Byt - Nicolas Eros Athanasios

*Jak se domluvil se Sigrid, respektive si vzal její radu k srdci, tak koupil jedli. Byla opravdu velká, ale u něj v bytě byly vysoké stropy. Takže nebylo co řešit. Ten stromek se mu velmi zamlouval a nádherně voněl. Byl rád, že skutečně dal na její slova. Značnou dobu seděl na gauči a jen si ten stromek prohlížel a vzpomínal na vánoční svátky doma. Musel přiznat, že to bylo trochu smutné, že na Vánoce bude opravdu sám. Ale pak si vzpomněl, že minimálně na zdobení tohoto úchvatného stromku nebude sám, což mu vykouzlilo úsměv na tváři. A ten den konečně přišel. Měl nakoupeno mnoho ozdob, skleněných samozřejmě, v barvách zlaté a červené. Měl i nějaké řetězy a světýlka. A samozřejmě měl hvězdu nahoru na špičku stromku. Poslal Sigrid adresu jeho bytu, aby kdykoliv přišla, až bude mít čas. Mezitím on upevnil stromek do stojánku, připravil ozdoby a nechal si přinést jídlo z blízkého hotelu. Tam se domluvil a štědře za to zaplatil, že tam bude chodit na jídlo. Případně, že mu cokoliv přinesou. Občas něco připravil si sám, ale teď opravdu nechtěl. Neočekával, že by Sigrid mohla přijít během brzké chvíle a tak si šel dát ještě sprchu. Tam se mu začali honit hlavou myšlenky o tom, že bude jedna z mála, která bude vědět kde bydlí a bude dokonce v jeho bytě. Kam asi šli jeho zásady? S ní někam do háje napůl. Ale nevadilo mu to. Vylezl ze sprchy a oblékl se obyčejně. Tmavé kalhoty a bílé triko, nic zvláštního. Vlasy osušil jen tak zčásti, aby z nich nekapala voda. A právě včas, když zazvonil zvonek. Dorazil poslíček, který přinesl kytici. Jak si sama řekla, byly to karafiáty. Zvolil bílé, růžové a červené. Dal poslíčkovi dýško za rychlost a kytici dal do vázy. Pak se už jen s kávou posadil na gauč a vyčkával.*

*Neměla ve zvyku chodit tak úplně na čas. Na to byla moc velký chaotik. Nejdříve třikrát změnila outfit, než se rozhodla pro jednoduché džíny, bílou blůzku s výstřihem do V a otevřeného zeleného svetříku, který si hodila přes to. Oblékla si kabát, boty a rychle vyrazila. Vlasy si stihla cestou svázat do culíku. Nakonec měla zpoždění jen patnáct minut! Ještě že neměla ve zvyku se moc líčit, jinak by byl Nick nucen čekat déle. Napíše mu sms, že je dole, aby jí otevřel dveře a vyběhne to po schodech k němu do bytu. Trefila bez problémů, v Edinburghu se vyznala dobře, když zde žila od narození. Ve dveřích se na něj zářivě usměje, aby vynahradila to zpoždění.* Tadá, skoro včas. *Začne si rozepínat kabát a rozhlédne se, kam si ho může dát. Je zvědavá, takže není divu, když se začne rozhlížet a zkoumat okolí.* Zařizoval sis to tu sám? *Bylo to totiž vkusné a zajímalo ji, zda si někoho najal, byt již takhle podědil, anebo si dal záležet a sám se rozhodl své obydlí zútulnit po svém. Vzhledem k tomu, že má koberce, zuje se a následuje ho. Jedle momentálně pokoji z velké části dominuje. Kriticky ji zhodnotí pohledem.* Menší neměli, co? *Rýpne si. Následně zkoumá to nejzajímavější v místnosti. Konkrétně jeho. Takhle ležérnímu mu to mimořádně sluší.* Donesla jsem jednu ozdobu navíc. *Prohodí. Musela kvůli tomu objednat přes internet a zaplatit si expresní doručení. Z malé kabelky však vytáhne balíček, v kterém se po rozbalení nachází malá skleněná ozdoba v podobě žirafy, čímž narážela na jejich konverzaci přes sms.* Je tradicí dát každý rok na stromek novou ozdobu. Ty tam tedy budeš mít nové všechny, ale tohle je ta jedna “nová”, kterou můžeš zahájit tradici. *Vysvětlí mu.* Tak kde máš všechen materiál? *Zeptá se a v očích jí svítí nadšení. Očividně je plná energie. Což dokáže už tím, jak se začne ozdobami prohrabovat. Nelení a začne ho úkolovat. Nejdříve umístí světélka, až poté můžou začít s ozdobami. Oba rozvěšují, načež se pak Sigrid vždy vzdálí a kritickým okem hodnotí, kde co chybí a kam je potřeba něco doplnit. Aby nebyl příliš shluk jedné barvy vedle sebe, a tak dále. Trvá to celkem dlouho, a jak slíbila, je nemilosrdný generál, ale jde poznat, že ji to baví. Konečně je vše dle jejích představ, chybí jen hvězda na vrchol.* Pfuu, vyhládlo mi. *Přizná se.* Nedal by sis něco? *Zvedne prst, než jí odpoví.* Nejsem na menu, mimochodem... *Poví rovnou káravě.* … alespoň zatím. *Hraný vážná výraz nahradí hravý úsměv.*

