Galerie

*Pobaveně se usměje na její slova. Kombinace všech těch kamenů? To znělo šíleně. Vypadalo by to hrozně a kýčovitě, možná tak na nějaké honosné koruně to vypadá dobře, ale jinak o tom silně pochyboval. Ale nevypadal, že by se nějak výhradně bránil tomu, že by jí je nekoupil. Jeho finanční možnosti naštěstí byly velké a přísun peněz neustále pokračoval. Teď má zrovna rozjetý jeden obchod, velkou zakázku za dva miliony dolarů.* Jakýkoliv dům by sis přála. Honosný, elegantní, s bazénem nebo saunou. Nebo obojí. *Opáčí na její slova. Úplně ji v její hře na zlatokopku podporoval. Sám asi přímo v domě nechtěl bydlet. Užíval si svůj byt. Bydlel v domě, přerostlé vile, kde se sice dalo dobře hrát na schovku se sourozenci, když jste byli malý, ale jinak to byl zbytečné velký dům. Měl rád dost místa, ale užitečného. Nepotřeboval mít obří prostory jen proto, že si je mohl dovolit. Lehce pokrčí rameny na její slova.* Asi jsem tedy odsouzený k tomu být podpantoflák. *Řekne veselým tónem. Jestli to znamenalo být podpantoflákem, asi nemá na výběr a bude se s tím muset smířit. Nad její otázkou zavrtěl nesouhlasně hlavou.* Ne, nebál. A víš proč? Snažil bych se, aby to nebyla nuda. *Byl rozhodnutý, že nechce dovolit, aby ve vztahu nastala nuda. Jasně, nějaké chvilky, ale klidně by dělal různé blbosti, jen proto, aby se ta druhá polovička bavila a byla spokojená, šťastná. To bylo něco, na čem mu opravdu záleželo. Navíc, minimálně se Sigrid by se bavil, dokázala vymyslet různá témata a podle všeho se rádi dobírali, nevinně flirtovali.* Beru vás za slovo, slečno. Musíte mi dát vědět, kdy se vám to hodí. Klidně zruším plány, abych se vám mohl věnovat. *Pronese a snaží se přitom tvářit vážně, ale vesele mu cukají koutky rtů.* To nezjistíme, pokud to nezkusíme. A já si nemyslím, že to krachne. Ani, že bychom se rozloučili naštvaně. A věř, že to není hra. *Zkouší ji v tom utvrdit, ačkoliv si je jistý, že Sigrid si bude držet své pravdy.* Chci. A zvládnu to. Klidně se tě ani nedotknu, dokud se mě ty sama nedotkneš. Na tom rande. *Rozhodně ji chtěl dokázat, že to myslí vážně. Chtěl s ní jít na schůzku a když už z něj vyloudila i to slůvko rande, byl ochotný ji splnit každé přání. Navíc… Podle propočtů to bude jejich třetí setkání! Sice říkala tři schůzky, ale což. Pamatoval si její slova o tom, že tři schůzky a dáreček. Bude muset něco vymyslet. A koupit kytku, přičemž se vyhnout růžím, jak si zapamatoval.* /Bylo by moc koupit jí ten černý onyx? Třeba v náušnicích? Přívěsku na řetízek?/ *Zauvažoval v duchu. Rozhodně by to pro něj nebyla drahá položka. Ačkoliv měl takové tušení, že klidně dostojí svého slova a vyhodí to. Ale to už přežije. Chvíli potom, co odešla uklízet, si pro něj došla.* Nemluvila si o tom podržení tvých boků či že bys podržela mně? *Rýpne si provokativně do ní. Opravdu se bavil a dokonce se i zasmál. Byl dosti veselý člověk. Často se usmíval, bavil se, dokázal vtipkovat, ale velmi málo se smál. Pomalu se dostali k žebříku.* No počkej, ani sahat nesmím? To je teda úroveň. Koukat nemůžu, sahat nemůžu. *Okomentuje její slova a tváří se, že je velmi nespokojený. Moc dlouho mu to však nevydrží se tak tvářit. Brzy ji však už zkoumá zraněné koleno. Udiveně se na ní podívá, když se začne Sigrid chichotat potom, co jí prohlíží koleno. Informace, kterou mu sdělí ho značně překvapí. Opravdu necítí bolest? To bylo hodně zvláštní, ale i zajímavé.* Budu se tak tvářit tedy proto, jestli s tím kolenem něco nemáš. Než jestli tě to bolí. *Ušklíbne se na její slova, ale pak ji splní její drobné přání a pofouká a políbí ji koleno. Byl značně něžný, ačkoliv už zjistil, že necítí bolest. Tyhle malé drobné doteky a polibky, které byli sotva znatelné, dokázali občas člověka navnadit, aby chtěl více. A jeho bavilo jí provokovat.* Možná to tedy chce více polibků... *Vydechne s ušklíbnutím. Znovu ji políbí na koleno a následně i ze stran. Ale nekončil a pokračoval s drobnými polibky i nad koleno. Sukně mu nepřekážela, trochu ji vyhrnul, aby ji poslední polibek mohl stisknout do půli stehna. Pomalu se postavil naproti ní a opřel si o polici, kousek od její hlavy.* Už cítíš rozdíl? *Zašeptá provokativně a zadívá se jí do očí. Byl si jistý, že cítí rozdíl, ačkoliv ne ohledně kolena. Vnímal ty drobné změny u ní v jejím chování. Všiml si i toho, jak prsty sevřela okraj police o něco pevněji. Měl na ní značný účinek. Ale to i ona něj.* Možná pohlazení by mohlo... *Dodá tiše a rukou, kterou se neopírá, ji ukazováčkem pohladí po tváři.*

Všechno. Se zimní zahradou. Skleníkem. S hernou! A deseti ložnicemi. *Zahlaholí vesele.* Čím víc, tím líp, ber v úvahu, že je třeba všechny místnosti správně "pokřtít". *Naznačí uvozovky, ale díky jejímu pohledu je snad jasné, že tím míní dost konkrétní věci.* Což by ti určitě nevadilo, že? Projít všechny místnosti v době a ve všech si ti rozdat. A možná to obejít dvakrát, jen pro jistotu. *Usmívá se pobaveně. Ještě by se dal pokřtít každý příhodný a použitelný kus nábytku v každé místnosti jako gauč, komoda, křeslo... Ale nechtěla ho tak vyděsit, už tak nejspíš musela znít, že má dost zvláštní představy o stěhování. A to ačkoli si dělala legraci.* To je v pohodě, to se chlapům stává. *Rýpne si do něj.* Hmm, a jak by ses snažil? *To ji zajímá. Jak si on vůbec představuje nudu? Pro někoho by byla nuda válet se u filmu a ona to přesto dělala ráda a bavila se u toho.* Ale musím souhlasit s tím, ze spousta vztahů upadá časem do stereotypu. Lidi se prostě přestanou snažit. *Pokrčí rameny. Viděla to u své mámy. A u svých přátel, kterým většinou vztahy nevydržely. Vsadila by se, že když si s Nickem začne, taky ho to časem přestane bavit a půjde to do kopru. V tomhle byla trochu cynická. Koloběh byl prostě pořád stejný a nezvratný.* Jsem tedy váš prioritní klient, pane doktore? *Zeptá se škádlivě. To by se jí rozhodně líbilo. Z nějakého důvodu je pro ni představa, že by s tímto mužem spala i nějaká žena, těžce dráždila.* Ty to myslíš opravdu vážně. *Zakroutí nevěřícně hlavou. Nakonec však poraženě vydechne.* Jedno rande mě nezabije, pak se uvidí. *Pokrčí nakonec téměř lhostejně rameny, jako by na tom vlastně až tolik nesešlo, přestože se před tím zuby nehty bránila čemukoliv, co by připomínalo závazek. Stejně si myslela svoje, a tím bylo, že ho tahle hra omrzí, jakmile bude vědět, že ji dostal a už v tom nebude žádná výzva. Přestože možná ne úplně žádná výzva, se Sigrid jsou občas výzvou i obyčejné dny. V očích jí zajiskří při jeho nabídce.* Opravdu? *Zeptá se dychtivě. Miluje sázky.* To nezvládneš. Ale jak myslíš. Celé rande se mě ani nedotkneš. *Skousne si ret a tváří se nad míru spokojeně. Možná na to sama doplatí vzhledem k tomu, že jeho doteky jsou jí nad míru příjemné a bude nepříjemné se jich celý večer vyvarovat, ale udělá vše pro to, aby trpěl podobně jako ona. * Neee, budeš držet jen chladný žebřík, pokud s ním však budeš chtít provozovat nějaké nemravnost, nebudu vám bránit. Jen ti budu držet palce, aby sis nezadřel třísky do prdele. *Mrkne na něj, než vrátí složky.* No jo, je z tebe už kompletní podpantoflák, ani jsem si tě nemusela vzít, jen tě komanduju a ty skáčeš, jak pískám. *Provokuje ho. Nemůže si pomoc, útočit na jeho pýchu bylo snadné, ale co ji bavilo, byly hlavně ty jeho následné reakce. Možná se neměla tak rozptylovat, i když v tomto případě to asi opravdu bylo žebříkem a ne její nešikovností, přestože to jí moc útěchy nepřinášelo. Nemůže si pomoct, když ho vidí takto starostlivého, musí se chichotat. Pokud to má nějak ošklivě naražené, stejně to neucítí, bude prostě muset k doktorovi. Chodí k němu často, potřebuje více preventivních prohlídek než normální člověk, čistě protože ji vlastní tělo nemá jak upozornit, že je s ní něco špatně. Sotva pozná, když má horečku, dokud se jí nezačne motat hlava. Bylo to otravné a nepohodlné, ale neměla na výběr, naučila se s tím žít.