rozhodovat za vás, jen poskytuje příležitosti. Takže něco jako smůla a pověry nebo snad náhoda, to pro Natea prostě neexistovalo. Byl praktický. Pokud někdo rozbil zrcadlo, neznamenalo to neštěstí, pouze značilo nešikovnost. Brodenova odpovědět byla plna selského rozumu, s kterým se nechtěl hádat. Jistěže číšník měl bloček a tužku, ačkoli viděl už i moderní restaurace, kde obsluha chodí s tablety. Ale mínil tím spíše ostatní obyvatelstvo, navíc ve volném čase u sebe Broden nejspíš taky neměl propisku a blok neustále. Poznámka o Tonym ho pobaví. Věděl přesně, o koho se jedná.* Neměl bys soudit lidi dle vzhledu, Brodene, v žádném gangu nejspíš není. *Ne tak docela. Tony nepatřil do Haggis, ale zaplétal se do pár nelegálních podniků. Občas zkřížil cestu některému z členů Haggis, převážně v oblasti drog a nelegálního prodeje zbraní na černém trhu. Nate by se vsadil, že má slušný boční příjem mimo vaření.* Nemáš snad rád tetování? *Zeptá se Brodena a jemně pozvedne obočí. Sám jich měl spoustu a rozhodně nehodlal přestat. Většina z nich ale nebyla hned vidět, snad jen u ruky zpod rukávu vykukoval naramek z hor a křídel, který mu obepínal zápěstí. Všechny svá tetování si pečlivě vybíral a přemýšlel o nich, měla své významy. Ne, že by ho doopravdy zajímal Brodenův názor na tetování, byl jen zvědavý na odpověď. Mobil, který obdrží, je trochu opotřebovaný, nu, možná trochu víc, ale milosrdně neřekne ani slovo, jen mu uloží kontakt na bráchu a nakonec i na babičku, jak Broden mele dál. Potlačí povzdech, což se zdá být kolem Brodena taková ultimátní reakce na vše, člověk musí klidnit nervy a smířit se s tím, že mu tohle stvoření vymluví takříkajíc do hlavy díru.* Na oběd? *Znovu jemně pozvedne obočí. Pochybuje, že si Broden uvědomí, proč se tak tváří. Kdyby neměl přítele, vyznělo by to skoro jako pozvánka na rande, což on určitě neplánoval a jednoduše ve své nevinnosti chrlil slova bez přemýšlení. Navíc Nate měl příliš mnoho práce na to, aby chodil na obědy rozebírat grafy. Percy už ho nějakou dobu napomíná, že si má brát víc volna a to nejlépe pak netrávit v posilovně. Moc si jeho rady nebral k srdci, ačkoli byl přeci tady, ne? To se dalo považovat za produktivní trávení volného času. Ačkoli má dobrou paměť, stejne ví, že informace o jídle by zapomněl, takže se ani nenamáhá nad tím vsim, co Broden říká, nějak dumat. Snad jen nad tou kávou, kterou zmínil. Poslouchat Brodena bylo vyčerpávající pro jeho ducha a ačkoli kofein byl spíše vzpruhou pro tělo, stálo by za pokus to zkusit. Vrátí Brodenovi telefon.* Tady, máš je tam. *Napije se šampaňského, které si vezme od procházejícího číšníka, jenž narozdíl od Brodena svědomitě dělá svou práci.* Prarodiče bydlí pořád stejně. *On už samozřejmě dávno ne. Odstěhoval se už při studiu, dokonce ještě předtím, než Broden opustil Edinburgh, a pak chodil k prarodičům jen na návštěvy. Měl rád svoji samostatnost.