*Nečekal ji na čas. Přinejmenším proto, že si nestanovili čas. Aspoň myslel, že se na konkrétním čase nedomluvili. Pousmál se, když mu přišla smska, že je dole. A než vlastně stačil dojít dolů, tak ona byla u dveří. Spokojeně se na ní ve dveřích usměje.* Jdeš tak akorát. *Odvětí a ukáže na věšák nad botníkem, kam si může odložit kabát. Byl též rád, že si sundala boty. Ono mít zasviněné koberce nebylo něco, co člověk chtěl. A bylo příjemné chodit bez bot.* Zařizoval sem si to sám. Ačkoliv s dopomocí internetu. *Řekne s drobným úsměvem. Tenhle byt mu dal opravdu zabrat a dal si na něm značně záležet. A taky že to zabralo velmi dlouhou dobu a kopu peněz. Následoval ji do pokoje a ušklíbl se nad jejími slovy ohledně velikosti jeho stromku.* To byli miniaturní košťátka. Tohle byla láska na první pohled, nemohl jsem vzít nic jiného. *Řekne a zvědavě se na ni podívá, když zmíní ozdobu. Bedlivě ji pozoruje, jak vytahuje malý balíček z kabelky. Převezme ho a když ho rozbalí, vykoukne na něj skleněná žirafa. Musí se pobaveně nad tím zasmát. A tak velmi upřímný smích to je, ale jde znát, že je šťastný, radostný.* Krásná tradice. *Řekne potom s úsměvem a věnuje ji aspoň malý polibek na tvář, než se Sigrid vrhne k ozdobám. A přesně jak ho varovala, že bude generál, tak svá slova dodržela. Poslušně plnil její pokyny a občas měl chuť protočit oči, ale stálo to za to. Ten výsledek byl úžasný.* Vypadá úžasně. *Pochválí ji. Už chce odpovědět na její otázku, když ještě dodá ten dovětek.* Dobrá, budeš tedy zákusek, když ne hlavní chod. Ale nejdřív... *Řekne tajuplně a dá ji do ruky hvězdici. Pak se k ní skloní, aby ji chytil pod zadkem a tak ji zvedne ke stromku.* Nejdřív hvězdu. A pak si dáme něco dobrého. *Obeznámí ji s tím, jak to bude. Krom toho, potom, co zasednou ke stolu, ji má v plánu darovat dárek k Vánocům. Vlastně dva.*

*Uculí se. Šla sice trochu pozdě, ale nezdálo se, že by se za to Nick zlobil. Odloží si kabát a vyzuje se. Koberec vypadá tak luxusně, až uvažuje, že by si sundala i ponožky, jen aby ten příjemný materiál cítila na vlastní kůži.* Mohl by ses tím živit. *Uzná potom, co se rozhlédne a zhodnotí interiér. Většinou se považovala za osobu s dobrým vkusem a dovedla ocenit rozličné styly. Tohle bylo tak akorát útulné, vkusné a zároveň mužné.* Jistě, a je to pravda a neudělal jsi to jen kvůli tomu, co jsem ti napsala. *Odfrkne si pobaveně. Než začne zdobit, chce tam umístit speciální první ozdobu, kterou mu předá. Srdce jí trochu poskočí, když se zasměje, ale rozhodla se tu reakci ignorovat.* Příští rok pořídím Eiffelovku. *Navrhne. Ta byla taky přirovnáním pro vysoké osoby. Ani si neuvědomí, že řekla něco o příštím roce, ale měla ve zvyku mluvit bez rozmyslu. Kdo ví, zda spolu za rok budou, že? Nyní se však vrhne na výzdobu jako generál do bitvy a po nějaké době už stromek vypadá k světu tak, jak si představovala. Na tak chaotického člověka má prostě smysl pro umění a barvy, přeci jen to studuje.* Já vím, jsem úžasná. A tys byl celkem přijatelný pomocník. *Zacukají jí koutky. Příjemně ji zamrazí podél páteře, když zmíní, že bude zákuskem. Láká to k představě, jak si ji vysadí na stůl a...* /Teď nad tím neuvažuj./ *Nadechne se zhluboka nosem, aby se uklidnila. Vypískne, když ji nečekaně zvedne a přebere si hvězdu, hned co se vzpamatuje.* Jestli mě pustíš, zabiju tě. *Upozorní ho vážně a po chvíli se jí podaří umístit hvězdu na špičku stromku, aby byla výzdoba kompletní.* A teď dolů. *Poručí si panovačně. Snaží se nevnímat, jak ji drží, a jak je mu blízko.* Jídlo. *Vyhrne hned, co je nohama na zemi a rychle se vzdálí.* Nu, můžeme si něco uvařit, nebo třeba objednat. Záleží, co tu máš. *Navrhne. Není těžké tu najít kuchyni. Jídelní stůl raději ignoruje, aby nepřemýšlela nad hloupými nápady.* Jen tě musím upozornit, jsem opravdu mizerná kuchařka. *Žila na školní jídelně, rychlovkách a instantních jídlech, případně donášce do práce či kuchyni v baru, která dělala pár drobností.*

Možná mohl. Ale nebavilo by mě to. *Zavrtí nad tím hlavou. To, že si svůj byt vyšperkoval k dokonalosti, aspoň v jeho očích, to bylo jiné. Ale pro jiné? To se mu nechtělo. Na tolik ho to opravdu nebavilo, aby se tím živil. Pobaveně se usměje nad tím, že rozhodně její slova neměla žádný vliv na výběr stromku. Přeci jen skutečně měl. A byl v pokušení vzít ještě větší, ale to už by jeho stropy nedovolili. A tak vzal co největší mohl.* Eiffelovku, jo? A můžu ti pak já pořídit žabku na příští rok? *Řekne s drobným úsměvem. Sám nepřemýšlel nad tím, jestli tou dobou budou spolu ještě. To byla daleká budoucnost a on se v tomhle směru spíš zabýval tím, co je teď. A zrovna v tuhle chvíli byl velmi spokojený. Nakonec se i na ten stromek vrhnou a během nějaké doby ho společně ozdobí. Bylo to víc než příjemné, takhle s ní zdobit stromek. Zrovna teď měl pocit, že prožívá své vánoce.* Přímo božská. *Odvětí na ty slova o tom, že je skvělá. Ohledně toho, že je přijatelný pomocník pomlčí, ale usměje se. Pak ji však zvedne, aby mohla dát hvězdu na špici.* Nepustím. Jsi lehká jako pírko. *Ušklíbne se nad tím. Užívá si tu blízkost a její vůni, až skoro zapomene, že vlastně dávají hvězdu na špici stromu. Po jejím pokynu ji opatrně zas pustí na zem. Ruce však posune na její boky, kde je nechá ležet. Bohužel se Sigrid vzdálí, k jeho smůle.* Máme donesené jídlo z nedalekého hotelu. Klidně si sedni ke stolu, nachystám to. *Řekne a vzdálí se. Vleze do své ložnice, kde ze skříně vytáhne dva zabalené dárky. Jeden velmi malý, malá krabička. Druhý už je větší. Vrátí se zpět a zamíří do jídelny, kde ty dárky položí beze slov na stůl. A to jen proto, aby po chvilce vyšel z kuchyně s dvěma talíři. Zvolil těstoviny, neboť je má rád, a přijdou mu lehké. Oba položí na stůl a zadívá se na Sigrid.* Ty jsou pro tebe. Hezké vánoce, Sigrid. *Usměje se na ni zářivě a ukáže na ony dva dárky.*