* To se spraví. *Potlačí povzdech. Nechtěla se o tom bavit, její vada nepatřila k jejím oblíbeným tématům. Mnohem raději stočila Nickovu pozornost jinam.* /Určitě./ *Jeho polibky jsou opravdu jako dotek motýlích křídel, jemné, něžné a absolutně neuspokojivé, a přesto se přistihne u toho, že se napjala a němě touží po něčem víc. Nemůže jí to tady přeci udělat pusou?* /Ale stoupá výš.../ *Bylo by to nevhodné.* /Ale příjemné./ *Mohli by je přistihnout.* /Zamčela jsem./ *Netušila, jak se rozhodnout. Jen tiše zasténá při tom posledním polibku, který se již blížil nebezpečné hranici. Co s ní sakra bylo špatně? Ženy většinou tiše vzdychaly, alespoň než došlo na sex, ale on se Sigrid sotva dotkne a má to na ni podobný efekt? Cítila se pitomě lacině, ale nemohla si pomoc. Rozpačitě ale odhodlaně mu oplatí pohled, když se před ni postaví. Zahákne mu ukazováček za lem kalhot a potáhne ho k sobě.* Spíš mi kolena podlamují, takže jako doktor stojíš za houby. *Vypálí vzdorovitě, i když mu tím přiznává, jaký vliv na ni má. Přimhouří oči, když ji pohladí po tváří. Už rozuměla pojmům z knih, kdy "okolní vzduch téměř jiskřil elektřinou", jelikož to napětí mezi nimi bylo příšerné. Nakloní se k němu, aby ho políbila a ukončila to trápení, ale v půlce zaváhá, nejistě se kousne do rtu. Tohle by u polibku nejspíš neskončilo. Ztěžka vydechne.* Neměli bychom jít? *Navrhne neochotně. Odkdy se ona chová rozumně?*

*Pobaveně se usmívá, když mluví o tom, jak ten dům má vypadat a ještě navrhne, že by každou místnost měli pokřtít. A pro jistotu dvakrát.* Rozhodně by mi to nevadilo. Možná bychom měli zauvažovat i nad nábytkem, přece ho nemůžeme ochudit. *Ušklíbne se. Jestli si myslela, že ho tím nějak rozhodí, byla vedle. Byl ochotný dělat různé bláznoviny, pokud bylo s kým. Moc často ho tak člověk neviděl, nechával si to do soukromí. Ale dříve rozhodně působil uvolněněji a v pubertě působil mnoho různých pitomostí, které byli především pro srandu.* To ti prozrazovat nebudu přeci. Jak říkáš... Lidi se přestanou snažit, a to je ta chyba. Proč bych se měl snažit přestat, aby někdo vedle mě byl šťastný? *Pokrčí nad tím jemně rameny. Tohle nechápal a nejspíš nikdy nepochopí. On sám viděl u svých rodičů pravou lásku. Jasně, byla to řecká idylka a rozhodně jejich domu vládla jeho matka. Možná díky tomu byl předurčený být podpantoflák. Bylo to pro něj svým způsobem něco přirozeného. Ne, že by mu žena měla rozkazovat a tak, ale svým způsobem vládla. Ale rozhodně jejich vztah, jeho rodičů, byl stále živý a ne stereotypní. I po tolika letech ji otec nosil květiny a bral ji na různá místa. Sám Nicolas ve skrytu duše doufal, že jednou najde stejnou lásku, ale čím byl starší, tím se smiřoval s tím, že nejspíš to štěstí mít nebude.* Jistěže jste, slečno. *Ušklíbne se na ní a provokativně na ní mrkne. Pak se však dostanou k rande. Přikývne jemně hlavou na její slova.* Celé rande se tě ani nedotknu. *Zašeptá tiše. Sice si tím na sebe upletl opět bič, ale byl schopný to dodržet. Už jen kvůli tomu, že ona si myslela, že to nedokáže. Ale ta cena, která ho možná čekala, když to dokáže, byla zatraceně dobrá.* No vidíš to. Můžeš toho využít, když tě tak poslouchám. Uvidíme, jestli tě skutečně poslechnu. *Řekne pobaveně, ale s škádlivým hlasem. Prakticky ji k tomu podněcoval, aby mu rozkazovala, ačkoliv věděl, že když on bude chtít, bude ji mít ve své moci. Což se nakonec ukázalo jako pravdivé, prakticky mu podlehla i tady v té kanceláři, a to jen z polibků, velmi jemných, na noze. Brzy se jí ocitá čelem a musí se tiše zasmát na její slova, že jako doktor stojí za houby.* Ale kdyby se ti nepodlamovali, tak doktora nepotřebuješ, ne? Takže to vlastně dělám správně. *Řekne provokativně. Navíc mu tím přiznala, že na ni má opravdu značný vliv. Ale to i ona na něj. Jak sama řekla, prakticky skákal podle toho, jako ona pískala. Dokonce i sem se nechal odtáhnout, aniž by nad tím více přemýšlel. Či vůbec přemýšlel. Upřel svůj pohled na její rty, když se přiblížila, ale nakonec zaváhala. Nadzvedne jedno obočí. Nakloní se k ní, přesněji k jejímu uchu.* Nebudeš mi to věřit, ale já se s tebou vážně nechci jen vyspat. *Zašeptá tiše, ale nemůže si pomoct, aby ji nepolíbil aspoň na krk. Ta blízkost pro něj byla obtížná.* Někdo by se ti měl podívat na to koleno... Do nemocnice asi nepůjdeš, ale kdyby se ti na to podíval můj známý u mě v bytě... Souhlasila by si? *Sám se pozastavil nad tím, že jí to nabídl. Ne tedy tu kontrolu, ale že bude u něj v bytě. Nikdy si žádnou ženu netahal k sobě. Ať tady nebo v Řecku. Tohle sice nesouviselo se sexem, ale i tak. A kdo ví, kam je tahle noc zavede.*

*Ačkoli měla podobné myšlenky, nečekala, že s něčím podobným přijde on. Přes všechny ty tetování a vtipkování si myslela, že je spíše solidní uzemněná osoba, která tyhle výstřelky neprovozuje. Nemohla však popřít, že opačné zjištění bylo příjemné. Rozverně se zazubila.* Moc se mi líbí způsob, jakým přemýšlíš. *Pokývne si pro sebe spokojeně hlavou.* Rozhodně bychom měli myslet i na nábytek. Kdybychom chtěli pokřtít obývák a dělali to na gauči, jak ochuzeně by se pak asi cítilo křeslo? Nebo nebohá komoda? Nepodporuji žádnou nevraživost ani vzájemnou žárlivost mezi nábytkem, je potřeba dělit se mezi všechny rovným dílem. *Zhodnotí to. Možná se do toho trochu moc vžila, ale už je holt taková, Nick si nejspíš již všiml, že má bujnou fantazii.* Já nevím, proč bys měl, ale lidi to dělají v jednom kuse. Třeba jim dojdou nápady? Anebo jsou unavení z toho se snažit? Kdo ví, ještě na rozdíl od tebe nejsem tak stará, abych to zažila. *Neodolá si znovu rýpnout. Věděla, že není tak starý, jak ona naznačuje, ale taky se jí líbilo, jak se vždycky dotčeně ohrazoval. Bylo to svým způsobem roztomilé, vypadal pak jako nabručený medvídek koala. Líbila se jí představa, že by byla “prioritní”. Ještě lépe, kdyby byla opravdu jediná. Což je celkem problém, samo o sobě to zavání velkým závazkem pro obě strany. A závazky byly fuj, člověk si v nich vymáchal čumák jako ten pes, co udělal loužičku, možná ještě někdy uklouzl, ale pak si zapamatoval, že to se prostě nedělá! A hle, zas stejně o takovém závazku přemýšlela kvůli muži, který ji dokázal pobavit a dovést k orgasmu. Možná by měla zvýšit nároky, no vážně. Uzavře s ním malou sázku a už teď se těší, jak to on zvládne. Její úsměv napovídá, že to nebude nic snadného.* Tak dobrá, v tom případě s tebou opravdu půjdu na večeři. /A udělám ti z ní peklo, ah!/ *Pak si rozmyslí se takto lehkovážně sázet!* Momentálně pro tebe nemám žádné další rozkazy, ale určitě časem něco vymyslím. A pořídím ti nějaký hezký obojek, pro svého mazlíčka jen to nejlepší! *Ujistí ho vesele. Když už na něj má pískat jako na psa, tak ať to má grády, ne? Navíc taky určitě vrtěl ocasem v nadšení, když ji viděl, jen v trochu jiné rovině. Nad tou představou téměř vyprskla smíchy, ale raději se soustředila na své koleno. A hlavně na jeho rozptylující polibky.* To je zvrácená logika, potřebovat doktora, protože si doktor sám vytváří případy. *Zavrtí nesouhlasně hlavou. Snaží se odolat té přitažlivosti mezi nimi, ale není to nic snadného. Opravdu je to téměř nesnesitelné. Prudce vydechne, když jí zašeptá do ucha.* No to je ten problém, já bych s tebou momentálně spala ráda. *Zaremcá poté, co ji dráždí polibkem na krku a odstrčí ho.* /Proradný bastarde, provokovat tady mám já./ *Jeho byt jí v první řadě avokuje spíše postel a různé nemravnosti, takže ví, že to nemůže přijmout, neměla by podléhat tak snadno. Zarputile tudíž zavrtí hlavou.* Stavím se k doktorovi, jsem zvyklá, vídám ho často. *Ušklíbne se a snaží se potlačit hořkost. Opravdu mu nehodlá vysvětlovat, jak často musí na pravidelné kontroly, že se musela naučit protahovat se a před spaním, když nemůže usnout, se pravidelně převalovat, aby nevznikly nějaké proleženiny apod., jelikož necítila automatickou touhu změnit z nepohodlí polohu a tak dále. Málokdo si uvědomoval, kolik komplikací člověku vzniká, když přestane cítit bolest.* Ale děkuji za nabídku. *Stejně by bylo moc osobní jít s ním k němu do bytu.* A teď už pojď, ještě si někdo pomyslí, že tu děláme něco nevhodného. *Nasadí znovu veselý výraz, po náznaku smutku nebo zahořklosti už není v její tváři ani stopa.*