* Co takhle využívat mapy? *Vzápětí lituje, že to řekl. Ačkoli by ho to nemuselo vůbec zajímat, přesto se mu úplně nelíbí představa Brodena, jak kouká do mobilu, aby našel cestu a přitom omylem vlítne do silnice pod kola nějakému autu. Nepřekvapilo by ho to. Broden nepůsobí jako člověk, který zvládá dělat víc věcí naráz. Ale očividně byl trochu workoholik. V tomhle by si mohli potřást rukou.* To je úctyhodné. *Uzná nonšalantně, když zmíní, že tu pracuje zadarmo, nu, v tuhle chvíli příliš nepracuje, ale tak obecně.* To není tak složité. Devizový trh je trh s cizími měnami. V zásadě se jedná o to, že kupuješ cizí měnu, když je zrovna levnější a snažíš se ji prodat zase ve správný moment, kdy za ni dostaneš nazpět větší peníze. *Zaobalí to opravdu jednoduše. Samozřejmě je to složitější, ale samozřejmě by bylo zbytečně složité a neúčelné, aby mu to vysvětloval blíže, je to hodně teorie, a pak se pracuje i s těmi grafy, o které se tak zajímal.* Vysvětlovat ti spíš nebudu teď ty podílové fondy, spoustě lidem se stejně princip plete s kupováním akcií. *Podepsal si rozsudek smrti, tušil to. Vždycky si myslel, že odejde nějakým zajímavějším způsobem, než takhle.* Fajn, tak tedy oběd. *Souhlasí. Jeho komplimenty si moc nebere k srdci. Není si jistý, nakolik to vůbec měla být lichotka. Byl inteligentní, to zajisté, ale ne až tak, aby ho lidé považovali za génia. Už by si chtěl do Brodena trochu rýpnout ohledně toho, jak se tváří, když se snaží přemýšlet. Nakonec to ale neudělá, jelikož zjišťuje, že ten jeho výraz je vlastně poměrně roztomilý. Dokonce u toho trochu krčí i nos jako malé dítě. Natea by zajímalo, zda si to Broden vůbec uvědomuje. Ještě aby si zacal okusovat rty a byl by dokonalým obrázkem hlubokých úvah. Nechá ho, aby se dopracoval k odpovědi vlastním způsobem, které zahrnuje luskání prsty a spoustu zbytečných řečí kolem. Dostane díky tomu ale jen křestní jméno umělce. Možná si to opravdu zkusí doma dohledat. Je v pokušení zeptat se na jméno toho filmu, podle kterého si Broden vzpomněl, ale má dojem, že to už by se mu mohlo z té hlavy doopravdy začít kouřit a nerad by si ho vzal na svědomí. Což se ale stejně nakonec stane, jelikož se Broden po jeho dalším škádlení tváří doopravdy jako by raději umřel. Zajímalo by ho, čím to je, zda je pro něj ta představa prostě jen moc, anebo je mu nepříjemné o tom mluvit zrovna s Nathanem. Pobavilo ho, jak se Broden snažil změnit téma.* Hmm, to nevím. Ale asi chápu ten princip, mít zrcadlo třeba před postelí nebo tak. Když to pak děláš zezadu, ani jeden se zároveň neochudí o pohled do tváře toho druhého. To dovedu pochopit. Taky se rád koukám, co s tím druhým provádím, navíc z tváře toho hodně vyčteš, co je partnerovi příjemné, co ne. *Pokrčí rameny.* Například ty jsi celkem otevřená kniha. *Musí si rýpnout, je to až příliš lákavé. A ten náznak flirtu ho moc netrápí, mohl si to dovolit. Nijak moc se nechlubil svou bisexuální orientací. Měl dlouho problém tento fakt přijmout a ačkoli s milenkami se klidně ukázal na veřejnosti, svoje aférky se stejným pohlavím udržoval soukromé. Nebyl si jistý, zda je nebo není hříchem být s druhým pohlavím, přikláněl se spíše k tomu, že heslo miluj bližního svého je důležitější, ale přesto to v něm způsobovalo určité rozpory. Jenže s Brodenem to bylo jiné. Byl příliš bezelstný a otevřený ve své orientaci, než aby se Nate cítil nepříjemně nebo dělal kolem neškodného flirtování nějaké okolky.