Mě asi taky ne. *Přizná se. Trochu se v bytovém designu vyznala, ale ne moc, jejím oborem byla historie umění, fotografie a malování. Přesto jakmile měl člověk cit pro jeden umělecký obor, většinou nepohrdl tak úplně žádným jiným a ona ráda četla časopisy nebo články, které se třeba zabývaly i módním návrhářstvím nebo třeba interiéry. Stromek je opravdu velký, ale krásně voní, jako by se nalézali v lese.* Žabku? *Zamrká zmateně, než jí to docvakne a zamračí se.* Ty mě přirovnáváš k žábě? *Zeptá se ho a semkne rty. Byla snad zelená a slizká? Raději se poté soustředí na zdobení stromku, který se jim opravdu povede.* Teď se jen snažíš vyžehlit tu žábu. *Podotkne, když řekne, že je božská.* /Ale jsem skvělá, vypadá dobře./ *Uzná spokojeně nad stromečkem.* /Příště by se hodilo upozornění./ *Pomyslí si, když ji Nick nečekaně zvedne, aby umístila hvězdu.* To tak. *Odfrkne si. Určitě přes svátky navíc zase přibere. Nechá se postavit na zem a zacítí, že jeho ruce se přesunout na její boky. Na chvíli podléhá pokušení a nakloní se blíž, ale pak se prudce odtáhne.* /Ani náhodou. Nejdřív jídlo./ Oh, tak dobře, co jsi vybral? *Má hlad jako vlk. Co ji však překvapí, je, když na stůl položí zabalené dárky.* A-ale nedomlouvali jsme se, že si budeme něco dávat. *Poví, když se vrátí a potvrdí, že dárky jsou pro ni. Trochu zbledla. Nepřinesla mu dárek. Až na tu hloupou ozdobu. Jak mohla být tak pitomá? * Nic jsi mi shánět nemusel. *Vždyť ani nebyli oficiálně spolu. Bude mu muset najít alespoň něco zpětně. Je znát, že je z toho na rozpacích.* Dobrou chuť. *Popřeje mu. V restauraci vaří dobře, to musí uznat, navíc je tak hladová, že by snědla momentálně asi všechno.* Takže na vaření taky moc nejsi? *Zeptá se. Po jídle sklidí nádobí, alespoň pokud ji nechá, ale pokukuje po dárcích. Je zvědavá. Co by jí tak mohl koupit?* Můžu? *Zeptá se opatrně, s těžce potlačovanou nedočkavostí a nadšením. Až po jeho povolení rozbalí menší dárek, kde nalezne krabičku s náušnicemi.* Jsou krásné. *Přejede po nich opatrně prsty.* Asi raději nechci vědět, kolik stály, že? *Zamračí se jen lehce. Nepřijde jí, že by to bylo sklo nebo falešné kameny. Ale moc se v tom nevyzná, a tak může doufat. V druhém balíčku nalezne zelené šaty. Jsou z příjemného materiálu a na první pohled se jí okamžitě líbí, jelikož jsou ve stylu, který má ráda.* Jak jsi věděl mou velikost? *Nejspíše musel mít dobrý odhad. Ale i tak si nebyla jistá, zda jí budou. Díky tomu ji něco napadne.* Asi bych si je měla zkusit. *Uculí se.* Počkej tady. *Je to v zásadě rozkaz. Popadne šaty i náušnice a zamíří do koupelny, dveře do ní viděla na chodbě a naštěstí trefí. V rychlosti si sundá sáčko, triko i rifle a ponožky. Nakonec musí i podprsenku, která se pod tyto šaty nehodí. Nakonec zjišťuje, že by ji asi ani mít nemohla, na hrudi jsou totiž šaty tak akorát, když je oblékne. Naštěstí je látka dost tlustá, aby neukazovala, co nemá a výstřih jí dělá hezký. Nasadí si ještě v rychlosti náušnice a rozpustí si vlasy, které si zastrčí za uši, aby šlo na náušnice přeci jen vidět. Poté se vrátí za Nickem. Napůl nervózní, napůl rozverná, když nakloní hlavu mírně na stranu.* Co myslíš?