Nemůžeme přeci dovolit, aby křeslo žárlilo. Nebo skříň, chudák skříň... Něco takového ji nemůžeme udělat přeci. *Odvětil ji vesele. Cítil se s ní značně uvolněně. A tyhle vtípky, či celkově hypotetické situace se mu zamlouvaly. Navíc ona tomu dokázala nasadit korunu, že to bylo vážně perfektní. Její fantazie vážně neznala mezí, což se mu však líbilo. S ní se člověk rozhodně nenudil, ani to vlastně nešlo. Minimálně jemu to tak přišlo.* Unavený se snažit u někoho, kdo tě miluje? Koho ty miluješ? *Skutečně tohle nechápal.* Ale znám dost lidí, kteří se snaží i po mnoho letech. *Byl rád, že takový lidi existují a on není nějaká podivná výjimka.* A nedělej ze mě pořád staříka. Ani nevíš kolik mi je. *Zamručel mírně nespokojeně. Nebyl na ní za to naštvaný, ale vždy ho dopálilo, když z něj dělala při nejmenším šedesátníka snad. Dokonce ho snad nazvala staroušem nebo dědoušem, či tak nějak. No co to jako je? Ale tušil, že jí to značně baví. Protože on se vždy na to ozval, díky čemu u ní viděl takový ten pocit vítězství a radosti, že ho dokázala dopálit.* Nezapomínej, že ani ty se mě nesmíš dotknout. Pokud to uděláš... Je to má povolenka se tě dotknout. *Mrkne na ní. Jeho vliv na něj byl značný a on si to plně uvědomoval. A doufal, že bude stačit třeba jen značná blízkost, aby ji rozhodil. Ale byl rád, že souhlasila, že s ním půjde na večeři. Už to byl pokrok.* Obojek? Chceš všem ukázat, že si má panička a máš mě v hrsti? *Řekne škádlivě a pobaveně. Bylo to vtipná logika, ale dávalo to logiku, no ne? Skoro až nespokojeně zamručí, když ho od sebe zamručí. Klidně by si ji vzal i v téhle kanceláři, s tím že za dveřmi je hromada lidí. Ale ona očividně byla jiného názoru.* No dobrá. Ale půjdeš tam. *Skoro to řekne jako rozkaz, ale šlo znát, že si o ní dělá trochu starosti. Pokud nepociťovala bolest, musela mít určitě dost problémů. Bolest upozornila na spoustu věcí a bez toho bylo těžší rozpoznat, jestli je něco špatně, ne-li přímo nemožné.* Ale notak. Určitě si nikdo nevšiml, že jsme pryč. *Vydechne a znovu se k ní skloní, aby jí zlehka políbil na rty. Jen takový malý provokativní polibek.* Jsi si jistá, že tuhle kancelář nechceš přehodnotit? *Řekne vesele s velkým úsměvem. Musel ji taky trochu provokovat, a to nejen svými činy, ale i slovy. Sice v tom držela prim ona, ale nechtěl jí to všechno nechat.* Anebo ti znovu pofoukat a políbit to koleno. Jen pro jistotu. *Šibalsky na ní mrkne.*

Ale jak chceš pokřtít skříň? Musela by být nějak pořádně solidní, abys mě o ni mohl třeba opřít nebo tak. *Zamyslí se nad touho hypotetickou situací.* Tak to znáš lepší lidi než já v tomhle ohledu alespoň. *Pokrčí rameny.* Třeba moje máma. Ta je snad přímo závislá na tom pocitu zamilování se. Ale vyprchá to z ní, někdy rychleji, někdy pomaleji, a pak už to není ono, a stejně hledá znovu. *Vysvětlí mu.* Takže no a co, že toho dotyčného miluješ, to může přejít, ne? A pak je každá snaha marná. Pravá láska prostě není pro každého, já ji osobně snad nikdy neviděla, i když věřím tomu, že jsou páry, co to spolu vážně dotáhnou až do konce. Šťastlivci. *Nemyslí to zle, prostě jen opravdu sama nebyla svědkem něčeho takového, nikdy nepoznala nijak blíže žádný takový pohádkový pár. Byla tudíž v tomhle realistka.* To nevím. Nech mě hádat... *Dělá zamyšlenou.* Pokusím se ti trochu ubrat, ale podle dojmu táák 53? *Nevinně zamrká a opravdu musí krotit vnitřní veselí. Bylo opravdu kouzelné, jak byl jejími odhady a poznámkami rozladěný.* Nějak to zvládnu. *Věří si. Uměla být potvora a hlavně byla soutěživá. Rozhodně se bude snažit, aby vyhrála a on se první poddal jí a ne naopak.* Přesně tak. Ale nemusíš se bát, udělám ti na podlaze moc hezký pelíšek a občas tě budu drbat za ušima. *Mrkne na něj rozverně. Ačkoli jeho logika dávala nějakým překrouceným způsobem smysl, rozhodně s ní nemohla souhlasit. A taky potřebovala trochu prostoru, aby ji přestalo lákat vrhnout se mu do náruče, a tak ho odstrčí. Zarazí se a pohlédne na něj s pozvednutým obočím.* Jinak co? *Odsekne vzdorovitě. Nemohl očekávat jinou reakci. Nebyla holkou, která poddajně klopí oči a souhlasí s každým návrhem a nechá sebou zametat. To, že ji donutil se mu jistým způsobem odevzdat ten večer v hotelu, byla výjimka. Chce namítat, ale jeho polibek ji umlčí. Překvapeně mu naslouchá. Ale ten předchozí pokus o rozkaz a do toho tahle provokace, to ji donutí jednat. Přitáhne si ho za košili k sobě a na rozdíl od něj ho nepolíbí jemně, ale tvrdě, rozhodně. Jemně mu okusuje spodní ret a dráždí ho jazykem tak, aby se polibku poddal a prohloubil ho. Jednou dlaní mu přejede po hrudi směrem dolů, kde ho pohladí v rozkroku. Pokud chtěl provokaci, měl ji mít s plnou parádou. Během chvíle se totiž odtrhla, srdce jí burácelo v hrudi a zrychleně dýchala, cítila však jistou vítězoslávu.* Ne, já jsem v pohodě, čas vrátit se, pokud jsi ve stavu vrátit se do společnosti. *Podotkne samolibě. Kdyby mu náhodou stál, mohla by to být nepříjemnost. Obejde ho, aby se vydala ke dveřím. Jakožto dáma má přeci přednost.*

Tak jistě, že by to byla kvalitní skříň, abych tě o ní mohl opřít. Ačkoliv koupit za každým nějakou, která se rozpadne a vždy muset otestovat tu novou... To zní taky lákavě. *Ušklíbne se pobaveně. Představa, že schválně kupuje obyčejné skříně, které jejich radovánky nevydrží, jen z toho důvodu, aby koupil další, kterou by mohli testovat, ho značně těší. Nad jejími slovy zavrtí hlavou.* Ne, Sigrid. To, že někoho miluješ, to tě nepřejde. Přejde tě zamilovanost, to ano. Ale ne, když toho člověka budeš milovat. *Její matka toho byla zářný příklad. Očividně nikdy nemilovala, jen se zamilovala. Proto to vždy skončilo a nikdy to nepřešlo dál. Pocit zamilovanosti je úžasný, o tom žádná, ale mít i potom někoho, kdo se do vás zamiloval tak, že vás miluje, to je sakra lepší.* Bych ti měl někdy ukázat své rodiče. *Ušklíbne se pobaveně. Nebyla to narážka na seznámení. Spíš jen k jejich konverzaci, že skutečně zná takový pár. A zná jich více. Brzy přimhouří oči nad jejím zamyšlením ohledně toho kolik mu vlastně je.* Dostaneš na prdel. Na tolik nevypadám, víš že se každý ráno vidím v zrcadle, že jo? *Nešlo se ubránit tomu, aby se nebránil. Ačkoliv si uvědomoval, že si z něj dělá jen legraci a navíc ji to i baví. Měl chuť ji vážně přehnout přes stůl a naplácat ji za to, jak moc ho tímhle provokovala.