* /Au./ *Zamračí se nad zmínkou o pořezání. Sám se zranil hodněkrát, často při výkonu svého nelegálního povolání a nasbíral si řádku jizev. Ale často ty byly tyhle drobné nečekané bolístky, co člověka naštvaly nejvíce.* Nemůžeš se mnou přece na rande. *Zaškubou mu koutky. Na to, že byl zadaný, se nějak moc rozvášnil.* Nebo ano? *Pobaveně na něj hledí. Teď ho v tom nechává trochu se vymáchat. Třeba to mezi ním a tím Adamem, kterého zmiňoval, není vážné, anebo se s ním plánuje rozejít. Nemohl tvrdit, že by měl o rande zájem. Vždyť to byl Broden. Znal ho ještě jako pískle a nikdy nad ním tímhle způsobem nepřemýšlel a ani nechtěl. To, že z něj vyrostl atraktivní muž, nic nemění na tom, že by to bylo příšerně podivné uzpůsobení. Stačí si vzít k tomu ještě i jejich povahy. Musel by mu pořídit roubík, aby ho nebolela hlava z toho jeho věčného štěbetání.* No to souhlasím, nemohl bych si vzít někoho, kdo jí fíky ve slanině, to je základní ukazatel kvality charakteru. *Přitaká rádoby vážně, přičemž se mu v kouscích očí ale stále drží drobné vrásky od toho, jak se vnitřně snaží nezasmát.* Nevím, nikdy jsem kaktus neměl, ale prý je nenáročný. A musí vydržet sucho, ne? Takže když ho zapomeneš jednou zalít, neměl by hned umřít, hádám? *Opravdu bo Broden dotlačil k tomu, aby se s ním bavil o zahraniční, o kterém ví ale absolutní prd?* Kdo ví, měli ji spíš prodat. *Sdělí svůj názor. Dalo se na tom vydělat, ale člověk musel vědět jak a mít kvalitní materiál. Což by u těch lidí úplně nehledal, takže rozhodně svou trávu spíše vyhulili. O marihuaně přeci jen něco věděl.* Zkoušel. *Poví prostě. Více se k tomu nevyjadřuje. Sic to zkusil, neoslovilo ho to a tvrdším drogám se vyhýbal. Zkusil vždy jen jednou, a to pouze protože chtěl vědět, co to vlastně prodává a propaguje a co na tom lidi vidí. Nikdy však u žádné tvrdé drogy svůj experiment nezopakoval, i když to občas bylo lákavé, ne všechny účinky byly špatné.* Řekl bych, že nějaké účinky to určitě má. *Jeho známý jednou zkusil nějaké sušenky s trávou a byl celý večer sjetý.* Ne, u toho jsem nebyl. *Zamračí se. Přesně proto tehdy neměl Brodena rád. Prožívali s Percym dobrodružství, byli často spolu a Nate to bral, jako by mu Broden bratra tak trochu kradl, minimálně jeho pozornost a jeho čas. Určitá zášť tu pořád byla, ale už dávno vyrostl a překonal ji, nemohl na Brodena být zbytečně naštvaný, on za nic tehdy nemohl, ani dnes ne.* Ačkoli je to fascinující rozhovor. *Neodolal a prohrábl a tím trochu rozcuchal vlasy tohohle podivného stvoření, které byla na navíc o kus nižší.* Ale neměl by ses věnovat práci? *Takhle Broden působil ještě víc klukovsky, ale ironicky v něm přeci jen Nate zsregistroval něco vyspělejšího, nejen v rysech, ale i držení těla. Sic by po něm stejně, být prodavač, pro jistotu požadoval občanku, člověk z něj měl dojem, že navzdory mladistvému vzhledu již má něco za sebou.*