*Představa, že by byl nějaký bytový designér ho skoro až děsila. On měl svou práci rád, svým způsobem. Jasně, ty chvíle, kdy musel dokazovat, že on je šéf a nikdo se nad něj nebude povyšovat či mu lhát, klamat ho, okrádat, nedej bože ubližovat jeho rodině - nemiloval, ale udělal to. A dal to tomu člověku sežrat. Ale když tohle odečetl, bral svou práci jako obyčejný obchod. Sice podle zákonů nelegální ,ale pořád obchod. Pobaveně mu zacukají rty, když slyší její slova o žábách.* Miluju žabičky. Ty malé rozkošné žabky. *Řekne s pobaveným úsměvem. Tím označením božská to nechtěl vyžehlit, no možná tročku. Ale opravdu mu přišla božská. Božská žabička. Ta přezdívka ji prostě zůstane, stejně jako on se stal žirafou. Užívá si ten pocit, když ji dá na zem a drží ji za boky. Skoro se nechá nalákat, že by ji políbil, ale ona mu uteče.* Uvidíš. *Odvětí, když se tedy přesunou k jídlu. To už ji však přinese i dárky. Moc dobře si uvědomuje, že se nijak nedomluvili. Ale přeci jen, teď ty počty vycházejí, ne? Tři setkání a dáreček, on nezapomněl. Jen byla náhoda, a pro něj velmi dobrá náhoda, že se to trefilo do vánoc.* Pravda, nemusel. Ale chtělo se mi. *Odvětí na její slova s drobným úšklebkem. Pak už se pustí do jídla s popřáním dobré chuti. Po jídle, ačkoliv nerad, nechá ji sklidit ze stolu.* Nechtěl jsem tě šokovat tím jak vařím. Vařím málokdy. *Což byla pravda. Na vaření si skutečně moc nepotrpěl. Navíc, kolikrát netušil, jestli nebude muset rychle zmizet, někam odjet, a pak uklízet to zkažené jídlo v ledničce? Ani náhodou. Pak si však už mohl užívat její nedočkavost ohledně dárků.* Jistěže můžeš. Jsou tvé. *Pokyne jí s úsměvem a sleduje její nadšení. Byl rád, že se jí náušnice opravdu líbily. Skutečně ji moc neznal, aby na tohle měl dobrý odhad. Přejížděl si rukou po bradě, po strništi, když se ho zeptala. Zavrtěl nesouhlasně hlavou.* Opravdu to nechceš vědět. *Ušklíbne se. Pro něj to byly drobné, ale pro ni to byla rozhodně velká částka. Na další otázku pokrčil rameny.* Byl to jen odhad. Podle toho, jak jsem tě párkrát držel v rukách. *Řekne pravdivdě. Skutečně to byl jen odhad podle toho, jak ji držel v rukách. A doufal, že se trefil, ale to zjistí až časem. Ačkoliv... Možná ne později. Ani nestačil na její slova zareagovat, ale zůstal poslušně jak nějaký pejsek na místě a vyčkával. Pochopil, že si jde ony šaty vyzkoušet k němu do koupelny. A snažil se nepředstavovat, jak tam v jednu chvíli stojí skoro nahá. Byl opřený do židle se skleničkou whisky, pro kterou si jedinou dovolil dojít, když se vrátila. V úžasu se na ní díval a bezeslov si ji značnou dobu prohlížel. Vážně byla krásná, nádherná, úchvatná. A tyhle šaty to dokonale podtrhovaly. Položil sklenku a zvedl se ze židle. Pomalu přešel až k ní, načež ji chytil za ruku a donutil ji udělat otočku.* Jsi nádherná. *Vydechne tiše a druhou rukou ji zlehka pohladí po tváři.*

*Chvilku odmítá věřit tomu, že ji nazval tak směšnou přezdívkou, ale on jí to potvrdí. Zatváří se dotčeně.* Žáby jsou zelené. A slizké. *Ma chuť založit si ruce na hrudi v obranném gestu.* Navíc nejsem malá ani rozkošná. *Pohledem ho varuje, aby to už nerozpitvával a neprotestoval. Ačkoli slova jako "božská" se dobře poslouchaly, těžko říct, zda si to tím jen nechtěl vyžehlit. I proto mezi ně raději dostane trochu odstupu, místo aby se podvolila atmosféře a dovolila mu polibek. Navíc si tak úplně nevěřila, že pokud ji políbí, tak ona v nastálém soukromí bude mít chuť přestat. Co ji však překvapí určitě, jsou dárky. Okamžitě se cítí provinile, že mu nic kromě baňky nedala. Nepatřila k těm, co jsou lakomí, jen ji nenapadlo, že si budou něco dávat, když se na tom nedomluvili.* Taky moc nevařím, věčně na to není čas. Ale něco bych z nouze zvládla, ale nejspíš bych tě tím taky nepotřebovala odradit. Případně tě musel vést na pohotovost se žaludečními obtížemi. *Pokývne souhlasně hlavou. Navíc objednané jídlo je dobré a ona si rozhodně nestěžuje, že není z téhle kuchyně. Podle ní je důležitější výsledek než cesta, alespoň co se jídla týče. Po jídle je ale už zvědavá na to, co jí pořídil a dárky si rozbalí. Bude mu muset pořídit něco zpětně, i když pochybuje, že to bude jen za zlomek ceny toho, kolik ho stály ty šaty a náušnice. Její podezření on potvrdí a ona potlačí povzdech. Hádá, že si to Nick může dovolit, ale stejně ji šokuje, že za ni tak bezostyšně utrácí. Skousne si ret, když zmíní to, jak provedl odhad její velikosti, aby se příliš pobaveně neusmívala. Má jednoduchý způsob, jak zjistit, zda se trefil, takže v rychlosti odběhne, aby se převlékla. Šaty jí sedí jako druhá kůže, ve vrchní části možná až moc, s podprsenkou je to nepohodlné, a tak si ji sundá. Naštěstí není látka tenká, ale má výztuhu, takže to není nikterak vulgární. Vrátí se k němu do kuchyně a neodolá, aby se pod jeho pohledem nezatočila kolem dokola, než zvědavě a trochu nervózně čeká na jeho verdikt. Úzkost však rychle povolí, když se Nick vysloví. Jenže pohled, kterým ji častuje, v ní vyvolává jiný druh napětí. To, díky kterému touží po jeho doteku a schopnost klidně dýchat je zapomenuta v nenávratnu. Potlačí chuť zahihňat se jako školačka, když ji donutí k další otočce a spokojeně k němu vzhlédne, jakmile ji pohladí po tváři.* Možná jsi měl až příliš dobrý odhad v oblasti hrudníku. Pod ty šaty nebudu nemůžu mít podprsenku, asi to má dělat co s tím, že když ses mě tam naposledy dotýkal, žádnou jsem neměla. *Uzná a v očích jí škádlivě zajiskří.* Možná by sis měl překontrolovat míry, do budoucna. *Podotkne nevinně, sama mu položí ruce na boky. Hrozně ráda s ním flirtovala. Nikdy se necítila víc žádoucí a potřebná, než s ním. Což asi nebyl pocit, na kterém by měla stavět vztah, ale k čertu s tím. Nebylo zas tak těžké ji okouzlit, ale to byl důvod, proč si od jakýchkoliv náznaků vážných vztahů držela odstup. On byl první, komu alespoň dovolila odemknout některý z těch zámků, kterými zahradila dveře k jejímu srdci. To momentálně vyvádělo jako by byla neschopná nezkušená třináctka, a to se jí sotva dotýkal. Situace k zbláznění. Jakmile jednou Nick zjistí, jak silný vliv na ni má, bude to s ním k nevydržení.*