* Jen občas? To si fandíš, budu dotěrný pes, který se bude chtít mazlit často a budu na tebe koukat těma sladkýma psíma očima, kterým se nedá odolat. *Ušklíbne se. Věděl, že s ním nebude souhlasit, přesto si to zas obrátil k sobě. Mrzelo ho, že ho od sebe odstrčila. Ale rozhodně nečekal jinou reakci, než tu, kterou mu dala. Asi by ji šokoval, kdyby skutečně souhlasila. To, že se mu odevzdala v posteli, to bylo jiné. Tady se mu líbila tahle část povahy, kdy chtěla mít navrch. Přesto si však ukradne ještě jeden polibek a zkouší ji vyprovokovat, protože co kdyby náhodou. Už si skoro pomyslí, že by to zabralo, když mu oplatí polibek. A rozhodně se nenechá vybízet dlouho, když ho jazykem dráždí. Polibek hned na to prohloubí a chytí ji oběma rukama za boky. Dokonce ucítí i její ručku, šikovnou ručku jak už věděl, v rozkroku, ale pak to najednou všechno opadlo, když ho odstrčila. Nejdřív nespokojeně zavrčel, ale po jejích slovech se ušklíbne. Naštěstí se uměl dobře ovládat, takže zpět do společnosti ji dohnal u dveří. Ještě ji na moment zarazí a políbí ji na levý spánek na hlavě.* Rád si s tebou budu prohlížet obrazy. *Vydechne a otevře dveře, přičemž ji nechá jít jako první, samozřejmě. Byl to však záměr, protože takhle si ji ještě mohl chvíli nenápadně prohlížet, ačkoliv zepředu se na ní díval mnohem raději.* Je tohle tvá první výstava obrazu v galerii? *Zeptá se zvědavě. Krom toho se o ní chtěl dozvědět více.*

*Zamračí se nad tím návrhem.* To vůbec není ekologické, Nicku. *Obrátí najednou kartu a téměř ho pokárá. Přišla jí škoda, jakým směrem se dnešní doba ubíhala. Fash fashion například. Jí osobně nevadilo kupovat věci z bazarů a butiků. Ale kdyby měla peníze, investovala by do věcí, které nedělaly nějaké nebohé děti někde v Asii. A to stejné se aplikovalo na nábytek. Tady tedy preferovala asi moderní design, stylový, domácký a útulný ale moderní. Nový. Nelíbila se jí zrovna představa, že by třeba spala v posteli, v které už spal někdo, kdo umřel. Jasně, mohla třeba nosit oblečení někoho, kdo už je mrtvý, ale oblečení vyperete. Co se týkalo nábytku, tak to úplně nefungovalo, na nábytku se často našly stopy konání předchozích majitelů, nábytek měl duši. A ona měla moc bujnou fantazii na to, aby ji nestrašily nějaké pověry. Možná by neměla koukat na horory.* To zní jako slova romantika. *Pokrčí rameny.* Tak proč se ti, co se milují, podvádějí, ubližují si a další věci? A stále tvrdí, jak se milují. *Protočí očima. V tomto byla prostě cynik. Dokázala si představit, že pro někoho je to jiné. Ona si však nedokázala představit takový cit, který by člověka pohltil natolik, aby se někomu odevzdal a miloval se ho se vším všudy už napořád. Snad jen mateřská láska, to by dovedla pochopit.* Ještě bych je vyděsila. *Zacukají jí koutky. Mohli by možná zapochybovat o jeho rozumu a vkusu, že si nabrnknul devatenáctku, trochu nevhodně ukecanou a ještě ke všemu míšenku. No doopravdy, ačkoli měla vysoké sebevědomí, neřekla by, že je pro něj zrovna ideální partie. Skoro vyprskne smíchy.* To měla být výhružka? *Zeptá se poněkud koketně. Vzhledem k tomu, že necítila bolest, ji tahle vyhlídka moc neděsila, spíše byla zvědavá.* Aby ti u něčeho takového moc nestoupl tlak, v tvém věku už by to bylo na infarkt. *Přisadí se ještě, na výsost pobavená jeho uražeností.* No fajn, tak kolik ti je? *Optá se ze zvědavosti.* Nikdy na mě psí oči neplatily. *Zavrtí hlavou, ale lže. Třeba v útulku pokaždé skoro brečela, že si všechny ty zlatíčka nemůže vzít domů. Uměla být přehnaně emotivní. A impulzivní, což se ukáže, když zareaguje na jeho provokaci. Přece ho nenechá, aby měl poslední slovo! A je tak nadšená, když jí polibek oplatí a za boky ji k sobě přitáhne blíž. Bylo hezké se na chvíli poddat té přitažlivosti, provokovat ho ještě víc, ale musela to včas ukončit, než by si rozmyslela své záměry a opravdu se s ním vyspala tady v téhle kanceláři. To, jak nespokojeně zavrčí ji donutí nasadit vítězný úsměv, s nímž si to taky odkráčí. Dokonce ani jeho drobný polibek na spánek ji už nerozhodí, na to je až příliš spokojená.* Tak dobrá. *Nebude ho zatím odhánět. Trocha konverzace snad nikdy nikoho nezabila. I když teoreticky by mohla, bude si to muset vygooglit a přidat do své sbírky faktů. Škoda, že on hned útočí na citlivé téma.* Jo, je. *Pokrčí rameny.* Nerada ukazuju svoje obrazy, soustředím se spíš na fotografii. To zabere taky hodně času, ať už pro zábavu nebo třeba do školy. *Sdělí mu. Taky měla instagramový profil, který ji bavilo vést.* Čím se živíš? *Opravdu ji zajímalo, zda je nějaký obchodník nebo snad právník, ačkoli to by do něj zas tolik netipla.*

Ešte to tak. *Uchechtne sa nad tým, že skutočne neumrel. Pritom sa mu tácka nakloní zas do druhej strany.* Ja som tiež neveril ale kamarátke Done raz prebehla čierna mačka cez cestu a hneď na to ju zrazil cyklista a aj stratila peňaženku. Vlastne možno jej ju zobral ten cyklista. Alebo sa to stalo v iný deň? *Na sekundu sa zamyslí ale ide ďalej.* To je jedno. *Mávne pritom voľnou rukou. Z tácky si niekto opatrne zoberie jednohubku, aniž by to Broden nejako postrehol. Ten má totiž oči iba pre Natea.* Ale tiež mohla mať jednoducho smolu a nijako to nemuselo súvisieť s tou mačkou. Ale tak zlomila si pritom prst, takže to bolo nepríjemné. *Povie a aj sa mu v tvári objaví dávna ľutosť, že sa nejaká jeho kamarátka zranila. Brodenova tvár je skutočne ako otvorená kniha. Svoje emócie nevie veľmi skrývať. Keď Nate povie, že by nemal súdiť ľudí tak sa zakaboní a na moment vyzerá aj pobúrene.* Nesúdim nikoho. Len som povedal, že vyzerá ako z gangu. Vieš ako keď dávajú také tie policajné seriály z Ameriky kde niekoho naháňajú alebo niečo vyšetrujú. Vlastne Tony chodí často na bowling a chodí aj do kostola. Možno to je dobrý človek aj keď si osobne myslím... *s tým sa trochu nakloní k Nateovi, aby ich nikto nepočul. Pritom cítim jeho vôňu a trochu sa v duchu zatetelím. Vraví sa predsa, že stará láska nehrdzavie, nie?* ...že by rozhodne nemal fajčiť popri varení. Raz som videl ako mu do polievky spadol špak. Ale inak varí super. Jeho hríbové rizoto by dostalo aj cenu. A chilli con carne je od neho božské. A možno práve nejaký ten špak tomu jedlu dodá tú správnu chuť ale to by asi nemali zákazníci vedieť. Potom by ho nechcel nikto ako kuchára a kto vie, možno by kvôli peniazom skončil v nejakom gangu. Ale jeho bowlingový tím sa volá biele veveričky. To je celkom milé. Nikdy som nevidel bielu veveričku. *Zazubí sa naňho. Akákoľvek známka po predchádzajúcom pobúrení už je dávno preč. Zabudnutá v nejakom Brodenovom mentálnom časopriestore.* Ani neviem. Žiadne tetovanie nemám a ani nepoznám veľa ľudí, ktorí majú tetovanie, takže neviem povedať či ho mám alebo nemám rád. Ale asi je to každého vec čo si nechá na seba načmárať. Ale zas musím priznať, že sa mi na instagrame páčili také malé tetovania. Buď to boli nejaké rastliny alebo len nejaké geometrické tvary. Vyzeralo to veľmi pekne a aj nenápadne. Ale asi by som si to nedal. To ti tam robia takou ihlou nie? Nemám rád ihly. Určite to bolí. To sa mi nepáči. *V reakcii na to sa zatvári pomerne skrúšene nad predstavou, že by do seba mal nechať dobrovoľne bodať ihlou. V živote mu stačí toľko bolesti čo má, nepotrebuje si spôsobovať ďalšiu. Navyše ak by si chcel dať tetovanie tak by si musel napríklad vyzliecť tričko a s tým už Broden vôbec nie je stotožnený. Rozhodne sa mu nepáči predstava, že by niekto videl čo s ním urobil osemročný vzťah s Adamom. Respektíve čo za tie roky s ním Adam spravil. Prejde teda s témou na obed. A melie o tom obede dosť vytrvalo.* Och, ďakujem. Ozvem sa im hneď ako budem môcť. Alebo keď naberiem odvahu, predsa len je to už desať rokov. Možno sa hnevajú, že som sa už potom neozval. Viem si predstaviť, že Percyho to hnevalo určite. Ja som bol z toho tiež smutný. *Hold, čas už ale nevráti. Ak by mohol tak by určite urobil niektoré veci inak. Vykulí na Natea oči.* To mi nenapadlo. Akože mám tu aplikáciu s mapami v mobile ale keď ju otvorím tak sa zasekáva. Ale zas nemám sa kám ponáhľať tak to môžem skúsiť. Ďakujem za nápad. *Zazubí sa naňho ako najjasnejšie slnko. Skoro ako keby mu poradil výherné čísla do športky. Nad tým, že je úctyhodné, že pracuje zadarmo iba mávne ledabolo rukou ako keby to bolo samozrejmé. Zaujato si vypočuje čo Nate hovorí o trhoch. Lenže pritom krčí čelo a snaží sa to pochopiť. Ale pravdou je, že tomu nijako nechápe.* Aha. *Povie zarazene. Rozhodne to aha, neznie že by niečo pochopil.* To na dolár, libru a euro je celý demízny trh? *Evidentne Brodenove znalosti ani nezavadili o informáciu, že existujú ešte ďalšie meny.* Ale akcie chápem. Kúpiš nejaké papiere za peniaze. A potom tie papiere máš a predáš za viac. *Povie pomerne hrdo. Zvatvári sa nadšene keď mu Nate odkývne obed.* Paráda. Aké jedlo máš rád? Počul som, že čoskoro budú Vianočné trhy. Tam bude veľa jedla. Alebo môžeme ísť tam kam som spomenul. Alebo máš nejaký nápad ty? Ty asi poznáš lepšie tie reštaurácie. Strašne veľa sa toho pomenilo čo som tu nebol. *Drkotá si ďalej. Keď sa dostane na otázku o autorovi diela, ktoré sa mu tak páčilo tak sa mu naozaj skoro parí z hlavy. Pre svoj skromný úspech sa mu podarí spomenúť aspoň na to krstné meno. Téma zrkadla nad posteľou ho ale určite neteší. Snaží sa stočiť to téma na niečo úplne iné. Ale Nate sa aj tak toho drží. Tak Broden teda uhne pohľadom a znova vystrúha výraz v rozpakoch. Pritom sa mu tácka nápadne nakloní na jednu stranu. Broden ten princíp rozhodne nechápe.* /Adamovi by sa asi páčilo ako sa pritom tvárim./ *Pri tej myšlienke sa mu znova otočí žalúdok a možno aj o odtieň trochu zbledne. Broden rozhodne nechce vedieť ako sa Adam tvári. A už vôbec nechce vidieť čo s ním robí. Vždy keď sa to stane tak iba vypne, prečká všetko čo mu robí a potom sa buď odplazí do kúpeľne alebo zostane ešte nejakú chvíľu ležať v posteli a až potom sa odplazí. Potom sa presunie na gauč kde polku noci sa snaží zadržať plač, hnev alebo akékoľvek emócie. Všetko len preto, aby ráno vstal, spravil Adamovi raňajky a išiel do práce. Takže ak by to všetko videl reálne v zrkadle, možno by už nenašiel toľko práce, aby jednoducho nemyslel na to, čo ho doma čaká.* Hej, asi to tiež chápem. Niekto sa proste rád pozerá. *Mykne plecom nezaujato a usmeje sa na Natea. Ale chvíľu na to vykulí oči skoro ako keby sa zľakol.* Ja som otvorená kniha? Ja knihy ani nečítam, ty áno? Mám radšej filmy. Komédie, drámy, prírodopisné, romantické ale nemám rád horory. Neznášam keď sa tam strašne veľa kričí a strieka tam krv. Och, komiksy mi nevadia. Tie sú fajn. *Rozhovorí sa a potom sa naplno ponorí do predstavy toho ako by išli na rande. Pozrie na Natea takým tým nechápavým, vyjukaným pohľadom.* Prečo by som nemohol? *Opýta sa úplne nechápajúc. Ubehne možno niekoľko sekúnd kým mu to dojde.* Aha, Adam. *Znova uhne na moment pohľadom ale vráti sa k nemu späť.* No, keď sa to nedozvie. *Mykne nevinne plecami a zazubí sa.* /Ak by sa to dozvedel tak by ma prinajhoršom zabil./ *Ďalej to ale nechá plávať a len sa nadšene chytí toho, že s ním Nate súhlasí.* Hovoríš mi z duše. *Ak by nemal tácku tak by s rukami tleskol.* Fakt nechápem kto takú hlúposť vymyslel. Slanina a figy nejdú dokopy. Ten človek musel mať pokazené chuťové bunky. Inak si to vysvetliť neviem. *Ukončí to s týmto predkrmom a znechutene naňho pozrie na tácke. Bolo pár odvážlivcov, ktorí si to dali. Samozrejme, že ich aj ponúkal ale to iba preto, aby sa toho zbavil a aby jedlo nevyšlo nazmar.* Och a čo ak ho prelejem? Ale zas stačí ho polievať menej. Možno by som si mal pri ňom spraviť nejaký rozpis kedy ho polievať. Ale keď chodím z práce do práce tak by som na to asi aj tak zabudol. Ale toho fíkusu mi je ľuto. Bol už fakt veľký. *Témy sa striedajú jedna radosť. Broden je v tomto skoro ako majster.* Ale to je nelegálne. Teda, človek za to môže ísť do väzenia. Neviem či to za to stojí. Tráva asi nestojí veľa. Však je stále len nejaká burina. Och a robilo ti to niečo? Mne sa veľmi nechce veriť tomu, že si zapáliš nejakú cigaretu a voľačo to s tebou spraví. Je to určite blbosť. *Mávne rukou v zbytočnom geste. Vlastne gestikulácia je Brodenovi vlastná. Zasmeje sa. Úprimne nad spomienkou ako Percyho skoro trafil kochlík. Vlastne tá samotná situácia nebola vtipná. Vtipný bol Percyho výraz v tom momente keď sa vedľa neho roztrieskal ťažký, terakotový črepník s trávou a zeminou. Spozornie keď k nemu Nate natiahne ruku. Na moment aj stuhne ako čaká... ani nevie čo. Možno facku? Preto vystrúha dosť prekvapený výraz keď mu prehrabne vlasy. Niečo také mu naposledy spravila asi Nateova stará mama. Trochu mu zostanú pootvorené pery. So strapatými vlasmi a jeho mladistvým vzhľadom doslova volá k pomaznaniu. Miesto toho sa ale spamätá.* Oh. Oh! *Vydá dve citoslovcia a otočí sa prudko tam kde kedysi stála žena s alergiou na arašídy. Bohužiaľ, zabudne že má v ruke tác kde ešte zostal nejaký zostatok pokrmov. Trafí s ním Natea až to zadrnčí a pritiahne tak na nich pozornosť. Broden sa hneď otočí späť ako si uvedomí čo sa stalo.* Oh, preboha! Prepáč, prepáč, prepáč. *V jednej ruke má už teraz prázdnu tácku a druhou ho drží za rameno. Popri víru myšlienok si všimne, že Nate má pevné rameno. Ale to odsunie bokom.* Poď, pomôžem ti to vyčistiť. Vzadu sú nejaké veci na takéto prípady. Prinajhoršom tam má Tony bowlingový dress. Dúfam, že tá paštika pôjde dole z toho saka. Vyzerá to na drahý oblek. Keď to nepôjde dole tak ti to preplatím. Strašne ma to mrzí, prepáč. *Melie a melie a melie. Popritom sa snaží Natea premiestniť do časti budovy, kde sú sklady, menšia kuchynka a podobne.*

*Tohle mu přišlo opravdu vysoce irelevantní. Vůbec ho nezajímala nějaká Brodenova známá, která si namlela čumák na kole a ještě méně ho zajímalo, zda to bylo kvůli černé kočce. Na pověry příliš nebyl. Považoval se za věřícího, přičemž věřil v něco jako osud, kde náhoda jako taková neměla příliš místo. A pověry se často opíraly o náhodné situace a fakty.* /Rozhodně je to jedno./ *Souhlasí v duchu s Brodenem. Výraz pobouření v Brodenově tváři nevypadá vůbec autenticky. Absolutně se nehodí k jeho rysům, Nathanovi to připadá, jako by se musel hrozně snažit. Asi jako pornoherečka, která přehrává. Některé výrazy jednoduše nejsou uvěřitelné. Jenže Broden to pohoršení asi myslel upřímně, jen měl příliš jemné a příjemné rysy na to, aby jeho rozčílení mohlo působit vážněji než rádoby uražený výraz rozlíceného koťátka.* Kdo ví, lidé jsou málokdy tím, kým se zdají být na pohled. *Odpoví vágně ale upřímně. Sám by o tom mohl vyprávět. Musel se naučit v lidech číst a šlo mu to skvěle. Občas bylo ale únavné neustále předpokládat, že na vás někdo šije boudu a nemůžete nikomu věřit. Možná proto ještě neodešel bez ohledu na to, jak byla tahle konverzace bezúčelná. Považoval za úlevu bavit se pro jednou z člověkem, který má co v mysli, to na jazyku a nesnaží se mu tady věšet bulíky na nos. Broden je jednoduše sám sebou, i když těžko říct, zda je to z nedostatku sebereflexe anebo si nemůže pomoc v rámci své ukecanosti. Jen lehce pozvedne obočí, když se k němu Broden nakloní.* /Vynikající./ *Připíše si na seznam věcí, které v životě vážně nepotřebuje zkusit na vlastní kůži i jídlo od Tonyho, hned vedle pohlavních chorob a výstupu na Mount Everest.