*Pobaveně se usmívá nad tím, jak se rozčiluje kvůli tomu oslovení. Prostě byla roztomilá žabka. Ať si říkala, co chtěla. Když však viděl ten její varovný pohled, nic už neříkal. Jen se usmíval a bylo na něm vidět, že si myslí své. Nakonec se však dostali k dárkům a debatě o jídle.* Neboj se. Já mám tuhý kořínek. Nikam bys mě kvůli vaření určitě nevezla. *Ačkoliv ta představa byla celkem zajímavá. Ani nevěděl, jestli má tahle žabka auto. Tipoval ji spíš na skútr. Možná takové to malé autíčko, kde by musel asi sedět v kufru, aby se mu tam vešli nohy. Pak už však čekal, až si vyzkouší dárky. Byl si trochu nejistý, ale zdá se, že se trefil. Vypadala božsky. Až ho to šokovalo, jak moc. Ještě kdy, se mu zatočila... To prostě musel vidět ještě jednou. Přešel k ní a brzy ji pohladil po tváři. Pořád si ji však prohlížel.* Jsi tak krásná. *Zašeptá tiše s nepatrným úsměvem. Po jejích slovech se mu však jeden koutek úst zvedne do úšklebku.* Pravda, předtím jsem to zkoumal bez podprsenky... Ale jak říkáš, možná bych to měl překontrolovat. Jistota je jistota. *Přikývne a snaží si zachovat vážnou tvář. Ruce položí na její ramena a pomalu s nimi sklouzává dolů. Dává si opravdu záležet, aby měl velmi zadumaný výraz.* Jojo, ta kontrola asi bude muset probíhat častěji. Sama říkáš, že jsem starý, takže si to budu muset vždy osvěžit. *Využije její narážky na to, že je starý. Teď se mu to hodilo do karet. Velmi pomalu přejel rukama po jejích ňadrech.* Tuhle část si pamatuju dobře, ale myslím, že bych to měl též zkontrolovat. Ideálně bez šatů. *Zašeptá do jejího ouška, když se k ní skloní. Dokonce ho na něj jemně políbí. Zatím se držel, byl značně něžný, ale vyzařovalo z něj, že by z ní ty šaty nejraději serval a vzal si ji snad i tady na stole či na kuchyňské lince.*

*Považovala tu přezdívku v zásadě za urážku. Copak byly žáby roztomilé? No, možná ty malé tropické, ale ona určitě nevypadala jako jedna z nich!* No jen aby, nic nepokazí vztah tak rychle jako nechutné žaludeční a střevní obtíže. *Pokývne hlavou, jako vždy se jí nepříčí povídat si o tématech, které jiní považují za tabu ve společnosti. Je na to až moc otevřená a nekonvenční. Popravdě ale měla sice řidičák, ale auto si nikdy nemohla dovolit, takže by mu stejně volala sanitku, kdyby na to došlo. Oblékne si šaty, které dostala dárkem a zároveň si nasadí náušnice, aby se mu mohla ukázat. A ten pohled, který jí věnuje... Ji málem připraví o dech. Prohlíží si ji, jako by momentálně na světě neviděl nic jiného a ani se na nic jiného dívat nechtěl. Srdce jí poskočí, když ji pohladí po tváři a pronese ta slova jako zbožnou motlidbu.* /Jsem. Solidně. V háji./ *Pomyslí si odevzdaně. Jak jen ho chtěla. Pořád tušila, že se to časem celé pokazí, byli přeci tak rozdílní, ale teď na to odmítala myslet a jen si užívala, že tento muž po ní touží, ze všech žen zrovna po ní. Nemůže odolat, aby ho nepopíchla flirtovní poznámkou. A Nick se naštěstí rád zapojí.* To bys měl. Přeci jen se říká, dvakrát měř... *Podotkne nevinně. Přimhouří oči a dech se jí trochu zrychlí, když Nick přejíždí dlaněmi podél jejího krku na ramena a níže.* Souhlasím. S pamětí na tom už určitě budeš zle, bylo by lepší si všechno postupně a důkladně připomínat. *Kousne se do rtu, aby nevzdychla jako hlupák, když ji pohladí po hrudi. Cítí, jak se jí vzrušení zatetelí v břiše a horko se rozlévá i do zbytku těla.* Myslím, že bys měl zkontrolovat všechny míry. *Tyhle přirovnání se jí vážně líbí. Méně už to, jak jemný a opatrný je. Copak ji provokuje? Nu, asi by si to zasloužila, ale nemohl by si to nechat na později? Nakonec přeci jen tiše vydechne, když ji políbí na ucho a položí mu ruce do pasu.* Uhm, Nicku? *Zamumlá.* Nemohl bys mě teď prostě ohnout o stůl a rozdat si to se mnou nebo tak? *Navrhne bez obalu.* A něžný být až potom, co přestanu myslet na to, jak moc mi chybí, když jsi ve mně? *Stiskne stehna k sobě, aby ulevila nepohodlí.* Protože teď na ten příjemný pocit vážně moc moc myslím. *Zahákne mu ukazováček za pas kalhot a přitáhne si ho k sobě blíž. Během chvíle začne obratně pracovat na zapínání.* A po takovém jednom fajn orgasmu mě můžeš třebas zasypat okvětními plátky. *Navrhne a dlaní ho přes látku pohladí v rozkroku.* Možná po dvou. *Zašeptá znovu, zatímco polibky zasype jeho čelist.*