* Rozhodně zajímavé jméno pro tým. *Rozhodne se nakonec milostivě komentovat jen zmínku o bowlingu a vynechat nechutnou aféru s jídlem. Ne, že by byl upejpavá slečinka, ale copak by někoho opravdu lákal pokrm s příměsí vajglů a tím pádem i cizích slin? To by povýšilo slavné heslo “ale tohle jsem si neobjednal” urýpaných zákazníků na novou a dokonce pochopitelnou úroveň. * Já mám hodně tetování. *Možná chce jen Brodena popíchnout. Celkem se na jeho popisu postoje k tetování baví.* Možná by sis měl nechat vytetovat bílou veverku. *Navrhne bezelstně. Pak by nemohl tvrdit, že nikdy žádnou neviděl.* Zas tolik tetování nebolí. I když záleží, kdo má jaký práh bolesti. *Pokrčí rameny.* A taky na místě. Mě většinou tetování nebolelo, ale na rameni to bylo nepříjemné, a u pánevní kosti to taky nebylo zrovna pohodlné. *Uzná zamyšleně. Kupodivu neměl problém u žeber, ale tam se netetovalo přímo přes kosti, takže to možná bylo tím. Ale už by byl čas zase na nějakou další inkoustovou značku a tentokrát by mohl zkusit právě stranu hrudního koše.* Pochybuju, že budou naštvaní. *V hlase mu přeci jen zazní jakýsi měkký podtón, u něhož by si pozorné ucho mohlo všimnout, že v něm vzpomínky na rodinu vyvolávají jakousi nostalgickou náklonnost.* A Percy se možná trochu vynadává, ale nakonec bude v pohodě, však víš, že je splachovací. *Jeho bratr byl z jejich dua ten bezstarostnější. Uměl se odreagovat a neužírat se zbytečnostmi příliš dlouho. To Nate byl skrz naskrz analytik, pořád na něčím uvažoval a přehrával si to v hlavě i v době, kdy už došlo k řešení daného problému. Skoro lituje doporučení ohledně map, až pak Broden napálí frňákem do sloupu, bude to na něj.* Není zač. *Povzdechne si rezignovaně.* /Snad nikomu nevlítne pod kola./ *Když se dostanou k financím, Nate se klidně o nějaké ty základní poznatky podělí. Zaškubou mu koutky a nakonec se nutkání usmát se poddá. Pobaveně potřese hlavou.* Měn je mnohem více, Brodene, ten trh je poměrně rozsáhlý. *A v dnešní době i oblíbený. Pro vstup na něj není třeba dodržení až tak přísných podmínek a není zapotřebí ani tolik znalostí jako v jiných oborech.* No, jo, v zásadě, když se zadaří. *Uzná. Skoro má nutkání poplácat Brodena po rameni, když vypadá tak pyšně na své znalosti.* Vánoční trhy? *Lehce se zamračí. Na těch snad ani minulý rok nebyl. Vlastně ani předminulý. Kdysi je míval rád, ale pak ho pohltila práce.* Proč ne. *Rozhodně to aspoň bude změna. Navíc si nedokázal představit Brodena, jak v klidu sedí na místě v restauraci. A kdyby ho měl Nate plné zuby, bude snazší se vypařit mezi davem lidí na trzích. Nejdřív si myslí, že je Broden z jeho vtipkování v rozpacích. Ale pak zbledne a zdá se, že je mu konverzace krajně nepříjemná. Třeba je jen plachý? Anebo s tímhle má spojenou nějakou zlou vzpomínku? Z nějakého důvodu věří spíše tomu druhému, přijde mu, že je Broden příliš bezprostřední na to, aby propadl tak hlubokým rozpakům kvůli takové konverzaci, vždyť ani nejdřív nepochopil, na co Nate naráží. Ale co by se mohlo skrývat za tak zaraženým a nespokojeným výrazem?* Hm, no jo, na tebe se dívá hezky. *Chtěl svůj přešlap napravit a nakonec z toho vznikl vážně pitomý neohrabaný kompliment. Nate by se nejraději plácl do čela, ale teď se v tom nehodlá plácat a raději využije změny tématu.* Já mám knihy rád. Na filmy nemám čas. *Odpoví mu. Občas stihne před spaním zkouknout možná spíše díl seriálu. Ale jinak čte po kouscích v drobných volných chvílích. Není jich moc, ale vždycky mu to pomůže se odreagovat. Z legrace se zmíní o tom, že by mohlo jít o rande, když se takhle domlouvají. Nyní jeho obočí šplhá doopravdy téměř až do vlasů, když mu Broden položí otázku. Vyčkává. Nakonec to tomu klukovi sepne.* /To vážně nevypadá na harmonický vztah./ *Pomyslí si, když Brodenovi tak dlouho trvá na přítele pomyslet a ještě sklopí pohled, jako by snad litoval, že Adam jakožto důvod existuje. Další Brodenovo prohlášení však Nateovi vezme dech. Teď pro změnu kouká on. Vážně s ním to pískle zaflirtovalo taky? No, už to pískle není. Dospěl. A musí se uznat že do určitých kvalit. Přesto... to byl Broden. Neměl by si ho prohlížet a přemýšlet, co se skrývá pod tou uniformou.* /Tak toho nech./ *Napomene se a raději se soustředí na mladíkovu tvář. Nevyjádří se k tomu, ani nemusí, když Broden tak nadšeně spustí o fících a naruší tak tu chvilku temného zamyšlení. V zásadě teď ani nestíhá sledovat, chvíli se baví o jednom, pak o druhém a vzápětí jsou u marihuany. Jak se to stalo? Nate se považoval za duchaplného muže, ale stíhat Brodenovi myšlenkové pochody bylo i na něj hodně.* Jo, dělalo. Ale asi bys to neměl zkoušet. Je kolem toho zbytečné haló. *Alespoň on to tak vnímá. Ale co on ví, do drog osobně tolik nefušoval. Sice znal dost dobře onen byznys, ale sám se nestal uživatelem těchto omamných látek. Přijde mu, že by se měl s Brodenem rozloučit, a tak mu připomene práci a prohrábne mu vlasy. Takhle vypadá mladík vlastně téměř roztomile, zvlášť s tím překvapeným pohledem. Kdyby ale Nate tušil, jak za svou rozpustilost zaplatí, asi by si to rozmyslel. Fíky ve slanině a další pochutiny nezněly lákavě už předtím, ale na jeho značkovém obleku rozhodně působily o to obludněji. Tlumeně si pod nos zanadává. Nejde mu ani tak o cenu obleku jako o to, že jsou ty skvrny poměrně výrazné a on tu nebyl autem, protože předpokládal, že bude pít a cestu domů dojde. Teď aby si volal řidiče a zatím se tu producíroval takhle.* /Skvělý./ Nechci žádný bowlingový dres. *Odsekne poněkud příkře, ale působí spíše podrážděně než rozčileně.* No dobře. *Pochybuje, že bude mít Broden něco, čím tohle půjde dolů, ale třeba zmírní škody, a tak se nechá odvést bokem od hostů a ruchu galerie.* Zatracená práce tohle. *Zaremcá si, když si sundává sako. Pokusí se aspoň z košile ubrouskem setřít kus paštiky, ale jde to špatně, když ji má na sobě, jen tím flek rozmazává.* Možná to zkusit pod tekoucí vodou. *Navrhne zachmuřile a začne si rozepínat knoflíčky. Ohledně svého těla zrovna komplexy nemá a ačkoli by preferoval tohle řešit jinde, většího soukromí se tady stejně asi nedočká. Vykasá si košili z kalhot a sundá si ji z ramen. Alespoň může Broden vidět, že o svých tetováních nelhal. Na kůži se mu jich skví hned několik.* Není to tak hrozný. Dám to do čistírny. A zavolám si odvoz, ať se s tím nepromenáduju po městě. *Zhodnotí to nakonec. Ne, že by se až tak bál o svou pověst, ale copak by někdo chtěl s fíkovo paštikovou ozdobou a vůni procházet ulicemi a užívat si chladného podvečera? On tedy ne. Naopak měl teď o to větší chuť být konečně doma.* A ty by sis měl zapamatovat, že prudké pohyby s tácem v ruce jsou nebezpečná věc. *Nezní naštvaně, utrousí to vlastně téměř smířlivě, jako by rezignoval. Z jeho tónu je jasně cítit “je to, Broden, cos čekal”? A vlastně je to příjemně povědomá katastrofa. Když byl Broden kluk, taky nebyl z nejbystřejších a nejšikovnějších. Některé věci se nemění a to je zřejmě dobře.* Aspoň že to není na kalhotech, nerad bych poskytoval kompletní striptýz, za to se obvykle alespoň dostává zaplaceno, ale pokud bys měl zájem... *Pokřiveně pozvedne koutek úst výše než ten druhý, až to působí skoro jako vyzývavý úšklebek.*

*Iba mykne plecom a viac to nekomentuje. Čo by k tomu povedal? On sám v ľuďoch nevie absolútne vôbec čítať. Aj to je dôvod prečo skončil s človekom ako je Adam.* Tiež si myslím. Veveričky sú neskutočne roztomilé. Hlavne ako si vedia do pusy napchať toľko vecí. A tiež ako rýchlo bežia. Aj keď biela veverička by bola asi nápadná keď by behala v strome, lebo ten je hnedý. Ale zas ak by behala po snehu tak by bola neviditeľná. Prečo si ale dali taký názov? Videl som ich tým. Na veveričku sa podobá iba Jacob a to tiež len vtedy keď sa napcháva burgerom. Och, tu cez ulicu robia dobrý burger. *Dodá ešte zamyslene.* /Mal by som tam niekedy zájsť. Aspoň by som to odfotil na instagram./ *Keď sa téma zmení na tetovania a Nate spomenie, že ich má veľa tak sa naňho Broden prekvapene pozrie. A prezrie si ho. Od hlavy až po päty ako keby čakal, že nejaké uvidí. Čo samozrejme nie je možné, pretože ich má pod oblečením. Počúva ho a dokonca keď spomenie rameno a panvu tak sa na tie miesta pozrie. Mávne rukou. Gestikulácia je s ním doslova vžitá.* Nechcem si dať vytetovať veveričku. Sú síce úžasné ale nie až tak, aby som nejakú dal vytetovať. Dá sa tetovanie odstrániť? Vlastne ak to bolí tak nechcem tetovanie vôbec. Ani by som nevedel kam si ho dať. Určite ak by som sa rozhodol pre tetovanie tak by som si určite vybral nejaké debilné miesto kde by to veľmi bolelo. *Motá sa v téme tetovania. Okoloidúci ľudia naňho podivne zazrú a idú ďalej. Pri téme Nateových príbuzných sa musí uznanlivo zatváriť.* Pravda. Percy vždy všetko spláchol. Dokonca keď sme sa sánkovali a vysypal sa zo sánok a vyrazil si dych, tak to prešiel ako keby sa nič nestalo. Alebo si to len nepamätal. Dosť mu vtedy krvácala hlava. *Dodá zadumane. Jeho prekvapený výraz sa znova vráti keď Nate povie, že je viac mien. Chvíľu naňho zarazene pozerá.* Aké meny ešte sú? A odkedy? *Tvári sa dosť nechápavo. Dokonca by sa za ten pohľad nemuselo hanbiť ani šteňa. Téma sa ale postupne zmení a dostanú sa k vianočným trhom. Brodena to rozhodne poteší.* Och, super, už sa teším. Budú tam koledy, vianočný stromček, výzdoba. A perníky! Mám strašne rád také tie malé koláčiky, je v nich džem a niekedy je na nich čokoláda. Dúfam, že ich tam budú mať. A tiež sa teším na varené víno. *Celkom sa zasní nad Vianocami. Je škoda, že sa téma stočí na niečo čo je mu nepríjemné a dokonca sa to aj na ňom odrazí. Ešte so stále bledou tvárou pozrie na Natea a trochu sa zamračí. Nie je to nahnevané mračenie. Skôr nechápavé.* Ďakujem? *Absolútne netuší prečo mu to Nate povedal. Brodenovo sebavedomie nie je veľmi vysoké. Na základnej a strednej škole si užil šikany dosť kvôli svojim zubom. Potom doslova podľahol prvému chlapovi, ktorý oňho prejavil záujem. A dopadlo to zle. Takže sa nevie stotožniť s komplimentom s z jeho tváre to musí doslova kričať. Tak teda pokračujú v hovore. Vypočuje si, že má Nate rád knihy. Absolútne vôbec mu nevadí, že nie je tak zhovorčivý. Broden to dobehne za oboch. Až tak, že na moment zabudne, že má nejakého frajera. A trochu ho zamrzí, že si naňho spomenie. Ale zas na druhú stranu, prečo by nemohol aspoň trochu žiť keď Adam nie je na blízku? To že to vyznie ako flirt si ani neuvedomí.* Aj tak neviem ako sa dostať k nejakej tráve. Najbližšie som sa k nej dostal keď skoro rozpučila Percyho. Navyše som ani nikdy nefajčil, takže ani neviem ako sa to robí. Možno by som sa tým udusil. *To že to znie dvojzmyselne nevníma. Vníma to ale paní, ktorá ide okolo a celá zrudne. Rozhovor sa pohne ďalej. Nate ho upozorní, že by mal pracovať a to Brodena trochu vyplaší. So všetkou šikovnosťou Natea skrášli predkrmami. To ho skutočne mrzí a snaží sa ho dostať do súkromia. Počuje jeho nadávky a trochu sa prikrčí. Nechcel ho nahnevať.* No, sú to fakt pekné dresy. *Špitne potichu. Keď ho dostane mimo ľudí tak sa pustí do hľadania prípravkov na čistenie. Faktom je, že má Broden bohaté skúsenosti s čistením odevu od rôznych škvŕn. Pracuje v gastre a nie vždy je na vine práve on. Prezerá si police a nájde pár čističov. Samozrejme, nie sú tak účinné ako z čistiarne a na prvú pomoc stačia. S flaškou v ruke sa otočí a chce začať rozprávať ale... sleduje ako si Nate vyťahuje košeľu z nohavíc. A potom je košeľa dole. Broden sa len zmôže na pootvorené ústa. Nevidel zas toľko nahých chlapov. Teda videl Natea pred rokmi a už vtedy vyzeral dobre.* /Ale teraz vyzerá ešte lepšie./ *Skoro by mu aj slina ušla. Adam rozhodne nevyzeral tak dobre ako Nate. A Broden musel uznať, že tie tetovania sú skutočné a svedčia mu.* Áno, zapamätám si to. *Zašpitá a sleduje ako si polonahý čistí oblečenie.* Nemám pri sebe hotovosť. *Plácne a potom sa uvedomí.* Teda... nie že by som chcel... alebo nechcel... *Máva naňho rukou a naznačuje tým, že má zaujme o jeho telo. Prehltne.* Chcem povedať, že... nemusíš sa vyzliekať. Tie gate sú dobré. Toto by malo trochu pomôcť. *Spomenie si na lahvičku v ruke a tak teda prejde pár krokov k Nateovi. Ale zároveň je dostatočne ďaleko, takže čistič pošuchne k nemu po linke a znova odstúpi. Síce pritom neovládne aby po ňom nebehal pohľadom ale keď je o kúsok ďalej tak sa taktne otočí. A ako naschvál sú pred ním vyleštené hrnce, v ktorých ho vidí.* /Ako môže niekto vyzerať tak dobre?/

*Vůbec ho nepřekvapí, že Broden zase mele hlouposti. Zdálo se mu, že v Brodenových myšlenkách jednoduše neexistoval žádný systém. Jen prudké záblesky nápadů a myšlenek, o než má nutkání se podělit.* /Úplně o všechny./ *A nejspíš proto nikdy nezavře pusu. Napodobí tak jeho gesto a pokrčí rameny, jelikož vůbec neví, co na to říct. Napadlo ho, že by ten burger byl skvělý nápad. Když by Broden žvýkal, nemohl by mluvit, ne? Pobaveně se mu zkroutí koutky úst, když Broden pohledem následuje místa, které Nate popisuje. Jako by snad mohl mít rentgenový pohled, díky kterému by si tetování mohl prohlédnout. Bylo by to vlastně celkem lichotivé, kdyby u toho neustále nemával rukama.* Dá se odstranit, ale zůstává po tom jizva. *I proto zastával názor, že by si tetování měl člověk promyslet. Každé jedno tetování pro něj mělo osobní význam.* Nemusí to bolet. Na některých místech to bolí úplně minimálně anebo vůbec. *Dodá. Bylo pochopitelné, že se jednalo o individuální údaj. A znal i lidi, kteří omdlévali jen při pohledu na jehly. Zatne čelist při vzpomínce, kterou Broden popisuje. Tenkrát na něj dokonce zakřičel, když měl strach o bráchu, který došel s vlasy slepenými krví. Vždycky měl vůči Percymu přehnaně ochranitelské sklony a kdysi mu opravdu hodně vadilo, když chodili s Brodenem vyvádět kraviny. Anebo mu víc vadilo, že je vyváděli bez něj, těžko říct takhle zpětně, jako teeneger byl tak nějak naštvaný na celý svět už jen z principu. Neví, zda se spíš smát nebo podléhat zoufalství, že tomuhle klukovi slíbil pomoc s financemi.* Je víc měn. Dlouho. *Dostane ze sebe, jen díky rokům trénování sebekontroly, klidně a trpělivě, ačkoli odolává touze si promnout spánky a poprosit někoho o drink.* Ano, spousta jídla. *Přikývne spokojeně. A Broden bude žvýkat a bude potichu, takže mu možná Nate i něco vysvětlí, ideální. A mezi davem lidí se dá případně lehko ztratit. Má dojem, že zavadil o nějakou citlivou strunu. A kompliment, který z něj vypadne, vůbec neplánoval. Brodenova reakce taky není zrovna ideální, takže na sebe na chvíli jen s podivným napětím koukají, než Broden zase něco plácne. Poprvé se kvůli tomu Natheovi uleví.* /To bylo trapné./ *A to si myslel, že takové směšné situace mu nehrozí. Brodenovi se však nevědomky podaří odlehčit atmosféru svou dvojsmyslnou poznámkou. Nate si za jeho ramenem všimne zděšeného a rozpačitého pohledu dámy, která tuhle část konverzace slyšela. Neodolá a zeširoka se na ni usměje.* Nebojte, dohlédnu na to, aby dostal jen to, co zvládne. *Mrkne na ni, načež dáma odspěchá pryč tváříc se snad ještě pohoršeněji než před chvílí.