*Vykašlal se na nějaké řeči ohledně kuchyně. Navíc si zůstával stát, že je jeho roztomilá žabka. Brzy se už stejně věnoval tomu, jak ji ty šaty perfektně padnou. Byla velmi krásná. Přímo dokonalá! Pořád nechápal, jak se mohl nechat unést touhle mladou holkou, ale něco na ní bylo. Ještě si tedy nebyl jistý, co přesně, krom chvil, kdy byl na ní on, ale na tom nezáleželo. Minimálně v tuhle chvíli ne. Užíval si, že ji má, že ji uvidí znovu a po tomhle dnu, a to mu stačilo ke štěstí. Musel se pobaveně ušklíbnout, když se chytla na jeho slova o stáří. Divil by se, kdyby si v tu chvíli nerýpla. Ale teď mu to nevadilo. Ještě aby, když s tím sám začal.* Všechny míry? Úplně všechny? *Držel se téhle malé hry. Navíc vnímal, že ji tím dosti provokuje. Což mu následně i potvrdí. Co víc, ona ještě přitvrdí a rozepne mu kalhoty a rukou ho pohladí. Lhal by kdyby tvrdil, že není částečně vzrušený, což dokáže i jeho zavrčení při onom dotyku.* A jak moc ti to chybí? *Zeptá se silou vůle. Snažil se ještě chvíli ovládnout. Ale s tím, jak mu polibky zasypávala čelist, to šlo horko těžko. Pevně ji sevřel boky a natlačil ji až ke stolu. Ať chtěla či ne.* Jsem ti chtěl jen ukázat, že umím být i něžný... Dobře, jen chvíli. Protože mi taky chybí ten pocit být v tobě. *Zavrní slastně a se značnou obtíží se od ní odtáhne.* Svlíkni se. Teď. Tady. A úplně do naha. *V tu chvíli mu hlas i oči potemněli. Nějaká ta něžnost a ovládání bylo ta tam. Ale to přeci chtěla ne? Aby ji ohnul a rozdal si to s ní. Ale může jí to aspoň ještě trošku okořenit, aby to bylo jinačí.*

*Musela by lhát, kdyby tvrdila, že jí nelichotí pohled, kterým ji častuje, když se mu předvádí v šatech. Být tolik žádoucí je pro ni jako droga, vysoce návykové. Ale to bylo na Nickovi snad vše. Přišlo jí, že o něm stále věděla dost málo, ale to bylo i její chyba. Ona se přeci mezi nimi snažila ze začátku udržet jakési hranice. Navíc bylo pravdou, že pokud se o něm dozví víc, taky by ho mohla mít více ráda, anebo naopak ztratit zájem. Možná to bylo bezpečnější takhle, příliš nad tím nepřemýšlet. A dokud on přemýšlel spíše nádobíčkem místo mozku, měla vystaráno. Jinak by mohl pochopit, jak příšerně se pro něj nehodí. Mohl si přitáhnout nějakou elegantní sexy ženu v jeho věku, se srovnaným životem a promyšleným sex-appealem, ale chtěl ji. Prozatím jí to muselo stačit a mohla doufat, že se nezamiluje příliš hluboko. Když to poté utne rychle, možná bude stačit pár proplakaných nocí a kýbl zmrzliny, aby se smířila se situací a šla dál.* /Na to teď nemysli./ *A to nebylo ani těžké, přestat myslet, když ji provokoval.* Všechny. *Potvrdí mu bez dlouhého rozmýšlení. Sama nezůstává pozadu, ale jak je pro ni typické, jde si rovnou za svým, když mu rozepne kalhoty a pohladí ho přes látku boxerek. Odezvu cítí skoro okamžitě.* Jak? *Zajiskří jí v očích. Nakloní se k jeho uchu.* Včera jsem nemohla spát, chyběl jsi mi a vědomí, že tě uvidím už dnes to zhoršovalo. Dotýkala jsem se sama sebe, ale nebylo to ono. Chci tě doopravdy cítit. Hluboko. *Otře se mu rty o ucho a tváří o tu jeho, ačkoli lehce škrábe díky strništi. Jako tulivá kočka. Polibky zahrne hranu jeho čelisti a pousměje se, když zacítí sevření na bocích.* Jak moc? *Neodolá a oplatí mu drze otázku. Následně však zmateně zamrká, když se od ní odtáhne. Zorničky se jí rozšíří, když jí tak bezostyšně nakazuje. Její tělo ji však zrazuje pod další vlnou vzrušení, kdy se jemně otřese a musí stisknout stehna k sobě, aby ulevila nepříjemnému pocitu.* Neumíš to sám? *Přimhouří oči. Nebyla někdo, komu by se dalo snadno rozkazovat. V mnoha ohledech byla opravdu panovačná jako kočka a potřebovala zkrotit. Ale když si chtěl hrát. Schválně pomalu si stáhla ramínka a povolila šaty, které spustila na podlahu. Zůstal na ní jen jeden mizerný kus látky, ale ten ponechá jako vzdor. Následně hrdě vypne bradu a předstírá nezájem.* Když o tom přemýšlím, možná bych si raději dala dezert. *Obejde stůl k lince, ignorantská vůči své nahotě. Je to jasná provokace. Jedna její část milovala, když se k ní choval takhle, ale druhá, neméně hlasitá, si cenila své nezávislosti a měla nutkání dávat najevo, že není pejsek na vodítku.*

*Věděl, že může mít skoro jakoukoliv. Spousta žen se ho pokoušela sbalit. Ale nebylo to ono. Něco tomu chybělo. Navíc nechtěl stejně starou ženu jako on. Jen málo z nich bylo ochotných zkoušet třeba nové věci. Mělo silně zakořeněné zvyky. Dárky pro ně byly špatně, protože to znamenalo, že chlap něco provedl. Ne, ne a ne, tohle Nicolas nechtěl. Chtěl ženu, která byla mladší než on. Měla temperament, divokost, dokázala poslechnout a zároveň ne. Někoho kdo ho dokázal překvapit, koho mohl rozmazlovat aniž by se musel dohadovat jestli něco provedl. A pak najednou narazil na ní na Sigrid. Už tehdy mu přišla, jak utržená že řetězu, přesto ji částečně ovládl. A to se mu líbilo. Nečekal, že by to mohlo být zpočátku víc, jak jedna noc, ale po ní věděl, že ji chce vidět znovu. Pozorně poslouchá její odpověď na otázku, jak moc jí chyběl, přesněji jak ji chybělo to, že je v ní. Spokojeně zavrčel. Uměla dobře volit slova. Sám už ji však neodpoví. Ani na tu drobnou urážku. Velmi mělce dýchal, vypadal skoro jako šelma která čeká jen na správný okamžik. Což byla pravda. Málem se na ní vrhl, když se šaty dotkly země, ale ovládl se. A pak vidí tu její reakci.* /Tohle na tobě zbožňuju./ Pomyslí si a ušklíbne se. Pomalu se vydá za ní a když je blízko tak ji přitlačí k lince, k sobě zády.* Jak moc? Tak moc, že jsem se vždy jen přes kalhoty pohladil. Tak moc, že jsem si říkal, že tě navštívím už včera. Ten pocit být v tobě az po kořen je nepopsatelný. *Mel nižší tón hlasu, když ji to šeptal u ucha. Ale ani během toho nezahálel. Hned po jeho slovech se ozvalo roztrhnutí látky a kalhotky Sigrid, či spíš jejich zbytek, skočil na zemi. Rukou ji zatlačil do zad, aby se položila na linku.* Jak že si to říkala? Ohnout a rozdat si to? *Zavrčel a ačkoliv měla nohy u sebe, trochu prostoru měl, aby ji zajel rukou do rozkroku. Nepřesvedčoval se však dlouho, jestli je připravená a svou ruku rychle nahradil svým mužstvím. A celou délkou do ní pronikl s tichým zasténáním.*

*Ten jeho hrdelní hlas milovala. Když zamručel, znělo to jako zavrčení, naprosto primitivní, ale pro ni to pravé. Nick uměl působit uhlazeně, ale ona moc dobře věděla, že je to jen maska. I když moc dobře věděl, co chtěl a uměl si za tím jít, dokázal ztratit sebeovládání a poddat se okamžiku. V tom si s ním rozuměla, potřebovala někoho, kdo i když měl tendence ovládat, nešel tak daleko, aby si sám okamžik nevychutnal. Poté by jí takový člověk přišel nudný a moc upjatý. To u Nicka ale nehrozilo. Neodolá škádlení, a tak mu ráda vylíčí, jak moc jí scházelo, když byl v ní. Ví, že na něj mají její slova efekt, když ho pohladí, cítí, že jí tuhne pod rukou. Místo pokračování se však odtáhne a ještě jí rozkazuje. Nemůže se divit, že se Sigrid téměř viditelně naježí. Líbilo se jí v ložnici dominantní chování, mělo to cosi do sebe, ale považovala se za nezávislou a svobodomyslnou a ráda si alespoň tu iluzi uchovávala. A proto splní jeho požadavek jen pomalu, aby ho vydráždila a následně se téměř nahá projde po kuchyni a jeho v zásad ignoruje, aby pochopil, že dělá jen to, co se jí zamlouvá, ne to, co jí on řekne. Trochu to v ní soptí, což je jediný důvod, proč ho vůbec dokáže ignorovat, i když celé její tělo křičí, aby se k němu vrátila. Naštěstí tohle dilema Nick vyřeší za ni, když se k ní zezadu natiskne a natlačí ji na linku. Cítí na zadečku jeho erekci a tlumeně zasténá. Jeho slova jsou jako sirka, zatímco její tělo hořlavina, což by vysvětlovalo, proč se najednou cítí v jednom ohni.* /Au./ *Vydá zvuk protestu, když z ní nešetrně serve kalhotky.* /Sakra, to je sexy./ *Bojuje mezi touhou ho seřvat za zničení spodního prádla a tím, že se jí do podbřišku zabodne osten žádostivosti. Zalapá po dechu, když ji ohne přes linku. Ňadra se přitisknou k chladnému povrchu a ona nahlas zasténá místo odpovědi. Ochotně roztáhne nohy pod jeho zkoumavým dotekem, díky kterému může Nick cítit, že je na něj rozhodně připravená.* Ah! *Další toužebný a zároveň úlevný sten, když do ní nemilosrdně pronikne. Těsně se kolem něj sevře v odpověď, její vnitřní svaly se jej snaží pojmout dál a hlouběji, přesně tam, kde ho potřebuje nejvíc. Vůle k odporu se dost rychle vytrácí.* /Bože./ *Skoro zapomněla, jak je veliký, a jak perfektně ji vyplňuje. S každým jeho přírazem se prohýbá v zádech a snaží se mu vyjít vstříc. Bez ostychu vzdychá a pokouší se narovnat, aby ho cítila přitisklého k sobě, ale on ji drží pevně. Může tak vnímat je lehké otírání stehen a pohyb jeho údu uvnitř ní, cítí dotek dlaní a slyší ho za sebou, ale nemůže se ho dotknout ani se na něj podívat a je to utrpení i největší slast v jednom.* Nicku, ah, rychleji.. *Žadoní. Opravdu stačila chvíle a balancovala na okraji extáze. Nejspíš za to mohly všechny ty představy a čekání na tenhle okamžik, ale přišla si vyprahlá touhou po uvolnění, chtěla ho, ne, potřebovala ho, aby se ztratila v rozkoši.*