* Kdo ví, asi záleží, jak hluboko to vtáhneš. *Odpoví zase Brodenovi, sám se v duchu baví těmi skrytými narážkami, o kterých Broden ve své bezelstnosti nejspíš ani nemá ponětí.* /To se mi ta chvíle veselí vážně vyplatila./ *Ne, že by pro něj byla škoda na obleku taková tragédie, ale příjemná situace to taky není.* Jasně. *Zaremcá. Momentálně ho nějakým dresem možná tak uškrtí. Nechá Brodena hledat a sám si sundá košili, aby se mu lépe čistily skvrny, které Brodenovou nešikovností vznikly. Stejně jsou tu jen oni dva a Nate se rozhodně nemá, za co stydět.* Rozumné. *Zamručí už klidněji, když mu Broden odsouhlasí, že si bude jeho radu pamatovat. Zachytí jeho pohled a nemůže říct, že by mu nelichotilo, jak otevřeně na něj Broden zírá. Alespoň se může přesvědčit, že s těmi tetováními nelhal. Od žeber se až pod lem kalhot line nápis, zápěstí mu obepínají andělská křídla, na rameni se skví jednoduchý kříž a další tetování mu pokrývají hlavně paže a drobnější i jinde. Kdyby si opravdu sundal kalhoty, zjistil by Broden, že nějaká má i na nohou. Ačkoli je tahle situace absurdní a nepříjemná, Brodenovi se již podruhé povede Nathana rozesmát.* Mohl bys to zaplatit v naturáliích. Nebo takový výměnný obchod, já tobě, ty mně. *Dobírá si ho bezstarostně. Tady se projevuje jeho charismatická bezstarostná povaha. Spousta lidí ho znala jako uvolněného muže, který stejně rád inteligentně debatuje jako bezostyšně flirtuje.* Naznačuješ, že kalhoty jsou dobré, lepší snad než to, co je pod nimi? *Snaží se Brodena nachytat na vlastní slova a na tváři mu u toho stále hraje veselí.* Díky. *Odpoví však slušně a vezme si čistící prostředek. Trochu to pomůže. Stejně napíše sms, aby si zajistil odvoz. Stejně si nechá obrazy doručit. Oblékne si zpět košili, sako si jen přehodí přes rameno. Mokré skvrny nejsou o nic příjemnější, ale nebude to muset snášet dlouho.* Mám takový dojem, že jsem tě rozptylovat od práce. Ale už půjdu. Ačkoli... *Zarazí se, jako by si na něco vzpomněl a schválně projde kolem Brodena. Přestože se jedná o laciný trik, neodolá, když se skloní a položí mu ruku na rameno.* Kdybys měl přeci jen zájem o striptýz, moje telefonní číslo máš. *Sdělí mu spiklenecky.* Na viděnou, Brodene. *Rozloučí se a zamíří zpět do sálu a k šatně, aby si vyzvedl kabát a opustil výstavu.*

*Musí se pousmát nad tím, jak obrátí kartu najednou. Přišlo mu to vtipné. Jednou tak a podruhé zas jinak. Svým způsobem ho tím fascinovala. Jasně, bylo to celkem typické chování puberťáka, ale u ní to mělo nějaké divné kouzlo, kterému nerozuměl. A přesto ho tolik okouzlilo.* Dobrá, sehnal bych velmi kvalitní skříň a zkoušeli bychom ji častěji, aby si nepřipadala opuštěná. *Mrkne na ní pobaveně. Nad jejími slovy se ani zamýšlet nemusí.* Kápla si na to. Jen to tvrdí. Pokud milují jednu, nemají potřebu chodit jinam. Pokud ta drahá polovička na ně nekašle. *Vnímal to pro někoho možná jednoduše, ale pro něj to bylo jednoduché. Pokud někdo podvedl svou přítelkyni, či přítele, tak ho nemohl opravdu celým svým srdcem milovat. Asi byl prostě v tomhle ohledu staromódní. Když řekla, že by jeho rodiče vyděsila, musel se slabě zasmát.* Ne, ne... Vážně.. Nemáš šanci je vyděsit. *Přišlo mu to komické. I kdyby chtěla, tak je neměla šanci vyděsit. Zažili v životě tolik věcí a jako mafiánská rodina ještě více. Co ho však vždy dopálilo, když si dělala srandu z jeho věku. A on se vždy tak ochotně, či spíše neochotně, nachytal. Prudce vydechl vzduch plic, když si z jeho výhružky nic nedělala. Ale uznával, že to byla slabá výhružka, pokud se za to dala považovat.* Je mi třicet jedna. Tlak mám v pohodě, neměj starost. *Uchechtne se pobaveně. Její slova o tom, že na ní ale psí oči neplatí, ji moc nevěří. Zatím však neměl moc možnost si to ověřit. Upřímně ho trochu rozhodila tím, jak se od něj odtáhla, ať si to chtěl či nechtěl přiznat. Ale smířil se s tím a poslušně ji následoval. S upřímným zájmem ji poslouchal a jemně se usmíval. Dokonce ji i nabídl rámě.* Uvidím někdy tvé fotografie? *Optá se zvědavě. Opravdu byl zvědavý, co fotila, jak vypadají. Obrazy měla opravdu pěkné, tak předpokládal, že i fotografie budou pěkné.* Jsem obchodník. *Odvětí úplně jednoduše. Svým způsobem byl obchodník. Co na tom, že nelegální a ještě zbraní, to už byl drobný detail, který byl irelevantní.* Studuješ tedy fotografování? A co fotíš nejraději? *Rád by o ní zjistil, co nejvíc. A to ne jen proto, aby měl informace. Upřímně ho zajímala a chtěl ji poznat. Proto byl ochotný slíbit, že na další schůzce se jí ani nedotkne, aby dostal nějakou šanci.*

*Dobře, možná tím zkazila atmosféru, ale bytostně pohrdala nábytkem z Ikey! Na to do mladé generace až příliš hustí informace o ochraně přírody. A ačkoli byla v tomhle trochu pokrytec, jelikož měla ráda i kafe ze Starbucks, alespoň malou troškou mohla přispívat do mlýna, no ne?* To už zní lépe! *Uzná a trochu ji znepokojuje, že ta představa ji naplňuje radostí. Nejspíš by měla zpomalit ve svých úvahách o malování si krásné růžové budoucnosti! Vždyť si ani nebyla jistá, zda to chce!* Takže se to dá shrnout tak, že se spousta lidí v životě doopravdy vůbec nezamiluje. *Oplatí mu to čistě pragmaticky. Na to, jak uměla nosit růžové brejličky, si nenechala věšet bulíky na nos. Znala tyhle “osudové” vztahy, které končily spíše tragicky. Sice ne na vlastní kůži, ale měla oči.* Nikdy neříkej nikdy, ještě si ze mě nezažil to nejhorší. *Pohrozí mu s tajemným úsměvem. V zásadě kolem něj byla hodná. Ačkoli by ji zajímalo, proč si byl tak jistý. Něco za tím určitě bylo a to probudilo její zvědavost. Líbilo se jí, jak ho uměla dopálit. Navíc když byl podrážděný, tak byl nehorázně sexy. Určitě nebylo zdravé, aby mu zvyšovala tlak jen protože ho pak shledávala ještě víc k nakousnutí, ale copak si mohla pomoc?* Třicet jedna? A je to jako u žen, když si ubírají deset let? *Rýpne si do něj s úsměvem. Ale měli sebou jen dvanáct let rozdíl. To vlastně nebylo AŽ tak zlé. Viděla i páry s větším rozdílem a fungovalo jim to.* /Nad čím proboha přemýšlíš?!/ *Zase si malovala vzdušné zámky. I proto se raději odtáhla a ukončila jejich flirtování. Nejspíš ztrácela i zbytek rozumu, který si stihla nastřádat.* Možná. Některé by se ti ale nelíbily. *Uculí se. Pracovala na sérii “ráno poté”. Měla tři sbírky fotek, které zachycovaly ranní atmosféru po jednorázové záležitosti. Každá měla jiný nádech a snažila se v nich zachytit právě onen kontrast. Kdy toho člověk lituje, kdy je s tím smířený nebo si to dokonce užil. Trochu moc odvážné téma, ale to byla celá ona.* To je dost povrchní označení. *Přimhouří podezřívavě oči. Nemůže se ten chlap normálně vyžvejknout? Jsou vážně všichni takoví, že to z nich leze jako z chlupaté deky?* Studuju umění a dějiny umění, zatím, specializaci si volíme až později, ale hodlám pokračovat ve fotografii, je snazší prorazit. *Pokrčí rameny. Do svých obrazů dávala část duše, ale bála se, ačkoli by to nikdy nepřiznala, že to nikdo neocení. Začne se svolávat k vyhlášení dražby a ona se rozhodne, že to je správný moment na rozloučení. Musí ještě něco zařídit a on by si měl vyzvednout svůj obraz.* Musím jít, ale dám vědět, ohledně toho... *Mávne vágně rukou.* Setkání. *On to stejně nechtěl původně nazývat rande, no ne?* A … *Shlédne na jeho rty, na chvíli v pokušení, než o kousek couvne.* Podmínky platí. *Dodá rozpustile, po chvíli váhání ani stopa, když mu vesele mávne a odkráčí, jako by se nic nestalo. Pravdou však je, že jí dnešní shledání dalo až moc podnětů na přemýšlení.*