*Nemohl se toho nabažit. Značně zkoušela jeho sebeovládání a tančila na velmi tenkém ledě, ale to bylo přesně to, co se mu líbilo. Sigrid nebyla jednoznačně poslušná či neposlušná. Nedalo se říci, ani že by byla přímo mezi a bylo to nudné. Ne, to rozhodně ne. Ona byla až u té tenké hranice, kdy mu dokázala cupovat nervy tak, jak měl rád. A on rozhodně, i když se snažil odolávat, co nejdéle, prostě podlehl a vychutnal si to. Což byla i nynější chvilka. Měl co dělat, aby se na ní rovnou nevrhl, když nechala spadnout šaty k zemi. Poslední kapka byl však její odchod k lince. Ještě se pro sebe zvládl ušklíbnout, než se k ní natiskl zezadu. A už se mu opravdu nechtělo čekat. Kalhotky padly na cáry k zemi a donutil ji opřít se o linku. Jen na malou chvilku prsty zkontroloval, jestli je připravená ale nepochyboval. Zvlášť, když ještě roztáhl nohy. Proto na nic nečekal, ani ji nijak nešetřil, a drsně do ní pronikl. Sám tiše vzdychne a hlavně zavrčí, jak se kolem jeho mužství stáhne. Už to bylo na něj vážně moc dlouho. Skutečně se kroutil a neudělal si to ani jednou sám, s bídou se pohladil. Chvilku se teď nepochyboval, vychutnával si ten opojný okamžik, že je opět v ní. S pohlazením po zádech však začne rázně pohybovat boky. Jednu ruku má na jejím boku, přičemž ji i párkrát plácne po prdelce, zatímco druhou ji pevně drží, aby zůstala položená na lince. A brzy, stejně jako Sigrid, podle sténání, se neomylně blíží k vrcholu. Po jejích slovech se však zarazí v pohybech. Ruku ze zad přesune až k jejímu krku zepředu a pomalu si ji za něj vytáhne k tělu, tak že musí být prohnutá v zádech.* Zbožňuju, jak žadoníš... Nemůžu se tě nabažit... *Jeho hlas byl zhrublý a bylo slyšet, že ho to stojí velké úsilí aby vůbec víc promluvil. Nechal ruku na jejím krku, tvář přitiskl k té její a druhou rukou zabruslil do jejího klína, kde hned našel ten malý uzlíček, který začal nemilosrdně dráždit. Do toho začal opět pohybovat boky. Už to nebyly tak dlouhé přírazy, ale dal si záležet, aby byl po každý tvrdý a rázný.* Udělej se se mnou... *Zasténal do jejího ucha, kde ji vtiskl malý polibek. A během několika dalších přírazů se zasténáním do ní vyvrcholil. Ale ani během svého orgasmu ji nepustil. Dál si ji přidržoval a po celou dobu ji dál dráždil klitoris.*

*Možná by si tu provokaci mohla odpustit, jenže její hrdost jí velela jinak. Neměla moc ráda, když ji někdo komandoval. Něco trochu jiného to bylo v posteli, když byl někdo dominantní a uměl ji patřičně uspokojit, často pak odsouvala pýchu stranou a řídila se čirým instinktem. A pokud měla uznat barvu, jistá míra komandování a nadvlády v posteli jí přišla sexy a dokázala se podvolit. Nikdy tím pádem nebude zrovna krotká, ale když si někdo troufne, dokáže ji donutit ustoupit. Spoustě mužů to ze začátku imponovalo, viděli v ní výzvu, ale jakmile si uvědomili, nakolik je to náročné, často pak ustoupili a to bylo to, co ji začalo velmi rychle nudit. Někdy prostě potřebovala dostat přes “tlapky”. Nick na to měl rozhodně talent. A ačkoli zaprotestovala, když z ní strhl kalhotky, cítila povědomé toužebné pnutí v podbřišku nad tím primitivním gestem. S následující polohou není tak úplně spokojená, ale protesty se vypaří ve chvíli, kdy do ní Nick nemilosrdně pronikne. Naštěstí je dost připravená, vzhledem k tomu, že jako předehra jí sloužilo to jejich veškeré pošťuchování a flirtování. Tohle bylo přesně to, co potřebovala. Později si třeba další kolo vychutná, ale teď to chtěla tvrdě a bezohledně, dostat ze sebe tu nahromaděnou frustraci. Slyší znovu ten povědomý hrdelní zvuk, ne nepodobný vrčení a spokojeně se pro sebe usměje. Nebyla jediná, na koho působil tenhle vliv. Ta přitažlivost se táhla oběma směry. Snaží se vycházet boky vstříc, ale Nick jí moc šancí nedává, drží ji pevně a sám si stanovuje tempo. Když ji pleskne přes půlku, spokojeně zasténá rozkoší, nepřináší to bolest, to by ani nešlo, ale jen rozkošné horko a pálení, které se jí zamlouvá.* Víc. *Vydechne povzbudivě. V tu chvíli je téměř bezbranná, ale stejně si to užívá, bezostyšně dává nahlas průchod rozkoši a nechává se jistě donést téměř až na vrchol. Toužebně zaprosí, když už jí chybí jen kousek a málem nesouhlasně vykřikne, když místo toho Nick tempo zpomalí. Nakonec z ní vyjde jen jakési nespokojené zakňučení, jak má sevřené hrdlo. A to brzy nejen metaforicky, když Nick přiloží dlaň k jejímu krku a vytáhne si ji k sobě. Spokojeně přimhouří oči, když za sebou zacítí jeho pevné tělo, které postrádala. To však brzy poleví, když ji donutí prohnout. Ani tuhle malou radost jí nedopřeje.* /Aaah./ Tak proč mě necháváš čekat. *Postěžuje si.* Bože... *Zasténá, když se začne znovu pohybovat, tentokrát stabilně, ale tvrdě a jeho prsty zavítají do jejího klína. Potom už nezbývá moc. Jeho slova jsou jako rozbuška, kdy se těsně sevře kolem jeho penisu a se zajíknutím se udělá přesně tak, jak po ní chtěl. Pevně se chytne okraje linky, pohled se jí na chvíli rozostří a lapá po dechu, ačkoli to nemá nic co dělat se sevřením kolem hrdla. Tak tak se jí nepodlomí kolena a začne sebou šít, když ji dál dráždí a prodlužuje tak to slastné utrpení. Až když konečně přestane a jejím tělem probíhají poslední záchvěvy, může se zhluboka nadechnout. Olízne si rty.* Víš... teď bych si doopravdy dala ten zákusek. *Neodolá popíchnutí, hned jak se trochu vzpamatuje a rozverně se uculí.* A ty bys měl taky, ve tvém věku doufám, že budeš mít sílu na druhé kolo. *Znovu ta vyzývavá jiskra. Ale zatraceně si to zasloužil, když s ní takhle zametal. To se jí nelíbilo. Nebo jako líbilo, ale nemohl to dostat zadarmo! Natáhne ruku a pohladí ho po tváři v zamyšlení, než ho krátce políbí. Zvědavě. Hmm, třepetání motýlků tam stále bylo.* /Tak moc v háji.../ *Připomene si, kde je. Ráda by řekla, že to bylo jen výjimečně dobrým sexem, nadprůměrnou velikostí jeho přirození a dalšími přízemními věcmi, ale ona by zabíjela i pro jeho úsměv.*